# 41/1984 Sb. - Vyhláška federálního ministerstva dopravy o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích

- Úplná citace: Vyhláška federálního ministerstva dopravy č. 41/1984 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích
- Stav: Zrušený
- Znění: Poslední znění před zrušením
- ELI: /eli/cz/sb/1984/41/1991-07-01
- Datum vyhlášení: 30. 5. 1984
- Účinnost od: 1. 7. 1984
- Datum zrušení: 1. 7. 1995
- Částka: 9/1984

## Obsah

- ČÁST PRVNÍ - Základní podmínky provozu vozidel
- § 1
- § 2
- § 3
- § 4
- § 5
- § 5a
- § 6
- § 7
- § 9
- § 10
- ČÁST DRUHÁ - Podmínky konstrukce a provedení vozidel
- § 11
- § 12
- § 13
- § 14
- § 15
- § 16
- § 17
- § 18
- § 19
- § 20
- § 21
- § 22
- § 23
- § 24
- § 25
- § 26
- § 27
- § 28
- § 29
- § 30
- § 31
- § 32
- § 33
- § 34
- § 35
- § 36
- § 37
- § 38
- § 39
- § 40
- § 41
- § 42
- § 43
- § 44
- § 45
- § 46
- § 47
- § 48
- § 49
- § 50
- § 51
- § 52
- § 53
- § 54
- § 55
- § 56
- § 57
- § 58
- § 59
- § 60
- § 61
- § 62
- § 63
- § 64
- § 65
- § 66
- ČÁST TŘETÍ - Další podmínky konstrukce a provedení zvláštních vozidel
- § 67
- § 68
- § 69
- § 70
- § 71
- ČÁST ČTVRTÁ - Další podmínky konstrukce a provedení nemotorových vozidel
- § 72
- § 73
- § 74
- ČÁST PÁTÁ - Doplňková výstroj a vybavení vozidel
- § 75
- § 76
- § 77
- § 78
- § 79
- § 80
- ČÁST ŠESTÁ - Závěrečná ustanovení
- § 81
- § 82
- § 83
- § 84
- § 85
- § 86
- § 87

41
VYHLÁŠKA
federálního ministerstva dopravy
ze dne 30. března 1984
o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích
Federální ministerstvo dopravy stanoví v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány podle § 16 odst. 1 písm. b) vládního nařízení č. 54/1953 Sb., o provozu na silnicích, ve znění zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění č. 13/1956 Sb.:

## ČÁST PRVNÍ - Základní podmínky provozu vozidel

## § 1

Všeobecná ustanovení

(1) Na pozemních komunikacích1) se smí používat jen vozidel, která svou konstrukcí, provedením a technickým stavem splňují požadavky bezpečného a plynulého provozu, neohrožují bezpečnost a zdraví osob, neznečisťují a nepoškozují pozemní komunikace a nad míru přípustnou podle jednotlivých ustanovení této vyhlášky neznehodnocují životní prostředí.

(2) Podmínky, které musí vozidlo splňovat z hlediska konstrukce a provedení, jsou uvedeny v části druhé až páté této vyhlášky. Přitom není rozhodující, zda vozidlo je zapsáno v evidenci vozidel a opatřeno státní poznávací značkou, či nikoliv.

(3) Silničním vozidlem (motorovým nebo nemotorovým) se pro účely této vyhlášky rozumí vozidlo, které splňuje podmínky uvedené v odstavcích 1 a 2 a je vyrobené a určené k provozu na pozemních komunikacích.

(4) Zvláštním vozidlem (motorovým nebo nemotorovým) se pro účely této vyhlášky rozumí vozidlo vyrobené a určené k jiným účelům než k provozu na pozemních komunikacích, po nichž se pohybuje pouze ve výjimečných případech. Je to např. zemědělský a lesnický traktor, jednonápravový kultivační traktor a jeho přívěs, samojízdný zemědělský a lesnický stroj, pojízdný pracovní stroj a jeho souprava a motorový ruční vozík. Pojízdným pracovním strojem není vozidlo, které je postaveno na kompletním podvozku automobilu nebo jeho přívěsu a návěsu.

(5) Základní rozdělení a druhy vozidel uvádí zvláštní předpis.2)

(6) Ustanovení této vyhlášky platná pro autobusy platí, pokud není stanoveno jinak, též pro trolejbusy.

(7) Pro tramvaje platí § 11 odst. 1 písm. a) až c), § 12 odst. 2, § 21 odst. 1 věta prvá a odst. 2, 3 a 7, § 22 odst. 1, 2, 6 a 8, § 23 odst. 1, § 27 odst. 1 věta prvá a odst. 2, § 28 odst. 1 věta prvá a odst. 2, § 31 odst. 10, § 33 odst. 1, 4 až 7, § 41 odst. 1 a 2, § 43 odst. 3 věta prvá a odst. 5, 7 a 8, § 44 odst. 1, 2, 4 a přiměřeně 5, § 46 odst. 2, § 47 odst. 1, 2 a 4, § 48 odst. 1, 2, 4 a 6, § 49 odst. 1 a 3, § 50 odst. 1 věta prvá a čtvrtá, odst. 3 a 4, § 53 odst. 1 s výjimkou druhé aliney, odst. 2 a odst. 3 věta prvá, druhá a čtvrtá, § 54 odst. 1 věta prvá, § 55 odst. 1 věta prvá a odst. 2, § 57 odst. 3 a 6.

(8) Ustanovení této vyhlášky platná pro nákladní automobily (kategorie N) a jejich přípojná vozidla platí i pro speciální automobily2) a jejich přípojná vozidla, a pokud není stanoveno jinak, též pro silniční tahače.

(9) Ustanovení této vyhlášky se nevztahují na vozidla ozbrojených sil a ozbrojených sborů, která určí příslušná ministerstva; pro tato vozidla mohou příslušné orgány stanovit zvláštní podmínky.

## § 2

Způsobilost vozidel k provozu

(1) V provozu na pozemních komunikacích se smí užívat jen vozidel,

a) která se shodují se schváleným typem (§ 3) nebo byla-li schválena jejich technická způsobilost k provozu,

b) byla-li pro ně přidělena státní poznávací značka, pokud této povinnosti podléhají.

(2) Na pozemních komunikacích se smí užívat pásových vozidel, jen jsou-li opatřena pryžovými pásy nebo ocelovými pásy s pryžovými polštáři na opěrných plochách; nosné kladky musí být samostatně odpruženy a opatřeny pryžovými obručemi o výšce nejméně 40 mm.

(3) Pro vozidla v mezinárodním provozu se použije ustanovení této vyhlášky, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Československá socialistická republika vázána.3) Vozidlem v mezinárodním provozu se rozumí vozidlo, které

a) náleží osobě nebo organizaci, která má trvalý pobyt (sídlo) mimo území Československé socialistické republiky,

b) není evidováno v Československé socialistické republice a

c) je na území Československé socialistické republiky dočasně dovezeno; za dočasně dovezené se nepovažuje vozidlo, které je na území Československé socialistické republiky déle než jeden rok bez přerušení trvajícího déle než tři měsíce.

(4) Jízdní souprava vozidel je v mezinárodním provozu, splňuje-li alespoň jedno její vozidlo podmínky odstavce 3.

