# 58/1938 Sb. - Vyhláška ministra zahraničních věcí o ratifikaci Mezinárodní úmluvy o přepravě zboží po železnicích, podepsané v Římě dne 23. listopadu 1933

- Úplná citace: Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 58/1938 Sb., o ratifikaci Mezinárodní úmluvy o přepravě zboží po železnicích, podepsané v Římě dne 23. listopadu 1933.
- Stav: Bez účinnosti
- Znění: Vyhlášené znění
- ELI: /eli/cz/sb/1938/58/0000-00-00
- Datum vyhlášení: 14. 4. 1938
- Účinnost od: 1. 1. 1938
- Částka: 18/1938

## Obsah

- ODDÍL PRVNÍ. - Věc a rozsah Úmluvy.
- Článek první.
- Článek 2.
- Článek 3.
- Článek 4.
- Článek 5.
- ODDÍL II. - Smlouva přepravní.
- Článek 6.
- Článek 7.
- Článek 8.
- Článek 9.
- Článek 10.
- Článek 11.
- Článek 12.
- Článek 13.
- Článek 14.
- Článek 15.
- Článek 16.
- Článek 17.
- Článek 18.
- Článek 19.
- Článek 20.
- Článek 21.
- Článek 22.
- Článek 23.
- Článek 24.
- Článek 25.
- ODDÍL III. - Odpovědnost železnic. Žaloby.
- Článek 26.
- Článek 27.
- Článek 28.
- Článek 29.
- Článek 30.
- Článek 31.
- Článek 32.
- Článek 33.
- Článek 34.
- Článek 35.
- Článek 36.
- Článek 37.
- Článek 38.
- Článek 39.
- Článek 40.
- Článek 41.
- Článek 42.
- Článek 43.
- Článek 44.
- Článek 45.
- Článek 46.
- Článek 47.
- Článek 48.
- Článek 49.
- Článek 50.
- Článek 51.
- Článek 52.
- ODDÍL IV. - Různá ustanovení.
- Článek 53.
- Článek 54.
- Článek 55.
- Článek 56.
- Článek 57.
- Článek 58.
- Článek 59.
- Článek 60.
- Článek 61.
- Článek 62.
- Článek 63.
- Článek 64.
- ODDÍL V. - Přechodná ustanovení.
- Článek 65.
- Článek 1.
- Článek 2.
- Článek 3.
- Článek 1.
- Článek 2.
- Článek 3.
- Článek 4.
- Článek 5.
- Článek 6.
- Článek 7.
- Článek 8.
- Článek první.
- Článek 2.
- Článek 3.
- Článek 4.
- Článek 5.
- Článek 6.

