# 65/1954 Sb. - Vyhláška o Ženevských úmluvách ze dne 12. srpna 1949 na ochranu obětí války

- Úplná citace: Vyhláška č. 65/1954 Sb., o Ženevských úmluvách ze dne 12. srpna 1949 na ochranu obětí války
- Stav: Bez účinnosti
- Znění: Vyhlášené znění
- ELI: /eli/cz/sb/1954/65/0000-00-00
- Datum vyhlášení: 31. 12. 1954
- Účinnost od: 21. 10. 1950
- Částka: 40/1954

## Obsah

- Článek 1.
- Článek 2.
- Článek 3.
- Článek 4.
- Článek 5.
- Článek 6.
- Článek 7.
- Článek 8.
- Článek 9.
- Článek 10.
- Článek 11.
- Článek 12.
- Článek 13.
- Článek 14.
- Článek 15.
- Článek 16.
- Článek 17.
- Článek 18.
- Článek 19.
- Článek 20.
- Článek 21.
- Článek 22.
- Článek 23.
- Článek 24.
- Článek 25
- Článek 26.
- Článek 27
- Článek 28.
- Článek 29.
- Článek 30.
- Článek 31.
- Článek 32.
- Článek 33.
- Článek 34.
- Článek 35.
- Článek 36.
- Článek 37.
- Článek 38.
- Článek 39.
- Článek 40.
- Článek 41.
- Článek 42.
- Článek 43.
- Článek 44.
- Článek 45.
- Článek 46.
- Článek 47.
- Článek 48.
- Článek 49.
- Článek 50.
- Článek 51.
- Článek 52.
- Článek 53.
- Článek 54.
- Článek 55.
- Článek 56.
- Článek 57.
- Článek 58.
- Článek 59.
- Článek 60.
- Článek 61.
- Článek 62.
- Článek 63.
- Článek 64.
- Článek 1.
- Článek 2.
- Článek 3.
- Článek 4.
- Článek 5.
- Článek 6.
- Článek 7.
- Článek 8.
- Článek 9.
- Článek 10.
- Článek 11.
- Článek 12.
- Článek 13.
- Článek 1.
- Článek 2.
- Článek 3.
- Článek 4.
- Článek 5.
- Článek 6.
- Článek 7.
- Článek 8.
- Článek 9.
- Článek 10.
- Článek 11.
- Článek 12.
- Článek 13.
- Článek 14.
- Článek 15.
- Článek 16.
- Článek 17.
- Článek 18.
- Článek 19.
- Článek 20.
- Článek 21.
- Článek 22.
- Článek 23.
- Článek 24.
- Článek 25.
- Článek 26.
- Článek 27.
- Článek 28.
- Článek 29.
- Článek 30.
- Článek 31.
- Článek 32.
- Článek 33.
- Článek 34.
- Článek 35.
- Článek 36.
- Článek 37.
- Článek 38.
- Článek 39.
- Článek 40.
- Článek 41.
- Článek 42.
- Článek 43.
- Článek 44.
- Článek 45.
- Článek 46.
- Článek 47.
- Článek 48.
- Článek 49.
- Článek 50.
- Článek 51.
- Článek 52.
- Článek 53.
- Článek 54.
- Článek 55.
- Článek 56.
- Článek 57.
- Článek 58.
- Článek 59.
- Článek 60.
- Článek 61.
- Článek 62.
- Článek 63.
- ČÁST I. - VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ.
- Článek 1.
- Článek 2.
- Článek 3.
- Článek 4.
- Článek 5.
- Článek 6.
- Článek 7.
- Článek 8.
- Článek 9.
- Článek 10.
- Článek 11.
- ČÁST II. - VŠEOBECNÁ OCHRANA VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ.
- Článek 12.
- Článek 13.
- Článek 14.
- Článek 15.
- Článek 16.
- ČÁST III. - ZAJETÍ.
- ODDÍL I. - Počátek zajetí.
- Článek 17.
- Článek 18.
- Článek 19.
- Článek 20.
- ODDÍL II. - Internování válečných zajatců.
- Článek 21.
