# 206/2004 Sb. - Vyhláška, kterou se stanoví požadavky na odběr vzorků, postupy a metody zkoušení osiva a sadby

- Úplná citace: Vyhláška č. 206/2004 Sb., kterou se stanoví požadavky na odběr vzorků, postupy a metody zkoušení osiva a sadby
- Stav: Zrušený
- Znění: Poslední znění před zrušením
- ELI: /eli/cz/sb/2004/206/2007-01-01
- Datum vyhlášení: 26. 4. 2004
- Účinnost od: 26. 4. 2004
- Datum zrušení: 15. 3. 2011
- Částka: 68/2004

## Obsah

- § 1
- § 2
- § 3
- § 4
- § 5
- § 6
- § 7
- § 8
- § 9
- § 10
- § 11
- § 12
- § 13
- Část I - Maximální hmotnost partie, minimální velikost laboratorních vzorků, zkušebních vzorků a vzorků na vegetační zkoušky
- Část II - Metody zkoušení pro zjišťování vlastností osiva
- Část III - Metody zkoušení sadby brambor
- Část IV - Metody zkoušení sazečky cibule a sadby česneku

206
VYHLÁŠKA
ze dne 15. dubna 2004,
kterou se stanoví požadavky na odběr vzorků, postupy a metody zkoušení osiva a sadby
Ministerstvo zemědělství stanoví podle § 4 odst. 14 a § 7 odst. 6 zákona č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin a o změně některých zákonů (zákon o oběhu osiva a sadby), (dále jen zákon) a v souladu s právem Evropských společenství:<sup>1</sup>)

## § 1

Úvodní ustanovení

(1) Tato vyhláška1) zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství2) a upravuje

a) maximální hmotnost partie rozmnožovacího materiálu,

b) postup při kontrole průvodních dokladů partie rozmnožovacího materiálu, technologický postup a způsob odběru vzorků, postupy pro hodnocení množitelských porostů a metody zkoušení rozmnožovacího materiálu ke zjištění jeho vlastností.

(2) Pro účely této vyhlášky se rozumí

a) dílčím vzorkem - malé, přibližně stejné množství osiva nebo sadby, které se odebírá jednorázově z náhodně vybraných míst partie,

b) souhrnným vzorkem - vzorek vzniklý sesypáním a promícháním všech dílčích vzorků z jedné partie,

c) laboratorním vzorkem - vzorek o předepsané minimální hmotnosti uvedené v příloze č. 5, vytvořený dělením ze souhrnného vzorku a určený k zaslání do laboratoře; laboratorním vzorkem může být i souhrnný vzorek,

d) rezervním vzorkem - vzorek určený k uložení pro případné další zkoušky, připravený stejným způsobem jako laboratorní vzorek; musí mít označení Rezervní vzorek se symbolem R,

e) revizním vzorkem - vzorek pro opětovné posouzení zdravotního stavu sadby brambor,

f) úředním vzorkem - vzorek odebraný a adjustovaný vzorkovatelem,

g) vzorkem na vegetační zkoušku - vzorek určený pro vegetační zkoušku ke stanovení druhové a odrůdové čistoty a pravosti, zdravotního stavu nebo hybridnosti,

h) společným vzorkem - vzorek společně odebraný a adjustovaný dodavatelem a odběratelem,

i) soukromým vzorkem - vzorek, který neodpovídá požadavkům na úřední nebo společný vzorek,

j) standardním vzorkem - vzorek odrůdy, který je ve vegetačních zkouškách a laboratorních zkouškách odrůdové pravosti určen k porovnání,

k) kontrolním vzorkem - vzorek odebraný úředním vzorkovatelem za účelem kontroly kvality rozmnožovacího materiálu uváděného do oběhu nebo pro účely úředního dozoru podle § 17 odst. 11 zákona,

l) zkušebním vzorkem - vzorek o hmotnosti stanovené v příloze č. 5 a určený ke stanovení příměsí jiných rostlinných druhů v kusech,

m) základním zkušebním vzorkem - vzorek o hmotnosti stanovené v příloze č. 5 a určený ke stanovení čistoty osiva v procentech,

n) homogenitou osiva (stejnorodostí) - jednotnost partie osiva v rámci přirozené variability,

o) heterogenitou osiva (různorodostí) - nejednotnost partie osiva, ve které jednotlivé složky, charakterizující jakost, nejsou rozloženy rovnoměrně,

p) egalizací - míchání partií osiva nebo jejich částí stejného druhu a odrůdy,

r) vzorkem pro stanovení zdravotního stavu sadby brambor - počet hlíz odebraný po ukončení vegetace uvedený v příloze č. 1,

s) vzorkovnicí - obal úředního nebo rezervního vzorku,

t) adjustací - úkony zahrnující balení, uzavírání a označování vzorku nebo partie osiva,

u) úředním vzorkovatelem - zaměstnanec Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (dále jen Ústav) oprávněný k odběru úředního vzorku nebo fyzická osoba pověřená Ústavem k odběru vzorků podle § 17 odst. 3 zákona,

v) úředním přehlížitelem (dále jen přehlížitel) - zaměstnanec Ústavu oprávněný k provádění přehlídek množitelských porostů nebo fyzická osoba pověřená Ústavem k provádění přehlídek množitelských porostů podle § 17 odst. 2 zákona.

