# 24/1960 Sb. - Vyhláška o Konzulární úmluvě mezi Československou republikou a Maďarskou lidovou republikou

- Úplná citace: Vyhláška č. 24/1960 Sb., o Konzulární úmluvě mezi Československou republikou a Maďarskou lidovou republikou
- Stav: Bez účinnosti
- Znění: Vyhlášené znění
- ELI: /eli/cz/sb/1960/24/0000-00-00
- Datum vyhlášení: 29. 3. 1960
- Účinnost od: 20. 12. 1959
- Částka: 10/1960

24
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 15. února 1960
o Konzulární úmluvě mezi Československou republikou a Maďarskou lidovou republikou
Dne 27. března 1959 byla v Praze podepsána Konzulární úmluva mezi Československou republikou a Maďarskou lidovou republikou.
S Úmluvou vyslovilo Národní shromáždění souhlas dne 8. července 1959 a president republiky ji ratifikoval dne 21. října 1959. Ratifikační listiny byly vyměněny v Budapešti dne 20. listopadu 1959.
Podle svého článku 23 Úmluva nabyla platnosti dne 20. prosince 1959.
České znění Úmluvy se vyhlašuje současně.
David v. r.
KONZULÁRNÍ ÚMLUVA
mezi Československou republikou a Maďarskou lidovou republikou
President Československé republiky a
Presidiální rada Maďarské lidové republiky
vedeni přáním dále upevňovat přátelské vztahy mezi oběma státy a prohloubit vzájemnou spolupráci také v oblasti konzulárních styků
rozhodli se uzavřít Konzulární úmluvu a za tím účelem jmenovali své zmocněnce:
president Československé republiky
dr. Antonína Gregora,
prvního náměstka ministra zahraničních věcí
Československé republiky,
Presidiální rada Maďarské lidové republiky
Józsefa Gábora,
mimořádného a zplnomocněného velvyslance
Maďarské lidové republiky v Československu,
kteří vyměnivše si své plné moci a shledavše je v dobré a náležité formě dohodli se takto:
Zřizování konzulátů, vysílání a přijímání konzulů

## Článek 1

1. V souladu s touto Úmluvou má každá ze smluvních stran právo zřizovat konzuláty na území druhé smluvní strany.

2. Sídlo konzulů a jejich konzulární obvod se vždy určuje na základě dohody smluvních stran.

## Článek 2

1. Konzulové jmenovaní vysílajícím státem zahájí svou činnost poté, co jim přijímající stát po předložení konzulského patentu udělí exequatur. V konzulském patentu se uvede konzulární obvod a sídlo konzula.

2. Orgány přijímajícího státu učiní všechna potřebná opatření, aby konzulové mohli provádět svou úřední činnost nerušeně a požívat všech práv, výsad a výhod, které jim zabezpečuje právní řád přijímajícího státu a tato Úmluva.

## Článek 3

1. Činnost konzula končí jeho odvoláním, odnětím exequatur nebo úmrtím.

2. V případě odvolání konzula, odnětí exequatur nebo v případě jeho smrti, dočasné nepřítomnosti nebo jiných okolností, které jsou na překážku jeho činnosti, přísluší výkon oprávnění konzula jeho zástupci. O tom je nutno včas zpravit příslušný orgán přijímajícího státu.

3. Zástupce konzula, který je pověřen dočasným vedením konzulátu, požívá týchž práv, výsad a výhod, které se poskytují na základě této Úmluvy konzulovi.

## Článek 4

Pod označením "konzulát" se v této Úmluvě rozumí generální konzulát, konzulát, vicekonzulát a konzulární jednatelství, pod označením "konzul" generální konzul, konzul, vicekonzul a konzulární jednatel.

## II

Práva, výsady a výhody

## Článek 5

Konzulové a pracovníci konzulátu smluvních stran nejsou podřízeni, pokud jde o jejich služební činnost, pravomoci přijímajícího státu.