58.
Vyhláška ministra zahraničních věcí
ze dne 15. března 1938
o ratifikaci Mezinárodní úmluvy o přepravě zboží po železnicích, podepsané v Římě dne 23. listopadu 1933.
Mezinárodní úmluva o přepravě zboží byla spolu s přílohami I až VIII schválena panem presidentem republiky Československé dne 23. března 1937 a ratifikována Německem, Rakouskem, Belgií, Dánskem, svobodným městem Gdánskem, Estonskem, Francií, Maďarskem, Italií, Lotyšskem, Lucemburskem, Norskem, Nizozemím, Polskem, Rumunskem, Švédskem, Švýcarskem, Československem a Jugoslavií.
Zápis o uložení ratifikačních listin a vstupu v platnost Mezinárodní úmluvy o přepravě zboží po železnicích ze dne 23. listopadu 1933 uveřejňuje se tímto spolu s překladem.
Podle tohoto zápisu § 3 článku 60 a příloha VI Mezinárodní úmluvy z 23. listopadu 1933 o přepravě zboží po železnicích nabyly účinnosti dnem 1. ledna 1938.
Ostatní ustanovení Mezinárodní úmluvy z 23. listopadu 1933 o přepravě zboží po železnicích vstoupí v platnost dnem 1. října 1938.
Dr. Krofta v. r.
(Překlad.)
Protokol
diplomatické konference, která se sešla, aby určila datum, jímž vstoupí v platnost Mezinárodní úmluva z 23. listopadu 1933 o přepravě zboží po železnicích (M. Ú. Z.).
Provádějíce ustanovení odstavce b) kapitoly II závěrečného aktu, podepsaného v Římě dne 23. listopadu 1933, o Mezinárodní úmluvě z téhož dne, týkající se přepravy zboží po železnicích (M. Ú. Z.) a uzavřené mezi
Německem, Rakouskem, Belgií, Bulharskem, Dánskem, svobodným městem Gdánskem, Španělskem, Estonskem, Finskem, Francií, Řeckem, Maďarskem, Italií, Lotyšskem, Lichtenštejnskem, Lucemburskem, Norskem, Nizozemím, Polskem, Rumunskem, Švédskem, Švýcarskem, Československem, Tureckem a Jugoslavií,
a v důsledku výzvy, kterou švýcarská federální rada zaslala vysokým smluvním stranám, podepsaní plnomocníci sešli se dnes v Bernu, ve federálním paláci, aby určili datum, jímž vstoupí v platnost
Mezinárodní úmluva z 23. listopadu 1933 o přepravě zboží po železnicích,
která tvoří se svými přílohami a se svým závěrečným aktem jediný celek sestávající z deseti dokumentů.
Oznámivše si vzájemně své plné moci, které byly shledány v dobré a řádné formě, (podepsaní plnomocníci) vzali na vědomí prohlášení švýcarské vlády, podle kterého ratifikační listiny, uznané po přezkoušení správnými a souhlasnými, byly odevzdány k uložení vládě Švýcarské konfederace následujícími státy ve dnech níže uvedených:
1. Rakouskem dne 9. listopadu 1934,
2. Švédskem dne 11. dubna 1935,
3. Německem dne 12. července 1935,
4. Norskem dne 22. července 1935,
5. Maďarskem dne 10. září 1935,
6. Italií dne 30. října 1935,
7. Dánskem dne 13. listopadu 1935,
8. Polskem dne 11. února 1936,
9. svobodným městem Gdánskem dne 11. února 1936,
10. Lucemburskem dne 29. února 1936,
11. Francií dne 9. března 1936,
12. Estonskem dne 12. března 1936,
13. Nizozemím dne 20. března 1936,
14. Belgií dne 17. června 1936,
15. Lotyšskem dne 28. dubna 1937,
16. Švýcarskem dne 29. května 1937,
17. Československem dne 2. července 1937,
18. Jugoslavií dne 10. listopadu 1937,
19. Rumunskem dne 13. listopadu 1937.
Vzhledem k počtu států, které ratifikační listiny již odevdaly švýcarské vládě k uložení,
vzhledem k tomu, že příloha č. I, připojená k úmluvě podepsané dne 23. listopadu 1933, byla od té doby revidována a že k uvedení v platnost nové přílohy č. I jest zapotřebí, aby bylo provedeno řízení, předvídané úmluvou M. Ú. Z. z roku 1933,
podepsaní plnomocníci se shodli, že již nyní určí datum, kdy tato úmluva vstoupí v platnost, a smluvili se na tomto:
1. Paragraf 3 článku 60 a příloha VI Mezinárodní úmluvy z 23. listopadu 1933 o přepravě zboží po železnicích (M. Ú. Z.) nabudou účinnosti dnem 1. ledna 1938.
2. Ostatní ustanovení Mezinárodní úmluvy z 23. listopadu 1933 o přepravě zboží po železnicích vstoupí v platnost dnem 1. října 1938.
3. Tímto právě uvedeným dnem bude odvolána a nahrazena shora zmíněnou úmluvou z 23. listopadu 1933 Mezinárodní úmluva z 23. října 1924 o přepravě zboží po železnicích spolu se závěrečným protokolem z 23. října 1924 a s dodatkovým aktem z 2. září 1932.
4. Portugalsko, jakožto stát zúčastněný na M. Ú. Z. z r. 1924 avšak nepodepsavší M. Ú. Z. z r. 1933, se žádá, aby přistoupilo k nové úmluvě a aby podepsalo rovněž tento protokol.
Tento protokol zůstává až do 1. srpna 1938 otevřen podpisům vlád těch smluvních států, které dosud nemohly jej podepsati. Na státy, které nejsou signatáři tohoto protokolu, ale odevzdají své ratifikační listiny po 1. srpnu 1938, může se úmluva aplikovati prvním dnem druhého měsíce, počítajíc od onoho měsíce, v němž švýcarská vláda oznámí vládám smluvních států odevzdání těchto ratifikačních listin.
Tomu na svědomí sepsali a podepsali níže uvedení plnomocníci tento protokol.
Dáno v Bernu, dne sedmnáctého listopadu roku tisícího devítistého třicátého sedmého, ve dvou originálech, z nichž jeden zůstane uložen v archivech Švýcarské konfederace a druhý bude zaslán vládou švýcarskou vládě italské k uložení v jejích archivech.
Autentický výtisk tohoto protokolu bude dodán švýcarskou vládou všem vysokým stranám jakož i vládě portugalské.
Za Německo:
OTTO KÖCHER v. r.
Dr. KURT FRIEBE v. r.
Za Rakousko:
ENGERTH v. r.
Dr. F. JELINEK v. r.
Za Belgii:
hr. LOUIS D'URSEL v. r.
Za Bulharsko:
-- --
Za Dánsko:
E. H. SCHACK v. r.
Za svobodné město Gdansko:
-- --
Za Španělsko:
-- --
Za Estonsko:
-- --
Za Finsko:
-- --
Za Francii:
ALPHAND v. r.
E. CHARLOT v. r.
Za Řecko:
C. PSAROUDAS v. r.
Za Maďarsko:
VELICS v. r.
Za Italii:
TAMARO v. r.
A. FILONI v. r.
Za Lotyšsko:
J. FELDMANS v. r.
Za Lichtenštejnsko:
PILET-GOLAZ v. r.
Za Lucembursko:
ELTER v. r.
Za Norsko:
-- --
Za Nizozemí:
A. LOUDON v. r.
Za Polsko:
J. DE MODZELEWSKI v. r.
Za Portugalsko:
-- --
Za Rumunsko:
S. MICLESCU v. r.
J. COZACHEVICI v. r.
Za Švédsko:
K. J. WESTMAN v. r.
Za Švýcarsko:
PILET-GOLAZ v. r.
Za Československo:
KÜNZL-JIZERSKÝ v. r.
Za Turecko:
VASFI MENTES v. r.
Za Jugoslavii:
ZOR. DRAGUTINOVITCH v. r.
JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ.
JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ,
NĚMECKA, RAKOUSKA, BELGIE, BULHARSKA, DÁNSKA, SVOBODNÉHO
MĚSTA GDANSKA, ŠPANĚLSKA, ESTONSKA, FINSKA, FRANCIE, ŘECKA,
MAĎARSKA, ITALIE, LOTYŠSKA, LICHTENŠTEJNSKA, LUCEMBURSKA,
NORSKA, NIZOZEMÍ, POLSKA, RUMUNSKA, ŠVÉDSKA, ŠVÝCARSKA, TURECKA
A JUGOSLAVIE
BYLA SJEDNÁNA TATO ÚMLUVA S PŘÍLOHAMI I. AŽ VIII.:
(Překlad.)
Mezinárodní úmluva
o přepravě zboží po železnicích (M. Ú. Z.).
NĚMECKO, RAKOUSKO, BELGIE, BULHARSKO, DÁNSKO, SVOBODNÉ MĚSTO GDÁNSKO, ŠPANĚLSKO, ESTONSKO, FINSKO, FRANCIE, ŘECKO, MAĎARSKO, ITALIE, LOTYŠSKO, LICHTENŠTEJNSKO, LUCEMBURSKO, NORSKO, NIZOZEMÍ, POLSKO, RUMUNSKO, ŠVÉDSKO, ŠVÝCARSKO, ČESKOSLOVENSKO, TURECKO, JUGOSLAVIE,
za účasti zástupců vládní komise Sárského území,
shledavše nutným podrobiti Mezinárodní úmluvu o přepravě zboží po železnicích, podepsanou v Bernu 23. října 1924, revisi podle článku 60 této Úmluvy, rozhodly se sjednati za tím účelem novou Úmluvu a dohodly se o těchto článcích:

## ODDÍL PRVNÍ. - Věc a rozsah Úmluvy.

## Článek první.

Železnice a přepravy, pro které platí Úmluva.

§ 1. Tato Úmluva platí pro všechny zásilky zboží, podané přímým nákladním listem ku přepravě po území nejméně dvou smluvních států a přepravované výhradně po tratích zapsaných v seznamu, sestaveném podle článku 58 této Úmluvy.

§ 2. Úmluva tato však neplatí:

1. Pro zásilky, jejichž stanice odesílací a stanice určení leží na území téhož státu a které územím druhého státu jen procházejí:

a) když trati průvozní jsou v provozu železnice státu odesílacího;

b) i když trati průvozní nejsou v provozu železnice státu odesílacího, jestliže zúčastněné železnice sjednaly zvláštní úmluvy, podle kterých přepravované zásilky nejsou považovány za mezinárodní.

2. Pro zásilky mezi stanicemi dvou států sousedních, koná-li se celá přeprava po železnicích jednoho z těchto států, jestliže odesilatel volbou vzorce nákladního listu žádá za použití vnitřního řádu, platného pro tyto železnice a jestliže žádný z těchto států tomu neodporuje.

## Článek 2.

Ustanovení o sdružených přepravách.

§ 1. Kromě železnic mohou býti zapsány v seznamu, uvedeném v článku prvním, trati s pravidelným provozem automobilním nebo plavebním, které doplňují přepravu železniční a na kterých se koná mezinárodní přeprava pod odpovědností buď jednoho ze smluvních států nebo jedné z železnic, zapsaných v seznamu.

§ 2. Pro podniky, které provozují přepravu na těchto tratích, platí všechny závazky a všechna práva, plynoucí pro železnice z této Úmluvy, s výhradou odchylek, nutně vyplývajících z různosti přepravy. Tyto odchylky nesmějí měniti však předpisy o odpovědnosti, stanovené touto Úmluvou.