## § 3

Schvalování technické způsobilosti typů vozidel

(1) Technickou způsobilost typů vozidel, která mají být hromadně podle typu vyráběna nebo hromadně podle typu dovážena, schvaluje na žádost výrobce nebo dovozce ústřední orgán státní správy ve věcech dopravy České republiky5) nebo ústřední orgán státní správy ve věcech dopravy Slovenské republiky6) (dále jen "příslušný orgán republiky"), a to podle konečného provedení prototypu nebo vozidla z ověřovací série nebo dovezených vzorkových vozidel a příslušné technické dokumentace. Podmínkou schválení typu je splnění podmínek stanovených v části druhé až páté této vyhlášky a zabezpečení náhradních dílů a servisu po dobu nejméně 10 let po dokončení výroby nebo dovozu vozidel schváleného typu. Hromadnou výrobou a hromadným dovozem se pro účely této vyhlášky rozumí výroba nebo dovoz více než 5 vozidel stejného typu a provedení celkem.

(2) Ke schválení technické způsobilosti typu vozidla se vyžaduje schválení vozidla nebo jeho výstroje a součástí podle předpisů o homologaci (ověřování shodnosti)7) z hledisek stanovených v části druhé a třetí této vyhlášky; schvalování provádí federální ministerstvo dopravy, potřebné zkoušky provádějí a protokoly o nich vystavují organizace,8) které tím pověří federální ministerstvo dopravy po projednání s jejich nadřízeným ústředním orgánem. Není-li stanoven způsob zkoušení typu vozidla, jeho výstroje a součástí předpisy uvedenými ve větě první, provádějí se zkoušky podle jednotných podmínek stanovených federálním ministerstvem dopravy. Nestanoví-li zvláštní předpis7) povinnost ověřovat, zda jsou v průběhu sériové výroby typu vozidla, jeho výstroje a součástí plněny podmínky schválené homologace, musí tak příslušné organizace8) učinit nejméně jednou za rok, a to na náklad výrobce (dovozce).

(3) Výrobce nebo dovozce je povinen k žádosti o schválení technické způsobilosti typu vozidla předložit zejména

a) celkový technický popis vozidla s typovým listem,

b) výkres s uvedením vnějších a vnitřních rozměrů, pohotovostní a celkové hmotnosti a jejího rozdělení na jednotlivé nápravy,

c) výkres vnějšího a vnitřního osvětlení včetně vyznačení úhlů geometrické viditelnosti, typů svítidel a jejich charakteristiky,

d) výkres s uvedením úhlů výhledu řidiče,

e) schéma řízení vozidla s uvedením geometrie a ovládací síly,

f) schéma brzdových zařízení s uvedením činnosti a ovládací síly,

g) schéma elektrické instalace včetně uvedení typu zařízení nebo přístrojů,

h) charakteristiku doporučených pneumatik a jejich huštění a charakteristiku ráfků s potvrzením výrobců (§ 25 odst. 2),

i) seznam výbavy a výstroje vozidla,

j) návod k obsluze a údržbě, údaj o počtu ujetých kilometrů do jednotlivých druhů oprav vozidla, dobu (počet ujetých km), po kterou nebudou při předepsaném seřízení motoru a palivové soustavy překročeny přípustné emise škodlivin, seznam náhradních dílů a dílenskou příručku (popřípadě další obchodně technickou dokumentaci dodávanou s vozidlem),

k) protokoly o zkoušce vozidla a jeho částí a homologační protokoly,

l) technické údaje pro kontrolu a seřízení vozidla a jeho částí (diagnostické údaje) včetně zvláštních upozornění pro potřebu stanic technické kontroly,

m) prohlášení o tom, že vozidlo splňuje podmínky stanovené touto vyhláškou, nebo seznam požadovaných výjimek se zdůvodněním,

n) v případě dovozu doklad o shodnosti se schváleným typem vydaný výrobcem vozidla (osvědčení shody).

(4) Příslušný orgán republiky může předepsat předložení další technické dokumentace, zejména podrobných výkresů a výpočtů, stanoviska orgánu hygienické služby, protipožární ochrany apod., uložit provedení úplných provozních zkoušek typu vozidla, popřípadě dalších zkoušek, a stanovit podmínky pro tyto zkoušky.

(5) Výrobce nebo dovozce je povinen na požádání zapůjčit příslušnému orgánu republiky na přiměřenou dobu vozidlo, jehož typ má být nebo je schválen k ověření v provozu včetně soupravy dílů k zabezpečení dobrého technického stavu a provozuschopnosti během zkoušek.

(6) Příslušný orgán republiky při schválení technické způsobilosti typu vozidla se souhlasem federálního ministerstva vnitra stanoví, zda vozidlo bude vzhledem ke své konstrukci a jízdním vlastnostem evidováno a opatřeno státní poznávací značkou nebo zda se připouští k provozu bez státní poznávací značky. Vyžaduje-li to konstrukce nebo předpokládaný způsob používání vozidla, stanoví další, popřípadě zvláštní podmínky provozu. Pro typ, jehož technickou způsobilost schválí, vystaví "Osvědčení o technické způsobilosti typu vozidla" a "Základní technický popis schváleného typu vozidla" s omezenou platností, který je pro výrobce nebo dovozce podkladem k vyplnění technického průkazu pro vozidlo, které bude evidováno a opatřeno státní poznávací značkou, nebo technického osvědčení pro vozidlo, které nebude opatřeno státní poznávací značkou.

(7) Zkoušky typu vozidla podle odstavců 4 a 5 se provádějí na náklad výrobce, popřípadě dovozce vozidla.

(8) Výrobce je povinen předložit před zavedením do výroby příslušnému orgánu republiky ke schválení každou změnu, kterou hodlá provést na typu již schváleném a která by se odlišovala od údajů v podkladech požadovaných v odstavci 3 nebo údajů v "Základním technickém popisu schváleného typu vozidla". Dovozce je povinen předložit ke schválení tyto změny ještě před dovozem upravených vozidel.

(9) Schválení technické způsobilosti typu vozidla platí pro všechna vyrobená nebo dovezená vozidla, která svým provedením a výbavou plně odpovídají schválenému typu.

(10) Schválení technické způsobilosti typů není třeba pro vozidla vyrobená nebo dovezená před 1. 7. 1972, jejichž nejvyšší konstrukční rychlost nepřevyšuje 15 km/h; toto ustanovení se nevztahuje na kolové a pásové traktory.

## § 4

Schvalování technické způsobilosti výstroje a součástí vozidel

(1) Technickou způsobilost výstroje a součástí důležitých pro bezpečnost silničního provozu, které jsou hromadně vyráběny nebo které jsou dovezeny prostřednictvím dovozce, schvaluje příslušný orgán republiky na základě předložených vzorků a příslušné dokumentace. U výstroje a součástí, které jsou schvalovány podle předpisů o homologaci, schválí příslušný orgán republiky pouze jejich použití na typu vozidla.

(2) Pro schválení typů hasicích přístrojů (§ 78) platí zvláštní předpisy.9)

(3) Zařízení k pohonu silničního motorového vozidla poháněného zkapalněným plynem propan-butan musí být schváleno podle zvláštního předpisu.9a)

## § 5

(1) Zjistí-li se po schválení technické způsobilosti typu vozidla, popřípadě jeho výstroje a součástí, konstrukční nebo výrobní závady, uloží příslušný orgán republiky výrobci nebo dovozci jejich odstranění a určí k tomu přiměřenou lhůtu. Za tím účelem může uložit provedení provozních zkoušek, popřípadě zapůjčení vozidla k jejich provedení. Podle závažnosti závad může také výrobci nebo dovozci zakázat uvádění vozidel do provozu, popřípadě zakázat další provoz vozidel do provozu již uvedených. Náklady spojené s odstraněním závad a provedením provozních zkoušek hradí výrobce, popřípadě dovozce.

