# 95/1952 Sb. - Nařízení, kterým se vydává jednací řád pro soudy

- Úplná citace: Nařízení č. 95/1952 Sb., kterým se vydává jednací řád pro soudy
- Stav: Zrušený
- Znění: Poslední znění před zrušením
- ELI: /eli/cz/sb/1952/95/1953-01-01
- Datum vyhlášení: 28. 12. 1952
- Účinnost od: 1. 1. 1953
- Datum zrušení: 1. 4. 1964
- Částka: 42/1952

## Obsah

- ČÁST PRVÁ. - OBECNÉ SOUDY.
- Hlava prvá. - Organisace práce u lidových a krajských soudů.
- § 1.
- § 2.
- § 3.
- § 4.
- § 5.
- § 6.
- § 7.
- § 8.
- § 9.
- § 10.
- § 11.
- § 12.
- § 13.
- § 14.
- § 15.
- § 16.
- § 17.
- § 18.
- § 19.
- § 20.
- § 21.
- § 22.
- § 23.
- Hlava druhá. - Řízení ve věcech trestních a ve věcech občanskoprávních.
- Díl prvý. - Všeobecná ustanovení.
- § 24.
- § 25.
- § 26.
- § 27.
- § 28.
- § 29.
- § 30.
- § 31.
- § 32.
- § 33.
- § 34.
- § 35.
- § 36.
- § 37.
- § 38.
- § 39.
- § 40.
- Díl druhý. - Úkony soudu.
- § 41.
- § 42.
- § 43.
- § 44.
- § 45.
- § 46.
- § 47.
- § 48.
- § 49.
- § 50.
- § 51.
- § 52.
- § 53.
- § 54.
- § 55.
- Díl třetí. - Veřejná jednání.
- ODDÍL PRVÝ. - HLAVNÍ LÍČENÍ, ODVOLACÍ LÍČENÍ A VEŘEJNÉ ZASEDÁNÍ.
- § 56.
- § 57.
- § 58.
- § 59.
- § 60.
- § 61.
- § 62.
- § 63.
- ODDÍL DRUHÝ. - ÚSTNÍ JEDNÁNÍ A JINÁ JEDNÁNÍ.
- § 64.
- § 65.
- Díl čtvrtý. - Rozhodnutí soudu.
- § 66.
- § 67.
- § 68.
- § 69.
- § 70.
- § 71.
- § 72.
- § 73.
- § 74.
- § 75.
- § 76.
- § 77.
- Díl pátý. - Doručování.
- § 78.
- § 79.
- § 80.
- § 81.
- § 82.
- § 83.
- § 84.
- § 85.
- § 86.
- § 87.
- § 88.
- § 89.
- Díl šestý. - Náhrady nutných vydání osobám zúčastněným na řízení.
- § 90.
- § 91.
- § 92.
- § 93.
- § 94.
- § 95.
- § 96.
- Díl sedmý. - Zajištění majetku obviněného.
- § 97.
- Díl osmý. - Exekuce.
- ODDÍL PRVÝ. - OBECNÁ USTANOVENÍ.
- § 98.
- § 99.
- § 100.
- § 101.
- § 102.
- ODDÍL DRUHÝ. - ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ.
- § 103.
- § 104.
- § 105.
- § 106.
- § 107.
- § 108.
- § 109.
- § 110.
- § 111.
- § 112.
- § 113.
- § 114.
- § 115.
- § 116.
- § 117.
- § 118.
- § 119.
- § 120.
- § 121.
- § 122.
- § 123.
- § 124.
- § 125.
- § 126.
- § 127.
- § 128.
- § 129.
- § 130.
- § 131.
- § 132.
- § 133.
- § 134.
- § 135.
- § 136.
- § 137.
- § 138.
- § 139.
- § 140.
- § 141.
- § 142.
- § 143.
- § 144.
- Hlava třetí. - Právní styk s cizinou.
- § 145.
- § 146.
- § 147.
- § 148.
- § 149.
- § 150.
- Hlava čtvrtá. - Ověřování opisů a podpisů listin.
- Díl první. - Ověřování opisů.
- § 151.
- § 152.
- § 153.
- Díl druhý. - Ověřování podpisů.
- § 154.
- § 155.
- Hlava pátá. - Práce správních zaměstnanců.
- § 156.
- § 157.
- § 158.
- § 159.
- ČÁST DRUHÁ. - VOJENSKÉ SOUDY.
- § 160.
- § 161.
- § 162.
- § 163.
- § 164.
- § 165.
- § 166.
- § 167.
- § 168.
- § 169.
- § 170.
- § 171.
- § 172.
- § 173.
- § 174.
- ČÁST TŘETÍ. - ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ.
- § 175.
- § 176.
- § 177.
- § 178.
- § 179.

95.
Nařízení ministra spravedlnosti
ze dne 19. prosince 1952,
kterým se vydává jednací řád pro soudy.
Ministr spravedlnosti podle §§ 44, 138 odst. 1, § 511 odst. 2, § 577 odst. 1, § 582 odst. 3 a § 677 zákona č. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních (občanský soudní řád) a v dohodě s ministrem národní obrany podle § 325 zákona č. 87/1950 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) a podle §§ 49 a 50 zákona č. 66/1952 Sb., o organisaci soudů, nařizuje:

## ČÁST PRVÁ. - OBECNÉ SOUDY.

## Hlava prvá. - Organisace práce u lidových a krajských soudů.

## § 1.

Soudci, soudci z lidu a správní zaměstnanci.

(1) Soudnictví u lidových a krajských soudů vykonávají soudci a soudci z lidu; práce souvisící s výkonem soudnictví obstarávají správní zaměstnanci.

(2) V řízení ve věcech občanskoprávních mohou správní zaměstnanci zvlášť k tomu určení obstarávat též jednoduché úkony, které jsou jinak svěřeny soudci nebo předsedovi senátu (§ 677 o. s. ř., § 30 odst. 2, § 35 odst. 1, § 96 odst. 2, § 151 odst. 3, § 154 odst. 2 a § 156).