§ 3. Každý stát, který si přeje, aby byla zapsána v seznamu jedna z tratí, o nichž je řeč v § 1, musí se vhodným způsobem postarati o to, aby odchylky, uvedené v § 2, byly uveřejněny týmž způsobem jako tarify.

§ 4. Pro mezinárodní přepravy, při nichž jsou zúčastněny železnice zároveň s jinými přepravními podniky než těmi, které jsou vyjmenovány shora v § 1, mohou železnice, aby vyhověly zvláštnostem každého druhu přepravy, v dohodě se zúčastněnými přepravními podniky stanoviti tarifní podmínky na základě právního řádu, odlišného od této Úmluvy. V tom případě mohou stanoviti používání jiné přepravní listiny, než která je předepsána touto Úmluvou.

## Článek 3.

Předměty vyloučené z přepravy.

S výhradou odchylek stanovených v § 2 článku 4 jsou vyloučeny z přepravy za podmínek této Úmluvy:

1. předměty, jejichž přeprava jest vyhrazena správě poštovní, třeba jen na jediném státním území, přes které má býti zásilka přepravována;

2. předměty, jež by se svými rozměry, svou vahou nebo svou úpravou nehodily k žádané přepravě vzhledem k zařízením nebo provozním prostředkům třeba jen jediné ze zúčastněných železnic;

3. předměty, jejichž přeprava je zakázána podle zákonných ustanovení neb opatření, učiněných z důvodů veřejného pořádku, třeba jen v jediném ze zúčastněných států;

4. kromě výjimek, uvedených v Příloze I k této Úmluvě:

A. látky, které mohou vybuchnouti, a to:

a) trhaviny a střeliviny;

b) munice;

c) zapalovací a ohňostrojná tělesa;

d) stlačené, zkapalněné nebo pod tlakem rozpuštěné plyny;

e) látky vyvíjející ve styku s vodou zápalné nebo hoření podporující plyny;

B. látky samozápalné;

C. látky odpor vzbuzující nebo způsobilé vyvolati nákazu.

## Článek 4.

Předměty podmínečně ku přepravě připuštěné.

§ 1. Předměty níže uvedené jsou připuštěny ku přepravě s mezinárodním nákladním listem za těchto podmínek:

1. předměty uvedené v Příloze I k této Úmluvě jsou připuštěny za podmínek tam stanovených;

2. mrtvoly jsou připuštěny ku přepravě za těchto podmínek:

a) přepravují se jako rychlé zboží pod dozorem průvodce, ačli není dovoleno přepravovati je jako nákladní zboží nebo bez doprovodu na všech železnicích zúčastněných při přepravě;

b) přepravné musí býti zaplaceno při podeji;

c) pro přepravu platí zákony a policejní nařízení každého státu, ačli není upravena zvláštními úmluvami mezi několika státy;

3. železniční vozidla jedoucí na vlastních kolech jsou připuštěna jen tehdy, zjistí-li jedna železnice, že vozidlo jest způsobilé k jízdě, a osvědčí-li to záznamem na vozidle nebo zvláštním průkazem; lokomotivy, tendry a motorové vozy musí býti kromě toho doprovázeny odborným zřízencem, kterého dá odesilatel, hlavně proto, aby obstarával mazání;

4. živá zvířata jsou připuštěna za těchto podmínek:

a) zásilky živých zvířat musí býti doprovázeny průvodcem, kterého dá odesilatel, pokud nejde o malá zvířata, podaná ku přepravě v klecích, bednách, koších atd. dobře uzavřených; doprovod není však nutný, jsou-li stanoveny výjimky přímými mezinárodními tarify neb ujednáními mezi železnicemi;

b) odesilatel musí zachovati policejně veterinární předpisy státu odesílacího, státu určení a státu průvozního;

5. předměty, jichž nakládání nebo přeprava by způsobovala podle uvážení odesílací železnice zvláštní obtíže vzhledem k zařízením nebo provozním prostředkům jedné nebo několika zúčastněných železnic, jsou připuštěny jen za zvláštních podmínek, jež jest nutné stanoviti pro každý případ.

§ 2. Dva nebo více smluvních států mohou sjednati zvláštními dohodami, buď že jisté předměty, vyloučené podle této Úmluvy, budou připuštěny k mezinárodní přepravě mezi těmito státy za jistých podmínek, nebo že předměty, uvedené v Příloze I budou připuštěny za podmínek méně přísných, než jsou podmínky stanovené v Příloze I.

Připouštějí-li takové dohody ku přepravě předměty, které jsou z ní podle ustanovení Přílohy I vyloučeny, musí býti tyto dohody oznámeny Ústřednímu úřadu pro mezinárodní železniční přepravy, který dá ustanovení této zvláštní dohody, jež o tom jedná, na denní pořad příští schůze komise znalců, ač nebyla-li ta ustanovení komisí již zkoumána a zamítnuta.

Železnice mohou též vhodnými tarifními ustanoveními buď připustiti ku přepravě jisté předměty z přepravy vyloučené nebo zavésti méně přísné podmínky pro přepravu předmětů podmínečně připuštěných.

## Článek 5.

Přepravní povinnost železnice.

§ 1. Každá železnice, pro kterou platí tato Úmluva, je povinna vykonati podle jejích podmínek každou přepravu zboží, které je připuštěno podle této Úmluvy, pokud:

a) odesilatel vyhoví předpisům Úmluvy;

b) přeprava je možná pravidelnými prostředky přepravními;

c) přepravě nebrání okolnosti, kterých železnice nemohla odvrátiti a které zdolati nebylo v její moci.

§ 2. Železnice není povinna přijímati předměty, které mohou býti nakládány, překládány nebo vykládány jen zvláštními zařízeními, leč jsou-li ve stanicích, v kterých tyto úkony mají býti vykonány, taková zařízení.

§ 3. Železnice není povinna přijímati zásilky, jejichž přeprava nemůže býti vykonána neprodleně; předpisy platné ve stanici odesílací stanoví případy, v kterých jest tato stanice povinna vzíti zatím na sklad zásilky, které nevyhovují této podmínce.

§ 4. Zásilky musí býti vypraveny v pořadí, v jakém byly přijaty ku přepravě, vyjma případy uvedené v následujícím paragrafu.

§ 5. Jestliže veřejný zájem nebo potřeby provozní toho vyžadují, může příslušný úřad ustanoviti, aby

a) provoz byl zastaven úplně nebo zčásti;

b) určité zásilky byly přechodně z přepravy vyloučeny nebo připuštěny do ní jen za určitých podmínek;

c) určité zásilky požívaly přechodně přednostního práva.

Tato opatření musí býti oznámena veřejnosti.

Každá železnice může odmítnouti zásilky, jejichž přepravě by bránila takováto omezení.

§ 6. Každé přestoupení ustanovení tohoto článku zakládá nárok na náhradu způsobené škody.

## ODDÍL II. - Smlouva přepravní.

KAPITOLA PRVNÍ.

Úprava a podmínky přepravní smlouvy.

## Článek 6.

Obsah a úprava nákladního listu.

§ 1. Odesilatel jest povinen předložiti pro každou mezinárodní zásilku, pro kterou platí tato Úmluva, nákladní list podle vzorce, který je obsažen v Příloze II k Úmluvě.