(2) Příslušné orgány republik mohou u výrobce, dovozce, prodejní organizace, popřípadě v opravně kdykoli ověřit, zda vozidla, jejich součásti a výstroj odpovídají schválenému typu a zda jsou dodrženy podmínky stanovené při schválení technické způsobilosti. Federální ministerstvo dopravy sleduje, jak se ve výrobě i dovozu uplatňují, dodržují a osvědčují ustanovení této vyhlášky. Výrobci, dovozci, prodejní organizace a opravny jsou povinni těmto orgánům kontrolu umožnit.

(3) V zájmu jednotné technické politiky v dopravě zabezpečuje federální ministerstvo dopravy vzájemnou součinnost a koordinaci příslušných orgánů republik. K tomu využívá podkladů poskytovaných příslušnými orgány republik, zejména stejnopisů opatření vydaných v souvislosti se schvalováním technické způsobilosti typů vozidel, součástí a výstroje a v souvislosti s udělováním souhlasu k hromadným stavbám a přestavbám vozidel.

## § 5a

Schvalování technické způsobilosti jednotlivého vozidla

(1) Technickou způsobilost vozidla, které se neshoduje s typem vozidla schváleným podle § 3 této vyhlášky, schvaluje na žádost příslušný orgán státní správy.9b) K žádosti musí být přiloženo

a) technický popis vozidla alespoň v rozsahu technického průkazu,

b) doklad o technické prohlídce vozidla ve stanici technické kontroly v České a Slovenské Federativní Republice, od níž při podání žádosti neuplynula doba delší než tři měsíce,

c) návod k údržbě a obsluze vozidla (k nahlédnutí).

Je-li to nutné pro posouzení technické způsobilosti vozidla, může orgán státní správy žádat předložení další dokumentace nebo dokladů nebo provedení jízdních zkoušek vozidla a stanovit pro tyto zkoušky podmínky.

(2) Předpokladem schválení technické způsobilosti vozidla k provozu je

a) řádný technický stav vozidla,

b) splnění podmínek stanovených v části druhé až páté této vyhlášky s případnými odchylkami uvedenými v odstavcích 3 a 4.

(3) U nových vozidel dovezených do České a Slovenské Federativní Republiky se připouštějí tyto odchylky:

a) symboly ovladačů a sdělovačů nemusí odpovídat ustanovení § 21 odst. 3,

b) nouzová zásoba paliva nemusí být signalizována kontrolním světlem podle § 35 odst. 7,

c) koncová část výfukového potrubí může směřovat dolů k vozovce,

d) elektrická instalace nemusí odpovídat příslušné ČSN podle § 42 odst. 1,

e) nemusí být zásuvka pro přenosnou svítilnu podle § 42 odst. 2,

f) nemusí být boční směrové světlo podle § 48 odst. 3,

g) rozsvícení předních a zadních světel do mlhy je možné při zapnutých obrysových, potkávacích i dálkových světlech,

h) výrobní štítek nemusí obsahovat všechny předepsané údaje podle § 76 odst. 1,

j) homologační štítek nemusí mít vyznačeny všechny homologace podle § 76 odst. 4.

(4) U ojetých vozidel se kromě odchylek uvedených v odstavci 3 připouštějí tyto další odchylky:

a) zajištění dveří nemusí mít dvě jednoznačně rozlišitelné polohy podle § 33 odst. 3,

b) šířka dveří do obytné nástavby vozidel nesmí být menší než 550 mm,

c) nemusí být uzamykatelný uzávěr palivové nádrže podle § 35 odst. 4,

d) výfukové potrubí vedené svisle vzhůru nad vozidlo může mít vyústění i v pravé polovině vozidla a nemusí přesahovat o více než 100 mm, přitom však musí být opatřeno klapkou nebo odvodňovacím ventilem v nejnižším místě a výfukový systém musí být těsný,

e) u vozidel kategorie N1 nemusí být odpojovač elektrického zařízení podle § 42 odst. 4,

f) osvětlení státní poznávací značky, zpětný světlomet a doplňková obrysová světla nemusí být homologována podle příslušného předpisu EHK a nemusí být označena homologační značkou podle § 43 odst. 1,

g) nemusí být nastavování světlometů z místa řidiče a štítek se základním nastavením světlometů,

h) nemusí být svítilna se zpětným světlem,

i) přední světlomety do mlhy trvale zabudované do karoserie vozidla mohou mít žlutou barvu světla,

j) nemusí být elektricky vyhřívané zadní sklo,

k) větrák vytápěcího a větracího systému může být jednorychlostní,

l) zakončení ovládací páky jednostopých motorových vozidel musí být zakončeno koulí o průměru větším než 15 mm,

m) nemusí být homologační štítek podle § 76 odst. 4,

n) ve výfukových plynech kontrolovaných při volnoběhu motoru nesmí objem oxidu uhelnatého (CO) překročit 3,5 % a od roku 1993 kromě toho objem nespálených uhlovodíků (HC) nesmí překročit 800 ppm.

(5) Ojetým vozidlem se pro účely této vyhlášky rozumí vozidlo, které již bylo provozováno a evidováno v České a Slovenské Federativní Republice nebo v jiném státě.

## § 6

Stavba jednotlivého vozidla10)

(1) Souhlas ke stavbě jednotlivého vozidla se udělí, jen jestliže stavěné vozidlo je odlišné od vozidel hromadně vyráběných nebo dovážených prostřednictvím dovozce a jde-li o

a) speciální vozidlo určené k plnění důležitých speciálních přepravních úkolů nebo k odstranění hygienicky závadných, namáhavých nebo nebezpečných ručních prací při nakládce a vykládce,

b) sportovní vozidlo a motoristická organizace žádost doporučí; stavba sportovního vozidla se však nepovolí, je-li z přiložené dokumentace zřejmé, že úpravy, jimiž se vozidlo bude lišit od vozidel hromadně vyráběných nebo dovážených prostřednictvím dovozce, jsou takového druhu, že zamýšleného cíle lze výhodněji dosáhnout úpravou vozidla,

c) stavbu vozidla s novými konstrukčními prvky; za nové konstrukční prvky nelze pokládat takové úpravy a změny, které je možné provést a vyzkoušet na hromadně vyráběných vozidlech nebo které se vyskytují na vozidlech zahraniční výroby,

d) stavbu vozidla (vozíku) pro tělesně postižené osoby, jejichž tělesný stav neumožňuje použít vozidla hromadně vyráběného nebo dováženého prostřednictvím dovozce,

e) stavbu elektromobilu, jestliže žadatel předloží vyjádření Svazu pro spolupráci s armádou.

(2) Souhlas ke stavbě jednotlivého přípojného vozidla se udělí jen, jde-li o přípojné vozidlo

a) k tažnému vozidlu kategorie M1, byly-li ke stavbě použity základní díly (např. úplné nápravy, popřípadě hlavy kol, kola, brzdová ústrojí) používané u některého schváleného motorového nebo přípojného vozidla,

b) k tažnému vozidlu kategorie M1 stavěné podle dokumentace, která byla schválená pro účely jednotlivých staveb určitých provedení těchto přípojných vozidel,

c) k vozidlu kategorie N, jestliže stavěné vozidlo je odlišné od vozidel hromadně vyráběných nebo dovážených prostřednictvím dovozce.

(3) Hromadnou stavbou se rozumí stavba více než 5 vozidel stejného provedení u jednoho provozovatele nebo podle jednotné dokumentace.

## § 7

Přestavba jednotlivého vozidla11)

(1) Souhlas k přestavbě jednotlivého vozidla se neudělí, jde-li o

a) přestavbu vozidla na autobus, s výjimkou speciálních vozidel s autobusovým podvozkem nebo autobusovou karosérií,

b) přestavbu na vozidlo shodné s jiným současně vyráběným (dováženým) schváleným typem, s výjimkou přestavby nákladního automobilu na speciální.

