# 246/1996 Sb. - Vyhláška Českého báňského úřadu, kterou se stanoví podrobnější podmínky pro povolování výbušnin, výbušných předmětů a pomůcek do oběhu a jejich přezkušování - Úplná citace: Vyhláška Českého báňského úřadu č. 246/1996 Sb., kterou se stanoví podrobnější podmínky pro povolování výbušnin, výbušných předmětů a pomůcek do oběhu a jejich přezkušování - Stav: Zrušený - Znění: Poslední znění před zrušením - ELI: /eli/cz/sb/1996/246/2002-03-01 - Datum vyhlášení: 20. 9. 1996 - Účinnost od: 1. 11. 1996 - Datum zrušení: 1. 5. 2004 - Částka: 73/1996 ## Obsah - § 1 - § 2 - § 2a - § 2b - § 3 - § 4 - § 5 - § 6 - § 7 - § 8 - Čl. 1 - Čl. 2 - Čl. 3 - Čl. 1 - Čl. 2 - Čl. 3 - Čl. 4 - Čl. 4a - Čl. 5 - Čl. 6 - Čl. 7 - Čl. 8 - Čl. 9 - Čl. 10 - Čl. 11 - Čl. 12 - Čl. 13 - Čl. 14 - Čl. 15 - Čl. 16 - Čl. 17 - Čl. 18 - Čl. 19 - Čl. 20 - Čl. 21 - Čl. 22 - Čl. 23 - Čl. 24 - Čl. 25 - Čl. 26 - Čl. 27 - Čl. 28 - Čl. 29 - Čl. 30 - Čl. 31 - Část 2-3: Zkouška Ca: Zkouška vlhkým teplem konstantním. - Norma je českým překladem mezinárodní normy IEC 68-2-3:1969 včetně změny 1:1984 z anglického znění bez redakčních změn. 246 VYHLÁŠKA Českého báňského úřadu ze dne 13. srpna 1996, kterou se stanoví podrobnější podmínky pro povolování výbušnin, výbušných předmětů a pomůcek do oběhu a jejich přezkušování Český báňský úřad stanoví podle § 24 odst. 3 zákona České národní rady č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění zákona České národní rady č. 542/1991 Sb.: Úvodní ustanovení ## § 1 Rozsah platnosti (1) Vyhláška stanoví podrobnější podmínky pro uvádění výbušných předmětů a pomůcek na trh, jakož i podmínky pro jejich přezkušování, metody pro ověřování základních požadavků na bezpečnost výbušnin, pokud nejsou stanoveny harmonizovanými českými technickými normami, a bližší podmínky a vlastnosti výbušnin, které lze použít v rizikových podmínkách nebo v rizikovém prostředí, a přezkušování vlastností těchto výbušnin. (2) Vyhláška se nevztahuje na pyrotechnické výrobky, které jsou pyrotechnickými předměty.1) ## § 2 Základní pojmy Pro účely této vyhlášky se rozumí a) výbuchem (výbuchovou přeměnou) fyzikální nebo fyzikálně-chemický děj vedoucí k náhlému uvolnění energie, b) chemickým výbuchem výbuch způsobený exotermickými chemickými reakcemi bez látkové výměny s okolím systému, c) detonací chemický výbuch, při němž vzniká ve výbušnině detonační vlna pohybující se výbušninou rychlostí větší, než je rychlost zvuku ve zplodinách detonace v reakčním pásmu, d) výbuchovým hořením chemický výbuch, jehož reakční pásmo se šíří výbušninou rychlostí menší, než je rychlost zvuku ve zplodinách výbuchového hoření v reakčním pásmu za podmínek, které se při něm vytvoří, e) trhavinou výbušnina, jejímž charakteristickým způsobem výbuchové přeměny je detonace. Využívá se účinků tlakových vln vzniklých detonací v prostředí obklopujícím trhavinu, f) střelivinou výbušnina, jejímž charakteristickým způsobem výbuchové přeměny je výbuchové hoření. Energie plynných zplodin se využívá k udělení pohybu střele, raketě nebo ke generování plynů pro pohon speciálního zařízení, g) třaskavinou vysoce citlivá výbušnina vyznačující se rychlým přechodem od roznětu k detonaci, h) výbušnou pyrotechnickou složí druh pyrotechnické slože, jejíž výbušná přeměna probíhá ve formě velmi rychlého výbuchového hoření a která může výbuchem ohrozit bezpečnost osob a majetku, i) roznětnicí přenosné elektrické zařízení obsahující zdroj elektrického proudu a sloužící k iniciaci elektrických rozněcovadel, j) důlně bezpečnou roznětnicí roznětnice určená k provádění elektrického roznětu v prostředí, kde za obvyklých okolností nelze vyloučit nahromadění výbušné směsi plynů, par nebo prachů, k) ohmmetrem přenosný elektrický přístroj určený k měření odporu roznětných sítí a roznětného okruhu při trhacích pracích a k proměřování odporu jednotlivých rozněcovadel, l) důlně bezpečným ohmmetrem ohmmetr určený k měření odporu v prostředí, kde za obvyklých okolností nelze vyloučit nahromadění výbušné směsi plynů, par nebo prachů, m) měřičem izolace přístroj sloužící k provoznímu měření nebo k indikaci izolačního stavu přívodního vedení, n) zkoušečkou roznětnic elektrické zařízení sloužící ke kontrole základních bezpečnostních a funkčních parametrů roznětnic, o) indikátorem funkce roznětnice přenosná zkoušečka určená ke kontrole roznětnice přímo na pracovištích, p) přívodním vedením elektrický kabel sloužící k vodivému propojení roznětnice s roznětnou sítí elektrických rozněcovadel, případně s prodlužovacím (propojovacím) vedením, r) prodlužovacím (propojovacím) vedením elektrické vodiče sloužící k vodivému propojení přívodního vedení s roznětnou sítí elektrických rozněcovadel, s) technickým požadavkem určení charakteristiky výrobku nebo k němu se vztahující postupy a výrobní metody. ## § 2a Používání výbušnin v rizikových podmínkách