# 32/1969 Sb. - Vyhláška ministra zahraničních věcí o Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích

- Úplná citace: Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 32/1969 Sb., o Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích
- Stav: Bez účinnosti
- Znění: Vyhlášené znění
- ELI: /eli/cz/sb/1969/32/0000-00-00
- Datum vyhlášení: 17. 4. 1969
- Účinnost od: 17. 4. 1969
- Částka: 11/1969

## Obsah

- Článek 1
- HLAVA I - Konzulární styky všeobecně
- Část I - Navázání a provádění konzulárních styků
- Článek 2
- Článek 3
- Článek 4
- Článek 5
- Článek 6
- Článek 7
- Článek 8
- Článek 9
- Článek 10
- Článek 11
- Článek 12
- Článek 13
- Článek 14
- Článek 15
- Článek 16
- Článek 17
- Článek 18
- Článek 19
- Článek 20
- Článek 21
- Článek 22
- Článek 23
- Článek 24
- Část II - Ukončení konzulárních funkcí
- Článek 25
- Článek 26
- Článek 27
- HLAVA II - Výhody, výsady a imunity konzulárních úřadů, konzulárních úředníků z povolání a dalších členů konzulárního úřadu
- Část I - Výhody, výsady a imunity konzulárního úřadu
- Článek 28
- Článek 29
- Článek 30
- Článek 31
- Článek 32
- Článek 33
- Článek 34
- Článek 35
- Článek 36
- Článek 37
- Článek 38
- Článek 39
- Část II - Výhody, výsady a imunity konzulárních úředníků z povolání a dalších členů konzulárního úřadu
- Článek 40
- Článek 41
- Článek 42
- Článek 43
- Článek 44
- Článek 45
- Článek 46
- Článek 47
- Článek 48
- Článek 49
- Článek 50
- Článek 51
- Článek 52
- Článek 53
- Článek 54
- Článek 55
- Článek 56
- Článek 57
- HLAVA III - Postavení honorárních konzulárních úředníků a konzulárních úřadů vedených těmito úředníky
- Článek 58
- Článek 59
- Článek 60
- Článek 61
- Článek 62
- Článek 63
- Článek 64
- Článek 65
- Článek 66
- Článek 67
- Článek 68
- HLAVA IV - Všeobecná ustanovení
- Článek 69
- Článek 70
- Článek 71
- Článek 72
- Článek 73
- HLAVA V - Závěrečná ustanovení
- Článek 74
- Článek 75
- Článek 76
- Článek 77
- Článek 78
- Článek 79

32
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 12. února 1969
o Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích
Dne 24. dubna 1963 byla ve Vídni sjednána Vídeňská úmluva o konzulárních stycích.
Jménem Československé socialistické republiky byla Úmluva podepsána v New Yorku dne 31. března 1964.
President republiky Úmluvu ratifikoval a ratifikační listina byla uložena u generálního tajemníka Organizace spojených národů, depozitáře Úmluvy, dne 13. března 1968.
Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 77 odst. 1 dnem 19. března 1967. Pro Československou socialistickou republiku vstoupila v platnost podle článku 77 odst. 2 dnem 12. dubna 1968.
Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.
Ministr:
Ing. Marko v. r.
VÍDEŇSKÁ ÚMLUVA O KONZULÁRNÍCH STYCÍCH
Státy, které jsou stranami této Úmluvy,
připomínajíce, že již od dávných dob jsou navazovány konzulární styky mezi národy,
majíce na zřeteli cíle a zásady Charty Organizace spojených národů týkající se svrchované rovnosti států, udržování mezinárodního míru a bezpečnosti a podpory přátelských styků mezi národy,
jsouce si vědomy, že Konference Organizace spojených národů o diplomatických stycích a imunitách přijala Vídeňskou úmluvu o diplomatických stycích otevřenou k podpisu dne 18. dubna 1961,
věříce, že mezinárodní úmluva o konzulárních stycích, výsadách a imunitách rovněž přispěje k rozvíjení přátelských styků mezi národy bez ohledu na rozdílnost jejich ústavního a společenského zřízení,
uvědomujíce si, že účelem takových výsad a imunit není prospěch jednotlivce, nýbrž zajištění účinného výkonu funkcí konzulárních úřadů jménem jejich států,
potvrzujíce, že pravidla mezinárodního práva obyčejového budou i nadále platit v otázkách, které nejsou výslovně upraveny ustanoveními této Úmluvy,
dohodly se takto:

## Článek 1

Definice

1. Pro účely této Úmluvy mají následující výrazy tento význam:

a) "konzulární úřad" je generální konzulát, konzulát, vicekonzulát nebo konzulární jednatelství;

b) "konzulární obvod" je území určené konzulárnímu úřadu k výkonu konzulárních funkcí;

c) "vedoucí konzulárního úřadu" je osoba pověřená vysílajícím státem, aby vykonávala povinnosti spojené s touto funkcí;

d) "konzulární úředník" je každá osoba, včetně vedoucího konzulárního úřadu, pověřená v této funkci výkonem konzulárních funkcí;

e) "konzulární zaměstnanec" je každá osoba zaměstnaná v administrativních nebo technických službách konzulárního úřadu;

f) "člen služebního personálu" je každá osoba zaměstnaná v domácích službách konzulárního úřadu;

g) "členové konzulárního úřadu" jsou konzulární úředníci, konzulární zaměstnanci a členové služebního personálu;

h) "členové konzulárního personálu" jsou konzulární úředníci kromě vedoucího konzulárního úřadu, konzulární zaměstnanci a členové služebního personálu;

i) "člen soukromého personálu" je osoba zaměstnaná výlučně v soukromých službách člena konzulárního úřadu;

j) "konzulární místnosti" jsou budovy nebo části budov a pozemky k nim příslušející, používané výlučně pro účely konzulárního úřadu, bez ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem;

k) "konzulární archívy" zahrnují všechny listiny, dokumenty, korespondenci, knihy, filmy, záznamové pásky a rejstříky konzulárního úřadu spolu s šiframi a kódy, kartotékami a kteroukoliv částí zařízení určenou k jejich ochraně a uložení.

