# 113/1973 Sb. - Trestní zákon (úplné znění trestního zákona, jak vyplývá z pozdějších zákonných změn a doplňků) - Úplná citace: Vyhlášené úplné znění č. 113/1973 Sb., Trestní zákon (úplné znění trestního zákona, jak vyplývá z pozdějších zákonných změn a doplňků) - Stav: Bez účinnosti - Znění: Vyhlášené znění - ELI: /eli/cz/sb/1973/113/0000-00-00 - Datum vyhlášení: 10. 10. 1973 - Účinnost od: 10. 10. 1973 - Částka: 31/1973 ## Obsah - ČÁST PRVNÍ - OBECNÁ ČÁST - HLAVA PRVNÍ - ÚČEL ZÁKONA - § 1 - § 2 - HLAVA DRUHÁ - ZÁKLADY TRESTNÍ ODPOVĚDNOSTI - § 3 - § 4 - § 5 - § 6 - § 7 - § 8 - § 9 - § 10 - § 11 - § 12 - § 13 - § 14 - § 15 - HLAVA TŘETÍ - PŮSOBNOST TRESTNÍCH ZÁKONŮ - § 16 - § 17 - § 18 - § 19 - § 20 - § 21 - § 22 - HLAVA ČTVRTÁ - TRESTY - Oddíl první - Společná ustanovení o trestech - § 23 - § 24 - § 25 - § 27 - § 28 - § 29 - § 30 - Oddíl druhý - Obecné zásady pro ukládání trestů - § 31 - § 32 - § 33 - § 34 - § 35 - § 36 - § 37 - § 38 - Oddíl třetí - Ukládání a výkon jednotlivých trestů - § 39 - § 39a - § 40 - § 41 - § 42 - § 43 - § 44 - § 45 - § 46 - § 47 - § 48 - § 49 - § 50 - § 51 - § 52 - § 53 - § 54 - § 55 - § 56 - § 57 - § 57a - Oddíl čtvrtý - Podmíněné odsouzení, podmíněné propuštění a upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti - § 58 - § 59 - § 60 - § 61 - § 62 - § 63 - § 64 - HLAVA PÁTÁ - ZÁNIK TRESTNOSTI A TRESTU - § 65 - § 66 - § 67 - § 67a - § 68 - § 68a - § 69 - § 70 - HLAVA ŠESTÁ - OCHRANNÁ OPATŘENÍ - § 71 - § 72 - § 73 - HLAVA SEDMÁ - ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O STÍHÁNÍ MLADISTVÝCH - § 74 - § 75 - § 76 - § 77 - § 78 - § 79 - § 80 - § 81 - § 82 - § 84 - § 85 - § 86 - § 87 - HLAVA OSMÁ - SPOLEČNÁ USTANOVENÍ - § 88 - § 89 - § 90 - ČÁST DRUHÁ - ZVLÁŠTNÍ ČÁST - HLAVA PRVNÍ - TRESTNÉ ČINY PROTI REPUBLICE - Oddíl první - Trestné činy proti základům republiky - § 91 - § 92 - § 93 - § 94 - § 95 - § 96 - § 97 - § 98 - § 99 - § 100 - § 101 - § 102 - § 103 - § 104 - Oddíl druhý - Trestné činy proti bezpečnosti republiky - § 105 - § 106 - § 107 - § 107a - § 108 - § 109 - § 110 - § 111 - § 112 - Oddíl třetí - Trestné činy proti obraně vlasti - § 113 - § 114 - § 115 - HLAVA DRUHÁ - TRESTNÉ ČINY HOSPODÁŘSKÉ - Oddíl první - Trestné činy proti hospodářské soustavě - § 116 - § 117 - § 118 - § 119 - § 120 - § 121 - § 122 - § 123 - § 124 - Oddíl druhý - Trestné činy proti hospodářské kázni - § 125 - § 126 - § 127 - § 128 - § 129 - § 130 - § 131 - Oddíl třetí - Trestné činy proti majetku v socialistickém vlastnictví - § 132 - § 133 - § 134 - § 135 - § 136 - § 137 - § 138 - § 139 - Oddíl čtvrtý - Trestné činy proti měně a trestné činy daňové - § 140 - § 141 - § 142 - § 143 - § 144 - § 145 - § 146 - § 147 - § 148 - Oddíl pátý - Trestné činy proti předpisům o nekalé soutěži, ochranných známkách, chráněných vzorech a vynálezech a proti autorskému právu - § 149 - § 150 - § 151 - § 152 - HLAVA TŘETÍ - TRESTNÉ ČINY PROTI POŘÁDKU VE VĚCECH VEŘEJNÝCH - Oddíl první - Trestné činy proti výkonu pravomoci státního orgánu a orgánu společenské organizace a veřejného činitele - § 153 - § 154 - § 155 - § 156 - § 156a - § 157 - Oddíl druhý - Trestné činy veřejných činitelů - § 158 - § 159 - Oddíl třetí - Úplatkářství - § 160 - § 161 - § 162 - § 163 - Oddíl čtvrtý - Některé formy trestné součinnosti - § 164 - § 165 - § 166 - § 167 - § 168 - Oddíl pátý - Jiná rušení činnosti státního orgánu a orgánu společenské organizace - § 169 - § 170 - § 170a - § 171 - § 172 - § 173 - § 174 - § 175 - § 176 - § 177 - § 178 - HLAVA ČTVRTÁ - TRESTNÉ ČINY OBECNĚ NEBEZPEČNÉ - § 179 - § 180 - § 180a - § 180b - § 180c - § 181 - § 182 - § 183 - § 184 - § 185 - § 186 - § 187 - § 188 - § 189 - § 190 - § 191 - § 192 - § 193 - § 194 - § 194a - § 195 - HLAVA PÁTÁ - TRESTNÉ ČINY HRUBĚ NARUŠUJÍCÍ OBČANSKÉ SOUŽITÍ - § 196 - § 197 - § 197a - § 198 - § 199 - § 200 - § 201 - § 202 - § 203 - § 204 - § 205 - § 206 - § 207 - § 208 - § 209 - § 209a - HLAVA ŠESTÁ - TRESTNÉ ČINY PROTI RODINĚ A MLÁDEŽI - § 210 - § 211 - § 212 - § 213 - § 214 - § 215 - § 216 - § 217 - § 218 - HLAVA SEDMÁ - TRESTNÉ ČINY PROTI ŽIVOTU A ZDRAVÍ - § 219 - § 220 - § 221 - § 222 - § 223 - § 224 - § 225 - § 226 - § 227 - § 228 - § 229 - § 230 - HLAVA OSMÁ - TRESTNÉ ČINY PROTI SVOBODĚ A LIDSKÉ DŮSTOJNOSTI - Oddíl první - Trestné činy proti svobodě - § 231 - § 232 - § 233 - § 234 - § 235 - § 236 - § 237 - § 238 - § 239 - § 240 - Oddíl druhý - Trestné činy proti lidské důstojnosti - § 241 - § 242 - § 243 - § 244 - § 245 - § 246 - HLAVA DEVÁTÁ - TRESTNÉ ČINY PROTI MAJETKU - § 247 - § 248 - § 249 - § 250 - § 251 - § 252 - § 253 - § 254 - § 255 - § 256 - § 257 - § 258 - HLAVA DESÁTÁ - TRESTNÉ ČINY PROTI LIDSKOSTI - § 259 - § 260 - § 261 - § 262 - § 263 - § 264 - § 265 - HLAVA JEDENÁCTÁ - TRESTNÉ ČINY PROTI BRANNOSTI - § 266 - § 267 - § 268 - § 269 - § 270 - § 271 - § 272 - HLAVA DVANÁCTÁ - TRESTNÉ ČINY VOJENSKÉ - § 273 - § 274 - § 275 - § 276 - § 277 - § 278 - § 279 - § 280 - § 281 - § 282 - § 283 - § 284 - § 285 - § 286 - § 287 - § 288 - § 289 - § 290 - § 291 - § 292 - § 293 - § 294 - § 295 - ČÁST TŘETÍ - PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ - § 296 - § 297 - § 298 - § 299 - § 300 - § 301 113 PŘEDSEDNICTVO FEDERÁLNÍHO SHROMÁŽDĚNÍ vyhlašuje úplné znění trestního zákona ze dne 29. listopadu 1961 č. 140 Sb., jak vyplývá ze změn a doplnění provedených zákonem ze dne 19. prosince 1962 č. 120 Sb., zákonem ze dne 9. července 1963 č. 53 Sb., zákonem ze dne 17. června 1965 č. 56 Sb., zákonem ze dne 25. října 1966 č. 81 Sb., zákonem ze dne 18. prosince 1969 č. 148 Sb. a zákonem ze dne 25. dubna 1973 č. 45 Sb. TRESTNÍ ZÁKON Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně: ## ČÁST PRVNÍ - OBECNÁ ČÁST ## HLAVA PRVNÍ - ÚČEL ZÁKONA ## § 1 Účelem trestního zákona je chránit společenské a státní zřízení Československé socialistické republiky, socialistické vlastnictví, práva a oprávněné zájmy občanů a vychovávat k řádnému plnění občanských povinností a k zachovávání pravidel socialistického soužití. ## § 2 Prostředky k dosažení účelu trestního zákona jsou pohrůžka tresty, ukládání a výkon trestů a ochranná opatření. ## HLAVA DRUHÁ - ZÁKLADY TRESTNÍ ODPOVĚDNOSTI ## § 3 Trestný čin (1) Trestným činem je pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v tomto zákoně. (2) Čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný, není trestným činem, i když jinak vykazuje znaky trestného činu. (3) K trestnosti činu je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li tento zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. (4) Stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou. Zavinění ## § 4 Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem v tomto zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. ## § 5 Trestný čin je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel a) věděl, že může způsobem v tomto zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, nebo b) nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl. ## § 6 K okolnosti přitěžující nebo k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se přihlédne, a) jde-li o těžší následek, i tehdy, zavinil-li jej pachatel z nedbalosti, vyjímaje případy, že tento zákon vyžaduje i zde zavinění úmyslné, b) jde-li o jinou skutečnost, i tehdy, jestliže o ní pachatel nevěděl, ač o ní vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl, vyjímaje případy, kdy tento zákon vyžaduje, aby o ní pachatel věděl. ## § 7 Příprava k trestnému činu (1) Jednání pro společnost nebezpečné, které záleží v organizování trestného činu, v opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho spáchání, ve spolčení, srocení, v návodu nebo pomoci k trestnému činu anebo v jiném úmyslném vytváření podmínek pro jeho spáchání, je přípravou k trestnému činu, jestliže nedošlo k pokusu ani dokonání trestného činu. (2) Příprava k trestnému činu je trestná