# 313/2000 Sb. - Vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu, kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů - Úplná citace: Vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 313/2000 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů - Stav: Zrušený - Znění: Poslední znění před zrušením - ELI: /eli/cz/sb/2000/313/2000-09-12 - Datum vyhlášení: 12. 9. 2000 - Účinnost od: 12. 9. 2000 - Datum zrušení: 1. 7. 2004 - Částka: 87/2000 ## Obsah - § 1 - § 2 - § 3 - § 4 - § 5 - § 6 - § 7 - § 8 - § 9 - § 10 - § 11 - § 12 - § 13 313 VYHLÁŠKA Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 25. srpna 2000, kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů Ministerstvo průmyslu a obchodu stanoví podle § 24 zákona č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen zákon): ## § 1 Tato vyhláška stanoví podrobnější podmínky, za kterých výrobci, dovozci, distributoři, opravci stanovených střelných zbraní, stanoveného střeliva nebo pyrotechnických předmětů nebo ti, kdo jsou zapsáni v průkazu stanovené střelné zbraně, (dále jen předkladatelé) plní povinnosti stanovené zákonem, a podrobnosti postupu Českého úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva (dále jen Úřad) při ověřování stanovených střelných zbraní, stanoveného střeliva nebo pyrotechnických předmětů. ## § 2 Postup při homologaci stanovených střelných zbraní (1) Při homologaci stanovených střelných zbraní (dále jen homologace) předkladatel spolu se žádostí (§ 18 zákona) předkládá Úřadu technickou a průvodní dokumentaci a dvě stanovené střelné zbraně opatřené obchodním jménem nebo ochrannou známkou výrobce, typovým označením, výrobním číslem a označením ráže používaného střeliva, a to na každé hlavni a revolverovém válci, jde-li o hlavně nebo válce rozdílné ráže. Úřad prověří technickou a průvodní dokumentaci a písemně oznámí předkladateli podmínky provedení homologace (místo a rozsah zkoušek, výše správního poplatku a úplaty). (2) U stanovených střelných zbraní předložených k homologaci (§ 6 odst. 1 zákona) Úřad zjišťuje a) shodu základních rozměrů s technickou dokumentací výrobce a se stanovenými technickými požadavky (§ 4 zákona), b) typové označení uvedené na stanovené střelné zbrani, c) bezpečnou funkci při střelbě, d) odolnost materiálu, ze kterého je zbraň vyrobena, a to při střelbě a při ztížených klimatických podmínkách, e) správnost a úplnost technické a průvodní dokumentace, a dále zjišťuje, zda výrobce má k dispozici potřebná kalibrovaná měřidla, vypracované kontrolní postupy, potřebné prostory a má zabezpečeny technické a personální předpoklady k provádění kontroly všech výrobků shodných s homologovaným typem stanovené střelné zbraně (dále jen systém kontroly) a zda o tom vede záznamy. (3) Typ předkládané stanovené střelné zbraně může zahrnovat několik variant za předpokladu, že tyto varianty nemají odlišné vlastnosti z hlediska stanovených technických požadavků. (4) Při homologaci dovážených stanovených střelných zbraní zajistí předkladatel, který nedoloží údaje o systému kontroly (§ 6 odst. 1 zákona) u zahraničního výrobce, zjištění těchto údajů ve spolupráci s Úřadem na své náklady. (5) Úřad vždy po provedení homologace vydá překladateli písemný záznam o provedení ověření (dále jen protokol), ve kterém uvede a) identifikační údaje o předkladateli, b) popis a určení stanovené střelné zbraně, c) popis provedených zkoušek z hlediska stanovených technických požadavků, jejich výsledky a vyhodnocení, d) místo provedení zkoušek a datum vydání protokolu. (6) Při splnění podmínek uvedených v § 6 odst. 1 zákona vydá Úřad současně s protokolem podle odstavce 5 certifikát o homologaci, který obsahuje a) identifikační údaje o předkladateli, b) technické charakteristiky zkoušeného typu stanovené střelné zbraně (např. druh materiálu a jeho parametry, ráži střeliva), c) vymezení rozsahu provedené homologace (např. počtem výrobků nebo čísly sérií), d) určení zkušební značky podle přílohy č. 4 části I. s číslem homologace a určení subjektu, který bude označovat každou vyrobenou stanovenou střelnou zbraň touto zkušební značkou, a poučení o vedení evidence označených stanovených střelných zbraní, e) poučení o provádění kusového ověřování po dobu platnosti homologace (§ 6 odst. 3 zákona), f) poučení o provádění kontrol Úřadem (§ 20 zákona) a datum a místo vydání certifikátu