# 389/2023 Sb. - Vyhláška o systému epidemiologické bdělosti pro vybraná infekční onemocnění

- Úplná citace: Vyhláška č. 389/2023 Sb., o systému epidemiologické bdělosti pro vybraná infekční onemocnění
- Stav: Platný
- Znění: Aktuální znění
- ELI: /eli/cz/sb/2023/389/2024-11-15
- Datum vyhlášení: 27. 12. 2023
- Účinnost od: 1. 1. 2024
- Částka: 183/2023

## Obsah

- § 1
- § 2
- § 3
- § 4
- § 5
- § 6
- § 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 8
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 4
- Čl. 5
- Čl. 6
- Čl. 7
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3
- Čl. 1
- Čl. 2
- Čl. 3

389
VYHLÁŠKA
ze dne 19. prosince 2023
o systému epidemiologické bdělosti pro vybraná infekční onemocnění
Ministerstvo zdravotnictví stanoví podle § 108 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 392/2005 Sb., zákona č. 222/2006 Sb., zákona č. 110/2007 Sb. a zákona č. 267/2015 Sb., (dále jen zákon) k provedení § 16 odst. 2, § 62 odst. 1 a 2 a § 75a odst. 1 a 4 zákona:

## § 1

Předmět úpravy

Tato vyhláška upravuje v návaznosti na prováděcí rozhodnutí Komise1) systém epidemiologické bdělosti a dále stanoví

a) infekční onemocnění, infekce spojené se zdravotní péčí a antimikrobiální rezistenci, pro které se, vedle infekčních onemocnění podle zákona o ochraně veřejného zdraví2), zavádí systém epidemiologické bdělosti (dále jen vybraná infekční onemocnění),

b) základní charakteristiku, klinickou definici a klasifikaci infekčních onemocnění,

c) laboratorní diagnostiku, epidemiologické šetření, druh a způsob provedení protiepidemických opatření u infekčních onemocnění,

d) rozsah shromažďovaných údajů o infekčních onemocněních, způsob a lhůty jejich hlášení s výjimkou infekcí spojených se zdravotní péčí a antimikrobiální rezistence,

e) infekce spojené se zdravotní péčí, jejich definici a způsob hlášení,

f) definici antimikrobiální rezistence,

g) seznam dalších původců infekčních onemocnění, jejichž mikrobiologický nález hlásí příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví osoba poskytující péči.

## § 2

Seznam vybraných infekčních onemocnění a stanovení rozsahu údajů pro jednotlivé nemoci

(1) Rozsah údajů a postup podle § 1 písm. b) až e) při výskytu infekčního onemocnění podle zákona o ochraně veřejného zdraví jsou stanoveny, jde-li o

a) záškrt, v příloze č. 2 k této vyhlášce,

b) dávivý kašel, v příloze č. 3 k této vyhlášce,

c) spalničky, v příloze č. 4 k této vyhlášce,

d) chřipku a akutní respirační infekční onemocnění, v příloze č. 5 k této vyhlášce,

e) invazivní meningokokové onemocnění, v příloze č. 6 k této vyhlášce,

f) invazivní onemocnění vyvolaná Haemophilus influenzae, v příloze č. 7 k této vyhlášce,

g) nákazy vyvolané lidským virem imunodeficience (HIV/AIDS), v příloze č. 8 k této vyhlášce,

h) tuberkulózu, v příloze č. 9 k této vyhlášce,

i) legionelózu, v příloze č. 10 k této vyhlášce,

j) přenosnou dětskou obrnu (poliomyelitidu), v příloze č. 11 k této vyhlášce,

k) tetanus, v příloze č. 12 k této vyhlášce,

l) zarděnky a vrozený zarděnkový syndrom, v příloze č. 13 k této vyhlášce,

m) příušnice, v příloze č. 14 k této vyhlášce,

n) západonilskou horečku, v příloze č. 15 k této vyhlášce,

o) onemocnění vyvolaná bakterií Escherichia coli produkující Shiga toxin/Verocytotoxin (STEC/VTEC), včetně hemolyticko-uremického syndromu (HUS), v příloze č. 16 k této vyhlášce,

p) virovou hepatitidu A, v příloze č. 17 k této vyhlášce,

q) virovou hepatitidu B, v příloze č. 18 k této vyhlášce,

r) virovou hepatitidu C, v příloze č. 19 k této vyhlášce,

s) onemocnění vyvolaná Chlamydia trachomatis, v příloze č. 20 k této vyhlášce,

t) invazivní pneumokoková nebo streptokoková onemocnění, v příloze č. 21 k této vyhlášce,

u) kampylobakteriózy, v příloze č. 22 k této vyhlášce,

v) lymeskou borreliózu a lymeskou neuroborreliózu, v příloze č. 23 k této vyhlášce,

w) pásový opar, v příloze č. 24 k této vyhlášce,

x) rotavirová onemocnění, v příloze č. 25 k této vyhlášce,

y) salmonelózy, v příloze č. 26 k této vyhlášce,

z) získanou nebo vrozenou syfilis, v příloze č. 27 k této vyhlášce.