a v rizikovém prostředí, bližší podmínky a přezkušování (1) Bližší podmínkou pro první použití jednotlivého druhu výbušniny v rizikových podmínkách nebo v rizikovém prostředí je splnění požadavků uvedených v přílohách č. 1, 2 a 3. (2) Povolení k prvnímu použití jednotlivého druhu výbušniny v rizikovém prostředí nebo v rizikových podmínkách2) lze vydat poté, kdy výrobce nebo dovozce (dále jen žadatel) předloží Českému báňskému úřadu: a) doklad o posouzení shody se základními požadavky na bezpečnost,3) b) technickou dokumentaci obsahující návod k používání výbušniny, který musí obsahovat údaje uvedené v příloze č. 1, dále návrh technických požadavků, základní technické parametry identifikující výbušninu a její kvalitativní znaky; technické požadavky musí obsahovat údaje uvedené v příloze č. 2. (3) Český báňský úřad posoudí dokumentaci uvedenou v odstavci 2 a případně určí rozsah doplňujících úředních zkoušek, které může provést pouze osoba autorizovaná pro činnosti při posuzování shody u výbušnin podle zvláštního právního předpisu.4) (4) O průběhu a výsledcích případných doplňujících úředních zkoušek předloží žadatel Českému báňskému úřadu doklady, ve kterých musí být uvedeno, zda druh výbušnin splňuje podmínky stanovené zvláštními právními předpisy,5) popřípadě harmonizovanými českými technickými normami pro zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu. (5) Náklady spojené s pořízením vzorků výbušnin určených k doplňujícím úředním zkouškám a s provedením těchto zkoušek hradí žadatel. ## § 2b Podrobnější podmínky pro uvádění výbušných předmětů a pomůcek na trh (1) Na trh lze uvést pouze výbušné předměty,6) u kterých bylo ověřeno Českým úřadem pro zkoušení zbraní a střeliva,7) že splňují požadavky uvedené v přílohách č. 1, 2 a 3. Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva o výsledku ověření informuje Český báňský úřad a toho, kdo požádal o ověření. (2) Na trh lze uvést pouze pomůcky,8) u kterých bylo ověřeno osobou autorizovanou pro činnosti při posuzování shody u výbušnin podle zvláštního právního předpisu,9) že splňují požadavky uvedené v přílohách č. 1, 2 a 3. Osoba autorizovaná pro činnosti při posuzování shody u výbušnin podle zvláštního právního předpisu o výsledku ověření informuje Český báňský úřad a toho, kdo požádal o ověření. (3) O ověřování požadavků na výbušné předměty a pomůcky žádá a náklady tohoto ověřování hradí ten, kdo je zamýšlí uvést na trh. ## § 3 Rozdělení výbušnin, rozněcovadel a pyrotechnických výrobků Výbušniny se dělí na trhaviny, střeliviny, třaskaviny a výbušné pyrotechnické slože. Rozdělení výbušnin, rozněcovadel a pyrotechnických výrobků je uvedeno v příloze č. 1, která je součástí této vyhlášky. ## § 4 Základní parametry a jejich zkoušení (1) Základní parametry výbušnin, výbušných předmětů a pomůcek k použití výbušnin, které se na ně vztahují, musí být obsaženy v technickém požadavku. Tyto parametry musí být plněny po celou dobu použití a jsou včetně způsobu jejich zkoušení uvedeny v příloze č. 2, která je součástí této vyhlášky. (2) Při zkoušení a přezkušování základních parametrů výbušnin, výbušných předmětů a pomůcek lze použít jen závazný postup uvedený v příloze č. 3, která je součástí této vyhlášky. ## § 5 Záznam o zkoušce Záznam o provedených zkouškách podle § 4 odst. 2 obsahuje: a) označení a popis výrobku, b) datum výroby, popřípadě číslo výrobní série, c) výrobce, d) datum zkoušky, e) další údaje uvedené v příslušném závazném postupu popisujícím provedení zmíněné zkoušky, f) vyhodnocení a výsledek zkoušky. ## § 6 Přechodné ustanovení Výbušniny, výbušné předměty a pomůcky povolené Českým báňským úřadem podle dosavadních předpisů se mohou používat i po dni účinnosti této vyhlášky po dobu pěti let. ## § 7 ## Zrušovací ustanovení Zrušují se: 1. Výnos Ústředního báňského úřadu č. j. 7566/28/67 ze dne 13. listopadu 1967, kterým se povoluje používat elektrické termostabilní rozbušky TSR-2 (reg. v částce 44/1968 Sb.). 2. Výnos Českého báňského úřadu č. j. 999/1/6/70 ze dne 3. srpna 1970, kterým se povoluje používat k trhacím pracím v ČSR pneumatické ejektorové ucpávací zařízení, označené zafoukávací pistole ZP 1 a ZP 2 (reg. v částce 7/1971 Sb.). 3. Výnos Českého báňského úřadu č. 17/1976 Ú. v. ČSR ze dne 19. července 1976 č. j. 4418/25/1976, kterým se povoluje používat při trhacích pracích trhavinu pro zvláštní účely označenou SEMTEX S 35 (reg. v částce 25/1976 Sb.). 4. Výnos Českého báňského úřadu č. 18/1976 Ú. v. ČSR ze dne 19. července 1976 č. j. 4419/26/1976, kterým se povoluje používat při trhacích pracích trhavinu pro zvláštní účely označenou SEMTEX S 30 (reg. v částce 25/1976 Sb.). 5. Výnos Českého báňského úřadu č. 20/1976 Ú. v. ČSR ze dne 19. července 1976 č. j. 4421/27/1976, kterým se povoluje používat při trhacích pracích trhavinu pro zvláštní účely označenou SEMTEX S 25 (reg. v částce 25/1976 Sb.). 