Soudní oddělení.

## § 2.

Veškeré práce u lidových a krajských soudů se obstarávají zpravidla podle druhu agendy v jednotlivých soudních odděleních (oddělení trestní, oddělení občanskoprávní).

## § 3.

(1) Vyžaduje-li to rozsah trestní nebo občanskoprávní agendy, zřídí se pro její obstarávání několik trestních nebo občanskoprávních oddělení. V takovém případě se soustředí věci téhož druhu zpravidla v oddělení jednom (na př. trestní soudnictví ve věcech podle hlavy prvé zvláštní části trestního zákona, trestní soudnictví nad mládeží, trestní soudnictví vykonávané v druhé stolici, věci z pracovního poměru, věci nájemní, věci exekuční).

(2) Vyžaduje-li to rozsah agendy, mohou být pro obstarávání věcí souvisících s činností celého soudu zřízena zvláštní samostatná soudní oddělení (na př. oddělení doručné, oddělení výkonné).

(3) Jsou-li lidový a krajský soud umístěny v téže budově, mohou mít společnou podatelnu, doručné oddělení a spisovnu.

## § 4.

Připouští-li to rozsah agendy, mohou soudci, soudci z lidu a správní zaměstnanci obstarávat práce v několika soudních odděleních.

## § 5.

(1) Činnost správních zaměstnanců, kteří v soudním oddělení obstarávají práce souvisící s výkonem soudnictví, pokud nejde o práce uvedené v § 156, řídí, na ni dohlíží a za ni odpovídá správní zaměstnanec určený rozvrhem práce - vedoucí úředník soudního oddělení (dále jen "vedoucí úředník oddělení").

(2) Na řádný chod celého soudního oddělení dohlíží a za něj odpovídá předseda senátu.

(3) Na řádný chod všech soudních oddělení dohlíží a za tento chod odpovídá předseda soudu.

(4) Výkonem dohledu podle odstavců 2 a 3 nesmí být dotčena soudcovská nezávislost.

Pobočky lidových soudů.

## § 6.

(1) Z důležitých důvodů může vedoucí krajské soudní správy v dohodě s předsedou lidového soudu a se souhlasem ministra spravedlnosti nařídit, aby lidový soud obstarával trestní a občanskoprávní agendu nebo některé její druhy pro některé obce svého obvodu v jednom nebo v několika soudních odděleních umístěných mimo stálé sídlo soudu (pobočka lidového soudu).

(2) Před rozhodnutím o zřízení pobočky lidového soudu vyžádá si vedoucí krajské soudní správy vyjádření předsedy krajského soudu a krajského prokurátora, jakož i vyjádření místních národních výborů zúčastněných obcí a okresního národního výboru, v jehož obvodu tyto obce leží.

## § 7.

Změní-li se nebo odpadnou-li důvody, které vedly k zřízení pobočky lidového soudu, nařídí vedoucí krajské soudní správy v dohodě s předsedou lidového soudu a se souhlasem ministra spravedlnosti, aby činnost pobočky lidového soudu byla rozšířena, omezena nebo zastavena. Při tom se obdobně užije ustanovení § 6 odst. 2.

## § 8.

Zřízení pobočky lidového soudu, rozšíření, omezení nebo zastavení její činnosti vyhlásí vedoucí krajské soudní správy na soudní desce lidového soudu a v zúčastněných obcích. Je-li toho třeba, uvede to ve známost i jiným vhodným způsobem. Zřízení pobočky nebo zastavení její činnosti vyhlásí také v úředním listě.

Pravidelné úřední dny.

## § 9.

(1) Pro usnadnění styku pracujících se soudem může vedoucí krajské soudní správy v dohodě s předsedou lidového soudu nařídit, aby lidový soud měl mimo své sídlo pravidelné úřední dny (dále jen "úřední dny") pro některé obce svého obvodu.

(2) Před rozhodnutím o zavedení úředních dnů vyžádá si vedoucí krajské soudní správy vyjádření okresního prokurátora, jakož i vyjádření místních národních výborů zúčastněných obcí a okresního národního výboru, v jehož obvodu tyto obce leží.

## § 10.

V úředních dnech se konají tytéž úkony a v témž rozsahu jako v sídle lidového soudu. Předseda senátu není při úředních dnech vázán rozvrhem práce.

## § 11.

Náklady spojené s úředními dny se hradí z rozpočtových prostředků justiční správy.

## § 12.

Změní-li se nebo odpadnou-li důvody, které vedly k zavedení úředních dnů, nařídí vedoucí krajské soudní správy v dohodě s předsedou lidového soudu jejich rozšíření, omezení nebo zrušení. Při tom se obdobně užije ustanovení § 9 odst. 2.

## § 13.

Zavedení, rozšíření, omezení nebo zrušení úředních dnů vyhlásí vedoucí krajské soudní správy na soudní desce lidového soudu a v zúčastněných obcích, jakož i na budově určené ke konání úředních dnů; je-li toho třeba, uvede to ve známost i jiným vhodným způsobem. Opisem vyhlášky se o tom uvědomí předseda krajského soudu, okresní a krajský prokurátor a okresní národní výbor.

Rozvrh práce.

## § 14.

Rozvrh práce pro příští kalendářní rok sestaví předseda soudu koncem každého roku.

## § 15.

(1) V rozvrhu práce se trestní i občanskoprávní agenda rozdělí mezi jednotlivá soudní oddělení; zároveň se určí, do kterých soudních oddělení se jednotliví soudci, soudci z lidu a správní zaměstnanci začleňují.

(2) Kromě toho se v rozvrhu práce stanoví, jakým způsobem se jednotliví soudci a jednotlivé senáty zastupují.

## § 16.

Předseda soudu může předsedat kterémukoli senátu.