(2) Rozsah údajů a postup podle § 1 písm. b) až e) při výskytu infekčního onemocnění podle zákona o ochraně veřejného zdraví jsou dále stanoveny, jde-li o

a) klíšťovou encefalitidu, v příloze č. 28 k této vyhlášce,

b) plané neštovice, v příloze č. 29 k této vyhlášce,

c) virovou hepatitidu E, v příloze č. 30 k této vyhlášce,

d) tularémii, v příloze č. 31 k této vyhlášce,

e) norovirová onemocnění, v příloze č. 32 k této vyhlášce,

f) svrab, v příloze č. 33 k této vyhlášce,

g) botulismus, v příloze č. 34 k této vyhlášce,

h) toxoplazmózu, v příloze č. 35 k této vyhlášce,

i) onemocnění břišním tyfem a paratyfem, v příloze č. 36 k této vyhlášce,

j) leptospirózu, v příloze č. 37 k této vyhlášce,

k) onemocnění vyvolaná Neisseria gonorrhoeae, v příloze č. 38 k této vyhlášce,

l) hantavirová onemocnění, v příloze č. 39 k této vyhlášce,

m) onemocnění chikungunya, v příloze č. 40 k této vyhlášce,

n) onemocnění dengue, v příloze č. 41 k této vyhlášce,

o) onemocnění vyvolaná malarickými plazmodii (malárie), v příloze č. 42 k této vyhlášce,

p) žlutou zimnici, v příloze č. 43 k této vyhlášce,

q) lidská prionová onemocnění, v příloze č. 44 k této vyhlášce,

r) giardiázu, v příloze č. 45 k této vyhlášce,

s) listeriózu, v příloze č. 46 k této vyhlášce,

t) shigelózu, v příloze č. 47 k této vyhlášce,

u) onemocnění vyvolaná Yersinia enterocolitica nebo Yersinia pseudotuberculosis, v příloze č. 48 k této vyhlášce,

v) onemocnění vyvolaná virem Zika a vrozené onemocnění virem Zika, v příloze č. 49 k této vyhlášce,

w) mor, v příloze č. 50 k této vyhlášce,

x) choleru, v příloze č. 51 k této vyhlášce,

y) vzteklinu, v příloze č. 52 k této vyhlášce,

z) antrax, v příloze č. 53 k této vyhlášce.

(3) Rozsah údajů a postup podle § 1 písm. b) až e) při výskytu infekčního onemocnění podle zákona o ochraně veřejného zdraví jsou dále stanoveny, jde-li o

a) brucelózu, v příloze č. 54 k této vyhlášce,

b) echinokokózu, v příloze č. 55 k této vyhlášce,

c) trichinelózu, v příloze č. 56 k této vyhlášce,

d) kryptosporidiózu, v příloze č. 57 k této vyhlášce,

e) pravé neštovice, v příloze č. 58 k této vyhlášce,

f) Q horečku, v příloze č. 59 k této vyhlášce,

g) chřipku A/H5N1 a další lidská onemocnění vyvolaná viry zoonotické chřipky, v příloze č. 60 k této vyhlášce,

h) SARS, v příloze č. 61 k této vyhlášce,

i) MERS, v příloze č. 62 k této vyhlášce,

j) hemoragické horečky, v příloze č. 63 k této vyhlášce,

k) nozokomiální infekce (infekce spojené se zdravotní péčí), v příloze č. 64 k této vyhlášce,

l) antimikrobiální rezistenci, v příloze č. 65 k této vyhlášce.

## § 3

Vymezení pojmů

(1) Epidemiologickou souvislostí se pro účely této vyhlášky rozumí způsob přenosu. Za způsob přenosu se považuje

a) přenos způsobem mechanickým nebo biologickým,

b) expozice společnému vehikulu, kterým se rozumí kontaminované potraviny nebo pitná voda,

c) přenos prostřednictvím kontaminovaných předmětů,

d) expozice v životním prostředí, kdy osoba přišla do styku s kontaminovanou vodou nebo kontaminovanou půdou.

(2) Za vnímavou osobu se pro účely této vyhlášky považuje taková osoba, která zjevně neprodělala dané onemocnění nebo není proti němu řádně očkována nebo má prokazatelně nedostatečný titr ochranných protilátek, případně se u dané infekce ochranné protilátky nevyskytují ani po přirozeně prodělaném onemocnění. Všechny ostatní osoby se považují za nevnímavé.

(3) Zdrojem nákazy se pro účely této vyhlášky rozumí člověk, zvíře nebo prostředí přechovávající nebo vylučující infekční agens, které pak může být přímou nebo nepřímou cestou přeneseno na vnímavou osobu.

