# 64/1956 Sb. - trestní řád

- Název: Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád)
- Úplná citace: Zákon č. 64/1956 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád)
- Stav: Zrušený
- Znění: Poslední znění před zrušením
- ELI: /eli/cz/sb/1956/64/1957-01-01
- Datum vyhlášení: 23. 12. 1956
- Účinnost od: 1. 1. 1957
- Datum zrušení: 1. 1. 1962
- Částka: 33/1956

## Obsah

- ČÁST PRVÁ - SPOLEČNÁ USTANOVENÍ
- HLAVA PRVÁ - OBECNÁ USTANOVENÍ
- § 1
- § 2
- § 3
- § 4
- § 5
- § 6
- § 7
- HLAVA DRUHÁ - SUBJEKTY ŘÍZENÍ
- Oddíl prvý - Působnost a příslušnost soudů
- § 8
- § 9
- § 10
- § 11
- § 12
- § 13
- § 14
- § 15
- § 16
- § 17
- § 18
- § 19
- § 20
- § 21
- § 22
- § 23
- § 24
- Oddíl druhý - Vyloučení orgánů činných v trestním řízení
- § 25
- § 26
- Oddíl třetí - Zapisovatel a tlumočník
- § 27
- § 28
- § 29
- Oddíl čtvrtý - Obviněný
- § 30
- § 31
- § 32
- Oddíl pátý - Obhájce
- § 33
- § 34
- § 35
- § 36
- § 37
- § 38
- Oddíl šestý - Zúčastněná osoba
- § 39
- § 40
- Oddíl sedmý - Poškozený
- § 41
- § 42
- § 43
- § 44
- § 45
- Oddíl osmý - Zmocněnec zúčastněné osoby a poškozeného
- § 46
- § 47
- HLAVA TŘETÍ - PROCESNÍ ÚKONY
- § 48
- Oddíl prvý - Místo a čas
- § 49
- § 50
- Oddíl druhý - Dožádání
- § 51
- § 52
- § 53
- Oddíl třetí - Protokol
- § 54
- § 55
- § 56
- § 57
- § 58
- Oddíl čtvrtý - Podání
- § 59
- § 60
- Oddíl pátý - Lhůty
- § 61
- § 62
- § 63
- Oddíl šestý - Doručování
- § 64
- § 65
- § 66
- § 67
- § 68
- § 69
- § 70
- Oddíl sedmý - Nahlížení do spisů
- § 71
- § 72
- § 73
- Oddíl osmý - Pořádková pokuta
- § 74
- HLAVA ČTVRTÁ - ZAJIŠTĚNÍ OSOB A VĚCÍ
- Oddíl prvý - Zatčení, prozatímní vazba a zadržení
- § 75
- § 76
- § 77
- § 78
- Oddíl druhý - Vazba
- § 79
- § 80
- § 81
- § 82
- § 83
- § 84
- Oddíl třetí - Vydání a odnětí věci
- § 85
- § 86
- § 87
- § 88
- § 89
- § 90
- Oddíl čtvrtý - Domovní a osobní prohlídka
- § 91
- § 92
- § 93
- § 94
- § 95
- Oddíl pátý - Zadržení a otevření zásilek
- § 96
- § 97
- Oddíl šestý - Zajištění osob a věcí bezpečnostními orgány
- § 98
- HLAVA PÁTÁ - DOKAZOVÁNÍ
- § 99
- Oddíl prvý - Výpověď obviněného
- § 100
- § 101
- § 102
- § 103
- § 104
- Oddíl druhý - Svědci
- § 105
- § 106
- § 107
- § 108
- § 109
- § 110
- § 111
- § 112
- § 113
- Oddíl třetí - Znalci
- § 114
- § 115
- § 116
- § 117
- § 118
- § 119
- § 120
- § 121
- § 122
- § 123
- Oddíl čtvrtý - Věcné a listinné důkazy
- § 124
- § 125
- § 126
- Oddíl pátý - Ohledání
- § 127
- § 128
- § 129
- § 130
- § 131
- § 132
- HLAVA ŠESTÁ - ROZHODNUTÍ
- § 133
- Oddíl prvý - Rozsudek
- § 134
- § 135
- § 136
- § 137
- § 138
- § 139
- § 140
- § 141
- § 142
- § 143
- § 144
- § 145
- § 146
- Oddíl druhý - Usnesení
- § 147
- § 148
- § 149
- § 150
- § 151
- Oddíl třetí - Vykonatelnost rozhodnutí
- § 152
- § 153
- HLAVA SEDMÁ - STÍŽNOST A ŘÍZENÍ O NÍ
- § 154
- § 155
- § 156
- § 157
- § 158
- § 159
- § 160
- § 161
- § 162
- § 163
- HLAVA OSMÁ - NÁKLADY TRESTNÍHO ŘÍZENÍ
- § 164
- § 165
- § 166
- § 167
- § 168
- § 169
- § 170
- § 171
- ČÁST DRUHÁ - PŘÍPRAVNÉ ŘÍZENÍ
- HLAVA DEVÁTÁ - VYŠETŘOVÁNÍ
- Oddíl prvý - Vyšetřovací orgány
- § 172
- § 173
- § 174
- § 175
- Oddíl druhý - Průběh vyšetřování
- § 176
- § 177
- § 178
- § 179
- § 180
- § 181
- § 182
- § 183
- § 184
- § 185
- § 186
- § 187
- § 188
- Oddíl třetí - Rozhodnutí prokurátora v přípravném řízení
- § 189
- § 190
- § 191
- § 192
- § 193
- § 194
- § 195
- ČÁST TŘETÍ - ŘÍZENÍ PŘED SOUDEM
- HLAVA DESÁTÁ - PŘEDBĚŽNÉ PROJEDNÁNÍ OBŽALOBY,
- § 196
- § 197
- § 198
- § 199
- § 200
