# 158/1992 Sb. - Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád) - (úplné znění, jak vyplývá z pozdějších změn a doplnění)

- Úplná citace: Úplné znění č. 158/1992 Sb., Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád) - (úplné znění, jak vyplývá z pozdějších změn a doplnění)
- Stav: Bez účinnosti
- Znění: Vyhlášené znění
- ELI: /eli/cz/sb/1992/158/0000-00-00
- Datum vyhlášení: 30. 4. 1992
- Částka: 34/1992

## Obsah

- ČÁST PRVNÍ - SPOLEČNÁ USTANOVENÍ
- HLAVA PRVNÍ - OBECNÁ USTANOVENÍ
- § 1
- § 2
- § 3
- § 4
- § 5
- § 6
- § 7
- § 8
- § 8a
- § 9
- § 10
- § 11
- § 12
- HLAVA DRUHÁ - SOUD A OSOBY NA ŘÍZENÍ ZÚČASTNĚNÉ
- Oddíl první - Pravomoc a příslušnost soudů
- § 13
- § 14
- § 15
- § 16
- § 17
- § 18
- § 20
- § 21
- § 22
- § 23
- § 24
- § 25
- § 26
- Oddíl druhý - Pomocné osoby
- § 27
- § 28
- § 29
- Oddíl třetí - Vyloučení orgánů činných v trestním řízení
- § 30
- § 31
- Oddíl čtvrtý - Obviněný
- § 32
- § 33
- § 34
- Oddíl pátý - Obhájce
- § 35
- § 36
- § 36a
- § 37
- § 38
- § 39
- § 40
- § 41
- Oddíl šestý - Zúčastněná osoba
- § 42
- Oddíl sedmý - Poškozený
- § 43
- § 44
- § 45
- § 46
- § 47
- § 48
- § 49
- Oddíl osmý - Zmocněnec zúčastněné osoby a poškozeného
- § 50
- § 51
- HLAVA TŘETÍ - OBECNÁ USTANOVENÍ O ÚKONECH TRESTNÍHO ŘÍZENÍ
- § 52
- Oddíl první - Dožádání
- § 53
- § 54
- Oddíl druhý - Protokol
- § 55
- § 56
- § 57
- § 58
- Oddíl třetí - Podání
- § 59
- Oddíl čtvrtý - Lhůty
- § 60
- § 61
- Oddíl pátý - Doručování
- § 62
- § 63
- § 64
- Oddíl šestý - Nahlížení do spisů
- § 65
- Oddíl sedmý - Pořádková pokuta
- § 66
- HLAVA ČTVRTÁ - ZAJIŠTĚNÍ OSOB A VĚCÍ
- Oddíl první - Vazba
- § 67
- § 68
- § 69
- § 70
- § 71
- § 72
- § 73
- § 73a
- § 74
- § 74a
- Oddíl druhý - Zadržení
- § 75
- § 76
- § 77
- Oddíl třetí - Vydání a odnětí věci
- § 78
- § 79
- § 80
- § 81
- Oddíl čtvrtý - Domovní a osobní prohlídka, prohlídka jiných prostor a vstup do obydlí
- § 82
- § 83
- § 83a
- § 83b
- § 83c
- § 84
- § 85
- § 85a
- Oddíl pátý - Zadržení a otevření zásilek
- § 86
- § 87
- Oddíl šestý - Odposlech telefonních hovorů
- § 88
- HLAVA PÁTÁ - DOKAZOVÁNÍ
- § 89
- Oddíl první - Výpověď obviněného
- § 90
- § 91
- § 92
- § 93
- § 94
- § 95
- Oddíl druhý - Svědci
- § 97
- § 98
- § 99
- § 100
- § 101
- § 102
- § 103
- § 104
- Oddíl třetí - Znalci
- § 105
- § 106
- § 107
- § 108
- § 109
- § 110
- § 111
- Oddíl čtvrtý - Věcné a listinné důkazy
- § 112
- Oddíl pátý - Ohledání
- § 113
- § 114
- § 115
- § 116
- § 117
- § 118
- HLAVA ŠESTÁ - ROZHODNUTÍ
- § 119
- Oddíl první - Rozsudek
- § 120
- § 121
- § 122
- § 123
- § 124
- § 125
- § 126
- § 127
- § 128
- § 129
- § 130
- § 131
- § 132
- § 133
- Oddíl druhý - Usnesení
- § 134
- § 135
- § 136
- § 137
- § 138
- Oddíl třetí - Právní moc a vykonatelnost rozhodnutí
- § 139
- § 140
- HLAVA SEDMÁ - STÍŽNOST A ŘÍZENÍ O NÍ
- § 141
- § 142
- § 143
- § 144
- § 145
- § 146
- § 146a
- § 147
- § 148
- § 149
- § 150
- HLAVA OSMÁ - NÁKLADY TRESTNÍHO ŘÍZENÍ
- § 151
- § 152
- § 153
- § 154
- § 155
- § 156
- ČÁST DRUHÁ - VYŠETŘOVÁNÍ A VYHLEDÁVÁNÍ TRESTNÝCH ČINŮ
- § 157
- HLAVA DEVÁTÁ - POSTUP PŘED ZAHÁJENÍM TRESTNÍHO STÍHÁNÍ
- § 158
- § 159
- HLAVA DESÁTÁ - ZAHÁJENÍ TRESTNÍHO STÍHÁNÍ A DALŠÍ POSTUP V NĚM
- Oddíl první - Zahájení trestního stíhání
- § 160
- Oddíl druhý - Vyšetřování
- § 161
- § 162
- § 163
- § 163a
- § 164
- § 165
- § 166
- § 167
- Oddíl třetí - Vyhledávání
- § 168
- § 169
- § 170
- Oddíl čtvrtý - Rozhodnutí v přípravném řízení
- § 171