2. Konzulární úředníci jsou dvojí kategorie, a to konzulární úředníci z povolání a honorární konzulární úředníci. Ustanovení Hlavy II této Úmluvy se vztahují na konzulární úřady vedené konzulárními úředníky z povolání, ustanovení Hlavy III se vztahují na konzulární úřady vedené honorárními konzulárními úředníky.

3. Zvláštní status členů konzulárního úřadu, kteří jsou občany přijímajícího státu nebo v něm trvale sídlí, se řídí článkem 71 této Úmluvy.

## HLAVA I - Konzulární styky všeobecně

## Část I - Navázání a provádění konzulárních styků

## Článek 2

Navázání konzulárních styků

1. Navázání konzulárních styků mezi státy se uskutečňuje vzájemnou dohodou.

2. Souhlas k navázání diplomatických styků mezi dvěma státy zahrnuje, pokud není jinak stanoveno, i souhlas k navázání konzulárních styků.

3. Přerušení diplomatických styků nezahrnuje samo o sobě přerušení konzulárních styků.

## Článek 3

Výkon konzulárních funkcí

Konzulární funkce vykonávají konzulární úřady. Rovněž je vykonávají diplomatické mise ve shodě s ustanoveními této Úmluvy.

## Článek 4

Zřízení konzulárního úřadu

1. Konzulární úřad může být zřízen na území přijímajícího státu pouze s jeho souhlasem.

2. Sídlo konzulárního úřadu, jeho klasifikace a konzulární obvod jsou určovány vysílajícím státem a podléhají schválení přijímajícího státu.

3. Dodatečné změny sídla konzulárního úřadu, jeho klasifikace nebo konzulárního obvodu může provést vysílající stát pouze se souhlasem přijímajícího státu.

4. Souhlasu přijímajícího státu je rovněž zapotřebí v případě, že si generální konzulát nebo konzulát přeje zřídit vicekonzulát nebo konzulární jednatelství v jiném místě, než v němž je sám zřízen.

5. Předchozího výslovného souhlasu přijímajícího státu je zapotřebí též k zřízení úřadovny tvořící část konzulárního úřadu, avšak umístěné mimo sídlo tohoto úřadu.

## Článek 5

Konzulární funkce

Konzulární funkce záleží

a) v chránění zájmů vysílajícího státu a jeho státních příslušníků, a to jak fyzických, tak i právnických osob, v přijímajícím státě v rozsahu dovoleném mezinárodním právem;

b) v podpoře rozvoje obchodních, hospodářských, kulturních a vědeckých styků mezi vysílajícím a přijímajícím státem a v jiném rozvíjení přátelských styků mezi nimi ve shodě s ustanoveními této Úmluvy;

c) v zjišťování stavu a vývoje obchodního, hospodářského, kulturního a vědeckého života přijímajícího státu všemi zákonnými prostředky a v podávání zpráv o tom vládě vysílajícího státu a informací zainteresovaným osobám;

d) ve vydávání cestovních pasů a cestovních dokumentů státním příslušníkům vysílajícího státu a víz nebo příslušných dokumentů osobám přejícím si cestovat do vysílajícího státu;

e) v poskytování pomoci a podpory státním příslušníkům vysílajícího státu, a to jak fyzickým, tak i právnickým osobám;

f) v provádění funkce notáře, civilního matrikáře a obdobných funkcí a ve výkonu některých funkcí administrativní povahy za předpokladu, že to není v rozporu se zákony a předpisy přijímajícího státu;

g) v ochraně zájmů státních příslušníků vysílajícího státu, fyzických i právnických osob, ve věcech dědických na území přijímajícího státu, a to ve shodě se zákony a předpisy přijímajícího státu;

h) v ochraně zájmů mladistvých a jiných osob nemajících plnou způsobilost, které jsou státními příslušníky vysílajícího státu, v rozsahu stanoveném zákony a předpisy přijímajícího státu, zvláště v případech, kde se vzhledem k těmto osobám požaduje poručnictví nebo opatrovnictví;

i) v zastupování státních příslušníků vysílajícího státu nebo v zajišťování jejich vhodného zastoupení před soudy a jinými orgány přijímajícího státu při zachování praxe a procesních předpisů platných v přijímajícím státě za účelem dosáhnout prozatímních opatření k ochraně práv a zájmů těchto státních příslušníků v souladu se zákony a předpisy přijímajícího státu v případech, kdy vzhledem k nepřítomnosti nebo z jiných důvodů uvedení státní příslušníci nejsou s to ujmout se včas hájení svých práv a zájmů;