(2) Změna druhu paliva k pohonu motoru se nepovažuje za přestavbu, umožňuje-li tuto změnu u téhož typu vozidla výrobce. Při schvalování změny stávajícího druhu pohonu na pohon zkapalněným plynem propan-butan se přiměřeně použijí příslušná ustanovení zvláštního předpisu o podmínkách provozu silničních motorových vozidel poháněných stlačeným plynem.12a)

(3) Hromadnou přestavbou se rozumí přestavba více než 5 vozidel stejného provedení u jednoho provozovatele nebo podle jednotné dokumentace.

## § 9

Schvalování technické způsobilosti trolejbusů a tramvají

Schvalování technické způsobilosti typů trolejbusů a tramvají se řídí předpisy platnými pro drážní vozidla.13)

## § 10

Kategorie vozidel

(1) Vozidla se pro účely této vyhlášky dělí do těchto kategorií:

a) silniční motorová vozidla, která mají dvě kola nebo mají tři kola a jejich celková hmotnost nepřevyšuje 1 t (kategorie L),

b) silniční motorová vozidla určená pro dopravu osob, která mají tři kola a jejich celková hmotnost převyšuje 1 t nebo mají nejméně čtyři kola (kategorie M),

c) silniční motorová vozidla určená pro dopravu věcí, která mají tři kola a jejich celková hmotnost převyšuje 1 t nebo mají nejméně čtyři kola (kategorie N),

d) přípojná vozidla (kategorie O),

e) zvláštní vozidla uvedená v části třetí,

f) vozidla uvedená v části čtvrté.

(2) Do kategorie L patří motorová vozidla

a) se dvěma koly, šlapátky a objemem válců nepřesahujícím 50 cm3 (kategorie L1 - mopedy),

b) se třemi koly a objemem válců nepřesahujícím 50 cm3 (kategorie L2),

c) se dvěma koly a pevnými stupačkami (kategorie L3 - skútry a motocykly),

d) se třemi koly umístěnými nesouměrně k podélné střední rovině vozidla a objemem válců přesahujícím 50 cm3 (kategorie L4),

e) se třemi koly umístěnými souměrně k podélné střední rovině vozidla a objemem válců přesahujícím 50 cm3 (kategorie L5).

(3) Do kategorie M patří motorová vozidla,

a) která jsou určena pro dopravu jen sedících osob v počtu nejvýše devět včetně řidiče a celkovou hmotností nepřevyšující 3,5 t (kategorie M1 - osobní automobily); do této kategorie se zahrnují též vozidla

- konstruovaná především pro dopravu osob, která mohou být za sedadlem řidiče upravena pro přepravu věcí,

- konstruovaná především pro dopravu věcí, která mohou být za sedadlem řidiče snadno upravena14) pro dopravu více než tří osob,

- která mohou být upravena jako obytná;

b) která mají více než devět míst k sezení včetně řidiče a celkovou hmotnost nepřevyšující 5 t (kategorie M2 - autobusy),

c) která mají více než devět míst k sezení včetně řidiče a celkovou hmotnost převyšující 5 t (kategorie M3 - autobusy).

(4) Do kategorie N patří nákladní automobily

a) s celkovou hmotností nepřevyšující 3,5 t (kategorie N1),

b) s celkovou hmotností převyšující 3,5 t, avšak nepřevyšující 12 t (kategorie N2),

c) s celkovou hmotností převyšující 12 t (kategorie N3).

(5) Přípojná vozidla se zařazují do kategorie O a dělí se na

a) jednonápravové přívěsy s celkovou hmotností nepřevyšující 0,75 t (kategorie O1),

b) přípojná vozidla s celkovou hmotností nepřevyšující 3,5 t, pokud nepatří do kategorie O1, (kategorie O2),

c) přípojná vozidla s celkovou hmotností převyšující 3,5 t, avšak nepřevyšující 10 t (kategorie O3),

d) přípojná vozidla s celkovou hmotností převyšující 10 t (kategorie O4).

## ČÁST DRUHÁ - Podmínky konstrukce a provedení vozidel

## § 11

Rozměry vozidel a jízdních souprav

(1) Největší přípustné rozměry vozidel a jízdních souprav (dále jen "souprava") včetně nákladu jsou

<table><tbody><tr><td colspan="2">a) celková šířka</td><td>2,50 m,</td></tr><tr><td colspan="2">- přípojného vozidla za osobní automobil</td><td>2,30 m,</td></tr><tr><td colspan="2">- přívěsného vozíku za jednostopé motorové vozidlo</td><td>1,00 m,</td></tr><tr><td colspan="2">- samojízdných zemědělských a lesnických strojů a pojízdných pracovních strojů</td><td>3,00 m,</td></tr><tr><td colspan="2">- tramvají</td><td>2,65 m;</td></tr><tr><td colspan="2">b) celková výška (včetně sběračů tramvají a trolejbusů v nejnižší pracovní poloze)</td><td>4,00 m,</td></tr><tr><td colspan="2">- přípojného vozidla za osobní automobil ne větší než 1,8 násobek rozchodu jeho kol, nejvýše však</td><td>3,00 m;</td></tr><tr><td colspan="2">c) celková délka</td><td></td></tr><tr><td colspan="2">- jednotlivého vozidla (sólo) s výjimkou návěsu</td><td>12,00 m,</td></tr><tr><td colspan="2">- kloubového autobusu a trolejbusu</td><td>18,00 m,</td></tr><tr><td colspan="2">- soupravy motorového vozidla s návěsem</td><td>15,50 m,</td></tr><tr><td colspan="2">- soupravy motorového vozidla s jedním přívěsem</td><td>18,00 m,</td></tr><tr><td colspan="2">- soupravy motorového vozidla se dvěma přívěsy nebo s návěsem a jedním přívěsem</td><td>22,00 m,</td></tr><tr><td colspan="2">- přípojného vozidla za osobní automobil (včetně oje)</td><td>8,00 m,</td></tr><tr><td colspan="2">- tramvaje (sólo) včetně spřáhel</td><td>18,00 m,</td></tr><tr><td colspan="2">- soupravy tramvají a kloubové tramvaje včetně spřáhel</td><td>40,00 m;</td></tr><tr><td colspan="3">d) délka přívěsného vozíku za jednostopé motorové vozidlo nesmí být větší než délka tažného vozidla, nejvýše však smí činit 2,50 m;</td></tr><tr><td colspan="3">e) délka převisu u autobusů a trolejbusů nesmí být větší než <sup>1</sup>/<sub>3</sub> celkové délky, nejvýše však smí činit 3,50 m.</td></tr></tbody></table>

(2) Pevné části vozidla - s výjimkou vozidel se skříňovou karosérií a autobusů - nesmějí překročit obrys ložné míry stanovený zvláštními předpisy pro přepravu po železnici.15)

(3) Největší šířku vozidla smějí přesahovat dopředu i dozadu sklopné nebo snadno poddajné části zpětných zrcátek, pneumatiky v blízkosti styku s vozovkou, řetězy nebo jim podobná zařízení namontovaná na kolech vozidla; boční směrové svítilny nesmějí největší šířku vozidla přesahovat více než o několik málo centimetrů.