- Článek 22.
- Článek 23.
- Článek 24.
- Článek 25.
- Článek 26.
- Článek 27.
- Článek 28.
- Článek 29.
- Článek 30.
- Článek 31.
- Článek 32.
- Článek 33.
- Článek 34.
- Článek 35.
- Článek 36.
- Článek 37.
- Článek 38.
- Článek 39.
- Článek 40.
- Článek 41.
- Článek 42.
- Článek 43.
- Článek 44.
- Článek 45.
- Článek 46.
- Článek 47.
- Článek 48.
- ODDÍL III. - Práce válečných zajatců.
- Článek 49.
- Článek 50.
- Článek 51.
- Článek 52.
- Článek 53.
- Článek 54.
- Článek 55.
- Článek 56.
- Článek 57.
- ODDÍL IV. - Peněžní příjmy válečných zajatců.
- Článek 58.
- Článek 59.
- Článek 60.
- Článek 61.
- Článek 62.
- Článek 63.
- Článek 64.
- Článek 65.
- Článek 66.
- Článek 67.
- Článek 68.
- ODDÍL V.
- Článek 69.
- Článek 70.
- Článek 71.
- Článek 72.
- Článek 73.
- Článek 74.
- Článek 75.
- Článek 76.
- Článek 77.
- ODDÍL VI. - Styk válečných zajatců s úřady.
- Článek 78.
- Článek 79.
- Článek 80.
- Článek 81.
- Článek 82.
- Článek 83.
- Článek 84.
- Článek 85.
- Článek 86.
- Článek 87.
- Článek 88.
- Článek 89.
- Článek 90.
- Článek 91.
- Článek 92.
- Článek 93.
- Článek 94.
- Článek 95.
- Článek 96.
- Článek 97.
- Článek 98.
- Článek 99.
- Článek 100.
- Článek 101.
- Článek 102.
- Článek 103.
- Článek 104.
- Článek 105.
- Článek 106.
- Článek 107.
- Článek 108.
- ČÁST IV. - KONEC ZAJETÍ.
- ODDÍL I. - Přímá repatriace a nemocniční ošetření v neutrálních zemích.
- Článek 109.
- Článek 110.
- Článek 111.
- Článek 112.
- Článek 113.
- Článek 114.
- Článek 115.
- Článek 116.
- Článek 117.
- ODDÍL II. - Propuštění a repatriace válečných zajatců po skončení nepřátelství.
- Článek 118.
- Článek 119.
- ODDÍL III. - Úmrtí válečných zajatců.
- Článek 120.
- Článek 121.
- ČÁST V. - INFORMAČNÍ KANCELÁŘ A POMOCNÉ SPOLEČNOSTI PRO VÁLEČNÉ ZAJATCE.
- Článek 122.
- Článek 123.
- Článek 124.
- Článek 125.
- ČÁST VI. - PROVÁDĚNÍ ÚMLUVY.
- ODDÍL I. - Všeobecná ustanovení
- Článek 126.
- Článek 127.
- Článek 128.
- Článek 129.
- Článek 130.
- Článek 131.
- Článek 132.
- ODDÍL II. - Závěrečná ustanovení.
- Článek 133.
- Článek 134.
- Článek 135.
- Článek 136.
- Článek 137.
- Článek 138.
- Článek 139.
- Článek 140.
- Článek 141.
- Článek 142.
- Článek 143.
- Článek 1.
- Článek 2.
- Článek 3.
- Článek 4.
- Článek 5.
- Článek 6.
- Článek 7.
- Článek 8.
- Článek 9.
- Článek 10.
- Článek 11.
- Článek 12.
- Článek 13.
- Článek 14.
- Článek 1.
- Článek 2.
- Článek 3.
- Článek 4.
- Článek 5.
- Článek 6.
- Článek 7.
- Článek 8.
- Článek 9.
- ČÁST I - VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ
- Článek 1.
- Článek 2.
- Článek 3.
- Článek 4.
- Článek 5.
- Článek 6.
- Článek 7.
- Článek 8.
- Článek 9.
- Článek 10.
- Článek 11.
- Článek 12.