6. Výnos Českého báňského úřadu č. 22/1976 Ú. v. ČSR ze dne 19. července 1976 č. j. 4384/10/1976, kterým se povoluje používat při trhacích pracích důlní skalní trhavinu označenou DANUBIT GEOFEX 2 (reg. v částce 25/1976 Sb.). 7. Výnos Českého báňského úřadu č. 23/1976 Ú. v. ČSR ze dne 19. července 1976 č. j. 4385/11/1976, kterým se povoluje používat při trhacích pracích důlní skalní trhavinu označenou DANUBIT 1 (reg. v částce 25/1976 Sb.). 8. Výnos Českého báňského úřadu č. 30/1976 Ú. v. ČSR ze dne 19. července 1976 č. j. 4392/18/1976, kterým se povoluje používat při trhacích pracích důlní elektrické milisekundové rozbušky DeM-N s Cu dutinkou (reg. v částce 25/1976 Sb.). 9. Výnos Českého báňského úřadu č. 32/1976 Ú. v. ČSR ze dne 19. července 1976 č. j. 4394/20/1976, kterým se povoluje používat při trhacích pracích důlní elektrické rozbušky časované (půlvteřinové) DeP-N s Cu dutinkou (reg. v částce 25/1976 Sb.). 10. Výnos Českého báňského úřadu č. 33/1976 Ú. v. ČSR ze dne 19. července 1976 č. j. 4395/21/1976, kterým se povoluje používat při trhacích pracích důlní elektrické rozbušky časované (půlvteřinové) DeP-N s Al dutinkou (reg. v částce 25/1976 Sb.). 11. Výnos Českého báňského úřadu č. 34/1976 Ú. v. ČSR ze dne 19. července 1976 č. j. 4396/22/1976, kterým se povoluje používat při trhacích pracích důlní elektrické milisekundové rozbušky DeM-N s Al dutinkou (reg. v částce 25/1976 Sb.). 12. Výnos Českého báňského úřadu č. 7/1978 Ú. v. ČSR ze dne 31. ledna 1977 č. j. 22/1/1977, kterým se povoluje používat při trhacích pracích důlní skalní trhavinu PERUNIT 20 (reg. v částce 28/1978 Sb.). 13. Výnos Českého báňského úřadu č. 10/1978 Ú. v. ČSR ze dne 31. ledna 1977 č. j. 25/4/1977, kterým se povoluje používat při trhacích pracích povrchovou trhavinu PERMON EXTRA 9 (reg. v částce 28/1978 Sb.). 14. Výnos Českého báňského úřadu č. 18/1978 Ú. v. ČSR ze dne 31. ledna 1977 č. j. 27/6/1977, kterým se povoluje používat při trhacích pracích povrchovou trhavinu VESUVIT TN (reg. v částce 28/1978 Sb.). 15. Výnos Českého báňského úřadu č. 19/1978 Ú. v. ČSR ze dne 31. ledna 1977 č. j. 28/7/1977, kterým se povoluje používat při trhacích pracích povrchovou trhavinu SEMTEX 1 A (reg. v částce 28/1978 Sb.). 16. Výnos Českého báňského úřadu č. 21/1978 Ú. v. ČSR ze dne 31. ledna 1977 č. j. 30/9/1977, kterým se povoluje používat při trhacích pracích povrchovou trhavinu PERMON DAP 1 (reg. v částce 28/1978 Sb.). 17. Výnos Českého báňského úřadu č. 32/1978 Ú. v. ČSR ze dne 3. března 1978 č. j. 571/1/1978, kterým se povoluje používat při trhacích pracích elektrické rozbušky DeM-S-Cu (reg. v částce 32/1978 Sb.). 18. Výnos Českého báňského úřadu č. 34/1978 Ú. v. ČSR ze dne 30. ledna 1978 č. j. 572/2/1978, kterým se povoluje používat při trhacích pracích elektrické rozbušky DeM-S-Al (reg. v částce 32/1978 Sb.). 19. Výnos Českého báňského úřadu č. 36/1978 Ú. v. ČSR ze dne 3. března 1978 č. j. 515/24/1977, kterým se povoluje používat při trhacích pracích bleskovici Np VII (reg. v částce 32/1978 Sb.). 20. Výnos Českého báňského úřadu č. 37/1978 Ú. v. ČSR ze dne 3. března 1978 č. j. 514/23/1977, kterým se povoluje používat při trhacích pracích bleskovici Np VI (reg. v částce 32/1978 Sb.). 21. Výnos Českého báňského úřadu č. 1/1979 Ú. v. ČSR ze dne 23. října 1978 č. j. 5883/12/1978 o povolení používat elektrické rozbušky DeD-S/Cu (reg. v částce 3/1979 Sb.). 22. Výnos Českého báňského úřadu č. 2/1979 Ú. v. ČSR ze dne 24. října 1978 č. j. 5884/13/1978 o povolení používat elektrické rozbušky DeD-S/Al (reg. v částce 3/1979 Sb.). 23. Výnos Českého báňského úřadu č. 3/1979 Ú. v. ČSR ze dne 25. října 1978 č. j. 5885/14/1978 o povolení používat elektrické rozbušky DeP-S/Cu (reg. v částce 3/1979 Sb.). 24. Výnos Českého báňského úřadu č. 4/1979 Ú. v. ČSR ze dne 26. října 1978 č. j. 5886/15/1978 o povolení používat elektrické rozbušky DeP-S/Al (reg. v částce 3/1979 Sb.). 25. Výnos Českého báňského úřadu č. 6/1979 Ú. v. ČSR ze dne 5. března 1979 č. j. 1120/5/1979 o povolení používat elektrické rozbušky DeM-zb-S (reg. v částce 12/1979 Sb.). 26. Výnos Českého báňského úřadu č. 7/1979 Ú. v. ČSR ze dne 6. března 1979 č. j. 1121/6/1979 o povolení používat elektrické rozbušky DeR-S (reg. v částce 12/1979 Sb.). ## § 8 Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. listopadu 1996. Předseda: Ing. Bartoš v. r. Příloha č. 1 k vyhlášce č. 246/1996 Sb. ROZDĚLENÍ VÝBUŠNIN, ROZNĚCOVADEL A PYROTECHNICKÝCH VÝROBKŮ ## Čl. 1 Rozdělení trhavin 1. Trhaviny se dělí podle oblasti použití na průmyslové a vojenské. 2. Průmyslové trhaviny jsou trhaviny, určené pro použití převážně v trhací technice v různých průmyslových odvětvích. Podle způsobu použití se dělí na a) povrchové b) důlní c) pro zvláštní použití. Důlní trhaviny se dělí na důlní skalní a důlně bezpečné. Důlně bezpečné se dělí na protiprachové a protiplynové. Důlně bezpečné protiplynové se dělí na I., II. a III. kategorie. 