## § 2

Postup při kontrole průvodních dokladů

Před vzorkováním dodavatel vzorkovateli předloží tyto doklady:

a) vyplněnou a podepsanou žádost podle § 6 odst. 1 zákona,

b) průvodní doklady partie (doklad o uznání množitelského porostu),

c) záznamy podle § 7 odst. 1 zákona,

d) evidenci použitých návěsek podle přílohy č. 2,

e) vyplněné údaje na vzorkovnici podle přílohy č. 2,

f) u sadby brambor vyplněné návěsky na tiskopise podle přílohy č. 2.

Technologický postup a způsob odběru vzorků

[K § 4 odst. 15 a § 7 odst. 6 písm. l) zákona]

## § 3

(1) Při odběru vzorků (dále jen vzorkování) osiva a sadby se postupuje tak, aby pro laboratorní nebo mechanické rozbory a vegetační zkoušky byl k dispozici vzorek o stanovené hmotnosti uvedený v příloze č. 5, v němž jsou všechny složky obsaženy ve stejném poměru jako v celé partii, z níž je vzorek odebrán.

(2) Vzorkování za účelem vystavení úředních dokladů smí vykonávat jen vzorkovatel.

(3) Partie připravená ke vzorkování musí být homogenní a nesmí překročit hmotnost stanovenou v příloze č. 5 o více než 5 %. Větší množství se rozdělí na více samostatných partií.

(4) Při vzorkování osiva a sadby prováděném v rámci uznávacího řízení, kontroly výroby a oběhu osiva a sadby a dozoru Ústavu podle § 17 odst. 11 zákona se používají technologické postupy uvedené v příloze č. 1.

(5) Pro vzorkovatele připraví dodavatel potřebné technické pomůcky ke vzorkování stanovené v příloze č. 1.

## § 4

(1) Minimální hmotnost laboratorních vzorků osiv jednotlivých druhů je uvedena v příloze č. 5 a u směsi se určí podle druhu, který má ve směsi nejvyšší hmotnostní podíl.

(2) Minimální velikost vzorků sadby brambor je uvedena v příloze č. 5.

(3) Minimální velikost vzorků sadby sazečky cibule a sadby česneku je uvedena v příloze č. 5.

(4) Minimální velikost vzorku sazenic zeleniny je uvedena v příloze č. 1.

(5) Minimální velikost vzorků pro vegetační zkoušky je uvedena v příloze č. 5.

(6) Maximální hmotnost partie rozmnožovacího materiálu je stanovena v příloze č. 5.

(7) U partií osiva specielních druhů odrůd nebo hybridů, jejichž hmotnost se rovná nebo je menší než 1 % stanovené nejvyšší hmotnosti partie, může být hmotnost laboratorního vzorku snížena až na úroveň hmotnosti uvedené v příloze č. 5 pro zkušební vzorek na rozbor čistoty. V tomto případě nelze provést početní stanovení příměsí jiných rostlinných druhů. Toto pravidlo platí rovněž pro vzorky odebírané na vegetační zkoušku.

(8) V případě hybridních odrůd zeleniny první filiální generace může být minimální hmotnost laboratorního vzorku osiva snížena na čtvrtinu hmotnosti uvedené v příloze č. 5, přičemž vzorek musí mít alespoň 5 g a skládat se alespoň ze 400 semen.

(9) Nemá-li laboratorní vzorek předepsanou hmotnost, laboratorní zkoušky se odloží do doby doručení nového vzorku dostatečné hmotnosti. Výjimku tvoří případ nedodržení hmotnosti podle odstavců 7 a 8. V tomto případě může být rozbor proveden ze vzorku nižší hmotnosti nebo z nižšího počtu semen (např. klíčivost jen z 200 semen). V dokumentu o provedeném rozboru bude pak uvedena následující poznámka: Zkoušeno ze vzorku snížené hmotnosti nebo z nižšího počtu semen, než je stanoveno.

(10) Pro stanovení vlhkosti osiva je předepsána minimální hmotnost zkušebního vzorku

a) 100 g u obilnin (vyjma prosa), luskovin, kukuřice a čiroků,

b) 50 g u ostatních druhů,

přičemž podmínkou je, že vzorkovnice musí být zcela naplněna a pevně uzavřena. V odůvodněných případech (měření vlhkosti na elektrickém vlhkoměru) může být vyžadována vyšší hmotnost vzorku.

(11) Pro stanovení obsahu kyseliny erukové a glukosinolátů u osiva řepky je předepsána minimální hmotnost zkušebního vzorku 100 g.

(12) Pro zkoušku odrůdové pravosti a čistoty elektroforeticky je minimální hmotnost zkušebního vzorku osiva 100 g, u sadby brambor pro určení pravosti odrůdy minimální velikost vzorku 10 hlíz a pro určení čistoty partie 100 hlíz.

## § 5

(1) Při vzorkování osiv nesmí být zjištěny příznaky heterogenity v partii osiva. Vzorkování lze odmítnout, vykazuje-li partie znaky heterogenity. V případě pochybnosti může být zkouška heterogenity osiva provedena podle postupu uvedeného v příloze č. 1.

(2) Partie osiva musí být uložena tak, aby každý jednotlivý obal partie, a to i při uložení na paletách, byl přístupný kontrole a vzorkování. V opačném případě vzorkování nelze provést.

(3) Jsou-li splněny požadavky uvedené v § 2 až 4 a odstavcích 1 a 2, provede vzorkovatel odběr vzorku v souladu s technologickým postupem uvedeným v příloze č. 1.