- § 172
- § 173
- Oddíl pátý - Dozor prokurátora
- § 174
- § 175
- Oddíl šestý - Obžaloba
- § 176
- § 177
- § 178
- ČÁST TŘETÍ - ŘÍZENÍ PŘED SOUDEM
- HLAVA JEDENÁCTÁ - ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
- § 180
- § 181
- § 182
- § 183
- § 184
- HLAVA DVANÁCTÁ - PŘEDBĚŽNÉ PROJEDNÁNÍ OBŽALOBY
- § 185
- § 186
- § 187
- § 188
- § 189
- § 190
- § 191
- § 192
- § 195
- HLAVA TŘINÁCTÁ - HLAVNÍ LÍČENÍ
- Oddíl první - Příprava hlavního líčení
- § 196
- § 197
- § 198
- Oddíl druhý - Veřejnost hlavního líčení
- § 199
- § 200
- § 201
- Oddíl třetí - Zahájení hlavního líčení
- § 202
- § 203
- § 204
- § 205
- § 206
- Oddíl čtvrtý - Dokazování
- § 207
- § 208
- § 209
- § 210
- § 211
- § 212
- § 213
- § 214
- § 215
- Oddíl pátý - Závěr hlavního líčení
- § 216
- § 217
- § 218
- Oddíl šestý - Odročení hlavního líčení
- § 219
- Oddíl sedmý - Rozhodnutí soudu v hlavním líčení
- § 220
- § 221
- § 222
- § 223
- § 224
- § 225
- § 226
- § 227
- § 228
- § 229
- § 230
- Oddíl osmý - Rozhodnutí soudu mimo hlavní líčení
- § 231
- HLAVA ČTRNÁCTÁ - VEŘEJNÉ ZASEDÁNÍ
- § 232
- § 233
- § 234
- § 235
- § 236
- § 237
- § 238
- § 239
- § 239a
- HLAVA PATNÁCTÁ - NEVEŘEJNÉ ZASEDÁNÍ
- § 240
- § 241
- § 242
- § 243
- § 244
- HLAVA ŠESTNÁCTÁ - ODVOLÁNÍ A ŘÍZENÍ O NĚM
- § 245
- § 246
- § 247
- § 248
- § 249
- § 250
- § 251
- § 252
- § 253
- § 254
- § 255
- § 256
- § 257
- § 258
- § 259
- § 260
- § 261
- § 262
- § 263
- § 264
- § 265
- HLAVA SEDMNÁCTÁ - STÍŽNOST PRO PORUŠENÍ ZÁKONA A ŘÍZENÍ O NÍ
- § 266
- § 266a
- § 267
- § 268
- § 269
- § 270
- § 271
- § 272
- § 273
- § 274
- § 275
- § 276
- HLAVA OSMNÁCTÁ - OBNOVA ŘÍZENÍ
- § 277
- § 278
- § 279
- § 280
- § 281
- § 282
- § 283
- § 284
- § 285
- § 286
- § 287
- § 288
- § 289
- HLAVA DEVATENÁCTÁ - ZVLÁŠTNÍ ZPŮSOBY ŘÍZENÍ
- § 290
- Oddíl první - Řízení proti mladistvým
- § 291
- § 292
- § 293
- § 294
- § 295
- § 296
- § 297
- § 298
- § 299
- § 300
- § 301
- Oddíl druhý - Řízení proti uprchlému
- § 302
- § 304
- § 305
- § 306
- Oddíl třetí
- Oddíl čtvrtý - Řízení před samosoudcem
- § 314a
- § 314b
- § 314c
- § 314d
- HLAVA DVACÁTÁ - VYKONÁVACÍ ŘÍZENÍ
- § 315
- Oddíl první
- Oddíl druhý - Výkon trestu odnětí svobody
- § 320
- § 321
- § 322
- § 323
- § 324
- § 325
- § 327
- § 328
- § 329
- § 330
- § 331
- § 332
- § 333
- § 334
- Oddíl třetí
- Oddíl čtvrtý - Výkon některých dalších trestů
- § 341
- § 342
- § 343
- § 344
- § 345
- § 346
- § 347
- § 348
- § 349
- § 350
- § 350a
- Oddíl pátý - Výkon ochranného léčení a ochranné výchovy
- § 351
- § 351a
- § 352
- § 353
- § 354
- § 355
- § 356
- § 356a
- § 357
- § 358
- Oddíl šestý - Výkon některých jiných rozhodnutí
- § 359
- § 360
- § 361
- HLAVA DVACÁTÁ PRVNÍ - ZAHLAZENÍ ODSOUZENÍ
- § 363
- § 364
- § 365
- ČÁST ČTVRTÁ - NĚKTERÉ ÚKONY SOUVISÍCÍ S TRESTNÍM ŘÍZENÍM
- HLAVA DVACÁTÁ DRUHÁ - UDĚLENÍ MILOSTI A POUŽITÍ AMNESTIE
- § 366
- § 367
- § 368
- § 369
- § 370
- HLAVA DVACÁTÁ TŘETÍ
- HLAVA DVACÁTÁ ČTVRTÁ - PRÁVNÍ STYK S CIZINOU
- § 375
- Oddíl první - Vyžádání z ciziny
- § 376
- § 377
- § 378
- Oddíl druhý - Vydání do ciziny
- § 379
- § 380
- § 381
- § 382
- § 383
- Oddíl třetí - Převzetí a odevzdání trestní věci
- § 383a
- § 383b
- § 383c
- Oddíl čtvrtý - Dožádání
- § 384
- Oddíl pátý - Výkon rozsudků cizozemských soudů
- § 384a
- § 384b
- § 384c
- § 384d
- ČÁST PÁTÁ - PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
- § 385
- § 386
- § 387
- § 388
- § 389
- § 390
- § 391
- § 391a
- § 391b
- § 392
- Čl. II