j) v doručování soudních a mimosoudních dokumentů nebo ve vyřizování dožádání nebo pověření k provedení důkazu pro soudy vysílajícího státu ve shodě s platnými mezinárodními dohodami nebo, pokud takové mezinárodní dohody neexistují, jiným způsobem, který je v souladu se zákony a předpisy přijímajícího státu;

k) ve výkonu práva dozoru a inspekce stanoveného zákony a předpisy vysílajícího státu, pokud jde o lodě mající příslušnost vysílajícího státu, o letadla registrovaná v tomto státě a o jejich posádky;

l) v poskytování pomoci lodím a letadlům uvedeným v pododstavci k) tohoto článku a jejich posádkám, v přijímání hlášení týkající se plavby lodi, kontrolování a vidování lodních dokumentů, a aniž by tím byla dotčena pravomoc orgánů přijímajícího státu, ve vyšetřování všech nehod, k nimž došlo v průběhu plavby, a v řešení sporů všeho druhu mezi kapitánem, důstojníky a námořníky, pokud je to povoleno zákony a předpisy vysílajícího státu;

m) v provádění jiných funkcí svěřených konzulárnímu úřadu vysílajícím státem, které nejsou zakázány zákony a předpisy přijímajícího státu nebo proti nimž přijímající stát nevznese žádné námitky nebo které jsou uvedeny v mezinárodních dohodách platných mezi vysílajícím a přijímajícím státem.

## Článek 6

Výkon konzulárních funkcí mimo konzulární obvod

Konzulární úředník může ve zvláštních případech vykonávat se souhlasem přijímajícího státu své funkce mimo konzulární obvod.

## Článek 7

Výkon konzulárních funkcí ve třetím státě

Vysílající stát může po uvědomění států, jichž se to týká, pověřit konzulární úřad v určitém státě výkonem konzulárních funkcí v jiném státě, pokud některý z dotčených států proti tomu výslovně nevznesl námitky.

## Článek 8

Výkon konzulárních funkcí za třetí stát

Konzulární úřad vysílajícího státu může po příslušném uvědomění přijímajícího státu vykonávat, pokud přijímající stát nevznese námitky, konzulární funkce v přijímajícím státě za třetí stát.

## Článek 9

Třídy vedoucích konzulárních úřadů

1. Vedoucí konzulárních úřadů jsou rozděleni do čtyř tříd, a to:

a) generální konzulové;

b) konzulové;

c) vicekonzulové;

d) konzulární jednatelé.

2. Odstavec 1 tohoto článku neomezuje žádným způsobem pravomoc kterékoliv smluvní strany stanovit hodnosti konzulárních úředníků kromě hodnosti vedoucích konzulárních úřadů.

## Článek 10

Jmenování a přijetí vedoucích konzulárních úřadů

1. Vedoucí konzulárních úřadů jsou jmenováni vysílajícím státem a přijímáni k výkonu svých funkcí přijímajícím státem.

2. Při zachování ustanovení této Úmluvy se formality jmenování a přijetí vedoucích konzulárních úřadů řídí zákony, předpisy a zvyklostmi vysílajícího, případně přijímajícího státu.

## Článek 11

Konzulský patent nebo oznámení o jmenování

1. Vysílající stát musí vedoucího konzulárního úřadu opatřit dokladem ve formě patentu nebo obdobného dokumentu vyhotoveného pro každé jmenování zvlášť, který osvědčuje jeho funkci a v němž je uvedeno zpravidla jeho plné jméno, kategorie a třída, konzulární obvod a sídlo konzulárního úřadu.

2. Vysílající stát zašle patent nebo obdobný dokument diplomatickou nebo jinou vhodnou cestou vládě státu, na jehož území má vedoucí konzulárního úřadu vykonávat své funkce.

3. Vysílající stát může se souhlasem přijímajícího státu zaslat přijímajícímu státu místo patentu nebo obdobného dokumentu oznámení obsahující údaje požadované v odstavci 1 tohoto článku.

## Článek 12

Exekvatur

1. Vedoucí konzulárního úřadu je přijímán k výkonu svých funkcí na základě přivolení přijímajícího státu nazývaného exekvatur, ať již je forma přivolení jakákoliv.

2. Stát, který odmítá poskytnout exekvatur, není povinen sdělit vysílajícímu státu důvody svého odmítnutí.

3. S výjimkou ustanovení článků 13 a 15 se vedoucí konzulárního úřadu neujme svých funkcí, pokud neobdrží exekvatur.

## Článek 13

Prozatímní přijetí vedoucího konzulárního úřadu

Do doručení exekvatur může být vedoucí konzulárního úřadu přijat k výkonu svých funkcí prozatímně. V tom případě se budou používat ustanovení této Úmluvy.

## Článek 14

Vyrozumění orgánů konzulárního obvodu

Jakmile je vedoucí konzulárního úřadu přijat byť jen prozatímně k výkonu svých funkcí, přijímající stát o tom ihned vyrozumí příslušné orgány konzulárního obvodu. Zajistí rovněž provedení nutných opatření, aby vedoucí konzulárního úřadu mohl vykonávat povinnosti vyplývající z jeho úřadu a požívat výhod vyplývajících z ustanovení této Úmluvy.

## Článek 15

Dočasný výkon funkce vedoucího konzulárního úřadu

1. V případě, že vedoucí konzulárního úřadu není s to vykonávat své funkce nebo že místo vedoucího konzulárního úřadu je uprázdněno, může dočasný vedoucí úřadu prozatímně jednat jako vedoucí konzulárního úřadu.

2. Diplomatická mise vysílajícího státu, nebo nemá-li tento stát takovou misi v přijímajícím státě, vedoucí konzulárního úřadu anebo, není-li s to tak učinit, kterýkoliv příslušný orgán vysílajícího státu musí sdělit ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu nebo orgánu tímto ministerstvem určenému plné jméno dočasného vedoucího úřadu. Toto sdělení musí být zpravidla učiněno předem. Přijímající stát může vázat přijetí dočasného vedoucího úřadu, pokud nejde o diplomatického zástupce nebo konzulárního úředníka vysílajícího státu v přijímajícím státě, na svůj souhlas.

3. Příslušné orgány přijímajícího státu poskytnou dočasnému vedoucímu úřadu pomoc a ochranu. Pokud vede úřad, vztahují se na něj ustanovení této Úmluvy na stejném základě jako na vedoucího příslušného konzulárního úřadu. Přijímající stát však není povinen poskytnout dočasnému vedoucímu úřadu žádné výhody, výsady a imunity, které vedoucí konzulárního úřadu požívá pouze v důsledku podmínek, které dočasný vedoucí úřadu nesplňuje.

4. Jestliže za okolností uvedených v odstavci 1 tohoto článku člen diplomatického personálu diplomatické mise vysílajícího státu je v přijímajícím státě pověřen vysílajícím státem funkcí dočasného vedoucího úřadu, bude, pokud přijímající stát proti tomu nevznese námitky, i nadále požívat diplomatických výsad a imunit.

## Článek 16

Pořadí vedoucích konzulárních úřadů

1. Vedoucí konzulárních úřadů budou mít pořadí v každé třídě podle data udělení exekvatur.

2. V případech, kdy je vedoucí konzulárního úřadu před obdržením exekvatur přijat k výkonu svých funkcí prozatímně, bude však jeho pořadí určeno podle data prozatímního přijetí; toto pořadí bude zachováno po poskytnutí exekvatur.

3. Pořadí mezi dvěma nebo více vedoucími konzulárních úřadů, kteří obdrželi exekvatur nebo prozatímní přijetí v tentýž den, se určuje podle data doručení jejich patentů nebo obdobných dokumentů nebo oznámení uvedených v odstavci 3 článku 11 přijímajícímu státu.

4. Dočasní vedoucí úřadů mají pořadí za všemi vedoucími konzulárních úřadů a mezi sebou podle data převzetí funkcí dočasného vedoucího úřadu, jak je uvedeno ve sděleních zaslaných podle odstavce 2 článku 15.

5. Honorární konzulární úředníci, kteří jsou vedoucími konzulárních úřadů, mají pořadí v každé třídě po vedoucích konzulárních úřadů z povolání, a to podle pravidel uvedených v předcházejícím odstavci.

6. Vedoucí konzulárních úřadů mají pořadí před konzulárními úředníky nemajícími toto postavení.

## Článek 17

Výkon diplomatických úkonů konzulárními úředníky

1. Ve státě, v němž vysílající stát nemá diplomatickou misi a není zastoupen diplomatickou misí třetího státu, může být konzulární úředník pověřen výkonem diplomatických úkonů, souhlasí-li s tím přijímající stát. Konzulární status konzulárního úředníka se tím nemění. Výkon takových úkonů mu nedává právo domáhat se diplomatických výsad a imunit.

2. Konzulární úředník může po oznámení zaslaném přijímajícímu státu vykonávat funkci zástupce vysílajícího státu u kterékoliv mezivládní organizace. Při výkonu této funkce je oprávněn požívat všech výsad a imunit poskytovaných takovému zástupci na základě mezinárodního práva obyčejového nebo mezinárodních dohod; ve vztahu k výkonu svých konzulárních funkcí však nebude oprávněn požívat žádného většího vynětí z jurisdikce, než na jaké má právo konzulární úředník podle této Úmluvy.

## Článek 18

Jmenování téže osoby konzulárním úředníkem dvěma nebo více státy

Dva nebo více států může se souhlasem přijímajícího státu jmenovat tutéž osobu konzulárním úředníkem v přijímajícím státě.

## Článek 19

Jmenování členů konzulárního personálu

1. Při zachování ustanovení článků 20, 22 a 23 může vysílající stát svobodně jmenovat členy konzulárního personálu.

2. Vysílající stát musí sdělit přijímajícímu státu plné jméno, kategorii a třídu všech konzulárních úředníků kromě vedoucích konzulárních úřadů tak, aby tento stát měl dostatek času vykonat, pokud si to přeje, svá práva podle odstavce 3 článku 23.

3. Vysílající stát může, pokud to vyžadují jeho zákony a předpisy, požádat přijímající stát, aby poskytl exekvatur konzulárnímu úředníku, který není vedoucím konzulárního úřadu.

4. Přijímající stát může, pokud to vyžadují jeho zákony a předpisy, poskytnout exekvatur konzulárnímu úředníku, který není vedoucím konzulárního úřadu.

## Článek 20

Rozsah konzulárního personálu

Není-li výslovné dohody o rozsahu konzulárního personálu, může přijímající stát požadovat, aby rozsah personálu byl udržován v mezích, které sám považuje za rozumné a obvyklé se zřetelem k okolnostem a podmínkám v konzulárním obvodě a k potřebám příslušného konzulárního úřadu.