## § 6

(1) Partie sadby připravená ke vzorkování může být uložena v pytlích, velkoobjemových vacích, ohradových paletách nebo může být volně ložená. U volně ložené sadby, případně u velkoobjemových vaků, kdy nebude možné odebrat zkušební vzorek po konečné úpravě, musí vzorkovatel odebrat dílčí vzorky v průběhu třídění. V těchto případech je dodavatel povinen oznámit termín zahájení třídění vzorkovateli nejméně 24 hodin předem. Obaly musí být vzorkovatelem opatřeny úřední návěskou a pojistkou; u volně ložené sadby musí být návěska přiložena k průvodnímu dokladu.

(2) Vzorkování sadby brambor se provádí podle postupů uvedených v příloze č. 1.

(3) Vzorkování sazečky cibule a sadby česneku se provádí podle postupů uvedených v příloze č. 1.

(4) Vzorkování sazenic zeleniny na kontrolu druhové a odrůdové pravosti, případně čistoty nebo zdravotního stavu se provádí podle postupů uvedených v příloze č. 1.

## § 7

(1) Pro úřední vzorky se používají tyto obaly:

a) vícevrstvé papírové vzorkovnice se zcela podlepeným dnem, slepenými bočními spoji, a s údaji předepsanými v příloze č. 2 tak, aby se zamezilo nežádoucí manipulaci se vzorkem,

b) vzorkovnice z neprodyšného materiálu vzduchotěsně uzavřené pro zkoušku vlhkosti a ke zjišťování přítomnosti živočišných škůdců a pro vzorky osiv záměrně podsušených k balení do plynotěsných obalů,

c) nové pytle z husté tkaniny určené pro vzorky sadby brambor,

d) pytle pro sazečku cibule a sadbu česneku zajišťující prodyšnost obalu.

(2) Každý úřední vzorek musí být označen tak, aby byla zřejmá souvislost mezi množitelským porostem, partií a vzorkem. Úřední doklady o výsledcích rozboru vydá Ústav nebo pověřená osoba jen na základě rozboru úředního vzorku.

(3) Plomby určené k plombování úředních vzorků vydává Ústav pouze vzorkovateli, který zajistí, aby nedošlo k jejich neoprávněnému použití.

(4) Úřední vzorky musí být vzorkovatelem řádně uzavřeny a opatřeny plombou tak, aby nebyla možná manipulace se vzorkem bez zjevného porušení plomby. Žádosti, které jsou nedílnou součástí vzorků, jsou vzorkovatelem nebo pod jeho dohledem vkládány do samostatné obálky, kterou vzorkovatel zapečetí a označí svým razítkem a podpisem a přiloží je do hromadného obalu.

(5) Vzorky osiva musí být zabaleny tak, aby bylo zabráněno jejich poškození při přepravě. Vzorkovatel připraví vzorky k odeslání, zaplombuje obal, v případě odesílání poštou jej přelepí a označí razítkem a podpisem. Vzorky ve vícevrstvých papírových sáčcích, které mají být odeslány poštou, vzorkovatel vloží jednotlivě do plátěných sáčků a celý obsah zaplombuje.

(6) Laboratorní vzorky musí být bez zbytečného prodlení odeslány k laboratorním zkouškám. Laboratorní vzorky z partií, na které budou vystaveny mezinárodní certifikáty, odesílá vzorkovatel na náklady dodavatele.

(7) Ustanovení odstavce 1 písm. a), c) a d) a odstavců 2 až 5 platí též pro vzorky odebrané na vegetační zkoušky.

(8) Vzorky na vegetační zkoušky odesílá dodavatel bez zbytečného prodlení na zkušební stanice podle pokynů Ústavu.

(9) Vzorky sadby brambor určené ke zjištění zdravotního stavu nebo pro mechanický rozbor zasílá dodavatel na místo určené Ústavem.

## § 8

(1) Při příjmu doručených vzorků se kontroluje

a) označení obalu vzorkovatelem,

b) druh plomby nebo pečeti, jejich neporušenost a neporušenost obalu vzorku (u společných vzorků se popíše druh uzavření),

c) shoda údajů, zejména čísla partie, na sáčku a na přiloženém dokladu a úplnost údajů na dokladu.

(2) Zjistí-li pracovník Ústavu při příjmu doručených vzorků nesplnění podmínek podle odstavce 1, oznámí tuto skutečnost bezodkladně dodavateli.

(3) Při zjištění závad podle

a) odstavce 1 písm. a) a c) je vzorek zkoušen po odstranění těchto závad,

b) odstavce 1 písm. b) není vzorek přijat ke zkoušení a dodavatel musí požádat o nové vzorkování.

(4) Přijatému vzorku se přidělí evidenční číslo, které se současně uvede na rozborovou kartu nebo jiný průvodní doklad ke zkouškám. Tyto doklady provází vzorek po celou dobu zkoušek.

(5) Po provedení zkoušek se laboratorní vzorky osiva a vzorky osiva na vegetační zkoušky skladují nejméně do konce nejbližšího vegetačního období příslušné plodiny. Podmínky při skladování musí být takové, aby nedošlo ke snížení jakosti osiva ve vzorcích. Je-li nutno některé vzorky předčasně likvidovat, musí být o jejich likvidaci proveden záznam v příslušné evidenci vzorků.