158
PŘEDSEDNICTVO FEDERÁLNÍHO SHROMÁŽDĚNÍ
vyhlašuje
úplné znění zákona ze dne 29. listopadu 1961 č. 141 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), jak vyplývá ze změn a doplnění provedených zákonem ze dne 17. června 1965 č. 57 Sb., zákonem ze dne 5. června 1969 č. 58 Sb., zákonem ze dne 18. prosince 1969 č. 149 Sb., zákonem ze dne 25. dubna 1973 č. 48 Sb., zákonem ze dne 5. dubna 1978 č. 29 Sb., zákonem ze dne 10. dubna 1980 č. 43 Sb., zákonem ze dne 13. prosince 1989 č. 159 Sb., zákonem ze dne 2. května 1990 č. 178 Sb., zákonem ze dne 20. července 1990 č. 303 Sb. a zákonem ze dne 11. prosince 1991 č. 558 Sb.
ZÁKON
o trestním řízení soudním (trestní řád)

## ČÁST PRVNÍ - SPOLEČNÁ USTANOVENÍ

## HLAVA PRVNÍ - OBECNÁ USTANOVENÍ

## § 1

Účel zákona

(1) Účelem trestního řádu je upravit postup orgánů činných v trestním řízení tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni. Řízení přitom musí působit k upevňování zákonnosti, předcházení a zamezování trestné činnosti, k výchově občanů v duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel občanského soužití i čestného plnění povinností ke státu a společnosti.

(2) Pomáhat k dosažení účelu trestního řízení je právem a podle ustanovení tohoto zákona i povinností občanů.

## § 2

Základní zásady trestního řízení

(1) Nikdo nemůže být stíhán jako obviněný jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví tento zákon.

(2) Dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen.

(3) Prokurátor je povinen stíhat všechny trestné činy, o nichž se dověděl; výjimky jsou přípustné jen podle zákona nebo podle vyhlášené mezinárodní smlouvy.

(4) Jestliže tento zákon nestanoví něco jiného, postupují orgány činné v trestním řízení z úřední povinnosti; musí trestní věci projednávat co nejrychleji a s plným šetřením občanských práv zaručených ústavou. K obsahu petic zasahujících do plnění těchto povinností orgány činné v trestním řízení nepřihlížejí.

(5) Orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutečný stav věci a při svém rozhodování z něho vycházejí. Objasňují se stejnou pečlivostí okolnosti svědčící proti obviněnému i okolnosti, které svědčí v jeho prospěch, a provádějí v obou směrech důkazy, nevyčkávajíce návrhu stran. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat a všemi dosažitelnými prostředky ověřit všechny okolnosti případu.

(6) Orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

(7) Všechny orgány činné v trestním řízení spolupracují v nejširší míře se zájmovými sdruženími občanů a využívají jejich výchovného působení.

(8) Trestní stíhání před soudy je možné jen na základě obžaloby podané prokurátorem.

(9) V trestním řízení před soudem rozhoduje senát nebo samosoudce; předseda senátu nebo samosoudce rozhodují sami jen tam, kde to zákon výslovně stanoví. Rozhoduje-li v přípravném řízení soud v prvním stupni, rozhodnutí činí soudce.

(10) Trestní věci se před soudem projednávají veřejně tak, aby se občané v široké míře mohli projednávání zúčastnit a jednání sledovat. Při hlavním líčení a veřejném zasedání smí být veřejnost vyloučena jen v případech výslovně stanovených v tomto zákoně.

(11) Jednání před soudy je ústní; důkaz výpověďmi svědků, znalců a obviněného se provádí zpravidla tak, že soud uvedené osoby sám vyslýchá.

(12) Při rozhodování v hlavním líčení, jakož i ve veřejném i neveřejném zasedání smí soud přihlédnout jen k těm důkazům, které byly při tomto jednání provedeny.

(13) Ten, proti němuž se trestní řízení vede, musí být v každém období řízení poučen o právech umožňujících mu plné uplatnění obhajoby a o tom, že si též může zvolit obhájce; všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny umožnit mu uplatnění jeho práv.

(14) Každý je oprávněn používat před orgány činnými v trestním řízení svého mateřského jazyka.

Spolupráce se zájmovými sdruženími občanů

## § 3

(1) Orgány činné v trestním řízení spolupracují se zájmovými sdruženími občanů, aby posílily výchovné působení trestního řízení a také tímto způsobem trestnou činnost zamezovaly a jí předcházely.

(2) Zájmová sdružení občanů mohou upozorňovat orgány činné v trestním řízení na případy porušení zákonnosti a dávat tak podnět k zahájení trestního stíhání. Mohou navrhovat, aby soud k prohloubení výchovného účinku trestního řízení projednal věc na pracovišti obviněného nebo v místě jeho bydliště. Se zájmovými sdruženími občanů soud spolupracuje při zajištění účasti občanů při jednání soudu; tato sdružení spolupůsobí podle ustanovení tohoto zákona a při výchově osob podmíněně odsouzených a podmíněně propuštěných; pomáhají také vytvářet podmínky, aby odsouzený žil po vykonání trestu řádným životem.

## § 4

(1) Zájmová sdružení občanů, kterými se pro účely tohoto zákona rozumějí zejména odborové a jiné společenské organizace, pracovní kolektivy a církve, s výjimkou politických stran a politických hnutí, mohou po projednání v kolektivu nabídnout převzetí záruky za nápravu obviněného, mají-li důvodně za to, že jsou tu předpoklady, aby se obviněný působením kolektivu napravil. Soud, jemuž byl zaslán takový návrh, projedná věc v hlavním líčení zpravidla před kolektivem zájmového sdružení občanů, a rozhodne-li se záruku přijmout, vezme na ni zřetel při rozhodování o trestu. Může zejména, pokud to trestní zákon připouští, povolit podmíněný odklad výkonu trestu nebo uložit jiný druh trestu, který není spojen s odnětím svobody, nebo upustit od potrestání.

(2) Zájmové sdružení, které převzalo záruku, pečuje o převýchovu a nápravu obviněného, který mu byl na záruku svěřen, a dbá, aby nahradil škodu, kterou způsobil trestným činem.