## Článek 21

Pořadí konzulárních úředníků konzulárního úřadu

Pořadí konzulárních úředníků konzulárního úřadu a jeho změny oznamuje diplomatická mise vysílajícího státu, nebo, nemá-li tento stát takovou misi v přijímajícím státě, vedoucí konzulárního úřadu ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu nebo orgánu určenému tímto ministerstvem.

## Článek 22

Občanství konzulárních úředníků

1. Konzulární úředníci mají být v zásadě státními příslušníky vysílajícího státu.

2. Konzulární úředníci nemohou být jmenováni z řad státních příslušníků přijímajícího státu, pokud k tomu tento stát nedá výslovný souhlas; tento souhlas může být kdykoliv odvolán.

3. Přijímající stát si může vyhradit stejné právo, pokud jde o státní příslušníky třetího státu, kteří nejsou zároveň státními příslušníky vysílajícího státu.

## Článek 23

Osoby prohlášené za non grata

1. Přijímající stát může kdykoliv oznámit vysílajícímu státu, že konzulární úředník je persona non grata nebo že kterýkoliv jiný člen konzulárního personálu je nepřijatelný. V takovém případě vysílající stát podle okolností buďto takovou osobu odvolá, nebo ukončí její funkce na konzulárním úřadě.

2. Jestliže vysílající stát odmítne nebo opomene v přiměřené době vyhovět svým povinnostem podle odstavce 1 tohoto článku, může přijímající stát podle povahy případu buďto odvolat exekvatur příslušné osoby, nebo přestat ji považovat za člena konzulárního personálu.

3. Osoba jmenovaná do funkce člena konzulárního úřadu může být prohlášena za nepřijatelnou dříve, než přijede na území přijímajícího státu, nebo, je-li již na jeho území, než se ujme svých funkcí na konzulárním úřadě. V každém takovém případě vezme vysílající stát jmenování zpět.

4. V případech uvedených v odstavcích 1 a 3 tohoto článku není přijímající stát povinen sdělit vysílajícímu státu důvody svého rozhodnutí.

## Článek 24

Oznámení přijímajícímu státu o jmenování, příjezdu a odjezdu

1. Ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu nebo úřadu tímto ministerstvem určenému se bude oznamovat:

a) jmenování členů konzulárního úřadu, jejich příjezd po jmenování na konzulární úřad, jejich definitivní odjezd nebo skončení jejich funkcí a všechny jiné změny, které mají vliv na jejich status a které mohou nastat během jejich služby na konzulárním úřadě;

b) příjezd a definitivní odjezd rodinného příslušníka člena konzulárního úřadu, který s ním žije ve společné domácnosti, a tam, kde to připadá v úvahu, případy, kdy osoba se stane nebo přestane být takovým rodinným příslušníkem;

c) příjezd a definitivní odjezd členů soukromého personálu a tam, kde to připadá v úvahu, skončení jejich služby;

d) zaměstnání a propuštění osob usedlých v přijímajícím státě, pokud jde o členy konzulárního úřadu nebo členy soukromého personálu požívající výsad a imunit.

2. Příjezd a konečný odjezd se bude pokud možno rovněž oznamovat předem.

## Část II - Ukončení konzulárních funkcí

## Článek 25

Skončení funkcí člena konzulárního úřadu

Funkce člena konzulárního úřadu končí mezi jiným:

a) oznámením vysílajícího sátu přijímajícímu státu, že funkce člena konzulárního úřadu skončily,

b) odvoláním exekvatur,

c) oznámením přijímajícího státu vysílajícímu státu, že přijímající stát ho přestal považovat za člena konzulárního personálu.

## Článek 26

Opuštění území přijímajícího státu

Přijímající stát poskytne, a to i v případě ozbrojeného konfliktu, členům konzulárního úřadu a členům soukromého personálu, pokud nejde o státní příslušníky přijímajícího státu, a jejich rodinným příslušníkům žijícím s nimi ve společné domácnosti bez ohledu na jejich státní příslušnost potřebnou lhůtu a pomoc, aby jim umožnil přípravu odjezdu a co nejrychlejší odchod po skončení jejich funkcí. Zejména musí v případě potřeby dát k dispozici nutné dopravní prostředky pro uvedené osoby a jejich majetek, pokud nejde o majetek získaný v přijímajícím státě, jehož vývoz je v době odjezdu zakázán.

## Článek 27

Ochrana konzulárních místností a archívů a zájmů vysílajícího státu za mimořádných okolností

1. V případě přerušení konzulárních styků mezi dvěma státy:

a) přijímající stát bude i v případě ozbrojeného konfliktu respektovat a chránit konzulární místnosti spolu s majetkem konzulárního úřadu a s konzulárními archívy;

b) vysílající stát může svěřit péči o konzulární místnosti spolu s majetkem, který se v nich nachází, a konzulárními archívy třetímu státu, přijatelnému státu přijímajícímu;

c) vysílající stát může svěřit ochranu svých zájmů a zájmů svých státních příslušníků třetímu státu přijatelnému státu přijímajícímu.

