# 1/1946 Sb. - Nařízení, jímž se vydává železniční přepravní řád - Úplná citace: Nařízení č. 1/1946 Sb., jímž se vydává železniční přepravní řád - Stav: Zrušený - Znění: Poslední znění před zrušením - ELI: /eli/cz/sb/1946/1/1950-01-01 - Datum vyhlášení: 16. 1. 1946 - Účinnost od: 1. 1. 1946 - Datum zrušení: 1. 4. 1952 - Částka: 1/1946 ## Obsah - Čl. I. - Čl. II. - Čl. III. - Čl. IV. - DÍL I. - Všeobecná ustanovení. - Čl. 1. - Čl. 2. - Čl. 3. - Čl. 4. - Čl. 5. - Čl. 6. - Čl. 7. - Čl. 8. - DÍL II. - Přeprava cestujících a cestovních zavazadel. - ČÁST I. - Přeprava cestujících. - Čl. 9. - Čl. 10. - Čl. 11. - Čl. 12. - Čl. 13. - Čl. 14. - Čl. 15. - Čl. 16. - Čl. 17. - Čl. 18. - Čl. 19. - Čl. 20. - Čl. 21. - Čl. 22. - Čl. 23. - Čl. 24. - Čl. 25. - Čl. 26. - Čl. 27. - Čl. 23, §§ 3, 4 a 7 platí obdobně. - Čl. 26, §§ 4 a 5 platí obdobně. - Čl. 28. - ČÁST II. - Přeprava cestovních zavazadel. - Čl. 29. - Čl. 30. - Čl. 51, § 3 platí obdobně. - Čl. 31. - Čl. 32. - Čl. 33. - Čl. 34. - Čl. 35. - ČÁST III. - Společná ustanovení pro cestující a zavazadla. - Čl. 36. - Čl. 37. - Čl. 38. - DÍL III. - Přeprava spěšnin. - Čl. 39. - Čl. 40. - Čl. 41. - Čl. 42. - Čl. 43. - DÍL IV. - Přeprava zboží. - ČÁST I. - Přímá přeprava. Předměty vyloučené z přepravy nebo připuštěné k ní podmínečně. - Čl. 44. - Čl. 45. - Čl. 46. - ČÁST II. - Úprava nákladního listu a podmínky přepravní smlouvy. - Čl. 47. - Čl. 48. - Čl. 49. - Čl. 50. - Čl. 51. - Čl. 52. - Čl. 53. - Čl. 54. - Čl. 55. - Čl. 56. - Čl. 57. - ČÁST III. - Provádění přepravní smlouvy. - Čl. 58. - Čl. 59. - Čl. 60. - Čl. 61. - Čl. 62. - Čl. 63. - Čl. 64. - Čl. 65. - Čl. 66. - Čl. 67. - Čl. 68. - Čl. 69. - Čl. 70. - ČÁST IV. - Změna přepravní smlouvy. - Čl. 71. - Čl. 72. - Čl. 73. - Čl. 74. - ČÁST V. - Přeprava mrtvol. - Čl. 75. - Čl. 76. - Čl. 77. - Čl. 78. - ČÁST VI. - Přeprava živých zvířat. - Čl. 79. - Čl. 80. - Čl. 81. - Čl. 82. - Čl. 83. - Čl. 84. - Čl. 85. - Čl. 86. - Čl. 87. - DÍL V. - Odpovědnost železnic z přepravní smlouvy. Reklamace. Žaloby. - ČÁST I. - Odpovědnost. - Čl. 88. - Čl. 89. - Čl. 90. - Čl. 91. - Čl. 92. - Čl. 93. - Čl. 94. - Čl. 91, § 5 platí obdobně. - Čl. 95. - Čl. 96. - Čl. 97. - Čl. 98. - Čl. 99. - Čl. 100. - Čl. 101. - ČÁST II. - Reklamace. Žaloby. Zánik a promlčení nároků z přepravní smlouvy. - Čl. 102. - Čl. 103. - Čl. 104. - Čl. 105. - Čl. 106. - Čl. 107. - Čl. 108. - DÍL VI. - Závěrečná ustanovení. - Čl. 109. 1. Vládní nařízení ze dne 21. prosince 1945, jímž se vydává železniční přepravní řád. Vláda republiky Československé nařizuje podle § 85, odst. 1 zákona ze dne 20. května 1937, č. 86 Sb., o drahách (železničního zákona): ## Čl. I. Dnem 1. ledna 1946 vstoupí v účinnost nový železniční přepravní řád (ŽPŘ), který tvoří přílohu tohoto nařízení. ## Čl. II. Železniční smlouvy přepravní, sjednané ve vnitrozemské přepravě do 31. prosince 1945, ale splněné po tomto dni, se posuzují podle dosavadních předpisů. ## Čl. III. Dnem 31. prosince 1945 pozbývají platnosti všechna ustanovení o věcech jím upravených, zejména vládní nařízení ze dne 29. července 1938, č. 163 Sb., i s připojeným železničním přepravním řádem, příloha A železničního přepravního řádu, připojeného k vládnímu nařízení