(6) Rezervní vzorek osiva se ukládá na místě a podle podmínek určených Ústavem po dobu 2 let, není-li na návěsce osiva uvedeného do oběhu stanoveno jinak.

(7) Vzorky sadby brambor včetně vzorků na vegetační zkoušky se likvidují po ukončení předepsaných zkoušek.

Postupy a metody zkoušení množitelských porostů a rozmnožovacího materiálu

## § 9

(1) Přehlídky množitelských porostů provádí přehližitel v souladu s postupem uvedeným v příloze č. 3.

(2) Dodavatel může Ústav požádat o zastavení řízení o uznání množitelského porostu pouze do termínu provedení přehlídek podle postupu uvedeného v příloze č. 3.

(3) Nevyhovuje-li množitelský porost svými vlastnostmi podmínkám stanoveným pro kategorii uvedenou v žádosti o jeho uznání, lze jej uznat v nižší kategorii nebo stupni, a to na žádost dodavatele podle postupu uvedeného v příloze č. 3.

(4) Vegetační zkoušky prováděné podle přílohy č. 4 se používají

a) ke kontrole odrůdové a druhové pravosti a čistoty,

b) ke stanovení procenta hybridnosti,

c) ke kontrole zdravotního stavu osiva nebo sadby brambor,

d) ke stanovení procenta výskytu plevelných řep v osivu cukrovky a krmné řepy,

e) k následné kontrole standardních osiv zelenin,

f) jako vstupní a výstupní zkoušky v rámci certifikace osiv podle systému Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj,

g) jako možná součást reklamačního řízení.

(5) Postup při provádění vegetačních zkoušek je uveden v příloze č. 4. Ústav o výsledku vegetační zkoušky vyhotoví zápis podle vzoru uvedeného v příloze č. 2.

## § 10

(1) Vzorky ke stanovení vlhkosti a vzorky ke stanovení škůdců se zkoušejí ihned po doručení do laboratoře a po ukončení rozboru se likvidují. Ostatní vzorky se zkoušejí postupně a bez zbytečného prodlení.

(2) K laboratornímu zkoušení osiva a sadby se používají postupy zkoušení, které jsou kompatibilní s metodami vydanými Mezinárodní asociací pro zkoušení semen (ISTA), pokud pro určité stanovení takové postupy existují.

(3) V příloze č. 5 jsou uvedeny metody zkoušení rozmnožovacího materiálu ke zjišťování vlastností osiva, sadby brambor, sazečky cibule a sadby česneku.

(4) Doklady o kvalitě osiva a sadby se vydávají po ukončení všech zkoušek stanovených pro daný druh osiva a sadby.

## § 11

(1) Vzorky pro následnou kontrolu rozmnožovacího materiálu zemědělských, zeleninových a ovocných druhů, révy a sazenic zeleniny odrůd druhů uvedených v druhovém seznamu a okrasných druhů, která se provádí formou srovnávacích pokusů a zkoušek v rámci zemí Evropských společenství, se odebírají z rozmnožovacího materiálu

a) pocházejícího ze třetích zemí,

b) vhodného pro ekologické zemědělství,

c) uváděného do oběhu k zachování genetické rozmanitosti.

(2) Tyto zkoušky jsou určeny ke kontrole dodržování podmínek, za kterých je osivo a sadba uváděna do oběhu, a k harmonizaci metod zkoušení a vydávání osvědčení. U rozmnožovacího materiálu ovocných a okrasných druhů a u sazenic zeleniny se kontroluje rovněž dodržování rostlinolékařských předpisů.

(3) Odběr vzorků se provádí v souladu s s ustanoveními § 3 až 7.

(4) Odběr vzorků a pokusy a zkoušky uvedené v odstavcích 1 až 3 provádí Ústav.

## § 12

(1) Egalizovat je možné partie osiva stejného druhu a odrůdy, a to celé nebo jejich části, za předpokladu, že již byly v uznávacím řízení. Pokud je egalizováno osivo partií různých kategorií nebo generací, bude výslednou kategorie nebo generace nejnižší z použité řady.

(2) Egalizovaná partie bude označena číslem partie v rámci přidělené číselné řady a první číslice v čísle partie bude označovat rok egalizace.

(3) Egalizovaná partie podléhá novému uznávacímu řízení.

## § 13

Účinnost

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem jejího vyhlášení.

Ministr:

Ing. Palas v. r.

Příloha č. 1 k vyhlášce č. 206/2004 Sb.

Technologické postupy a způsoby odběru vzorků osiva a sadby

1. Technické pomůcky

a) vzorkovací zařízení (bodcové vzorkovadlo, tyčové dvouplášťové vzorkovadlo, automatické vzorkovadlo),

b) dělidlo,

c) kbelík a lopatka na promíchání vzorku,

d) váhy,

e) prošívací jehla, motouz,

f) vzorkovnice (vícevrstvý papírový sáček),

g) neprodyšný obal (např. PE, či PP lahvička) pro odběr osiva na stanovení vlhkosti, popřípadě zjištění výskytu skladištních škůdců,

h) plátěný sáček,

i) pracovní plocha (stůl) pro adjustaci vzorku a administrativní činnost při vzorkování.