## § 5

Zájmová sdružení uvedená v § 4 odst. 1 mají právo vyslat k projednání věci před okresním a krajským soudem jako soudem odvolacím svého zástupce, který se pak na podkladě usnesení soudu zúčastní jednání podle ustanovení tohoto zákona a soudu tlumočí stanovisko jejich kolektivu k projednávané trestní věci, k osobě pachatele a k možnostem jeho nápravy (§ 183).

## § 6

(1) Zájmová sdružení uvedená v § 4 odst. 1 mohou nabídnout, že převezmou záruku za dovršení nápravy odsouzeného, a žádat na tomto podkladě o jeho podmíněné propuštění z trestu odnětí svobody nebo o podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu. K získání podkladů pro takovou žádost mohou se informovat o stavu převýchovy odsouzeného.

(2) Uvedená zájmová sdružení mohou také navrhnout, aby vazba u obviněného byla nahrazena jejich zárukou (§ 73), a podávat za odsouzeného žádost o udělení milosti a o zahlazení odsouzení.

Součinnost státních a jiných orgánů

## § 7

Orgány činné v trestním řízení jsou povinny si navzájem pomáhat při plnění úkolů vyplývajících z tohoto zákona.

## § 8

(1) Státní orgány a všechny organizace jsou povinny pomáhat orgánům činným v trestním řízení při plnění jejich úkolů, zejména s největším urychlením vyhovovat jejich dožádáním. Státní orgány jsou dále povinny neprodleně oznamovat prokurátorovi nebo policejním orgánům skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin.

(2) Údaje, které jinak jsou předmětem bankovního tajemství, smí v přípravném řízení požadovat jen prokurátor. Vyšetřovatel nebo vyhledávací orgán potřebují k takovému dožádání předchozí souhlas prokurátora. V řízení před soudem může takové údaje požadovat předseda senátu.

(3) Ustanovením odstavců 1 a 2 není dotčena povinnost zachovávat státní a hospodářské tajemství ani státem uložená povinnost mlčenlivosti.

## § 8a

Poskytování informací o trestním řízení

(1) Orgány činné v trestním řízení informují o své činnosti veřejnost poskytováním informací sdělovacím prostředkům. Přitom dbají toho, aby neohrožovaly objasnění skutečností důležitých pro posouzení věci, nezveřejňovaly o osobách, které mají účast v trestním řízení, údaje, které přímo nesouvisejí s trestnou činností, a aby neporušily zásadu, že dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen (§ 2 odst. 2).

(2) Z důvodů uvedených v odstavci 1 orgány činné v trestním řízení odepřou poskytnutí informací.

## § 9

Posuzování předběžných otázek

(1) Orgány činné v trestním řízení posuzují předběžné otázky, které se v řízení vyskytnou, samostatně; je-li tu však o takové otázce pravomocné rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu, jsou orgány činné v trestním řízení takovým rozhodnutím vázány, pokud nejde o posouzení viny obviněného.

(2) Orgány činné v trestním řízení nejsou oprávněny řešit samostatně předběžné otázky týkající se osobního stavu, o nichž se rozhoduje v řízení ve věcech občanskoprávních. Jestliže rozhodnutí o takové otázce nebylo ještě vydáno, vyčkají jeho vydání.

## § 10

Vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení

(1) Z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle tohoto zákona jsou vyňaty osoby požívající výsad a imunit podle zákona nebo mezinárodního práva.

(2) Vznikne-li pochybnost o tom, zda nebo do jaké míry je někdo vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle tohoto zákona, musí být o tom vyžádáno vyjádření ministra spravedlnosti; toto vyjádření je pro všechny orgány činné v trestním řízení závazné.

## § 11

Nepřípustnost trestního stíhání

(1) Trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno,

a) nařídí-li to prezident republiky, uživ svého práva udílet milost nebo amnestii,

b) je-li trestní stíhání promlčeno,

c) jde-li o osobu, která je vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním řízení (§ 10), nebo o osobu, k jejímuž stíhání je podle zákona třeba souhlasu, jestliže takový souhlas nebyl oprávněným orgánem dán,

d) jde-li o osobu, která pro nedostatek věku není trestně odpovědná,

e) proti tomu, kdo zemřel,

f) proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu nebo bylo pravomocně zastaveno, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno,

g) proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozhodnutím jiného orgánu ke stíhání trestných činů oprávněného, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno,

h) je-li trestní stíhání podmíněno souhlasem poškozeného a souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět (§ 163a), nebo

ch) stanoví-li tak vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká a Slovenská Federativní Republika vázána.

(2) V trestním stíhání, které bylo zastaveno z důvodu uvedeného v odstavci 1 písm. a) nebo b), se však pokračuje, prohlásí-li obviněný do tří dnů od doby, kdy mu bylo usnesení o zastavení trestního stíhání oznámeno, že na projednání věci trvá. O tom je třeba obviněného poučit.

## § 12

Výklad některých pojmů

(1) Orgány činnými v trestním řízení se rozumějí soud, prokurátor, vyšetřovatel a vyhledávací orgán.

(2) Policejními orgány se rozumějí orgány Federálního policejního sboru,1) Policie České republiky2) a Policejního sboru Slovenské republiky3) (dále jen policejních sborů).

(3) Kde tento zákon mluví o soudu, rozumí se tím okresní soud, krajský soud, vojenský obvodový soud, vyšší vojenský soud a nejvyšší soudy.

(4) Kde tento zákon mluví o okresním soudu, rozumí se tím i obvodní soud, popřípadě jiný soud se stejnou působností, a pokud z jednotlivých ustanovení nevyplývá něco jiného, i vojenský obvodový soud; kde tento zákon mluví o krajském soudu, rozumí se tím i městský soud v Praze a městský soud v Bratislavě, a pokud z jednotlivých ustanovení nevyplývá něco jiného, i vyšší vojenský soud.

(5) Kde tento zákon mluví o okresním prokurátoru, rozumí se tím i obvodní prokurátor, popřípadě jiný prokurátor se stejnou působností, a pokud z jednotlivých ustanovení nevyplývá něco jiného, i vojenský obvodový prokurátor; kde tento zákon mluví o krajském prokurátoru, rozumí se tím i městský prokurátor v Praze a městský prokurátor v Bratislavě, a pokud z jednotlivého ustanovení nevyplývá něco jiného, i vyšší vojenský prokurátor.