- § 201
- § 202
- § 203
- § 204
- § 205
- § 206
- § 207
- § 208
- HLAVA JEDENÁCTÁ - HLAVNÍ LÍČENÍ
- Oddíl první - Příprava hlavního líčení
- § 209
- § 210
- § 211
- § 212
- § 213
- Oddíl druhý - Veřejnost hlavního líčení
- § 214
- § 215
- § 216
- Oddíl třetí - Zahájení hlavního líčení
- § 217
- § 218
- § 219
- § 220
- Oddíl čtvrtý - Řízení hlavního líčení
- § 221
- § 222
- Oddíl pátý - Dokazování
- § 223
- § 224
- § 225
- § 226
- § 227
- § 228
- § 229
- § 230
- § 231
- § 232
- Oddíl šestý - Závěr hlavního líčení
- § 233
- § 234
- § 235
- Oddíl sedmý - Odročení hlavního líčení
- § 236
- Oddíl osmý - Rozhodnutí soudu v hlavním líčení
- § 237
- § 238
- § 239
- § 240
- § 241
- § 242
- § 243
- § 244
- § 245
- § 246
- § 247
- Oddíl devátý - Rozhodnutí soudu mimo hlavní líčení
- § 248
- HLAVA DVANÁCTÁ - VEŘEJNÉ ZASEDÁNÍ
- § 249
- § 250
- § 251
- § 252
- § 253
- § 254
- § 255
- HLAVA TŘINÁCTÁ - NEVEŘEJNÉ ZASEDÁNÍ
- § 256
- § 257
- § 258
- § 259
- § 260
- HLAVA ČTRNÁCTÁ - ODVOLÁNÍ A ŘÍZENÍ O NĚM
- § 261
- § 262
- § 263
- § 264
- § 265
- § 266
- § 267
- § 268
- § 269
- § 270
- § 271
- § 272
- § 273
- § 274
- § 275
- § 276
- § 277
- § 278
- § 279
- § 280
- § 281
- § 282
- § 283
- § 284
- § 285
- § 286
- § 287
- § 288
- § 289
- § 290
- HLAVA PATNÁCTÁ - STÍŽNOST PRO PORUŠENÍ ZÁKONA A ŘÍZENÍ O NÍ
- § 291
- § 292
- § 293
- § 294
- § 295
- § 296
- § 297
- § 298
- § 299
- HLAVA ŠESTNÁCTÁ - OBNOVA ŘÍZENÍ
- § 300
- § 301
- § 302
- § 303
- § 304
- § 305
- § 306
- § 307
- § 308
- HLAVA SEDMNÁCTÁ - ZVLÁŠTNÍ ZPŮSOBY ŘÍZENÍ
- § 309
- Oddíl prvý - Řízení proti mladistvým
- § 310
- § 311
- § 312
- § 313
- § 314
- § 315
- § 316
- § 317
- § 318
- § 319
- § 320
- Oddíl druhý - Řízení proti uprchlému
- § 321
- § 322
- § 323
- § 324
- § 325
- Oddíl třetí - Řízení za stanného práva
- § 326
- § 327
- § 328
- § 329
- § 330
- § 331
- § 332
- § 333
- HLAVA OSMNÁCTÁ - VYKONÁVACÍ ŘÍZENÍ
- § 334
- Oddíl prvý - Výkon trestu smrti
- § 335
- § 336
- § 337
- § 338
- Oddíl druhý - Výkon trestu odnětí svobody
- § 339
- § 340
- § 341
- § 342
- § 343
- § 344
- § 345
- § 346
- § 347
- § 348
- § 349
- § 350
- § 351
- § 352
- § 353
- Oddíl třetí - Výkon nápravného opatření
- § 354
- § 355
- § 356
- § 357
- § 358
- Oddíl čtvrtý - Výkon některých vedlejších trestů
- § 359
- § 360
- § 361
- § 362
- § 363
- § 364
- § 365
- § 366
- § 367
- § 368
- § 369
- § 370
- § 371
- § 372
- Oddíl pátý - Výkon ochranného léčení a ochranné výchovy
- § 373
- § 374
- § 375
- § 376
- § 377
- § 378
- § 379
- § 380
- Oddíl šestý - Výkon některých jiných rozhodnutí
- § 381
- § 382
- § 383
- HLAVA DEVATENÁCTÁ - ZAHLAZENÍ ODSOUZENÍ
- § 384
- § 385
- § 386
- § 387
- HLAVA DVACÁTÁ - UDĚLENÍ MILOSTI
- § 388
- § 389
- § 390
- § 391
- § 392
- HLAVA DVACÁTÁ PRVÁ - ODŠKODNĚNÍ ZA VAZBU A ZA TREST
- § 393
- § 394
- § 395
- § 396
- HLAVA DVACÁTÁ DRUHÁ - PRÁVNÍ STYK S CIZINOU
- Oddíl prvý - Vyžádání z ciziny
- § 397
- § 398
- Oddíl druhý - Vydání do ciziny
- § 399
- § 400
- § 401
- § 402
- § 403
- ČÁST ČTVRTÁ - PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
- § 404
- § 405
- § 406
- § 407
- § 408
- § 409
- § 410
- § 411
- § 412
- § 413
- § 414
- § 415

64.
Zákon
ze dne 19. prosince 1956
o trestním řízení soudním (trestní řád).
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

## ČÁST PRVÁ - SPOLEČNÁ USTANOVENÍ

## HLAVA PRVÁ - OBECNÁ USTANOVENÍ

## § 1

Účel zákona

(1) Účelem tohoto zákona je upravit řízení o trestných činech tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni.