3. Povrchová trhavina je průmyslová trhavina určená výhradně pro práce na povrchových pracovištích. 4. Důlní trhavina je průmyslová trhavina určená pro použití v podzemí. Lze ji použít i na povrchu. 5. Důlní skalní trhavina je důlní trhavina, která není bezpečná proti zapálení výbušných plynů nebo výbušných směsí prachů se vzduchem. 6. Důlně bezpečná trhavina je důlní trhavina, která vykazuje určitý stupeň bezpečnosti proti zapálení výbušných plynů nebo výbušných směsí prachů se vzduchem, popř. směsí výbušných plynů a prachů. 7. Důlně bezpečná protiprachová trhavina je důlně bezpečná trhavina, která vykazuje určitý stupeň bezpečnosti proti zapálení výbušných směsí uhelného prachu se vzduchem. 8. Důlně bezpečná protiplynová trhavina je důlně bezpečná trhavina, která vykazuje určitý stupeň bezpečnosti proti zapálení výbušných směsí metanu se vzduchem a uhelného prachu se vzduchem. 9. Trhavina pro zvláštní použití je určena k používání při trhacích pracích pod tlakem, pod vodou, při geoseismickém průzkumu a při jiných speciálních pracích. ## Čl. 2 Rozdělení střelivin 1. Podle oblasti použití se střeliviny dělí na civilní a vojenské. 2. Střeliviny se dělí na bezdýmné prachy, tuhé pohonné hmoty, kapalné pohonné hmoty a střeliviny pro generování plynů pro pohon speciálních zařízení. 3. Bezdýmný prach je střelivina, obsahující zpravidla jako základ želatinovanou nitrocelulózu a stabilizátor, která může dále obsahovat energetický želatinátor, plastifikátor, látky zvyšující výbuchové teplo, anorganické příměsi aj. 4. Podle obsahu složek, které jsou nositeli výbušných vlastností, se bezdýmné prachy dělí na jednosložkové, dvousložkové a vícesložkové. 5. Jednosložkové bezdýmné prachy jsou ty, kde zdrojem výbušných vlastností je nitrocelulóza želatinovaná bez použití energetického želatinátoru. 6. Dvousložkové bezdýmné prachy jsou ty, kde zdrojem výbušných vlastností je nitrocelulóza želatinovaná energetickým želatinátorem (dusičným esterem vícemocného alkoholu). 7. Podle tvaru prachového elementu se bezdýmné prachy dělí na destičkové, páskové, kotoučkové, válečkové, trubičkové, jednoděrové, víceděrové a sférické. ## Čl. 3 Rozdělení rozněcovadel a pyrotechnických výrobků 1. Rozněcovadla se dělí na základní a pomocná. 2. Základní rozněcovadla jsou prostředky, používané k roznětu výbušnin, u nichž je počáteční podnět odlišný od pracovní charakteristiky. 3. Pomocná rozněcovadla jsou prostředky, používané k roznětu výbušnin, u nichž je počáteční podnět shodný s pracovní charakteristikou. 4. Pyrotechnické výrobky se dělí na výbušné předměty a pyrotechnické předměty1). Příloha č. 2 k vyhlášce č. 246/1996 Sb. ZÁKLADNÍ PARAMETRY VÝBUŠNIN, VÝBUŠNÝCH PŘEDMĚTŮ A POMŮCEK K POUŽITÍ VÝBUŠNIN A ZPŮSOBY JEJICH ZKOUŠENÍ VÝBUŠNINY ## Čl. 1 Trhaviny 1. Chemické složení průmyslové trhaviny (dále jen trhaviny) musí odpovídat složení, uvedenému v technickém požadavku trhaviny, pro kterou bylo vydáno povolení k uvedení do oběhu. Všechny složky je třeba smísit rovnoměrně v celém objemu. Obsah jednotlivých složek průmyslové trhaviny se určuje vhodnými analytickými metodami, uvedenými v technickém požadavku. 2. Trhaviny se vyrábějí a dodávají podle technického požadavku (a) v náložkách ve tvaru válce (b) tvarované do jiného geometrického tvaru (např. hranoly, desky) (c) přímo plněné do pytlů nebo jiných obalů Průměr maloprůměrové náložky, tj. náložky o průměru do 50 mm, smí být v tolerancích (+2 mm, -1 mm) od jmenovitého průměru, průměr velkoprůměrové náložky, tj. náložky o průměru 50 mm a větším, smí být v tolerancích ± 15 % od jmenovitého průměru. Hmotnost maloprůměrové náložky smí být v tolerancích ± 5 % od jmenovité hmotnosti, hmotnost velkoprůměrové náložky smí být v tolerancích ± 15 % od jmenovité hmotnosti. Průměry maloprůměrových i velkoprůměrových náložek se prověřují nejméně u 10 náložek změřením pomocí posuvného měřítka. Průměr se měří přibližně v polovině délky náložky po její předchozí ruční úpravě do kruhového tvaru. Jako výsledek zkoušky se uvede aritmetický průměr zjištěných hodnot průměrů náložek. Hmotnosti náložek se prověřují nejméně u 20 náložek jejich jednotlivým zvážením s přesností na 1 g u náložek do hmotnosti 1 kg nebo s přesností na 10 g u náložek o hmotnosti nad 1 kg. Jako výsledek zkoušky se uvede aritmetický průměr zjištěných hodnot hmotností náložek. U skupinového balení maloprůměrových náložek se s přesností na 10 g zváží tolik balení, aby v nich bylo nejméně 20 jednotlivých náložek. Jako výsledek zkoušky, tj. hmotnost jednotlivé náložky, se uvede podíl hmotnosti balení a počtu náložek v nich. 3. Hustota trhaviny, sypná hmotnost sypké trhaviny a objemová hmotnost náložky se nesmí lišit od hodnot uvedených v technickém požadavku. Hustota náložkované