o homologaci. (7) Stálé kanceláři Mezinárodní stálé komise pro zkoušky ručních palných zbraní1) Úřad zasílá kopii certifikátu o homologaci stanovené střelné zbraně nebo zprávu o jeho zrušení nebo zprávu o odejmutí certifikátu o homologaci, nebo o odmítnutí vydat certifikát o homologaci (§ 21 odst. 3 zákona). (8) Po provedení homologace se jeden exemplář ověřovaného typu stanovené střelné zbraně uloží u Úřadu. Druhý exemplář opatřený určenou zkušební značkou a číslem homologace se vrátí předkladateli. (9) U stanovených střelných zbraní podléhajících homologaci (§ 6 odst. 2 zákona) provádí Úřad kusové ověřování v případě, kdy nejsou vyráběny sériově, a při periodickém ověřování, zda stanovené střelné zbraně odpovídají stanoveným technickým požadavkům (§ 6 odst. 3 zákona). ## § 3 Postup při kusovém ověřování stanovených střelných zbraní (1) Při kusovém ověřování stanovených střelných zbraní (dále jen kusové ověřování) předkladatel spolu se žádostí (§ 18 zákona) předkládá Úřadu každou stanovenou střelnou zbraň opatřenou obchodním jménem nebo ochrannou známkou výrobce, typovým označením, výrobním číslem a ráží použitého střeliva, a to na každé hlavni a revolverovém válci, jde-li o hlavně nebo válce rozdílné ráže. Každá broková hlaveň musí být navíc označena údaji o měřeném průměru vývrtu a označením materiálu, ze kterého je vyrobena, případně i údajem o hmotnosti. Každá hlaveň určená výhradně pro použití černého prachu musí být označena tak, aby bylo nesporné, že jde o hlaveň určenou k použití černého prachu, pokud Úřad neurčí jinak. (2) Při kusovém ověřování stanovených střelných zbraní (§ 7 zákona) Úřad provádí a) prohlídku před zkušební střelbou, b) zkušební střelbu, c) prohlídku po zkušební střelbě. (3) Technické požadavky na stanovené střelné zbraně při kusovém ověřování jsou uvedeny v příloze č. 1 a v českých technických normách.2) (4) Při prohlídce před zkušební střelbou vyřadí Úřad stanovenou střelnou zbraň, která nesplňuje požadavky uvedené v příloze č. 1 bodě 1.1, nebo takovou, jejíž označení neodpovídá požadavkům uvedeným v odstavci 1. Tuto skutečnost oznámí předkladateli. (5) Úřad neověří stanovenou střelnou zbraň, která je viditelně poškozena zkušební střelbou, a stanovené střelné zbraně, které vykazují závady uvedené v příloze č. 1 bodě 3 nebo mají neopravitelnou závadu uvedenou v příloze č. 1 bodě 4. Tuto skutečnost oznámí předkladateli. (6) Vznikne-li při zkušební střelbě prováděné podle přílohy č. 1 podezření, že došlo ke snížení tlaku zkušebního náboje, např. únikem plynů, Úřad provede doplňkovou střelbu nad rámec předepsaného počtu zkušebních výstřelů; v případě pochybnosti o pevnosti stanovené střelné zbraně podrobené zkušební střelbě nebo při pochybnostech o existenci poškození nebo jiné vady stanovené střelné zbraně anebo v případě výskytu závady na nábojnici zkušebního náboje provede Úřad rovněž doplňkovou střelbu zkušebními náboji. (7) Dojde-li při zkušební střelbě prováděné podle přílohy č. 1 k vadné funkci zkoušené stanovené střelné zbraně, Úřad provede ověření funkce doplňkovou střelbou spotřebními náboji dodanými předkladatelem, a to minimálně dvěma výstřely na každou nábojovou komoru. (8) Na žádost předkladatele může být ověřování brokovnice nahrazeno zkouškou s vyšším tlakem (vyšší zkouška) nebo zkouškou pro ocelové broky. (9) Má-li u stanovené střelné zbraně s více hlavněmi jen některá z hlavní neopravitelnou závadu, navrhne Úřad předkladateli odborné znehodnocení3) vadné hlavně, při kterém znemožní vložení náboje do hlavně. Nesouhlasí-li předkladatel s tímto návrhem, postupuje Úřad podle § 19 odst. 2 zákona. (10) Při kusovém ověřování stanovených střelných zbraní dovezených ze zahraničí, jejichž zkušební značky nejsou v České republice uznávány na základě Úmluvy1) a které mají sklopné hlavně, se navíc zjišťuje a) délka hlavní s přesností na 1 mm, b) průměr vývrtu brokové hlavně s přesností na 0,1 mm a průměr vývrtu kulové hlavně s přesností na 0,01 mm, c) hmotnost hlavně bez předpažbí s přesností na 1 g, d) pevnost materiálu hlavních částí stanovené střelné zbraně zkouškou tvrdosti; na základě této zkoušky se stanoví, zda je tloušťka stěny hlavně vyhovující, pokud předkladatel neprokáže, že pevnost použitého materiálu odpovídá české technické normě.2) (11) Úřad vždy po provedení kusového ověřování stanovené střelné zbraně vydá předkladateli