Pro jisté přepravy mezi sousedními zeměmi může býti vzorec nákladního listu podle tarifních ustanovení zmenšen.

Tiskopisy nákladního listu musí býti tištěny na psacím papíře bílém, pevném; pro rychlé zboží mají na hořejším i dolejším okraji červené pásky nejméně 1 cm široké, na líci i na rubu. Pro druhopis nákladního listu může býti použito světle modrého papíru.

§ 2. Mezinárodní tarify nebo dohody mezi železnicemi ustanovují v jakém jazyku musí býti vytištěny tiskopisy nákladních listů. Není-li ustanovení tarifních nebo dohod, musí býti tiskopisy vytištěny v jednom z oficielních jazyků státu odesílacího; musí však míti kromě toho text francouzský nebo německý neb italský a mohou obsahovati překlady, uznané za účelné, v jiných jazycích.

Údaje odesilatele v nákladním listu musí býti vždy sepsány v jednom z oficielních jazyků státu odesílacího. Jaké překlady jsou nutné, určí mezinárodní tarify nebo zvláštní dohody mezi železnicemi. Není-li tomu tak, jest odesilatel povinen připojiti překlad francouzský nebo německý neb italský.

Železnice může žádati, aby záznamy a prohlášení, které má odesilatel zapisovati do nákladního listu, a třeba-li, do vložek k němu připojených, byly prováděny písmem latinským.

§ 3. Části tiskopisu, orámované silnými čarami, musí vyplniti železnice, ostatní odesilatel. Odesilatel musí přeškrtnouti sloupce, které nevyplní.

§ 4. Volba tiskopisu nákladního listu bílého nebo tiskopisu s červenými páskami naznačuje, zda zboží má býti přepravováno jako zboží nákladní nebo rychlé. Jest nepřípustné žádati, aby byla zásilka přepravována po jedné části trati jako rychlé zboží a po druhé části jako nákladní zboží, ledaže by to dovolovala zvláštní dohoda mezi všemi zúčastněnými železnicemi.

§ 5. Nákladní listy, v nichž bylo přepisováno nebo škrabáno nebo které byly přelepovány, nejsou přípustné. Škrtání je dovoleno jen tehdy, potvrdí-li je odesilatel svým podpisem, a jde-li o počet neb o váhu kusů, zapíše-li opravené množství též slovy.

§ 6. Údaje v nákladním listu musí býti napsány nebo vytištěny nesmazatelně.

Povinné jsou tyto údaje:

a) místo a den sepsání nákladního listu;

b) název odesílací železnice;

c) název železnice určení a stanice určení, se všemi nutnými bližšími údaji, aby bylo zabráněno záměně mezi různými stanicemi téhož místa nebo míst, stejně nebo podobně pojmenovaných;

d) jméno a adresa příjemce. Jako příjemce lze označiti pouze jedinou osobu, firmu nebo společnost. Označiti stanici nebo přednostu stanice určení jako příjemce lze jen tehdy, dovoluje-li to výslovně příslušný tarif. Adresy, které neudávají jména příjemcova, jako "na řad....." nebo "držiteli druhopisu nákladního listu" nejsou přípustné;

e) označení druhu zboží, údaj váhy nebo místo toho údaj obdobný, podle předpisů železnice odesílací. Dovolují-li zákony nebo řády země odesílací odesilateli podávati zásilky bez udání váhy nebo bez údaje obdobného, zapíše váhu nebo tento údaj železnice odesílací. Mimo to třeba udati při zásilkách kusových počet, popis obalu, znamení, čísla, nebo místo toho poznamenati, že kusy jsou označeny adresou příjemcovou; u zásilek, které má nakládati odesilatel, řadu, číslo a vlastnickou značku vozu. Zboží musí býti označeno takto: zboží uvedené v Příloze I názvem jemu tam daným; ostatní zboží, žádá-li odesilatel použití určitého tarifu, podle názvu, jímž je označeno v tom tarifu, a v ostatních případech názvy obchodně obvyklými, odpovídajícími jeho povaze.

Nestačí-li místo, určené pro označení zboží v nákladním listu, musí býti zboží označeno na vložkách stejných rozměrů jako nákladní list, pečlivě k němu připevněných a odesilatelem podepsaných.

Tyto vložky musí býti v nákladním listu poznamenány. Je-li udána celková váha zásilky, musí býti tento údaj zapsán do nákladního listu;

f) podrobný výpočet průvodních listin, vyžadovaných úřady celními, berními, finančními nebo policejními a jinými úřady správními, jež jsou přiloženy k nákladnímu listu nebo podle poznámky uloženy v určité stanici nebo na celním nebo jiném úřadě;

g) podpis odesilatele, jakož i údaj jeho jména, příjmení a bydliště, doplněný, přeje-li si to odesilatel, adresou telegramní a telefonní. Dovolují-li to zákony a řády, platné ve stanici odesílací, může býti podpis vytištěn nebo nahrazen razítkem odesilatelovým. Jako odesilatel smí v nákladním listu býti označena pouze jediná osoba, firma nebo společnost.

Kromě toho musí nákladní list, vyžaduje-li toho daný případ, obsahovati všechny ostatní údaje předepsané touto Úmluvou, zejména tyto:

h) záznam "na dráze (na přihlášku)" nebo záznam "dodati do domu", je-li tento způsob dodání zaveden ve stanici určení (článek 16, § 2);

i) žádost za použití tarifů, zejména tarifů speciálních nebo výjimečných podle § 10, článku 11 a podle článku 34;

k) částku zájmu na dodání, opověděného podle článku 35;

l) údaj poplatků, které odesilatel chce zaplatiti podle ustanovení článku 17;

m) částku dobírky, váznoucí na zboží, a záloh, které by železnice povolila, jak řečeno v článku 19;

n) navrženou přepravní cestu a stanice, kde má býti vykonáno řízení celní nebo berní, jakož i prohlídky, požadované finančními nebo policejními a jinými úřady správními;

o) údaje o předpisech celních, berních, finančních nebo policejních a o předpisech jiných úřadů správních podle článku 15.

§ 7. Jiná prohlášení v nákladním listu smějí býti uváděna jen tehdy, předpisují-li nebo dovolují-li je zákony a řády některého státu nebo tarify a neodporují-li této Úmluvě.

Jest zakázáno nahrazovati nákladní list jinými listinami nebo připojovati jiné doklady než ty, které předpisuje nebo dovoluje tato Úmluva nebo tarify. Předpisují-li to však zákony a řády, platné ve stanici odesílací, musí odesilatel kromě nákladního listu sepsati listinu určenou k tomu, aby železnici zůstala jako důkaz o smlouvě přepravní.

§ 8. Jest zakázáno podati jedním nákladním listem předměty, které nemohou býti naloženy pohromadě bez závady a bez porušení předpisů celních, berních, finančních, policejních nebo předpisů jiných úřadů správních.

§ 9. Zboží, které má nakládati odesilatel, musí býti podáno zvláštními nákladními listy, v nichž není uveden žádný předmět, jehož nakládání nebo vykládání náleží železnici.