trhaviny se stanoví způsobem podle Závazného postupu č. 1 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky, z rozměrů a hmotnosti náložky trhaviny s odříznutými čely a zbavené obalu. Objemová hmotnost se stanoví podle Závazného postupu č. 2 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky, ponořením náložky do známého objemu vody předložené v odměrném válci. Z hmotnosti náložky a zvětšení celkového objemu se vypočítá objemová hmotnost (metoda A). Neumožňuje-li geometrický tvar náložky použití metody A, vypočítá se z rozměrů náložky objem a z takto zjištěného objemu a hmotnosti se vypočítá objemová hmotnost (metoda B). Sypná hmotnost nenáložkovaných sypkých trhavin se stanoví vážením předem daného objemu trhaviny podle Závazného postupu č. 2 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. 4. Pokud v rámci úředních zkoušek nebude stanoveno jinak, rozlišují se trhaviny barevným označením masy a obalů, nálepek či visaček (dále jen obalů) takto:
TrhavinaBarevné označení
masyobalů
povrchováje předepsáno v
technickém požadavku		žluté
důlní skalníčervené, nevztahuje se na trhaviny emulsního
typu		červené
důlně bezpečnáprotiprachovámodrémodré
protiplynová kategorieI.bílébílé
protiplynová kategorieII.zelenézelené
protiplynová kategorieIII.zelenézelené s

černým pruhem
pro zvláštní použitíje předepsáno technickým
požadavkem dané trhaviny
Je nezbytné, aby značení na obalu bylo zřetelné a čitelné až do spotřebování trhaviny. Barevné značení obalů se kontroluje u náložek, vnitřního balení a nálepek či visaček expedičního balení. 5. Výpotkem na povrchu náložkované trhaviny nesmí být ohrožena bezpečnost při práci. Při stanovení výpotku se kvalitativními zkouškami zjišťuje, zda výpotek je způsoben hygroskopičností některých složek trhaviny nebo vylučováním kapalných nitroesterů vícemocných alkoholů kyseliny dusičné, příp. kapalných aromatických nitrolátek. Zkoušky se provádějí u tří náhodně vybraných náložek způsobem podle Závazného postupu č. 3 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. 6. Trhavina musí detonovat spolehlivě a beze zbytku po celé délce nálože při průměru nálože uvedeném v technickém požadavku. Detonační schopnost se stanovuje při iniciaci jednotným počinem a to buď počinovou náložkou tvořenou pentritolovým tělískem, rozbuškou č. 3 nebo rozbuškou č. 8. Úplnost detonace se zjišťuje ze stopy na podkladu, která musí být patrná po celé délce nálože. Zkouška se provádí se třemi vzorky způsobem podle Závazného postupu č. 4 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Stanovení dolního mezního průměru se provádí podle Závazného postupu č. 5 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Při stanovení dolního mezního průměru nálože se zjišťuje nejmenší průměr nálože trhaviny, kdy ještě detonace probíhá stabilně. Stanovení se provádí s trhavinou vnesenou do skleněných trubek s odstupňovanými vnitřními průměry. Jako dolní mezní průměr trhaviny při dané hustotě se uvádí nejmenší průměr, při kterém dojde při třech zkouškách k úplné detonaci nálože. 7. Je nutno, aby trhavina vykazovala účinek odpovídající hodnotám, uvedeným v technickém požadavku. Stanovení účinku: a) Při stanovení účinku podle Trauzla se přivedením trhaviny o předepsané hmotnosti k detonaci vytvoří v olověném válci výduť, jejíž hodnota v cm3 vyjadřuje účinek zkoušené trhaviny. Zkouška se provádí se třemi vzorky způsobem podle Závazného postupu č. 6 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. b) Při stanovení relativní pracovní schopnosti v balistickém moždíři se z pěti odpalů nálože o hmotnosti 10 g zjistí výchylky moždíře v mm. Z kalibrační křivky se určí hmotnost srovnávací trhaviny odpovídající aritmetickému průměru výchylek moždíře. Tato hmotnost, vynásobená 10, udává relativní pracovní schopnost trhaviny v procentech (viz Závazný postup č. 7 uvedený v příloze č. 3 této vyhlášky). c) Při stanovení brizance olověným válečkem se zkoušená trhavina, upravená do tvaru náložky, postaví na zkušební olověný váleček a iniciuje rozbuškou č. 8. Brizance trhaviny se vyjadřuje v mm stlačení válečku. Zkouška se provádí se třemi vzorky způsobem podle Závazného postupu č. 8 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. 8. Trhavina musí mít schopnost přenášet detonaci z jedné náložky na druhou. Největší velikost vzduchové mezery mezi náložkami je uvedena v technickém požadavku jako hodnota přenosu detonace. Stanovení přenosu detonace se provádí na dřevěné podložce podle Závazného postupu č. 9 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. 9. Je nezbytné, aby trhavina byla dostatečně necitlivá vůči mechanickým podnětům (nárazu, tření). Stanovení citlivosti k nárazu se provádí podle Závazného postupu č. 10 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky, stanovení citlivosti ke tření podle Závazného postupu č. 11 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. 