# 74/1956 Sb. - Vyhláška o Dopravní dohodě mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou ze dne 13. ledna 1956

- Úplná citace: Vyhláška č. 74/1956 Sb., o Dopravní dohodě mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou ze dne 13. ledna 1956
- Stav: Bez účinnosti
- Znění: Vyhlášené znění
- ELI: /eli/cz/sb/1956/74/0000-00-00
- Datum vyhlášení: 30. 12. 1956
- Účinnost od: 14. 9. 1956
- Částka: 39/1956

74.
Vyhláška ministra zahraničních věcí
ze dne 26. října 1956
o Dopravní dohodě mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou ze dne 13. ledna 1956.
Mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou byla v Praze dne 13. ledna 1956 sjednána Dopravní dohoda s Přílohou.
President republiky Dopravní dohodu s Přílohou ratifikoval dne 3. září 1956 a ratifikační listiny byly vyměněny ve Varšavě dne 14. září 1956.
Podle svého článku 27 Dopravní dohoda s Přílohou nabyla účinnosti dnem výměny ratifikačních listin, t. j. dnem 14. září 1956.
České znění této Dopravní dohody s Přílohou se vyhlašuje v Příloze Sbírky zákonů.*)
David v. r.
Příloha vyhlášky ministra zahraničních věcí č. 74/1956 Sb., o Dopravní dohodě mezi Československou republikou a Poľskou lidovou republikou ze dne 13. ledna 1956.
Dopravní dohoda
mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou.
Majíce na zřeteli všestranný rozvoj československo-polské hospodářské spolupráce, a to zejména v oboru námořní a vnitrozemní plavby a železniční dopravy, president Československé republiky a Státní rada Polské lidové republiky se rozhodli nahradit československo-polskou Dopravní dohodu podepsanou v Praze dne 4. července 1947 novou Dopravní dohodou, odpovídající nynějším hospodářským potřebám obou států, a za tím účelem jmenovali svými zmocněnci:
president Československé republiky:
Antonína Pospíšila,
ministra dopravy,
Státní rada Polské lidové republiky:
ing. Mieczyslawa Popiela,
ministra plavby,
kteří, vyměnivše si plné moci, jež byly shledány v dobré a náležité formě, dohodli se na těchto ustanoveních:

## Oddíl I. - Námořní doprava.

## Článek 1.

(1) Obě smluvní strany vytvoří ve shodě se svými hospodářskými potřebami přiměřené podmínky, umožňující náležité využívání československých i polských námořních lodí.

(2) Polská strana zajistí ve shodě se svými hospodářskými potřebami v polských námořních přístavech přiměřené podmínky umožňující československé straně jejich používání v míře co největší.

## Článek 2.

(1) Námořní obchodní lodi pod československou vlajkou, nazývané dále československými loďmi, budou moci používat polských námořních přístavů jako plavebně-technických základen.

(2) Polská strana zejména zajistí československým lodím skladovací prostory pro předměty nutné k provozu a udržování lodí, možnost používání opravných služeb v dílnách a docích a jiné služby technické i klasifikační, jakož i podle potřeby zásobování pohonnými látkami, potravinami, vodou a pod.

## Článek 3.

(1) S československými loďmi, jakož i s loďmi najatými některým československým podnikem a s náklady uvedených lodí, se bude v polských námořních přístavech a v polských vnitřních a teritoriálních námořních vodách zacházet stejně, jako s loďmi a náklady polskými.

(2) Lodi uvedené v předchozím odstavci nebudou oprávněny provádět kabotáž, rybolov ani jiné způsoby využívání moře v polských vnitřních a teritoriálních námořních vodách ani služby v polských přístavech, na rejdách a na plážích, zejména lodivodství, remorkáž, služby záchranné a služby pomocné.

## Článek 4.

Lodi uvedené v článku 3 odstavci 1 budou s výhradou ustanovení obsažených v článku 5 podléhat v polských námořních přístavech a v polských vnitřních a teritoriálních námořních vodách předpisům polského práva, zejména předpisům týkajícím se pořádku a veřejné bezpečnosti, cel, devis, zdravotnictví, veterinární ochrany, ochrany rostlin a pod.

