# 5/1948 Sb. - Mírová smlouva s Italií

- Úplná citace: Mezinárodní smlouva č. 5/1948 Sb., Mírová smlouva s Italií
- Stav: Bez účinnosti
- Znění: Vyhlášené znění
- ELI: /eli/cz/sb/1948/5/0000-00-00
- Datum vyhlášení: 22. 1. 1948
- Účinnost od: 14. 10. 1947
- Částka: 3/1948

## Obsah

- ČÁST I. - Územní klausule.
- Oddíl I. - Hranice.
- Článek 1.
- Článek 2.
- Článek 3.
- Článek 4.
- Článek 5.
- Oddíl II. - Francie (zvláštní klausule).
- Článek 6.
- Článek 7.
- Článek 8.
- Článek 9.
- Oddíl III. - Rakousko (zvláštní klausule).
- Článek 10.
- Oddíl IV. - Federativní lidová republika Jugoslavie (zvláštní klausule).
- Článek 11.
- Článek 12.
- Článek 13.
- Oddíl V. - Řecko (zvláštní klausule).
- Článek 14.
- ČÁST II. - Politické klausule.
- Oddíl I. - Všeobecné klausule.
- Článek 15.
- Článek 16.
- Článek 17.
- Článek 18.
- Oddíl II. - Státní příslušnost. Občanská a politická práva.
- Článek 19.
- Článek 20.
- Oddíl III. - Svobodné území terstské.
- Článek 21.
- Článek 22.
- Oddíl IV. - Italské kolonie.
- Článek 23.
- Oddíl V. - Zvláštní zájmy Číny.
- Článek 24.
- Článek 25.
- Článek 26.
- Oddíl VI. - Albanie.
- Článek 27.
- Článek 28.
- Článek 29.
- Článek 30.
- Článek 31.
- Článek 32.
- Oddíl VII. - Ethiopie.
- Článek 33.
- Článek 34.
- Článek 35.
- Článek 36.
- Článek 37.
- Článek 38.
- Oddíl VIII. - Mezinárodní dohody.
- Článek 39.
- Článek 40.
- Článek 41.
- Článek 42.
- Článek 43.
- Oddíl IX. - Dvoustranné smlouvy.
- Článek 44.
- ČÁST III. - Váleční zločinci.
- Článek 45.
- ČÁST IV. - Námořní, vojenské a letecké klausule.
- Oddíl I. - Trvání účinnosti.
- Článek 46.
- Oddíl II. - Všeobecná omezení.
- Článek 47.
- Článek 48.
- Článek 49.
- Článek 50.
- Článek 51.
- Článek 52.
- Článek 53.
- Článek 54.
- Článek 55.
- Oddíl III. - Omezení italského válečného loďstva.
- Článek 56.
- Článek 57.
- Článek 58.
- Článek 59.
- Článek 60.
- Oddíl IV. - Omezení italské armády.
- Článek 61.
- Článek 62.
- Článek 63.
- Oddíl V. - Omezení italského vojenského letectva.
- Článek 64.
- Článek 65.
- Článek 66.
- Oddíl VI. - Opatření, pokud jde o válečný materiál (jak vymezen v příloze XIII C).
- Článek 67.
- Oddíl VII. - Zamezení německého a japonského opětného ozbrojení.
- Článek 68.
- Článek 69.
- Článek 70.
- Oddíl VIII. - Váleční zajatci.
- Článek 71.
- Oddíl IX. - Odstranění min.
- Článek 72.
- ČÁST V. - Stažení spojeneckých sil.
- Článek 73.
- ČÁST VI. - Nároky vzniklé z války.
- Oddíl I. - Reparace.
- Článek 74.
- Oddíl II. - Restituce se strany Italie.
- Článek 75.
- Oddíl III. - Zřeknutí se nároků Italií.
- Článek 76.
- Článek 77.
- ČÁST VII. - Majetek, práva a zájmy.
- Oddíl I. - Majetek Spojených národů v Italii.
- Článek 78.
- Oddíl II. - Italský majetek na území Spojených a sdružených mocností.
- Článek 79.
- Oddíl III. - Prohlášení spojených a sdružených mocností o jejich požadavcích.
- Článek 80.
- Oddíl IV. - Dluhy.
- Článek 81.
- ČÁST VIII. - Všeobecné hospodářské styky.
- Článek 82.
- ČÁST IX. - Řešení sporů.
- Článek 83.
- ČÁST X. - Různá hospodářská ustanovení.
- Článek 84.
- Článek 85.
- ČÁST XI. - Závěrečné klausule.
- Článek 86.
- Článek 87.
- Článek 88.
- Článek 89.
- Článek 90.
- Článek 1.
- Článek 2.
- Článek 3.
- Článek 4.
- Článek 5.
- Článek 6.
- Článek 7.
- Článek 8.
- Článek 9.
- Článek 10.
- Článek 11.
- Článek 12.
- Článek 13.
- Článek 14.
- Článek 15.
- Článek 16.
- Článek 17.
- Článek 18.
- Článek 19.
- Článek 20.
- Článek 21.
- Článek 22.
- Článek 23.
- Článek 24.
- Článek 25.
- Článek 26.
- Článek 27.
- Článek 28.
- Článek 29.
- Článek 30.
- Článek 31.
- Článek 32.
- Článek 33.
- Článek 34.
- Článek 35.
- Článek 36.
- Článek 37.
- Článek 38.
- Článek 1.
- Článek 2.
- Článek 3.
- Článek 4.
- Článek 5.
- Článek 6.
- Článek 7.
- Článek 8.
- Článek 9.
- Článek 10.
- Článek 11.
- Článek 1.
- Článek 2.
- Článek 3.
- Článek 4.
- Článek 5.
- Článek 6.
- Článek 7.
- Článek 8.
- Článek 9.
- Článek 10.
- Článek 11.
- Článek 12.
- Článek 13.
- Článek 14.
- Článek 15.
- Článek 16.
- Článek 17.
- Článek 18.
- Článek 19.
- Článek 20.
- Článek 21.
- Článek 22.
- Článek 23.
- Článek 24.
- Článek 25.
- Článek 26.

