o vydání věci, o nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hl. m. Praha, ze dne 27. září 2023, č. j. SPU 388901/2023/JEH, o odvolání účastníka proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. června 2024, č. j. 76 C 31/2023-73, ve znění opravného usnesení ze dne 3. července 2024, č. j. 76 C 31/2023-79,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně vydal žalobci pozemek parc. č. st. [Anonymizováno] k. ú. [adresa] (výrok I.), nahradil příslušné rozhodnutí správního orgánu (výrok II.), uložil účastníkovi povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. V odůvodnění uvedl, že žalobce je oprávněnou osobou podle § 3 písm. b/ zák. č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (dále jen „ZMV“) a účastník je osobou povinnou. Mezi účastníky bylo především sporné, zda je hráz nacházející se na předmětném pozemku stavbou ve smyslu ZMV a zda je tak dán výlukový důvod podle § 8 odst. 1 písm. a/ ZMV či nikoliv. Soud prvního stupně vyšel z komentářové literatury k ZMV jakož i z judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4378/2007), načež dospěl k závěru, že hráz je již po desetiletí spojena s předmětným pozemkem, tvoří neoddělitelnou součást nevydaných pozemků a nejedná se o stavbu ve smyslu ZMV, tudíž zmíněný výlukový důvod není dán. Nezabýval se proto ani tvrzením žalobce, že hráz se na předmětném pozemku nacházela již před rozhodným datem.

3. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř.

4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal účastník včasné odvolání, v němž uvedl, že na předmětném pozemku se nachází stavba vodního díla (ochranné hráze) evidovaná na LV č. [číslo] z příslušnosti hospodaření pro [právnická osoba], která podle názoru účastníka řízení tvoří překážku vydání tohoto pozemku žalobci ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a/ ZMV, avšak tento obecný závěr nelze učinit bez posouzení konkrétní situace. S ohledem na místní ohledání provedené odvolacím soudem účastník uvedl, že z provedeného dokazování vyplynulo, že předmětná ochranná hráz je stavbou ve smyslu občanskoprávním a vydáním předmětného pozemku by žalobci vzniklo pouhé holé vlastnictví, když pozemek po celé své délce je součástí zmíněné ochranné hráze vodního toku. Poukázal přitom na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2023, sp. zn. 28 Cdo 87/2023.

5. Účastník proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne a přizná účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

6. Žalobce k odvolání uvedl, že skutková zjištění, která soud prvního stupně z předložených listin učinil (tj. že „se jedná o pozemek porostlý vysokou trávou, několika středně vysokými keři a haldami pravděpodobně štěrku a zeminy“), jsou podle názoru žalobce zcela dostačující pro to, aby si soud mohl posoudit konkrétní situaci a stav předmětného pozemku. Výsledky místního ohledání dávají za pravdu jeho procesnímu stanovisku, že předmětný pozemek není dotčen výlukovým důvodem podle § 8 odst. 1 písm. a/ ZMV. Poukázal i na skutečnost, že v řízení před soudem prvního stupně k důkazu navrhl letecké snímky lokality předmětného pozemku z let 1936, 1938 a 1951 a dále historickou mapu pozemkového katastru, vše k prokázání svého tvrzení, že na předmětném pozemku byl vodní tok řeky [Anonymizováno] regulován ještě před začátkem rozhodného období. Platí tedy, že za dané situace není možno aplikovat § 8 odst. 1 písm. a/ ZMV, když se stavba na předmětném pozemku nacházela ještě před začátkem rozhodného období dle ZMV.

7. Žalobce napadený rozsudek považuje za věcně správný, proto navrhl jeho potvrzení a uplatnil právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

8. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212a, § 205 odst. 2 o. s. ř.), přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Podstatou řízení o žalobě ve věci, o níž bylo rozhodnuto správním orgánem, podle části páté o. s. ř. je nové projednání sporu nebo jiné právní věci v oblasti soukromého práva u soudu a nové rozhodnutí ve věci, dospěje-li soud k jiným závěrům než správní orgán. Nové projednání věci soudem tak navazuje na řízení před orgánem, aniž by bylo jeho výsledky vázáno, a zaručuje, že spor nebo jiná právní věc budou soudem definitivně projednány a rozhodnuty, aniž by věc mohla být vrácena správnímu orgánu k dalšímu projednání a rozhodnutí. Nejedná se tedy o přezkum rozhodnutí správního orgánu, nýbrž o řízení, ve kterém soudy v občanském soudním řízení znovu projednávají a meritorně (věcně) rozhodují spory a jiné věci soukromého práva, o nichž (jako výjimka z pravidla) rozhodly podle zákona již dříve správní orgány. Věc je soudem znovu v celém rozsahu projednána a posouzena jak po stránce skutkové, tak právní, přičemž soud není v tomto řízení vázán ani skutkovým stavem, jak byl v předchozím správním řízení zjištěn správním orgánem, ani jeho právním hodnocením věci.

10. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že předmětný pozemek byl žalobci odňat v důsledku majetkové křivdy podle § 5 písm. a/ ZMV, což je skutečnost, která nebyla účastníkem činěna spornou a která rovněž plyne ze samotného rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro [adresa], ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] [číslo].