## Článek 5.

(1) Státní příslušnost československých lodí bude určována právními předpisy československými.

(2) V námořních přístavech a ve vnitřních a teritoriálních námořních vodách Polské lidové republiky budou československé lodi podrobeny československým právním předpisům týkajícím se výstroje, zařízení, bezpečnostních opatření, cejchování a plavební způsobilosti lodi, pokud tyto předpisy neodporují všeobecně uznávaným zásadám mezinárodního práva.

(3) V polských námořních přístavech nebudou československé lodi podléhat novému proměřování a výše přístavních poplatků se bude určovat na základě osvědčení o proměření, vydaného nebo uznaného československými úřady.

## Článek 6.

(1) Každá z obou smluvních stran bude moci v souladu s hospodářskými potřebami obou států zřizovat a udržovat na území druhé smluvní strany podniky, jejichž činnost souvisí s námořní dopravou, s podmínkou, že budou zachovávat právní předpisy platné na tomto území.

(2) Podniky každé z obou smluvních stran, jejichž činnost souvisí s námořní dopravou, budou moci za podmínek uvedených v předchozím odstavci zřizovat a udržovat na území druhé smluvní strany zastupitelství, agencie, odbočky a jiné provozovny.

## Článek 7.

Polská strana bude zacházet s československými podniky a provozovnami uvedenými v článku 6 stejně, jako s podniky a provozovnami polskými, pokud jde o volný vstup do přístavů, výhody poskytované při obchodní činnosti týkající se lodí a jejich nákladů, o usnadňování nakládání a vykládání a pod.

## Článek 8.

(1) Podniky obou smluvních stran uvedené v článku 6 budou provádět přepravu nákladů v těsné hospodářské spolupráci. Předmětem této spolupráce bude také vzájemná pomoc a součinnost při nákupu a stavbě lodí, při jejich opravě, při uskladňování nákladů, při poskytování pomoci při havárii a při doplňování lodních posádek, jakož i při poskytování praxe na námořních obchodních lodích.

(2) Rozsah a podmínky spolupráce uvedené v předchozím odstavci budou dohodnuty mezi výše uvedenými podniky. V případě potřeby budou tyto podniky konat společné porady.

## Oddíl II. - Vnitrozemní vodní doprava.

## Článek 9.

(1) Každá z obou smluvních stran poskytne podnikům vnitrozemní plavby druhé smluvní strany právo používat určených vnitrozemních vodních cest na svém území pro přepravu zboží a cestujících i zavazadel mezi oběma státy, a to i v přepravě průvozní.

(2) Přepravní trasy budou určeny zvláštní dohodou.

## Článek 10.

K plavbě na vnitrozemních vodních cestách každé z obou smluvních stran budou připuštěna plavidla zapsaná do rejstříku v některém z přístavů jedné z obou smluvních stran a odpovídající plavebně technickým podmínkám platným na příslušné vodní cestě.

## Článek 11.

Plavidla vnitrozemní plavby každé z obou smluvních stran budou používat vnitrozemních přístavů druhé smluvní strany jako plavebně-technických základen.

## Článek 12.

(1) Plavidla každé z obou smluvních stran budou podrobena právním předpisům platným na území, kterým proplouvají.

(2) Lodní provoz prováděný na území jedné z obou smluvních stran podniky vnitrozemní plavby druhé smluvní strany, bude podroben jen těm omezením, která vyplývají z právních předpisů, jež se týkají veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti, cel, zdravotnictví, veterinární ochrany a ochrany rostlin.

## Článek 13.

Obě smluvní strany si budou při nehodách, srážkách a pod. vzájemně poskytovat veškerou pomoc včetně pomoci v dílnách a v loděnicích. Tato pomoc bude poskytována v takovém rozsahu, aby umožnila plavidlům doplout bezpečně na vlastní vodní cesty.

## Článek 14.

Lodní listiny a listiny týkající se posádek, vydané příslušnými orgány jedné z obou smluvních stran, budou uznávány druhou smluvní stranou.