## § 17.

Předseda soudu může za účelem stejnoměrného rozdělení práce nebo pro naléhavost věci anebo z jiných důležitých důvodů přidělit jednotlivé věci také odchylně od rozvrhu práce anebo může rozvrh práce vcelku nebo v jednotlivostech i během roku měnit.

## § 18.

Práce v senátu rozděluje jeho předseda.

## § 19.

(1) Jednotlivá soudní oddělení se v rozvrhu práce označují běžnými arabskými číslicemi v tomto pořadí: oddělení trestní, oddělení občanskoprávní, ostatní samostatná soudní oddělení a pobočky lidového soudu. Podatelna a spisovna se uvedou na konci pořadí bez označení číslem.

(2) V rozvrhu práce se dále uvede bližší rozdělení pracovní doby, doba určená pro styk s pracujícími a místo a čas úředních dnů.

(3) Umístění jednotlivých oddělení s uvedením agendy, kterou vyřizují, a údaje uvedené v odstavci 2 se vyznačí na orientační tabuli, kterou je nutno umístit blízko vchodu do budovy soudu.

## § 20.

Rozvrh práce lidových soudů a jeho podstatné změny schvaluje vedoucí krajské soudní správy v dohodě s předsedou krajského soudu; rozvrh práce krajských soudů a jeho podstatné změny schvaluje ministerstvo spravedlnosti.

Pracovní porady.

## § 21.

(1) U všech soudů se konají pravidelné pracovní porady (dále jen "porady"), a to pokud možno za účasti všech soudců a správních zaměstnanců činných v jednotlivých soudních odděleních.

(2) Kromě porad uvedených v odstavci 1 konají se u krajských soudů širší pravidelné pracovní porady (dále jen "širší porady"), a to pokud možno za účasti všech předsedů senátu krajského soudu, předsedů lidových soudů, po případě všech soudců a správních zaměstnanců pověřených obstaráváním úkonů uvedených v § 156, činných v obvodu krajského soudu.

(3) Porady (širší porady) svolává předseda soudu podle předem stanoveného plánu.

## § 22.

(1) K poradám a k širším poradám má být přibrán příslušný prokurátor a orgán krajské soudní správy.

(2) K poradám u lidových soudů mají být pozváni všichni státní notáři a ostatní zaměstnanci státních notářství, hromadní poručníci a ostatní zaměstnanci úřadoven ochrany mládeže, činní v obvodu lidového soudu; k širším poradám u krajských soudů mají být pozváni státní notáři stojící v čele jednotlivých státních notářství, po případě i ostatní státní notáři a vedoucí úřadoven ochrany mládeže, činní v obvodu krajského soudu.

(3) K poradám u soudu mají být přibráni zástupci důvěrnického sboru soudců z lidu; k širším poradám u krajského soudu mají být přibráni zástupci důvěrnického sboru soudců z lidu od jednotlivých lidových soudů.

(4) O každé širší poradě je třeba uvědomit nejvyšší soud a pozvat k ní zástupce krajského výboru Svazu zaměstnanců veřejné správy a justice.

(5) Je-li třeba, svolá předseda krajského soudu všechny státní notáře, notářské čekatele, po případě i jiné zaměstnance státních notářství ke zvláštní poradě. Na tuto poradu může pozvat též předsedy odvolacích senátů pro věci občanskoprávní.

## § 23.

Na poradách (širších poradách) se mají zejména

1. vyměňovat zkušenosti o rozhodování soudů a činnosti státních notářství, a to především s hlediska jednotného výkladu zákonů a jiných právních předpisů,

2. projednávat návrhy na odstranění zjištěných závad,

3. projednávat zprávy nebo posudky vyžádané předsedou soudu nebo vedoucím soudní správy.

## Hlava druhá. - Řízení ve věcech trestních a ve věcech občanskoprávních.

## Díl prvý. - Všeobecná ustanovení.

Urychlení a zjednodušení řízení.

## § 24.

(1) Všechny trestní a občanskoprávní věci mají být projednávány s největším urychlením tak, aby v nich mohlo být co nejdříve vydáno konečné rozhodnutí.

(2) Soudci a všichni zaměstnanci soudů mají všemožně vycházet vstříc všem pracujícím, kteří se dovolávají jejich rady nebo pomoci; zejména mají všestranně pečovat o to, aby nedostatek všeobecného nebo právnického vzdělání nebyl nikomu na újmu v jeho právech, a dávat všem, kdož toho potřebují, návod k provedení potřebných úkonů spolu s poučením, jaké právní následky budou spojeny s provedením těchto úkonů nebo s jejich opominutím.

(3) Doba, kdy je možno se dostavit k soudu bez předvolání, se určí tak, aby styk se soudem byl pracujícím co nejvíce usnadněn.

## § 25.

(1) Je-li třeba nějakého vysvětlení a není-li možno opatřit je jiným vhodným způsobem, lze si od osoby, která může takové vysvětlení podat, vyžádat stručné písemné vyjádření nebo lze takovou osobu informativně vyslechnout. Pozvání k informativnímu výslechu se může provést jednoduchou obsílkou nebo telefonicky.

(2) O informativním výslechu se učiní ve spise stručný záznam, který podepíše ten, kdo jej sepsal; vyslýchaný připojí svůj podpis, pokládá-li to vyslýchající se zřetelem k závažnosti sdělení za účelné.

## § 26.

(1) Tam, kde jsou pro vyhotovení rozhodnutí (jejich stejnopisy), pro jiná vyřízení a pro protokoly předepsány vzory, má jich být použito, jestliže tomu nebrání důležité důvody (na př. zvláštní složitost věci).

(2) Pro ostatní vyhotovení rozhodnutí (jejich stejnopisy) nebo vyřízení, jež se s výjimkou nepatrných odchylek nemění, jakož i pro dopisy, zprávy, sdělení a listinná osvědčení, jež se velmi často opakují a pro něž nejsou vzory předepsány, mohou si soudy se schválením předsedy soudu zavést vzory vlastní.

Písemná podání.