ze dne 17. července 1928, č. 144 Sb., a vládne nariadenie zo dňa 11. novembra 1944, č. 142 Sl. z., ktorým sa čiastočne mení železničný prepravný poriadok. Týmž dnem se zrušuje použivatelnost vládního nařízení ze dne 27. března 1941, č. 145 Sb., s připojeným železničním přepravním řádem a všech předpisů je měnících a doplňujících. ## Čl. IV. Toto nařízení i s níže uveřejněným ŽPŘ nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1946; provede je ministr dopravy. Fierlinger v. r. Gottwald v. r. Dr. Stránský v. r. Široký v. r. Dr. Šrámek v. r. Ursíny v. r. Masaryk v. r. gen. Svoboda v. r. Dr. Ripka v. r. Nosek v. r. Dr. Nejedlý v. r. Dr. Drtina v. r. Kopecký v. r. Laušman v. r. Ďuriš v. r. Dr. Pietor v. r. gen. Hasal v. r. Hála v. r. Dr. Šoltész v. r. Majer v. r. gen. Dr. Ferjenčík v. r. Lichner v. r. Železniční přepravní řád (ŽPŘ). ## DÍL I. - Všeobecná ustanovení. ## Čl. 1. Rozsah platnosti železničního přepravního řádu. § 1. Železniční přepravní řád (značka ŽPŘ) je platný pro veřejnou přepravu na všech drahách v republice Československé; pro veřejnou přepravu na drobných drahách a na drahách pro omezenou přepravu veřejnou není platný, jsou-li tyto přepravy upraveny zvláštními ustanoveními. § 2. Pro mezinárodní přepravu je platný v rozsahu podle § 1 jen potud, pokud není upravena zvláštními ustanoveními. ## Čl. 2. Účast jiných podniků než železnic. Vzájemná přeprava, na které se účastní železniční podnik spolu s jiným podnikem pro veřejnou přepravu, bude upravena přímými tarify podle tohoto řádu s odchylkami, které vyplývají z různosti přepravy; tyto odchylky však nesmějí měniti ustanovení tohoto řádu o odpovědnosti. ## Čl. 3. Doplňující ustanovení. Odchylky. § 1. Železnice může vydávati doplňující ustanovení po schválení dozorčím úřadem. § 2. Dozorčí úřad může, hledíc ke zvláštním poměrům, schváliti odchylky od ustanovení tohoto řádu pro některé trati, stanice, vlaky, vozidla, přepravy nebo předměty, jakož i způsoby výpravní; tyto odchylky však nesmějí měniti ustanovení tohoto řádu o odpovědnosti. § 3. Doplňující ustanovení a odchylky jsou platné, byly-li pojaty do tarifu; i jich schválení musí býti z tarifu zřejmé. ## Čl. 4. Přepravní povinnost. Soukromé vozy. § 1. Železnice je povinna provésti přepravu: a) je-li vyhověno přepravním podmínkám, zejména mají-li stanice (pobočné výpravny), v kterých se má přepravní smlouva sjednati a skončiti, dostatečnou oprávněnost výpravní, kterou určuje tarif; b) je-li přeprava možná pravidelnými prostředky přepravními; c) není-li přeprava zakázána zákonnými ustanoveními neb opatřeními úřadů, učiněnými z důvodů veřejného pořádku; d) nebrání-li přepravě okolnosti, které železnice nemohla odvrátiti a které zdolati nebylo v její moci. § 2. Železnice je povinna přijímati předměty, které je možné nakládati, překládati nebo vykládati pouze zvláštními zařízeními, jen tehdy, jsou-li ve stanicích, v kterých mají býti vykonány tyto úkony, taková zařízení. § 3. Bylo-li přestoupeno ustanovení §§ 1 nebo 2, lze požadovati náhradu způsobené škody. § 4. Železnice může povoliti přepravu ve vozech, které podle zvláštní smlouvy (zařaďovací smlouvy) byly od přepravců zařaděny do vozového obozu železnice (soukromé