(4) Za vzorek nebo klinický vzorek se považuje materiál biologického původu, který pochází z organismu člověka, zejména krev, moč, sputum, hlen, stolice, vzorky z biopsie, likvor, sperma nebo nekrotický materiál. S biologickým materiálem se zachází jako s potenciálně infekčním, včetně jeho likvidace. Obdobně se postupuje v případě nástrojů nebo jiných předmětů, které s biologickým materiálem přišly do styku. Zásady pro odběr a vyšetření biologického materiálu jsou uvedeny v jiném právním předpise3).

## § 4

Definice klinických kritérií, laboratorních kritérií, epidemiologických kritérii a epidemiologických souvislostí a klasifikace případů jsou uvedeny v prováděcím rozhodnutí Komise upravujícím přenosné nemoci1), nestanoví-li tento předpis další zvláštní kritéria pro konkrétní onemocnění.

## § 5

Hlášení dalších původců infekčních onemocnění a další postupy

Mikrobiologický nález původců dalších infekčních onemocnění hlásí příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví osoba poskytující péči, která provádí laboratorní vyšetření biologického materiálu2),3). Další zvláštní postupy jsou uvedeny v příloze č. 1 k této vyhlášce.

## § 6

## Zrušovací ustanovení

Zrušují se:

1. Vyhláška č. 473/2008 Sb., o systému epidemiologické bdělosti pro vybrané infekce.

2. Vyhláška č. 275/2010 Sb., kterou se mění vyhláška č. 473/2008 Sb., o systému epidemiologické bdělosti pro vybrané infekce.

3. Vyhláška č. 233/2011 Sb., kterou se mění vyhláška č. 473/2008 Sb., o systému epidemiologické bdělosti pro vybrané infekce, ve znění vyhlášky č. 275/2010 Sb.

## § 7

Účinnost

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2024.

Ministr:

prof. MUDr. Válek, CSc., MBA, EBIR, v. r.

## Příloha č. 1

Zvláštní postupy

## Čl. 1

Dispenzární péče se provádí u infekčních a parazitárních onemocnění v rozsahu daném vyhláškou o dispenzární péči4).

## Čl. 2

1. U osob, které se poranily o použitou injekční jehlu, a u osob po mimořádné expozici krvi jiné osoby při poranění a závažné kontaminaci kůže a sliznic (dále jen poraněná osoba), zajistí osoba poskytující péči vyšetření podle tabulky.

Rozsah a časové intervaly vyšetření k průkazu původců virových hepatitid a HIV u poraněných osob

<table><tbody><tr><th rowspan="2">Infekční onemocnění, na které je vyšetření zaměřeno</th><th colspan="4">Časový interval vyšetření po expozici</th></tr><tr><th>Co nejdříve, maximálně do 72 hodin<sup>I</sup></th><th>Za 30 dnů</th><th>Za 90 dnů</th><th>Za 180 dnů</th></tr><tr><td>VHB</td><td>HBsAg<sup>II</sup><br> anti-HBs<sup>II</sup><br> anti-HBc total<sup>II</sup></td><td>NE</td><td>HBsAg<sup>II</sup></td><td>HBsAg<sup>II</sup></td></tr><tr><td>VHC</td><td>anti-HCV<sup>III</sup></td><td>anti-HCV<sup>III</sup>, <sup>IV</sup></td><td>anti-HCV<sup>III</sup>, <sup>IV</sup></td><td>anti-HCV<sup>III</sup>, <sup>IV</sup></td></tr><tr><td>HIV</td><td>anti-HIV + p24<sup>V</sup></td><td>NE</td><td>anti-HIV + p24<sup>V</sup></td><td>anti-HIV + p24<sup>V</sup></td></tr></tbody></table>

Postup při vyšetření markerů podle tabulky:

<table><tbody><tr><td>I</td><td>První vyšetření na markery VHB se provádí před aplikací vakcíny, případně hyperimunního globulinu.</td></tr><tr><td>II</td><td>V případě, kdy je prvním odběrem prokázána negativita HBsAg a současně pozitivita anti-HBc total nebo přítomnost ochranného množství anti-HBs protilátek, za které se považuje minimálně 10 IU/l, se další vyšetření neprovádějí.</td></tr><tr><td>III</td><td>V případě pozitivity anti-HCV vyšetřující laboratoř na základě konzultace s ošetřujícím lékařem provede nebo zajistí provedení testu PCR HCV RNA z téhož vzorku.</td></tr><tr><td>IV</td><td>V případě pozitivity anti-HCV v některém předchozím vyšetření se tento test již neprovádí, ale vzorek se vyšetřuje metodou PCR HCV RNA.</td></tr><tr><td>V</td><td>Pozitivitu vyhledávacího testu anti-HIV + p24 potvrzuje Národní referenční laboratoř pro HIV/AIDS.</td></tr></tbody></table>

2. V případě zjištění subjektivních potíží anebo klinických příznaků směřujících k možnému onemocnění jater lze škálu markerů rozšířit o vyšetření aktivity aminotransferáz.