(6) Stranou se rozumí ten, proti němuž se vede trestní řízení, zúčastněná osoba a poškozený a v řízení před soudem též prokurátor a společenský zástupce; stejné postavení jako strana má i jiná osoba, na jejíž návrh nebo žádost se řízení vede nebo která podala opravný prostředek.

(7) Pokud z povahy věci nevyplývá něco jiného, rozumí se obviněným též obžalovaný a odsouzený.

(8) Po nařízení hlavního líčení se obviněný označuje jako obžalovaný.

(9) Odsouzeným je ten, proti němuž byl vydán odsuzující rozsudek, který již nabyl právní moci.

(10) Trestním řízením se rozumí řízení podle tohoto zákona, trestním stíháním pak úsek řízení od zahájení trestního stíhání až do právní moci rozsudku nebo usnesení o zastavení trestního stíhání a přípravným řízením úsek od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby, postoupení věci, přerušení nebo zastavení trestního stíhání.

(11) Pokud tento zákon mluví o nejvyšším soudu, rozumí se tím podle povahy věci Nejvyšší soud České a Slovenské Federativní Republiky, Nejvyšší soud České republiky nebo Nejvyšší soud Slovenské republiky.

(12) Pokud tento zákon mluví o generálním prokurátorovi, rozumí se tím podle povahy věci generální prokurátor České a Slovenské Federativní Republiky, generální prokurátor České republiky nebo generální prokurátor Slovenské republiky.

(13) Kde tento zákon mluví o ministerstvu spravedlnosti, rozumí se tím v oboru vojenského soudnictví federální ministerstvo obrany; kde mluví o ministru spravedlnosti, rozumí se tím v oboru vojenského soudnictví ministr obrany.

## HLAVA DRUHÁ - SOUD A OSOBY NA ŘÍZENÍ ZÚČASTNĚNÉ

## Oddíl první - Pravomoc a příslušnost soudů

## § 13

Výkon trestního soudnictví

Soudnictví v trestních věcech vykonávají okresní soudy, krajské soudy, Nejvyšší soud České republiky, Nejvyšší soud Slovenské republiky, vojenské soudy a Nejvyšší soud České a Slovenské Federativní Republiky.

Pravomoc vojenských soudů

## § 14

(1) Pravomoci vojenských soudů podléhají:

a) vojáci v činné službě,

b) příslušníci vojensky organizovaných a jiných sborů, o nichž to stanoví zvláštní zákon, jsou-li v činné službě,

c) osoby, které se povoláním ke zvláštní službě staly příslušníky ozbrojených sil,

d) osoby povolané k osobním úkonům pro potřeby ozbrojených sil,

e) váleční zajatci.

(2) Vojáci a příslušníci sborů uvedených v odstavci 1 písm. b) podléhají i mimo činnou službu pravomoci vojenských soudů pro trestné činy vojenské, jichž se dopustili ve služebním stejnokroji.

(3) Pravomoci vojenských soudů podléhají též civilní osoby

a) pro trestné činy válečné zrady (§ 114 tr. zák.), služby v cizím vojsku (§ 115 tr. zák.) a nenastoupení služby v ozbrojených silách (§ 269 až 271 tr. zák.),

b) pro trestné činy vyzvědačství (§ 105 tr. zák.) a ohrožení státního tajemství (§ 106, 107 tr. zák.), byl-li jimi ohrožen zvlášť důležitý zájem obrany vlasti.

## § 15

(1) Pravomoc vojenských soudů podle § 14 odst. 1 se vztahuje jen na trestné činy spáchané za trvání poměru, který tuto pravomoc zakládá.

(2) Jestliže trestný čin, na nějž se vztahuje pravomoc vojenských soudů, vyšel u osoby, která podléhá pravomoci vojenských soudů z důvodů uvedených v § 14 odst. 1, najevo teprve po skončení poměru zakládajícího pravomoc vojenských soudů, může - nejde-li o trestný čin vojenský ani o žádný z trestných činů uvedených v § 14 odst. 3 - vojenský soud věc postoupit příslušnému okresnímu nebo krajskému soudu anebo může prokurátor podat obžalobu přímo u příslušného okresního nebo krajského soudu; ten pak věc vojenskému soudu postoupit nemůže.

Věcná příslušnost

## § 16

Řízení v prvním stupni koná, jestliže tento zákon nestanoví něco jiného, okresní soud.

## § 17

Krajský soud koná v prvním stupni řízení o trestných činech, pokud na ně zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož dolní hranice činí nejméně pět let anebo pokud je za ně možno uložit výjimečný trest. O trestném činu teroru, záškodnictví, sabotáže a o trestných činech podle zákona na ochranu míru koná v prvním stupni řízení krajský soud i tehdy, je-li dolní hranice trestu nižší.

Místní příslušnost

## § 18

(1) Řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán.

(2) Nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje; jestliže se nedají tato místa zjistit nebo jsou mimo území České a Slovenské Federativní Republiky, koná řízení soud, v jehož obvodu čin vyšel najevo.

## § 19 - zrušen

Společné řízení

## § 20

(1) O všech trestných činech téhož obviněného a proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí, koná se společné řízení.

(2) Společné řízení o trestném činu, o kterém by měl konat řízení samosoudce, a o trestném činu, o kterém přísluší konat řízení senátu, koná senát.

(3) Je-li osoba podléhající pravomoci vojenských soudů zároveň stíhána pro jiný trestný čin, který věcně souvisí s trestným činem, na nějž se vztahuje pravomoc vojenských soudů, vojenský soud věc projedná a rozhodne, i pokud jde o souvisící trestný čin. Jinak se ustanovení odstavce 1 o poměru mezi okresním a krajským soudem na straně jedné a vojenskými soudy na straně druhé neužije.