(4) Vozidla a soupravy - s výjimkou tramvají a jejich souprav - smějí při projíždění kruhové zatáčky o 360° s vnějším poloměrem 12 m zabírat obrysově nejvýše 6,7 m šířky vozovky; při nájezdu z přímé jízdy do uvedené zatáčky nesmí žádná část vozidla nebo soupravy přesahovat o více než 0,8 m, u kloubových autobusů, kloubových trolejbusů a souprav trolejbusů se speciálním spojovacím zařízením o více než 1,2 m tečnu vnějšího kruhu zatáčky. Hodnota vnějších stopových průměrů zatáčení jednotlivého vozidla při zatáčení doleva nebo doprava smí být nejvýše 20 m.16)

(5) Pro používání vozidel, která včetně nákladu přesahují stanovené rozměry, na pozemních komunikacích, platí zvláštní předpisy.17)

(6) Ustanovení odstavce 4 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

## § 12

Vyznačení obrysů vozidel a jejich souprav

(1) Nákladní automobily a autobusy kapotového nebo polokapotového provedení o celkové hmotnosti nejméně 5,5 t musí mít vpředu v zorném poli řidiče zařízení (tykadla) pro vyznačení největší šířky vozidla nebo soupravy. Toto zařízení musí být alespoň ve směru jízdy vozidla snadno poddajné nebo poddajně upevněné na vozidle.18) Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

(2) Vozidla, jejichž šířka je větší než 2,50 m, popřípadě 2,65 m u tramvají, samojízdné zemědělské a lesnické stroje (§ 69), pojízdné pracovní stroje (§ 70) a pracovní stroje a speciální automobily vykonávající práci za jízdy nebo za stání v jízdní dráze [§ 52 odst. 1 písm. d)] musí být na předních a zadních čelních plochách co nejblíže k dolním a bočním obrysům vozidla označena červenými a bílými pruhy, stejně širokými, směřujícími od podélné střední roviny vozidla pod úhlem 45° dolů. Šířka barevného pruhu musí být 70 až 80 mm. Minimální plocha tohoto označení musí být 0,10 m2, přičemž tato plocha musí mít tvar pravoúhelníka o délce strany nejméně 250 mm. V případech, kdy konstrukce vozidla nedovoluje vyznačení výstražných barevných pruhů na pevné části vozidla, je možno označení provést na odnímatelných štítech, které musí být při přepravě na pozemních komunikacích na vozidle připevněny.

(3) Volný konec antény, která je delší než 1,40 m - s výjimkou výsuvných antén - musí být připevněn k vozidlu tak, aby anténa nepřesahovala půdorysný obrys vozidla. Nosiče zavazadel a lyží, reklamní tabule, směrové tabulky, označení vozidel taxislužby a jiná příslušenství vozidel musí být spolehlivě přichyceny k vozidlu, nesmějí s výjimkou jejich uchycení, přesahovat půdorysný obrys střechy vozidla a nesmějí mít žádné hroty ani ostré hrany; vnější části včetně připevňovacích částí musí mít poloměr zakřivení nejméně 2,5 mm. Nosiče zavazadel a lyží musí umožňovat spolehlivé upevnění přepravovaných předmětů.

## § 13

Hmotnost připadající na nápravu, celková hmotnost vozidla19) a hmotnost připadající na kladku u pásového vozidla

(1) Hmotnost vozidla - s výjimkou vozidel uvedených v § 69 a 70 - nesená koly jednotlivých náprav a vyplývající z okamžité hmotnosti vozidla musí být rovnoměrně rozložena. U vozidel v provozu se připouští nerovnoměrnost rozložení hmotnosti vozidla na kola jednotlivých náprav mezi pravou a levou polovinou, pokud to dovoluje konstrukce pneumatiky, nejvýše však 15 % hmotnosti připadající na nápravu. Hmotnost připadající na jednotlivé řízené nápravy motorového vozidla (včetně kloubového autobusu) - měřeno při stání na vodorovné vozovce - nesmí poklesnout pod 20 % a u ostatních autobusů pod 25 % okamžité hmotnosti vozidla. Pro zemědělské a lesnické traktory platí ustanovení § 67 odst. 4.

(2) Hmotnost připadající na nápravu motorových a jejich přípojných vozidel opatřených koly s pneumatikami nesmí překročit

a) u jednoduché nápravy 10 t a plošné měrné zatížení tvrdé vozovky na ploše styku s pneumatikou hodnotu 1000 kPa,

b) u jednoduché hnací nápravy 11 t a plošné měrné zatížení tvrdé vozovky na ploše styku s pneumatikou hodnotu 800 kPa,

c) u dvounápravy s dílčím rozvorem

<table><tbody><tr><td>od 1,0 m do 1,1 m</td><td>11,5 t,</td></tr><tr><td>přes 1,1 m do 1,2 m</td><td>13 t,</td></tr><tr><td>přes 1,2 m do 1,3 m</td><td>14,5 t,</td></tr><tr><td>přes 1,3 m do 1,4 m</td><td>16 t,</td></tr><tr><td>přes 1,4 m do 2,0 m</td><td>18 t,</td></tr></tbody></table>

přitom však hmotnost připadající na jednu nápravu nesmí překročit 10 t,

d) u trojnápravy s rozvorem krajních náprav

<table><tbody><tr><td>nepřesahujícím 2,3 m</td><td>22 t,</td></tr><tr><td>nepřesahujícím 2,8 m</td><td>24 t.</td></tr></tbody></table>

U jednoduché nápravy, na kterou připadá hmotnost menší než 10 t nesmí být ekvivalent plošného měrného zatížení větší, než je uvedeno v písmeně a). Dvounápravou se rozumí dvě za sebou umístěné jednoduché nápravy, jejichž středy jsou při přípustné hmotnosti od sebe vzdáleny (dílčí rozvor) alespoň 1 m, nejvýše však 2 m; je-li dílčí rozvor dvounápravy menší než 1 m, je považována za jednoduchou nápravu. Trojnápravou se rozumí tři za sebou umístěné jednoduché nápravy, jejichž odpružení má vzájemnou vazbu.

(3) Celková hmotnost smí být nejvýše

<table><tbody><tr><td>a) u motorových vozidel se dvěma nápravami</td><td>16 t,</td></tr><tr><td>b) u motorových vozidel se dvěma nápravami, u nichž na hnací nápravu připadá hmotnost 11 t, za podmínky stanovené v odst. 2 písm. b)</td><td>17 t,</td></tr><tr><td>c) u přívěsů se dvěma nápravami</td><td>20 t,</td></tr><tr><td>d) u motorových vozidel a přívěsů se třemi nápravami</td><td>24 t,</td></tr><tr><td>e) u motorových vozidel a přívěsů se čtyřmi a více nápravami</td><td>32 t,</td></tr><tr><td>f) u kloubových autobusů</td><td>28 t,</td></tr><tr><td>g) u souprav</td><td>48 t,</td></tr><tr><td>h) u pásových vozidel</td><td>18 t.</td></tr></tbody></table>

(4) Jestliže má vozidlo kola, která nejsou opatřena pneumatikami (např. plné pryžové obruče nebo obruče pružností jim rovnocenné), nesmí být hmotnost vozidla připadající na jednu nápravu větší než 4 t.

(5) Pro používání vozidel a souprav, jejichž okamžitá hmotnost přesahuje přípustnou celkovou hmotnost stanovenou v odstavci 3 nebo u nichž hmotnost připadající na nápravu přesahuje hmotnost uvedenou v odstavci 2, platí zvláštní předpisy.20)

(6) U vozidel, pohybujících se zčásti nebo zcela na pryžových pásech, nesmí hmotnost připadající na jednu vodící kladku, na rovné vozovce překročit 1,5 t. U vozidel o celkové hmotnosti vyšší než 8 t musí být vodící kladky umístěny tak, aby u stojícího vozidla hmotnost připadající na vodící kladku zvednutou o 60 mm nebyla vyšší než dvojnásobek hmotnosti přípustné pro vodící kladku na rovné vozovce.