- ČÁST II - VŠEOBECNÁ OCHRANA OBYVATELSTVA PROTI NĚKTERÝM ÚČINKŮM VÁLKY
- Článek 13.
- Článek 14.
- Článek 15.
- Článek 16.
- Článek 17.
- Článek 18.
- Článek 19.
- Článek 20.
- Článek 21.
- Článek 22.
- Článek 23.
- Článek 24.
- Článek 25.
- Článek 26.
- ČÁST III - POSTAVENÍ CHRÁNĚNÝCH OSOB A ZACHÁZENÍ S NIMI
- ODDÍL I - Ustanovení společná pro území stran v konfliktu a pro území obsazená
- Článek 27.
- Článek 28.
- Článek 29.
- Článek 30.
- Článek 31.
- Článek 32.
- Článek 33.
- Článek 34.
- ODDÍL II - Cizinci na území strany v konfliktu
- Článek 35.
- Článek 36.
- Článek 37.
- Článek 38.
- Článek 39.
- Článek 40.
- Článek 41.
- Článek 42.
- Článek 43.
- Článek 44.
- Článek 45.
- Článek 46.
- ODDÍL III - Obsazená území
- Článek 47.
- Článek 48.
- Článek 49.
- Článek 50.
- Článek 51.
- Článek 52.
- Článek 53.
- Článek 54.
- Článek 55.
- Článek 56.
- Článek 57.
- Článek 58.
- Článek 59.
- Článek 60.
- Článek 61.
- Článek 62.
- Článek 63.
- Článek 64.
- Článek 65.
- Článek 66.
- Článek 67.
- Článek 68.
- Článek 69.
- Článek 70.
- Článek 71.
- Článek 72.
- Článek 73.
- Článek 74.
- Článek 75.
- Článek 76.
- Článek 77.
- Článek 78.
- ODDÍL IV - Pravidla pro nakládání s internovanými
- Článek 79.
- Článek 80.
- Článek 81.
- Článek 82.
- Článek 83.
- Článek 84.
- Článek 85.
- Článek 86.
- Článek 87.
- Článek 88.
- Článek 89.
- Článek 90.
- Článek 91.
- Článek 92.
- Článek 93.
- Článek 94.
- Článek 95.
- Článek 96.
- Článek 97.
- Článek 98.
- Článek 99.
- Článek 100.
- Článek 101.
- Článek 102.
- Článek 103.
- Článek 104.
- Článek 105.
- Článek 106.
- Článek 107.
- Článek 108.
- Článek 109.
- Článek 110.
- Článek 111.
- Článek 112.
- Článek 113.
- Článek 114.
- Článek 115.
- Článek 116.
- Článek 117.
- Článek 118.
- Článek 119.
- Článek 120.
- Článek 121.
- Článek 122.
- Článek 123.
- Článek 124.
- Článek 125.
- Článek 126.
- Článek 127.
- Článek 128.
- Článek 129.
- Článek 130.
- Článek 131.
- Článek 132.
- Článek 133.
- Článek 134.
- Článek 135.
- ODDÍL V - Informační kanceláře a Ústřední informační kancelář
- Článek 136.
- Článek 137.
- Článek 138.
- Článek 139.
- Článek 140.
- Článek 141.
- ČÁST IV - PROVÁDĚNÍ ÚMLUVY
- ODDÍL I - Všeobecná ustanovení
- Článek 142.
- Článek 143.
- Článek 144.
- Článek 145.
- Článek 146.
- Článek 147.
- Článek 148.
- Článek 149.
- ODDÍL II - Závěrečná ustanovení
- Článek 150.
- Článek 151.
- Článek 152.
- Článek 153.
- Článek 154.
- Článek 155.
- Článek 156.
- Článek 157.
- Článek 158.
- Článek 159.
- Článek 1
- Článek 2
- Článek 3
- Článek 4
- Článek 5
- Článek 6
- Článek 7
- Článek 8
- Článek 9
- Článek 10
- Článek 11
- Článek 12
- Článek 13
- Článek 1
- Článek 2
- Článek 3
- Článek 4
- Článek 5
- Článek 6
- Článek 7
- Článek 8