5.
Mírová smlouva s Italií.
JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ!
DR. EDVARD BENEŠ,
PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ,
VŠEM,
KTEŘÍ TENTO LIST ČÍSTI NEBO ČTOUCE SLYŠETI BUDOU,
POZDRAVENÍ.
JMÉNEM SPOJENÝCH A PŘIDRUŽENÝCH MOCNOSTÍ
A
ITALIE
BYLA SJEDNÁNA V PAŘÍŽI
DNE 10. ÚNORA 1947
TATO MÍROVÁ SMLOUVA:
(Překlad.)
Mírová smlouva s Italií.
Svaz sovětských socialistických republik, Spojené království Velké Britannie a Severního Irska, Spojené státy americké, Čína, Francie, Australie, Belgie, Běloruská sovětská socialistická republika, Brazilie, Kanada, Československo, Ethiopie, Řecko, Indie, Holandsko, Nový Zéland, Polsko, Ukrajinská sovětská socialistická republika, Jihoafrická Unie a Lidová federativní republika Jugoslavie, označované dále jako "mocnosti spojené a sdružené", s jedné strany,
a Italie se strany druhé,
hledíce k tomu, že Italie za fašistického režimu se stala s Německem a Japonskem jednou ze smluvních stran paktu tří, podnikla útočnou válku a tím vyvolala válečný stav se všemi mocnostmi spojenými a sdruženými a s jinými Spojenými národy, a nese svůj podíl odpovědnosti za tuto válku, a
že následkem vítězství spojeneckých armád a za pomoci demokratických živlů italského lidu byl fašistický režim v Italii svržen 25. července 1943, a že Italie, která se bezpodmínečně vzdala, podepsala 3. a 29. září téhož roku podmínky příměří, a
že po řečeném příměří italské ozbrojené síly, a to jak vládní tak i hnutí odporu, se činně zúčastnily války proti Německu a že Itálie vyhlásila válku Německu dnem 13. října 1943 a tím se stala spolubojovníkem ve válce proti Německu, a
že spojené a sdružené mocnosti a Italie si přejí uzavříti mírovou smlouvu, která podle zásad spravedlnosti upraví ještě nevyřešené otázky podávající se z událostí shora uvedených a vytvoří základ přátelských styků mezi nimi, umožňujíc tak spojeným a sdruženým mocnostem podporovati žádost Italie o její přijetí za člena Spojených národů a také o její přístup ke každé dohodě, sjednané pod záštitou Spojených národů,
se proto rozhodly prohlásiti zakončení válečného stavu a sjednati k tomu cíli tuto mírovou smlouvu, a ustanovily tudíž podepsané plnomocníky, kteří, předloživše své plné moci, jež byly shledány v dobré a náležité formě, se dohodli takto:

## ČÁST I. - Územní klausule.

## Oddíl I. - Hranice.

## Článek 1.

Hranice Italie zůstanou takové, jaké byly 1. ledna 1938, se změnami uvedenými v článcích 2, 3, 4, 11 a 22. Tyto hranice jsou vyznačeny na mapách připojených k této smlouvě (příloha I). V případě neshody mezi popisem hranic v textu a mapami, bude se text považovati za autentický.

## Článek 2.

Hranice mezi Italií a Francií, tak jak byly dne 1. ledna 1938, budou upraveny takto:

1. Průsmyk Malého sv. Bernarda.

Hranice budou sledovati vodní předěl, odbočí od nynějších hranic v bodě ležícím asi 2 kilometry na severozápad od Hospice, překročí cestu asi 1 kilometr na severovýchod od Hospice a vrátí se k nynějším hranicím asi 2 kilometry na jihovýchod od Hospice.

2. Náhorní rovina Mont Cenis.

Hranice odbočí od nynějších hranic asi 3 kilometry na severozápad od vrcholku Rochemelonu, překročí cestu asi 4 kilometry na jihovýchod od Hospice a vrátí se k nynějším hranicím asi 4 kilometry na severovýchod od Mont d'Ambin.

3. Mont Thabor-Chaberton.

a) V prostoru Mont Thaboru hranice odbočí od nynějších hranic asi 5 kilometrů na východ od Mont Thaboru a poběží na jihovýchod, kde se připojí k nynějším hranicím asi 3 kilometry na západ od Pointe de Charra.

b) V prostoru Charbertonu hranice odbočí od nynějších hranic asi 3 kilometry na severozápad od Chabertonu, běží po jeho východní straně, překročí cestu asi 1 kilometr od nynějších hranic, k nimž se vrátí asi 2 kilometry na jihovýchod od vesnice Montgenevre.

4. Horní údolí Tinée, Vesubie a Roya.

Hranice odbočí od nynějších hranic u Colla Longa, budou sledovati vodní předěl po Mont Clapier, Col de Tenda, Mont Marguareis, odkud poběží k jihu po Mont Saccarello, Mont Vacchi, Mont Pietravecchia, Mont Lega a dosáhne bodu ležícího asi 100 metrů od nynějších hranic blízko Colla Pegairolle, asi 5 kilometrů na severovýchod od Breilu; pak poběží k jihozápadu a vrátí se k nynějším hranicím asi 100 metrů na jihozápad od Mont Mergo.

5. Přesný popis těchto úseků hranic, na něž se vztahují úpravy uvedené shora v odstavcích 1, 2, 3 a 4, jest obsažen v příloze II. této smlouvy, a mapy, na něž se vztahuje tento popis, tvoří část přílohy I.

## Článek 3.

Hranice mezi Italií a Jugoslavií se stanoví takto:

1. Nové hranice sledují čáru vycházející z bodu, kde se stýkají hranice Rakouska, Italie a Jugoslavie, jak byly 1. ledna 1938, a postupující na jih podél hranic Jugoslavie a Italie z roku 1938, až k bodu, kde se tyto hranice setkávají se správními hranicemi mezi italskými provinciemi Friuli (Udine) a Gorice;

2. od tohoto bodu hraniční čára spadá v jedno s řečenými správními hranicemi až bodu ležícímu asi 0,5 kilometru na sever od vesnice Mernico v údolí Iudria;

3. opouštějíc v tomto bodě správní hranice mezi italskými provinciemi Friuli a Gorice, běží čára dále na východ k bodu ležícímu asi 0,5 kilometru na západ od vesnice Vercoglia di Cosbana a odtud na jih mezi údolími Quarnizza a Cosbany k bodu ležícímu asi 1 kilometr na jihozápad od vesnice Fleana, při čemž se zahýbá tak, že přetíná řeku Recca v bodě ležícím asi 1,5 kilometru na východ od Iudria a ponechává na východě silnici z Cosbana via Nebola do Castel Dobra;

4. čára pak pokračuje na jihovýchod, přecházejíc přímo k jihu od cesty mezi kotami 111 a 172, pak na jih od cesty z Vipulzana do Uclanzi prochází kotami 57 a 122, pak překročuje tuto cestu asi 100 metrů na východ od koty 122 a zatáčí se na sever směrem k bodu ležícímu 350 metrů na jihovýchod od koty 266;

5. čára dále probíhá asi 0,5 kilometru na sever od vesnice San Floriano, jde k východu k Monte Sabotino (kota 610), ponechávajíc na severu vesnici Poggio San Valentino;

6. od Monte Sabotino jde čára dále k jihu, překročuje řeku Isonzo (Soču) v městě Salcano, které ponechává v Jugoslavii, a běží přímo na západ od železniční tratě z Canale d'Isonzo do Montespino až k bodu asi 750 metrů na jih od cesty z Gorice do Aisovizzy;