protokol, který obsahuje a) identifikační údaje o předkladateli, b) identifikační údaje o stanovené střelné zbrani, c) zjištěné závady, d) datum a místo zkoušky ověření. ## § 4 Postup při opakovaném kusovém ověřování stanovených střelných zbraní (1) Opakované kusové ověřování stanovených střelných zbraní (dále jen opakované kusové ověřování) se provádí stejně jako kusové ověřování stanovených střelných zbraní (§ 8 zákona). Přihlíží se při něm k opotřebení, které nesnižuje bezpečnost a funkčnost střelné zbraně. (2) Na stanovenou střelnou zbraň vyrazí Úřad pořadové číslo zkoušky, a pokud chybí, rovněž označení ráže. U stanovených střelných zbraní se sklopnými hlavněmi navíc vyrazí na hlavně údaje o průměrech vývrtů a o hmotnosti hlavňového svazku. (3) Úřad vždy po provedení opakovaného kusového ověřování vydá předkladateli protokol, který obsahuje a) identifikační údaje o předkladateli, b) identifikační údaje o stanovené střelné zbrani, c) zjištěné závady, d) číslo protokolu a pořadové číslo zkoušky, e) datum a místo zkoušky. ## § 5 Postup při typové kontrole stanoveného střeliva (1) Pro ověřování stanoveného střeliva (§ 9 zákona) se za sérii považuje nejméně 3 000 kusů střeliva od typu střeliva. V případě, že je vyráběn počet nižší, rozhoduje Úřad o každém případu zvlášť s ohledem na stanovené technické požadavky. Pro typovou kontrolu stanoveného střeliva (dále jen typová kontrola) se vybírá jako představitel typu stanovené střelivo vyvíjející nejvyšší maximální tlaky. (2) Stanovené střelivo označené obchodním jménem nebo ochrannou známkou výrobce a údaji umožňujícími identifikaci typu střeliva (druh, značku a ráži) předloží předkladatel společně se žádostí (§ 18 zákona) v množství stanoveném v příloze č. 7, popřípadě stanoveném Úřadem podle odstavce 1. Úřad rovněž určí počet předkládaných spotřebitelských obalů, a to podle příslušné české technické normy.2) Na spotřebitelském obalu střeliva uvede předkladatel kromě označení předkladatele označení typu střeliva, číslo série a počet kusů střeliva v obalu. Typ předkládaného střeliva může zahrnovat několik variant z hlediska stanovených technických požadavků. Úřad prověří technickou a průvodní dokumentaci a písemně oznámí předkladateli podmínky provedení typové kontroly (místo a rozsah zkoušek, výše správního poplatku a úplaty). (3) Při typové kontrole (§ 10 zákona) Úřad zjišťuje, zda a) předkladatel vlastní a používá kalibrované nebo ověřené měřicí přístroje pro měření rozměrů, funkce, tlaků nebo hodnot pokládaných za rovnocenné pro daný typ stanoveného střeliva, b) výrobce má k dispozici technické vybavení k provádění výrobní kontroly [§ 10 odst. 1 písm. b) zákona], zejména 1. balistické hlavně, jejichž rozměry jsou shodné se stanovenými technickými požadavky, 2. tlakoměry pro použití referenčního náboje nebo vzorové balistické hlavně s platným metrologickým ověřením, 3. měřidla určená k rozměrové kontrole střeliva s platným metrologickým ověřením, 4. zbraně určené ke kontrole bezpečnosti funkce, a zda jsou tato zařízení obsluhována odborně způsobilým personálem, c) výrobce provozuje systém kontroly a vede evidenční knihu o výsledcích kontrol jednotlivých výrobních sérií stanoveného střeliva; tyto záznamy musí být vedeny postupem schváleným Úřadem a musí být Úřadu kdykoliv k dispozici, d) dovozce, který nedoložil údaje o systému kontroly u dováženého stanoveného střeliva u zahraničního výrobce, zajistí jejich zjištění ve spolupráci s Úřadem na své náklady, e) vyrobené střelivo odpovídá stanoveným technickým požadavkům na 1. shodnost rozměrových charakteristik, 2. vzhled a provedení i údajů a rozlišovacích znaků na každém náboji, 3. provedení odpovídajících údajů na nejmenším spotřebitelském obalu, 4. tlak plynů nábojů nebo hodnoty pokládané za ekvivalentní, 5. dopravní, manipulační a funkční bezpečnost, 6. odolnost vůči ztíženým klimatickým podmínkám, 7. rozptyl, krytí a rychlost, 8. fyzikální, chemické a balistické vlastnosti střelivin. (4) Úřad vždy po provedení typové kontroly vydá předkladateli protokol, který obsahuje a) identifikační údaje o předkladateli, b) popis a určení stanoveného střeliva, c) popis provedených zkoušek stanovených technických požadavků a jejich výsledky, d) datum a místo zkoušek. (5) Při splnění podmínek stanovených v § 10 zákona vydá Úřad současně s protokolem podle odstavce 4 