(2) Všechny orgány činné v trestním řízení musí trestní věci projednávat co nejrychleji, s plným šetřením ústavně zaručených občanských svobod a tak, aby projednávání působilo výchovně na osobu, proti které se trestní řízení vede, a vychovávalo občany k ostražitosti vůči nepřátelům pracujícího lidu a jiným rušitelům jeho budovatelského úsilí, jakož i k plnění občanských povinností.

(3) Pomáhat k dosažení tohoto účelu je právem a podle ustanovení tohoto zákona též povinností každého občana.

## § 2

Základní zásady trestního řízení

(1) Prokurátor je povinen stíhat všechny trestné činy, pokud se o nich dozví; výjimky jsou přípustné jen podle zákona.

(2) Trestní stíhání před soudy je možné jen na základě obžaloby podané prokurátorem.

(3) Pokud tento zákon nestanoví něco jiného, postupují orgány činné v trestním řízení z úřední povinnosti.

(4) Soudy v trestním řízení rozhodují zpravidla v senátech za účasti soudců z lidu; soudci a soudci z lidu jsou si při rozhodování rovni. Předseda senátu rozhoduje jako soudce jediný, jen kde to zákon výslovně připouští.

(5) Soudci a soudci z lidu rozhodují nezávisle a jsou vázáni jen právním řádem.

(6) Dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu není vina vyslovena, nelze na osobu, proti které se vede trestní řízení, hledět jako by byla vinna.

(7) Orgány činné v trestním řízení provádějí a shromažďují důkazy z úřední povinnosti nebo na návrh stran tak, aby všechny okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly náležitě objasněny; přitom jsou povinny se stejnou pečlivostí přihlížet jak k okolnostem svědčícím proti obviněnému, tak i k okolnostem svědčícím v jeho prospěch. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat a všemi dosažitelnými důkazy ověřit všechny okolnosti případu.

(8) Hodnocení důkazů soudem se děje podle vnitřního přesvědčení soudců, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

(9) Důkaz výpovědmi svědků, znalců a obviněného soud provádí tak, že uvedené osoby sám vyslýchá; výjimky jsou přípustné jen podle zákona.

(10) Při rozhodování v hlavním a odvolacím líčení, jakož i ve veřejném a neveřejném zasedání smí soud přihlédnout jen k těm důkazům, které při tomto jednání byly provedeny.

(11) Při hlavním a odvolacím líčení a veřejném zasedání smí být veřejnost vyloučena jen v případech v tomto zákoně výslovně stanovených.

(12) Osoba, proti které se vede trestní řízení, musí být v každém období řízení poučena o procesních právech umožňujících jí plné uplatnění obhajoby a o tom, že si též může zvolit obhájce; uplatnění jejích práv jsou všechny orgány činné v trestním řízení povinny umožnit.

(13) Každý je oprávněn používat před soudem svého mateřského jazyka.

## § 3

Součinnost státních a jiných orgánů

(1) Státní orgány, jiné orgány, pokud plní úkoly státní správy, a organisace socialistického sektoru jsou povinny pomáhat orgánům činným v trestním řízení při plnění jejich úkolů, zejména s největším urychlením vyhovovat jejich dožádání a trestné činy neprodleně oznamovat prokurátoru.

(2) Ustanovením odstavce 1 není dotčena povinnost zachovávat státní a hospodářské tajemství, ani není dotčena povinnost mlčenlivosti státem výslovně uložená nebo uznaná.

(3) Orgány činné v trestním řízení jsou povinny i navzájem si pomáhat při plnění úkolů vyplývajících z tohoto zákona.

## § 4

Posuzování předběžných otázek

(1) Orgány činné v trestním řízení posuzují samostatně předběžné otázky, které se vyskytnou; je-li tu však o takové otázce pravomocné rozhodnutí soudu, úřadu nebo jiného státního orgánu, vezmou je za podklad svého rozhodnutí, pokud nejde o posouzení viny obviněného.

(2) Pravomocným rozhodnutím soudu o otázkách týkajících se osobního stavu, vydaným v řízení ve věcech občanskoprávních, jsou orgány činné v trestním řízení vázány vždy. Jestliže takové rozhodnutí nebylo dosud vydáno, vyčkají jeho vydání; není-li příslušné řízení dosud v běhu, navrhne prokurátor jeho zahájení.

## § 5

Vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení

(1) Z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle tohoto zákona jsou vyňaty osoby požívající diplomatických imunit a výsad nebo osobního osvobození.

(2) Vznikne-li pochybnost o tom, zda nebo do jaké míry je někdo vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle tohoto zákona, musí být o tom vyžádáno vyjádření ministra spravedlnosti, které je pro všechny orgány činné v trestním řízení závazné.