2. V případě dočasného nebo trvalého uzavření konzulárního úřadu platí ustanovení pododstavce a) odstavce 1 tohoto článku. Mimo to

a) v případě, že vysílající stát nezastoupený v přijímajícím státě diplomatickou misí má jiný konzulární úřad na území tohoto státu, může být tento konzulární úřad pověřen péčí o místnosti uzavřeného konzulárního úřadu spolu s majetkem a s konzulárními archívy, které se v nich nacházejí, a se souhlasem přijímajícího státu výkonem konzulárních funkcí v konzulárním obvodu tohoto konzulárního úřadu, nebo

b) v případě, že vysílající stát nemá žádnou diplomatickou misi a jiný konzulární úřad v přijímajícím státě, platí ustanovení pododstavců b) a c) odstavce 1 tohoto článku.

## HLAVA II - Výhody, výsady a imunity konzulárních úřadů, konzulárních úředníků z povolání a dalších členů konzulárního úřadu

## Část I - Výhody, výsady a imunity konzulárního úřadu

## Článek 28

Usnadnění práce konzulárního úřadu

Přijímající stát plně usnadní výkon funkcí konzulárního úřadu.

## Článek 29

Používání státní vlajky a státního znaku

1. Vysílající stát má právo používat svou státní vlajku a státní znak v přijímajícím státě ve shodě s ustanoveními tohoto článku.

2. Státní vlajka vysílajícího státu může být vyvěšena a státní znak umístěn na budově konzulárního úřadu a na jeho vchodu, na rezidenci vedoucího konzulárního úřadu a na jeho dopravních prostředcích, když se jich používá ke služebním účelům.

3. Při výkonu práva daného tímto článkem je nutno přihlížet k zákonům, předpisům a zvyklostem přijímajícího státu.

## Článek 30

Umístění

1. Přijímající stát usnadní na svém území ve shodě se svými zákony a předpisy vysílajícímu státu získání místností nutných pro jeho konzulární úřad nebo mu pomůže opatřit si objekty k umístění jiným způsobem.

2. V případě nutnosti pomůže rovněž konzulárnímu úřadu při získání vhodného ubytování pro jeho členy.

## Článek 31

Nedotknutelnost konzulárních místností

1. Konzulární místnosti jsou nedotknutelné v rozsahu uvedeném v tomto článku.

2. Orgány přijímajícího státu nesmějí vstoupit do té části konzulárních místností, kterých se používá výlučně pro pracovní účely konzulárního úřadu, leč se souhlasem vedoucího konzulárního úřadu, jeho zástupce nebo vedoucího diplomatické mise vysílajícího státu. V případě požáru nebo jiné pohromy vyžadující okamžité ochranné akce lze však předpokládat, že souhlas vedoucího konzulárního úřadu byl dán.

3. Při zachování ustanovení odstavce 2 tohoto článku má přijímající stát zvláštní povinnost podniknout všechna přiměřená opatření k ochraně konzulárních místností proti každému napadení nebo poškození a aby bylo zabráněno každému rušení klidu konzulárního úřadu nebo újmě na jeho důstojnosti.

4. Konzulární místnosti, jejich zařízení, majetek konzulárního úřadu a jeho dopravní prostředky nepodléhají žádné formě rekvizice pro účely národní obrany nebo veřejné potřeby. Je-li nutno provést jejich vyvlastnění pro uvedené účely, musí být podniknuty všechny možné kroky, aby bylo zabráněno narušení výkonu konzulárních funkcí, a vysílajícímu státu musí být vyplacena okamžitá, přiměřená a efektivní náhrada.

## Článek 32

Daňové osvobození konzulárních místností

1. Konzulární místnosti a rezidence vedoucího konzulárního úřadu z povolání, jichž je vysílající stát nebo kterákoliv osoba jednající jeho jménem vlastníkem nebo nájemcem, jsou osvobozeny od všech celostátních, oblastních nebo místních daní a poplatků, s výjimkou poplatků vybíraných za poskytování služeb.

2. Daňové osvobození uvedené v odstavci 1 tohoto článku se nevztahuje na daně a poplatky, které mají podle zákona přijímajícího státu platit osoby vstupující do smluvního poměru s vysílajícím státem nebo s osobou jednající jeho jménem.

## Článek 33

Nedotknutelnost konzulárních archívů a dokumentů

Konzulární archívy a dokumenty jsou vždy a všude nedotknutelné.

## Článek 34

Svoboda pohybu

S výhradou zákonů a nařízení o oblastech, do nichž je přístup zakázán nebo upraven z důvodů státní bezpečnosti, zajistí přijímající stát všem členům konzulárního úřadu svobodu pohybu a cestování na svém území.

## Článek 35

Svoboda spojení

1. Přijímající stát povolí a bude chránit svobodu spojení konzulárního úřadu pro všechny úřední účely. Při spojení s vládou, diplomatickými misemi a ostatními konzulárními úřady vysílajícího státu, ať jsou kdekoliv, může konzulární úřad použít všech vhodných prostředků včetně diplomatických a konzulárních kurýrů, diplomatických a konzulárních zavazadel a kódovaných nebo šifrovaných zpráv. Rádiovou vysílací stanici může však konzulární úřad zřídit a používat pouze se souhlasem přijímajícího státu.

2. Úřední korespondence konzulárního úřadu je nedotknutelná. Úřední korespondencí se rozumí veškerá korespondence mající vztah ke konzulárnímu úřadu a jeho funkcím.