## § 21

(1) Společné řízení koná krajský soud, je-li příslušný konat řízení alespoň o jednom z trestných činů.

(2) Společné řízení koná soud, který je příslušný konat řízení proti pachateli trestného činu nebo o nejtěžším trestném činu.

## § 22

Příslušnost několika soudů

Je-li podle předchozích ustanovení dána příslušnost několika soudů, koná řízení z těchto soudů ten, u něhož podal prokurátor obžalobu nebo jemuž byla věc postoupena nepříslušným soudem.

## § 23

Vyloučení a spojení věci

(1) K urychlení řízení nebo z jiných důležitých důvodů lze řízení o některém z trestných činů nebo proti některému z obviněných vyloučit ze společného řízení.

(2) Příslušnost soudu, který věc vyloučil, se nemění; vyloučí-li však krajský soud věc, o níž by jinak příslušelo konat řízení okresnímu soudu, může ji postoupit tomuto soudu.

(3) Jsou-li tu podmínky společného řízení, může soud spojit k společnému projednání a rozhodnutí věci, v nichž byly podány samostatné obžaloby.

## § 24

Spory o příslušnost

Spory o příslušnost mezi soudy rozhoduje soud, který je jim nejblíže společně nadřízen.

## § 25

Odnětí a přikázání věci

(1) Z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně; o odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen.

(2) Odejmout věc, o které přísluší konat řízení soudu se sídlem v České republice, a přikázat ji soudu ve Slovenské republice, anebo naopak, možno jen tehdy, jestliže s odnětím a přikázáním věci souhlasí nejvyšší soud republiky, v které má sídlo soud, jemuž se věc odnímá. Tohoto souhlasu není třeba, jde-li o odnětí a přikázání věci mezi vojenskými soudy.

## § 26

Příslušnost soudu k úkonům v přípravném řízení

K provádění úkonů v přípravném řízení je příslušný soud, v jehož obvodě je činný prokurátor, který podal příslušný návrh.

## Oddíl druhý - Pomocné osoby

## § 27

Zapisovatel

K sepsání protokolu o úkonech orgánů činných v trestním řízení se přibere zpravidla zapisovatel vzatý do slibu. Nebyl-li zapisovatel přibrán, sepíše protokol osoba provádějící úkon.

Tlumočník

## § 28

Je-li třeba přetlumočit obsah výpovědi nebo písemnosti nebo prohlásí-li obviněný, že neovládá jazyk, ve kterém se jednání vede, přibere se tlumočník; tlumočník může být zároveň zapisovatelem.

## § 29

(1) O ustanovení tlumočníka, o způsobilosti k této funkci a o vyloučení z ní, o právu odepřít provedení tlumočnického úkonu, o slibu a o připomenutí povinností před provedením tlumočnického úkonu, jakož i o náhradě hotových výloh a odměně za tlumočnický úkon platí zvláštní předpisy.

(2) Výši náhrady a odměny tlumočníka určí ten orgán, který tlumočníka přibral, a v řízení před soudem předseda senátu. Nesouhlasí-li tento orgán nebo předseda senátu s vyúčtováním náhrady a odměny tlumočníka, rozhodne o jejich výši usnesením. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.

## Oddíl třetí - Vyloučení orgánů činných v trestním řízení

## § 30

(1) Z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce nebo přísedící, prokurátor, vyšetřovatel, vyhledávací orgán a zapisovatel, u něhož lze mít pochybnost o nepodjatosti pro jeho poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v tomto řízení.

(2) Soudce nebo přísedící je dále vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako prokurátor, vyšetřovatel, vyhledávací orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného. Po podání obžaloby je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku, vydal příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba.

(3) Z rozhodování u soudu vyššího stupně je kromě toho vyloučen soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak. Z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je vyloučen prokurátor, který napadené rozhodnutí učinil anebo dal k němu souhlas nebo pokyn.

## § 31

(1) O vyloučení rozhoduje bezprostředně nadřízený orgán, a to na podkladě oznámení osoby, o jejíž vyloučení jde, nebo na podkladě námitky některé ze stran. Až do rozhodnutí těchto orgánů o vyloučení vykonávají osoby, o jejichž vyloučení jde, jen ty úkony, které nesnesou odkladu.

(2) O tom, zda je vyloučen soudce nebo přísedící, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu České republiky, Nejvyššího soudu Slovenské republiky a Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky rozhodne jiný senát téhož soudu. Jestliže bylo rozhodnuto, že soudce nebo přísedící je vyloučen, určí místo něho předseda soudu jiného soudce nebo přísedícího.

## Oddíl čtvrtý - Obviněný

## § 32

Obviněný

Toho, kdo je podezřelý ze spáchání trestného činu, lze považovat za obviněného a použít proti němu prostředků daných tímto zákonem proti obviněnému teprve tehdy, bylo-li proti němu vzneseno obvinění (§ 163) nebo mu bylo sděleno obvinění (§ 169).

## § 33

Práva obviněného

(1) Obviněný má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, není však povinen vypovídat. Může uvádět okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě, činit návrhy a podávat žádosti a opravné prostředky. Má právo zvolit si obhájce a s ním se radit i během úkonů prováděných orgánem činným v trestním řízení. S obhájcem se však v průběhu svého výslechu nemůže radit o tom, jak odpovědět na již položenou otázku. Může žádat, aby byl vyslýchán za účasti svého obhájce a aby se obhájce účastnil i jiných úkonů přípravného řízení (§ 165, 169). Je-li ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, může s obhájcem mluvit bez přítomnosti třetí osoby. Uvedená práva příslušejí obviněnému i tehdy, je-li zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena.

(2) Obviněný, který nemá dostatečných prostředků, aby hradil náklady obhajoby, má nárok na obhajobu bezplatnou nebo na obhajobu za sníženou odměnu.

(3) Všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny vždy obviněného o jeho právech poučit a poskytnout mu plnou možnost jejich uplatnění.