## § 6

Nepřípustnost trestního stíhání

Trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno,

a) nařídí-li to president republiky, uživ svého práva udílet milost nebo amnestii,

b) jde-li o osobu, k jejímuž stíhání je podle zákona třeba souhlasu, pokud takový souhlas nebyl oprávněným orgánem dán,

c) jde-li o osobu, která pro nedostatek věku není trestně odpovědná,

d) proti tomu, kdo zemřel,

e) proti tomu, proti němuž dřívější trestní stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem nebo bylo soudem nebo prokurátorem zastaveno, pokud nebyla povolena obnova, nebo

f) proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozhodnutím jiného orgánu oprávněného ke stíhání tohoto skutku, ledaže byla povolena obnova nebo skutek, o němž bylo rozhodnuto jako o přestupku, je trestným činem.

## § 7

Výklad některých pojmů

(1) Orgány činnými v trestním řízení se rozumějí soud, prokurátor a vyšetřovací orgány (§ 172).

(2) Kde tento zákon mluví o lidovém a krajském soudu, rozumí se tím v oboru vojenského soudnictví, pokud z jednotlivého ustanovení nevyplývá něco jiného, vojenský obvodový soud a vyšší vojenský soud.

(3) Kde tento zákon mluví o soudci, rozumí se tím též vojenský soudce, a pokud z povahy věci nevyplývá něco jiného, též soudce z lidu.

(4) Kde tento zákon mluví o okresním prokurátoru, rozumí se tím i obvodní prokurátor a obvodní dopravní prokurátor a v oboru vojenského soudnictví vojenský obvodový prokurátor, a kde tento zákon mluví o krajském prokurátoru, rozumí se tím i městský prokurátor a oblastní dopravní prokurátor a v oboru vojenského soudnictví vyšší vojenský prokurátor, pokud z jednotlivého ustanovení nevyplývá něco jiného.

(5) Stranami se rozumějí osoba, proti které se vede trestní řízení, zúčastněná osoba, poškozený a osoba, na jejíž návrh nebo žádost se řízení vede nebo která podala opravný prostředek, a v řízení před soudem též prokurátor.

(6) Pokud z povahy věci nevyplývá jinak, rozumí se obviněným též obžalovaný a odsouzený.

(7) Obžalovaným je ten, ohledně něhož byla obžaloba soudem přijata, a nebyla-li obžaloba předběžně projednávána, ten, proti němuž bylo nařízeno hlavní líčení.

(8) Odsouzeným je ten, proti němuž byl vydán odsuzující rozsudek, jenž již nabyl právní moci.

(9) Zúčastněnou osobou je ten, jehož věc byla zabrána nebo podle návrhu má být zabrána, není-li v řízení obviněným, anebo komu může být nebo bylo uloženo ručení za nedobytný trest peněžitý.

(10) Poškozeným je ten, komu byla trestným činem způsobena škoda, pokud by nárok na její náhradu bylo možno uplatňovat před soudem v řízení ve věcech občanskoprávních, není-li v řízení spoluobviněným.

(11) Kde tento zákon mluví o trestném činu, rozumí se tím též přestupek, pro který prokurátor nařídil zavedení vyšetřování, protože přestupek souvisí s trestným činem téhož obviněného nebo protože prokurátor má za to, že se zřetelem na stupeň nebezpečnosti přestupku pro společnost je přiměřený trest jiného druhu nebo trest vyšší, než může uložit orgán národního výboru nebo jiný orgán, dále přestupek, pro který z téhož důvodu podal prokurátor obžalobu nebo který soud shledal v zažalovaném skutku.

(12) Trestním řízením se rozumí řízení podle tohoto zákona, trestním stíháním pak úsek řízení až do právní moci rozsudku nebo usnesení o zastavení trestního stíhání.

## HLAVA DRUHÁ - SUBJEKTY ŘÍZENÍ

## Oddíl prvý - Působnost a příslušnost soudů

## § 8

Působnost soudů

Soudy konají řízení a rozhodují o trestných činech a přestupcích, pro něž byla prokurátorem u soudu podána obžaloba.

## § 9

Pravomoc obecných soudů

Soudnictví ve věcech trestních vykonávají obecné soudy, pokud podle zákona nenáleží jeho výkon soudům vojenským.

Pravomoc vojenských soudů

## § 10

(1) Pravomoci vojenských soudů podléhají

a) vojáci v činné službě,

b) příslušníci vojensky organisovaných a jiných sborů v činné službě, o nichž to stanoví zvláštní zákony,

c) váleční zajatci.

(2) Pravomoc vojenských soudů podle odstavce 1 se vztahuje jen na trestné činy spáchané za trvání poměru, který tuto pravomoc zakládá.

(3) Jestliže trestný čin, který byl spáchán v době trvání poměru zakládajícího pravomoc vojenských soudů, vyjde najevo teprve po skončení takového poměru, může vojenský soud věc postoupit soudu obecnému. Pro takový čin může být obžaloba podána přímo u soudu obecného. Obecný soud pak věc soudu vojenskému již postoupit nemůže.

(4) Ustanovení odstavce 3 se neužije, jde-li o trestné činy podle hlavy prvé oddíl třetí zvláštní části trestního zákona a o trestné činy vojenské.

## § 11

(1) Pravomoci vojenských soudů podléhají dále

a) vojáci mimo činnou službu pro trestný čin nenastoupení služby v branné moci (§§ 265 až 267 tr. zák.) a

b) civilní osoby pro trestné činy proti obraně vlasti podle hlavy prvé oddíl třetí zvláštní části trestního zákona.