2. Metody odběru dílčích vzorků

2.1 Ruční odběr vzorků

(1) U většiny druhů semen s výjimkou těžce se sypajících, se dílčí vzorky odebírají

a) z uzavřených obalů - bodcovým (Nobbeho) vzorkovadlem, které musí být tak dlouhé, aby jeho oválný otvor blízko špičatého konce dosáhl alespoň do středu obalu, pokud není obal přístupný z protilehlých stran, musí být vzorkovadlo tak dlouhé, aby dosáhlo protější stěny obalu.

1. Pro obiloviny činí minimální vnitřní průměr vzorkovadla přibližně 14 mm,

2. pro větší semena (kukuřice) činí minimální vnitřní průměr vzorkovadla přibližně 20 mm,

3. pro jeteloviny a podobná semena činí minimální vnitřní průměr vzorkovadla přibližně 10 mm.

Šířka otvoru v plášti vzorkovadla je minimálně dvojnásobek maximálního průměru vzorkovaných semen nebo nečistot, které se mohou v partii vyskytovat, délka otvoru je dvojnásobek až pětinásobek šířky otvoru. Maximální průměr vzorkovadla je pětinásobek maximálního průměru vzorkovaných semen.

b) z otevřených obalů a z osiva volně loženého - dvouplášťovým tyčovým vzorkovadlem v délce, která odpovídá alespoň výšce obalu nebo výšce naskladněného osiva.

Doporučené rozměry vzorkovadla jsou: délka 762 mm, minimální vnitřní průměr 25 mm, šířka otvorů ve vnějším plášti vzorkovadla je minimálně dvojnásobek maximálního průměru vzorkovaných semen nebo nečistot, které se mohou v partii vyskytovat, délka otvorů je minimálně dvojnásobek šířky otvoru, maximální délka otvoru není stanovena, otvor může být stejně dlouhý jako celé vzorkovadlo.

Toto vzorkovadlo se vpichuje vertikálně. Vnitřní prostor trubky rozdělují přihrádky, na několik (nejméně tři) samostatných komor.

Vzorkovadlo se v uzavřeném stavu zasune do osiva, trubice se navzájem pootočí tak, aby se štěrbiny vnitřní trubky otevřely a vyčká se, až se vzorkovadlo naplní. Pak se opět uzavře, vytáhne a vyprázdní do vhodné násypky nebo na vhodnou podložku. Při uzavírání je nutno postupovat tak, aby nedošlo k poškození osiva. Za jeden dílčí vzorek se považuje celý obsah takového typu vzorkovadla, nikoli obsah jedné z jeho komor.

(2) Odebírání dílčích vzorků rukou je nejvhodnější metoda vzorkování v případě následujících rodů: Agropyron, Agrostis, Alopecurus, Anthoxanthum, Arrhenatherum, Bromus, Cynodon, Cynosurus, Dactylis, Deschampsia, Elytrigia, Festuca, Holcus, Lolium, Panicum, Poa a Trisetum. Tato metoda je rovněž nejvhodnější pro vzorkování semen, která by mohla být poškozena použitím vzorkovadel, například velkosemenné luskoviny, nebo semena s nízkou vlhkostí, a zároveň pro osivové pásy a osivové rohože. K usnadnění odběru dílčích vzorků ze spodních částí pytlů se z nich nejdříve odsype část osiva. Pytle, z nichž se odebírají dílčí vzorky z horní, střední nebo dolní části se vybírají náhodně. Při odběru je nutno dbát na to, aby byly prsty okolo zachyceného vzorku pevně sevřeny a nabrané semeno nemohlo z dlaně unikat.

(3) Osiva druhů s velmi jemnými semeny se před vzorkováním vysypou na čistou podložku a vzorek se odebírá lžičkou z různých míst.

(4) Při vzorkování malých balení je postup následující: Za základní jednotku se považuje hmotnost 100 g osiva. Není-li hmotnost osiva v jednotlivých obalech větší než 100 g, mohou tyto obaly představovat dílčí vzorky pro vytvoření souhrnného vzorku. Při vzorkování partií osiva v podobě osivových pásů nebo osivových rohoží se jako dílčí vzorky odebírají jednotlivé balíčky nebo části pásů nebo rohoží.

2.2 Odběr vzorků pomocí automatického vzorkovadla

2.2.1 Použití automatického vzorkovadla

(1) Dílčí vzorky se odebírají z proudu osiva při plnění do obalů.

(2) Požadavky na provoz automatického vzorkovadla

a) dílčí vzorky jsou odebírány z proudu osiva rovnoměrně v celém jeho průřezu a četnost jejich odběru je řízena časovým spínačem,

b) dílčí vzorky jsou vedeny potrubím od vzorkovadla do nádoby ve sběrné skříni,

c) semena z tohoto zařízení nesmí odrazem nebo jinak samovolně vypadnout mimo sběrné nádoby,

d) obsah jedné nádoby musí odpovídat velikosti souhrnného vzorku,

e) sběrná skříň musí být uzamykatelná,

f) skříň vzorkovadla, časového spínače a všechny spoje na vedení osiva od vzorkovadla do sběrné skříně musí být zaplombovány,

g) vzorkovadlo nesmí osivo poškozovat ani provádět výběr mezi jednotlivými semeny na základě jejich velikosti, vznášivosti nebo pluchatosti.

(3) Automatické vzorkovadlo se instaluje podle technologických podmínek výrobce a jeho provoz pro účely odběru úředních vzorků musí být schválen Ústavem.