3. Konzulární zavazadlo nesmí být ani otevřeno ani zadrženo. V případě, že příslušné orgány přijímajícího státu mají vážné důvody, aby se domnívaly, že zavazadlo obsahuje něco jiného než korespondenci, dokumenty nebo předměty uvedené v odstavci 4 tohoto článku, mohou však žádat, aby zavazadlo otevřel v jejich přítomnosti odpovědný zástupce vysílajícího státu. Jestliže orgány vysílajícího státu takovou žádost odmítnou, bude zavazadlo vráceno na místo, odkud pochází.

4. Zásilky tvořící konzulární zavazadlo musí být opatřeny zřetelným vnějším označením jejich povahy a mohou obsahovat pouze úřední korespondenci a dokumenty nebo předměty určené výlučně k úřednímu použití.

5. Konzulární kurýr musí být vybaven úřední listinou označující jeho status a počet zásilek tvořících konzulární zavazadlo. Bez souhlasu přijímajícího státu nesmí být ani státním příslušníkem přijímajícího státu, ani, pokud není státním příslušníkem vysílajícího státu, osobou trvale usedlou v přijímajícím státě. Při výkonu svých funkcí požívá ochrany přijímajícího státu. Konzulární kurýr požívá osobní nedotknutelnosti a nesmí být žádným způsobem uvězněn nebo zadržen.

6. Vysílající stát, jeho diplomatická mise a jeho konzulární úřady mohou jmenovat konzulární kurýry ad hoc. V tom případě platí ustanovení odstavce 5 tohoto článku s tím, že imunity, které jsou v něm uvedeny, přestanou platit, jakmile kurýr odevzdá doručiteli konzulární zavazadlo, které měl na starosti.

7. Konzulární zavazadlo může být svěřeno kapitánu lodi nebo civilního letadla, které má přistát na dovoleném vstupním letišti. Kapitán bude vybaven úřední listinou označující počet zásilek tvořících konzulární zavazadlo, nebude však považován za konzulárního kurýra. Po projednání s příslušnými místními orgány může konzulární úřad poslat jednoho ze svých členů, aby převzal uvedené zavazadlo přímo a volně od kapitána lodi nebo letadla.

## Článek 36

Spojení a styk se státními příslušníky

1. Aby se usnadnil výkon konzulárních funkcí týkajících se státních příslušníků vysílajícího státu:

a) konzulární úředníci mají právo na spojení se státními příslušníky vysílajícího státu a na přístup k nim. Státní příslušníci vysílajícího státu mají stejné právo, pokud jde o spojení s konzulárními úředníky vysílajícího státu a o přístup k nim;

b) příslušné orgány přijímajícího státu budou bez prodlení informovat konzulární úřad vysílajícího státu o případech, kdy v jeho konzulárním obvodě státní příslušník vysílajícího státu byl zatčen, uvězněn, dán do vazby nebo zadržen jiným způsobem, pokud o to uvedený státní příslušník požádá. Rovněž každou zprávu, kterou určila pro konzulární úřad osoba, která byla zatčena, je ve vězení, ve vazbě nebo byla zadržena, doručí uvedené orgány bez prodlení. Tyto orgány musí bez prodlení informovat osobu, které se to týká, o jejích právech, která má podle tohoto pododstavce;

c) konzulární úředníci mají právo navštěvovat státní příslušníky vysílajícího státu, kteří jsou ve vězení, vazbě nebo jsou zadrženi, aby s nimi mohli hovořit, dopisovat si a zajistit jejich právní zastoupení. Mají rovněž právo navštívit kteréhokoliv státního příslušníka vysílajícího státu, který je ve vězení, ve vazbě nebo je zajištěn v jejich obvodě na základě rozsudku. Konzulární úředník však se zdrží jednání jménem státního příslušníka, který je ve vězení, vazbě nebo je zadržen, v případě, že státní příslušník proti takovému jednání výslovně vznese svoje námitky.

2. Práva uvedená v odstavci 1 tohoto článku budou vykonávána v souladu se zákony a předpisy přijímajícího státu, avšak za předpokladu, že zákony a předpisy umožní plné uskutečnění cílů, pro které byla práva podle tohoto článku poskytnuta.

## Článek 37

Informování v případech smrti, poručnictví nebo opatrovnictví, ztroskotání a leteckých nehod

Příslušné orgány přijímajícího státu, mají-li k dispozici potřebné informace jsou povinny:

a) v případě smrti státního příslušníka vysílajícího státu informovat bez prodlení konzulární úřad, v jehož obvodě smrt nastala;

b) informovat příslušný konzulární úřad bez prodlení o všech případech, kdy se ukazuje, že ustanovení poručníka nebo opatrovníka je v zájmu mladistvého nebo jiné osoby postrádající plné způsobilosti, kteří jsou státními příslušníky vysílajícího státu. Podání této informace nemá ovšem vliv na účinnost zákonů a nařízení přijímajícího státu týkajících se ustanovení poručníka nebo opatrovníka;

c) podat bez prodlení zprávu konzulárnímu úřadu, který je nejblíže místa události, v případě, že loď mající národnost vysílajícího státu ztroskotá nebo uvízne v pobřežních nebo vnitřních vodách přijímajícího státu nebo že letadlo registrované ve vysílajícím státě postihne nehoda na území přijímajícího státu.