(2) Vojáci a příslušníci sborů uvedených v § 10 odst. 1 písm. b) podléhají pravomoci vojenských soudů i mimo činnou službu pro trestné činy vojenské, jichž se dopustili ve služebním stejnokroji.

Věcná příslušnost

## § 12

Pokud tento zákon nestanoví něco jiného, koná v první stolici řízení lidový soud.

## § 13

(1) Krajský soud koná v první stolici řízení o trestných činech podle hlavy prvé zvláštní části trestního zákona a podle zákona na ochranu míru, na které zákon stanoví trest smrti nebo trest odnětí svobody, jehož dolní hranice činí nejméně pět let, a dále o trestných činech podvracení republiky, teroru, záškodnictví a sabotáže (§§ 79a, 80a, 84 a 85 tr. zák.).

(2) Vyšší vojenský soud koná v první stolici řízení též o trestných činech funkcionářů, pro které je zřízen.

Místní příslušnost

## § 14

(1) Řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán.

(2) Nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož obvodu má obviněný bydliště, pracoviště nebo pobyt; jestliže se nedají zjistit nebo jsou mimo území Československé republiky, soud, v jehož obvodu čin vyšel najevo.

## § 15

(1) Řízení o trestných činech příslušníků ozbrojených sborů, kteří konají službu u části, pro kterou byl zřízen vojenský soud, koná tento soud.

(2) Řízení o trestných činech funkcionářů ozbrojených sborů koná vojenský soud, který je určen presidentem republiky k projednání trestných činů těchto funkcionářů.

Společné řízení

## § 16

O všech trestných činech téhož obviněného a proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí, se koná společné řízení. Společné řízení však nemůže konat obecný soud o trestném činu osoby podléhající pravomoci vojenských soudů a naopak.

## § 17

Společné řízení koná krajský soud, je-li příslušný konat řízení alespoň o jednom z trestných činů.

## § 18

Společné řízení koná soud, který je příslušný konat řízení proti přímému pachateli nebo o nejtěžším trestném činu.

## § 19

Je-li podle předchozích ustanovení příslušno soudů několik, koná řízení z těchto soudů ten, u něhož podal prokurátor obžalobu nebo jemuž věc byla nepříslušným soudem postoupena.

## § 20

Vyloučení věci

(1) K urychlení řízení nebo z jiných důležitých důvodů lze řízení o některém z trestných činů nebo proti některému z obviněných vyloučit ze společného řízení.

(2) Příslušnost soudu věc vyloučivšího se nemění; vyloučí-li však krajský soud věc, o níž by jinak příslušelo konat řízení lidovému soudu, může ji postoupit místně příslušnému soudu lidovému.

## § 21

Spojení věcí

Jsou-li tu podmínky společného řízení, může soud spojit k společnému projednání a rozhodnutí věci, v nichž byly podány samostatné obžaloby.

## § 22

Spory o příslušnost

Spory o příslušnost mezi soudy rozhoduje soud, který je jim nejblíže společně nadřízen.

Odnětí a přikázání věci

## § 23

Z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu téže stolice; o odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen.

## § 24

(1) Na návrh předsedy nejvyššího soudu nebo generálního prokurátora může nejvyšší soud

a) považuje-li to se zřetelem na povahu trestného činu nebo na osobu pachatele za nutné, odejmout věc příslušnému lidovému soudu a přikázat ji k pokračování v řízení a k rozhodnutí krajskému soudu,

b) z důležitých důvodů odejmout věc, ve které bylo podáno odvolání proti rozsudku lidového soudu, příslušnému krajskému soudu a rozhodnout o odvolání sám.

(2) Jde-li o trestný čin, který ohrožuje důležité zájmy obrany vlasti, může nejvyšší soud věc odejmout příslušnému soudu obecnému a přikázat ji k pokračování v řízení a k rozhodnutí vojenskému soudu téže nebo vyšší stolice.

## Oddíl druhý - Vyloučení orgánů činných v trestním řízení

## § 25

(1) Z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce, prokurátor, vyšetřovací orgán a zapisovatel, u něhož pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, jde-li o soudce též k prokurátoru a jde-li o prokurátora též k vyšetřovacímu orgánu, lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti.

(2) Soudce je dále vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako prokurátor, vyšetřovací orgán, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného.

(3) Ve vyšší stolici je kromě toho vyloučen soudce, který se zúčastnil rozhodování v první stolici, a naopak; z rozhodování o stížnosti je vyloučen prokurátor, který se zúčastnil řízení v první stolici.

## § 26

(1) Jakmile se doví o skutečnosti odůvodňující jeho vyloučení nebo je-li taková skutečnost některou ze stran namítána, oznámí to soudce předsedovi soudu, předseda soudu předsedovi nadřízeného soudu a jiná osoba bezprostředně nadřízenému orgánu; až do rozhodnutí těchto orgánů o vyloučení vykonávají jen ty úkony, které nesnesou odkladu.

(2) Jestliže soudce, o jehož vyloučení jde, s tím souhlasí, může předseda soudu, aniž o vyloučení rozhodne, přidělit věc soudci jinému nebo určit za něho do senátu jiného soudce.

## Oddíl třetí - Zapisovatel a tlumočník

## § 27

Zapisovatel

Je-li o úkonu třeba sepsat protokol, přibere se zapisovatel vzatý do slibu. Jestliže zapisovatel není dosažitelný a úkon nesnese odkladu, nutno k úkonu přibrat nezúčastněnou zletilou osobu jako svědka.