certifikát o typové kontrole střeliva, který obsahuje a) identifikační údaje o předkladateli, b) předmět typové kontroly, c) datum a místo vydání certifikátu o typové kontrole, d) pověření k provádění výrobní kontroly a určení subjektu, který bude oprávněn k označování stanoveného střeliva zkušební značkou, e) poučení o provádění inspekčních kontrol střeliva (§ 11 zákona), f) poučení o provádění kontrol Úřadem (§ 20 zákona). (6) Úřad zašle Stálé kanceláři Mezinárodní stálé komise pro zkoušky ručních palných zbraní1) kopii certifikátu o typové kontrole střeliva nebo ji uvědomí o jeho případném odejmutí. Obdobně postupuje při zániku platnosti certifikátu o typové kontrole střeliva (§ 10 odst. 2 zákona). (7) V případě předložení stanoveného střeliva, na jehož ráži nejsou ještě stanoveny technické požadavky (§ 4 zákona), k ověřování Úřadu provede Úřad typovou kontrolu na základě úplných údajů dodaných výrobcem. Úřad po provedení typové kontroly oznámí její provedení Stálé kanceláři Mezinárodní stálé komise pro zkoušky ručních palných zbraní1) současně s maximálním přípustným tlakem, naměřenou střední hodnotou maximálního tlaku a všemi údaji sdělenými výrobcem, které jsou řádně ověřeny. (8) U nové ráže stanoveného střeliva, kromě střeliva s vysokým výkonem, se typová kontrola neprovádí v případech, kdy a) lze toto střelivo nabít a vystřelit z nábojové komory ruční palné zbraně určené pro střelivo ráže již typově kontrolované a zařazené do stanovených technických požadavků, které má rozměry identické nebo podobné a přípustný maximální tlak nižší, než je tlak tohoto nového střeliva, b) lze střelivo již typově kontrolované a zařazené do stanovených technických požadavků, které má rozměry identické nebo podobné a maximální přípustný tlak vyšší, než je tlak nového střeliva, nabít a vystřelit z nábojové komory ruční palné zbraně určené pro toto nové střelivo, které má maximální přípustný tlak nižší než tato již typově zkontrolovaná ráže. (9) Pokud předkladatel nedoloží údaje o systému kontroly u dováženého stanoveného střeliva u zahraničního výrobce, ověří Úřad každou výrobní nebo dovezenou sérii střeliva. ## § 6 Postup při inspekční kontrole stanoveného střeliva (1) Při inspekční kontrole stanoveného střeliva (dále jen inspekční kontrola) podle § 11 zákona Úřad na základě žádosti provede a) u předkladatele, kterému byl vydán certifikát o typové kontrole střeliva, nejméně jedenkrát za tři roky 1. kontrolu výrobního a zkušebního zařízení, 2. prověření předkladatelem prováděných výrobních kontrol, 3. kontrolu stanovených technických požadavků na střelivo v rozsahu typové kontroly, ale na polovičním množství vzorků, b) u předkladatele stanoveného střeliva, který nemůže zajistit nebo doložit údaje o systému kontroly u dováženého stanoveného střeliva u zahraničního výrobce, nejméně jedenkrát ročně kontrolu stanovených technických požadavků na střelivo v rozsahu typové kontroly, ale na polovičním množství vzorků. (2) Úřad vždy po provedení inspekční kontroly vydá předkladateli protokol, který obsahuje a) identifikační údaje o předkladateli, b) popis a určení stanoveného střeliva, c) provedené zkoušky stanovených technických požadavků a jejich výsledky, d) datum a místo zkoušek. ## § 7 Postup při ověřování pyrotechnických předmětů (1) Při typové zkoušce pyrotechnických předmětů podle § 13 zákona (dále jen typová zkouška) Úřad zjišťuje, zda pyrotechnický předmět splňuje stanovené technické požadavky podle přílohy č. 2. (2) Typ předkládaného pyrotechnického předmětu může zahrnovat několik variant za předpokladu, že tyto varianty nemají odlišné vlastnosti z hlediska stanovených technických požadavků. Předkladatel předkládá pyrotechnické předměty k ověření označené svým obchodním jménem nebo ochrannou známkou, názvem výrobku a typovým číslem výrobku (u pyrotechnických předmětů, které nejsou jeho výrobkem, i údaji o výrobci). Úřad prověří technickou a průvodní dokumentaci a písemně oznámí předkladateli podmínky provedení typové zkoušky (místo a rozsah zkoušek, výše správního poplatku a úplaty). (3) Úřad vždy po provedení zkoušek podle přílohy č. 3 vydá předkladateli protokol, který obsahuje a) identifikační údaje o předkladateli, b) popis a určení pyrotechnického předmětu, c) provedené zkoušky stanovených technických požadavků a jejich výsledky, d) datum a místo zkoušek. (4) V