7. čára pak opouští železniční trať, zatáčí se na jihozápad, ponechávajíc v Jugoslavii město San Pietro a v Italii Hospic a cestu, která se ho dotýká, a asi 700 metrů od stanice Gorizia S. Marco překročuje železniční spojku mezi shora uvedenou železnicí a železnicí ze Sagrada do Cormonsu, běží po okraji gorického hřbitova, který zůstává v Italii, probíhá mezi silnicí č. 55 z Gorice do Terstu, která zůstává v Italii, a křižovatkou v kotě 54, ponechávajíc v Jugoslavii město Vertoibu a Mernu, a dostihne bodu ležícího asi v kotě 49;

8. odtud čára pokračuje jižním směrem přes Karskou náhorní rovinu, asi 1 kilometr na východ od silnice č. 55, ponechávajíc na východě vesnici Opacchiasellu a na západě vesnici Iamiano;

9. od bodu ležícího asi 1 kilometr na východ od Iamiana čára sleduje správní hranice mezi provincií gorickou a terstskou až k bodu ležícímu asi 2 kilometry na severovýchod od vesnice San Giovanni a asi o 0,5 kilometru na severozápad od koty 208, tvořící styčný hraniční bod mezi Jugoslavií, Italií a Svobodným územím terstským.

Mapa, na niž se vztahuje tento popis, tvoří část přílohy I.

## Článek 4.

Hranice mezi Italií a Svobodným územím terstským se stanoví takto:

1. Čára vychází z bodu ležícího na správních hranicích mezi gorickou a terstskou provincií asi 2 kilometry na severovýchod od vesnice San Giovanni a asi 0,5 kilometru na severozápad od koty 208, tvořící styčný hraniční bod mezi Jugoslavií, Italií a Svobodným územím terstským, a běží na jihozápad směrem k bodu ležícímu u silnice č. 14 a asi přibližně 1 kilometr na severozápad od bodu, kde se sbíhají silnice č. 55 a 14, vedoucí jednak z Gorice, jednak z Monfalcone do Terstu;

2. pak čára jde dále jižním směrem k bodu v zálivu Panzano, stejně vzdálenému od Punta Sdobba při ústí řeky Isonzo (Soče) a od Castello Vecchio v Duino ležícímu asi 3,3 kilometru na jih od bodu, kde odbočuje od pobřeží asi 2 kilometry na severozápad od města Duino;

3. čára pak dostihne moře, sledujíc čáru stejně vzdálenou od pobřeží Italie a od pobřeží Svobodného území terstského.

Mapa, na kterou se vztahuje tento popis, tvoří část přílohy I.

## Článek 5.

1. Přesná čára nových hranic, stanovených v článcích 2, 3, 4 a 22 této smlouvy, se vymezí na místě hraničními komisemi, složenými ze zástupců obou zúčastněných vlád.

2. Komise počnou se svými pracemi ihned, jakmile tato smlouva nabude účinnosti, a skončí svoje práce co nejdříve, v každém případě však do šesti měsíců.

3. Jakékoliv otázky, o kterých se komise nebudou moci dohodnouti, se předloží velvyslancům Sovětského svazu, Spojeného království, Spojených států amerických a Francie v Římě, jednajícím podle článku 86, ke konečnému vyřízení způsobem, který sami určí, čítajíc v to jmenování, kde toho bude třeba, třetího nestranného člena komise.

4. Výlohy hraničních komisí ponesou stejným dílem obě zúčastněné vlády.

5. Za účelem přesného určení na místě hranic, jak jsou stanoveny v článcích 3, 4 a 22, bude dovoleno členům komisí posunouti hraniční čáru o 0,5 kilometru od čáry, stanovené v této smlouvě, aby mohli přizpůsobiti hranice místním zeměpisným a hospodářským poměrům, za předpokladu, že žádná vesnice nebo město s více než 500 obyvateli, žádná důležitá železnice nebo silnice, žádné větší elektrárny nebo vodní nádrže nebudou dány pod svrchovanost jinou, než je ta, která vyplývá z rozhraničení stanoveného touto smlouvou.

## Oddíl II. - Francie (zvláštní klausule).

## Článek 6.

Italie odstupuje tímto Francii pod její plnou svrchovanost dřívější italské území ležící na francouzské straně francouzsko-italských hranic, vymezených v článku 2.

## Článek 7.

Italská vláda odevzdá francouzské vládě všechny archivy, historické i správní, z doby před rokem 1860, které se vztahují na území odstoupené Francii smlouvou z 24. března 1860 a dohodou z 23. srpna 1860.

## Článek 8.

1. Italská vláda bude spolupracovati s francouzskou vládou na možném zřízení železniční spojky mezi Brianҫonem a Modanem, přes Bardonnèche.

2. Italská vláda dá souhlas k tomu, aby osobní i nákladní železniční provoz na takto zřízené spojce s jednoho místa ve Francii do druhého přes italské území se děl oběma směry bez celních poplatků a prohlídky, bez pasových a jiných formalit tohoto druhu, a učiní všechna potřebná opatření, aby zajistila, že francouzské vlaky používající řečeného spojení, budou směti projížděti za stejných podmínek, bez cla a bez neodůvodněného zdržování.

3. Potřebná ujednání budou uzavřena v náležité době mezi oběma vládami.

## Článek 9.

1. Náhorní rovina Mont Cenis.

Aby se Italii zajistily stejné výhody, jaké měla, pokud jde o dodávku hydroelektrické síly a vody z jezera Mont Cenis před odstoupením tohoto okresu Francii, poskytne Francie Italii dvoustrannou dohodou technické záruky uvedené v příloze III.

2. Okres Tenda-Briga.

Aby Italie netrpěla zmenšením v dodávce elektrické síly, kterou brala ze zdrojů v okresu Tenda-Briga před jeho odstoupením Francii, poskytne Francie Italii dvoustrannou dohodou technické záruky uvedené v příloze III.

## Oddíl III. - Rakousko (zvláštní klausule).

## Článek 10.

1. Italie uzavře nebo potvrdí ujednání s Rakouskem o zaručení svobodné osobní a nákladní dopravy mezi severním a východním Tyrolskem.

2. Spojené a sdružené mocnosti vzaly na vědomí ustanovení (jejichž text jest obsažen v příloze IV), dohodnutá mezi rakouskou a italskou vládou 5. září 1946.