## Článek 6

Konzulové mají právo umístit na budovu konzulátu znak vysílajícího státu a nápis označující konzulární úřad; mají rovněž právo vyvěšovat na budově konzulátu, na svém obytném domě a na vozidlech, která používají, vlajku vysílajícího státu.

## Článek 7

1. Konzulové a pracovníci konzulátu, jakož i jejich manželky a nezletilé děti, pokud jsou občany vysílajícího státu, jsou osvobozeni od osobních služeb a přímých daní, kterým podléhají občané přijímajícího státu.

2. Osvobození od placení daní se nevztahuje na příjem získaný v přijímajícím státě, ani na nemovitý majetek, ležící na jeho území.

3. Parcely, budovy a dopravní prostředky jsou osvobozeny od vojenských a jiných věcných plnění a povinností pouze tehdy, když jich konzul, nebo pracovníci konzulátu, kteří jsou občany vysílajícího státu, používají pro úřední nebo osobní potřebu.

## Článek 8

Nemovitosti, které jsou majetkem vysílajícího státu a slouží k umístění konzulátu nebo jako byty pro konzuly a pracovníky konzulátu, nepodléhají přímým daním.

## Článek 9

1. Konzulové a pracovníci konzulátu, kteří jsou občany vysílajícího státu, jsou osvobozeni na základě vzájemnosti od celních poplatků v tom rozsahu, v jakém jsou osvobozeni pracovníci diplomatických zastupitelství smluvních stran v obdobných funkcích.

2. Předměty, které jsou určeny pro úřední potřebu konzulátu, nepodléhají celním nebo jiným poplatkům.

3. Ustanovení odstavce 1 se vztahují též na manželky a nezletilé děti osob tam uvedených.

## Článek 10

1. Konzulové a pracovníci konzulátu jsou povinni vydat na předvolání svědectví před orgány přijímajícího státu ve věcech, které se netýkají jejich úřední činnosti.

2. Nemohou-li se konzulové a pracovníci konzulátu dostavit, vydají svědectví ve svém bytě nebo v úředních místnostech konzulátu. Tato výhoda nepřísluší pracovníkům kancelářské a technické služby.

3. V předvolání konzula nesmí být uvedeny žádné pohrůžky pro případ, že se před orgán přijímajícího státu nedostaví.

## Článek 11

1. Úřední místnosti konzulátu a konzulární archív jsou nedotknutelné. Do těchto místností a do bytu konzula nemohou úřední orgány přijímajícího státu vstupovat bez souhlasu konzula, ani v nich uplatňovat donucovací opatření.

V konzulárním archívu se nemohou uschovávat písemnosti soukromého rázu.

2. Úřední korespondence konzula, včetně zpráv posílaných dálkovými spoji, je nedotknutelná a nekontrolovatelná.

3. Konzul má právo užívat ve styku s úředními orgány vysílajícího státu šifry a diplomatické kurýrní služby. Při používání všeobecných prostředků spojovací služby platí pro konzula stejné sazby jako pro diplomatické zástupce.

## III

Pravomoc konzulů

## Článek 12

Konzulové přispívají svou činností k prohlubování politických, hospodářských a kulturních styků mezi oběma zeměmi.

## Článek 13

1. Konzulové chrání v konzulárním obvodu práva a zájmy vysílajícího státu, jeho občanů a právnických osob (dále jen "občané").

2. Při výkonu své pravomoci mohou se obracet na orgány konzulárního obvodu. Proti porušení práv a zájmů vysílajícího státu a jeho občanů se mohou u těchto orgánů ohradit.

## Článek 14

1. Konzulové mají právo za účelem provedení nutných opatření zastupovat před soudy a jinými úředními orgány přijímajícího státu bez zvláštní plné moci občany vysílajícího státu vždy, když tito v důsledku nepřítomnosti nebo z jiných příčin nemohou včas chránit svoje práva a zájmy.