3. Ošetřující lékař indikuje

a) vyšetření metodou PCR HBV DNA, PCR HCV RNA nebo PCR HIV RNA na základě hodnocení rizika v situacích, kdy je z epidemiologického hlediska žádoucí zkrácení diagnostického okna do případného vytvoření protilátek, resp. HBsAg,

b) u známého zdroje potenciálně kontaminovaného materiálu doplnění vyšetření HBsAg, anti-HBs, anti-HBc total, anti-HCV, anti-HIV + p24 o PCR vyšetření na základě epidemiologických důvodů, pokud jsou tato PCR vyšetření dostupná,

c) s ohledem na epidemiologické souvislosti, případně na základě klinických příznaků, ukončení vyšetřování poraněné osoby, pokud je potenciální zdroj známý a výsledky jeho vyšetření na průkaz infekce VHB, VHC a HIV/AIDS jsou negativní.

## Čl. 3

Evidence a hlášení

Osoba poskytující péči zajistí

a) záznam o události do zdravotnické dokumentace poraněné osoby; v případě, že je poraněnou osobou zdravotnický pracovník nebo jiný zaměstnanec poskytovatele zdravotních služeb, případně student v praktické přípravě na výkon zdravotnického povolání nebo osoba manipulující s odpady a prádlem u osoby poskytující péči, je nezbytné, aby každý případ parenterální expozice biologickému materiálu byl neprodleně ohlášen nejbližšímu nadřízenému poraněné osoby; ten zajistí ověření okolností, za kterých k expozici došlo, nezbytnou dokumentaci nehody a provedení adekvátních opatření, která mohou zabránit opakování mimořádné expozice,

b) nahlášení události místně příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví,

c) oznámení poranění HIV centru v případě, že je potenciální zdroj HIV pozitivní, HIV reaktivní nebo jeho HIV status není znám, k zajištění postexpoziční profylaxe HIV infekce, a to nejpozději do 72 hodin.

## Čl. 4

Karanténní opatření

Na základě posouzení události a výsledku hodnocení míry rizika místně příslušný orgán ochrany veřejného zdraví rozhodne o nařízení lékařského dohledu.

## Čl. 5

Imunizace

Prevence onemocnění imunizací je možná v případě VHA a VHB.

A. Imunizace proti VHA

Při expozici krvi pacienta nemocného VHA osoba poskytující péči doporučí exponované osobě, která má negativní výsledek vyšetření anti-HAV IgG nebo celkových protilátek, aktivní imunizaci očkovací látkou proti VHA, která se aplikuje ideálně do 24 hodin, nejdéle však do 7 dnů po expozici.

B. Postup při rozhodování o imunizaci proti VHB

Při expozici krvi osoby s prokázanou pozitivitou HBsAg nebo osoby, u které nelze HBsAg vyšetřit, je postup následující

1. při kontaminaci neporaněné kůže a sliznic není potřebná specifická pasivní nebo aktivní profylaxe;

2. při penetrujícím poranění kůže a sliznic nebo při závažné kontaminaci kůže a sliznic se postupuje podle imunitního stavu poraněné osoby, a to

a) u poraněné osoby, která prodělala VHB, s pozitivitou celkových protilátek antiHBc, se pasivní ani aktivní imunizace proti VHB neprovádí;

b) u poraněné osoby řádně očkované třemi dávkami očkovací látky proti VHB, u které bylo zjištěno alespoň minimální ochranné množství anti-HBs protilátek, za které se považuje 10 IU/l, při vyšetření provedeném po dokončeném očkování nebo v době poranění, se pasivní ani aktivní imunizace proti VHB neprovádí;

c) u poraněné osoby proti VHB neočkované nebo neúplně očkované se aplikuje jedna dávka specifického hyperimunního globulinu proti VHB a zahájí se nebo se dokončí aktivní imunizace proti VHB s intervaly podání dalších dávek vakcíny podle souhrnu údajů o přípravku použité očkovací látky; dávka se aplikuje ideálně do 24 hodin, nejdéle však do 7 dnů po expozici; dávka a způsob aplikace se určí podle souhrnu údajů o přípravku; první dávka vakcíny se aplikuje současně na jiné injekční místo;

d) u poraněné osoby se známou neschopností tvorby anti-HBs protilátek v ochranném množství, kterou se rozumí osoba očkovaná základním schématem, případně až šesti dávkami, která za 6 až 8 týdnů po dokončení vakcinace nedosáhla alespoň minimálního ochranného množství anti-HBs protilátek, za které se považuje 10 IU/l, se aplikuje specifický hyperimunní globulin proti VHB, a to 1 až 2 dávky v měsíčním intervalu; první dávka se aplikuje ideálně do 24 hodin, nejdéle však do 7 dnů po expozici; dávka a způsob aplikace se určí podle souhrnu údajů o přípravku.