Zvláštními nákladními listy musí rovněž býti podávány z předmětů, označených v článku 4 ty, které je zakázáno nakládati společně nebo spolu s jiným zbožím.

§ 10. Jeden nákladní list smí zníti pouze na náklad jednoho vozu s výhradou předmětů nedělitelných, pro něž je třeba více než jednoho vozu. Toto ustanovení však neplatí, jestliže zvláštní předpisy, jichž jest použíti pro příslušnou přepravu, nebo tarify dovolují vypraviti po celé přepravní cestě několik vozů týmž nákladním listem.

§ 11. Odesilatel smí vepsati dole na rubu nákladního listu, avšak jen jako pouhou zprávu pro příjemce a bez závaznosti a odpovědnosti pro železnici údaje, které se týkají zásilky, jako ku příkladu:

"Zásilka N-a"

"Z rozkazu N-a"

"K disposici N-a"

"K další přepravě N-u"

"Pojištěno u N-a"

"Pro plavební trať N nebo pro loď N."

"Z plavební trati N nebo z lodi N."

"Pro trať automobilní N."

"Z trati automobilní N."

"Pro trať vzduchoplavební N."

"Z trati vzduchoplavební N."

"K vývozu do N."

## Článek 7.

Odpovědnost za údaje v nákladním listu. Přirážky k dovoznému. Jak jest si počínati při přetěži.

§ 1. Odesilatel odpovídá za správnost svých údajů a prohlášení v nákladním listu; stihnou jej všechny důsledky toho, jsou-li tato prohlášení neb údaje nesprávné, nepřesné, neúplné nebo jsou-li napsány jinde než na místě k tomu určeném; nedostačuje-li toto místo, musí na tomto místě odesilatel poznamenati místo nákladního listu, kde je doplněk zápisu.

§ 2. Železnice jest oprávněna kdykoliv přezkoumati, souhlasí-li zásilka s údaji nákladního listu a byly-li zachovány bezpečnostní předpisy podle Přílohy I.

Má-li býti přezkoumán obsah zásilky, budiž k tomu pozván odesilatel nebo příjemce, podle toho, koná-li se přezkoumání ve stanici odesílací nebo ve stanici určení. Nedostaví-li se zájemce nebo koná-li se přezkoumání na cestě a není-li jiných zákonných předpisů nebo řádů v zemi, kde se přezkoumání koná, jest nutné vykonati je v přítomnosti dvou svědků, dráze cizích. Železnice však nemůže přikročiti ku přezkoumání obsahu za přepravy, leč že by tohoto přezkoumání vyžadovaly potřeby provozní nebo předpisy celní, berní, finanční nebo policejní a předpisy jiných úřadů správních.

Liší-li se výsledek přezkoumání od údajů nákladního listu, musí býti do něho zapsán. Děje-li se přezkoumání ve stanici odesílací, musí býti výsledek zapsán též do druhopisu nákladního listu, je-li v rukou železnice. Nesouhlasí-li zásilka s údaji nákladního listu, váznou na zboží výdaje způsobené přezkoumáním, nebyly-li zaplaceny na místě.

§ 3. Zákony a řády každého státu stanoví podmínky, za kterých železnice má právo nebo povinnost zjistiti nebo přezkoumati váhu zboží nebo počet kusů, jakož i skutečnou vlastní váhu vozu.

Železnice je povinna udati v nákladním listu výsledek zjištěné váhy, počet kusů, jakož i skutečnou vlastní váhu vozu.

§ 4. Váží-li se náklady vozové na kolejové váze, určí se váha tak, že se odečte vlastní váha napsaná na voze od celkové váhy naloženého vozu, ledaže by převážení prázdného vozu dalo jinou vlastní váhu.

§ 5. Jsou-li údaje nebo prohlášení nesprávná, nepřesná nebo neúplná tak, že mohou způsobiti přijetí předmětů vyloučených z přepravy podle odstavce 4 článku 3, výpočet menšího dovozného za zásilku, nebo není-li dbáno bezpečnostních předpisů Přílohy I, jakož i byl-li vůz odesilatelem naložený přetížen, jest nutno zaplatiti přirážku, kromě rozdílu dovozného a podle případu kromě náhrady škody snad vzniklé, bez újmy trestních následků.

Přirážka k dovoznému je stanovena takto:

a) Bylo-li zboží, které jest z přepravy vyloučeno podle odstavce 4 článku 3 nebo zboží vyjmenované v Příloze I nesprávně, nepřesně nebo neúplně označeno, nebo nebylo-li dbáno bezpečnostních předpisů této Přílohy, činí přirážka:

<table><tbody><tr><td>u zboží vyloučeného z přepravy podle odstavce 4 článku 3</td><td>15 franků,</td></tr></tbody></table>

u zboží vyjmenovaného v Příloze I:

<table><tbody><tr><td>v třídě I. skupina 1 a</td><td>15 franků,</td></tr><tr><td>v třídě I. skupiny 1 b, 1 c a 1 d</td><td>10 franků,</td></tr><tr><td>v třídě I. skupina 1 e, a v třídách II. a III.</td><td>5 franků,</td></tr><tr><td>v třídách IV., V. a VI.</td><td>1 frank,</td></tr><tr><td>za kilogram hrubé váhy celého kusu.</td><td></td></tr></tbody></table>

Stanoví-li předpisy platné pro vnitřní přepravu železnice, na které byla závada zjištěna, přirážky menší, vyberou se tyto přirážky.

b) Byla-li nesprávně, nepřesně nebo neúplně označena zásilka jiného zboží, než které je uvedeno pod písmenem a) tohoto paragrafu, nebo vůbec byla-li označena tak, že jí mohl býti jakýmkoli způsobem přiznán levnější tarif místo tarifu, kterého ve skutečnosti má být použito, rovná se přirážka dvojnásobnému rozdílu mezi dovozným, počítaným ze stanice odesílací až do stanice určení podle nesprávného, nepřesného nebo neúplného označení, a dovozným, jež by bylo bývalo vybráno, kdyby bylo označení správné, přesné a úplné.

Skládá-li se zásilka ze zboží, za které se dovozné počítá různě, a může-li býti váha každého druhu zboží snadno zjištěna, počítá se přirážka podle sazby platné pro každý druh zboží, jestliže tento způsob počítání má za následek přirážku menší.

c) Byla-li udána menší váha než váha skutečná, rovná se přirážka dvojnásobnému rozdílu mezi dovozným za váhu udanou a dovozným za váhu zjištěnou ze stanice odesílací až do stanice určení.

d) Byl-li vůz naložený odesilatelem přetížen, rovná se přirážka šestinásobnému dovoznému ze stanice odesílací do stanice určení za váhu, která převyšuje mez zatížení. Vůz je přetížen, jestliže náklad vozu překročí mez zatížení takto stanovenou:

Má-li vůz pouze jediný nápis, označující jeho nosnost, jest jej považovati za ložnou váhu; mez zatížení se pak rovná ložné váze, zvětšené o 5%.

Má-li vůz dva nápisy, stanoví ložnou váhu ten, který udává menší nosnost; nápis udávající větší nosnost stanoví mez zatížení.

e) Je-li u téhož vozu udána menší váha než váha skutečná a je-li vůz též přetížen, vyberou se přirážky za obě závady na sobě nezávisle.