vozy). Zařaďovací smlouva upravuje podmínky, za kterých železnice soukromé vozy zařaďuje, zařaditeli dá k disposici a za kterých zařaditel po dobu zařadění odpovídá za ztrátu nebo poškození soukromého vozu. Zařaďovací podmínky musí býti schváleny dozorčím úřadem. Zařaďovací smlouva zavazuje též uživatele vozu. Pro soukromé vozy, zařaděné do vozového obozu jiné železnice než československé, může železnice stanoviti přepravní podmínky se schválením dozorčího úřadu. ## Čl. 5. Vlaky. § 1. K přepravě jsou určeny vlaky jezdící podle jízdních řádů pravidelně nebo podle potřeby. § 2. Přepravu zvláštními vlaky provádí železnice podle svého uvážení. § 3. Železnice může, pokud odesilatel v průvodní listině nestanovil jinak, přepraviti zboží a spěšniny, odevzdané jí k přepravě podle ustanovení tohoto řádu, buď zcela nebo po části cesty též jiným dopravním prostředkem. Odchylují-li se podmínky pro tuto přepravu od podmínek tohoto řádu, musí býti uveřejněny v tarifu; nesmějí však měniti ustanovení tohoto řádu o odpovědnosti a o dodacích lhůtách. ## Čl. 6. Tarify. Zákaz zvláštních úmluv. § 1. Železnice je povinna sestaviti tarify, z kterých musí býti zřejmé přepravní podmínky, jakož i podmínky pro výpočet jízdného a přepravného. § 2. Platnost tarifů je podmíněna řádným vyhlášením, pokud zákonné ustanovení nepředpisuje jinak. § 3. Pokud tarif neustanovuje jinak, je stanice povinna na požádání každému zdarma předložiti k nahlédnutí tarify pro ni platné. § 4. Ustanovení tarifů platí, pokud neodporují tomuto řádu; jinak jsou pokládána za neúčinná a neplatná. Srovnej však čl. 2 a čl. 3, § 2. § 5. Tarifů musí býti užíváno vůči všem zájemníkům stejně. § 6. Každá zvláštní úmluva, která by přiznávala slevu z tarifních sazeb jednomu nebo jen určitým zájemníkům, je zakázána a neplatná, nedotýká se však právní účinnosti přepravní smlouvy. Jízdné nebo přepravné se počítá i v takových případech podle tarifu. § 7. Dovoleny jsou však slevy, které jsou řádně vyhlášeny a všem za týchž podmínek stejně přístupné. Také jsou dovoleny slevy přiznané pro službu železniční nebo veřejné správy nebo ve prospěch účelů dobročinných, výchovných nebo vzdělávacích nebo pro účely, na nichž se usnese vláda. ## Čl. 7. Platidla. Mimo zákonná platidla tuzemská přijímá železnice též zákonná platidla cizozemská ve stanicích, v kterých je toho podle jejího uvážení potřeba. Železnice vývěskem u výpraven a výdejen vyhlásí, která cizozemská platidla přijímá a určí zároveň přijímací kurs. ## Čl. 8. Rozepře. Stížnosti. § 1. Rozepře mezi cestujícími a rozepře mezi obecenstvem a zaměstnanci urovná zatímně (viz § 2) ve stanicích přednosta (dozorčí úředník), za jízdy průvodčí, podle potřeby vůdce vlaku. § 2. Stížnosti lze podati ústně nebo písemně; železnice je vyřídí co nejdříve. ## DÍL II. - Přeprava cestujících a cestovních zavazadel. ## ČÁST I. - Přeprava cestujících. ## Čl. 9. Právo na přepravu. § 1. Cestující má právo na přepravu jen tehdy, je-li místo ve vozové třídě, pro kterou platí jeho jízdenka (viz i čl. 16, § 2, srovnej i čl. 4). § 2. Cestující je povinen míti jízdenku, než nastoupí jízdu (viz však čl. 11, § 1, čl. 13, § 1 a čl. 23, § 2); tarif může ustanoviti výjimky. § 3. Cestující je