## § 27.

(1) Písemná podání je nutno předložit v tolika stejnopisech (§ 61 odst. 3 tr. ř., § 43 odst. 2 o. s. ř.), kolik jich je třeba, aby po jednom stejnopise mohl dostat soud (po případě též jiný soud, jiné oddělení) a každá osoba, které se má stejnopis podání doručit.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí i pro opisy příloh, které mají být doručeny se stejnopisem písemného podání.

(3) Nepředložil-li podatel potřebný počet stejnopisů písemného podání a jeho příloh, ačkoli byl k tomu vyzván, pořídí jej soud na jeho náklad; na to musí být podatel ve výzvě upozorněn.

## § 28.

Přeje-li si osoba, která učinila písemné podání, aby jí bylo jeho přijetí podatelnou potvrzeno, může za tím účelem k písemnému podání kromě stejnopisů uvedených v § 27 odst. 1 připojit buď ještě další stejnopis, nebo aspoň jeho stručný výtah (t. zv. rubrika); rubrika musí obsahovat označení soudu, jméno, příjmení, zaměstnání a bydliště (pracoviště) navrhovatele a ostatních účastníků, po případě jejich zákonného zástupce nebo zmocněnce, jakož i údaj, o jaký předmět řízení a o jaký procesní úkon jde.

Podání učiněná ústně do protokolu.

## § 29.

Mají-li být protokoly sepsanými o ústně učiněných podáních nahrazena písemná podání, musí mít všechny náležitosti, které jsou předepsány pro písemná podání.

## § 30.

(1) Podání činěná ústně do protokolu sepisuje zpravidla soudce. Je-li toho třeba, může předseda soudu zmocnit jednoho ze soudců, aby sepisoval všechna ústní podání, která jsou u soudu činěna.

(2) Jednoduchá podání činěná ústně do protokolu mohou sepisovat též správní zaměstnanci, jestliže k tomu byli předsedou senátu zmocněni.

## § 31.

(1) K sepisování trestních oznámení činěných ústně do protokolu je příslušný prokurátor; soud takováto trestní oznámení sepíše jen tehdy, jestliže oznamovatel přes dané mu poučení na tom výslovně trvá, nebo je-li nebezpečí v prodlení anebo jde-li o oznámení učiněná na úředním dnu, kterého se prokurátor nezúčastnil.

(2) Soudce, který sepisuje protokol o ústně činěném trestním oznámení, vyslechne oznamovatele o trestném činu, o okolnostech, za nichž byl čin spáchán, o osobních poměrech pachatele a o důkazech, jakož i o výši škody způsobené oznámeným činem; je-li oznamovatel zároveň poškozeným, vyslechne ho též o tom, zda žádá, aby soud rozhodl v trestním řízení o jeho nárocích (§ 164 odst. 1 tr. ř.). Výslechem má být získán podklad potřebný pro další řízení, aby nebylo třeba výslech oznamovatele opakovat.

(3) Je-li z údajů oznamovatele patrno, že oznámený skutek není trestným činem nebo že pachatele nelze stíhat z jiných důvodů, je třeba o tom oznamovatele poučit; trvá-li oznamovatel přesto na svém oznámení, poznamená se v protokole, že oznamovatel byl poučen.

(4) Protokol o ústně učiněném trestním oznámení zašle soud bez odkladu příslušnému prokurátoru.

## § 32.

Písemná podání učiněná telegraficky.

(1) Písemná podání ve věcech občanskoprávních učiněná telegraficky (§ 44 o. s. ř.), která neměla náležitosti předepsané pro písemná podání, musí být opakována písemným podáním nebo ústně do protokolu.

(2) Mělo-li telegrafické podání ostatní náležitosti předepsané pro písemná podání, je třeba nedostatek vlastnoručního podpisu [§ 43 odst. 1 písm. e) o. s. ř.] odstranit dodatečným stručným projevem souhlasu s obsahem telegrafického podání; projev souhlasu lze učinit písemně nebo ústně do protokolu. Zároveň mají být předloženy též potřebné přílohy.

(3) Nedojde-li dodatečné podání podle odstavce 1 nebo projev souhlasu podle odstavce 2 soudu do tří dnů po dojití podání telegrafického, postupuje soud podle § 45 o. s. ř.

Dožádání.

## § 33.

(1) O provedení jednotlivých úkonů dožádáním (§ 22 odst. 2 tr. ř., § 16 o. s. ř.) je třeba požádat zpravidla zvláštním dopisem, v němž se podrobně uvedou potřebné údaje. To platí zejména tehdy, je-li o provedení úkonů dožádáno několik lidových soudů současně. Je-li však k provedení úkonů, o které bylo žádáno, třeba podrobnější znalosti spisů, zašlou se dožádanému soudu příslušné spisy nebo jejich části. Při tom je třeba dbát, aby státní, hospodářské a služební tajemství bylo zachováno. Dožádání musí být vyhověno s největším urychlením, aby u dožadujícího soudu nebylo třeba stanovené jednání odročit.

(2) Není-li dále stanoveno něco jiného, vyřizuje dožádání soudce, který byl k tomu rozvrhem práce určen. Je-li to pro úspěšné provedení řízení důležité, je třeba při provádění dožádání výslechem osob rozšířit výslech - podle toho, co při něm vyjde najevo - i na okolnosti nebo osoby, které v dožádání uvedeny nebyly. O výslechu osoby, která v dožádání uvedena nebyla, je třeba vždy účastníky vyrozumět (§ 96 odst. 1 o. s. ř.).

(3) Nemůže-li být dožádaný úkon vykonán v obvodu dožádaného soudu, postoupí se dožádání příslušnému soudu, je-li znám, jinak se dožádání vrátí. Postoupení dožádání se současně oznámí soudu dožadujícímu.

(4) Náklady spojené s provedením dožádaného úkonu dožadující soud soudu dožádanému nenahrazuje.

## § 34.

Žádá-li se jen o doručení písemnosti soudním doručovatelem, postačí, uvede-li se to na doručence, s níž se písemnost dožádanému soudu zasílá; zvláštní průvodní list není třeba připojovat.