§ 6. Přirážky, které podle shora uvedeného § 5 mají býti vybrány, váznou na přepravovaném zboží, nehledíc k tomu, kde byly zjištěny okolnosti, které k jich vybrání opravňují.

Neuhrazuje-li hodnota zboží částku přirážky nebo odmítne-li příjemce zboží, jest odesilatel povinen zaplatiti neuhrazenou částku pohledávky, vzniklou z přirážek.

§ 7. Přirážku nelze vybírati:

a) při nepřesném údaji váhy, je-li železnice povinna zásilku zvážiti podle ustanovení platných ve stanici odesílací;

b) při nepřesném údaji váhy nebo při přetížení, žáda-li odesilatel v nákladním listu, aby vážila železnice;

c) při přetížení způsobeném za přepravy vlivy povětrnostními, dokáže-li odesilatel, že zachoval, nakládaje vůz, předpisy platné ve stanici odesílací;

d) přibylo-li váhy za přepravy, aniž nastalo přetížení, dokáže-li odesilatel, že přírůstek váhy vznikl vlivy povětrnostními;

e) při nepřesném údaji váhy (aniž nastalo přetížení), jestliže rozdíl mezi vahou udanou v nákladním listu a vahou zjištěnou nepřesahuje 2% udané váhy.

§ 8. Bylo-li přetížení vozu zjištěno stanicí odesílací nebo některou stanicí na cestě, může býti přetěž s vozu sňata, i když není důvodu, aby byla vybrána přirážka. Odesilatel budiž, třeba-li, vyzván neprodleně prostřednictvím stanice odesílací, aby oznámil, jak chce s přetěží naložiti.

Za přetěž se počítá dovozné za projetou trať podle sazeb platných pro hlavní náklad podle potřeby s přirážkou podle shora uvedeného § 5; byla-li přetěž vyložena, vyberou se poplatky za tento výkon podle tarifu vedlejších popoplatků té dráhy, která jej provádí.

Přikáže-li odesilatel, aby byla přetěž vrácena neb aby byla znovu podána, jedná se s ní jako se samostatnou zásilkou.

## Článek 8.

Sjednání smlouvy přepravní. Druhopis nákladního listu.

§ 1. Smlouva přepravní je sjednána, jakmile stanice odesílací přijme ku přepravě zboží s nákladním listem. Stanice odesílací stvrdí přijetí tím, že vytiskne na nákladní list své razítko s datem přijetí.

§ 2. Razítko budiž vytištěno hned po podeji celé zásilky, která je uvedena v nákladním listu, a po zaplacení poplatků, které odesilatel na se bere. Razítko musí býti vytištěno v přítomnosti odesilatelově, požádá-li o to.

§ 3. Po vytištění razítka je nákladní list důkazem smlouvy přepravní.

§ 4. U zboží, které má nakládati odesilatel podle tarifních ustanovení nebo podle úmluvy s ním sjednané, jsou-li takové úmluvy ve stanici odesílací přípustné, nejsou údaje nákladního listu o váze nebo počtu kusů důkazem proti železnici, leč byly-li váha a počet kusů železnicí zjištěny a osvědčeny v nákladním listu.

§ 5. Železnice jest povinna potvrditi převzetí zboží a den jeho přijetí ku přepravě vytištěním datového razítka na druhopisu nákladního listu, který jí musí odesilatel předložiti zároveň s nákladním listem.

Tento druhopis nemá povahu ani nákladního listu, který provází zásilku, ani konosamentu.

## Článek 9.

Tarify. Zákaz zvláštních úmluv.

§ 1. Dovozné a vedlejší poplatky se vypočítávají podle tarifů, které v každém státě jsou pravoplatné a byly řádně uveřejněny.

Mezinárodní tarify musí býti povinně uveřejněny jen ve státech, v kterých jsou železniční správy zúčastněny při těchto tarifech jako železnice odesílací nebo jako železnice určení.

Zvýšení mezinárodních tarifů, jakož i jiná ustanovení, která mají za následek ztížení přepravních podmínek, stanovených v těchto tarifech, vstupují v platnost nejdříve patnáct dní po uveřejnění.

Tarify musí míti všechny údaje nutné k výpočtu dovozného a vedlejších poplatků a musí stanoviti, je-li třeba, podmínky pro přepočet měn.

§ 2. Z tarifů musí býti zřejmé všechny zvláštní podmínky pro různé přepravy, zejména pak údaj, platí-li pro rychlé zboží či nákladní zboží. Má-li některá železnice pro všechno zboží nebo pro některé jeho druhy nebo pro určité trati tarif pouze pro jeden způsob přepravy, může býti tohoto tarifu použito pro přepravu zásilek jak nákladním listem pro nákladní zboží, tak nákladním listem pro rychlé zboží, při čemž platí pro příslušný způsob přepravy dodací lhůty podle ustanovení § 4 článku 6 a podle ustanovení článku 11.

Tarifů se musí užívati pro všechny zájemníky stejným způsobem. Jejich ustanovení platí, pokud neodporují této Úmluvě; jinak jsou pokládána za neúčinná a neplatná.

§ 3. Každá zvláštní úmluva, která by měla za účel přiznávati slevu z tarifních sazeb jednomu nebo několika odesilatelům, jest výslovně zakázána a neplatná.

Dovoleny jsou však slevy ze sazeb, jsou-li náležitě uveřejněny a všem za týchž podmínek stejně přístupny, jakož i slevy poskytnuté buď pro službu železniční nebo veřejné správy nebo ve prospěch účelů dobročinných.

§ 4. Železnice nesmějí vybírati pro sebe kromě dovozného a rozličných poplatků vedlejších, vyznačených v tarifech, jinou částku než své hotové výdaje, jako poplatky celní, berní, policejní, poplatky neoznačené v tarifu za převoz z jedné stanice do druhé, výdaje za opravu vnějšího nebo vnitřního obalu zboží, nutnou k jeho zachování, a jiné podobné výdaje. Tyto výdaje musí býti náležitě zjištěny a zvláště zaúčtovány v nákladním listu, k němuž musí býti připojeny doklady. Je-li zaplacení těchto výdajů věcí odesilatelovou, nevydají se doklady příjemci s nákladním listem, nýbrž dodají se odesilateli s vyúčtováním výdajů, jak jest řečeno v článku 17.

Výše přirážek, jakož i důvod jejich vybrání musí býti poznamenány v nákladním listu.

## Článek 10.

Počítání dovozného. Přepravní cesty.

Pro počítání dovozného a stanovení přepravní cesty nutno dbáti těchto pravidel:

a) Předpíše-li odesilatel v nákladním listu přepravní cestu, počítá se přepravné po této cestě.