2. Konzulární zastoupení skončí, když konzulem zastoupená osoba ochranu svých práv a zájmů převezme sama, nebo když jmenuje svého zmocněnce.

## Článek 15

1. Konzulové mají právo vést evidenci občanů vysílajícího státu, vystavovat jim cestovní pasy a jiné osobní doklady a potvrzení a prodlužovat jejich platnost, jakož i vykonávat další úkony s tím spojené.

2. Konzulové mohou vydávat viza ke vstupu do vysílajícího státu nebo výjezdu z něho.

3. Mají rovněž právo, pokud jsou k tomu zmocněni vysílajícím státem, provádět matriční zápisy o narození a úmrtí občanů vysílajícího státu nebo jejich narození a úmrtí osvědčovat. O zápisech o narození a úmrtí uvědomí konzul vždy příslušný orgán přijímajícího státu.

## Článek 16

1. Před konzuly a před k tomu zmocněnými pracovníky konzulátu mohou podle právního řádu vysílajícího státu uzavřít manželství snoubenci, jsou-li oba občany vysílajícího státu.

2. Konzul je oprávněn, pokud ho k tomu zmocňuje právní řád vysílajícího státu, zapsat před ním uzavřená manželství a jejich zrušení do matriky. O tom vyrozumí příslušné orgány přijímajícího státu.

## Článek 17

1. Konzulové jsou oprávněni konat na konzulátech, ve vlastním bytě nebo v bytě občanů vysílajícího státu, jakož i na lodi nebo v letadlech, které nesou vlajku nebo výsostné označení vysílajícího státu, pokud tomu nebrání právní řád přijímajícího státu, tyto úkony:

a) sepisovat, ověřovat a uschovávat závěti nebo listiny o jednostranných právních úkonech občanů vysílajícího státu;

b) sepisovat nebo ověřovat prohlášení občanů vysílajícího státu;

c) sepisovat nebo ověřovat listiny o právních úkonech mezi občany vysílajícího státu; nemohou však sepisovat nebo ověřovat listiny o právních úkonech o zřízení nebo zcizení práv k budovám nebo k jiným nemovitostem, které jsou na území přijímajícího státu;

d) sepisovat nebo ověřovat listiny o právních úkonech mezi občany vysílajícího státu a občany přijímajícího státu, pokud se tyto právní úkony týkají výlučně zájmů na území vysílajícího státu, nebo k jejichž provedení má dojít na území vysílajícího státu a pokud tyto právní úkony neodporují právnímu řádu obou smluvních stran;

e) ověřovat podpisy občanů vysílajícího státu na písemnostech všeho druhu; legalizovat písemnosti pocházející od orgánů, úředních osob nebo občanů vysílajícího nebo přijímajícího státu a ověřovat jejich opisy, překlady a výpisy z nich;

f) přijímat do úschovy peníze, cenné předměty a listiny od občanů vysílajícího státu nebo pro ně určené; příslušné právní předpisy přijímacího státu zůstávají nedotčeny;

g) jiné úkony, k nimž jsou zmocněni vysílajícím státem.

2. Konzulem sepsané, legalizované a ověřené písemnosti, opisy, překlady a výpisy, které jsou uvedeny v odstavci 1, mají v přijímajícím státě takovou platnost a průkazní moc, jako písemnosti sepsané, přeložené, ověřené nebo legalizované příslušnými orgány a úředními osobami přijímajícího státu.

## Článek 18

1. Činnost konzulů ve věcech pozůstalostních se řídí - s doplňky stanovenými v odstavci 2 - Smlouvou o právní pomoci v občanských a trestních věcech, uzavřenou smluvními stranami dne 6. března 1951 v Budapešti.