11. Podle § 8 odst. 1 písm. a/ ZMV věc nelze vydat v případě, že se jedná o zastavěný pozemek; za zastavěný pozemek se považuje část pozemku, která byla poté, kdy se stala předmětem majetkové křivdy v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5, zastavěna stavbou nebo částí stavby schopnou samostatného užívání (dále jen „stavba“), byla-li stavba zřízena v souladu se stavebním zákonem a je užívána, a dále část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k užívání stavby; za zastavěný pozemek se rovněž považuje část pozemku zastavěná stavbou, která je ve vlastnictví jiné osoby než je stát nebo oprávněná osoba, a dále část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k užívání stavby.

12. Vzhledem k pochybnostem odvolacího soudu o správnosti právního názoru soudu prvního stupně ohledně povahy ochranné hráze umístěné na předmětném pozemku a tím i (případné) existence výlukového důvodu podle § 8 odst. 1 písm. a/ ZMV odvolací soud v souladu s § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování ohledáním předmětného pozemku na místě samém konaném dne [datum]. Z tohoto ohledání vyplynulo, že na předmětném pozemku se nachází travní porost a je součástí náspu (ochranné hráze) řeky [Anonymizováno] tvořeného navezenou zeminou, nyní již bez bližších známek zpevnění. Nebyla zde zjištěna žádná stavba z betonu či jiného obdobného materiálu. Dále bylo dokazování doplněno listinami obsaženými ve správním spise, a to dopisem [právnická osoba], účastníkovi ze dne [datum], z něhož plyne, že předmětný pozemek je součástí ochranné hráze vodního díla [adresa], [Anonymizováno], přičemž tato hráz (stavba) byla vybudována v roce 1966, a dále pak Kartou dlouhodobého majetku z prosince 2023, z níž bylo zjištěno, že ochranná hráz řeky [Anonymizováno] byla zhotovena v roce 1888, přičemž v roce 1966 a následně v letech 2012, 2017, 2021 a 2022 byla provedena její rekonstrukce spočívající v jejím zvýšení a bylo vyměněno potrubí.

13. Odvolací soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že na předmětném pozemku se nachází ochranná protipovodňová hráz, což plyne z ohledání na místě samém. Tuto hráz je s přihlédnutím k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2023, sp. zn. 28 Cdo 87/2023, nutno považovat za samostatnou stavbu v občanskoprávním smyslu, přičemž ve vztahu k okolnímu terénu je zjevné, kde se tato hráz nachází, když z něj zřejmým způsobem vystupuje. Tudíž by tato stavba mohla tvořit překážku vydání předmětného pozemku žalobci ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a/ ZMV.

14. Aby stavba mohla představovat překážku pro vydání určité nemovitosti v režimu § 8 odst. 1 písm. a/ ZMV, musí být na konkrétním pozemku zhotovena až poté, kdy byl příslušný pozemek oprávněné osobě odňat na základě některé ze skutečností uvedených v § 5 ZMV, tedy poté, kdy byla oprávněné osobě způsobena majetková křivda. Pakliže bude zjištěno, že stavba se na příslušném pozemku nacházela již před vznikem této skutečnosti (majetkové křivdy), potom byl-li restituent vlastníkem příslušného pozemku (před jeho protiprávním odnětím), nemůže tato stavba činit překážku pro vydání takového pozemku podle § 8 odst. 1 písm. a/ ZMV.

15. Na základě uvedeného východiska pak bylo třeba zkoumat, kdy byla ochranná hráz řeky [Anonymizováno], jejíž součástí je i předmětný pozemek, vybudována. V řízení (před odvolacím soudem) nakonec vyšlo najevo, že se tak stalo již v roce 1888, což je skutečnost pro posouzení důvodnosti projednávaného odvolání zcela zásadní. Za této situace totiž lze uzavřít, že stavba ochranné (protipovodňové) hráze, jejíž součástí je i předmětný pozemek, byla vybudována dříve, než byl předmětný pozemek v důsledku majetkové křivdy podle § 5 písm. a/ ZMV žalobci odňat. Předmětná stavba ochranné (protipovodňové) hráze tudíž výlukový důvod podle § 8 odst. 1 písm. a/ ZMV nepředstavuje.

16. Odvolací soud tedy (ve shodě se soudem prvního stupně) neshledal žádné výlukové důvody, jež by byly způsobilé bránit vydání předmětného pozemku žalobci.

17. Odvolací soud proto napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

18. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 211 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení plně úspěšnému žalobci byla přiznána jejich náhrada v celkové výši [částka] spočívající v odměně advokáta žalobce v souvislosti s 3 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast při místním ohledání dne [datum], vyjádření k místnímu ohledání) podle § 9 odst. 4 písm. d/ vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „AT24“), po [částka], 3 paušálními náhradami podle § 13 odst. 4 AT24 po [částka], náhradou cestovních výdajů za cestu z [Anonymizováno] do [Anonymizováno] a zpět při vzdálenosti [Anonymizováno] km v částce [částka], 1 úkonem právní služby (účast při jednání odvolacího soudu dne [datum]) podle § 9 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „AT25“) ve výši [částka], 1 paušální náhradou podle § 13 odst. 4 AT25 ve výši [částka] a náhradou DPH. Procesně neúspěšný účastník je povinen plnit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).