podle trestní sazby stanovené na trestný čin, k němuž směřovala, jestliže tento zákon ve zvláštní části nestanoví něco jiného. (3) Trestnost přípravy k trestnému činu zaniká, jestliže pachatel dobrovolně a) upustil od dalšího jednání směřujícího k spáchání trestného činu a odstranil nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému tímto zákonem z podniknuté přípravy, nebo b) učinil o přípravě k trestnému činu oznámení v době, kdy nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému tímto zákonem z podniknuté přípravy, mohlo být ještě odstraněno. Oznámení je nutno učinit prokurátoru nebo bezpečnostnímu orgánu; voják může místo toho učinit oznámení veliteli nebo náčelníku. (4) Ustanovením odstavce 3 však není dotčena trestnost pachatele za jiný dokonaný trestný čin, který již tímto svým jednáním spáchal. ## § 8 Pokus trestného činu (1) Jednání pro společnost nebezpečné, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, je pokusem trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo. (2) Pokus trestného činu je trestný podle trestní sazby stanovené na dokonaný trestný čin. (3) Trestnost pokusu trestného činu zaniká, jestliže pachatel dobrovolně a) upustil od dalšího jednání potřebného k dokonání trestného činu a odstranil nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému tímto zákonem z podniknutého pokusu, nebo b) učinil o pokusu trestného činu oznámení v době, kdy nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému tímto zákonem z podniknutého pokusu, mohlo být ještě odstraněno. Oznámení je nutno učinit prokurátoru nebo bezpečnostnímu orgánu; voják může místo toho učinit oznámení veliteli nebo náčelníku. (4) Ustanovením odstavce 3 však není dotčena trestnost pachatele za jiný dokonaný trestný čin, který již tímto svým jednáním spáchal. Pachatel, spolupachatel a účastník trestného činu ## § 9 (1) Pachatelem trestného činu je, kdo trestný čin spáchal sám. (2) Byl-li trestný čin spáchán společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé). ## § 10 (1) Účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je, kdo úmyslně a) spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil (organizátor), b) navedl jiného k spáchání trestného činu (návodce), c) poskytl jinému pomoc k spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, radou, utvrzováním v předsevzetí, slibem přispět po trestném činu (pomocník). (2) Na trestní odpovědnost a trestnost účastníka se užije ustanovení o trestní odpovědnosti a trestnosti pachatele, jestliže tento zákon nestanoví něco jiného. ## § 11 Věk Kdo v době spáchání činu nedovršil patnáctý rok svého věku, není trestně odpovědný. ## § 12 Nepříčetnost (1) Kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný. (2) Ustanovení odstavce 1 se neužije, přivede-li se pachatel do stavu nepříčetnosti, byť i z nedbalosti, požitím alkoholického nápoje nebo omamného prostředku. ## § 13 Nutná obrana Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný tímto zákonem, není trestným činem. Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zřejmě nepřiměřená povaze a nebezpečnosti útoku. ## § 14 Krajní nouze Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému tímto zákonem, není trestným činem. Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil. ## § 15 Oprávněné použití zbraně Trestný čin nespáchá, kdo použije zbraně v mezích zmocnění příslušných zákonných předpisů. ## HLAVA TŘETÍ - PŮSOBNOST TRESTNÍCH ZÁKONŮ ## § 16 (1) Trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější. (2) Pachateli lze uložit vždy pouze takový druh trestu, který dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se o trestném činu rozhoduje. (3) O ochranném opatření se rozhodne vždy podle zákona účinného v době, kdy se o ochranném opatření rozhoduje. ## § 17 (1) Podle československého zákona se posuzuje trestnost činu, který byl spáchán na území republiky. (2) Trestný čin se považuje za