Tlumočník

## § 28

(1) Je-li třeba přetlumočit obsah výpovědi nebo písemnosti anebo neovládá-li obviněný jazyk, ve kterém se jednání vede, přibere se tlumočník; tlumočník může být zároveň zapisovatelem.

(2) Jako tlumočník nesmí být přibrán, kdo by byl ve věci vyloučen z důvodu uvedeného v § 25 odst. 1.

(3) Tlumočník se v předvolání upozorní na následky nedostavení se (§ 74) a na povinnost bez odkladu oznámit skutečnosti, pro které by byl ve věci vyloučen nebo které mu jinak brání být ve věci činný jako tlumočník.

(4) Tlumočník musí být poučen o tom, že je povinen přesně přetlumočit obsah výpovědi nebo písemnosti a zachovávat mlčenlivost o tom, co se jako tlumočník dověděl; dále musí být poučen o významu své funkce s hlediska obecného zájmu a o trestních následcích křivé výpovědi.

## § 29

(1) Tlumočník má nárok na náhradu nutných výdajů a na přiměřenou odměnu (tlumočné).

(2) Výši tlumočného určí ten, kdo tlumočníka přibral, a v řízení před soudem předseda senátu. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.

## Oddíl čtvrtý - Obviněný

## § 30

Obviněný

Toho, kdo je podezřelý ze spáchání trestného činu, lze považovat za obviněného a použít proti němu prostředků daných tímto zákonem proti obviněnému teprve tehdy, bylo-li proti němu vzneseno obvinění (§ 178).

## § 31

Práva obviněného

(1) Obviněný má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu dávají za vinu, a k důkazům o nich, právo uvést všechny okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě, a dále zejména právo činit v trestním řízení návrhy, zvolit si obhájce a podávat opravné prostředky. Tato práva příslušejí obviněnému i tehdy, jestliže není svéprávný.

(2) Všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny obviněného vždy o jeho právech poučit a poskytnout mu plnou možnost jejich uplatnění.

## § 32

Zákonný zástupce obviněného

Zákonný zástupce nesvéprávného obviněného je oprávněn obviněného zastupovat, zejména zvolit mu obhájce, činit za obviněného návrhy, podávat za něho žádosti a opravné prostředky; je též oprávněn zúčastnit se všech úkonů, kterých se podle zákona může zúčastnit obviněný. Ve prospěch obviněného může zákonný zástupce tato práva vykonávat i proti vůli obviněného.

## Oddíl pátý - Obhájce

## § 33

Obhájce

(1) Obhájcem může být, není-li dále stanoveno něco jiného, jen advokát; v oboru vojenského soudnictví a v řízení o trestných činech náležejících k příslušnosti krajského soudu (§ 13 odst. 1), jen advokát zapsaný do zvláštního seznamu, který vede ministerstvo spravedlnosti.

(2) Při hlavním a odvolacím líčení a veřejném zasedání nemůže být obhájcem ten, kdo je k němu předvolán jako svědek, znalec nebo tlumočník.

## § 34

Zvolený obhájce

(1) Neužije-li obviněný nebo jeho zákonný zástupce práva zvolit obhájce, může ho zvolit na svůj náklad jeho příbuzný v pokolení přímém, jeho sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel a druh, jakož i zúčastněná osoba. Není-li obviněný svéprávný, mohou tak tyto osoby učinit i proti jeho vůli.

(2) Nebude-li obhájce soudu a v přípravném řízení prokurátoru nebo vyšetřovacímu orgánu oznámen tím, kdo ho zvolil, musí sám prokázat, že byl za obhájce zvolen.

(3) Obviněný si může místo obhájce, který mu byl ustanoven nebo jinou osobou k tomu oprávněnou zvolen, zvolit obhájce jiného.

Ustanovený obhájce

## § 35

(1) Jestliže obviněný nemá obhájce v případech, kdy ho musí mít, a neprokáže ve stanovené lhůtě, že si ho sám zvolil, bude mu obhájce ustanoven na jeho náklad.

(2) Nemá-li obviněný v případě uvedeném v odstavci 1 dostatečných prostředků, aby hradil odměnu obhájci, bude mu ustanoven obhájce, který ho bude obhajovat bez nároku na odměnu.

(3) Na žádost obviněného, který nemá dostatečných prostředků, aby hradil odměnu obhájci, bude mu ustanoven obhájce, který ho bude obhajovat bez nároku na odměnu, i když nejde o případ, kdy obviněný obhájce mít musí.

(4) Je-li obviněných několik, ustanoví se těm, jejichž zájmy si v trestním řízení neodporují, zpravidla obhájce společný.

## § 36

(1) Obhájce ustanovuje předseda senátu a v řízení přípravném prokurátor, a to zpravidla v součinnosti s advokátní poradnou; jim náleží též zprostit ustanoveného obhájce povinnosti obhajování.

(2) V oboru vojenského soudnictví může být se souhlasem náčelníka ustanoven obhájcem též důstojník justice v činné službě, jestliže jde o naléhavý případ a advokát není ihned dosažitelný anebo jestliže to vyžaduje povaha projednávané věci; obhájcem však nemůže být důstojník činný u vojenského prokurátora.

## § 37

(1) Ustanovený obhájce je povinen převzít obhajobu; z důležitých důvodů může však být na svou žádost povinnosti obhajování zproštěn a místo něho ustanoven obhájce jiný.