(7) Pásové vozidlo smí působit svou hmotností na vozovku mezi první a poslední vodící kladkou nejvýše 4 t na 1 m vozovky. Je-li hmotnost rozdělena na dva za sebou běžící páry pásů nebo na jednu nápravu a jeden pár pásů a je-li vzdálenost mezi středy přední a zadní dosedací plochy alespoň 3 m, může dosahovat 6 t na 1 m vozovky.

(8) Zapojení vozidel a provoz souprav je dovolen jen za těchto podmínek:

- okamžitá hmotnost přívěsu nebo návěsu, popřípadě dvou přívěsů nebo návěsu s přívěsem činí u souprav s nejvyšší konstrukční rychlostí do 25 km . h-1 nejvýše 2,5 násobku okamžité hmotnosti tahače; celková hmotnost jednonápravového přívěsu21) však smí činit nejvýše trojnásobek celkové hmotnosti tažného vozidla,

- okamžitá hmotnost přívěsu nebo návěsu, popřípadě dvou přívěsů nebo návěsu s přívěsem činí u souprav s nejvyšší konstrukční rychlostí vyšší než 25 km . h-1 nejvýše 1,4 násobku okamžité hmotnosti tahače,

- prostřední vozidlo soupravy musí mít vyšší nebo stejnou okamžitou hmotnost jako poslední vozidlo soupravy,

- náklad v jednotlivých vozidlech soupravy musí být rovnoměrně rozložen a řádně zajištěn,

- vozidla kategorie O1, která nejsou vybavena zařízením pro provozní brzdění, mohou být zapojována jen za vozidla, jejichž pohotovostní hmotnost je nejméně dvojnásobkem okamžité hmotnosti připojovaného vozidla, pokud při schválení technické způsobilosti tažného vozidla nebylo stanoveno jinak.

Brzdy vozidel

## § 14

(1) Není-li dále stanoveno jinak, musí být každé vozidlo vybaveno nejméně dvěma na sobě nezávislými brzdovými zařízeními, z nichž jedno umožňuje dostatečně jemné odstupňovatelné ovládání pohybu vozidla a jeho účinné a spolehlivé zastavení (provozní brzdění), druhé zajišťuje udržení stojícího vozidla (parkovací brzdění). Brzdová zařízení na vozidlech kategorie M a N musí být taková, aby v případě poruchy soustavy pro provozní brzdění umožňovala zastavit vozidlo nouzovým brzděním. Vozidla vyrobená nebo dovezená po 1. 1. 1985 musí z hlediska brzdění splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy22) a musí být podle nich schválena.

(2) Soustava provozního brzdění musí umožnit ovládání pohybu vozidla a jeho spolehlivé, rychlé a účinné zastavení při jakékoli rychlosti a při každé okamžité hmotnosti a na všech svazích (ve stoupání i klesání), které při provozu vozidla přicházejí v úvahu. Účinek provozního brzdění musí být odstupňovatelný.23) Řidič musí mít možnost ovládat orgán pro provozní brzdění beze změny polohy trupu ze svého sedadla, aniž by sejmul obě ruce z řízení vozidla.24)

(3) Nouzové brzdění musí umožnit zastavit vozidlo při poruše provozního brzdění. Musí být odstupňovatelné a musí působit nejméně na jedno kolo z každé strany vozidla podél jeho podélné střední roviny. Řidič musí mít možnost ovládat nouzové brzdění ze svého sedadla beze změny polohy trupu, přičemž musí ovládat řízení vozidla nejméně jednou rukou.

(4) Parkovací brzdění musí umožnit udržení stojícího vozidla nebo soupravy nebo přípojného vozidla odpojeného od tažného vozidla na svahu (ve stoupání i klesání) i za nepřítomnosti řidiče. Činné elementy vlastního brzdového ústrojí pro parkovací brzdění musí být přitom udržovány v zabrzděné poloze výhradně mechanickými částmi. Brzdění musí působit nejméně na jedno kolo z každé strany vozidla podél jeho podélné střední roviny. Řidič musí mít možnost ovládat parkovací brzdění ze svého sedadla beze změny polohy trupu, u přípojných vozidel musí být umožněno ovládání z pravé strany nebo ze zádi vozidla osobou stojící na zemi. U přívěsů určených pro dopravu osob musí být ovládání parkovacího brzdění uvnitř vozidla.

(5) Pro nájezdové brzdění se využívá sil, které vyvolává přiblížení přívěsu k tažnému vozidlu.

(6) Odlehčovací brzdění musí umožnit omezení rychlosti vozidla nebo její udržení při sjíždění svahu, aniž se použije provozního, nouzového nebo parkovacího brzdění motorového vozidla. Jeho úkolem není zastavit vozidlo. Řidič musí mít možnost ovládat toto brzdění ze svého sedadla beze změny polohy trupu, přičemž musí ovládat řízení vozidla nejméně jednou rukou.

(7) Průběžné brzdění je brzdění vozidel spojených do jízdní soupravy, při kterém

a) brzdové zařízení má jediný ovládací orgán, kterým může řidič jediným pohybem ze svého místa odstupňovatelně řídit brzdění soupravy,

b) energie, kterou se brzdí souprava, je dodávána jedním a týmž zdrojem, kterým může být i svalová síla řidiče,

c) je zajištěno současné nebo přiměřeně časově odstupňované brzdění jednotlivých vozidel nezávisle na jejich vzájemném umístění v soupravě.

(8) Poloprůběžné brzdění je brzdění vozidel spojených do jízdní soupravy, při kterém

a) brzdové zařízení má jediný ovládací orgán, kterým může řidič jediným pohybem ze svého místa odstupňovatelně řídit brzdění soupravy,

b) energie, kterou se brzdí souprava, je dodávána dvěma různými zdroji, z nichž jedním může být svalová síla řidiče,

c) je zajištěno současné nebo přiměřeně časově odstupňované brzdění jednotlivých vozidel nezávisle na jejich vzájemném umístění v soupravě.

(9) Samočinné brzdění je brzdění, které musí automaticky zastavit přípojné vozidlo (vozidla) při oddělení vozidel, která byla spřažena do jízdní soupravy, včetně přetržení spojovacího zařízení, aniž by zbytek jízdní soupravy přestal být brzděn.

(10) Předepsaný brzdný účinek musí být dosažen bez blokování kol a aniž by vozidlo vybočovalo ze směru jízdy. Účinek provozního brzdění musí působit na kola téže nápravy souměrně k podélné střední rovině vozidla. U vozidel kategorie M, N, O3 a O4 musí být účinek provozního brzdění rozdělen na jednotlivé nápravy v mezích předepsaných z hlediska bezpečnosti při jakékoliv okamžité hmotnosti vozidla a za různých adhezních podmínek.

(11) Mechanické části brzdového zařízení, zejména pedál a jeho uchycení, hlavní válce a jejich písty (pro kapalinové soustavy), brzdič (pro vzduchotlakové soustavy), spojení mezi pedálem a hlavním válcem nebo brzdičem, brzdové válce a jejich písty (pro kapalinové nebo vzduchotlakové soustavy) a klíče brzdového ústrojí s pákami klíčů musí být dostatečně dimenzovány, snadno přístupné pro údržbu a musí dávat nejméně takové záruky bezpečnosti, jako se požadují na ostatních podstatných částech vozidla (například mechanismu řízení); za těchto podmínek se mechanické části brzdového zařízení považují za neporušitelné. Pokud by porucha jediné z těchto částí znemožnila brzdění vozidla s účinkem předepsaným pro nouzové brzdění, musí být tato část z kovu nebo z materiálu ekvivalentních vlastností a nesmí se podstatněji deformovat při normální činnosti brzdové soustavy.