## § 34

Zákonný zástupce obviněného

(1) Zákonný zástupce obviněného, který je zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo jehož způsobilost k právním úkonům je omezena, je oprávněn obviněného zastupovat, zejména zvolit mu obhájce, činit za obviněného návrhy, podávat za něho žádosti a opravné prostředky; je též oprávněn zúčastnit se těch úkonů, kterých se podle zákona může zúčastnit obviněný. Ve prospěch obviněného může zákonný zástupce tato práva vykonávat i proti vůli obviněného.

(2) V případech, v nichž zákonný zástupce obviněného nemůže vykonávat svá práva uvedená v odstavci 1 a je nebezpečí z prodlení, předseda senátu a v přípravném řízení prokurátor může k výkonu těchto práv obviněnému ustanovit opatrovníka. Proti rozhodnutí o ustanovení opatrovníka je přípustná stížnost.

## Oddíl pátý - Obhájce

## § 35

Obhájce

(1) Obhájcem v trestním řízení může být jen advokát. Pro jednotlivé úkony trestního řízení s výjimkou řízení před soudem se může obhájce dát zastoupit svým koncipientem.

(2) V hlavním líčení a ve veřejném zasedání nemůže být obhájcem ten, kdo je k němu předvolán jako svědek, znalec nebo tlumočník.

Nutná obhajoba

## § 36

(1) Obviněný musí mít obhájce už v přípravném řízení,

a) je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování ve zdravotnickém ústavu (§ 116 odst. 2),

b) je-li zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena,

c) jde-li o řízení proti mladistvému, nebo

d) jde-li o řízení proti uprchlému.

(2) Obviněný musí mít obhájce také tehdy, považuje-li to soud a v přípravném řízení vyšetřovatel nebo prokurátor za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit.

(3) Koná-li se řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, musí mít obviněný obhájce už v přípravném řízení.

(4) Obviněný musí mít obhájce též v řízení o vydání do ciziny a v řízení, v němž se rozhoduje o uložení ochranného léčení, s výjimkou ochranného léčení protialkoholního.

## § 36a

(1) Ve vykonávacím řízení, v němž soud rozhoduje ve veřejném zasedání, musí mít odsouzený obhájce,

a) je-li zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena,

b) jde-li o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody mladistvého, který v době konání veřejného zasedání nedovršil devatenáctý rok,

c) je-li ve vazbě, nebo

d) jsou-li pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit.

(2) V řízení o stížnosti pro porušení zákona a v řízení o návrhu na povolení obnovy musí mít odsouzený obhájce,

a) jde-li o případy uvedené v § 36 odst. 1 písm. a) nebo b),

b) jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let,

c) je-li mladistvý a v době konání veřejného zasedání o stížnosti pro porušení zákona nebo o návrhu na povolení obnovy nedovršil devatenáctý rok, nebo

d) jsou-li pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit,

e) jde-li o řízení proti odsouzenému, který zemřel.

## § 37

Zvolený obhájce

(1) Neužije-li obviněný práva zvolit si obhájce a nezvolí-li mu ho ani jeho zákonný zástupce, může mu ho zvolit jeho příbuzný v pokolení přímém, jeho sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel, druh, jakož i zúčastněná osoba. Je-li obviněný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, mohou tak učinit tyto osoby i proti jeho vůli.

(2) Obviněný si může místo obhájce, který mu byl ustanoven nebo osobou k tomu oprávněnou zvolen, zvolit obhájce jiného.

Ustanovený obhájce

## § 38

(1) Jestliže obviněný nemá obhájce v případě, kdy ho musí mít (§ 36 a 36a), určí se mu lhůta ke zvolení obhájce. Pokud v této lhůtě nebude obhájce zvolen, bude mu obhájce na dobu, po kterou trvají důvody nutné obhajoby, neprodleně ustanoven.

(2) Je-li obviněných několik, ustanoví se těm, jejichž zájmy si v trestním řízení neodporují, zpravidla obhájce společný.

## § 39

(1) Obhájce ustanoví, a pominou-li důvody nutné obhajoby, ustanovení zruší předseda senátu a v přípravném řízení soudce.

(2) Dojde-li ke spojení věcí ke společnému projednání a rozhodnutí a obviněnému byl v každé z těchto věcí ustanoven obhájce, předseda senátu a v přípravném řízení soudce zruší ustanovení těch obhájců, kteří byli ustanoveni později. Došlo-li k ustanovení obhájců současně, zruší ustanovení těch obhájců, kteří byli ustanoveni v řízení o méně závažném trestném činu.

## § 40

Ustanovený obhájce je povinen obhajobu převzít. Z důležitých důvodů může však být obhájce na svou žádost nebo na žádost obviněného povinnosti obhajování zproštěn a místo něho ustanoven obhájce jiný. O zproštění rozhodne v řízení před soudem předseda senátu a v přípravném řízení soudce.

## § 41

Povinnosti a práva obhájce

(1) Obhájce je povinen poskytovat obviněnému potřebnou právní pomoc, účelně využívat k hájení jeho zájmů prostředků a způsobů obhajoby uvedených v zákoně, zejména pečovat o to, aby byly v řízení náležitě a včas objasněny skutečnosti, které obviněného zbavují viny nebo jeho vinu zmírňují, a tím přispívat ke správnému objasnění a rozhodnutí věci.

(2) Obhájce je oprávněn již za přípravného řízení činit za obviněného návrhy, podávat za něho žádosti a opravné prostředky, nahlížet do spisů (§ 65) a zúčastnit se podle ustanovení tohoto zákona vyšetřovacích a vyhledávacích úkonů. S obviněným, který je ve vazbě, je oprávněn mluvit v rozsahu stanoveném v § 33 odst. 1.

(3) Obhájce je v řízení před soudem oprávněn zúčastnit se všech úkonů, kterých se může zúčastnit obviněný.

(4) Je-li obviněný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, může obhájce oprávnění uvedená v odstavcích 2 a 3 vykonávat též proti vůli obviněného.