(2) Z důležitých důvodů může být na žádost obviněného místo ustanoveného obhájce ustanoven obhájce jiný. Lze též rozhodnout, aby obhájce již ustanovený obhajoval obviněného bez nároku na odměnu.

## § 38

Oprávnění obhájce

(1) Obhájce je oprávněn již za přípravného řízení činit za obviněného návrhy a podávat za něho žádosti a opravné prostředky. Při seznamování obviněného s výsledky vyšetřování (§§ 183, 184) a kdykoli později smí obhájce mluvit s obviněným, který je ve vazbě, bez přítomnosti jiných osob a nahlížet do spisů.

(2) Obhájce je v řízení před soudem též oprávněn zúčastnit se všech úkonů, kterých se může zúčastnit obviněný.

(3) Není-li obviněný svéprávný, může obhájce oprávnění uvedená v odstavcích 1 a 2 vykonávat též proti vůli obviněného.

(4) Nebylo-li zmocnění obhájce omezeno, vztahuje se na celé řízení, a to i tehdy, jde-li o obhájce ustanoveného.

## Oddíl šestý - Zúčastněná osoba

## § 39

(1) Zúčastněné osobě musí být poskytnuta možnost, aby se k věci vyjádřila; může být přítomna při hlavním a odvolacím líčení a veřejném zasedání a činit v něm návrhy.

(2) Orgány činné v trestním řízení jsou povinny zúčastněnou osobu o jejích právech poučit a poskytnout jí plnou možnost jejich uplatnění.

## § 40

Není-li zúčastněná osoba svéprávná, vykonává její práva podle tohoto zákona její zákonný zástupce.

## Oddíl sedmý - Poškozený

Uplatnění nároku poškozeného

## § 41

(1) Poškozený má právo žádat, aby v trestním řízení bylo rozhodnuto o jeho nároku na náhradu škody způsobené trestným činem, a činit návrhy. Toto právo poškozenému nepřísluší v řízení o trestných činech náležejících k příslušnosti krajského soudu (§ 13 odst. 1).

(2) Orgány činné v trestním řízení jsou povinny poškozeného o jeho právech poučit a poskytnout mu plnou možnost jejich uplatnění.

(3) Právo podle odstavce 1 poškozenému nepřísluší, jestliže nárok na náhradu škody uplatnil již v řízení ve věcech občanskoprávních.

## § 42

Zemře-li poškozený, přecházejí práva, která má v trestním řízení, na jeho právního nástupce.

## § 43

Zákonný zástupce poškozeného

Není-li poškozený svéprávný, vykonává jeho práva podle tohoto zákona jeho zákonný zástupce.

Zajištění nároku poškozeného

## § 44

(1) Je-li důvodná obava, že uspokojení nároku poškozeného na náhradu škody bude mařeno, může soud a v řízení přípravném prokurátor na návrh poškozeného zajistit movité věci obviněného, a to do pravděpodobné výše škody; zajištěné věci nutno sepsat a zpravidla uschovat u státního notářství nebo u soudu. K uspokojení tohoto nároku mohou být zajištěny též pohledávky obviněného, pokud nejde o odměnu za práci nebo o pohledávky plynoucí z nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení; dlužníku obviněného se přikáže, aby místo plnění obviněnému složil předmět plnění do úschovy státního notářství nebo soudu.

(2) O tom, že zajištění bylo nařízeno, se poškozený vyrozumí s poučením o ustanovení § 45.

(3) Proti rozhodnutí, jímž bylo zajištění nařízeno, může obviněný podat stížnost.

(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se neužije v řízení o trestných činech náležejících k příslušnosti krajského soudu (§ 13 odst. 1).

(5) Návrh podle odstavce 1 není oprávněn učinit poškozený, který svůj nárok na náhradu škody uplatnil již v řízení ve věcech občanskoprávních.

## § 45

(1) Zajištění musí být zrušeno

a) pomine-li důvod, pro který bylo nařízeno,

b) skončí-li trestní stíhání zastavením nebo rozsudkem zprošťujícím,

c) uplyne-li jeden měsíc od právní moci rozsudku, jímž byl obžalovaný uznán vinným, nebo

d) stran věci, která byla omylem zajištěna, ač náleží jiné osobě než obviněnému.

(2) Zajištění musí být omezeno, je-li zřejmo, že ho není třeba v rozsahu, v němž bylo nařízeno.

## Oddíl osmý - Zmocněnec zúčastněné osoby a poškozeného

## § 46

(1) Zúčastněná osoba a poškozený se mohou dát zastupovat zmocněncem. Nebude-li zmocněnec soudu a v řízení přípravném prokurátoru nebo vyšetřovacímu orgánu oznámen tím, kdo ho zmocnil, musí sám prokázat, že je zmocněn.

(2) Zmocněncem zúčastněné osoby a poškozeného může být jen osoba svéprávná a občansky bezúhonná, která není pokoutníkem; při hlavním a odvolacím líčení a veřejném zasedání nemůže být zmocněncem ten, kdo je k němu předvolán jako svědek, znalec nebo tlumočník.

(3) V oboru vojenského soudnictví a v řízení o trestných činech náležejících k příslušnosti krajského soudu (§ 13 odst. 1) může být zmocněncem jen advokát, který by ve věci mohl být obhájcem.

## § 47

(1) Zmocněnec zúčastněné osoby a poškozeného je oprávněn činit za zúčastněnou osobu nebo poškozeného návrhy a podávat za ně žádosti a opravné prostředky; je též oprávněn zúčastnit se všech úkonů, kterých se mohou zúčastnit zúčastněná osoba nebo poškozený.