Schéma postupu při rozhodování o pasivní a aktivní imunizaci proti VHB při expozici od osoby s prokázanou pozitivitou HBsAg nebo od osoby, u které nelze HBsAg vyšetřit

<table><tbody><tr><th>Stav imunity a očkovací status exponované osoby</th><th>Pasivní imunizace</th><th>Aktivní imunizace</th></tr><tr><td>Prodělala VHB<br> (pozitivní celkové anti-HBc a anti-HBs)</td><td>NE</td><td>NE</td></tr><tr><td>Řádně očkovaná třemi dávkami vakcíny proti VHB a dosáhla anti-HBs >= 10 IU/l</td><td>NE</td><td>NE</td></tr><tr><td>Neočkovaná nebo neúplně očkovaná</td><td>Jedna dávka HBIG do 7 dnů od poranění</td><td>Zahájí / dokončí se aktivní imunizace s intervaly podle souhrnu údajů o přípravku</td></tr><tr><td>Neschopná tvorby anti-HBs protilátek v ochranném množství</td><td>Dvě dávky HBIG, první do 7 dnů od poranění, druhá za měsíc po první dávce</td><td>NE</td></tr></tbody></table>

## Čl. 6

U osoby, u níž existuje podezření, že se stala obětí trestného činu znásilnění, osoba poskytující péči neprodleně zajistí

a) odebrání anamnézy a vyšetření v rozsahu a frekvenci podle tabulek v čl. 2 bodu 1 a v tomto článku; v případě, že je osobou, u níž existuje podezření, že se stala obětí trestného činu znásilnění, žena, provede se i poševní výtěr na mikrobiální vyšetření,

b) očkování proti VHB do 14 dnů od kontaktu, pokud osoba, u níž existuje podezření, že se stala obětí trestného činu znásilnění, nebyla proti VHB řádně očkována nebo pokud nejsou její údaje o očkování známy nebo neprodělala onemocnění VHB v minulosti,

c) lékařský dohled po dobu 180 dní od možné expozice,

d) profylaktická opatření v rámci prevence pohlavně přenosných nákaz spočívající v preventivní aplikaci antibiotik, bez čekání na výsledky laboratorních vyšetření,

e) další postexpoziční profylaktická opatření ve spolupráci s lékařem specializovaným na infekční nemoci.

Rozsah a časové intervaly vyšetření u osob, u kterých je podezření, že se staly obětí trestného činu znásilnění

<table><tbody><tr><th rowspan="2">Infekční onemocnění, na které je vyšetření zaměřeno</th><th colspan="4">Časový interval vyšetření po expozici</th></tr><tr><th>Co nejdříve, maximálně do 72 hodin<sup>I</sup></th><th>Za 30 dnů</th><th>Za 90 dnů</th><th>Za 180 dnů</th></tr><tr><td>VHA</td><td>anti-HAV IgM a<br> IgG nebo total<sup>II</sup></td><td>NE</td><td>anti-HAV IgM a IgG nebo total<sup>II</sup></td><td>NE</td></tr><tr><td>Syfilis</td><td>RPR + TPHA</td><td>RPR + TPHA</td><td>RPR + TPHA</td><td>NE</td></tr></tbody></table>

S ohledem na epidemiologické souvislosti, případně na základě klinických příznaků, lze kromě vyšetření uvedených v tabulkách v čl. 2 bodu 1 a v tomto článku indikovat vyšetření zaměřená na infekce způsobené Chlamydia trachomatis a Neisseria gonorrhoeae. V těchto případech se použije vyšetření výtěru z místa potenciální nákazy metodou PCR.

<table><tbody><tr><td>I</td><td>První vyšetření na markery VHA se provádí před aplikací vakcíny.</td></tr><tr><td>II</td><td>V případě pozitivity anti-HAV IgG nebo total v prvním vzorku se další vyšetření neprovádí.</td></tr></tbody></table>

## Čl. 7

U infekcí spadajících do skupiny vysoce nakažlivých nemocí, u infekcí, které podléhají hlášení Světové zdravotnické organizaci, a u projevů nemocí nebo událostí, které představují možnost propuknutí nemoci podle Mezinárodních zdravotnických předpisů (2005) se postupuje v souladu s příslušnými směrnicemi5).

## Čl. 8

Po zjištění onemocnění vyvolaného vysoce rizikovými a rizikovými biologickými agens a toxiny se postupuje podle právních předpisů upravujících seznam vysoce rizikových a rizikových biologických agens a toxinů, způsob nakládání s nimi a jejich hlášení6).

Příloha č. 2 k vyhlášce č. 389/2023 Sb.

Systém epidemiologické bdělosti záškrtu

## Čl. 1

Klinická kritéria

Klinická kritéria jsou uvedena v prováděcím rozhodnutí Komise upravujícím přenosné nemoci1).