2. Příslušný orgán přijímajícího státu je povinen vyrozumět konzula o každém řízení o projednání pozůstalosti, v němž je dotčen dědický zájem občana vysílajícího státu, aby konzul mohl provést nutná opatření na ochranu práv a zájmů dědiců. V těchto případech nutno konzulovi oznámit všechny známé údaje týkající se dědiců, bydliště nebo pobytu dotyčného občana vysílajícího státu, stavu a hodnoty pozůstalosti, jakož i údaje týkající se případné závěti.

## Článek 19

Konzul může ustanovit opatrovníka nebo poručníka občanům vysílajícího státu, pokud je to v souladu s právním řádem vysílajícího státu. V těchto případech má konzul právo vykonávat dozor nad poručenstvím a opatrovnictvím.

## Článek 20

1. Konzul může osobně nebo prostřednictvím svého zmocněnce poskytovat všestrannou pomoc lodím, plujícím pod vlajkou vysílajícího státu, když tyto vplují do přístavu konzulárního obvodu. Může vejít ve styk s posádkou lodi a cestujícími, přezkoumávat lodní doklady, sepsat protokol o nákladu, účelu plavby a zvláštních událostech. Konzul podporuje velitele lodí při dodržování pořádku na lodi. V tomto směru jsou příslušné orgány přijímajícího státu povinny na požádání poskytnout konzulovi nebo veliteli lodi podporu a pomoc.

2. V případě, že příslušné orgány přijímajícího státu mají v úmyslu provést donucovací opatření na obchodních lodích vysílajícího státu, je nutné, aby o tom vyrozuměly předem konzula. Konzul může být přítomen při těchto opatřeních. Toto se nevztahuje na provádění celní, pasové a zdravotní prohlídky lodi, posádky a cestujících.

3. V případě nehody nebo poškození lodi vysílajícího státu má konzul právo učinit opatření v zájmu podpory posádky lodi nebo cestujících, bezpečného umístění nákladu a opravy lodi anebo s touto žádostí se obrátit o pomoc na příslušné orgány přijímajícího státu.

4. V případě nehody nebo poškození lodi vysílajícího státu orgány přijímajícího státu podají o tom bezodkladně konzulovi zprávu a současně ho informují o provedených opatřeních v zájmu záchrany lidí, lodi a jejího nákladu. Orgány přijímajícího státu poskytnou potřebnou pomoc konzulovi při provádění opatření v případě nehody nebo poškození lodi vysílajícího státu.

5. Tento článek se nedotýká ustanovení jiných dohod o poskytování vzájemné pomoci pro případ nehody nebo poškození lodi.

## Článek 21

Ustanovení článku 20 této Úmluvy je nutno přiměřeně použít též na letadla.

## IV

## Závěrečná ustanovení

## Článek 22

Ustanovení této Úmluvy o pravomoci a povinnostech konzulů platí přiměřeně také pro pracovníky diplomatických zastupitelství, kteří jsou pověřeni vykonáváním konzulární činnosti. Toto ustanovení se nedotýká práv, výsad a výhod členů diplomatických zastupitelství.

## Článek 23

1. Tato Úmluva podléhá ratifikaci. Výměna ratifikačních listin bude provedena v Budapešti.

2. Úmluva nabude platnosti třicátého dne po výměně ratifikačních listin.

## Článek 24

Tato Úmluva zůstane v platnosti po dobu pěti let. V případě, že jeden rok před uplynutím její platnosti žádná ze smluvních stran neoznámí druhé smluvní straně svůj úmysl Úmluvu zrušit, zůstane tato nadále v platnosti a to po dobu jednoho roku ode dne, kdy jedna ze smluvních stran oznámí, že Úmluvu vypovídá.

Tato Úmluva byla vyhotovena v Praze dne 27. března 1959 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyku českém a maďarském. Obě znění mají stejnou platnost.

Za

presidenta Československé republiky

Ant. Gregor v. r.

Za

Presidiální radu Maďarské lidové republiky

József Gábor v. r.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/zakony/sb/1960/24)