(12) Vůle brzd vzniklá jejich opotřebením musí být snadno vymezitelná ručně nebo spolehlivým samočinným zařízením; kromě toho musí ovládací orgán, převod a vlastní brzdy vykazovat takovou rezervu zdvihu, aby po ohřátí brzd nebo při určitém opotřebení brzdového obložení odpovídajícím hodnotě seřízení předepsané výrobcem vozidla byl zajištěn brzdný účinek, aniž by bylo nutno provést ihned seřízení. U vozidel o celkové hmotnosti nejméně 5,5 t musí být možná kontrola tloušťky brzdového obložení bez demontáže brzdových bubnů a celých štítů.

(13) Spojení vzduchotlakových nebo smíšených brzdových systémů vozidel v soupravách musí být pro zajištění vzájemné zaměnitelnosti v soupravách provedeno vzduchotlakovým dvouhadicovým propojovacím systémem s předepsanými spojkovými hlavicemi.25) Hadice musí být opleteny měkkým pozinkovaným drátem nebo musí být provedeny ve dvou různobarevných vrstvách a musí být vyřazeny, jsou-li tak poškozeny, že je přerušena souvislost opletení nebo odkryta spodní vrstva. Jsou přípustné hadice z jednobarevných plastických materiálů určených pro tento účel (například ve tvaru šroubovice).

(14) Bez souhlasu výrobce vozidla nesmějí být u vozidel v provozu prováděny zásahy do brzdových systémů, včetně případného odebírání energie pro vedlejší spotřebiče. V žádném případě nesmějí ostatní spotřebiče pro svou činnost odebírat energii z okruhů pružinové brzdy a dále nesmějí odebírat energii ani z ostatních částí brzdového systému tak, aby hladina energie v něm poklesla pod předepsanou hodnotu.

(15) Na dostatečném počtu zásobníků energie vzduchotlakových a vzduchokapalinových brzd musí být zařízení pro vypouštění kondenzátu. Vypouštěcí zařízení musí být na nejnižším místě zásobníků a musí směřovat dolů k vozovce. Pokud zařízení není automatické, musí být provedeno tak, aby vypouštěný kondenzát nepotřísnil obsluhu. U autobusů a osobních autobusových přívěsů musí být toto zařízení, pokud není automatické, konstruováno tak, aby bylo snadno ovladatelné z boku vozidla nebo z místa řidiče bez jakéhokoli nářadí.

(16) Brzdové soustavy musí být těsné. Vzduchotlakové brzdové soustavy musí být opatřeny přípojkami26) pro kontrolní měření tlaku v soustavě. Přípojky musí být snadno přístupné.

## § 15

Brzdy vozidel kategorie M a N

(1) U vozidel kategorie M a N mohou mít soustavy zajišťující provozní, nouzové a parkovací, popřípadě odlehčovací brzdění společné části, přičemž musí mít nejméně dva na sobě nezávislé ovládací orgány. Ovládací orgány provozního a parkovacího brzdění musí být vždy nezávislé.

(2) Pokud se účinku předepsaného pro provozní brzdění dosáhne pouze energií ze zásobníku, řidičem jen řízenou, musí být na vozidle nejméně dva na sobě nezávislé zásobníky energie a odpovídající počet na sobě nezávislých převodů brzdového zařízení.

(3) V případě poruchy části brzdových zařízení, s výjimkou částí, které se pokládají za neporušitelné, musí být schopna soustava pro nouzové brzdění nebo neporušená část soustavy pro provozní brzdění zastavit vozidlo s účinkem předepsaným pro nouzové brzdění, přičemž síla na ovládacím orgánu nesmí překročit předepsanou mezní hodnotu (§ 21). V případě poruchy v části brzdového zařízení musí být zajištěno doplňování energie do neporušených částí, pokud je to nutné k dosažení účinku předepsaného pro nouzové brzdění.

(4) Soustava pro provozní brzdění musí být, ať již je kombinována se soustavou pro nouzové brzdění či nikoli, provedena tak, aby při poruše v části jejího převodu byla brzděna ještě část kol při působení na ovládací orgán pro provozní brzdění. Zbývající brzdný účinek musí přitom dosahovat nejméně 30 % účinku předepsaného pro provozní brzdění. Porucha v části hydraulického nebo pneumatického převodu brzdového zařízení musí být signalizována řidiči.

(5) U vozidel určených k tažení přípojných vozidel, jejichž brzdy ovládá řidič motorového vozidla, musí být zajištěno, aby motorové vozidlo mohlo být zabrzděno ještě s účinkem předepsaným pro nouzové brzdění, jestliže brzdy přípojného vozidla selžou nebo se přeruší spojení mezi vozidly. Vstupuje-li v činnost nouzové brzdění motorového vozidla, musí být brzděno odstupňovatelně rovněž přípojné vozidlo kategorie O3 a O4.

(6) Motorová vozidla s brzdami s hydraulickým převodem a motorová vozidla s brzdovými soustavami uváděnými v činnost energií ze zásobníku musí být vybavena výstražným zařízením. Poruchu některé části hydraulického převodu signalizuje optické výstražné zařízení, jež vstupuje v činnost nejpozději při sešlapování brzdového pedálu. Je přípustné, aby místo tohoto požadavku optické zařízení signalizovalo, že hladina v nádržce brzdové kapaliny poklesla pod předepsanou hodnotu. U soustav uváděných v činnost energií ze zásobníku musí optické nebo akustické výstražné zařízení signalizovat, že hladina energie v kterékoli části soustavy poklesla pod předepsanou hodnotu. Optické výstražné zařízení musí být umístěno v zorném poli řidiče a musí vydávat signální světlo červené barvy viditelné i za denního světla; musí být provedeno tak, aby řidič mohl snadno zkontrolovat, zda žárovka signálního světla je schopna provozu. Akustický signál musí jednoznačně a výrazně změnit spektrum vnitřního hluku ve vozidle v místě řidiče při jinak nejvyšší hladině tohoto hluku.

## § 16

Brzdy přípojných vozidel

(1) Přípojná vozidla kategorie O1, pokud musí být vybavena soustavou pro provozní brzdění (§ 13 odst. 8), mohou mít tuto soustavu průběžného, poloprůběžného nebo nájezdového typu. Přípojná vozidla kategorie O2 musí mít soustavu pro provozní brzdění, a to průběžného, poloprůběžného nebo nájezdového typu. Přípojná vozidla kategorie O3 a O4 musí mít soustavu pro provozní brzdění průběžného nebo poloprůběžného typu. Nájezdové brzdění není přípustné pro návěsy a přípojná vozidla kategorie O3 a O4.

(2) Přípojná vozidla, která mají soustavu pro provozní brzdění, musí mít také soustavu, která zajišťuje parkovací brzdění.

(3) Brzdové soustavy průběžného a poloprůběžného typu musí být vybaveny zařízením, které zajišťuje za jízdy samočinné zastavení přípojných vozidel v případě jejich odpojení nebo utržení od motorového vozidla.

(4) Přípojná vozidla kategorie O3 a O4 musí mít soustavu pro provozní brzdění takovou, aby v případě poruchy v jejím převodu bylo ještě možno brzdit část kol s účinkem rovnajícím se nejméně 30 % účinku předepsaného pro provozní brzdění. Do neporušené části se musí i nadále dodávat energie pro brzdění.