povinen míti jízdenku po celou dobu jízdy; musí ji na požádání zaměstnance k tomu oprávněného kdykoli předložiti a odevzdati při ukončení jízdy nebo - je-li tak nařízeno - před jejím ukončením. ## Čl. 10. Jízdenky. § 1. Jízdenky musí míti, pokud tarif neustanovuje jinak, tyto údaje: a) nástupní a cílovou stanici, třebas i cestu; b) druh vlaku a vozovou třídu; c) jízdné; d) den počátku platnosti. § 2. Jízdenka není postupitelná, zní-li na jméno; nezní-li na jméno je postupitelná, dokud jízda nebyla nastoupena. Tarif může ustanoviti výjimky. ## Čl. 11. Sleva pro děti. § 1. Železnice přepravuje děti až do dovršeného čtvrtého roku zdarma bez jízdenky, není-li žádáno pro ně zvláštní místo. § 2. Děti starší než čtyři léta až do dovršeného desátého roku a děti mladší, pro které je žádáno zvláštní místo, přepravuje železnice za zlevněné jízdné, které nesmí přesahovati polovinu obyčejného jízdného pro dospělé, bez újmy tarifních ustanovení o zaokrouhlování jízdného. Železnice není povinna poskytovati slevu z jízdného, které je již zlevněno v poměru k obyčejnému jízdnému pro dospělé. ## Čl. 12. Doba platnosti jízdenek. § 1. Dobu platnosti jízdenek ustanovuje tarif. Viz též čl. 28, § 4. První den platnosti jízdenky se počítá do doby její platnosti jako celý den. § 2. Pokud neustanovuje tarif jinak, může cestující jízdu nastoupiti v kterýkoli den platnosti jízdenky a musí ji ukončiti nejpozději ve 24.00 hodin posledního dne platnosti jízdenky. ## Čl. 13. Výdej jízdenek. § 1. Výdejny jízdenek musí býti otevřeny před odjezdem vlaku tak včas, jak to vyžadují místní provozní poměry, alespoň však čtvrt hodiny před odjezdem vlaku. Není-li ve stanici výdejny jízdenek nebo ponechá-li železnice u užitých vlaků výdejnu jízdenek uzavřenu, platí cestující jízdné ve vlaku. § 2. Vyžadují-li to provozní poměry, je železnice oprávněna pět minut před odjezdem vlaku odepříti cestujícímu výdej jízdenky. § 3. Železnice vyvěsí ve stanicích seznam tarifního jízdného tištěných jízdenek, které tam vydává. § 4. Cestující je povinen při přijímání jízdenky se přesvědčiti, zda mu byla vydána podle jeho údajů. § 5. Železnice může žádati, aby cestující zaplatil jízdné odpočítané. ## Čl. 14. Čekárny. § 1. Ve stanicích se slabší přepravou musí býti čekárny otevřeny alespoň půl hodiny, ve stanicích s čilejší přepravou alespoň hodinu před dobou odjezdu vlaku ustanovenou jízdním řádem; tarif může ustanoviti výjimky. § 2. Na přestupních stanicích je dovoleno cestujícím s jízdenkou platnou pro jízdu přes tuto stanici, aby prodlévali až do odjezdu svého vlaku v čekárně té stanice, z které hodlají v jízdě pokračovati; nemohou však požadovati, aby zůstala pro ně čekárna otevřena v době od 23 hodin do 6 hodin příštího dne. Jenom je-li doba mezi příjezdem posledního a odjezdem prvního vlaku kratší než šest hodin, musí býti čekárna otevřena na těchto stanicích nebo na stanicích, kde zůstanou vlaky státi přes noc, pro cestující s jízdenkou platnou pro jízdu přes tuto stanici. I tu však má železnice právo uzavříti čekárnu, vyžadují-li to provozní poměry. Takové uzavření čekárny musí býti oznámeno vývěskem ve stanici. § 3. Osobám, uvedeným v čl. 24, může býti zapověděno prodlévati v čekárnách. § 