(4) Při používání automatického vzorkovadla pro účely úředního odběru vzorků je toto vzorkovadlo uzamčené a přístupné pouze pověřenému vzorkovateli.

(5) Další požadavky na provoz a zabezpečení automatického vzorkovadla

a) mechanizmus vzorkovadla včetně časového spínače se umístí v uzavíratelné skřínce,

b) potrubí mezi vzorkovadlem a sběrnou skříní je vedeno tak a v takové délce, aby pád osiva do sběrné nádoby nemohl být příčinou případného poškození vzorkovaného osiva,

c) je-li nad sběrnou skříní potrubí rozděleno a zdvojeno, shromažďuje se vzorek pro laboratoř čistící stanice do nádoby mimo sběrnou skříň,

d) sběrná skříň je pevně spojená s podkladem a zabezpečena proti jakémukoliv posunu, samovolnému otevření a dále musí splňovat tyto podmínky:

1. v plášti nesmí být jiné otvory než otvor pro přívod osiva, štěrbina na vhození lístku označujícího číslo partie, otvor pro vývod vnějšího ovládacího mechanizmu otočného zařízení se sběrnými nádobami a dostatečně prostorný manipulační otvor na vyjímání sběrných nádob se vzorky,

2. uvnitř obsahuje otočné zařízení s jednotlivými sběrnými nádobami. Ovládání tohoto zařízení musí být konstruováno tak, aby vně skříně bylo možno ovládat točnu pouze jedním směrem v rozmezí 360°, bez možnosti zpětného pohybu; zpětný pohyb točny, nebo přetočení do výchozí polohy, je možné pouze při otevřené skříni,

3. jednotlivé nádoby musí být rovnoměrně rozmístěny tak, aby i při případném větším množství osiva nemohlo dojít ke znehodnocení vzorku smícháním osiva z více nádob,

4. klíče od skříně má vzorkovatel, druhý klíč je uložený ve vzorkovatelem zapečetěné obálce u odpovědného pracovníka čistící stanice,

e) časové intervaly spínače musí být nastaveny tak, aby v čase potřebném na vyčištění partie osiva bylo odebráno vzorkovadlem tolik dílčích vzorků, které svojí hmotností odpovídají přibližně čtyřnásobku laboratorního vzorku.

(6) Pokud nastavení časových impulsů neodpovídá kapacitě sběrné nádoby, je možné použít na vzorek z jedné partie dvě sběrné nádoby s předepsaným označením.

(7) O provozu automatického vzorkovadla se vede evidence s údaji shodnými na lístcích vhazovaných do sběrných nádob doplněnými o druh, odrůdu a hmotnost vzorkované partie. Tuto evidenci kontroluje pracovník Ústavu.

2.2.2 Postup práce obsluhy automatického vzorkovadla

(1) Před začátkem čistění partie osiva obsluha vhodí štěrbinou do sběrné nádoby lístek s číslem partie, datem a hodinou začátku čistění partie a provede záznam do knihy automatického vzorkovadla.

(2) Po ukončení čistění partie obsluha opět vhodí štěrbinou do sběrné nádoby lístek s číslem partie, datem a hodinou ukončení čistění partie a provede záznam do knihy automatického vzorkovadla.

(3) Pootočí točnou o jedno místo tak, aby pod přívodem osiva byla prázdná nádoba a vhodí lístek pro další partii.

(4) Postup opakuje tolikrát, kolik partií je připravováno mezi jednotlivými úředními odběry vzorků vzorkovatelem, nebo pokud stačí kapacita sběrné skříně.

2.2.3 Postup práce vzorkovatele

(1) Vzorkovatel odebírá souhrnné vzorky ze skříně a připravuje laboratorní, rezervní a případně další úřední vzorek, přičemž kontroluje souhlasnost údajů na obou štítcích vhozených do nádoby s údaji v předložené evidenci.

(2) Po odebrání všech vzorků vloží sběrné nádoby zpět na otočné zařízení, které nastaví do výchozí polohy a sběrnou skříň uzavře a uzamkne.

Pokud vzorek ve sběrné nádobě nemá potřebnou hmotnost, provede se celé nové vzorkování ručně.

3. Počet dílčích vzorků ve vztahu k typu a počtu obalů

(1) Z partie osiva v pytlích nebo jiných obalech stejné velikosti a jednoho typu s hmotností 15 až 100 kg se odebírají dílčí vzorky v tomto minimálním počtu:

Tab.1

<table><tbody><tr><th>Počet obalů v partii</th><th>Počet dílčích vzorků</th></tr><tr><td>1</td><td>5 dílčích vzorků</td></tr><tr><td>2 - 4</td><td>3 dílčí vzorky z každého obalu</td></tr><tr><td>5 - 8</td><td>2 dílčí vzorky z každého obalu</td></tr><tr><td>9 - 15</td><td>1 dílčí vzorek z každého obalu</td></tr><tr><td>16 - 30</td><td>15 dílčích vzorků z partie osiva</td></tr><tr><td>31 - 59</td><td>20 dílčích vzorků z partie osiva</td></tr><tr><td>60 - 154</td><td>30 dílčích vzorků z partie osiva</td></tr><tr><td>155 - 400</td><td>vždy nejméně jeden dílčí vzorek z 5 obalů</td></tr><tr><td>401 - 566</td><td>dílčí vzorky z 80 obalů</td></tr><tr><td>567 a více</td><td>vždy nejméně jeden dílčí vzorek ze 7 obalů</td></tr></tbody></table>

U partií s obaly menšími než 15 kg jsou obaly sloučeny do vzorkovacích jednotek nepřesahujících 100 kg, například 20 obalů o 5 kg, 33 obalů o 3 kg nebo 100 obalů o 1 kg. Osivové pásy a rohože a malé sáčky mohou být sloučeny do vzorkovacích jednotek nepřesahujících 2 000 000 semen. Vzorkovací jednotky se pak považují za obaly a vzorkování probíhá podle tabulky 1.