## § 17

Brzdy vozidel kategorie L

(1) Vozidla kategorie L musí mít dvě brzdové soustavy navzájem nezávislé, s nezávislými ovládacími orgány. Nejméně jedna z brzdových soustav musí působit na brzdné plochy připojené ke kolům přímo nebo částmi dostatečně robustní konstrukce. U vozidel kategorie L1 až L4 musí jedna z brzdových soustav působit na přední kolo nebo kola a druhá na zadní kolo nebo kola. Každá brzdová soustava u vozidel kategorie L5 musí uvádět v činnost brzdy všech kol.

(2) Vozidla kategorie L5 musí mít zařízení pro parkovací brzdění, přičemž tomuto účelu může sloužit jedna z brzdových soustav uvedených v odstavci 1.

## § 18

Účinek brzd

(1) V rozsahu od pohotovostní do celkové hmotnosti vozidla musí být brzdy vždy schopny zastavit vozidlo nejméně na vzdálenost27) uvedenou v následujících tabulkách, aniž by byla překročena nejvyšší přípustná ovládací síla (§ 21).

a) Vozidla kategorie L

<table><tbody><tr><th>Brzdění brzdou</th><th>Hmotnost vozidla</th><th>Vzorec</th><th>Jmenovitá počáteční rychlost (V<sub>0</sub>) v km.h<sup>-1</sup></th><th>Nejdelší jmenovitá brzdná dráha<br> (s) v m </th></tr><tr><td>L<sub>1 </sub></td><td></td><td></td><td></td><td></td></tr><tr><td>zadní</td><td>řidič</td><td>s≦V0255</td><td>40</td><td>29,1</td></tr><tr><td>zadní</td><td>řidič a spolujezdec</td><td>s≦V0275</td><td>40</td><td>21,3</td></tr><tr><td>zadní a přední současně</td><td>řidič</td><td>s≦V02110</td><td>40</td><td>14,6</td></tr><tr><td>L<sub>2</sub></td><td></td><td></td><td></td><td></td></tr><tr><td>přední a zadní současně</td><td>postupně řidič až celková hmotnost vozidla</td><td>s≦V02110</td><td>40</td><td>14,6<br> (souměrné vozidlo)</td></tr><tr><td>přední a zadní současně</td><td>postupně řidič až celková hmotnost vozidla</td><td>s≦V02100</td><td>40</td><td>16,0<br> (nesouměrné vozidlo)</td></tr><tr><td>zvlášť přední a zadní</td><td>postupně řidič až celková hmotnost vozidla</td><td>s≦V0245</td><td>40</td><td>35,5</td></tr><tr><td>L<sub>3</sub></td><td></td><td></td><td></td><td></td></tr><tr><td>přední</td><td>řidič</td><td>s≦V02100</td><td>40</td><td>16,0</td></tr><tr><td>zadní</td><td>řidič</td><td>s≦V0280</td><td>40</td><td>20,0</td></tr><tr><td>přední a zadní současně</td><td>řidič</td><td>s≦V02130</td><td>60</td><td>27,7</td></tr><tr><td>zadní</td><td>řidič a spolujezdec</td><td>s≦V0295</td><td>40</td><td>16,8</td></tr><tr><td>L<sub>4</sub></td><td></td><td></td><td></td><td></td></tr><tr><td>přední a zadní současně</td><td>postupně řidič až celková hmotnost vozidla </td><td>s≦V02120</td><td>60</td><td>30,0</td></tr><tr><td>L<sub>5</sub></td><td></td><td></td><td></td><td></td></tr><tr><td>přední a zadní současně</td><td>postupně řidič až celková hmotnost vozidla</td><td>s≦V02120</td><td>60</td><td>30,0</td></tr><tr><td>zvlášť přední a zadní</td><td>postupně řidič až celková hmotnost vozidla</td><td>s≦V0250</td><td>40</td><td>32,0</td></tr></tbody></table>

b) Vozidla kategorie M

<table><tbody><tr><th>Brzdění brzdou</th><th>Vzorec</th><th>Jmenovitá počáteční rychlost<br> (V<sub>0</sub>) v km . h<sup>-1</sup></th><th>Nejdelší jmenovitá brzdná dráha (s) v m</th></tr><tr><td>M<sub>1</sub></td><td></td><td></td><td></td></tr><tr><td>provozní</td><td>s≦0,1V∘+V02150</td><td>80</td><td>50,7</td></tr><tr><td>nouzovou</td><td>s≦0,1V∘+2V02150</td><td>80</td><td>93,4</td></tr><tr><td>M<sub>2</sub> a M<sub>3</sub></td><td></td><td></td><td></td></tr><tr><td>provozní</td><td>s≦0,15V∘+V02130</td><td>60</td><td>36,7</td></tr><tr><td>nouzovou</td><td>s≦0,15V∘+2V02130</td><td>60</td><td>64,4</td></tr></tbody></table>

c) Vozidla kategorie N

<table><tbody><tr><th>Brzdění brzdou</th><th>Vzorec</th><th>Jmenovitá počáteční rychlost<br> (V<sub>0</sub>) v km . h<sup>-1</sup></th><th>Nejdelší jmenovitá brzdná dráha (s) v m</th></tr><tr><td>N<sub>1</sub></td><td></td><td></td><td></td></tr><tr><td>provozní</td><td>s≦0,15V∘+V02115</td><td>70</td><td>53,1</td></tr><tr><td>nouzovou</td><td>s≦0,15V∘+2V02115</td><td>70</td><td>95,7</td></tr><tr><td>N<sub>2</sub></td><td></td><td></td><td></td></tr><tr><td>provozní</td><td>s≦0,15V∘+V02115</td><td>50</td><td>29,2</td></tr><tr><td>nouzovou</td><td>s≦0,15V∘+2V02115</td><td>50</td><td>51,0</td></tr><tr><td>N<sub>3</sub></td><td></td><td></td><td></td></tr><tr><td>provozní</td><td>s≦0,15V∘+V02115</td><td>40</td><td>19,9</td></tr><tr><td>nouzovou</td><td>s≦0,15V∘+2V02115</td><td>40</td><td>33,8</td></tr></tbody></table>

d) Vozidla kategorie O

Provozní brzdění

aa) průběžné nebo poloprůběžné součet brzdových sil na obvodu brzděných kol se musí rovnat nejméně 45 % síly tíže vozidla naloženého na celkovou hmotnost,

bb) nájezdové při suvné síle ve spoji vozidel nepřesahující 6 % součtu největších sil, kterými působí kola přívěsu na vozovku; součet brzdových účinků na obvodu kol musí být nejméně 45 % síly tíže vozidla naloženého na celkovou hmotnost.

(2) Souprava, v níž je alespoň jedno vozidlo určené pro hromadnou dopravu osob, musí splňovat podmínky stanovené pro vozidla kategorie M2 a M3.

(3) Soupravy složené z motocyklu a přívěsného vozíku musí splňovat podmínky stanovené pro tažné vozidlo.

(4) Parkovací brzdění musí být schopno spolehlivě zabránit protáčení kol vozidla při jeho celkové hmotnosti na svahu (ve stoupání i klesání):

a) u vozidel kategorie L - nejméně 16 %,

b) u vozidel kategorie M1 - nejméně 18 %,

c) u vozidel kategorie M2, M3 a N bez použití vypojitelného pohonu náprav - nejméně 18 % u jednotlivého vozidla a nejméně 12 % u souprav,

d) u vozidel kategorie O odpojených od tažného vozidla - nejméně 18 %.

*Zobrazeno prvních 250 z 1331 bloků úplného znění. Kompletní text je na kanonické stránce.*

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/zakony/sb/1984/41)