65.
Vyhláška ministra zahraničních věcí
ze dne 15. prosince 1954
o Ženevských úmluvách ze dne 12. srpna 1949 na ochranu obětí války.
Na diplomatické konferenci konané v Ženevě od 21. dubna do 12. srpna 1949 za účelem sjednání mezinárodních dohod na ochranu obětí válek byly sjednány a dne 12. srpna 1949 podepsány tyto mezinárodní akty:
1. Závěrečný akt diplomatické konference svolané k provedení revise Ženevské úmluvy ze dne 27. července 1929 o zlepšení osudu raněných a nemocných v armádách v poli, Haagské úmluvy ze dne 18. října 1907 o přizpůsobení zásad Ženevské úmluvy ze 6. července 1906 na válku námořní a Úmluvy uzavřené v Ženevě dne 27. července 1929 o zacházení s válečnými zajatci a k sjednání úmluvy o ochraně civilních osob za války.
2. Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli.
3. Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři.
4. Ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci.
5. Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války.
Podle článku 58 úmluvy o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli a obdobných článků ostatních zmíněných úmluv nabyly tyto úmluvy účinnosti šest měsíců poté, co byly uloženy alespoň dvě ratifikační listiny, t.j. dnem 21. října 1950.
Československo učinilo při podpisu

a) úmluv uvedených pod č. 2 a 3 výhrady k článku 10 každé z obou úmluv,

b) úmluvy uvedené pod č. 4 výhrady k článkům 10, 12 a 85 a

c) úmluvy uvedené pod č. 5 výhrady k článkům 11 a 45.

Národní shromáždění projevilo se zmíněnými úmluvami souhlas dne 22. února 1950 s výhradami, které byly učiněny při podpisu. Úmluvy byly schváleny presidentem republiky dne 26. září 1950 a ratifikační listiny Československa byly uloženy u Švýcarské spolkové rady dne 19. prosince 1950. Při ratifikaci potvrdilo Československo výhrady připojené při podpisu. Podle článku 58 Ženevské úmluvy o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli a obdobných ustanovení ostatních úmluv nabyly čtyři zmíněné úmluvy mezinárodní účinnosti pro Československou republiku dnem 19. června 1951.

Podle článku 59 Ženevské úmluvy ze dne 12. srpna 1949 o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli nahrazuje tato úmluva ve vztazích mezi smluvními stranami úmluvy ze dne 22. srpna 1864, ze dne 6. července 1906 a ze dne 27. července 1929.

Podle článku 58 Ženevské úmluvy ze dne 12. srpna 1949 o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři nahrazuje tato úmluva ve vztazích mezi smluvními stranami X. Haagskou úmluvu ze dne 18. října 1907 o přizpůsobení zásad Ženevské úmluvy z roku 1906 na válku námořní.

Podle článku 134 Ženevské úmluvy ze dne 12. srpna 1949 o zacházení s válečnými zajatci nahrazuje tato úmluva ve vztazích mezi smluvními stranami úmluvu ze dne 27. července 1929 a podle článku 135 Ženevské úmluvy ze dne 12. srpna 1949 o zacházení s válečnými zajatci tato úmluva doplní ve vztazích mezi mocnostmi, které jsou vázány Haagskou úmluvou o zákonech a obyčejích pozemní války (ať již jde o úmluvu ze dne 29. července 1899 nebo o úmluvu ze dne 18. října 1907) a které jsou smluvními stranami Ženevské úmluvy ze dne 12. srpna 1949 o zacházení s válečnými zajatci, hlava II Řádu, připojeného k uvedeným Haagským úmluvám.

Podle článku 154 Ženevské úmluvy ze dne 12. srpna 1949 o ochraně civilních osob za války tato úmluva doplní ve vztazích mezi mocnostmi, které jsou vázány Haagskou úmluvou o zákonech a obyčejích pozemní války (ať již jde o úmluvu ze dne 29. července 1899 nebo o úmluvu ze dne 18. října 1907) a které jsou smluvními stranami Ženevské úmluvy ze dne 12. srpna 1949 o ochraně civilních osob za války, části II a III Řádu, připojeného k uvedeným Haagským úmluvám.

Autentické texty anglický a francouzský Závěrečného aktu a čtyř Ženevských úmluv s přílohami a výhradami k nim spolu s českým překladem vyhlašují se jako samostatné díly přílohy ke Sbírce zákonů.*)

Kromě Československa jsou až posud vázány výše uvedenými úmluvami tyto státy:

Švýcarsko, Jugoslavie, Monaco, Lichtenštejnsko, Chile, Indie, Vatikán, Filipiny, Libanon, Jordánie, Pakistan (který v ratifikační listině Ženevské úmluvy o ochraně civilních osob za války učinil výhrady k čl. 44 a k čl. 68, odst. 2), Dánsko, Francie, Izrael, Norsko, Italie (jejíž ratifikační listina se nezmiňuje o výhradách učiněných při podpisu), Jihoafrická unie, Guatemala, Španělsko (jehož ratifikační listina Ženevské úmluvy o zacházení s válečnými zajatci trvá na druhé výhradě, učiněné k této úmluvě při podpisu, nezmiňujíc se o prvé výhradě, učiněné při podpisu), Belgie (která používání Ženevských úmluv na ochranu obětí války rozšířila na území Belgického Konga a Ruanda-Urundi), Egypt, Japonsko, Mexiko, El Salvador, Lucembursko (které odvolalo svou výhradu), Rakousko, San Marino, Syrie, jižní Vietnam, Nicaragua, Švédsko, Turecko, Liberie, Kuba, Svaz sovětských socialistických republik, Rumunská lidová republika, Bulharská lidová republika, Ukrajinská sovětská socialistická republika, Běloruská sovětská socialistická republika, Nizozemsko, Maďarská lidová republika, Ecuador, západní Německo a Polská lidová republika.

David v. r.

Příloha vyhlášky ministra zahraničných věcí ze dne 15. prosince 1954 o ženevských úmluvách ze dne 12. srpna 1949 na ochranu obětí války.

ZÁVĚREČNÝ AKT

DIPLOMATICKÉ KONFERENCE

svolané k provedení revise

Ženevské úmluvy ze dne 27. července 1929 o zlepšení osudu raněných a nemocných v armádách v poli,

Haagské úmluvy ze dne 18. října 1907 o přizpůsobení zásad Ženevské úmluvy ze dne 6. července 1906 na válku námořní,

Úmluvy uzavřené v Ženevě dne 27. července 1929 o zacházení s válečnými zajatci,

a k sjednání

úmluvy o ochraně civilních osob za války.

(Překlad.)

ZÁVĚREČNÝ AKT

DIPLOMATICKÉ KONFERENCE

svolané k provedení revise

Ženevské úmluvy ze dne 27. července 1929 o zlepšení osudu raněných a nemocných v armádách v poli,

Haagské úmluvy ze dne 18. října 1907 o přizpůsobení zásad Ženevské úmluvy ze dne 6. července 1906 na válku námořní,

Úmluvy uzavřené v Ženevě dne 27. července 1929 o zacházení s válečnými zajatci

a k sjednání

úmluvy o ochraně civilních osob za války.

Konference svolaná Švýcarskou spolkovou radou za účelem revise

Ženevské úmluvy ze dne 27. července 1929 o zlepšení osudu raněných a nemocných v armádách v poli,

Haagské úmluvy ze dne 18. října 1907 o přizpůsobení zásad Ženevské úmluvy ze dne 6. července 1906 na válku námořní,

Úmluvy uzavřené v Ženevě dne 27. července 1929 o zacházení s válečnými zajatci a

k sjednání Úmluvy o ochraně civilních osob za války

jednala v Ženevě od 21. dubna do 12. srpna 1949 na základě čtyř návrhů úmluv projednaných a schválených XVII. mezinárodní konferencí Červeného kříže, která se konala v Stockholmu.

Konference se usnesla na textech těchto úmluv:

I. Ženevské úmluvy o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli;

II. Ženevské úmluvy o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři;

III. Ženevské úmluvy o zacházení s válečnými zajatci;

IV. Ženevské úmluvy o ochraně civilních osob za války.

Tyto úmluvy, jichž text byl pořízen v jazycích francouzském a anglickém, jsou připojeny k tomuto aktu. Oficiální překlad těchto úmluv do jazyka španělského a ruského bude pořízen péčí Švýcarské spolkové rady.

Mimo to přijala konference 11 resolucí, které jsou rovněž připojeny k tomuto aktu.1)

Na důkaz toho podepsaní, řádně zmocnění svými vládami, podepsali tento závěrečný akt.

Dáno v Ženevě dne 12. srpna 1949 v jazyce francouzském a anglickém. Originál a dokumenty k němu přiložené budou uloženy v archivu Švýcarské konference.