## § 35.

(1) Dožádání tuzemských soudů (orgánů státní správy) o doručení písemností vyřizuje samostatně oddělení, které obstarává doručnou službu (zaměstnanec tím pověřený).

(2) Žádosti cizozemských soudů (úřadů) o doručení písemností vyřizuje soudce, který byl k tomu rozvrhem práce určen.

Nahlížení do spisů.

## § 36.

(1) Nahlížet do spisů (§ 66 tr. ř., § 87 o. s. ř.) je možno, není-li dále stanoveno něco jiného, výhradně v místnostech soudu pod dohledem vedoucího úředníka oddělení nebo správního zaměstnance jím k tomu určeného. Předseda senátu učiní zároveň vhodná opatření, aby bylo zachováno státní, hospodářské nebo služební tajemství.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí i pro znalce (§ 118 odst. 1 tr. ř., §§ 108 a násl. o. s. ř.). Znalcům, kteří nemohou podat spolehlivý posudek bez zevrubného prostudování spisů, může předseda senátu spisy zapůjčit.

(3) Ustanovení odstavce 1 se užije obdobně i na spisy uložené ve spisovně.

## § 37.

Na odůvodněnou žádost lze se souhlasem předsedy senátu zaslat spisy nebo jejich část i jinému soudu, aby tam mohlo být do nich nahlédnuto (§ 66 tr. ř., § 87 o. s. ř.).

## § 38.

Zapůjčování spisů.

(1) Soudní spisy mohou být zapůjčeny soudům, státním notářstvím a jiným justičním složkám, dále prokurátoru a v odůvodněných případech též jiným orgánům státní správy. Při zapůjčení spisu se učiní vhodná opatření, aby státní, hospodářské a služební tajemství bylo zachováno.

(2) Trestní spisy mohou však být zapůjčeny toliko soudu a prokurátoru; jen ve výjimečných, zvlášť odůvodněných případech mohou být zapůjčeny též orgánům státní správy (na př. národnímu výboru k účelům trestního řízení správního).

(3) Spisy jiných soudů mohou být zapůjčeny jen tehdy, tvoří-li součást (přílohu) zároveň zapůjčovaného spisu vlastního.

(4) O zapůjčení spisů, i když jsou uloženy ve spisovně, rozhoduje předseda senátu; nejde-li o zapůjčení spisů soudu nebo prokurátoru, rozhoduje však o zapůjčení trestních spisů předseda soudu, který si ve zvláště závažných případech vyžádá souhlas ministerstva spravedlnosti.

## § 39.

Vydávání úředních potvrzení (vysvědčení).

Předseda senátu může na žádost osob, které to potřebují k uplatnění nebo hájení svých práv, vydat úřední potvrzení (vysvědčení) o skutečnostech známých ze spisu.

## § 40.

Rekonstrukce spisů.

(1) Spisy, které byly zcela nebo zčásti zničeny nebo se ztratily, rekonstruuje, jestliže je toho třeba, na návrh nebo z úřední povinnosti podle záznamů v rejstřících a jiných evidenčních pomůckách soud, který ve věci konal řízení v prvé stolici.

(2) Soud pořídí ověřené opisy stejnopisů vyhotovení rozhodnutí, které má sám nebo které si vyžádá od jiného soudu nebo orgánu státní správy; na ověřených opisech stejnopisů připojí doložku, že opis nastupuje na místo zničené nebo ztracené listiny. Za týmž účelem může uložit účastníkům, jejich zástupcům a třetím osobám, aby předložili stejnopisy podání, opisy protokolů, stejnopisy rozhodnutí a jiné písemnosti, které snad mají v rukou; tyto listiny soud po opatření ověřeného opisu vrátí.

(3) Nestačí-li prostředky uvedené v odstavci 2, může soud obsah zničené nebo ztracené písemnosti zjistit usnesením; usnesení nahrazuje listinu. Před vydáním usnesení vykoná soud potřebná šetření, zejména vyslechne svědky, znalce, po případě provede i jiné důkazy. Usnesení doručí známým účastníkům.

(4) Řízení provádí soudce jediný.

## Díl druhý. - Úkony soudu.

Místo a čas úkonu.

## § 41.

(1) Úkony soudu se konají zpravidla v budově soudu. Vyžaduje-li toho povaha úkonu nebo je-li toho třeba pro urychlení řízení, náležité objasnění věci anebo z jiných důležitých důvodů, zejména výchovných, konají se úkony soudu i mimo soudní budovu.

(2) Má-li být nějaký úkon vykonán v budově orgánu státní správy, veřejného ústavu nebo podniku, je to třeba předem ohlásit osobě pověřené jejich vedením.

(3) Ve vojenských nebo vojskem obsazených budovách a podnicích nebo v budovách ozbrojených sborů smí soud vykonat potřebný úkon jen se svolením příslušného velitele.

## § 42.

Ve dnech pracovního klidu lze úkony konat jen ve zvlášť odůvodněných případech.

Předvolávání a předvádění k úkonu.

## § 43.

(1) Předvolávání k jednotlivým úkonům se děje zpravidla písemně, nebo pokud je to možné, ústně, v naléhavých případech též telegraficky nebo telefonicky. Byla-li některá osoba předvolána ústně, telegraficky nebo telefonicky, učiní se o tom záznam ve spise; byla-li předvolána ústně při výslechu, poznamená se to v protokole.

(2) Vyžadují-li toho zvláštní okolnosti případu, zejména při nařízeném předvedení, lze předvolání v trestních věcech zařídit též prostřednictvím orgánů národní bezpečnosti.