pochybnostech, zda se jedná o výbušný nebo pyrotechnický předmět, Úřad provede zkoušku podle přílohy č. 3, a pokud zjistí, že výrobek není pyrotechnickým předmětem, vydá o tom rozhodnutí (§ 21 odst. 3 zákona), výrobky vrátí předkladateli a vyrozumí o tom příslušný orgán.4) (5) Při splnění podmínek stanovených v § 13 zákona vydá Úřad současně s protokolem podle odstavce 3 certifikát o typové zkoušce, který obsahuje a) identifikační údaje o předkladateli, b) předmět typové zkoušky a jeho identifikační údaje, c) druh zkušební značky a určení subjektu, který bude označovat pyrotechnický předmět zkušební značkou, d) poučení o provádění opakovaného ověřování [§ 12 písm. b) zákona], e) poučení o provádění kontrol Úřadem (§ 20 zákona), f) seznam příslušných částí technické a průvodní dokumentace, g) datum a místo vydání certifikátu o typové zkoušce. ## § 8 Technická a průvodní dokumentace Technická a průvodní dokumentace předkládaná předkladatelem spolu se žádostí o ověřování stanovených střelných zbraní, stanoveného střeliva nebo pyrotechnických předmětů [§ 18 odst. 3 písm. a) zákona] zahrnuje a) všeobecný popis, b) konstrukční a výrobní nákresy, schémata částí, konstrukčních skupin apod., c) popisy a vysvětlení nezbytná pro porozumění podkladům, včetně popisu funkce a definování možných nebezpečí vyplývajících z výroby, používání, skladování, přepravy a likvidace výrobku, d) protokoly o provedených zkouškách, e) návod pro osobu provádějící montáž a demontáž stanovené střelné zbraně, f) návod k používání, g) návod pro provádění přebíjení střeliva, h) certifikáty vztahující se k vybavení stanovené střelné zbraně, ke stanovenému střelivu, k pyrotechnickému předmětu, k částem stanoveného střeliva nebo ke střelivině použité ve střelivu, zprávy a protokoly vztahující se ke stanovené střelné zbrani, stanovenému střelivu, střelivině použité ve střelivu nebo pyrotechnickému předmětu a jiné dokumenty, které usnadní Úřadu ověřování. ## § 9 Označování zkušebními značkami Stanovené střelné zbraně, stanovené střelivo a pyrotechnické předměty, které splňují stanovené technické požadavky a byly ověřeny, se označují zkušebními značkami (§ 19 zákona) podle přílohy č. 4 části I. takto: a) při kusovém ověřování a opakovaném kusovém ověřování Úřad stanovenou střelnou zbraň, která splní stanovené technické požadavky, označí zkušební značkou podle přílohy č. 4 části I. a označením umožňujícím stanovení roku ověření, např. posledním dvojčíslím letopočtu. Zkušební značka se vyráží na každou hlaveň a lůžko nebo dnový šroub, na rám nebo na důležité části závěru stanovené střelné zbraně. U revolverů se zkušební značky vyrážejí na hlaveň, válec a rám stanovené střelné zbraně. Jde-li o stanovené střelné zbraně, jejichž nábojová komora není součástí hlavně, vyrážejí se zkušební značky na hlaveň, každou nábojovou komoru a na důležité části závěru stanovené střelné zbraně, b) není-li při opakovaném kusovém ověřování stanovené střelné zbraně již místo pro zkušební značku, vyrazí se na stanovenou střelnou zbraň jen poslední dvojčíslí letopočtu a pořadové číslo zkoušky; při opakovaném kusovém ověřování se zkušební značky, jde-li o stanovené střelné zbraně s více hlavněmi, vyrážejí na každou hlaveň pouze v případě, že nemůže dojít k poškození stanovené střelné zbraně, c) při homologaci označí Úřad nebo předkladatel stanovenou střelnou zbraň zkušební značkou určenou v certifikátu o homologaci alespoň na jednu z hlavních částí zbraně, d) při typové kontrole označí předkladatel nebo Úřad zkušební značkou podle údaje uvedeného v certifikátu o typové kontrole střeliva každý nejmenší spotřebitelský obal formou potisku nebo nálepky, e) pyrotechnické předměty označí předkladatel nebo Úřad zkušební značkou pro pyrotechnické předměty podle údaje uvedeného v certifikátu o typové zkoušce na každém pyrotechnickém předmětu; pokud to rozměry pyrotechnického předmětu neumožní, provede se označení na nejmenším spotřebitelském obalu. Označení se provádí v obou případech formou potisku nebo nálepky. ## § 10 Úplata Výše úplaty (§ 15 odst. 2 zákona), kterou Úřad vybírá a která je spojena se zkoušením stanovených střelných zbraní, stanoveného střeliva, pyrotechnických předmětů, výbušných předmětů a pomůcek pro jejich používání a se zkoušením balisticky odolných materiálů a konstrukcí, je uvedena v příloze č. 5. ## § 11 Služební průkaz