Za AFGANISTAN:

M. Osman Amiri

N. Bammate

Mohammed Ali Cherzad

Za ALBÁNSKOU LIDOVOU REPUBLIKU:

Halim Budo

Za ARGENTINU:

B. Llambi

Guillermo A. Speroni

Za AUSTRALII:

W. R. Hodgson

Za RAKOUSKO:

Dr Rud. Bluehdorn

Za BELGII:

Maurice Bourquin

H. Adam

M. Mineur

R. du Moulin

Za BĚLORUSKOU SOVĚTSKOU SOCIALISTICKOU REPUBLIKU:

Podpisuji s připojenou výhradou2)

I. Kucejnikov

Za REPUBLIKU BURMSKÉ UNIE:

Tun Hla Oung

Za BRAZILII:

Joao Pinto da Silva

Za BULHARSKOU LIDOVOU REPUBLIKU:

K. B. Svetlov

Za KANADU:

Emile Vaillancourt

Max H. Wershof

Za CHILE:

F. Cisternas Ortiz

Ramon Rodriguez

Za ČÍNU:

Wu Nan-Ju

Za KOLUMBII:

Rafael Rocha Schloss

Za COSTA-RICU:

M. Bourla

Za KUBU:

J. de la Luz León

Za DÁNSKO:

Georg Cohn

Paul Ipsen

Bagge

Za EGYPT:

A. K. Safwat

M. S. Guenena

Za ECUADOR:

Alex.Gastelú

Za ŠPANĚLSKO:

Luis Calderón

Markýz de Villalobar

Za SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ:

Leland Harrison

Raymund J. Yingling

Za HABEŠ:

Gachaou Zelleke

Za FINSKO:

V. Ahokas

Za FRANCII:

Albert Lamarle

Dr Pierre Puyo

G. Cahen-Salvador

Za ŘECKO:

R. Ax. Agathocles

Za GUATEMALU:

A. Dupont-Willemin

Za MAĎARSKOU LIDOVOU REPUBLIKU:

Dr G. Haraszti

Kara Anna

Za INDII:

B. M. Rao plukovník

P. N. Haksar

R. A. Narayanan

Za IRAN:

Abdol Hossein Meykadeh

Za REPUBLIKU IRSKOU:

Michael Rynne

George P. Hodnett

William M. Cashman

Za IZRAEL:

Maurice Fischer

Zvi Loker

Za ITALII:

Giacinto Auriti

Ettore Baistrocchi

Mario Peruzzi

Adolfo Maresca

Za LIBANON:

Mikaoui

Za LICHTENŠTEJNSKO:

Hrabě F. Wilczek

Za LUCEMBURSKO:

J. Sturm

Za MEXIKO:

Pedro de Alba

T. Sánchez-Hernandez

J. Orozco

Za KNÍŽECTVÍ MONACKÉ:

M. Lozé

Za NICARAGUU:

Lifschitz

Za NORSKO:

Rolf Andersen

Za NOVÝ ZÉLAND:

R. Quentin-Baxter

Za PAKISTAN:

S. M. A. Faruki, M. G.

A. H. Shaikh

Za NIZOZEMÍ:

J. Bosch de Rosenthal

Za PERU:

Gonzalo Pizarro

Za POLSKO:

Stanislaw Kalina

Za PORTUGALSKO:

Generál Luiz Pinto Lello

Za RUMUNSKOU LIDOVOU REPUBLIKU:

E. Luca

Dr V. Dimitriu

Octavian Fenesan

Za SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ VELKÉ BRITANNIE A SEVERNÍHO IRSKA:

Robert Craigie

W. H. Gardner

Za VATIKÁN:

Paul Bertoli

Charles Comte

Za ŠVÉDSKO:

Staffan Söderblom

Za ŠVÝCARSKO:

Max Petitpierre

plukovník div. du Pasquier

Plinio Bolla

Ph. Zutter

H. Meuli

Za SYRII:

Omar El Djabri

A. Gennaoui

Za ČESKOSLOVENSKO:

Dr P. Winkler

Za SIAM:

L. D. Bhakdi

Za TURECKO:

Rana Tarhan

Nedim Abut

H. Mayatepek

Za UKRAJINSKOU SOVĚTSKOU SOCIALISTICKOU REPUBLIKU:

Podpisuji s připojenou výhradou1)

N. Baran

Za SVAZ SOVĚTSKÝCH SOCIALISTICKÝCH REPUBLIK:

S připojenými výhradami2)

N. Slavin

P. Morozov

Za URUGUAY:

Rada plukovník Hector J. Blanco

Za VENEZUELU:

A. Posse de Rivas

Za FEDERATIVNÍ LIDOVOU REPUBLIKU JUGOSLAVII:

Konsul Pleic Ratko

(Překlad.)