## Čl. 2

Laboratorní kritéria

1. Laboratorní kritéria jsou uvedena v prováděcím rozhodnutí Komise upravujícím přenosné nemoci1).

2. Vyšetřující laboratoř zašle každý izolovaný kmen Corynebacterium diphtheriae, Corynebacterium ulcerans nebo Corynebacterium pseudotuberculosis do Národní referenční laboratoře pro pertusi a difterii.

3. Národní referenční laboratoř pro pertusi a difterii provede ověření a stanovení produkce difterického toxinu u každého zaslaného izolovaného kmene korynebakterií podle bodu 2.

4. Národní referenční laboratoř pro pertusi a difterii shromažďuje izoláty infekčních agens z klinických vzorků systémem sbírky kultur.

## Čl. 3

Epidemiologická kritéria

1. Epidemiologická kritéria jsou uvedena v prováděcím rozhodnutí Komise upravujícím přenosné nemoci1).

2. Přenos infekce je možný i nepřímo prostřednictvím kontaminovaných předmětů a prádla.

## Čl. 4

Klasifikace případu

1. Klasifikace případu je uvedena v prováděcím rozhodnutí Komise upravujícím přenosné nemoci1).

2. Jako pravděpodobný případ se klasifikuje také osoba splňující klinická kritéria záškrtu a mající kontakt s kontaminovaným předměty nebo prádlem od potvrzeného případu.

3. Dále je klasifikován bezpříznakový nosič toxigenního kmene, tedy osoba bez klinických příznaků, ale s laboratorně potvrzeným nálezem toxigenního kmene korynebaktéria.

## Čl. 5

Shromažďování údajů a jejich hlášení

1. Hlášení případu záškrtu a zjištění podle čl. 1 až 4 se provádí podle právního předpisu upravujícího podmínky předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění3). Součástí tohoto hlášení je i informace o úmrtí na toto onemocnění, stejně jako případy bezpříznakového nosičství toxigenního kmene.

2. Vyšetřující laboratoř podává bezodkladně hlášení o laboratorním nálezu zadávajícímu poskytovateli zdravotních služeb podle právního předpisu upravujícího podmínky předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění3).

3. Laboratorní nález potvrzující etiologii infekčního onemocnění hlásí vyšetřující laboratoř příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví podle právního předpisu upravujícího podmínky předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění3).

4. Případy onemocnění, u kterých byly prokázány netoxigenní kmeny Corynebacterium diphtheriae, Corynebacterium ulcerans nebo Corynebacterium pseudotuberculosis, se nehlásí.

5. Na základě údajů zaslaných do registru aktuálního zdravotního stavu fyzických osob2), které onemocněly infekčním onemocněním, a fyzických osob podezřelých z nákazy, provádí v souladu s mezinárodními smlouvami pověřené orgány a instituce ve stanovených intervalech hlášení infekčních nemocí mezinárodním organizacím.

## Čl. 6

Epidemiologické šetření při podezření na výskyt záškrtu

1. Osoba poskytující péči, která vyslovila podezření na onemocnění záškrtem, zajistí odběr biologického materiálu k laboratornímu průkazu původce infekce tak, že provede výtěr z místa klinických projevů, na kultivační vyšetření, a zajistí neprodleně jeho transport do vyšetřující laboratoře.

2. Vyšetřující laboratoř dále postupuje podle čl. 2 a 5, a to včetně zasílání kmenů do Národní referenční laboratoře pro pertusi a difterii.

3. Epidemiologické šetření v ohnisku nákazy včetně zjištění údajů o očkování zajistí místně příslušný orgán ochrany veřejného zdraví, zejména s cílem určit zdroj nákazy a cestu přenosu a bezodkladně stanovit adekvátní protiepidemická opatření k zabránění dalšímu šíření nákazy.

## Čl. 7

Protiepidemická opatření a způsob provádění

A. Protiepidemická opatření při výskytu onemocnění záškrtem:

1. hlášení onemocnění a bezpříznakových případů nosičství toxigenního kmene podle čl. 5;

2. zajištění odběru biologického materiálu od nemocného a jeho epidemiologicky významných kontaktů k ověření diagnózy a zajištění odeslání biologického materiálu do příslušné vyšetřující laboratoře s požadavkem na vyšetření záškrtu na žádance; s ohledem na specifičnost vyšetření záškrtu je třeba vždy informovat o podezření na záškrt vyšetřující laboratoř;

3. izolace; při zajištění izolace se postupuje podle právního předpisu upravujícího podmínky předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění3); záškrt podléhá povinné izolaci, pacient je izolován na infekčním oddělení do 2 negativních bakteriologických vyšetření;

4. aktivní vyhledávání kontaktů, u kterých se provádí odběr biologického materiálu; způsob odběru a okruh vyšetřovaných osob určí místně příslušný orgán ochrany veřejného zdraví;

5. v případě pozitivity u zdravého jedince, tedy nosiče, lékař nařídí domácí izolaci a zajistí eliminaci původce infekce cíleným antibiotikem; 2 týdny po ukončení antibiotické terapie je u těchto osob proveden kontrolní výtěr;