## Článek 15.

Podniky vnitrozemní plavby každé z obou smluvních stran budou moci zřizovat a udržovat na území druhé smluvní strany:

a) zastupitelství, agencie a odbočky;

b) opravny;

c) sklady technicko-provozního materiálu, a to s podmínkou, že budou zachovávat právní předpisy platné na tomto území.

## Článek 16.

Každá z obou smluvních stran bude zacházet s plavidly a náklady podniků vnitrozemní plavby druhé smluvní strany, jakož i s jejich provozovnami uvedenými v článku 15 stejně, jako s plavidly a náklady podniků tuzemských, jakož i s jejich provozovnami, pokud jde o používání říčních a námořních přístavů, určených tras přepravy, možnosti oprav a správek, zásobování a pod.

## Oddíl III. - Železniční doprava.

## Článek 17.

Za účelem dalšího zlepšení železniční přepravy, jakož i řádného využití železničního parku, každá z obou smluvních stran:

a) se postará o zajištění výhodných železničních spojů pro vzájemnou a průvozní přepravu;

b) zajistí urychlené provádění veškerých formalit spojených s přepravou cestujících, zavazadel a zboží přes pohraniční přechody a bude ve vzájemné dohodě usilovat o jejich zjednodušení tak, aby zdržení vlaků v pohraničních stanicích bylo co nejkratší;

c) bude pečovat o rychlou, bezpečnou a pravidelnou železniční přepravu cestujících, zavazadel, zboží a spěšnin;

d) bude dbát o urychlené vrácení nákladních vagonů druhé smluvní strany, které jsou na jejím území.

## Článek 18.

Obě smluvní strany budou usilovat o stanovení počtu tras a hraničních přechodů, jakož i jízdního řádu, zajišťujících co nejvýhodnější podmínky pro železniční přepravu.

## Oddíl IV. - Společná ustanovení.

## Článek 19.

Každá z obou smluvních stran bude druhé smluvní straně odevzdávat plány průvozu zboží přes její území. Množství zboží v těchto plánech obsažené bude stanoveno po vzájemné dohodě s ohledem na hospodářské potřeby státu, pro který je průvoz prováděn, a na kapacitu dopravních prostředků a zařízení státu, přes který je průvoz prováděn.

## Článek 20.

Podniky a provozovny každé z obou smluvních stran, uvedené v článcích 6 a 15, budou oprávněny zaměstnávat na území druhé smluvní strany státní občany obou smluvních stran i státní občany třetích států při zachovávání ustanovení o překračování státních hranic a o pobytu na území druhé smluvní strany.

## Článek 21.

Držitelé československých námořnických knížek a ve vnitrozemní plavbě držitelé plaveckých knížek, jakož i osoby do nich vepsané, budou moci překračovat státní hranice v místech k tomu určených podle ustanovení dohodnutých ve zvláštním ujednání.

## Článek 22.

(1) Podniky a provozovny každé z obou smluvních stran, uvedené v článcích 6 a 15, budou na území druhé smluvní strany na základě zásady vzájemnosti osvobozeny od daní, které postihují výnos nebo obrat z provozování dopravy na území druhé smluvní strany nebo jejich majetek na tomto území.

(2) Osvobození výše uvedené se s výhradou zvláštních ujednání nevztahují na činnost, která nesouvisí bezprostředně s dopravou provozovanou podniky a provozovnami uvedenými v předchozím odstavci, ani na provozovanou jimi netransitní dopravu mezi říčními přístavy druhé smluvní strany (kabotáž).

## Článek 23.

(1) Obě smluvní strany si vzájemně poskytnou osvobození od cel a celních poplatků, jakož i od dovozních a vývozních omezení s výhradou zachovávání předpisů týkajících se veřejného pořádku a bezpečnosti a předpisů zdravotních, jakož i předpisů o ochraně zvířat a rostlin:

a) pro námořní lodi a vnitrozemní plavidla s obvyklým zařízením a vybavením, s náhradními součástkami, nářadím, pohonnými látkami a mazadly v množství odpovídajícím obvyklé potřebě, s poživatinami pro posádky lodi nebo plavidla a s jinými zásobami potřebnými na lodi nebo plavidle;

b) pro náklady přepravované dopravními prostředky jedné z obou smluvních stran v průvozu územím druhé smluvní strany;

c) pro předměty dovážené k vybavení, údržbě a opravě námořních lodí a vnitrozemních plavidel, jakož i předmětů dovážených pro vybavení plavebních podniků, jejich zastupitelství, agencií, odboček a jiných provozoven za účelem provádění plavebních prací.