## Článek 38

Spojení s orgány přijímajícího státu

Konzulární úředníci se mohou při výkonu svých funkcí obracet

a) na příslušné místní orgány svého konzulárního obvodu;

b) na příslušné ústřední orgány přijímajícího státu, je-li to dovoleno zákony, předpisy a zvyklostmi přijímajícího státu nebo příslušnými mezinárodními dohodami, a to v rozsahu jimi dovoleném.

## Článek 39

Konzulární poplatky a dávky

1. Konzulární úřad může za konzulární úkony vybírat na území přijímajícího státu poplatky a dávky stanovené zákony a předpisy vysílajícího státu.

2. Částky vybrané ve formě poplatků a dávek uvedených v odst. 1 tohoto článku a stvrzenky o jejich zaplacení jsou osvobozeny od všech daní a dávek v přijímajícím státě.

## Část II - Výhody, výsady a imunity konzulárních úředníků z povolání a dalších členů konzulárního úřadu

## Článek 40

Ochrana konzulárních úředníků

Přijímající stát bude jednat s konzulárními úředníky s náležitou úctou a učiní všechna vhodná opatření, aby zabránil každému útoku proti jejich osobě, svobodě nebo důstojnosti.

## Článek 41

Osobní nedotknutelnost konzulárních úředníků

1. Konzulární úředníci nesmí být zatčeni nebo vzati do vazby, leč v případě těžkého zločinu a na základě rozhodnutí příslušného soudního orgánu.

2. S výjimkou případu uvedeného v odstavci 1 tohoto článku nesmí být konzulární úředníci uvězněni nebo nesmí být omezena jejich osobní svoboda, leč při výkonu soudního rozhodnutí, které nabylo právní moci.

3. Konzulární úředník se musí dostavit k příslušným orgánům v případě, že je proti němu zahájeno trestní řízení. Řízení se však bude provádět s náležitým ohledem na jeho osobu, odůvodněným jeho úředním postavením, a s výjimkou případu uvedeného v odstavci 1 tohoto článku, způsobem, který by co nejméně narušil výkon konzulárních funkcí. V případě, že za okolností uvedených v odstavci 1 tohoto článku je nutné vzít konzulárního úředníka do vazby, musí být řízení proti němu zahájeno v co nejkratší době.

## Článek 42

Oznamování zatčení, vazby nebo stíhání

Přijímající stát bez odkladů uvědomí vedoucího konzulárního úřadu v případech, kdy je člen konzulárního personálu zatčen, vzat do vazby nebo kdy je proti němu zahájeno trestní řízení. Jestliže se uvedená opatření týkají vedoucího konzulárního úřadu, přijímající stát o tom uvědomí vysílající stát diplomatickou cestou.

## Článek 43

Vynětí z jurisdikce

1. Pokud jde o úkony prováděné při výkonu konzulárních funkcí, konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci nepodléhají jurisdikci soudních a správních orgánů přijímajícího státu.

2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se však nevztahují na civilně právní řízení:

a) vyplývající ze smlouvy uzavřené konzulárním úředníkem nebo konzulárním zaměstnancem, kterou výslovně nebo zřejmě nesjednal jakožto zástupce vysílajícího státu; nebo

b) zahájené třetí stranou v případě škody vzniklé v přijímajícím státě z nehody způsobené vozidlem, lodí nebo letadlem.

## Článek 44

Povinnost podat svědectví

1. Členové konzulárního úřadu mohou být vyzváni, aby se dostavili jako svědci během soudního nebo administrativního řízení. Konzulární zaměstnanec nebo člen služebního personálu nesmí s výjimkou případů uvedených v odstavci 3 tohoto článku odmítnout podat svědectví. V případě, že tak konzulární úředník učiní, nesmí vůči němu být uplatněno žádné donucovací opatření nebo trest.

2. Orgán požadující od konzulárního úředníka svědectví se zdrží vměšování do výkonu jeho funkcí. Tam, kde je to možné, může přijmout svědectví v jeho rezidenci nebo v konzulárním úřadě anebo přijmout od něho písemné svědectví.

3. Členové konzulárního úřadu nemají povinnost podávat svědectví týkající se věcí spojených s výkonem svých funkcí nebo předkládat úřední korespondenci a dokumenty těchto věcí se týkající. Jsou rovněž oprávněni odmítnout podat svědectví jako znalečtí svědci o právu vysílajícího státu.

## Článek 45

Vzdání se výsad a imunit

1. Vysílající stát se může u členů konzulárního úřadu vzdát kterékoliv výsady a imunity uvedené v článcích 41, 43 a 44.

2. Vzdání se výsad a imunit musí být ve všech případech, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 3 tohoto článku, výslovné a musí být sděleno přijímajícímu státu písemně.

3. Jestliže konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec zahájí řízení ve věci, v níž by požíval vynětí z jurisdikce podle článku 43, nemůže se dovolávat vynětí z jurisdikce, pokud jde o žaloby navzájem souvisící přímo s hlavní žalobou.

4. Vzdát se vynětí z jurisdikce ve věcech civilních nebo správních neznamená vzdát se tím též imunity, pokud jde o exekuční výkon rozsudku; jí je nutno vzdát se zvlášť.

## Článek 46

Vynětí z registrace cizinců a povolení k pobytu

*Zobrazeno prvních 250 z 407 bloků úplného znění. Kompletní text je na kanonické stránce.*

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/zakony/sb/1969/32)