10. Detonační rychlost trhaviny se nesmí lišit od hodnot uvedených v technickém požadavku. Detonační rychlost trhaviny se stanovuje buď metodou měření času potřebného k průchodu detonační vlny mezi dvěma snímači, nebo kontinuální metodou pomocí odporové sondy, nebo metodou podle Dautriche pomocí bleskovicového okruhu. Metoda měření času je zkouškou rozhodčí, metoda kontinuální se používá při ověřování průběhu detonace, metoda pomocí bleskovicového okruhu je informativní. Zkouška se provede se třemi vzorky způsobem podle Závazného postupu č. 12 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. 11. Je nezbytné, aby chemickou stálost, uvedenou v technickém požadavku vykazovala trhavina po celou spotřební dobu. Při zkoušce chemické stálosti podle Závazného postupu č. 13 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky se určuje doba tepelné expozice v minutách, při níž se na jodoškrobovém papírku objeví zabarvení indikující zplodiny rozkladu. Provádí se dvě souběžná stanovení. 12. Je nutno, aby trhaviny, určené pro práci pod vodou, vykazovaly odolnost proti působení tlaku vody, pro který jsou určeny. Stanovení stupně odolnosti proti vodě. Při určení stupně odolnosti proti vodě způsobem podle Závazného postupu č. 14 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky, se zkušební vzorky - neupravené a upravené podélnými řezy - vkládají do ocelové nádoby s vodou, kde se podrobí působení vody za předepsaného tlaku a po předepsanou dobu. Po vyjmutí se vzorky zkoušejí na úplnost detonace postupem uvedeným v odst. 6. Pro zařazení do stupně odolnosti odpovídajícího podmínkám zkoušky je potřebné, aby došlo k úplné detonaci u tří vzorků neupravených a u tří vzorků upravených. Parametry přípustné vodní expozice, tj. tlak vody a doba, uvedené v technickém požadavku trhaviny, se ověřují postupem podle Závazného postupu č. 15 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Je nezbytné, aby při stanoveném tlaku vody po stanovené době expozice trhaviny detonovaly v šesti pokusech, provedených v řadě za sebou. 13. Pokud v rámci úředních zkoušek nebude stanoveno jinak, nesmí důlní trhavina při výbuchu uvolňovat více jedovatých zplodin než 50 1.kg-1 v přepočtu na oxid uhelnatý. Při stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu způsobem podle Závazného postupu č. 16 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky, se trhavina přivede k výbuchu ve zkušební komoře. Po ochlazení zplodin se odeberou vzorky, v nichž se stanoví obsah oxidu uhelnatého a oxidů dusíku jako NO2, případně ještě obsah sirovodíku podle Závazného postupu č. 17 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. 14. Mezná nálož důlně bezpečné protiprachové trhaviny nesmí způsobit zapálení směsi uhelného prachu se vzduchem o koncentraci 300 g.m-3. Mezná nálož důlně bezpečné protiplynové trhaviny nesmí způsobit zapálení výbušné směsi metanu se vzduchem o koncentraci 8,5 až 9,5 % obj. a uhelného prachu se vzduchem o koncentraci 300 g.m-3. Důlní bezpečnost se stanoví podle Závazného postupu č. 18 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Zkoušená trhavina se za předepsaných podmínek přivede k výbuchu. Zjišťuje se, zda došlo, či nedošlo ve výbuchové komoře pokusné štoly k výbuchu výbušné směsi metanu se vzduchem nebo uhelného prachu se vzduchem, vyplňující prostor výbuchové komory. 15. Je nezbytné, aby důlně bezpečné protiplynové trhaviny II. a III. kategorie vykazovaly stanovenou míru odolnosti proti deflagraci. Odolnost proti deflagraci důlně bezpečných protiplynových trhavin se zkouší postupem podle Závazného postupu č. 19 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Požaduje se, aby trhavina nevykázala deflagraci při 11 pokusech v řadě za sebou, a to s únikovou tryskou o průměru 3,5 mm pro trhaviny II. kategorie a s únikovou tryskou o průměru 2 mm pro trhaviny III. kategorie. 16. Je nutné, aby trhavina byla dostatečně necitlivá k tepelným podnětům. Citlivost trhaviny k tepelným podnětům se zkouší stanovením teploty vzbuchu podle Závazného postupu č. 13 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Při stanovení teploty vzbuchu se zjišťuje teplota, při níž dojde za stejnoměrného zvyšování teploty ke vzbuchu zkoušeného vzorku. ## Čl. 2 Střeliviny 1. Chemické složení bezdýmného prachu musí odpovídat složení, uvedenému v technickém požadavku střeliviny, pro kterou bylo vydáno povolení k uvedení do oběhu. Obsah jednotlivých složek bezdýmného prachu se určuje analytickými metodami, uvedenými v technickém požadavku. 2. Rozměry prachových elementů musí odpovídat hodnotám uvedeným v technickém požadavku. Rozměry elementů se měří mikroskopem, profilovým projektorem, mikrometrickým měřidlem, číselnicovým úchylkoměrem a posuvkou. Nejmenší počet měřených elementů je 30. Pomocí sítové analýzy se stanovuje střední průměr elementu u kuličkového prachu, přičemž počet sít řady, jmenovité rozměry ok síta, doba a rychlost sítování se předepisuje v technickém požadavku. 