spáchaný na území republiky, a) dopustil-li se tu pachatel jednání, i když porušení nebo ohrožení zájmu chráněného tímto zákonem nastalo nebo mělo nastat zcela nebo zčásti v cizině, nebo b) porušil-li nebo ohrozil-li tu pachatel zájem chráněný tímto zákonem nebo měl-li tu alespoň zčásti takový následek nastat, i když se jednání dopustil v cizině. ## § 18 Podle československého zákona se posuzuje i trestnost činu, který v cizině spáchal československý občan nebo obyvatel republiky bez státní příslušnosti. ## § 19 Podle československého zákona se posuzuje trestnost rozvracení republiky (§ 92), teroru (§ 93 a 94), záškodnictví (§ 95 a 96), sabotáže (§ 97), podvracení republiky (§ 98), vyzvědačství (§ 105), padělání a pozměňování peněz (§ 140), udávání padělaných a pozměněných peněz (§ 141), výroby a držení padělatelského náčiní (§ 142), útoku na státní orgán a orgán společenské organizace podle § 153, útoku na veřejného činitele podle § 155, genocidia (§ 259), používání zakázaného bojového prostředku (§ 262), válečné krutosti (§ 263), plenění v prostoru válečných operací (§ 264) a zneužívání označení Červeného kříže (§ 265) i tehdy, spáchal-li takový trestný čin v cizině ke škodě zájmů republiky cizinec nebo osoba bez státní příslušnosti, která není obyvatelem republiky. ## § 20 (1) Podle československého zákona se posuzuje trestnost činu spáchaného v cizině cizím státním příslušníkem nebo osobou bez státní příslušnosti, která není obyvatelem republiky, též tehdy, a) je-li čin trestný i podle zákona účinného na území, kde byl spáchán, a b) jestliže pachatel byl dopaden na území republiky a nebyl vydán k trestnímu stíhání cizímu státu. (2) Pachateli však nelze uložit trest přísnější, než jaký stanoví zákon státu, na jehož území byl trestný čin spáchán. ## § 21 (1) Československý občan nemůže být vydán cizímu státu k trestnímu stíhání ani k výkonu trestu. (2) Trestní rozsudek cizího státu nemůže být vykonán na území republiky. ## § 22 (1) Jestliže pro týž skutek byl pachatel v cizině ve vazbě anebo potrestán orgánem cizího státu, započítá se mu doba strávená ve vazbě nebo vykonaný trest do trestu uloženého československým soudem, pokud je vzhledem k druhu uloženého trestu započítání možné. Obdobně postupuje soud, uložil-li pachateli trest úhrnný nebo souhrnný (§ 35). (2) Není-li započítání vazby nebo trestu v cizině uloženého (odstavec 1) možné, a to zejména proto, že v cizině byl vykonán zcela nebo zčásti trest takového druhu, jaký tento zákon nezná, přihlédne soud k této skutečnosti při stanovení druhu trestu, popřípadě jeho výměry. ## HLAVA ČTVRTÁ - TRESTY ## Oddíl první - Společná ustanovení o trestech ## § 23 Účel trestu (1) Účelem trestu je chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život pracujícího člověka, a tím působit výchovně i na ostatní členy společnosti. (2) Výkonem trestu nesmí být ponížena lidská důstojnost. Upuštění od potrestání ## § 24 (1) Od potrestání pachatele, který spáchal trestný čin menší nebezpečnosti pro společnost, jeho spáchání lituje a projevuje účinnou snahu po nápravě, lze upustit, a) jestliže vzhledem k povaze spáchaného činu a k dosavadnímu životu pachatele lze důvodně očekávat, že již projednání věci před soudem postačí k jeho nápravě, nebo b) jestliže soud přijme záruku nabídnutou společenskou organizací za nápravu pachatele a má za to, že vzhledem k výchovné síle kolektivu, povaze spáchaného činu a osobě pachatele se uložení trestu nejeví nutným. (2) Upustil-li soud od potrestání, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen. ## § 25 Soud může upustit od potrestání i tehdy, jestliže pachatel spáchal trestný čin ve stavu zmenšené příčetnosti a soud má za to, že ochranné léčení (§ 72), které zároveň ukládá, zajistí nápravu pachatele a ochranu společnosti lépe než trest. Tohoto ustanovení se však nepoužije, jestliže si pachatel stav zmenšené příčetnosti přivodil, byť i z nedbalosti, požitím