6. lékařský dohled, který se provádí u osob, které byly v kontaktu s nemocným či nosičem toxigenního kmene po dobu 7 dní od posledního kontaktu s nemocným či nosičem toxigenního kmene; tyto osoby sledují svůj zdravotní stav a v případě výskytu příznaků onemocnění záškrtem kontaktují svého praktického lékaře; na začátku a konci lékařského dohledu se provede výtěr z nosu a krku pro potřeby mikrobiologického vyšetření;

7. kontrola očkovacího statusu nemocných a jejich kontaktů;

8. v ohnisku nákazy mimořádné očkování a preventivní podání léčiv u neimunních vnímavých dospělých osob, respektive u osob bez dokladu o očkování, které byly v epidemiologicky významném kontaktu s potvrzeným případem onemocnění podle doporučení místně příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví.

B. Protiepidemická opatření v kolektivních zařízeních:

1. omezení pobytu dětí v mateřské škole, škole, školském zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy, zařízení sociálních služeb a obdobném zařízení, kde společně pobývá více dětí (dále jen kolektivní zařízení); dítě po prodělaném onemocnění lze přijmout do kolektivního zařízení, je-li podle výsledků klinického vyšetření zdravé a 2 poslední kultivační vyšetření z nosu a krku nebo jiného místa uvedeného v prováděcím rozhodnutí Komise upravujícím přenosné nemoci1) byla negativní, pokud jde o kmeny korynebakterií podle čl. 2, jinak jen se souhlasem příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví;

2. po dobu lékařského dohledu se do kolektivního zařízení přijímají jen nevnímavé děti k nákaze záškrtem, vnímavé děti až po 7 dnech od stanovení diagnózy za předpokladu, že v kolektivním zařízení žádné z dětí není nosičem toxigenního kmene výše uvedených agens;

3. nevnímavé děti k nákaze záškrtem z rodin, kde se vyskytlo onemocnění záškrtem, mohou do kolektivního zařízení docházet;

4. vnímavé děti k nákaze záškrtem z rodin, kde se vyskytlo onemocnění záškrtem, mohou do kolektivního zařízení docházet až po 7 dnech od posledního styku s nemocným.

C. Protiepidemická opatření u kontaktů:

1. blízké kontakty, které mohly být během předchozích 7 dnů exponovány, a pracovníci ve zdravotnictví a v sociálních službách, musí podstoupit vyšetření na možnou akviraci nákazy formou výtěru z nosu a krku a podstoupit profylaktickou léčbu antibiotiky, dokud následné bakteriologické vyšetření neprokáže, že nejsou nosiči; za blízké kontakty se považují všechny osoby ve společné domácnosti, lidé s anamnézou častého, úzkého kontaktu s pacientem nebo lidé, kteří byli přímo vystaveni sekretům ze suspektního místa infekce pacienta;

2. osobám po uzdravení a jejich blízkým kontaktům po uplynutí lékařského dohledu se doporučí přeočkování proti záškrtu, pokud od jejich primární imunizace uplynulo víc než 5 let, u neočkovaných osob by mělo být zahájeno očkování; k očkování se použije očkovací látka v závislosti na věku a indikaci případných dalších komponent ve vakcíně;

3. zvýšený zdravotnický dozor u dospělých osob, které mohly být během předchozích 7 dnů exponovány a které pracují s potravinami, zejména s mlékem, nebo jsou v úzkém kontaktu s neimunizovanými dětmi; tyto osoby musí být z této práce vyloučeny, dokud nebudou přeléčeny a dokud následné bakteriologické vyšetření neprokáže, že nejsou nosiči;

4. vyšetřování dalších osob, které nebyly v úzkém kontaktu s nemocným, se neindikuje, pokud se provedou výše uvedená opatření.

Příloha č. 3 k vyhlášce č. 389/2023 Sb.

Systém epidemiologické bdělosti dávivého kašle (pertuse a parapertuse)

## Čl. 1

Klinická kritéria

1. Klinická kritéria jsou uvedena v prováděcím rozhodnutí Komise upravujícím přenosné nemoci1).

2. Klinická kritéria pro onemocnění parapertusí jsou kašel trvající nejméně 2 týdny, nereagující na léčbu antitusiky, s nejméně jedním z následujících příznaků: záchvaty kašle nebo zvracení po záchvatu kašle a namáhavý vdech se zajíknutím.

## Čl. 2

Laboratorní kritéria

1. Laboratorní kritéria jsou uvedena v prováděcím rozhodnutí Komise upravujícím přenosné nemoci1).

2. K průkazu potvrzeného případu onemocnění parapertusí se provádí laboratorní diagnostika_prostřednictvím nejméně jedné z následujících metod:

a) izolace Bordetella parapertussis z klinického vzorku, zejména z nosohltanu;

b) detekce nukleové kyseliny Bordetella parapertussis polymerázovou řetězovou reakcí (dále jen PCR), v klinickém vzorku, zejména z nosohltanu.