3. Elementy bezdýmného prachu jsou stejnorodé. Elementů jiných druhů bezdýmného prachu může být v jednotlivých obalech nejvýše 0,05 %. Defektní elementy mohou být přítomny jen v množství, uvedeném v technickém požadavku. Na technických vahách se zváží 250 cm3 vzorku prachu s přesností na 0,1 g. Vzorek se rozprostře v tenké vrstvě na čistém bílém papíře, pinzetou se vyberou elementy jiných druhů prachů a zváží se na analytických vahách s přesností na 0,0002 g. Jejich množství se vyjádří v %. 4. Cizí tvrdé příměsi, například písek, sklo, železné piliny, nesmí být přítomny. Cizí měkké příměsi, například zbytky nití a třísky, smí být přítomny jen v množství povoleném technickým požadavkem. Na technických vahách se zváží 250 cm3 vzorku prachu s přesností na 0,1 g. Vzorek se rozprostře v tenké vrstvě na čistém bílém papíře. Tvrdé mechanické nečistoty, viditelné pouhým okem, nesmí být zjištěny. Pinzetou se vyberou jiné mechanické nečistoty, jako např. zbytky nití, pryže, chuchvalce z pytlů a třísky a zváží se na analytických vahách s přesností na 0,0002 g. Jejich množství se vyjádří v %. 5. Hustota a sypná hmotnost se nesmí lišit od hodnot, uvedených v technickém požadavku. Hustota bezdýmných prachů se stanoví pyknometricky podle Závazného postupu č. 20 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Sypná hmotnost bezdýmých prachů se stanoví vážkově v gravimetru způsobem podle Závazného postupu č. 21 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. 6. Čistá hmotnost bezdýmného prachu v jednotlivém obalu odpovídá vyznačené hmotnosti s tolerancí ± 1 %. Ze zásilky se náhodně vybere 5 % obalů, nejméně však 10 obalů, u nichž se stanoví hmotnost prachu. 7. Pokud to vlastnosti bezdýmného prachu vyžadují, jsou obaly bezdýmného prachu hermetické. Zkoušený obal se připojí na zdroj stlačeného vzduchu tak, aby se v obalu docílilo přetlaku 10 kPa. Po uzavření přívodu stlačeného vzduchu nesmí tlak na kontrolním manometru během 30 s poklesnout. 8. Je nezbytné, aby výbuchové teplo bezdýmného prachu odpovídalo hodnotě uvedené v technickém požadavku Výbuchové teplo se stanoví za předepsaných podmínek výbuchem vzorku prachu v kalorimetrické bombě. Uvolněné teplo se přepočítá na jednotku hmotnosti při stálém objemu a teplotě 18° C až 21° C. Vyjadřuje se v kJ.kg-1. Zkouška se provádí se 2 vzorky způsobem podle Závazného postupu č. 22 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. 9. V technickém požadavku se stanoví chemická stálost, kterou bezdýmný prach musí vykazovat po celou spotřební dobu. Stanovení chemické stálosti: a) Chemická stálost ztrátou hmotnosti při 95° C. Vzorek se zahřívá za předepsaných podmínek při 95° C do začátku jeho progresivního rozkladu. Mírou chemické stálosti je buď doba zkoušky ve dnech od začátku zahřívání vzorku do počátku progresivního rozkladu, nebo konstanta rozkladu, vyjadřující ztrátu hmotnosti vzorku v mg/den při jeho rovnoměrném rozkladu. Provádějí se dvě souběžná stanovení podle Závazného postupu č. 23 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. b) Chemická stálost při 100° C. Vzorek bezdýmného prachu (jednosložkového nebo dvousložkového) se zahřívá při 100° C do vzniku žlutých, rudých nebo hnědých dýmů oxidu dusíku, viditelných zrakem. Provádí se dvě souběžná stanovení podle Závazného postupu č. 23 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Chemická stálost se vyjadřuje ve dnech. c) Chemická stálost podle Bergmanna-Junka. Vzorek o hmotnosti 5 g se zahřívá po dobu 5 hodin, jednosložkového při teplotě 132° C, dvousložkového při teplotě 120° C. Množství uvolněných oxidů dusíku se stanoví titračně. Zkouška se provádí se dvěma vzorky způsobem podle Závazného postupu č. 23 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky, současně se provádí slepý pokus. Chemická stálost se vyjadřuje v ml NO, uvolněných z 5 g vzorku. 10. U bezdýmných prachů s přechodem hoření v detonaci se stanoví délka předdetonační zóny. Po odpálení nálože bezdýmného prachu, volně nasypaného do ocelové trubky, se zjišťuje ze stop zanechaných na mechanickém snímači působením detonačního tlaku vzdálenost, kde hoření prachu přešlo v detonaci. Provádějí se tři souběžná stanovení způsobem podle Závazného postupu č. 24 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. ROZNĚCOVADLA A PYROTECHNICKÉ VÝROBKY ## Čl. 3 Zážehové rozbušky 1. Průměr dutinky u ústí činí min. 6,0 mm vnitřní a max. 7,3 mm vnější. Průměr dutinky se stanoví mikrometrem. 2. Rozbušky vykazují vyhovující schopnost zážehu a dostatečnou iniciační mohutnost. Schopnost zážehu se zkouší Zápalnicí č. 1. Požaduje se, aby průměr proraženého otvoru při zkoušce podle Závazného postupu č. 26 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky činil nejméně 7 mm. Zkouší se 10 rozbušek. 