(2) Podrobná ustanovení o celních osvobozeních uvedených v předchozím odstavci budou určena v ujednání celních správ obou smluvních stran.

(3) O celních úlevách a osvobozeních členů lodních posádek a členů jejich rodin co do předmětů osobní potřeby se dohodnou celní správy obou smluvních stran.

## Článek 24.

(1) Osvobození od cel a celních poplatků se nevztahuje na poplatky za služby.

(2) Předměty osvobozené od cla a celních poplatků nemohou být nikomu zcizeny na území, na které byly dovezeny. Celní orgány mohou kontrolovat, zda se těchto předmětů použilo k příslušnému účelu.

(3) Celní úřady průvozního státu mohou průvozní zásilky podrobit celní kontrole nebo nařídit úřední doprovod.

## Článek 25.

K zajištění řádného provádění této dohody, jakož i k vytvoření vhodných podmínek pro další rozvoj spolupráce, budou zúčastněné úřady nebo podniky obou smluvních stran konat společné porady svolávané na žádost jednoho z nich.

## Oddíl V. - Závěrečná ustanovení.

## Článek 26.

Kdyby v době platnosti této dohody jedna z obou smluvních stran požádala o revisi celé této dohody nebo některých jejích ustanovení, bude druhá smluvní strana povinna přistoupit k jednání do tří měsíců od doručení návrhu na revisi.

## Článek 27.

Tato dohoda podléhá ratifikaci a nabude účinnosti dnem výměny ratifikačních listin, která bude provedena ve Varšavě.

## Článek 28.

Tato dohoda se sjednává na dobu pěti let ode dne, kdy nabude účinnosti. Její platnost se prodlužuje mlčky na další pětiletá období, pokud jedna z obou smluvních stran dohodu nevypoví alespoň rok před uplynutím příslušného pětiletého období.

## Článek 29.

Tato Dopravní dohoda nahrazuje československo-polskou Dopravní dohodu podepsanou v Praze dne 4. července 1947. Jakmile nabude účinnosti, pozbudou platnosti československo-polské smlouvy sjednané v souvislosti s výše uvedenou Dopravní dohodou ze dne 4. července 1947.

Tato dohoda byla sepsána v Praze dne 13. ledna 1956 ve dvou vyhotoveních, každé v jazyku českém a polském, při čemž obě znění mají stejnou platnost.

Na důkaz toho uvedení zmocněnci tuto dohodu podepsali a pečetěmi ji opatřili.

Za Československou republiku:

Antonín Pospíšil.

Za Polskou lidovou republiku:

Ing. Mieczyslaw Popiel.

PŘÍLOHA K DOPRAVNÍ DOHODĚ

Seznam

smluv, které pozbyly platnosti nabytím účinnosti Dopravní dohody mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou, sjednané v Praze dne 13. ledna 1956.

1. Dopravní dohoda mezi republikou Československou a republikou Polskou, sjednaná v Praze dne 4. července 1947, se všemi přílohami;

2. článek VII Závěrečného protokolu, podepsaného v Praze dne 4. července 1947 a tvořícího Přílohu čís. 13 Úmluvy mezi republikou Československou a republikou Polskou o zajištění hospodářské spolupráce, sjednané v Praze dne 4. července 1947;

3. československo-polský Dodatkový protokol k Ujednání ve věcech celního řízení a celní kontroly, jakož i dokladů pro posádky vnitrozemských plavidel, sjednaný ve Varšavě dne 16. října 1948;

4. československo-polské Ujednání ve věcech celního řízení a celní kontroly, jakož i dokladů pro posádky vnitrozemských plavidel, sjednané ve Varšavě dne 12. ledna 1949;

5. Úmluva mezi republikou Československou a republikou Polskou o pronájmu ploch ve štětínském přístavu, sjednaná v Praze dne 15. července 1949, se Závěrečným protokolem a s Přílohami.

*) Na straně 161.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/zakony/sb/1956/74)