(3) V písemném předvolání se uvede zejména označení věci, místo a čas, a není-li tím ohrožen obecný zájem, také předmět výslechu nebo jiného úkonu, dále zda se má předvolaný dostavit jako obviněný, účastník, svědek, znalec nebo tlumočník a které pomůcky a důkazní prostředky má s sebou přinést. Zaměstnané osoby se zároveň vyzvou, aby o svém předvolání včas uvědomily svého zaměstnavatele (bezprostředního představeného), aby mohlo být zařízeno jejich zastupování po dobu jejich nepřítomnosti v práci. Kromě toho se v písemném předvolání uvedou zákonné následky spojené s tím, kdyby se předvolaný bez důvodů a bez omluvení nedostavil.

(4) V písemném předvolání určeném obviněnému se kromě zákonného ustanovení uvede též slovně, o jaké obvinění jde.

(5) Příslušníci ozbrojených sborů v činné službě se předvolávají prostřednictvím svého představeného. Není-li znám představený vojáků v činné službě, předvolávají se prostřednictvím posádkové správy; není-li znám představený příslušníků národní bezpečnosti v činné službě, předvolají se prostřednictvím nejbližší součásti národní bezpečnosti.

(6) Má-li být vyslechnut větší počet osob zaměstnaných na témže pracovišti (větší počet příslušníků ozbrojeného sboru téhož útvaru), lze jejich výslech provést po předchozí dohodě se správou pracoviště (s příslušným velitelem) v místě pracoviště (u útvaru), a to i bez jejich předchozího předvolání.

## § 44.

(1) O předvedení (§§ 92, 109 a 232 odst. 2 tr. ř., §§ 69, 100 odst. 2 a § 112 o. s. ř.) se požádá příslušná součást národní bezpečnosti (okresní nebo obvodní oddělení veřejné bezpečnosti); o předvedení mladistvého požádá se příslušná součást národní bezpečnosti, jen nelze-li předvedení provést zaměstnancem soudu nebo úřadovny ochrany mládeže.

(2) O předvedení příslušníků ozbrojených sborů v činné službě se požádá jejich představený.

(3) Jde-li o výkon rozhodnutí poručenského (opatrovnického) soudu (§ 251a o. s. ř.), požádá se příslušná součást národní bezpečnosti o předvedení dítěte k rodiči (umístění dítěte a pod.), jen pokud jiný způsob předvedení (prostřednictvím zaměstnanců soudu nebo úřadovny ochrany mládeže) podle okolností není dostačující.

## § 45.

Vyrozumívání o úkonech.

(1) Ustanovení § 43 odst. 1 a odst. 3 věty prvé a druhé se užije přiměřeně, vyrozumívají-li se o úkonech soudu obviněný, jeho obhájce nebo zákonný zástupce, zúčastněná osoba, poškozený a jejich zákonní zástupci nebo zmocněnci, úřadovna ochrany mládeže nebo účastníci a jejich zákonní zástupci nebo zmocněnci.

(2) Vyrozumění o hlavním a odvolacím líčení, jakož i o veřejném zasedání v řízení proti mladistvému (§ 232 odst. 3 tr. ř.) se zašle úřadovně ochrany mládeže v sídle prokurátora; žalobu proti mladistvému (§ 232 odst. 1 tr. ř.) je však třeba doručit též úřadovně, v jejímž obvodu měl mladistvý své poslední bydliště.

(3) Prokurátor musí být v trestních věcech vyrozuměn o všech úkonech soudu, jichž se má nebo může účastnit; to platí i o věcech občanskoprávních, které byly na návrh prokurátora zahájeny nebo do kterých prokurátor vstoupil (§ 6 o. s. ř.).

Výslechy.

## § 46.

(1) Před výslechem zjistí vyslýchající totožnost vyslýchaného a poučí jej o jeho právech a povinnostech. V protokole se výslovně uvede, že se tak stalo; kde je toho třeba, uvede se i prohlášení vyslýchaného.

(2) Na počátku výslechu zjistí vyslýchající:

a) u obviněného podrobně osobní, rodinné, majetkové a výdělkové poměry a předchozí tresty;

b) u jiné vyslýchané osoby osobní poměry a okolnosti, které mohou mít vliv na její hodnověrnost.

(3) Vyslýchanému může být dovoleno, aby dříve, než dá odpověď, nahlédl do svých písemných poznámek. Stalo-li se tak, poznamená se to v protokole. Vyslýchaný může být vyzván, aby soudci, který řídí výslech, předložil poznámky k nahlédnutí.

## § 47.

Tváří v tvář lze zpravidla postavit jen dvě osoby. Každá z těchto osob se vyslechne zvlášť o všech okolnostech, ve kterých se jejich výpovědi od sebe odchylují.

## § 48.

(1) Výslech osob, které se nedovedou vyjadřovat ani v českém ani ve slovenském jazyku, koná se prostřednictvím tlumočníka. Od přibrání tlumočníka lze upustit, jestliže vyslýchající nebo zapisovatel ovládá jazyk, ve kterém se bude výslech konat; tato okolnost se poznamená v protokole.

(2) Ustanovení odstavce 1 se užije obdobně pro výslech osob hluchých, němých nebo hluchoněmých, nelze-li se s nimi dorozumět jiným spolehlivým způsobem.

## § 49.

(1) Přibere-li soud k ohledání znalce (§ 80 tr. ř., §§ 119 a násl. o. s. ř.), může podle povahy věci určit, že se ohledání má konat jen v přítomnosti znalců samých.

(2) Je-li obava, že předmět ohledání bude ohledáním zničen nebo změněn, odevzdá se znalcům, je-li to možné, jen část předmětu a učiní se opatření, aby ohledání mohlo být podle potřeby opakováno.

(3) Ohledání těla, není-li provedeno lékařem, a osobní prohlídku mohou provést jen osoby téhož pohlaví; jde-li o ohledání těla ženy nebo o její osobní prohlídku, lze v případě potřeby požádat o pomoc příslušnici národní bezpečnosti, zdravotní sestru, porodní asistentku, sociální pracovnici a pod.

Protokol.