## Oddíl IV. - Federativní lidová republika Jugoslavie (zvláštní klausule).

## Článek 11.

1. Italie tímto odstupuje Jugoslavii pod plnou svrchovanost území ležící mezi novými hranicemi Jugoslavie, jak byly vymezeny ve článcích 3 a 22, a italsko-jugoslávskými hranicemi, jak byly 1. ledna 1938, jakož i obec Zadar a všechny ostrovy a přilehlé ostrůvky ležící v těchto oblastech:

a) v oblasti ohraničené:

na severu rovnoběžkou 42° 50' sev. šířky;

na jihu rovnoběžkou 42° 42' sev. šířky;

na východě poledníkem 17° 10' na východ od Greenwiche;

na západě poledníkem 16° 25' na východ od Greenwiche;

b) v oblasti ohraničené:

na severu čarou procházející Portem del Quieto, běžící ve stejné vzdálenosti od pobřeží Svobodného území terstského a pobřeží Jugoslavie, a odtud k bodu 45° 15' sev. šířky, 13° 24' na východ od Greenwiche;

na jihu rovnoběžkou 44° 23' sev. šířky;

na západě čarou spojující tyto body:

1. 45° 15' sev. šířky - 13° 24' na východ od Greenwiche;

2. 44° 51' sev. šířky - 13° 37' na východ od Greenwiche;

3. 44° 23' sev. šířky - 14° 18' 30'' na východ od Greenwiche;

na východě západním pobřežím Istrie, ostrovy a jugoslávskou pevninou.

Námořní mapa těchto oblastí jest obsažena v příloze I.

2. Italie tímto odstupuje Jugoslavii pod plnou svrchovanost ostrov Pelagosu a přilehlé ostrůvky.

Ostrov Pelagosa zůstane demilitarisován.

Italští rybáři budou požívati stejných práv na Pelagose a v okolních vodách, jakých požívali jugoslávští rybáři před 6. dubnem 1941.

## Článek 12.

1. Italie vrátí Jugoslavii všechny předměty umělecké, historické, vědecké, výchovné nebo náboženské povahy (čítajíc v to všechny právní listiny, rukopisy, dokumenty a bibliografický materiál), jakož i správní archivy (spisy, rejstříky, plány a dokumenty jakéhokoliv druhu), které následkem italské okupace byly odvezeny mezi 4. listopadem 1918 a 2. březnem 1924 z území odstoupených Jugoslavii smlouvami podepsanými v Rapallu 12. listopadu 1920 a v Římě 27. ledna 1924. Italie rovněž vrátí všechny předměty pocházející z těchto území a spadající pod uvedené kategorie, které odvezla italská mise pro příměří, jež působila ve Vídni po první světové válce.

2. Italie vydá Jugoslavii všechny předměty mající právní povahu veřejného majetku a spadající pod kategorie uvedené v odst. 1 tohoto článku, které byly odvezeny po 4. listopadu 1918 z území, které se touto smlouvou odstupuje Jugoslavii, a předměty spojené s řečeným územím, které Italie dostala od Rakouska nebo Maďarska mírovými smlouvami podepsanými v St. Germain 10. září 1919 a v Trianonu 4. června 1920 a dohodou mezi Rakouskem a Italií, podepsanou ve Vídni 4. května 1920.

3. Jestliže v jednotlivých případech Italie nebude moci vrátiti nebo vydati Jugoslavii předměty uvedené v odstavcích 1 a 2 tohoto článku, odevzdá Jugoslavii předměty stejného druhu a přibližně stejné hodnoty jako odvezené předměty, pokud lze takové předměty v Italii opatřiti.

## Článek 13.

Dodávka vody pro Gorici a okolí bude zařízena podle ustanovení přílohy V.

## Oddíl V. - Řecko (zvláštní klausule).

## Článek 14.

1. Italie tímto odstupuje Řecku pod plnou svrchovanost níže uvedené Dodekanéské ostrovy, totiž Stampalii (Astropalii), Rhodes (Rhodos), Calki (Kharki), Scarpanto, Casos (Casso), Piscopis (Tilos), Misiros (Nisyros), Calimnos (Kalymnos), Leros, Patmos, Lipsos (Lipso), Simi (Symi), Cos (Kos) a Castellorizo, jakož i přilehlé ostrůvky.

2. Tyto ostrovy budou a zůstanou demilitarisovány.

3. Postup a technická stránka odevzdání těchto ostrovů Řecku budou stanoveny dohodou mezi vládou Spojeného království a vládou řeckou a bude učiněno opatření k stažení cizích vojenských oddílů ne později než 90 dní ode dne, kdy tato smlouva nabude účinnosti.

## ČÁST II. - Politické klausule.

## Oddíl I. - Všeobecné klausule.

## Článek 15.

Italie učiní všechna potřebná opatření nutná k tomu, aby zajistila všem osobám podléhajícím její pravomoci, bez rozdílu rasy, pohlaví, jazyka nebo náboženství, užívání lidských práv a základních svobod, čítajíc v to svobodu projevu, tisku a publikace, vyznání, politického přesvědčení a veřejného shromažďování.

## Článek 16.

Italie nebude pronásledovati nebo obtěžovati italské příslušníky, čítajíc v to členy ozbrojených sil, jen z toho důvodu, že v době od 10. června 1940 až do doby, kdy tato smlouva nabude účinnosti, dávali na jevo své sympatie k věci spojených a sdružených mocností nebo ji činně podporovali.

## Článek 17.

Italie, která podle článku 30 dohody o příměří učinila opatření k rozpuštění fašistických organisací v Italii, nedovolí, aby se takové organisace, ať politické, vojenské či polovojenské, jejichž cílem je zbaviti lid jeho demokratických práv, znovu objevily na italském území.

## Článek 18.

Italie se zavazuje, že uzná plnou platnost mírových smluv s Rumunskem, Bulharskem, Maďarskem a Finskem, jakož i jiných dohod a ujednání, které byly nebo budou sjednány spojenými a sdruženými mocnostmi pro obnovení míru, pokud jde o Rakousko, Německo a Japonsko.

## Oddíl II. - Státní příslušnost. Občanská a politická práva.

## Článek 19.

1. Italští občané, kteří měli 10. června 1940 své bydliště na území odstoupeném Italií jinému státu touto smlouvou, a jejich děti, jež se narodily po tomto dni, se stanou s výjimkou ustanovení obsažených v následujícím odstavci občany požívajícími všech občanských a politických práv toho státu, jemuž území bylo odstoupeno, podle zákonů, které za tím účelem tento stát vydá do tří měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude účinnosti. Jakmile se stanou občany příslušného státu, ztratí svou italskou státní příslušnost.

2. Vláda státu, jemuž území připadne, ustanoví vhodnými zákony do tří měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude účinnosti, že všechny osoby uvedené v odstavci 1 starší než osmnáct let (nebo ženaté či provdané ať mladší či starší než 18 let), jejichž obcovacím jazykem jest italština, budou oprávněny optovati pro italskou státní příslušnost do jednoho roku ode dne, kdy tato smlouva nabude účinnosti. Každá osoba, která takto optovala, podrží státní příslušnost italskou a bude se o ní míti za to, že nenabyla občanství státu, jemuž území bylo odstoupeno. Opce manželova nezakládá opci na straně manželky. Avšak opce otcova, nebo není-li otec na živu, opce matčina, zahrnuje samočinně všechny neženaté a neprovdané děti mladší než osmnáct let.