3. Je nezbytné, aby schopnost zážehu a iniciační mohutnost nebyla podstatně ovlivněna vlhkostí při skladování rozbušek. Požaduje se, aby po 7 denním uložení rozbušek nad vodou při pokojové teplotě činila střední hodnota průměrů proražených otvorů nejméně 80 % střední hodnoty, zjištěné bez expozice vlhkostí podle odst. 2. Zkouší se 10 rozbušek, nedovolují se selhače, neúplné detonace a neúplné proražení destičky. 4. Výbušná náplň v dutince je kryta pojistkou se středovým zážehovým otvorem. Kontroluje se vizuálním ohledáním. 5. Rozbušky mají ploché dno a volný prostor u ústí před pojistkou min. 15 mm. Kontroluje se posuvným měřítkem a vizuálním ohledáním. 6. Rozbušky musí být manipulačně bezpečné. Manipulační bezpečnost se zkouší po dobu 5 minut na natřásacím přístroji podle Závazného postupu č. 27 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Není dovolena detonace, uvolnění nebo vysypání výbušniny a uvolnění pojistky. Zkouší se 20 rozbušek. 7. Na dně dutinky je vyražena ochranná známka výrobce. Kontroluje se vizuálním ohledáním. ## Čl. 4 Elektrická rozněcovadla 1. Je nezbytné, aby stěny dutinek byly pevné, bez trhlin a mechanického poškození a na dně dutinky rozbušek byla vyražena ochranná známka výrobce. Vzhled se kontroluje u jedné sady elektrických časovaných rozbušek resp. u 10 elektrických mžikových palníků a 10 mžikových elektrických rozbušek, schvalovaných jako samostatný typ. 2. Je třeba, aby vnitřní součásti byly v dutince pevně uloženy. Konstrukčně technické zabezpečení se kontroluje podle výrobní dokumentace. Mechanická pevnost celé sestavy se kontroluje podle Závazného postupu č. 28 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky, metodou statickou i dynamickou. Není-li v technickém předpise uvedeno jinak, volí se pravděpodobnosti P=95 %, p=10 %, hmotnost závaží Qs=5 kg, Qd1=1 kg a Qd2=3 kg a výšky hs=5 m, hd1=0,5 m a hd2=0,5 m. 3. Požaduje se, aby přívodní vodiče byly nejméně 2 m dlouhé. Toto se nevztahuje na přívodní vodiče rozněcovadel pro zvláštní účely. Délka přívodních vodičů se kontroluje metrem u jedné sady časovaných elektrických rozbušek resp. u 10 ks el. mžikových palníků a 10 ks mžikových el. rozbušek, schvalovaných jako samostatný typ. 4. Je nutno, aby jádra přívodních vodičů z oceli měla jmenovitý průměr nejméně 0,6 mm, jádra z mědi 0,5 mm. Je třeba, aby jádra z oceli měla na povrchu vodivou vrstvu, která je chrání před korozí a umožňuje dobré vodivé spojení s připojovanými částmi. Jádra vodičů se kontrolují u vybraných typů rozněcovadel. Průměr jádra se měří mikrometrem u jedné sady časovaných el. rozbušek resp. u 10 ks el. palníků a el. mžikových rozbušek, schvalovaných jako samostatný typ. Pájitelnost jader vodičů se zkouší u stejného počtu vzorků pájkou Sn 40-Pb. Požaduje se, aby povlak jádra zajišťoval jeho spolehlivou pájitelnost po předchozím natření kalafunou, bez použití pájecího roztoku. 5. Požaduje se, aby izolace přívodních vodičů byla podle podmínek použití mechanicky pevná, odolná proti klimatickým vlivům i elektrickým průrazům. Elektrická pevnost přívodních vodičů se zkouší podle Závazného postupu č. 29 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Není-li v technickém požadavku výrobku uvedeno jinak, volí se pravděpodobnosti P=95 %, p=10 % a zkušební napětí 1,5 kVss. U vybraných typů rozněcovadel se ověřuje i odolnost izolace vodičů proti oděru podle téhož závazného postupu. Není-li v technickém požadavku výrobku uvedeno jinak, volí se pravděpodobnosti P=95 %, p=10 % a hmotnost závaží 0,5 kg. Stejně tak se u vybraných typů ověřuje i odolnost izolace vodičů proti chladu a proti teplu podle Závazného postupu č. 30 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Není-li v technickém požadavku výrobku uvedeno jinak, volí se pravděpodobnosti P=95 % a p=10 %, chlad -20° C po dobu 4 hodin a teplota +60° C po dobu 4 hodin. Požaduje se, aby elektrická pevnost po zkoušce oděru, odolnosti proti chladu a odolnosti proti teplotě byla 1,5 kVss s pravděpodobností P=95 % a p=10 %. 6. Je nutno, aby rozněcovadla vykazovala vodovzdornost i odolnost vůči teplotám odpovídající podmínkám použití podle technického požadavku. Je nezbytné, aby rozněcovadla, určená pro použití ve zvýšených teplotách a tlacích, v těchto podmínkách spolehlivě detonovala. Vodovzdornost se zkouší podle Závazného postupu č. 31 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky, čl. 2a nebo 2c (podle stupně vodotěsnosti, zaručované technickým požadavkem výrobku) v rozsahu podle pravděpodobnosti P = 95 % a p = 10 %, není-li v technickém požadavku uvedeno jinak. *Zobrazeno prvních 250 z 3790 bloků úplného znění. Kompletní text je na kanonické stránce.* --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/zakony/sb/1996/246)