4. Není dovoleno bráti s sebou do čekárny předměty, ruční zavazadla a živá zvířata, která není dovoleno bráti s sebou do vozu (viz čl. 25 až 27). § 5. Kouřiti v čekárně může býti zakázáno. Kdo přestoupí zákaz, je povinen zaplatiti železnici 10 Kčs, na které mu železnice vydá stvrzenku. ## Čl. 15. Objednávka vozů, oddílů nebo jednotlivých míst. § 1. Nebrání-li tomu provozní poměry, má cestující právo objednati si vůz nebo oddíl. Objednaný vůz nebo oddíl železnice označí. § 2. Tarif ustanovuje podmínky a poplatky za objednaný vůz nebo oddíl. § 3. Železnice určí, u kterých vlaků a za jakých podmínek je možné nebo nutné místo si objednati. ## Čl. 16. Přidělení míst. § 1. Železniční zaměstnanci ve službě jsou oprávněni a průvodčí na požádání povinni určiti cestujícímu místo. § 2. Nelze-li cestujícímu přiděliti místo ve vozové třídě, pro kterou platí jeho jízdenka, poněvadž jsou tam všechna místa obsazena, může cestující buď žádati, aby byl přepraven v nižší třídě vozové, kde jsou místa volná, nebo se může jízdy vzdáti. O vrácení zaplacených částek viz čl. 38. Cestující není oprávněn žádati náhradu. § 3. Cestujícímu je zakázáno odmykati nebo zamykati klíčem nebo jiným předmětem vozy nebo oddíly. Kdo přestoupí tento zákaz, je povinen zaplatiti železnici 10 Kčs, na které mu železnice vydá stvrzenku. § 4. Cestující smí při nástupu do vlaku obložiti jak pro sebe, tak pro každého s ním jedoucího cestujícího, pro kterého může býti předložena jízdenka, po jednom volném místě. Kdo obloží místo neoprávněně, je povinen zaplatiti železnici 30 Kčs, na které mu železnice vydá stvrzenku. Cestující, který opustí své místo a neobloží je zřejmým způsobem, ztrácí na ně oprávnění. ## Čl. 17. Nástup do vlaku. Odjezd. § 1. Stanice označují podle potřeby, kam vlak jede. Stanice s čilejší přepravou upozorňují k nástupu do vlaku buď vyvoláváním nebo jiným vhodným způsobem. § 2. Po znamení k odjezdu nesmí nikdo do vlaku nastoupiti. ## Čl. 18. Nekuřácké vozy a oddíly. § 1. Železnice se postará, aby vlak měl přiměřený počet nekuřáckých vozů neb oddílů. Je-li u vlaku pouze jediný oddíl některé třídy vozové, není dovoleno v něm kouřiti. § 2. Nekuřácké vozy a oddíly železnice označí. § 3. V nekuřáckých vozech a oddílech není dovoleno vůbec kouřiti. Železnice může též zakázati kouřiti v chodbách vozů, v kterých jsou nekuřácké oddíly. § 4. Kdo přestoupí zákaz kouřiti, je povinen zaplatiti železnici 10 Kčs, na které mu železnice vydá stvrzenku. ## Čl. 19. Jak se mají cestující chovati. Náhrada za poškození nebo znečištění. § 1. Cestující se musí sám starati, aby na stanovených místech a na správné straně v nástupní stanici nastoupil nebo v přestupní stanici přestoupil do správného vlaku, jakož i v cílové stanici vystoupil z vlaku nebo, nezastavuje-li tam vlak, ve stanici před ní. Je-li vlak v pohybu, nesmí cestující otvírati dveře vozu, vychylovati se ven z oken, vystupovati nebo nastupovati, ani prodlévati na stupátkách, spojovacích můstcích a plošinách vozu, ač není-li užití spojovacích můstků nebo pobyt na plošinách výslovně dovolen. § 2. Provozovati podomní obchod, kočovnou živnost nebo hudbu, žebrati, cestující obtěžovati nebo ohrožovati na zdraví nebo na bezpečnosti je