3. Stát, jemuž se území odstupuje, může žádati na těch, kdo použili výhod opce, aby se přestěhovali do Italie do jednoho roku ode dne, kdy opce byla vykonána.

4. Stát, jemuž se území odstupuje, zajistí v souhlase se svými základními zákony všem osobám na tomto území bez rozdílu rasy, pohlaví, jazyka či náboženství, užívání lidských práv a základních svobod, čítajíc v to svobodu projevu, tisku a publikace, vyznání, politického přesvědčení a veřejného shromažďování.

## Článek 20.

1. Do jednoho roku ode dne, kdy tato smlouva nabude účinnosti, italští občané starší než osmnáct let (nebo ženaté či provdané osoby ať mladší či starší než 18 let), jejichž obcovací řečí je jeden z jugoslávských jazyků (srbština, chorvatština nebo slovinština), a kteří mají bydliště na území italském, mohou, podají-li si žádost jugoslávskému diplomatickému nebo konsulárnímu zástupci v Italii, nabýti jugoslávské státní příslušnosti, vyhoví-li jugoslávské úřady jejich žádosti.

2. V takových případech jugoslávská vláda odevzdá italské vládě diplomatickou cestou seznamy osob, které takto nabyly jugoslávské státní příslušnosti. Osoby uvedené v takovýchto seznamech pozbudou své italské státní příslušnosti dnem takového oficielního odevzdání.

3. Italská vláda může požadovati, aby takové osoby se přestěhovaly do Jugoslavie do jednoho roku ode dne takového oficielního odevzdání.

4. Pro účely tohoto článku platí pravidla o účinku opce na manželky a děti, obsažená v článku 19, odstavec 2.

5. Ustanovení přílohy XIV, odstavce 10 této smlouvy, týkající se převodu majetku náležejícího osobám, jež optují pro italskou státní příslušnost, budou obdobně platiti pro převod majetku náležejícího osobám, které optují pro jugoslávskou státní příslušnost podle tohoto článku.

## Oddíl III. - Svobodné území terstské.

## Článek 21.

1. Tímto se zřizuje Svobodné území terstské, skládající se z oblasti ležící mezi Jaderským mořem a hranicemi vytčenými v článcích 4 a 22 této smlouvy. Svobodné území terstské se uznává spojenými a sdruženými mocnostmi a Italií, které souhlasí s tím, aby jeho celistvost a nezávislost byla zajištěna Radou bezpečnosti Spojených národů.

2. Italská svrchovanost nad oblastí tvořící Svobodné území terstské, jak bylo shora vymezeno, zanikne dnem, kdy tato smlouva nabude účinnosti.

3. Po zániku italské svrchovanosti bude Svobodné území terstské spravováno podle řádu pro zatímní správu, který vydala Rada zahraničních ministrů a schválila Rada bezpečnosti. Tento řád zůstane v platnosti až do dne, který Rada bezpečnosti určí jako den, kdy nabude účinnosti stálý statut, jejž předtím schválí. Text stálého statutu a řádu pro zatímní správu jest obsažen v přílohách VI a VII.

4. Svobodné území terstské nebude se pokládati za odstoupené území ve smyslu článku 19 a přílohy XIV této smlouvy.

5. Italie a Jugoslavie se zavazují, že poskytnou Svobodnému území terstskému záruky uvedené v příloze IX.

## Článek 22.

Hranice mezi Jugoslavií a Svobodným územím terstským se stanoví takto:

1. Čára vychází z bodu ležícího na správních hranicích mezi provincií gorickou a terstskou asi 2 kilometry na severovýchod od vesnice San Giovanni a asi 0,5 kilometru na severozápad od koty 208, tvořící styčný bod mezi hranicemi Jugoslavie, Italie a Svobodného území terstského, a sleduje tyto správní hranice až k Monte Lanaro (kota 546); odtud jde dále na jihovýchod až k Monte Cocusso (kota 672) přes kotu 461, Meducii (kota 475), Monte dei Pini (kota 476) a kotu 407, překročí silnici č. 58 z Terstu do Sesany, asi 3,3 kilometru na jihozápad od tohoto města, ponechávajíc vesnice Vogliano a Orle na východě a vesnici Zollu asi 0,4 kilometru na západě.

2. Pokračujíc od Monte Cocusso na jihovýchod a ponechávajíc vesnici Grozzanu na západě, dostihuje čára Monte Goli (kota 621), pak otáčejíc se na jihozápad, překročí cestu z Terstu do Cosiny v kotě 455 a železnici v kotě 485, prochází kotami 416 a 326, ponechávajíc vesnice Becu a Castel na jugoslávském území, překročí cestu z Ospa do Gabrovizza d'Istria asi 100 metrů na jihovýchod od Ospa; pak překročí řeku Risanu a cestu z Villa Decani do Risana v bodě ležícím asi 350 metrů na západ od uvedené vesnice, při čemž vesnice Rosario a cesta z Risana do San Sergia zůstávají na jugoslávském území; od tohoto bodu čára pokračuje až ke křižovatce ležící asi 1 kilometr na severovýchod od koty 362, procházejíc kotami 285 a 354.

3. Odtud běží hraniční čára až k bodu ležícímu asi 0.5 kilometru na východ od vesnice Cernovy, překračuje řeku Dragognu asi 1 kilometr na sever od této vesnice, ponechává vesnice Bucciai a Truscolo na západě a vesnici Tersecco na východě; běží pak jihozápadním směrem na jihovýchod od cesty spojující vesnice Cernovu a Chervoi, ponechávajíc tuto cestu 0.8 kilometru na východ od vesnice Cucciani; běží pak zhruba jihozápadním směrem procházejíc asi 0.4 kilometru na východ o Monte Braico a asi 0.4 kilometru na západ od vesnice Sterna Filaria, ponechávajíc cestu vedoucí z této vesnice do Piemonte na východ, probíhá asi 0.4 kilometru na západ od města Piemonte a asi 0.5 kilometru na východ od města Castagni a dostihuje řeky Quieta v bodě ležícím asi 1.6 kilometru na jihozápad od města Castagni.

4. Odtud hraniční čára sleduje hlavní upravené řečiště Quieta k jeho ústí, procházejíc Portem del Quieto k moři, při čemž sleduje čáru ležící ve stejné vzdálenosti od pobřeží Svobodného území terstského a Jugoslavie.

Mapa, na kterou se vztahuje tento popis, tvoří část přílohy I.

## Oddíl IV. - Italské kolonie.

## Článek 23.

1. Italie se zříká všech práv a nároků na italské územní državy v Africe, t. j. Libyi, Eritreu a Italské Somalsko.

2. Do konečného rozhodnutí o nich řečené državy zůstanou pod dosavadní správou.

3. Konečné rozhodnutí o těchto državách učiní společně vlády Sovětského svazu, Spojeného království, Spojených států amerických a Francie do jednoho roku ode dne, kdy tato smlouva nabude účinnosti, způsobem, stanoveným ve společném prohlášení z 10. února 1947, vydaným řečenými vládami, které jest otištěno v příloze XI.