Vzor služebního průkazu, jímž se zaměstnanci Úřadu prokazují při činnostech spojených s ověřováním stanovených střelných zbraní, stanoveného střeliva a pyrotechnických předmětů, je uveden v příloze č. 6. ## § 12 Nedílnou součástí této vyhlášky jsou a) příloha č. 1 - stanovené technické požadavky při kusovém ověřování a opakovaném kusovém ověřování stanovené střelné zbraně, b) příloha č. 2 - stanovené technické požadavky při ověřování pyrotechnických předmětů, c) příloha č. 3 - závazné postupy zkoušek a minimální počty vzorků pro ověřování pyrotechnických předmětů, d) příloha č. 4 - zkušební značky stanovených střelných zbraní, stanoveného střeliva a pyrotechnických předmětů, e) příloha č. 5 - úplaty za činnosti související s ověřováním a zkoušením stanovených střelných zbraní, stanoveného střeliva, pyrotechnických předmětů, f) příloha č. 6 - vzor služebního průkazu zaměstnance Českého úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva, a g) příloha č. 7 - počet kusů střeliva předkládaného k ověřování. ## § 13 Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Ministr: doc. Ing. Grégr v. r. Příloha č. 1 k vyhlášce č. 313/2000 Sb. Stanovené technické požadavky při kusovém ověřování a opakovaném kusovém ověřování stanovené střelné zbraně 1. Prohlídka stanovené střelné zbraně před zkušební střelbou 1.1 Stanovená střelná zbraň nesmí před zkušební střelbou vykazovat stopy koroze, černící nebo jiné lázně, nesmí mít poškozenou pažbu a její označení musí odpovídat § 18 odst. 2 zákona. 1.2 Stanovená střelná zbraň nesmí mít zejména a) výrobní vady ve vývrtu a v nábojové komoře, jako jsou prohlubně, rysky, prolomeniny a jiné vady viditelné pouhým okem, b) nedostatečně vyleštěný vývrt hlavně a povrch nábojové komory ztěžující odhalení případných závad vzniklých zkušební střelbou; v případě pochybností se kontroluje dodržení přípustné drsnosti povrchu Ra, která smí být nanejvýš 1 mikrometr ve vývrtu hlavně a 1,8 mikrometru v nábojové komoře, c) ohnutou hlaveň nebo hlaveň s náznaky vydutí a jiných deformací, d) vměstky, praskliny, porézní nebo necelá a dodatečně zavařovaná místa na částech stanovené střelné zbraně, e) nesprávně ustavené nebo spájené hlavně, háky a lišty, f) vady způsobené mechanickými a tepelnými výrobními operacemi, které mohou nepříznivě ovlivnit pevnost a funkci stanovené střelné zbraně, g) závěr nebo dnový šroub, jejichž konstrukce, dimenzování a materiál neodpovídají účelu stanovené střelné zbraně. 1.3 Důležité rozměry stanovené střelné zbraně z hlediska bezpečnosti, závěrové vůle, uzamykací vůle a tloušťky stěn hlavně musí odpovídat hodnotám stanovených rozhodnutími C.I.P. nebo stanoveným technickým požadavkům nebo určených Úřadem. U stanovené střelné zbraně nabíjené ústím hlavně musí průměr zátravky odpovídat stanoveným technickým požadavkům. 1.4 Stanovené střelné zbraně nesmí vykazovat a) nesprávnou funkci závěrového, spoušťového, bicího, pojistného nebo vyhazovacího ústrojí (u zbraní nabíjených zezadu); b) nesprávnou funkci a chod revolverového válce; c) nesprávnou funkci zažehovacího ústrojí (u stanovené střelné zbraně nabíjené ústím hlavně); d) sklon k samospuštění při nabíjení; e) příliš nízký odpor spouště neodpovídající stanoveným technickým požadavkům (s výjimkou terčových a sportovních stanovených střelných zbraní); f) závady v provedení, opracování a chodu úderníku a zápalníku; h) nedostatečné držení kohoutu nebo podobného bicího prvku v jeho záchytu. 2. Podmínky zkušební střelby 2.1 Zkušební střelba se provádí na úplně dohotovené stanovené střelné zbrani před střeleckou zkouškou prováděnou předkladatelem. Za úplně dohotovené se též považují stanovené střelné zbraně, na kterých bude ještě provedena rybina nebo povrchová úprava černěním nebo jiným způsobem. Úřad stanoví, zda bude ověřovat stanovenou střelnou zbraň s povrchovou úpravou nebo bez této úpravy. Stanovené střelné zbraně nabíjené ústím hlavně musí být vybavené zažehovacím ústrojím a jejich samostatně dodávané hlavně musí mít zátravku a definitivní dnový šroub. 2.2 Předkladatel musí předložit stanovenou střelnou zbraň ke zkoušce v takovém stavu, aby byla schopna bezpečné střelby, a s pažbou. Úřad může v odůvodněných případech povolit předkladateli předložení stanovené střelné zbraně bez pažby. Jde-li o samostatnou hlaveň, je předkladatel povinen předložit závěr umožňující provedení zkoušky nebo hlaveň, jde-li o samostatný závěr. 