Prohlášení delegace

Běloruské sovětské socialistické republiky při podpisu Závěrečného aktu diplomatické konference.

"Delegace Běloruské socialistické sovětské republiky konstatuje s politováním, že resoluce odsuzující užívání prostředků masového vyhlazování obyvatelstva, kterou předložila delegace Svazu sovětských socialistických republik, byla Konferencí zamítnuta. Přijetí této resoluce, která odpovídá zájmům všech mírumilovných národů světa, bylo by však značně rozšířilo úlohu a dosah Konference a přispělo k zajištění nejúčinnější ochrany obětí války proti jejím nejzhoubnějším následkům."

Prohlášení delegace

Ukrajinské sovětské socialistické republiky při podpisu Závěrečného aktu diplomatické konference.

"Delegace Ukrajinské sovětské socialistické republiky konstatuje s politováním, že resoluce odsuzující užívání prostředků masového vyhlazování obyvatelstva, kterou předložila delegace Svazu sovětských socialistických republik, byla Konferencí zamítnuta. Přijetí této resoluce, která odpovídá zájmům všech mírumilovných národů světa, bylo by však značně rozšířilo úlohu a dosah této konference a přispělo k zajištění nejúčinnější ochrany obětí války proti jejím nejzhoubnějším následkům."

Prohlášení delegace

Svazu sovětských socialistických republik při podpisu Závěrečného aktu diplomatické konference.

"Delegace Svazu sovětských socialistických republik činí při podpisu Závěrečného aktu tyto výhrady:

1. Sovětská delegace konstatuje s politováním, že resoluce odsuzující užívání prostředků masového vyhlazování obyvatelstva, kterou podala, byla Konferencí zamítnuta. Přijetí této resoluce, která odpovídá zájmům všech mírumilovných národů světa, bylo by totiž značně zvýšilo úlohu a dosah této konference a bylo by přispělo k zajištění nejúčinnější ochrany obětí války proti jejím nejzhoubnějším následkům.

2. Pokud se týče toho, že Konference přijala resoluci, která doporučuje zkoumati otázku zřízení mezinárodního organismu, který by měl nahraditi ochranou mocnost, prohlašuje sovětská delegace, že nevidí nutnost zkoumat tuto otázku a tím méně zřídit takový organismus, neboť problém ochranných mocností je dostatečně upraven úmluvami sjednanými na této konferenci."

(Překlad.)

VÝHRADY

učiněné při podpisu

Ženevských úmluv

ze dne 12. srpna 1949

ALBÁNSKÁ LIDOVÁ REPUBLIKA.

Malo, první tajemník albánského vyslanectví v Paříži:

1. Úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli.

K článku 10: "Albánská lidová republika neuzná za regulérní žádost mocnosti, v jejíž moci jsou ranění a nemocní, k lidumilné organisaci nebo k neutrálnímu státu, aby nahradily ochrannou mocnost, ledaže by s tím souhlasila mocnost, jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby."

2. Úmluva o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři.

K článku 10: "Albánská lidová republika neuzná za regulérní žádost mocnosti, v jejíž moci jsou chráněné osoby, k lidumilné organisaci nebo k neutrálnímu státu, aby nahradily ochrannou mocnost, ledaže by s tím souhlasila mocnost, jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby."

3. Úmluva o zacházení s válečnými zajatci.

K článku 10: "Albánská lidová republika neuzná za regulérní žádost mocnosti, v jejíž moci jsou chráněné osoby, k lidumilné organisaci nebo k neutrálnímu státu, aby nahradily ochrannou mocnost, ledaže by k tomu dala souhlas mocnost, jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby."

K článku 12: "Albánská lidová republika má za to, že v případě, že by zajatci byli přesunuti k jiné mocnosti mocností, která je má v zajetí, zůstane nadále odpovědna za aplikaci úmluvy na tyto zajatce mocnost, která je zajala."