## Oddíl V. - Zvláštní zájmy Číny.

## Článek 24.

Italie se vzdává ve prospěch Číny všech výhod a výsad vyplývajících z ustanovení závěrečného protokolu podepsaného v Pekinu 7. září 1901 a ze všech příloh, not a listin jej doplňujících, a souhlasí se zrušením řečeného protokolu příloh, not a listin, pokud jde o Italii. Italie se rovněž vzdává jakéhokoliv nároku na odškodnění.

## Článek 25.

Italie souhlasí, aby se zrušila nájemní smlouva, kterou jí čínská vláda propůjčila italskou koncesi v Tientsinu a aby byl odevzdán čínské vládě jakýkoliv majetek a archivy náležející městské správě řečené koncese.

## Článek 26.

Italie se vzdává ve prospěch Číny práv poskytnutých Italii, pokud jde o mezinárodní settlementy v Šanghaji a Amoy, a souhlasí s tím, aby řečené settlementy byly vráceny do správy a pod dozor čínské vlády.

## Oddíl VI. - Albanie.

## Článek 27.

Italie uznává svrchovanost a nezávislost Albánského státu a zavazuje se, že jich bude šetřiti.

## Článek 28.

Italie uznává, že ostrov Saseno je částí albánského území a vzdává se tímto jakýchkoliv nároků naň.

## Článek 29.

Italie se výslovně vzdává ve prospěch Albanie všeho majetku (mimo obvyklé diplomatické nebo konsulární budovy), práv, koncesí, zájmů a výhod všeho druhu v Albanii náležejících italskému státu nebo italským polostátním institucím. Italie se rovněž vzdává všech nároků na zvláštní zájmy nebo vliv v Albanii, které získala následkem napadení dne 7. dubna 1939 nebo smlouvami či dohodami uzavřenými před tímto dnem.

Hospodářské klausule této smlouvy, které se týkají spojených a sdružených mocností, budou uplatňovány na ostatní italský majetek a ostatní hospodářské vztahy mezi Albanií a Italií.

## Článek 30.

Italští příslušníci v Albanii budou míti stejné právní postavení jako jiní cizí státní příslušníci, avšak Italie uznává pravoplatnost všech albánských opatření rušících nebo měnících koncese nebo zvláštní práva poskytnutá italským příslušníkům pod podmínkou, že taková opatření budou učiněna do roka ode dne, kdy tato smlouva nabude účinnosti.

## Článek 31.

Italie uznává, že všechny dohody a ujednání uzavřené mezi Italií a úřady zřízenými Italií v Albanii od 7. dubna 1939 do 3. září 1943, jsou nicotné a neplatné.

## Článek 32.

Italie uznává pravoplatnost všech opatření, jež Albanie uzná za nutné učiniti, aby stvrdila nebo provedla předchozí ustanovení.

## Oddíl VII. - Ethiopie.

## Článek 33.

Italie uznává svrchovanost a nezávislost Ethiopského státu a zavazuje se, že jich bude šetřiti.

## Článek 34.

Italie se výslovně vzdává ve prospěch Ethiopie veškerého majetku (mimo obvyklé diplomatické nebo konsulární budovy), práv, zájmů a výhod všeho druhu nabytých kdykoliv italským státem v Ethiopii, jakož i všeho polostátního majetku, jak je vymezen v odstavci 1 přílohy XIV této smlouvy.

Italie se rovněž vzdává všech nároků na zvláštní zájmy nebo vliv v Ethiopii.

## Článek 35.

Italie uznává pravoplatnost všech opatření, která ethiopská vláda učinila nebo později učiní, aby zrušila italská opatření týkající se Ethiopie, jež byla učiněna po 3. říjnu 1935, a účinky těchto opatření.

## Článek 36.

Italští příslušníci v Ethiopii budou míti stejné právní postavení jako jiní cizí státní příslušníci, avšak Italie uznává pravoplatnost všech opatření ethiopské vlády rušících nebo měnících koncese nebo zvláštní práva poskytnutá italským příslušníkům pod podmínkou, že taková opatření budou učiněna do jednoho roku ode dne, kdy tato smlouva nabude účinnosti.

## Článek 37.

Do osmnácti měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude účinnosti, Italie vrátí všechna umělecká díla, náboženské předměty, archivy a předměty historické ceny náležející Ethiopii nebo jejím příslušníkům a odvezené z Ethiopie do Italie po 3. říjnu 1935.

## Článek 38.

Za den, od kterého ustanovení této smlouvy budou uplatňována na všechna opatření a jednání jakéhokoliv druhu, za něž Italie nebo italští příslušníci jsou odpovědni Ethiopii, bude pokládán 3. říjen 1935.

## Oddíl VIII. - Mezinárodní dohody.

## Článek 39.

Italie se zavazuje, že přijme jakákoliv ujednání, která byla nebo budou sjednána o likvidaci Společnosti národů, Stálého mezinárodního soudního dvora a také Mezinárodní finanční komise v Řecku.

## Článek 40.

Italie se tímto vzdává všech práv, titulů a nároků vyplývajících z mandátního systému nebo z jakýchkoliv závazků vzniklých ve spojení s ním a všech zvláštních práv italského státu k jakémukoliv svěřenému území.

## Článek 41.

Italie uznává ustanovení konečného aktu z 31. srpna 1945 a francouzsko-britské dohody ze stejného dne o Tangerském statutu, jakož i ustanovení, která mohou býti přijata signatárními mocnostmi k provedení těchto úmluv.

## Článek 42.

Italie přijme a uzná jakákoliv ujednání, která budou uzavřena příslušnými spojenými a sdruženými mocnostmi ke změně smluv o Konžské pánvi k tomu cíli, aby tyto smlouvy byly uvedeny v soulad s chartou Spojených národů.

## Článek 43.

Italie se tímto vzdává jakýchkoliv práv a zájmů, které má podle článku 16 lausannské smlouvy podepsané 24. července 1923.

## Oddíl IX. - Dvoustranné smlouvy.

## Článek 44.

1. Každá mocnost spojená nebo sdružená bude notifikovati Italii ve lhůtě šesti měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude účinnosti, které z dvoustranných smluv sjednaných mezi ní a Italií před válkou si přeje ponechati v účinnosti neb obnoviti. Všechna ustanovení, která nejsou ve shodě s touto smlouvou, se však vypustí z výše uvedených smluv.

2. Všechny takové smlouvy takto notifikované se zapíší v sekretariátu Spojených národů podle článku 102 charty Spojených národů.