zakázáno. Užívati psacích a podobných hlukem obtěžujících strojů je dovoleno jen za souhlasu cestujících téhož oddílu. § 3. Nemohou-li se cestující dohodnouti o otevření nebo zavření oken, dveří nebo větracích otvorů, o zaclonění oken, o zaclonění, stlumení nebo zhasnutí světla, o řízení vytápěcích těles nebo jiných podobných opatřeních, rozhodne průvodčí. § 4. Cestující je povinen nahraditi jím způsobené poškození nebo znečištění nádražních místností, vozidel nebo zařízení; železnice jest oprávněna ustanoviti pevné sazby a podle nich vyměřiti náhradu. ## Čl. 20. Zastavení ve stanici nebo na trati. § 1. Při příjezdu vlaku do stanice vyvolají průvodčí její jméno, je-li třeba i přestup do jiného vlaku a dobu zdržení, trvá-li alespoň pět minut. § 2. Zůstane-li vlak státi výjimečně buď ve stanici nebo mimo stanici, smějí cestující vystoupiti toliko za souhlasu průvodčího; musí se však ihned vzdáliti s kolejí a na vyzvání průvodčího opět nastoupiti. ## Čl. 21. Přerušení jízdy ve stanici na cestě. § 1. Cestující má právo, pokud tarif neustanovuje jinak, přerušiti jízdu ve stanici za těchto podmínek: a) doba platnosti jízdenek se přerušením jízdy neprodlužuje; jinak není přerušení jízdy časově obmezeno; b) v jízdě lze pokračovati též z jiné stanice, která leží na téže cestě blíže k cílové stanici; c) přeruší-li cestující jízdu na jízdenku, která platí podle volby na několika cestách, smí pokračovati v jízdě jen po cestě, na které jízdu přerušil, a to buď ze stanice, kde jízdu přerušil, nebo též z jiné stanice ležící blíže k cílové stanici. § 2. Podrobnější podmínky pro přerušení jízdy ustanovuje tarif. ## Čl. 22. Užití vozové třídy nebo vlaku. § 1. Cestující může za podmínek ustanovených tarifem zaujmouti místo ve vyšší třídě vozové nebo ve vlaku vyššího druhu, než pro které platí jeho jízdenka. § 2. Železnice může z provozních důvodů stanoviti tarifem, jízdním řádem nebo vývěskem ve stanici zvláštní podmínky pro užití určitých vlaků. § 3. Též pro užití vozů určitého druhu může stanoviti železnice tarifem, jízdním řádem nebo vývěskem zvláštní podmínky. ## Čl. 23. Cestující bez platné jízdenky. Vstup na nástupiště. § 1. Cestující, který nemá platné jízdenky a ohlásí to průvodčímu teprve po vyzvání, aby předložil jízdenku, je povinen bez újmy stíhání podle trestních předpisů zaplatiti dvojnásobné jízdné z nástupní stanice nebo, nelze-li tuto stanici hned nepochybně zjistiti, z výchozí stanice vlaku až do nejbližší stanice, kde vlak zastaví k vystupování, alespoň však 50 Kčs. Tarif může ustanoviti úlevy. § 2. Cestující, který ohlásí průvodčímu, aniž byl vyzván, že nemá platné jízdenky, je povinen zaplatiti k tarifnímu jízdnému přirážku 10 Kčs. Tarif může ustanoviti úlevy. Nastoupí-li však cestující ve stanici, v které jsou cestující odkazováni, aby platili jízdné ve vlaku (srovnej čl. 13, § 1), neplatí přirážky. § 3. Jízdenka neoprávněně měněná je neplatná a železnice ji odejme; poškozenou nebo pošpiněnou jízdenku uzná jen tehdy, lze-li z ní zjistiti obsah. § 4. Cestující, který odepře hned zaplatiti, může býti z jízdy vyloučen a nemá nároku na vrácení zaplacených částek (viz však čl. 38, § 13). Za dodatečné vymáhání jízdného nebo přirážky vybere