2.3 Zkušební střelba se provádí zkušebními náboji, které svým provedením, tlaky, popřípadě energiemi střely odpovídají jak jmenovitými hodnotami, tak statisticky vyhodnocenými nerovnostmi stanoveným technickým požadavkům. Zkušební náboje pro ověřování brokovnic musí navíc splňovat stanovený průměr a hmotnost náplně broků obsažených v náboji. Zkušební náboje smějí být použity při teplotě ovzduší 15 až 25 °C. 2.4 Tlaky zkušebních nábojů se měří buď tlakoměrnými válečky (crusher), nebo mechanicko- elektrickými (piezo)snímači při teplotě prachové náplně (20 ± 2) °C. Je-li místo hodnoty tlaku udána energie střely, měří se při téže teplotě úsťová rychlost střely, z níž se vypočte úsťová energie. Vlastnosti a rozměry tlakoměrných válečků a mechanicko-elektrických snímačů (včetně vlastností měřicích souprav), jakož i metodika měření, způsob kalibrování a vyhodnocování výsledků měření musí odpovídat stanoveným technickým požadavkům. 2.5 Použité tlakoměrné hlavně musí svými rozměry, konstrukcí a vlastnostmi odpovídat stanoveným technickým požadavkům. 2.6 Jednotlivé druhy stanovených střelných zbraní nebo jejich samostatně dodávaných částí se podrobí střelbě zkušebními náboji takto: a) Brokové hlavně nabíjené zezadu, s délkou nábojové komory menší něž 73 mm a určené na brokové náboje se zkoušejí dvěma výstřely na hlaveň nebo třemi náboji s ocelovými broky. Rozměry a tvrdost broků a hmotnost brokové náplně udávají předpisy C.I.P. Tyto brokové náboje musí splňovat předepsané tlaky (nebo tlaky vyšší) na předepsaných místech hlavně. Pro ověření funkce opakovací nebo samonabíjecí stanovené střelné zbraně se navíc vystřelí nejméně jeden spotřební náboj z každé hlavně. Předepsané tlaky v MPa (rozumí se střední hodnota maximálního tlaku zjišťovaná mechanicko-elektrickými snímači) a předepsaná místa jsou uvedena v následující tabulce 1 a poznámkách:
Tlak na tlakoměru č.: (MPa)
Ráže1212
při zkoušce
běžnéVyšší
12 a větší965013750
161025013750
20 a menší1085013750
12 - ocelové brokyhybnost 15 Ns13750
hybnost 17,5 Ns
20 - ocelové brokyhybnost 11,5 Ns13750
hybnost 14,5 Ns
Tabulka 1 Poznámky k tabulce 1: 1. Tlakoměrem č. 1 se rozumí snímač tlaku umístěný v měřicím místě vzdáleném 17 mm ode dna lůžka závěru. Tlakoměrem č. 2 se rozumí snímač tlaku umístěný v měřicím místě vzdáleném (162 ± 0.5) mm od tohoto dna. 2. Vyšší zkouška se uplatní, jestliže mají být ve zkoušené stanovené střelné zbrani použity spotřební náboje, jejichž střední hodnota maximálního tlaku převýší při měření mechanicko-elektrickými snímači: 74 MPa u ráže 12 a větší, 78 MPa u ráže 16, 83 MPa u ráže 20 a menší nebo se dosáhne tlaku až 105 MPa nebo je délka nábojové komory větší než 73 mm. b) Kulové hlavně nabíjené zezadu se zkoušejí zkušebními náboji, které dávají na předepsaných místech předepsané tlaky (nebo tlaky vyšší) a nejméně jedním spotřebním nábojem na nábojovou komoru pro ověření funkce opakovací nebo samonabíjecí stanovené střelné zbraně. Zkušební náboje vyvíjejí maximální tlak, jehož střední hodnota je nejméně o 30 % vyšší, než je přípustná střední hodnota maximálního tlaku spotřebního náboje dané ráže. Předepsané tlaky a místa musí odpovídat stanoveným technickým požadavkům. Počet použitých zkušebních nábojů: 1. 2 náboje na každou hlaveň u dlouhých střelných zbraní s provozním tlakem 180 MPa a více, 2. 1 náboj na každou hlaveň u dlouhých střelných zbraní s provozním tlakem menším než 180 MPa, 3. 2 náboje na každou hlaveň u pistolí bez ohledu na výši jejich provozního tlaku, 4. 1 náboj na každou nábojovou komoru, jestliže je od hlavně oddělena (např. u revolverů), bez ohledu na velikost provozního tlaku. Hodnotami provozních tlaků se rozumí střední hodnoty maximálních tlaků zjišťovaných tlakoměrnými válečky nebo mechanicko-elektrickými snímači. c) Expanzní zbraně, pracovní expanzní přístroje a zvláštní zbraně nebo jejich části se podrobí střelbě zkušebními nábojkami, které mají o 30 % větší tlak, než je provozní tlak nejsilnější spotřební nábojky, nebo o 10 % větší energii, než je přípustná střední hodnota energie stanovená pro nejsilnější spotřební nábojku dané ráže. Výjimku tvoří expanzní vstřelovací přístroje s tloukem, kde se připouští přetlak převyšující provozní tlak pouze o 15 až 16 %. Expanzní zbraně se ověří vystřelením: 1. 