o nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Krajského soudu v Praze dne 21. 11. 2023 domáhala vydání rozsudku, kterým by soud nahradil rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu [Anonymizováno], ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. [č. účtu], č. j. [č. účtu] (dále jen „správní orgán“) tak, že se žalobkyni do výlučného vlastnictví vydává pozemek parcelní číslo St. [Anonymizováno] o výměře 280 m² zastavěná plocha a nádvoří, zapsaný na LV [Anonymizováno] pro obec [adresa], katastrální území [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa]. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně je osobou oprávněnou ve smyslu § 3 písm. b) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání a církvemi a náboženskými společnostmi (dále jen „ZMV“), přičemž žalobkyně splnila veškeré podmínky a postupy stanovené ZMV nezbytné k vydání předmětného pozemku, přesto správní orgán rozhodl zamítavě a pozemek žalobkyni nevydal s tím, že je naplněn výlukový důvod ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) ZMV, tedy že nelze vydat zastavěný pozemek. Dle žalobkyně platí, že se na předmětném pozemku nenachází stavba v občanskoprávním smyslu. Stejně tak předmětný pozemek není bezprostředně související a nezbytně nutný k užívání případné stavby a jeho vydáním by oprávněné osobě nevzniklo tzv. holé vlastnictví. Žalobkyně poukázala na to, že pojem „stavba“ ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) ZMV je nutno vykládat ve smyslu občanskoprávním. Předpisy veřejnoprávního charakteru jsou pro interpretaci tohoto výlukového důvodu v zásadě irelevantní. K tomu žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4378/2007. Dále uvedla, že stavby ve veřejnoprávním smyslu, jimiž se upravují či mění koryta vodních toků zpravidla nejsou samostatnými věcmi ve smyslu soukromoprávním.

2. Dále žalobkyně uvedla, že podstatné pro posouzení případného výlukového důvodu je i to, že existovala-li stavba občanskoprávního charakteru na pozemku (jehož vydání se oprávněná osoba domáhá postupem podle ZMV) již v době před skutečností zakládající majetkovou křivdu dle ZMV, nejde o pozemek zastavěný ve smyslu výlukového důvodu. Byl-li tedy správním orgánem učiněn závěr, že předmětný pozemek je zastavěn stavbou ve smyslu občanskoprávním, pak ale tato stavba vznikla ještě před tím, než byla na právním předchůdci žalobkyně spáchána majetková křivda, tedy výlukový důvod nelze na předmětný pozemek použít.

3. Účastník se ve věci vyjádřil tak, že nárok žalobkyně zcela neuznává a v podrobnostech odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Odkázal na judikát 22 Cdo 3519/2019, dle kterého je potřeba zkoumat právní povahu hráze rybníka, kdy je nutno vycházet z konkrétní situace.

4. Soud provedl dokazování následujícími listinami (ust. § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o. s. ř.):

- z napadeného rozhodnutí správního orgánu soud zjistil, že správní orgán rozhodl tak, že se oprávněné (žalobkyni) nevydává pozemek parcelní číslo st. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří o výměře 280 m² (dle PK část pozemku parc. č. [hodnota], role a část pozemku parc. č. [hodnota], role) ležící v k. ú. [adresa], obec [adresa] s tím, že správní orgán v roce 2014 obdržel návrh na vydání zemědělských nemovitostí, když k vydání věci uzavřením písemné dohody ve lhůtě 6 měsíců ode dne 2. 10. 2013 nedošlo, jednalo se o pozemky parc. č. [hodnota] - role o výměře 25 645 m2 a [Anonymizováno] – role o výměře 917 m2, oprávněnou osobou je žalobkyně, povinnou osobou je účastník, v roce 2015 byla schválena dohoda o vydání věci mezi osobou oprávněnou a osobou povinnou ohledně pozemku parc. č. [hodnota] o výměře 25 447 m2 a parc. č. [hodnota] o výměře 805 m2, pozemek parc. č. st. [Anonymizováno] o výměře 280 m2 zůstával „zapomenut“ na LV č. [hodnota] povinné osoby, ačkoli se skládá z částí pozemků parc. č. [hodnota] o výměře 112 m2 a parc. č. [hodnota] o výměře 168 m2, dále z rozhodnutí vyplývá, že majetková křivda ve smyslu ZMV způsobena byla a všechny podmínky pro vydání pozemku byly splněny, správní orgán nakonec zkoumal, zda není dán některý z výlukových důvodů ve smyslu § 8 odst. 1 ZMV, správní orgán konstatoval, že hráz se nachází na mnoha pozemcích mnoha různých vlastníků s různými nabývacími tituly a teprve druhotně, dodatečně „vznikajícím“ vlastnění stavby třetí osobou – státem, podle katastrální vyhlášky č. 357/2013 musí být každé vodní dílo evidováno pouze na parcele s druhem pozemku zastavěná plocha a nádvoří, proto v geometrickém plánu nemohla zůstat orná půda, na vlastnictví pozemku a vlastnictví vodního díla jinou osobou pamatuje vodní zákon, avšak správní orgán přihlédl ke kvalifikované zastavěnosti dle § 8 odst. 1 písm. a) ZMV s ohledem na katastrování;