alkoholického nápoje nebo omamného prostředku. ## § 26 - zrušen Druhy trestů ## § 27 Za spáchané trestné činy může soud uložit pouze tyto tresty a) odnětí svobody, b) nápravné opatření, c) ztrátu čestných titulů a vyznamenání, d) ztrátu vojenské hodnosti, e) zákaz činnosti, f) propadnutí majetku, g) peněžitý trest, h) propadnutí věci, ch) vyhoštění, i) zákaz pobytu. ## § 28 (1) Stanoví-li tento zákon ve zvláštní části na některý trestný čin několik trestů, lze uložit každý tento trest samostatně nebo i více jich vedle sebe. Vedle trestu, který stanoví tento zákon ve zvláštní části na některý trestný čin, lze uložit i jiné tresty uvedené v § 27. Vyhoštění a zákaz pobytu lze uložit samostatně, i když tento zákon ve zvláštní části takový trest nestanoví. (2) Nelze však uložit a) nápravné opatření vedle odnětí svobody nebo peněžitého trestu, b) peněžitý trest vedle propadnutí majetku. Výjimečný trest ## § 29 (1) Trest smrti může soud uložit jen za trestný čin, u něhož to tento zákon ve zvláštní části dovoluje, a to pouze za podmínky, že stupeň nebezpečnosti takového trestného činu pro společnost je vzhledem k zvlášť zavrženíhodnému způsobu provedení činu nebo k zvlášť zavrženíhodné pohnutce nebo k zvlášť těžkému a těžko napravitelnému následku mimořádně vysoký a a) uložení trestu vyžaduje účinná ochrana společnosti, nebo b) není naděje, že by pachatele bylo možno napravit trestem odnětí svobody do patnácti let. (2) Vojákovi, který takový trestný čin spáchal za branné pohotovosti státu nebo za bojové situace, může soud uložit trest smrti také za podmínky, že takovým trestným činem byly zmařeny nebo podstatně ohroženy bojové akce nebo zvýšenou měrou ohrožena kázeň nebo pořádek v ozbrojených silách nebo v ozbrojeném sboru. (3) Místo trestu smrti může soud uložit trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let, jestliže považuje takový trest ke splnění účelu trestu za dostatečný. (4) Trest smrti nelze uložit těhotné ženě ani osobě, která v době, kdy spáchala trestný čin, nepřekročila osmnáctý rok svého věku. ## § 30 (1) V uloženém trestu smrti je zahrnuta ztráta čestných titulů a vyznamenání a ztráta vojenské hodnosti. (2) Vedle trestu smrti lze uložit pouze trest propadnutí majetku. (3) Trest smrti se vykoná oběšením; za branné pohotovosti státu může být vykonán zastřelením. ## Oddíl druhý - Obecné zásady pro ukládání trestů Výměra trestu ## § 31 (1) Při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédne soud k stupni nebezpečnosti trestného činu pro společnost (§ 3 odst. 4), k možnosti nápravy a poměrům pachatele. Přijme-li soud záruku nabídnutou společenskou organizací za nápravu pachatele, vezme v úvahu také výchovnou sílu kolektivu a uloží trest se zřetelem k této okolnosti. (2) Při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédne soud a) u spolupachatelů též k tomu, jakou měrou jednání každého z nich přispělo k spáchání trestného činu, b) u organizátora, návodce a pomocníka též k významu a povaze jejich účasti na spáchání trestného činu, c) u přípravy k trestnému činu a u pokusu trestného činu též k tomu, do jaké míry se jednání pachatele k dokonání trestného činu přiblížilo, jakož i k okolnostem a k důvodům, pro které k jeho dokonání nedošlo. (3) K okolnosti, která je zákonným znakem trestného činu, nelze přihlédnout jako k okolnosti polehčující nebo přitěžující nebo k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby. ## § 32 (1) Jestliže pachatel spáchal trestný čin ve stavu zmenšené příčetnosti, který si, a to ani z nedbalosti, nepřivodil požitím alkoholického nápoje nebo omamného prostředku, přihlédne soud k této okolnosti při stanovení druhu trestu a jeho výměry. (2) Má-li soud za to, že by vzhledem k zdravotnímu stavu takového pachatele bylo možno za současného uložení ochranného léčení (§ 72) dosáhnout účelu trestu i trestem kratšího trvání, sníží trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, nejsa