5 zkušebních nábojek z každé hlavně u expanzních zbraní s jednou nábojovou komorou, 2. 2 zkušebních nábojek z každé nábojové komory u expanzních zbraní se dvěma a více nábojovými komorami. Pracovní expanzní přístroje se ověří vystřelením: 1. 10 zkušebních nábojek s použitím nejtěžší použitelné střely (kotevní hřeb) při nastavení výkonu na maximum (je-li výkon regulovatelný), 2. 10 zkušebních nábojek a 10 nejsilnějších spotřebních nábojek u expanzního vstřelovacího přístroje s tloukem, přičemž hmotnost tlouku se zvětší o 50 % (přidaným závažím) nad hmotnost nejtěžšího tlouku přístroje. Zvláštní zbraně se ověří vystřelením 2 zkušebních nábojů nebo 5 nejsilnějších spotřebních nábojů. d) Předovky určené výhradně na černý prach se zkoušejí dvěma výstřely se zkušební náplní na každou hlaveň, je-li nábojová komora součástí hlavně, a nejméně jedním výstřelem se zkušební náplní na každou nábojovou komoru, jestliže je od hlavně oddělena (např. u revolverů). Zkušební náplně jsou tvořeny střelou a prachem v množství odpovídajícím stanoveným technickým požadavkům pro danou ráži a druh stanovené střelné zbraně. Historické zbraně nabíjené ústím hlavně, určené výhradně na černý prach a vybavené pro každou hlaveň buď perkusním zámkem s komínkem (pistonem) na čepičkovou zápalku, nebo křesadlovým zámkem francouzského typu se zkoušejí dvěma výstřely se sníženou zkušební náplní černého prachu na každou hlaveň. Zkušební náplň musí odpovídat stanoveným technickým požadavkům. e) Kulobrokové zbraně se zkoušejí tak, že se každá hlaveň podrobí odpovídajícímu počtu výstřelů zkušebních, popřípadě spotřebních nábojů [viz písm. a) a b)]. f) Balistické zbraně se zkoušejí jako jim odpovídající druh stanovené střelné zbraně; přitom se přihlíží k tomu, že zkušební náboje pro ověřování balistických zbraní mohou být v balistických zbraních používány jako náboje spotřební. Pro ověření funkce se používají referenční náboje, jejichž hodnoty jsou stanoveny rozhodnutími C.I.P. g) Výměnné hlavně, vložné hlavně a vložné nábojové komory se zkoušejí pomocí svého vlastního závěru způsobem, který odpovídá danému druhu stanovené střelné zbraně (nevztahuje se na vložné hlavně a vložné nábojové komory, homologované jako typ). h) Samostatně dodávané hlavně, nábojové komory, jestliže nejsou součástí hlavně (např. revolverové válce), závěry a dnové šrouby se zkoušejí jako jim odpovídající druh stanovené střelné zbraně. Je-li závěr určen pro více různých ráží, zkouší se nejvíce namáhajícími zkušebními náboji. Kritériem namáhání je zde síla působící na závěr. i) Plynové zbraně se zkoušejí tlakem o 30 % vyšším, než je nejvyšší provozní tlak. Měřítkem zvýšení tlaku může též být zvýšení úsťové energie střely o 10 %. 2.7 Zkušební střelby se provádějí pomocí lafet, které bezpečně chrání obsluhu a v nichž jsou stanovené střelné zbraně upnuty tak, aby to co nejvíce odpovídalo podmínkám jejich použití. U krátkých střelných zbraní se připouští střelba s ochrannou rukavicí. Zkušební střelba u vícehlavňových střelných zbraní se koná postupně, to znamená hlaveň po hlavni. 3. Prohlídka stanovené střelné zbraně po zkušební střelbě Za závadnou stanovenou střelnou zbraň se považuje stanovená střelná zbraň, která je zkušební střelbou viditelně poškozena, a stanovená střelná zbraň, která vykáže některou z těchto závad: a) selhání vinou stanovené střelné zbraně, b) nežádoucí výstřel při nabíjení stanovené střelné zbraně, c) nežádoucí výstřel více nábojů (jak zkušebních, tak spotřebních) najednou, d) obtížné vytažení nábojnice (jak zkušebního, tak spotřebního náboje) z nábojové komory, nadměrná deformace nábojnice a její roztržení vinou stanovené střelné zbraně, e) proražení zápalky (jak zkušebního, tak spotřebního náboje) vinou stanovené střelné zbraně, f) jakákoliv deformace hlavně a nábojové komory, která by mohla snížit bezpečnost stanovené střelné zbraně, g) jakékoliv roztažení hlavně včetně vlnovitého v nejslabších místech hlavně, h) porušení spojení háků a lišt, i) zvětšení uzamykací vůle nad povolenou mez, j) poškození nebo deformace důležitých částí závěru nebo dnového šroubu, k) trhliny vně i uvnitř hlavně a nábojové komory a na důležitých částech závěru zjištěné nedestruktivní metodou, *Zobrazeno prvních 250 z 1020 bloků úplného znění. Kompletní text je na kanonické stránce.* --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/zakony/sb/2000/313)