Označení stanic, v kterých mají býti splněny předpisy celní, berní, finanční nebo policejní a předpisy jiných úřadů správních, rovná se předpisu přepravní cesty.

b) Předpíše-li odesilatel v nákladním listu pouze tarify, použije železnice těchto tarifů, pokud tento předpis stačí k určení stanic, mezi kterými má býti žádaných tarifů použito. Železnice vyvolí mezi přepravními cestami, pro něž platí tyto tarify v den sjednání smlouvy přepravní, tu cestu, která se jí zdá pro odesilatele nejvýhodnější.

c) Předpíše-li odesilatel v nákladním listu zaplacení dovozného předem až k některé stanici na cestě za podmínek stanovených v § 2 článku 17, vyvolí železnice mezi přepravními cestami, které vedou udanou stanicí na cestě, tu, která se jí zdá pro odesilatele nejvýhodnější. Přepravné se počítá po přepravní cestě zvolené železnicí.

d) Je-li v případech uvedených shora pod písmeny a) a c) mezi stanicí odesílací a stanicí určení na přepravní cestě, žádané pod písmenem a) nebo mezi stanicí odesílací a stanicí označenou pod písmenem c) přímý mezinárodní tarif, použije se tohoto tarifu, není-li v době vypravení zásilky jeho použití závislé na podmínkách, které by nebyly splněny.

e) Nedostačují-li údaje odesilatelovy k úplnému určení přepravní cesty nebo tarifů, nebo vylučují-li se navzájem některé z těchto údajů, vyvolí železnice přepravní cestu nebo tarify, které se jí zdají pro odesilatele nejvýhodnějšími. Řídí se vždy údaji nákladního listu, co se týče stanic uvedených pod písmenem a) odstavce 2, a pokud je to možné, i jinými předpisy odesilatelovými.

Je-li však mezi stanicí odesílací a stanicí určení přímý mezinárodní tarif, použije se tohoto tarifu, souhlasí-li přepravní cesta, kterou tento tarif určuje, v daném případě s předpisy nákladního listu, co se týče stanic uvedených pod písmenem a) odstavce 2, a není-li jeho použití závislé na jiných podmínkách, které by nebyly splněny.

f) Ve všech shora uvedených případech se počítají lhůty po přepravní cestě žádané odesilatelem nebo zvolené železnicí.

g) Železnice nemůže kromě případů uvedených v § 5 článku 5 a v § 1 článku 23 provésti přepravu po jiné cestě než po přepravní cestě udané odesilatelem, leč:

1. jestliže dovozné a lhůty dodací nebudou převyšovati dovozné a lhůty dodací, počítané po přepravní cestě označené odesilatelem;

2. jestliže předpisy celní, berní, finanční nebo policejní a předpisy jiných úřadů správních, jakož i krmení a napájení živých zvířat budou obstarány vždy ve stanicích označených odesilatelem.

Odesilateli bude dána zpráva, že se přeprava koná po jiné cestě, než kterou předepsal.

h) V případech stanovených písmeny b), c) a e) neodpovídá železnice za škodu vzniklou volbou přepravní cesty nebo tarifu, leč při zlém úmyslu nebo při hrubé nedbalosti.

i) Použije-li železnice podle shora uvedeného ustanovení písmene d) a druhého odstavce písmene e) přímého mezinárodního tarifu, jehož sazba je větší než sazba, která se dostane sečtením sazeb jiných tarifů po téže přepravní cestě, a jsou-li splněny podmínky použití těchto tarifů, je železnice povinna na žádost oprávněné osoby rozdíl vyplatiti.

## Článek 11.

Dodací lhůty.

§ 1. Dodací lhůty nesmějí překročiti tuto nejvyšší mez:

a) pro rychlé zboží:

<table><tbody><tr><td>1.</td><td>výpravní lhůta</td><td>1 den;</td></tr><tr><td>2.</td><td>přepravní lhůta za každých započatých 300 tarifních kilometrů</td><td>1 den;</td></tr></tbody></table>

b) pro nákladní zboží:

<table><tbody><tr><td>1.</td><td>výpravní lhůta</td><td>1 den;</td></tr><tr><td>2.</td><td>přepravní lhůta za každých započatých 150 tarifních kilometrů</td><td>1 den.</td></tr></tbody></table>

§ 2. Prochází-li zásilka několika sítěmi železničními, spojenými kolejemi, počítá se lhůta přepravní podle úhrnné vzdálenosti mezi stanicí odesílací a stanicí určení; lhůta výpravní se počítá pouze jednou, nehledíc k počtu zúčastněných železničních sítí.

§ 3. Zákony a řády každého státu určují, pokud železnice, které jsou pod jeho dozorem, mohou stanoviti přirážky ke lhůtám v těchto případech:

a) pro zásilky, které jdou:

buď po moři nebo po vodních cestách vnitrozemských po prámu nebo po lodi,

buď po cestě bez kolejí železničních,

buď po určitých připojeních dvou tratí téže sítě nebo různých sítí,

buď po podružné trati,

buď po trati s jiným rozchodem než normálním;

b) za okolností mimořádných, které mohou způsobiti:

buď neobvyklý vzrůst přepravy,

buď neobvyklé obtíže provozní.

§ 4. Přirážky ke lhůtám, odůvodněné okolnostmi uvedenými shora pod písmenem a) § 3, musí býti uvedeny v tarifech.

Přirážky ke lhůtám, uvedené pod písmenem b) § 3, musí býti uveřejněny a nemohou vstoupiti před uveřejněním v platnost.

§ 5. Lhůta dodací začíná o půlnoci po přijetí zboží ku přepravě podle § 1 článku 8.

§ 6. Lhůta je zachována, je-li před jejím uplynutím zboží dodáno nebo jeho příchod oznámen buď příjemci neb osobě zmocněné přijmouti je podle řádu železnice dodací. Zákony a řády každého státu stanoví způsob, jakým se zjistí, zda byla zpráva o příchodu dodána.

U zásilek, které nejsou dováženy železnicí do domu a jejichž příchod se nemusí oznamovati, je lhůta dodací zachována, je-li zboží před jejím uplynutím přichystáno pro příjemce ve stanici určení.

§ 7. Lhůty dodací se staví po celou dobu zdržení způsobeného plněním předpisů celních, berních, finančních nebo policejních a předpisů jiných úřadů správních, jakož i po celou dobu provozní poruchy, která dočasně brání přepravu započíti nebo v ní pokračovati a kterou nelze železnici přičísti k vině.

Rovněž se staví lhůty po dobu provádění úkonů uvedených v §§ 2 a 3 článku 7 a po dobu zdržení způsobeného změnou smlouvy přepravní, nařízenou odesilatelem podle článku 21.

Mimo to se staví lhůty dodací při přepravě živých zvířat po dobu:

a) pobytu těchto zvířat ve stanicích napájecích;

b) zdržení způsobeného policejním opatřením;

c) zvěrolékařské prohlídky.

Účinnost stavení dodacích lhůt, uvedených v tomto článku, jest vázána podmínkou, že železnice označí jejich důvod a trvání v nákladním listu.

§ 8. U zásilek nákladního zboží se staví lhůty dodací o nedělích a zákonných dnech svátečních.

U zásilek rychlého zboží, následuje-li po dni, kdy zboží bylo přijato ku přepravě, neděle nebo zákonný den sváteční, počíná lhůta běžeti o den později. Rovněž je-li poslední den dodací lhůty neděle nebo zákonný den sváteční, uplyne lhůta až dne následujícího. Tato ustanovení však neplatí pro zásilky rychlého zboží, pro které v nedělích a dnech svátečních jsou stanice otevřeny buď v zemi odesílací nebo v zemi určení.