vázán omezením uvedeným v § 40 odst. 3, a uloží zároveň ochranné léčení. ## § 33 Při výměře trestu se jako k polehčující okolnosti přihlédne zejména k tomu, že pachatel a) spáchal trestný čin v silném rozrušení, b) spáchal trestný čin ve věku blízkém věku mladistvých, c) spáchal trestný čin pod tlakem závislosti nebo podřízenosti, d) spáchal trestný čin pod vlivem hrozby nebo nátlaku, e) spáchal trestný čin pod vlivem tíživých osobních nebo rodinných poměrů, které si sám nezpůsobil, f) spáchal trestný čin odvraceje útok nebo jiné nebezpečí, aniž byly zcela splněny podmínky nutné obrany nebo krajní nouze, g) vedl před spácháním trestného činu řádný život pracujícího člověka, h) přičinil se o odstranění škodlivých následků trestného činu nebo dobrovolně nahradil způsobenou škodu, ch) trestného činu upřímně litoval, i) svůj trestný čin sám oznámil úřadům, nebo j) při objasňování své trestné činnosti napomáhal příslušným orgánům. ## § 34 Při výměře trestu se jako k přitěžující okolnosti přihlédne zejména k tomu, že pachatel a) spáchal trestný čin z nepřátelství k socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky nebo z jiné zvlášť zavržitelné pohnutky, b) spáchal trestný čin surovým způsobem, zákeřně, se zvláštní lstí nebo jiným obdobným způsobem, c) spáchal trestný čin využívaje něčí bezbrannosti, závislosti nebo podřízenosti, d) spáchal trestný čin za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život, veřejný pořádek nebo majetek, e) trestným činem porušil zvláštní povinnost, f) trestným činem způsobil vyšší škodu, g) spáchal trestný čin jako organizátor, jako člen organizované skupiny nebo člen spolčení, h) svedl k trestnému činu jiného, zejména mladistvého, ch) trestný čin páchal nebo v něm pokračoval po delší dobu, i) spáchal více trestných činů, nebo j) byl již pro trestný čin odsouzen; soud je oprávněn podle povahy předchozího odsouzení nepokládat tuto okolnost za přitěžující. Ukládání trestu za více trestných činů ## § 35 (1) Odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný; vedle trestu přípustného podle takového zákonného ustanovení lze v rámci úhrnného trestu uložit i jiný druh trestu, jestliže jeho uložení by bylo odůvodněno některým ze souzených trestných činů. Jsou-li dolní hranice trestních sazeb odnětí svobody různé, je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší z nich. Stanoví-li tento zákon na některý z takových trestných činů pouze trest odnětí svobody, nemůže být úhrnným trestem jiný z trestů uvedených v § 27 jako trest samostatný. (2) Soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším. (3) Ustanovení o souhrnném trestu se neužije, jestliže dřívější odsouzení je takové povahy, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen. ## § 36 Jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Je-li jedním z těchto trestů trest odnětí svobody uložený podle § 29 odst. 3, rozumí se takovou nejvyšší výměrou doba dvaceti pěti let. ## § 37 Soud upustí od uložení souhrnného trestu podle § 35 odst. 2 nebo od uložení dalšího trestu podle § 36, má-li za to, že trest uložený dřívějším rozsudkem je dostatečný. ## § 38 Započítání vazby a trestu (1) Jestliže se vedlo proti pachateli trestní řízení ve vazbě a dojde v tomto řízení k jeho odsouzení, započítá se mu doba strávená ve vazbě do uloženého trestu, popřípadě do trestu úhrnného nebo souhrnného, pokud je vzhledem k druhu uloženého trestu započítání možné. (2) Jestliže byl pachatel soudem nebo jiným orgánem potrestán a došlo k jeho novému odsouzení pro týž skutek, započítá se mu vykonaný trest do uloženého trestu, pokud je vzhledem k druhu uloženého trestu započítání možné. Obdobně postupuje soud, uložil-li pachateli trest úhrnný nebo souhrnný. (3) Při započítání vazby nebo trestu odnětí svobody do trestu nápravného opatření a při započítání trestu nápravného opatření do trestu odnětí svobody se počítají jeden den vazby nebo jeden den