K článku 85: "Albánská lidová republika má za to, že osoby odsouzené podle norimberských zásad pro zločiny válečné a zločiny proti lidskosti v souladu se zákonodárstvím země, která drží zajatce v zajetí, musí býti podrobeny stejnému režimu jako osoby odsouzené v zemi, o kterou jde. Proto se Albánie nepovažuje za vázánu článkem 85, pokud jde o kategorii osob, zmíněných v této výhradě."

4. Úmluva o ochraně civilních osob za války.

K článku 11: "Albánská lidová republika neuzná za regulérní žádost mocnosti, v jejíž moci jsou chráněné osoby, k lidumilné organisaci nebo k neutrálnímu státu, aby nahradily ochrannou mocnost, ledaže by s tím souhlasila mocnost, jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby."

K článku 45: "Albánská lidová republika má za to, že v případě, že by chráněné osoby byly přesunuty k jiné mocnosti mocností, která je drží, zůstane nadále odpovědna za aplikaci úmluvy na chráněné osoby mocnost, která je měla v moci."

ARGENTINA.

Speroni, první tajemník argentinského vyslanectví v Bernu, činí tuto výhradu týkající se čtyř Ženevských úmluv:

"Argentinská vláda sledovala práce konference se zájmem a argentinská delegace se jich zúčastnila s radostí. Úkol byl obtížný, avšak, jak to správně řekl náš předseda na závěrečné schůzi, dosáhli jsme úspěchu.

Argentina, pánové, zaujala průkopnické místo mezi mnoha jinými národy v otázkách, které byly předmětem našeho jednání. Podepíši tedy jménem své vlády a ad referendum všechny čtyři úmluvy s výhradou, že jejich společný článek 3 bude jediný - s vyloučením všech ostatních - jehož bude možno použít v případě ozbrojených konfliktů, které nemají mezinárodní ráz. Podepíši rovněž úmluvu o ochraně civilních osob s výhradou článku 68."

BĚLORUSKÁ SOVĚTSKÁ SOCIALISTICKÁ REPUBLIKA.

Kucejnikov, šéf delegace Běloruské sovětské socialistické republiky:

1. Při podpisu úmluvy o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli činí vláda Běloruské sovětské socialistické republiky tuto výhradu:

K článku 10: "V případě, že nebude dán patřičný souhlas vládou země, jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby, neuzná Běloruská sovětská socialistická republika za platné žádosti adresované mocností, v jejíž moci jsou chráněné osoby, neutrálnímu státu nebo lidumilné organisaci, aby převzaly úkoly připadající ochranným mocnostem."

2. Při podpisu úmluvy o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři činí vláda Běloruské sovětské socialistické republiky tuto výhradu:

K článku 10: "V případě, že nebude dán patřičný souhlas vládou země, jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby, neuzná Běloruská sovětská socialistická republika za platné žádosti mocnosti, v jejíž moci jsou chráněné osoby, adresované neutrálnímu státu nebo lidumilné organisaci, aby převzaly úkoly připadající ochranným mocnostem."

3. Při podpisu úmluvy o zacházení s válečnými zajatci činí vláda Běloruské sovětské socialistické republiky tyto výhrady:

K článku 10: "V případě, že nebude dán patřičný souhlas vládou země, jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby, neuzná Běloruská sovětská socialistická republika za platné žádosti mocnosti, v jejíž moci jsou chráněné osoby, adresované neutrálnímu státu nebo lidumilné organisaci, aby převzaly úkoly připadající ochranným mocnostem."

K článku 12: "Běloruská sovětská socialistická republika neuzná, že by mocnost držící zajatce, která je přesunula k jiné mocnosti, byla platně zproštěna odpovědnosti za použití úmluvy na tyto zajatce po dobu, kdy by byli svěřeni mocnosti, která souhlasila s jejich přijetím."

K článku 85: "Běloruská sovětská socialistická republika nepovažuje se za vázánu závazkem, vyplývajícím z článku 85, rozšířit aplikaci úmluvy na válečné zajatce odsouzené podle norimberských zásad za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti, protože osoby odsouzené pro tyto zločiny musí býti podrobeny režimu zavedenému v zemi, o niž jde, pro osoby, které si odpykávají svůj trest."

*Zobrazeno prvních 250 z 3223 bloků úplného znění. Kompletní text je na kanonické stránce.*

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/zakony/sb/1954/65)