- z on-line detailního pohledu na letecký snímek předmětného pozemku soud zjistil, že se jedná o zatravněné území, případně zatravněný val s porostem do maximální výše drobných keřů;

- z tištěného leteckého snímku a tří fotografií soud zjistil, že se jedná o pozemek porostlý vysokou trávou, několika středně vysokými keři a haldami pravděpodobně štěrku a zeminy;

- z výpisu z katastru nemovitostí LV č. [hodnota] soud zjistil, že pozemek je veden jako zastavěná plocha a nádvoří na kterém se nachází stavba – vodní dílo, hráz k ochraně nemovitostí před zaplavením při povodni;

- z výpisu z katastru nemovitostí LV č. [hodnota], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] soud zjistil, že na LV jsou evidovány pozemky – zastavěná plocha a nádvoří, na kterých stojí stavba – vodní dílo, hráz k ochraně nemovitostí před zaplavením při povodni, přičemž tyto pozemky jsou ve vlastnictví fyzických i právnických osob, obcí, krajů, nikoli jen státu, uvedené „stavby“ jsou pak jako takové ve vlastnictví státu.

5. Soud zamítl návrhy na provedení dokazování výzvou ze dne 1. 10. 2013, neboť mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně postupy stanovené ZMV dodržela, dále zamítl návrhy na provedení dokazování leteckými měřičskými snímky dané lokality z roku 1938, 1936, 1951, historickou mapou pozemku katastru, vyjádřením místně příslušného státního okresního archivu a státního oblastního archivu, kdy historicky byla brána na předmětném pozemku vystavěná, neboť otázkou, zda hráz na pozemku stála před únorem 1948, se soud nezabýval s ohledem na závěry níže, soud rovněž zamítl provést důkaz místním šetřením, když s ohledem na on-line letecké snímky by toto bylo nadbytečné.

6. Na základě shora provedených důkazů soud zjistil následující skutkový a právní stav:

7. Soud předně konstatuje, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně je dle ZMV osobou oprávněnou k vydání pozemku a že povinnou osobou je účastník, rovněž nebylo sporu, že žalobkyně dodržela veškeré postupy a splnila veškeré podmínky pro vydání stanovené ZMV. Jedinou spornou otázkou bylo, zda je dán výlukový důvodu ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) ZMV, resp. jestli je hráz na předmětném pozemku stavbou ve smyslu ZMV a je dán výlukový důvod nebo nikoli.

8. Podle § 8 odst. 1 písm. a) ZMV věc nelze vydat v případě, že se jedná o zastavěný pozemek; za zastavěný pozemek se považuje část pozemku, která byla poté, kdy se stala předmětem majetkové křivdy v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5, zastavěna stavbou nebo částí stavby schopnou samostatného užívání (dále jen „stavba“), byla-li stavba zřízena v souladu se stavebním zákonem a je užívána, a dále část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k užívání stavby; za zastavěný pozemek se rovněž považuje část pozemku zastavěná stavbou, která je ve vlastnictví jiné osoby než je stát nebo oprávněná osoba, a dále část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k užívání stavby.

9. Dle komentářové literatury ZMV obecně vymezuje pojem stavby jako „stavbu nebo část stavby schopnou samostatného užívání“. Ustanovení § 2 odst. 3 StavZ za stavbu označuje veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání. Ustálená judikatura soudů (srov. např. NS sp. zn. 3 Cdon 1395/96, 22 Cdo 52/2002) ovšem dospěla k závěru, že pro potřeby obecného vymezení pojmu stavby jako samostatného předmětu občanskoprávních vztahů nepostačuje hledisko stavebněprávních předpisů. Ty totiž chápou stavbu dynamicky, jako činnost směřující k uskutečnění stavebního díla. (Podrobněji srov. Švestka, Spáčil, Škvárová, Hulmák a kol s. 651) Soudní praxe dospěla k závěru, že stavbou ve smyslu obdobných ustanovení jiných restitučních předpisů (§ 10 odst. 4 MajKř, § 8 odst. 3 RehZ, § 11 odst. 1 písm. c) VlVzP) je stavba mající charakter nemovité věci (NS sp. zn. 28 Cdo 891/98, NS sp. zn. [spisová značka], NS sp. zn. 28 Cdo 1142/2001, C 690). Nad to se má jednat o stavbu tzv. relativně trvalého charakteru - tedy stavbu, kterou nelze přemístit na jiné místo bez nežádoucích obtíží spočívajících zejména v neúměrných nákladech, v technické náročnosti, v nebezpečí nadměrného poškození nebo znehodnocení (NS sp. zn. 2 Cdon 267/96, Rc 23/1997, NS sp. zn. 28 Cdo 2224/2002, C 2228, NS sp. zn. 21 Cdo 1681/99, C 600, NS sp. zn. 28 Cdo 2777/2008, C 8111). Kupříkladu stavbou ve smyslu ustanovení ZMV jsou bezesporu budovy, tj. takové nadzemní stavby, kde je již jednoznačně a nezaměnitelně patrno alespoň dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží (§ 27 odst. 1 KatZ; srov. rozsudek NS sp. zn. 22 Cdo 2534/2000, C 1008). Do tohoto okamžiku nejde o stavbu - nemovitou věc, ale o součást pozemku. Stavbou ve smyslu restitučních předpisů není zpevněná asfaltová plocha (NS sp. zn. 30 Cdo 821/2005, C 3511), ani parkoviště vzniklé zpevněním povrchu (NS sp. zn. 2 Cdon 1414/97, PR 1/2000 s. 35). Stejně tak v případě tenisových dvorců a jiných hřišť dospěla soudní praxe k závěru, že se jedná pouze o zpracovaný povrch pozemku (srov. NS sp. zn. 22 Cdon 1118/2001). Obdobně také autokemp není stavbou a pozemky, na kterých byl zřízen, jsou způsobilé vydání (NS sp. zn. 28 Cdo 1556/2010, C 8746). (viz KŘÍŽ, Jakub, VALEŠ, Václav. § 8 [Věci, jež nelze vydat]. In: KŘÍŽ, Jakub, VALEŠ, Václav. Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 200–201, marg. č. 6–10.)

10. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4378/2007 uvádí, že „stavbu z hlediska občanského práva hmotného nelze ztotožňovat s pojmem stavba, jak jej znají předpisy práva správního, např. stavebního nebo vodohospodářského. Pokud stavbu, jako hmotný výsledek stavební činnosti, nelze oddělit od pozemku, jde o jeho součást která s pozemkem tvoří jednu věc. Vodní stavby, jako úprava a změna koryt vodních toků, zavlažování a odvodňování, proto nejsou zpravidla samostatnou věcí. Okolnost, že jde o stavbu, např. hráze, ještě neznamená, že může být předmětem občanskoprávních vztahů jako samostatná věc (viz. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1097/2003, nebo 22 Cdo 165/2004).

11. Tato judikatura je použitelná i na daný případ, protože se jedná o hráz, která je již po desetiletí spojena stavebně a především přírodně s pozemkem, o nějž se jedná. V daném případě tvoří hráz neoddělitelnou součást nevydaných pozemků a nejedná se o stavbu ve smyslu ZMV, není tak dán výlukový důvod, pro který by nebylo možné pozemek žalobkyni vydat.

12. S uvedeným není v rozporu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. 22 Cdo 3519/2019, na které odkazuje účastník, když v dané věci byla řešena hráz rybníka tvořena navršenou zeminou, která plynule přechází v pozemek pod ní ležící, hráz i okolní pozemky jsou neudržované, zarostlé, opticky splývají, přesnější kontury hráze se v trávě hledají obtížně (obdobný případ hráze u koryta řeky v tomto řízení), přičemž soud dospěl k závěru, že taková hráz není věcí v právním smyslu. Posouzení, zda v daném případě splňuje předmět posouzení vůbec povahu stavby, ponechal dovolací soud stranou.

13. Závěrem soud uvádí, že vzhledem k tomu, že dospěl k závěru, že daná hráz není stavbou ve smyslu ZVM, tvrzením žalobkyně, že hráz se na pozemku nacházela již před skutečností zakládající majetkovou křivdu dle ZMV, se soud již nezabýval, když jakýkoli závěr o této otázce by v daném případě na věci nic nezměnil.

14. Na základě výše uvedeného soud rozhodl tak, že žalobkyni vydal předmětný pozemek (výrok I. tohoto rozsudku), přičemž nahradil rozhodnutí správního orgánu (výrok II. tohoto rozsudku).

15. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 12 584 Kč. Vyčíslení náhrady nákladů řízení žalobkyně vzal soud v potaz. Tyto náklady se sestávají z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená § 7 odst. 5 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“) z tarifní hodnoty 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. d) AT za 3 úkony právní služby po 3 100 Kč, tj. 9 300 Kč – 1 úkon převzetí a příprava zastoupení dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) AT, 1 úkon za podání ve věci samé ze dne 21. 11. 2023 (žaloba), dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) AT, 1 úkon za účast na jednání dne 5. 6. 2024 nepřesahující dvě hodiny dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) AT, dále 3x režijní paušál po 300 Kč, tj. 900 Kč podle § 13 odst. 4 AT, náhradu za promeškaný čas za 2 půlhodiny strávené na cestě na soudní jednání a zpět (2 půlhodiny [adresa] a zpět, 1 jednání u soudu) ve výši 100 Kč/půlhodina, tj. 200 Kč dle ust. § 14 odst. 1 písm. a) ve spojení s ust. § 14 odst. 3 AT a DPH ve výši 21 %, tj. 2 184 Kč.