(2) U partií v obalech větších než 100 kg (včetně volně loženého osiva) nebo při vzorkování z proudu osiva se odebírají dílčí vzorky podle hmotnosti partie v tomto minimálním počtu:

Tab.2

<table><tbody><tr><th>Hmotnost</th><th>Počet dílčích vzorků</th></tr><tr><td>do 500 kg</td><td>nejméně 5 dílčích vzorků</td></tr><tr><td>501 až 3 000 kg</td><td>jeden dílčí vzorek z každých 300 kg, nejméně však 5 dílčích vzorků</td></tr><tr><td>3 001 až 20 000 kg</td><td>jeden dílčí vzorek z každých 500 kg, nejméně však 10 dílčích vzorků</td></tr><tr><td>20 001 a více kg</td><td>jeden dílčí vzorek z každých 700 kg, nejméně však 40 dílčích vzorků</td></tr></tbody></table>

Při vzorkování partie o počtu obalů 15 nebo nižším se z každého obalu bez ohledu na jejich velikost odebere stejný počet dílčích vzorků. Vzorkování obalovaného osiva probíhá podle tabulek 1 a 2.

4. Odběr vzorků ke stanovení skladištních škůdců

(1) Ke stanovení skladištních škůdců se dílčí vzorky odebírají přímo do neprodyšného obalu a takto získaný souhrnný vzorek se odesílá přímo k rozboru. Vzorky se odebírají střídavě

a) z dolní části pytle (do výšky 200 mm),

b) z části pytle nad 200 mm z obvodové vrstvy,

c) z části pytle nad 200 mm z vnitřní vrstvy.

(2) Počet dílčích vzorků je stanoven v tabulce 1.

(3) Z osiva ve velkoobjemových obalech a z osiva volně loženého se odebírají dílčí vzorky v místech, kde lze předpokládat výskyt skladištních škůdců (zavlhlá místa, místa u podlahy, stěn apod.).

(4) Velikost vzorků ke zjišťování skladištních škůdců je shodná s předepsanou hmotností pro laboratorní vzorek s výjimkou olejnin a přadných rostlin, u nichž se předepisuje hmotnost 250 g.

5. Příprava souhrnného a laboratorního vzorku

(1) Souhrnný vzorek vznikne sloučením dílčích vzorků, pokud se jeví jako jednotné. Při promíchávání souhrnného vzorku opakovaným použitím některého z mechanických dělidel nesmí být vzorek mezi jednotlivými použitími dělidla promícháván ručně.

(2) Je-li obtížné souhrnný vzorek v podmínkách skladu promíchat a redukovat, doručí se celý do laboratoře k redukci. To přichází v úvahu jen v případech, kdy není vyžadován vzorek rezervní. Má-li souhrnný vzorek odpovídající velikost, je považován za laboratorní vzorek bez redukce.

(3) Laboratorní vzorek, rezervní vzorek a popřípadě jiný vzorek na žádost dodavatele se připravuje promícháním a redukcí souhrnného vzorku na odpovídající velikost, a to jednou z následujících metod:

a) Mechanické dělení je vhodné pro všechny druhy osiva s výjimkou velmi těžce se sypajících druhů. Provádí se různými druhy mechanických dělidel, která musí splňovat tyto požadavky:

1. poskytnout alespoň jednu reprezentativní část z celkového množství děleného vzorku,

2. správně dělit i heterogenní materiál nebo směs osiva druhů s různou velikostí a s různými fyzikálními vlastnostmi semen a příměsí,

3. nesmí docházet ke změnám složení děleného materiálu a ke změně funkce dělidla v průběhu dělení (elektrostatický náboj, zachycování a dodatečné uvolňování některých složek),

4. udržovat rovnoměrnou pracovní rychlost pohyblivých částí přesahující 1 m/s a průměr cest, jimiž materiál prochází, musí být nejméně 2,5 krát větší než je maximální velikost semen,

5. zachovávat konstantní dělicí poměr s povolenou odchylkou ± 3%.

b) Metoda dělení rukou - její použití je omezeno na rody Anthoxanthum, Arrhenatherum a Trisetum. U všech ostatních druhů může být použita pouze pro získání zkušebních vzorků v laboratoři zkoušení zdravotního stavu.

c) Metoda dělení lžičkou - doporučena pro přípravu vzorku pro zkoušení zdravotního stavu, u ostatních zkoušek je omezena pro druhy se semeny menšími než semena pšenice.

d) Modifikovaná metoda půlení - nástroj se skládá z podnosu a mřížky, které u poloviny krychlových buněk chybí dno. Po předběžném promíchání se osivo rovnoměrně nasype na mřížku. Po zvednutí mřížky zůstane na podnosu přibližně polovina vzorku.

(4) Po získání jednoho zkušebního vzorku nebo polovičního zkušebního vzorku se zbytek laboratorního vzorku znovu promíchá před přípravou dalšího zkušebního vzorku nebo polovičního zkušebního vzorku.