3. Všechny takové smlouvy, které nebudou takto notifikovány, budou se považovati za zrušené.

## ČÁST III. - Váleční zločinci.

## Článek 45.

1. Italie učiní všechna potřebná opatření, jimiž se zajistí, že budou zatčeny a vydány soudu:

a) osoby obviněné, že spáchaly válečné zločiny a zločiny proti míru nebo lidskosti nebo je nařídily nebo na nich braly účastenství;

b) příslušníci kterékoliv spojené nebo sdružené mocnosti, kteří jsou obviněni, že porušili zákony své země zradou nebo spoluprací s nepřítelem za války.

2. Na žádost vlády člena Spojených národů, která na tom bude míti zájem, Italie musí rovněž zajistiti, že se dostaví jako svědci osoby, spadající pod její pravomoc, jejichž výpověď jest nutná pro souzení osob uvedených v odstavci 1 tohoto článku.

3. Každá neshoda týkající se použití ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku bude předložena kteroukoliv ze zúčastněných vlád velvyslancům Sovětského svazu, Spojeného království, Spojených států amerických a Francie v Římě, kteří se dohodnou o sporné otázce.

## ČÁST IV. - Námořní, vojenské a letecké klausule.

## Oddíl I. - Trvání účinnosti.

## Článek 46.

Každá z vojenských, námořních a leteckých klausulí této smlouvy zůstane v účinnosti, dokud nebude změněna úplně nebo částečně dohodou mezi spojenými a sdruženými mocnostmi a Italií, nebo, až se Italie stane členem organisace Spojených národů, dohodou mezi Radou bezpečnosti a Italií.

## Oddíl II. - Všeobecná omezení.

## Článek 47.

1. a) Soustava stálých italských opevnění a vojenských zařízení podél francouzsko-italských hranic a jejich výzbroj budou zničeny nebo odstraněny.

b) Za tuto soustavu se považují pouze dělostřelecká a pěchotní opevnění ve skupinách nebo osamocená, kasematy a bunkry jakéhokoliv typu, chráněné kryty pro ubytování mužstva, pro zásoby a střelivo, pozorovatelny a vojenské lanové dráhy, bez ohledu na jejich důležitost, nynější stav nebo stupeň výstavby, pokud jsou z kovu, zdiva či betonu nebo vykopány ve skále.

2. Zničení nebo odstranění, uvedená v odstavci 1 shora, jsou omezena na pásmo 20 kilometrů od kteréhokoliv bodu hranic, jak jsou určeny touto smlouvou; musí býti dokončena do jednoho roku ode dne, kdy tato smlouva nabude účinnosti.

3. Zakazuje se tato opevnění a zařízení jakýmkoliv způsobem obnoviti.

4. a) Na východ od francouzsko-italských hranic se zakazuje zřizovati tyto stavby: stálá opevnění, v nichž mohou býti postaveny zbraně schopné stříleti na francouzské území nebo do francouzských pobřežních vod; stálá vojenská zařízení, jichž se může užívati k vedení nebo řízení střelby na území francouzské nebo do francouzských pobřežních vod; stálé prostředky zásobovací a skladovací, vybudované jen pro potřeby shora uvedených opevnění a zařízení.

b) Tento zákaz se netýká jiných druhů opevnění, jež nejsou trvalá, nebo povrchového ubytování a zařízení, která jsou určena k tomu, aby sloužila potřebám vnitřní povahy a místní obraně hranic.

5. V přímořském pásmu do hloubky 15 kilometrů sahající od francouzsko-italských hranic až k poledníku 9° 30' v. d. nesmí Italie ani budovati nové námořní základny nebo stálá námořní zařízení, ani rozšiřovati nynější základny a zařízení. Tím se nezakazují menší úpravy nynějších námořních zařízení a jejich udržování v dobrém stavu, pokud tím celková prostornost těchto zařízení nevzroste.

## Článek 48.

1. a) Všechna stálá italská opevnění a vojenská zařízení podél italsko-jugoslávských hranic a jejich výzbroj budou zničena nebo odstraněna.

b) Za taková opevnění a zařízení se považují jen dělostřelecká a pěchotní opevnění, ve skupinách nebo osamocená, kasematy a bunkry jakéhokoliv typu, chráněné kryty pro ubytování mužstva, pro zásoby a střelivo, pozorovatelny a vojenské lanové dráhy bez ohledu na jejich důležitost, nynější stav nebo stupeň výstavby, pokud jsou z kovu, zdiva či betonu, nebo vykopány ve skále.

2. Zničení nebo odstranění uvedená v odstavci 1 shora jsou omezena na pásmo 20 kilometrů od kteréhokoliv bodu hranic, jak jsou určeny touto smlouvou; musí být dokončena do jednoho roku ode dne, kdy tato smlouva nabude účinnosti.

3. Zakazuje se tato opevnění a zařízení jakýmkoliv způsobem obnoviti.

4. a) Na západ od italsko-jugoslávských hranic se zakazuje zřizovati tyto stavby: stálá opevnění, v nichž mohou být postaveny zbraně schopné stříleti na jugoslávské území nebo do jugoslávských pobřežních vod, stálá vojenská zařízení, jichž se může užívati k vedení nebo řízení střelby na jugoslávské území nebo do jugoslávských pobřežních vod, stálé prostředky zásobovací a skladovací, vybudované jen pro potřebu shora uvedených opevnění a zařízení.

b) Tento zákaz se netýká jiných druhů opevnění, jež nejsou trvalá, nebo povrchového ubytování a zařízení, která jsou určena k tomu, aby sloužila potřebám vnitřní povahy a místní obraně hranic.

5. V přímořském pásmu do hloubky 15 kilometrů, sahajícím od italsko-jugoslávských hranic a hranic mezi Italií a Svobodným územím terstským až k rovnoběžce 44° 50' s. š. a na ostrovech ležících podél tohoto pobřeží nesmí Italie ani budovati nové námořní základny nebo stálá námořní zařízení, ani rozšiřovati nynější základny a zařízení. Tím se nezakazují menší úpravy nynějších námořních zařízení a základen a jejich udržování v dobrém stavu, pokud tím celková prostornost těchto zařízení nevzroste.

6. Na apulském poloostrově na východ od poledníku 17° 45' v. d. nesmí Italie budovati žádná nová stálá vojenská, námořní nebo vojenská letecká zařízení a rovněž nesmí rozšiřovati nynější zařízení. Tím se nezakazují menší úpravy nynějších zařízení a jejich udržování v dobrém stavu, pokud tím celková prostornost těchto zařízení nevzroste. Nicméně ubytování pro bezpečnostní síly, jichž bude třeba pro úkoly vnitřní povahy a pro místní obranu hranic, bude dovoleno.

## Článek 49.

1. Pantellaria, pelagijské ostrovy (Lampedusa, Lampione a Linosa) a Pianosa (v Jaderském moři) budou a zůstanou demilitarisovány.