trestu odnětí svobody za dva dny nápravného opatření. (4) Není-li započítání vazby nebo trestu (odstavce 1 až 3) možné, přihlédne soud k této skutečnosti při stanovení druhu trestu, popřípadě jeho výměry. ## Oddíl třetí - Ukládání a výkon jednotlivých trestů Odnětí svobody ## § 39 (1) Trest odnětí svobody se ukládá nejvýše na patnáct let. (2) Trest odnětí svobody se vykonává v nápravně výchovných ústavech. Trest odnětí svobody nepřevyšující dvě léta, uložený vojáku v základní vojenské službě, se může vykonat též ve vojenských nápravných útvarech. Ve výkonu trestu je odsouzený soustavně vychováván k tomu, aby vedl řádný život pracujícího člověka. (3) Byl-li trest odnětí svobody vykonán ve vojenském nápravném útvaru, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen. ## § 39a (1) Trest odnětí svobody v nápravně výchovných ústavech se vykonává diferencovaně ve třech nápravně výchovných skupinách. Způsob výkonu trestu v jednotlivých nápravně výchovných skupinách upravuje zvláštní zákon. (2) Soud zařadí pachatele zpravidla a) do první nápravně výchovné skupiny, nebyl-li v posledních deseti letech před spácháním trestného činu ve výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen za úmyslný trestný čin, b) do druhé nápravně výchovné skupiny, byl-li v posledních deseti letech před spácháním trestného činu ve výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen za úmyslný trestný čin; k předchozímu odsouzení se nepřihlédne, pokud se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen, c) do třetí nápravně výchovné skupiny, je-li mu ukládán trest jako zvlášť nebezpečnému recidivistovi (§ 41) anebo trest za některý z trestných činů uvedených v § 62. (3) Soud může zařadit pachatele do jiné nápravně výchovné skupiny, než do které má být podle odstavce 2 zařazen, má-li se zřetelem na závažnost trestného činu a na stupeň a povahu narušení pachatele za to, že bude jeho náprava a převýchova v jiné skupině lépe zaručena; do třetí nápravně výchovné skupiny zařadí však vždy pachatele, jemuž byl trest smrti milostí zmírněn na trest odnětí svobody. (4) Zařazuje-li soud do třetí nápravně výchovné skupiny pachatele, který je zvlášť silně narušen nebo jemuž byl trest smrti milostí zmírněn na trest odnětí svobody, může rozhodnout, že má být zároveň umístěn do zostřené izolace, a to na dobu nejméně šesti měsíců, nejdéle však na dva roky. (5) Odsuzuje-li vojenský soud vojáka v základní vojenské službě k trestu odnětí svobody nepřevyšujícímu dvě léta, může rozhodnout, že se trest vykoná ve vojenském nápravném útvaru, má-li za to, že tento způsob výkonu trestu k jeho nápravě postačí. ## § 40 Mimořádné snížení trestu odnětí svobody (1) Má-li soud vzhledem k výjimečným okolnostem případu nebo vzhledem k mimořádným poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody tímto zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze účelu trestu dosáhnout i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto zákonem stanovené. (2) Soud může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby též tehdy, jestliže odsuzuje pachatele za přípravu k trestnému činu a má vzhledem k povaze a závažnosti přípravy za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody tímto zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze účelu trestu dosáhnout i trestem kratšího trvání. (3) Při snížení trestu odnětí svobody podle odstavce 1 nebo 2 nelze uložit trest a) pod pět let, činí-li dolní hranice trestní sazby odnětí svobody alespoň dvanáct let, b) pod tři léta, činí-li dolní hranice trestní sazby odnětí svobody alespoň osm let, c) pod jeden rok, činí-li dolní hranice trestní sazby odnětí svobody alespoň pět let. Ukládání trestu odnětí svobody zvlášť nebezpečnému recidivistovi ## § 41 Pachatel, který a) znovu spáchal zvlášť závažný úmyslný trestný čin, ač již byl pro takový nebo jiný zvlášť závažný úmyslný trestný čin potrestán, nebo b) soustavně páchá