6. Odběr vzorků sadby brambor

(1) Odběr vzorků pro stanovení zdravotního stavu

Vzorkování sadby brambor pro účely stanovení napadení chorobami se provádí buď přímo z množitelských porostů, nebo ze skladů. Ze skladů odebírá vzorkovatel vzorky kontrolní, revizní a případně vzorky z partií sadby, u které nebylo provedeno vzorkování z porostu.

a) Postup vzorkování sadby brambor z množitelských porostů:

1. souhrnný vzorek se získá sloučením pěti dílčích vzorků, které se odebírají z pěti různých míst šachovnicovitě rozložených po pozemku, a to vždy ze dvou sousedních řádků, v každém z nich z 11 trsů jdoucích za sebou,

2. z každého trsu se odebírá jedna, nebo dvě hlízy sadbové velikosti. Při odběru dvou hlíz se jedna hlíza vloží do vzorku pro laboratorní zkoušku a druhá do vzorku pro polní vegetační zkoušku.

b) Pokud nebyl vzorek odebrán z porostu, odeberou se namátkově z uskladněné sadby hlízy průměrné velikosti, přičemž jeden vzorek obsahuje 110 hlíz. Počty odebíraných vzorků v závislosti na výměře a stupni množení, stanoví tabulka 3.

Tab.3

<table><tbody><tr><th>Stupeň množení</th><th>Počet hlíz pro posklizňovou zkoušku</th></tr><tr><td rowspan="4">SE1, SE2</td><td>Do 1 ha - 1 x 110 hlíz</td></tr><tr><td>1,1 - 2 ha - 2 x 110 hlíz</td></tr><tr><td>2,1 - 3 ha - 3 x 110 hlíz</td></tr><tr><td>atd.</td></tr><tr><td rowspan="4">E, C1, C2</td><td>Do 1 ha - 1 x 110 hlíz</td></tr><tr><td>1,1 - 2 ha - 2 x 110 hlíz</td></tr><tr><td>2,1 - 3 ha - 3 x 110 hlíz</td></tr><tr><td>atd.</td></tr></tbody></table>

c) Vzorkování sadby brambor z obalů

Tab. 4

<table><tbody><tr><th>Uložení sadby</th><th>Počet dílčích vzorků</th><th>Způsob odběru dílčích vzorků</th></tr><tr><td>pytle</td><td>10</td><td>z 10 náhodně vybraných obalů střídavě z horní, střední a spodní vrstvy, 3 pytle se musí úplně vysypat.</td></tr><tr><td>ohradové palety a velkoobjemové vaky</td><td>5</td><td>z 5 náhodně vybraných obalů, a to 2 z horní, 2 ze střední a jeden ze spodní vrstvy obalu, který je nutné vysypat.</td></tr><tr><td>volně ložená</td><td>10</td><td>z 10 rovnoměrně rozložených míst střídavě z horní, střední a spodní vrstvy.</td></tr></tbody></table>

(2) Odběr vzorků sadby na mechanický rozbor

a) dílčí vzorky sadby brambor po sklizni se odebírají náhodně hrstmi (sevřením obou rukou), včetně hrubých nečistot tak, aby vzorek reprezentoval průměrný stav sadby,

b) pokud se rozbor vzorku neprovede na místě, zasílá se k rozboru v obalech, které musí být suché, čisté a dobře prodyšné a označeny podle vzoru uvedeného v příloze č. 2. Obaly zajišťuje dodavatel,

c) při vzorkování sadby brambor z obalů se postupuje podle tabulky 4.

7. Odběr vzorků sazečky cibule a česneku

(1) Z partie sadby sazečky cibule a česneku v obalech s hmotností nad 30 kg se odebírají jednotlivé dílčí vzorky střídavě z horní, střední a spodní části v množství potřebném pro sestavení souhrnného vzorku takto:

Tab. 5

<table><tbody><tr><th>Počet obalů v partii</th><th>Počet dílčích vzorků</th></tr><tr><td>1-10</td><td>dílčí vzorek z každého obalu</td></tr><tr><td>11 -30</td><td>dílčí vzorky z každého třetího obalu, nejméně však z 10 obalů</td></tr><tr><td>nad 31</td><td>dílčí vzorky z každého pátého obalu, nejméně však z 10 obalů</td></tr></tbody></table>

(2) Z partie sadby v obalech s hmotností 30 kg a méně se obaly sestaví tak, aby vytvořily vzorkovací jednotky přibližně po 100 kg. Každá vzorkovací jednotka se považuje za jeden obal, přičemž se postupuje podle odstavce 1.

(3) Z volně ložené sadby se odebírají dílčí vzorky z různých hloubek, a to podle hmotnosti partie.

Tab.6

<table><tbody><tr><th>Hmotnost partie</th><th>Počet dílčích vzorků</th></tr><tr><td>do 1 tuny</td><td>5 dílčích vzorků</td></tr><tr><td>nad 1 tunu</td><td>10 dílčích vzorků</td></tr></tbody></table>

(4) Dílčí vzorky se odebírají rukou, popřípadě lopatkou do velké nádoby, kde se důkladně promíchají.

*Zobrazeno prvních 250 z 662 bloků úplného znění. Kompletní text je na kanonické stránce.*

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/zakony/sb/2004/206)