## § 50.

(1) Protokol (§ 60 tr. ř., §§ 66 a 68 o. s. ř.) musí obsahovat všechny podstatné okolnosti a musí být z něho zřejmo, zda při provádění úkonu bylo dbáno příslušných předpisů (na př. napomenutí k pravdivé výpovědi, prohlášení, které vyslýchaný učinil na upozornění, že má právo odpověď odepřít).

(2) Zpravidla se zapisuje toliko obsah výpovědi vyslýchaných osob. Jestliže je to pro posouzení věci důležité, zapíší se výpovědi vyslýchaných osob doslovně; v tomto případě se příslušné místo vyslýchané osobě vždy z protokolu přečte a v protokole se poznamená, že se tak stalo, po případě také, jaké námitky byly činěny. Záleží-li na přesném a doslovném znění odpovědi nebo vypovídá-li vyslýchaný vyhýbavě, provádí se výslech tak, že se kladou jednotlivé otázky, které se doslovně zaprotokolují; rovněž se doslovně zaprotokoluje odpověď vyslýchaného.

(3) Při výslechu několika obviněných nebo svědků sepíše se s každým protokol zvláštní, a to, jde-li o obviněného, vždy na samostatném listě. O pozdějších výsleších, nebude-li třeba sepsat protokol nový, sepíše se jen dodatek k protokolu dřívějšímu.

(4) Protokol o výpovědi osoby neznalé ani českého, ani slovenského jazyka sepíše se některým z těchto jazyků; záleží-li na doslovném znění výpovědi, zapíše zapisovatel nebo tlumočník její příslušnou část pokud možno také v jazyku, jímž tato osoba vypovídala.

(5) Protokol se diktuje hlasitě, aby přítomní diktovanou výpověď slyšeli. Předseda senátu může vyslýchanému, zejména jde-li o znalce, dovolit, aby svou výpověď diktoval zapisovateli sám. Tato okolnost se poznamená v protokole.

(6) Je-li toho třeba, může být průběh celého výslechu nebo jeho části, po případě průběh celého úkonu nebo jeho části, zaznamenán těsnopisně; těsnopisný záznam se přepíše obyčejným písmem a připojí k protokolu.

(7) Protokol je třeba sepsat perem nebo strojem, čitelně a bez zbytečného škrtání; používání t. zv. věčného pera je nepřípustné. Protokoly určené pro cizozemské soudy je třeba sepsat vždy strojem a na zvláštním archu (půlarchu) papíru opatřeném v záhlaví označením soudu a opatřit kulatým úředním razítkem.

## § 51.

(1) Protokol v trestních věcech podepisují osoba řídící jednání a zapisovatel, jakož i tlumočník a osoba přibraná podle § 127 odst. 2 a § 133 odst. 2 tr. ř. Protokol sepsaný mimo hlavní a odvolací líčení a veřejné zasedání podepisuje též vyslýchaný; byla-li výpověď vyslýchaného napsána na několika samostatných listech nebo arších, podepíše vyslýchaný každý samostatný list nebo arch zvlášť. Před podepsáním se protokol vyslýchanému přečte nebo předloží k přečtení; dál-li se výslech za pomoci tlumočníka, je nutno protokol vyslýchané osobě přeložit do jazyka, ve kterém vypovídala. V protokole se poznamená, že se tak stalo, a uvede se, zda byl protokol vyslýchaným schválen. Odmítne-li vyslýchaný protokol podepsat, poznamená se to v protokole spolu s důvody, které uvedl.

(2) Nemůže-li předseda senátu pro překážku delšího trvání protokol podepsat, podepíše jej jiný člen senátu. Nemůže-li pro překážku delšího trvání podepsat jiná osoba, není jejího podpisu třeba. Důvod, proč podpis odpadl, se poznamená v protokole.

(3) Protokol v občanskoprávních věcech, který byl sepsán před soudcem dožádaným nebo pověřeným, podepisuje též vyslýchaný.

## § 52.

Osoba řídící jednání může i po podpisu protokolu nařídit nebo provést opravu písařských chyb a jiných zřejmých nesprávností. Oprava se vyznačí tak, aby původní zápis zůstal čitelný. Opravu podepíše ten, kdo ji nařídil, a zapisovatel.

## § 53.

(1) V protokole o hlasování (§ 24 tr. ř., § 155 o. s. ř.) se uvede:

a) den hlasování,

b) jména a příjmení členů senátu a zapisovatele,

c) postup při jednotlivých hlasováních, jejich výsledek a výrok rozhodnutí [§ 26 odst. 1 písm. c) a odst. 2 a § 27 tr. ř., § 157 písm. e), § 168 odst. 1 o. s. ř.].

(2) Mínění odlišné od názoru většiny se zapíše v celém svém znění a stručně se odůvodní.

(3) Důvody rozhodnutí se pojmou do protokolu jen tehdy, je-li mezi členy senátu rozpor pro odůvodnění, který bylo třeba hlasováním odstranit.

(4) Protokol o hlasování podepisují všichni členové senátu a zapisovatel.

(5) Skončí-li jednání, aniž bylo odročeno, pojmou se všechny zápisy o hlasování senátu do jediného protokolu o hlasování.

(6) Jde-li o jednoduchá rozhodnutí, na kterých se senát usnesl jednomyslně a kterým předcházela pouze porada v jednací síni bez přerušení jednání, zvláštní protokol o hlasování se nesepisuje; v protokole o jednání se poznamená, že usnesení bylo učiněno bez přerušení jednání.

(7) Protokol o hlasování se připojí ke spisu v zalepené obálce opatřené na uzávěře kulatým úředním razítkem. Tuto obálku může otevřít jen předseda senátu nadřízeného soudu při rozhodování o opravném prostředku a předseda senátu nejvyššího soudu při rozhodování o stížnosti pro porušení zákona. Otevřenou obálku je třeba po nahlédnutí znovu zalepit a uzávěru opatřit kulatým úředním razítkem a podpisem předsedy senátu, který ji otevřel.

## § 54.

Označení osoby obviněného a trestného činu.