2. Tato demilitarisace musí býti skončena do jednoho roku ode dne, kdy tato smlouva nabude účinnosti.

## Článek 50.

1. Na Sardinii budou do jednoho roku ode dne, kdy tato smlouva nabude účinnosti, všechna stálá postavení pobřežního dělostřelectva a jejich výzbroj a všechna námořní zařízení, ležící ve vzdálenosti do 30 kilometrů od francouzských pobřežních vod, přenesena na italskou pevninu nebo zničena.

2. Na Sicilii a na Sardinii budou do jednoho roku ode dne, kdy tato smlouva nabude účinnosti, všechna stálá zařízení a výzbroj určená k udržování a skladování torpéd, mořských min a bomb zničena nebo přenesena na italskou pevninu.

3. Nebude dovoleno žádné zdokonalování, přestavba nebo rozšiřování nynějších zařízení nebo stálých opevnění na Sicilii a Sardinii; bude však dovoleno normální udržování takových zařízení nebo stálých opevnění a zbraní, které jsou v nich již umístěny, vyjma oblasti severní Sardinie, uvedené v odstavci 1 shora.

4. Italii bude zákázáno zřizovati na Sicilii a Sardinii jakákoliv zařízení nebo opevnění námořní, vojenská a vojenská letecká, s výjimkou zařízení a opevnění pro ubytování bezpečnostních sil potřebných pro úkoly vnitřní povahy.

## Článek 51.

Italie nesmí míti, vyráběti nebo zkoušeti žádnou atomovou zbraň, žádné samohybné střely nebo střely řízené, nebo přístroje určené pro vrhání těchto střel (s výjimkou torpéd a zařízení na vrhání torped, tvořících obvyklou výzbroj válečných lodí, povolených touto smlouvou), žádná děla s dostřelem přes 30 kilometrů, žádné mořské miny nebo torpeda typu přiváděných k výbuchu jinak než dotekem, žádná torpeda schopná řízení posádkou.

## Článek 52.

Italii se zakazuje nabývati v Italii nebo vně Italie válečný materiál německého nebo japonského původu nebo konstrukce, jakož i jeho výroba.

## Článek 53.

Italie nesmí vyráběti nebo míti, ať veřejně nebo soukromě, žádný válečný materiál, který se liší druhem od materiálu potřebného pro branné síly povolené níže uvedenými oddíly III, IV a V, nebo který jej svým množstvím převyšuje.

## Článek 54.

Celkový počet těžkých a středních tanků italské branné moci nesmí převýšiti 200.

## Článek 55.

V žádném případě nesmí kterýkoliv důstojník nebo poddůstojník dřívější fašistické milice nebo dřívější fašistické republikánské armády zastávati důstojnickou nebo poddůstojnickou hodnost v italském válečném námořnictvu, vojsku, letectvu nebo ve sboru karabinierů, s výjimkou takových osob, jež byly očištěny příslušným orgánem podle italského zákona.

## Oddíl III. - Omezení italského válečného loďstva.

## Článek 56.

1. Nynější italské válečné loďstvo bude sníženo na jednotky uvedené v příloze XII A.

2. Nadpočetné jednotky, jež nejsou v seznamu v příloze XII, a které slouží výhradně k zvláštnímu úkolu odstraňování min, mohou býti ponechány ve službě do konce lhůty k odstraňování min, jež bude určena Mezinárodním ústředním úřadem pro očištění evropských vod od min.

3. Z těchto plavidel ta, jež byla italskému válečnému loďstvu půjčena jinými mocnostmi, musí býti těmto mocnostem vrácena do dvou měsíců od uplynutí řečené lhůty; ostatní nadpočetné jednotky musí býti v téže lhůtě odzbrojeny a přeměněny pro civilní potřebu.

## Článek 57.

1. Italie naloží s jednotkami italského válečného loďstva, vyjmenovanými v příloze XII B, takto:

a) řečené jednotky musí býti dány k disposici vládě Sovětského svazu, Spojeného království, Spojených států amerických a Francie;

b) námořní plavidla, jež mají býti odevzdána podle písmene a) shora, musí býti plně vybavena, ve stavu schopném operací, s úplnou soupravou zbrojního materiálu a se všemi lodními záložními součástkami a všemi potřebnými technickými údaji;

c) odevzdání shora uvedených námořních plavidel se provede do tří měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude účinnosti, s tou výjimkou, že u námořních plavidel, která nelze opraviti do tří měsíců, může býti lhůta pro odevzdání prodloužena čtyřmi vládami;

d) záložní dotace náhradních dílů a zásoba zbrojního materiálu pro shora uvedená námořní plavidla budou, pokud je to možné, dodány s plavidly.

Chybějící náhradní díly a zásoby zbrojního materiálu budou dodány v rozsahu a ve lhůtách, jak budou stanoveny čtyřmi vládami, v každém případě však nejdéle do jednoho roku ode dne, kdy tato smlouva nabude účinnosti.

2. Podrobnosti shora uvedených odevzdání budou ujednány Komisí čtyř mocností, jež bude zřízena zvláštním protokolem.

3. V případě ztráty nebo poškození vzniklých z jakékoliv příčiny na některém z plavidel, určených přílohou XII B k odevzdání, jež nemohou býti nahrazeny nebo napraveny ve lhůtě, jež byla stanovena pro odevzdání dotčeného plavidla nebo plavidel, Italie se zavazuje, že nahradí takové plavidlo nebo plavidla tonáží stejné hodnoty ze seznamu v příloze XII A, při čemž náhradní plavidlo nebo plavidla vyberou velvyslanci Sovětského svazu, Spojeného království, Spojených států amerických a Francie v Římě.

## Článek 58.

1. Italie naloží s ponorkami a s neoperačními plavidly níže uvedeným způsobem. Lhůty dole uvedené platí ode dne, kdy tato smlouva nabude účinnosti.

a) Hladinová námořní plavidla na vodě, jež nejsou vypočtena v příloze XII, čítajíc v to rozestavěná plavidla spuštěná na vodu, budou zničena nebo rozebrána do starého železa do devíti měsíců.

b) Rozestavěná námořní plavidla v docích budou zničena nebo rozebrána do starého železa do devíti měsíců.

c) Ponorky spuštěné na vodu, jež nejsou vypočteny v příloze XII B, budou do tří měsíců potopeny na širém moři v hloubce větší než 100 sáhů.

d) Námořní plavidla potopená v italských přístavech a vstupních průplavech, která překážejí normální plavbě, budou do dvou let zničena na místě nebo vyzvednuta a pak zničena nebo rozebrána do starého železa.

e) Námořní plavidla potopená v italských mělčinách, která nepřekážejí normální plavbě, budou do jednoho roku uvedena do stavu, jenž znemožní jejich vyzvednutí.

*Zobrazeno prvních 250 z 1415 bloků úplného znění. Kompletní text je na kanonické stránce.*

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/zakony/sb/1948/5)