3. Za specifickou protilátkovou odpověď proti Bordetella pertussis je považován nález IgG protilátek proti pertusovému toxinu; koncentrace protilátek se vyjádří v mezinárodních jednotkách na mililitr (IU/ml).

4. K sérologickému vyšetření se odebírají 2 vzorky krve v třítýdenním intervalu; první vzorek se odebírá co nejdříve v akutním stadiu; předpokladem sérologické diagnózy je současné vyšetření prvního a druhého vzorku séra ve stejné vyšetřující laboratoři za použití stejné metodiky.

5. U dětí do 3 let věku se provede odběr na kultivační vyšetření a detekci nukleové kyseliny co nejdříve po vyslovení podezření na onemocnění.

6. Doporučená laboratorní diagnostika v závislosti na délce trvání příznaků u očkovaných dětí a dospělých je uvedena v tabulce:

<table><tbody><tr><th rowspan="2">Metoda</th><th rowspan="2">Materiál</th><th colspan="3">Časové vymezení vyšetření</th></tr><tr><th>do 2 týdnů trvání příznaků</th><th>do 4 týdnů trvání příznaků</th><th>nad 4 týdny trvání příznaků</th></tr><tr><td><b>Kultivační <br> průkaz</b><br> (provádí se, pokud není zahájena <br> ATB terapie)</td><td>Výtěr z nosohltanu <br> nebo aspirát</td><td>Ano</td><td>Ne</td><td>Ne</td></tr><tr><td><b>Detekce nukleové kyseliny</b> (do 5 dnů po zahájení ATB terapie)</td><td>Výtěr z nosohltanu <br> nebo aspirát</td><td>Ano</td><td>Ano</td><td>Ne</td></tr><tr><td><b>Průkaz protilátek IgG a IgA pertusovému<br> toxinu</b></td><td>Žilní krev <br> - srážlivá</td><td>Ne</td><td>Ano</td><td>Ano</td></tr></tbody></table>

7. Pravděpodobný případ onemocnění pertusí se definuje na základě laboratorní diagnostiky metodou detekce IgG nebo IgA protilátek proti pertusovému toxinu pouze v jednom vzorku séra metodou enzymové imunoanalýzy (dále jen ELISA). Koncentrace protilátek se vyjádří v mezinárodních jednotkách na mililitr (IU/ml). Interpretace výsledků se stanoví podle doporučení výrobce použité metody. Pokud není interpretace možná, je nutné vyšetření druhého vzorku za 3 až 6 týdnů. Séra se vyšetří ve stejné vyšetřující laboratoři.

8. Vyšetřující laboratoř zašle každý izolovaný kmen rodu Bordetella do Národní referenční laboratoře pro pertusi a difterii.

9. Národní referenční laboratoř provede ověření a sérotypizaci u každého izolovaného kmene rodu Bordetella.

10. Národní referenční laboratoř shromažďuje izoláty infekčních agens z klinických vzorků systémem sbírky kultur.

## Čl. 3

Epidemiologická kritéria

Epidemiologická kritéria jsou uvedena v prováděcím rozhodnutí Komise upravujícím přenosné nemoci1).

## Čl. 4

Klasifikace případu

1. Klasifikace případu je uvedena v prováděcím rozhodnutí Komise upravujícím přenosné nemoci1).

2. Jako případy parapertuse se klasifikují

A. Možný případ, který splňuje klinická kritéria,

B. Pravděpodobný případ, který splňuje klinická kritéria s epidemiologickou souvislostí,

C. Potvrzený případ, který splňuje klinická kritéria a je laboratorně potvrzený.

## Čl. 5

Shromažďování údajů a jejich hlášení

1. Hlášení případu dávivého kašle a zjištění podle čl. 1 až 4 se provádí podle právního předpisu upravujícího podmínky předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění3). Součástí tohoto hlášení je informace o úmrtí na toto onemocnění.

2. Vyšetřující laboratoř podává bezodkladně hlášení o laboratorním nálezu zadávajícímu poskytovateli zdravotních služeb podle právního předpisu upravujícího podmínky předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění3).

3. Laboratorní nález potvrzující etiologii infekčního onemocnění hlásí vyšetřující laboratoř příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví podle právního předpisu upravujícího podmínky předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění3).

4. Na základě údajů zaslaných do registru aktuálního zdravotního stavu fyzických osob2), které onemocněly infekčním onemocněním, a fyzických osob podezřelých z nákazy, provádí pověřené orgány a instituce v souladu s mezinárodními smlouvami ve stanovených intervalech hlášení infekčních nemocí mezinárodním organizacím.

*Zobrazeno prvních 250 z 2968 bloků úplného znění. Kompletní text je na kanonické stránce.*

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/zakony/sb/2023/389)