(1) Nejsou-li známa všechna osobní data obviněného [§ 26 odst. 1 písm. b) tr. ř.], uvedou se v rozsudku všechny okolnosti, jichž je třeba, aby obviněný nemohl být zaměněn s jinou osobou.

(2) Trestný čin [§ 26 odst. 1 písm. c) tr. ř.] se v rozsudku označí nejen uvedením příslušného ustanovení (příslušných paragrafů) trestního zákona, nýbrž i svým pojmenováním.

## § 55.

Věci důležité pro trestní řízení.

(1) Po podání žaloby zůstanou věci důležité pro trestní řízení (§ 82 tr. ř.) nadále v úschově prokurátora; rozhodování o nich však podáním žaloby přechází na soud. Také věci vzaté soudem do úschovy se uloží u prokuratury.

(2) Ihned po rozhodnutí ve věci (rozsudkem nebo usnesením o zastavení trestního stíhání) nebo nejpozději po právní moci rozsudku rozhodne soud o všech věcech vzatých do úschovy, jestliže nepropadly ani nebyly zabrány nebo jestliže o nich nebylo rozhodnuto již v rozsudku. Není-li však známo, komu věc patří, nebo není-li znám pobyt poškozeného, vyhlásí soud veřejně popis věci (§§ 129 a 56 odst. 1 tr. ř.).

(3) Požádá-li prokurátor podle § 128 odst. 2 tr. ř. lidový soud s pravomocí ve věcech občanskoprávních o prodej věcí podléhajících zkáze, postupuje tento soud přiměřeně podle předpisů o soudním prodeji zabavených movitých věcí.

## Díl třetí. - Veřejná jednání.

## ODDÍL PRVÝ. - HLAVNÍ LÍČENÍ, ODVOLACÍ LÍČENÍ A VEŘEJNÉ ZASEDÁNÍ.

Příprava hlavního líčení.

## § 56.

(1) Po skončení přípravného řízení předloží prokurátor soudu žalobu (§ 85 odst. 1 tr. ř.) a připojí k ní příslušné spisy.

(2) Žalobu je třeba podat v tolika stejnopisech, aby po jednom stejnopise dostali všichni členové senátu, všichni obvinění a jejich zákonní zástupci, jakož i obhájci, pokud obvinění obhájce mít mají nebo musí, a v řízení proti mladistvým též úřadovna ochrany mládeže (§ 232 odst. 1 tr. ř.).

(3) Členům senátu (a to i z řad soudců z lidu) se stejnopisy vyhotovení odevzdají až při zahájení hlavního líčení; po skončení hlavního líčení se tyto stejnopisy ponechají u spisu pro potřebu odvolacího soudu. Po vrácení spisu prokurátorovi zůstane u obecných soudů jeden z těchto stejnopisů ve sběrném spise soudu první stolice.

(4) Byla-li žaloba před zahájením hlavního líčení vzata zpět (§ 85 odst. 2 tr. ř.), vrátí soud spisy prokurátorovi. Rozhodování o vazbě obviněného a o věcech vzatých do úschovy přechází opět na prokurátora.

## § 57.

(1) Předseda senátu připraví hlavní líčení tak, aby mohlo být skončeno v jediném zasedání, a dovoluje-li to povaha případu, v jednom dni.

(2) Počet hlavních líčení stanovených na jeden den je třeba podle získaných zkušeností a s náležitým zřetelem k druhu a rozsahu trestních věcí, o kterých bude při hlavním líčení jednáno, určit tak, aby jednotlivá hlavní líčení nemusela být pro nedostatek času odkládána. Také počátek několika hlavních líčení stanovených na tentýž den je nutno podle pravděpodobné délky předchozích hlavních líčení určit tak, aby předvolané osoby nemusily na počátek hlavního líčení dlouho čekat.

(3) Lze-li očekávat, že hlavní líčení bude trvat delší dobu, mají být svědci předvoláni pokud možno na dobu, v níž pravděpodobně dojde k jejich výslechu. Ustanovení předchozí věty se užije obdobně pro předvolání znalců a tlumočníků, není-li třeba, aby se zúčastnili celého hlavního líčení.

## § 58.

(1) Při sestavování senátů je třeba dbát, aby soudci z lidu byli podle možnosti z téhož nebo blízkého oboru, jehož se projednávaná věc týká.

(2) V řízení proti mladistvým mají mít členové senátu vychovatelské zkušenosti; u krajských soudů jako soudů odvolacích musí být alespoň dva členové senátu znalí sociální péče o mládež.

Hlavní líčení.

## § 59.

Po zahájení hlavního líčení zjistí předseda senátu totožnost všech předvolaných osob, a to zpravidla podle občanských průkazů.

## § 60.

(1) Jestliže lze očekávat, že pracující projeví o projednávání některé věci větší zájem, učiní se opatření proti přeplnění místnosti, v níž se bude veřejné líčení konat (na př. vydávání vstupenek).

(2) Přístup k hlavnímu líčení jako posluchačům lze odepřít osobám

a) nezletilým,

b) ozbrojeným, pokud jim předpisy o službě, kterou konají, neukládají povinnost nosit zbraň,

c) které se dostavily ve stavu, který by mohl vzbudit veřejné pohoršení, nebo

d) které byly soudem opětovně potrestány.

## § 61.

(1) Byla-li veřejnost hlavního líčení vyloučena pro ohrožení státního, hospodářského nebo služebního tajemství, upozorní předseda senátu přítomné (§ 143 odst. 2 poslední věta a § 144 odst. 1 tr. ř.) na trestní následky spojené s tím, kdyby nepovolaným osobám vyjevili skutečnosti, o nichž se při jednání dověděli.

(2) Předseda senátu může zakázat, aby si přítomní (odstavec 1) činili písemné poznámky o tom, co při hlavním líčení slyšeli.

## § 62.

Odvolací líčení a veřejné zasedání.

*Zobrazeno prvních 250 z 701 bloků úplného znění. Kompletní text je na kanonické stránce.*

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/zakony/sb/1952/95)