§ 9. Nařizují-li zákony nebo řády jednoho státu v neděli a v určitých zákonných dnech svátečních úplné nebo částečné přerušení přepravy rychlého zboží, lhůty dodací se vzhledem k tomu přiměřeně prodlužují.

§ 10. Mohou-li býti podle zákonů a řádů jednoho státu vydány zvláštní nebo výjimečné tarify se sníženými sazbami a s prodlouženými lhůtami, mohou železnice tohoto státu použíti těchto tarifů s prodlouženými lhůtami i v mezinárodní přepravě.

## Článek 12.

Stav zboží. Obal.

§ 1. Přijímá-li železnice ku přepravě zboží, na němž jsou zřejmé stopy poškození, může žádati, aby byl stav tohoto zboží v nákladním listu zvláště poznamenán.

§ 2. Vyžaduje-li povaha zboží obalu, jest odesilatel povinen zabaliti je takovým způsobem, aby bylo za přepravy chráněno před úplnou nebo částečnou ztrátou a před poškozením a nehrozilo škodou osobám, provozním prostředkům nebo jinému zboží.

Jinak musí obal vyhovovati tarifním předpisům a řádům železnice odesílací.

§ 3. Nevyhoví-li odesilatel předpisům § 2, může železnice buď odmítnouti zásilku nebo žádati, aby odesilatel uznal v nákladním listu, že obal chybí nebo že je vadný, s přesným popisem vady.

§ 4. Odesilatel odpovídá za veškeré následky toho, že obal chybí nebo že je vadný. Jest povinen zejména nahraditi škodu, kterou tím železnice utrpěla. Není-li v nákladním listu poznamenán nedostatek nebo vadnost obalu, provede důkaz o těchto vadách železnice.

§ 5. Podává-li odesilatel v téže stanici obvykle zboží téhož druhu, vyžadující obalu, a odevzdává je buď nebalené nebo v obalu stejně vadném, může se zhostiti povinnosti, aby učinil zadost předpisům § 3 při každé zásilce, tím, že uloží v této stanici všeobecné prohlášení podle vzorce Přílohy III k této Úmluvě. V tomto případě musí býti v nákladním listu poznamenáno, že toto všeobecné prohlášení je uloženo ve stanici odesílací.

§ 6. S výhradou výjimek, které tarify výslovně stanoví, jest odesilatel povinen opatřiti kusové zboží zřetelnými a nesmazatelnými zevními znameními, vylučujícími jakoukoli záměnu a shodujícími se úplně se značkami, uvedenými v nákladním listu. Kromě toho jest povinen opatřiti každý jednotlivý kus zboží štítkem, označujícím nesmazatelnými písmeny stanici určení. Jméno a adresu příjemce nutno rovněž napsati, jestliže jest to stanoveno řádem platným pro dráhu odesílací, buď nezakrytě nebo v záhybu štítku, který bude otevřen jen tehdy, ztratí-li se nákladní list.

Staré nápisy nebo štítky musí odesilatel přeškrtnouti neb odstraniti.

§ 7. S výhradou výjimek, které tarify výslovně stanoví, nejsou přepravovány jinak než ve vozových zásilkách předměty křehké (jako sklo, porculán, hrnčířské zboží), předměty, které by se roztrousily ve vozech (jako ořechy, ovoce, krmivo, kamení), jakož i zboží, které by mohlo jiné kusy znečistiti nebo poškoditi (jako uhlí, vápno, popel, obyčejná prsť, zemitá barva), není-li takové zboží zabaleno nebo svázáno tak, aby se nemohlo rozbíti, ztratiti a nemohlo znečistiti nebo poškoditi jiné kusy.

## Článek 13.

Listiny nutné ke splnění předpisů celních, berních, finančních, policejních a předpisů jiných úřadů správních. Celní závěrka.

§ 1. Odesilatel jest povinen připojiti k nákladnímu listu listiny, jež jsou nutné ke splnění předpisů celních, berních, finančních nebo policejních a předpisů jiných úřadů správních před dodáním zboží příjemci. Tyto listiny se smějí týkati jediné zboží, které je uvedeno v témže nákladním listu, leda by předpisy správní nebo tarify jinak stanovily.

Nemohou-li listiny tohoto druhu býti připojeny k nákladnímu listu, ježto jsou uloženy v některé stanici, na celním nebo jiném úřadě, musí býti přesně označeno v nákladním listu místo, kde jsou uloženy.

§ 2. Železnice není povinna zkoumati, jsou-li připojené listiny přesné a dostatečné.

Odesilatel odpovídá železnici za všechny škody, jež by mohly vzniknouti z toho, že tyto listiny chybějí, že jsou nedostatečné nebo nesprávné, ledaže by tím byla vinna železnice.

Železnice odpovídá z téhož titulu jako komisionář za následky ztráty nebo nesprávného použití listin, které jsou poznamenány v nákladním listu a které jej doprovázejí, nebo které jsou u ní uloženy; v žádném případě však nesmí býti náhrada, kterou by měla platiti, větší než náhrada za ztrátu zboží.

§ 3. Odesilatel jest povinen vyhověti předpisům celním o obalu a přikrytí zboží. Železnice může odmítnouti zásilky, jejichž celní závěrka je poškozená nebo vadná.

Jestliže odesilatel nezabalí nebo nepřikryje zboží podle celních předpisů, má železnice právo tak učiniti. Výdaje váznou na zboží.

KAPITOLA II.

Provádění smlouvy přepravní.

## Článek 14.

Podej zboží ku přepravě a jeho nakládání.

§ 1. Podej zboží ku přepravě se řídí zákony a řády platnými ve stanici odesílací.

§ 2. Zboží nakládá buď železnice neb odesilatel podle předpisů platných ve stanici odesílací, pokud v této Úmluvě nejsou jiná ustanovení nebo pokud v nákladním listu není poznámka o zvláštní dohodě, sjednané mezi odesilatelem a železnicí.

§ 3. Zboží má býti přepravováno podle ustanovení přímých mezinárodních tarifů buď ve vozech krytých, buď ve vozech otevřených, buď ve vozech zvláště zařízených nebo ve vozech otevřených, přikrytých plachtou, pokud v této Úmluvě nejsou jiná ustanovení. Není-li přímých mezinárodních tarifů nebo nemají-li o tom žádných ustanovení, jsou předpisy, platné ve stanici odesílací, rozhodující pro celou přepravní trať.

## Článek 15.

Předpisy celní, berní, finanční nebo policejní a předpisy jiných úřadů správních.

§ 1. Dokud je zboží na cestě, splňuje železnice předpisy celní, berní, finanční nebo policejní a předpisy jiných úřadů správních. Železnici jest dáno na vůli, pověřiti na svou vlastní odpovědnost tímto úkolem komisionáře, nebo může jej sama na se vzíti. V obou případech má železnice povinnosti komisionáře.

*Zobrazeno prvních 250 z 902 bloků úplného znění. Kompletní text je na kanonické stránce.*

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/zakony/sb/1938/58)