(5) Nebylo-li zmocnění obhájce při jeho zvolení nebo ustanovení vymezeno jinak, zaniká při skončení trestního stíhání. I když zmocnění takto zaniklo, je obhájce oprávněn podat za obžalovaného ještě žádost o milost a o odklad výkonu trestu.

(6) Obhájce má právo ve všech stadiích trestního řízení vyžádat si předem kopii nebo průpis protokolu (§ 55) o každém úkonu trestního řízení. Orgány činné v trestním řízení (§ 12 odst. 1) jsou povinny mu vyhovět; odmítnout mohou jen tehdy, když to není z technických důvodů možné. Náklady s tím spojené je povinen vůči státu uhradit.

## Oddíl šestý - Zúčastněná osoba

## § 42

(1) Tomu, jehož věc byla zabrána nebo podle návrhu má být zabrána (zúčastněná osoba), musí být poskytnuta možnost, aby se k věci vyjádřil; může být přítomen při hlavním líčení a veřejném zasedání, činit při nich návrhy, nahlížet do spisů (§ 65) a podávat v případech tímto zákonem stanovených opravné prostředky.

(2) Orgány činné v trestním řízení jsou povinny zúčastněnou osobu o jejich právech poučit a poskytnout jí možnost jejich uplatnění.

(3) Je-li zúčastněná osoba zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo je-li její způsobilost k právním úkonům omezena, vykonává její práva podle tohoto zákona její zákonný zástupce.

## Oddíl sedmý - Poškozený

Oprávnění poškozeného a uplatnění nároku na náhradu škody

## § 43

(1) Ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková, morální nebo jiná škoda (poškozený), má právo činit návrhy na doplnění dokazování, nahlížet do spisů (§ 65), zúčastnit se hlavního líčení a veřejného zasedání konaného o odvolání a před skončením řízení se k věci vyjádřit.

(2) Poškozený, který má podle zákona proti obviněnému nárok na náhradu škody, jež mu byla trestným činem způsobena, je oprávněn také navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit tuto škodu. Návrh je třeba učinit nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování (§ 206 odst. 2). Z návrhu musí být patrno, z jakých důvodů a v jaké výši se nárok na náhradu škody uplatňuje.

## § 44

(1) Oprávnění poškozeného nemůže vykonávat ten, kdo je v trestním řízení stíhán jako spoluobviněný.

(2) V řízení o trestných činech, náležejících do příslušnosti krajského soudu (§ 17) rozhodne o účasti poškozeného soud podle povahy projednávané věci.

(3) Návrh podle § 43 odst. 2 nelze podat, bylo-li o nároku již rozhodnuto v občanskoprávním nebo v jiném příslušném řízení.

## § 45

(1) Je-li poškozená osoba zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo je-li její způsobilost k právním úkonům omezena, vykonává její práva podle tohoto zákona její zákonný zástupce.

(2) V případech, v nichž zákonný zástupce poškozeného nemůže vykonávat svá práva uvedená v odstavci 1 a je nebezpečí z prodlení, předseda senátu a v přípravném řízení prokurátor, může k výkonu těchto práv poškozenému ustanovit opatrovníka. Proti rozhodnutí o ustanovení opatrovníka je přípustná stížnost.

(3) Jde-li o uplatnění nároku na náhradu škody (§ 43 odst. 2), přecházejí práva, která tento zákon přiznává poškozenému, i na jeho právního nástupce.

## § 46

Orgány činné v trestním řízení jsou povinny poškozeného o jeho právech poučit a poskytnout mu plnou možnost k jejich uplatnění.

Zajištění nároku poškozeného

## § 47

(1) Je-li důvodná obava, že uspokojení nároku poškozeného na náhradu škody způsobené trestným činem bude mařeno nebo ztěžováno, lze nárok až do pravděpodobné výše škody zajistit na majetku obviněného.

(2) Části majetku určené k zajištění nároku se v usnesení o zajištění popíší a obviněnému se zakáže s nimi nakládat. Movité věci se přitom zpravidla uloží do úschovy státního notářství. Jde-li o nemovitost, doručí se usnesení o zajištění státnímu notářství, v jehož obvodě nemovitost leží. U pohledávek se přikáže dlužníku, aby místo plnění obviněnému složil předmět plnění do úschovy státního notářství.

(3) Zajišťovat podle odstavce 2 nelze nárok, který není možno v trestním řízení uplatnit. K zajištění nároku nemůže být použito věcí, které nelze podle občanskoprávních předpisů postihnout výkonem soudního rozhodnutí, ani pohledávek obviněného na výplatu odměny z pracovněprávního nebo obdobného poměru, pohledávek na výplatu výživného a na výplatu dávek z nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení.

(4) O zajištění rozhoduje soud na návrh prokurátora nebo poškozeného, v přípravném řízení prokurátor na návrh poškozeného. V přípravném řízení může prokurátor nárok zajistit i bez návrhu poškozeného, vyžaduje-li to ochrana jeho zájmů, zejména hrozí-li nebezpečí z prodlení.

(5) Poškozeného je třeba o zajištění jeho nároku vždy vyrozumět s upozorněním na důvody, pro něž se zajištění podle § 48 odst. 1 zruší.

## § 48

(1) Zajištění se zruší,

a) pomine-li důvod, pro který bylo nařízeno,

b) bylo-li trestní stíhání pravomocně zastaveno nebo skončilo-li pravomocným zprošťujícím rozsudkem, nebo

c) uplynuly-li dva měsíce ode dne, kdy nabyl právní moci rozsudek, jímž byl obžalovaný uznán vinným, nebo ode dne, kdy nabylo právní moci usnesení, jímž byla věc postoupena jinému orgánu.

(2) Zajištění je třeba omezit, ukáže-li se, že ho není třeba v rozsahu, v němž bylo nařízeno. Jestliže byly zajištěním postiženy věci náležející jiné osobě než obviněnému, vyjmou se ze zajištění.

*Zobrazeno prvních 250 z 1904 bloků úplného znění. Kompletní text je na kanonické stránce.*

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/zakony/sb/1992/158)