železnice poplatek ustanovený tarifem. O vrácení cestovního zavazadla viz čl. 33, § 6. § 5. Kdo prodlévá ve vlaku připraveném k odjezdu, aniž jím jede, je povinen zaplatiti 30 Kčs. Tarif může ustanoviti úlevy. § 6. Ve stanicích, kde prohlásila železnice nástupiště nebo čekárnu za uzavřené, musí míti, kdo nemají platné jízdenky, před vstupem do uzavřených částí stanice vstupenku na nástupiště (srovnej však čl. 11, § 1, čl. 13, § 1 a tohoto článku § 2). Cestující musí vstupenku na požádání zaměstnance k tomu oprávněného kdykoli předložiti a při odchodu z uzavřených částí odevzdati. Kdo vstoupí do uzavřených částí stanice bez platné jízdenky nebo vstupenky na nástupiště, je povinen zaplatiti železnici 10 Kčs, pokud tarif neustanovuje jinak. § 7. Bylo-li placeno, vydá železnice stvrzenku. Čl. 9, § 3 platí obdobně. ## Čl. 24. Osoby z přepravy vyloučené nebo k ní podmínečně připuštěné. § 1. Do vlaku nebudou vpuštěni nebo mohou býti cestou z jízdy vyloučeni: a) opilé osoby a ti, kdož se chovají neslušně nebo nezachovávají předpisy zákonů nebo tohoto řádu; osoby ty nemají nároku na vrácení zaplacených částek (viz však čl. 38, § 13); b) osoby, které by mohly býti pro nemoc nebo z jiných důvodů ostatním cestujícím na obtíž, nebyl-li pro ně předem objednán zvláštní oddíl nebo nemůže-li jim býti přikázán. Zjistí-li se však onemocnění cestou, musí býti cestující přepraveni alespoň až do prvé stanice, kde je možné poskytnouti jim potřebné ošetření. Železnice vrátí jízdné, zavazadelné nebo dovozné za zvířata po odečtení částky za projetou trať. § 2. Železnice nepřepravuje nemocné vzteklinou ve stadiu křečí a nemocné morem. Cestující, u kterých vypuknou cestou křečové záchvaty nebo u kterých se zjistí cestou mor, přepraví železnice až do prvé stanice, kde je možné poskytnouti jim potřebné ošetření. § 3. Železnice přepraví nemocné asijskou cholerou, neštovicemi nebo skvrnivkou nebo podezřelé z takových nemocí ve zvláštním voze uzavřeném, a to jen na průkaz, že a za jakých zdravotně policejních podmínek přeprava jich je přípustná. Takovým průkazem je písemné potvrzení vydané úředním lékařem politického úřadu I. stolice, příslušného prováděti zdravotní opatření v místě posledního pobytu nemocného. S nemocným musí jeti v témž voze odpovědný průvodce. Železnice přepraví nemocné nebo podezřelé z ostatních nakažlivých nemocí všeobecně podrobených povinnému ohlašování, třebas i s odpovědným průvodcem, ve zvláštním uzavřeném oddílu, je-li přeprava dovolena písemným potvrzením lékaře ustanoveného ve veřejné službě zdravotní (úředního lékaře politického úřadu I. stolice, lékaře obecního, městského, obvodního), příslušného pro místo posledního pobytu nemocného. Potvrzení obsahuje též zdravotně policejní podmínky přepravy. Vznikne-li podezření, že cestující je stižen takovou nemocí, je železnice oprávněna žádati, aby předložil lékařské vysvědčení, z kterého lze poznati druh nemoci. § 4. Za zvláštní vůz neb oddíl musí býti zaplacen tarifní poplatek. § 5. O vrácení cestovního zavazadla viz čl. 33, § 6. *Zobrazeno prvních 250 z 3884 bloků úplného znění. Kompletní text je na kanonické stránce.* --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/zakony/sb/1946/1)