úmyslné trestné činy téže povahy, ač již byl pro takové trestné činy vícekrát potrestán, považuje se za zvlášť nebezpečného recidivistu, jestliže uvedené okolnosti pro svou závažnost, zejména vzhledem k délce doby, která uplynula od posledního odsouzení, podstatně zvyšují stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. ## § 42 (1) Horní hranice trestní sazby odnětí svobody stanovené v tomto zákoně se u zvlášť nebezpečného recidivisty zvyšuje o jednu třetinu. Zvlášť nebezpečnému recidivistovi soud uloží trest v horní polovině takto stanovené trestní sazby odnětí svobody. (2) Horní hranice trestní sazby nesmí ani po zvýšení podle odstavce 1 převyšovat patnáct let. Nápravné opatření ## § 43 (1) Trest nápravného opatření může soud uložit pouze v případě, že tento zákon ve zvláštní části uložení tohoto trestu dovoluje a jestliže vzhledem k osobě pachatele a možnosti jeho nápravy uložení trestu odnětí svobody k dosažení účelu trestu není třeba. (2) Nápravné opatření nelze uložit, je-li pachatel trvale práce neschopný, nebo jsou-li tu jiné okolnosti, které brání výkonu tohoto trestu. ## § 44 (1) Trest nápravného opatření může soud uložit v trvání od dvou měsíců do jednoho roku. (2) Nápravné opatření se vykonává na svobodě. Odsouzený je povinen po dobu trestu vykonávat práci za podmínek stanovených soudem podle odstavce 3 a 4. (3) Z odměny za práci náležející odsouzenému připadá 10 až 25 % státu; výši srážek určí soud. (4) Z důležitých důvodů může soud nařídit na dobu výkonu trestu i změnu zaměstnání pachatele v tom směru, aby vykonával práci méně odpovědnou, nebo na jiném pracovišti; v tom případě soud zároveň stanoví zásady pro určení druhu, způsobu a místa jeho zaměstnání. Soud může uložit pachateli na dobu trestu i jiná přiměřená omezení směřující k tomu, aby vedl řádný život pracujícího člověka. ## § 45 (1) Do doby výkonu nápravného opatření se nezapočítává doba, po kterou odsouzený z jakéhokoli důvodu nepracoval. (2) Jestliže odsouzený v době po odsouzení až do skončení výkonu nápravného opatření nevedl řádný život pracujícího člověka nebo nevyhověl uloženým podmínkám, přemění soud trest nápravného opatření nebo jeho zbytek v trest odnětí svobody a rozhodne zároveň o způsobu výkonu trestu; přitom dva dny nevykonaného nápravného opatření se počítají za jeden den odnětí svobody. (3) Byl-li trest nápravného opatření vykonán, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen. ## § 46 Ztráta čestných titulů a vyznamenání (1) Soud může uložit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, odsuzuje-li pachatele za úmyslný trestný čin spáchaný z nepřátelství k socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky nebo z jiné zvlášť zavržitelné pohnutky k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nejméně na dvě léta. (2) Ztráta čestných titulů a vyznamenání záleží v tom, že odsouzený ztrácí československá vyznamenání, čestná uznání, vědecké a umělecké hodnosti a jiné čestné tituly, jakož i právo nosit cizozemská vyznamenání a užívat cizozemských čestných titulů. Ztráta vojenské hodnosti ## § 47 (1) Soud může uložit trest ztráty vojenské hodnosti, odsuzuje-li pachatele za úmyslný trestný čin spáchaný ze zvlášť zavržitelné pohnutky k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nejméně na dvě léta. (2) Vojenský soud může uložit tento trest též vedle kratšího nepodmíněného trestu odnětí svobody, jestliže to vzhledem k povaze spáchaného trestného činu vyžaduje kázeň a pořádek v ozbrojených silách nebo v ozbrojeném sboru. ## § 48 Ztráta vojenské hodnosti záleží v tom, že se odsouzenému snižuje hodnost ve vojsku na hodnost vojína a odnímá se mu jeho hodnost v ozbrojeném sboru, jehož příslušníci podléhají pravomoci vojenských soudů. Zákaz činnosti ## § 49 *Zobrazeno prvních 250 z 1754 bloků úplného znění. Kompletní text je na kanonické stránce.* --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/zakony/sb/1973/113)