(2) Nebylo-li zmocnění omezeno, vztahuje se na celé řízení.

## HLAVA TŘETÍ - PROCESNÍ ÚKONY

## § 48

Obecné ustanovení

Při provádění procesního úkonu musí se jednat s osobami na úkonu zúčastněnými tak, jak to vyžaduje význam a výchovný účel trestního řízení, šetřit jejich osobnosti a jejich ústavou zaručených práv a vycházet jejich žádostem podle možnosti vstříc.

## Oddíl prvý - Místo a čas

## § 49

(1) Procesní úkony se zpravidla vykonávají v úřední místnosti toho, kdo je provádí. Vyžaduje-li toho povaha úkonu nebo je-li toho třeba pro urychlení řízení, náležité objasnění věci nebo z jiných důležitých důvodů, provedou se procesní úkony i mimo úřední místnost nebo sídlo příslušného soudu, prokurátora nebo vyšetřovacího orgánu.

(2) Má-li být procesní úkon vykonán v objektu státního orgánu nebo ústavu, podniku nebo jiné organisace, je nutno to předem ohlásit osobě pověřené jeho vedením.

(3) V objektech ozbrojených sborů smí být procesní úkon vykonán jen s vědomím příslušného náčelníka.

## § 50

(1) Procesní úkony se provádějí zpravidla v pracovní době. Ve dnech pracovního klidu a v noci lze tyto úkony konat jen v naléhavých případech.

(2) Provedení procesních úkonů má být stanoveno zpravidla nejméně tři dny předem, jestliže se úkonu mají zúčastnit jiné osoby. Má-li být vyslechnut větší počet osob zaměstnaných na témže pracovišti, lze jejich výslech provést po předchozí dohodě s vedoucím pracoviště v místě pracoviště, a to i bez jejich předchozího předvolání; jde-li o příslušníky ozbrojených sborů v činné službě u téhož útvaru, lze tak učinit po dohodě s příslušným náčelníkem.

## Oddíl druhý - Dožádání

## § 51

(1) Soud, prokurátor a vyšetřovací orgány vykonávají jednotlivé úkony trestního řízení ve svém obvodě zpravidla sami. Mimo svůj obvod vykonávají jednotlivé úkony trestního řízení soud, prokurátor nebo vyšetřovací orgán zpravidla dožádáním lidového soudu, prokurátora nebo vyšetřovacího orgánu, v jehož obvodě má být úkon proveden, po případě též dožádáním vojenského soudu nebo prokurátora; jestliže věc nesnese odkladu nebo je toho nezbytně třeba pro řádné posouzení věci, vykonají je i mimo svůj obvod sami.

(2) Nejvyšší soud a krajský soud mohou je však i ve svém obvodu vykonat dožádáním lidového soudu, v jehož obvodu má být úkon proveden; nejvyšší soud může toto činit též dožádáním krajského soudu.

(3) V oboru vojenského soudnictví mohou jednotlivé úkony trestního řízení vykonat vojenský soud nebo vojenský prokurátor též dožádáním lidového soudu nebo okresního prokurátora, v jehož obvodu má být úkon proveden.

## § 52

(1) Je-li k provedení úkonů, o které je žádáno, třeba podrobnější znalosti spisů, mohou být spisy nebo jejich části k dožádání připojeny.

(2) Jestliže to je pro úspěšné provedení řízení třeba, je nutno výslech při provádění dožádání rozšířit podle toho, co při něm vyjde najevo, i na okolnosti nebo osoby, které v dožádání nebyly uvedeny.

## § 53

Úkony dožádaného soudu koná soudce jediný; při tom má práva a povinnosti předsedy senátu.

## Oddíl třetí - Protokol

## § 54

Sepisování protokolu

(1) O každém procesním úkonu je třeba sepsat protokol, a to ihned při úkonu, a není-li to možné, co nejdříve po něm.

(2) Protokol sepisuje zapisovatel, nebo nemohl-li být přibrán (§ 27), osoba, která procesní úkon provádí. Protokol o hlavním a odvolacím líčení a veřejném zasedání sepisuje vždy zapisovatel podle diktátu nebo pokynů předsedy senátu; výpovědi osob, které byly již vyslechnuty, zapíší se do tohoto protokolu potud, pokud obsahují odchylky nebo dodatky k jejich výpovědem. Závěrečné řeči stran se v protokole zpravidla neuvádějí; uvede se pouze pořadí, v jakém byly proneseny, a závěrečné návrhy.

(3) Osobě, které se úkon nebo jednání týká, lze dovolit, aby sama diktovala svou výpověď; tato okolnost se poznamená v protokole.

(4) Při výslechu několika obviněných nebo svědků mimo hlavní a odvolací líčení a veřejné zasedání se sepíše s každým zvláštní protokol. O pozdějších výsleších se zpravidla sepíše jen dodatek k dřívějšímu protokolu.

(5) Protokol o výpovědi osoby neznalé českého ani slovenského jazyka se sepíše některým z těchto jazyků; záleží-li na doslovném znění výpovědi, zapíše zapisovatel nebo tlumočník její příslušnou část také v jazyku, jímž tato osoba vypovídala.

*Zobrazeno prvních 250 z 1832 bloků úplného znění. Kompletní text je na kanonické stránce.*

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/zakony/sb/1956/64)