# 140/1928 Sb. - Mezinárodní úmluva o přepravě zboží po železnicích - Úplná citace: Mezinárodní úmluva č. 140/1928 Sb., o přepravě zboží po železnicích. - Stav: Bez účinnosti - Znění: Vyhlášené znění - ELI: /eli/cz/sb/1928/140/0000-00-00 - Datum vyhlášení: 4. 9. 1928 - Účinnost od: 4. 9. 1928 - Částka: 48/1928 ## Obsah - ODDÍL PRVNÍ. - Věc a rozsah Úmluvy. - Článek první. - Článek 2. - Článek 3. - Článek 4. - Článek 5. - ODDÍL II. - Smlouva přepravní. - Článek 6. - Článek 7. - Článek 8. - Článek 9. - Článek 10. - Článek 11. - Článek 12. - Článek 13. - Článek 14. - Článek 15. - Článek 16. - Článek 17. - Článek 18. - Článek 19. - Článek 20. - Článek 21. - Článek 22. - Článek 23. - Článek 24. - Článek 25. - ODDÍL III. - Ručení železnic. Žaloby. - Článek 26. - Článek 27. - Článek 28. - Článek 29. - Článek 30. - Článek 31. - Článek 32. - Článek 33. - Článek 34. - Článek 35. - Článek 36. - Článek 37. - Článek 38. - Článek 39. - Článek 40. - Článek 41. - Článek 42. - Článek 43. - Článek 44. - Článek 45. - Článek 46. - Článek 47. - Článek 48. - Článek 49. - Článek 50. - Článek 51. - Článek 52. - ODDÍL IV. - Různá ustanovení. - Článek 53. - Článek 54. - Článek 55. - Článek 56. - Článek 57. - Článek 58. - Článek 59. - Článek 60. - Článek 61. - Článek 62. - Článek 63. - Článek 1. - Článek 2. - Článek 3. - Článek 1. - Článek 2. - Článek 3. - Článek 4. - Článek 5. - Článek 6. - Článek 7. - Článek 8. 140. Mezinárodní úmluva o přepravě zboží po železnicích. JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ. JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ, NĚMECKA, RAKOUSKA, BELGIE, BULHARSKA, DÁNSKA, SVOBODNÉHO MĚSTA GDANSKA, ŠPANĚLSKA, ESTONSKA, FINSKA, FRANCIE, ŘECKA, MAĎARSKA, ITALIE, LOTYŠSKA, LITVY, LUCEMBURSKA, NORSKA, NIZOZEMÍ, POLSKA, PORTUGALSKA, RUMUNSKA, KRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ, ŠVÉDSKA A ŠVÝCARSKA BYLA SJEDNÁNA TATO ÚMLUVA S PŘÍLOHAMI I., II., III., IV., V., VI., VII. A PROTOKOLEM: (Překlad.) Mezinárodní úmluva o přepravě zboží po železnicích. (M. Ú. Z.) sjednaná mezi Německem, Rakouskem, Belgií, Bulharskem, Dánskem, svobodným městem Gdanskem, Španělskem, Estonskem, Finskem, Francií, Řeckem, Maďarskem, Italií, Lotyšskem, Litvou, Lucemburskem, Norskem, Nizozemím, Polskem, Portugalskem, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců, Švédskem, Švýcarskem a Československem. Vlády shora vyjmenovaných států, shledavše nutným, aby provedeny byly četné změny na Mezinárodní úmluvě o přepravě zboží po železnicích ze 14. října 1890, pozměněné 16. července 1895, 16. června 1898 a 19. září 1906, které se účastní většina jich, rozhodly se sjednati novou Úmluvu o přepravě zboží po železnicích, jejímž základem jest návrh, který ve společné dohodě daly vypracovati a který jest obsažen v protokolu, podepsaném 8. června 1923 v Bernu, a jmenovaly svými plnomocníky: Německo: pana Eduarda Hoffmanna, chargé d'affaires ve Švýcarsku. Rakousko: Jeho excelenci pana Leo di Pauliho, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra ve Švýcarsku. Belgie: Jeho excelenci pana Ferdinanda Peltzera, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra ve Švýcarsku. Bulharsko: pana Dimitrije Mikoffa, chargé d'affaires ve Švýcarsku. Dánsko: Jeho excelenci pana Andrease de Oldenburga, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra ve Švýcarsku. Svobodné město Gdansko: Jeho excelenci pana Jana de Modzelewskiho, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra polského ve Švýcarsku. Španělsko: Jeho excelenci pana Emilia de Palacios y Fau, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra ve Švýcarsku. Estonsko: Pana Karla Menninga, chargé d'affaires v Německu a ve Švýcarsku. Finsko: Pana Urho Toivola, ředitelé finského sekretariátu u Společnosti národů. Francie: Jeho excelenci pana Henri Allizé, velvyslance ve Švýcarsku, pana Maurice Sibille, poslance, pana Clémenta Colsona, vicepresidenta státní rady. Řecko: Pana Vassili Dendramise, chargé d'affaires ve Švýcarsku. Maďarsko: Pana Félixe Parchera de Terjékfalva, chargé d'affaires ve Švýcarsku. Italie: Jeho excelenci pana Carla Garbasse, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra ve Švýcarsku. Lotyšsko: Jeho excelenci pana Oskara Voita, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra v Německu a ve Švýcarsku. Litva: Jeho excelenci pana Václava Sidzikauskasa, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra v Německu, chargé d'affaires ve Švýcarsku. Lucembursko: Pana Antonína Leforta, státního radu, prvního vládního komisaře pro železnice. Norsko: Jeho excelenci pana Jana Irgense, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra v Italii a ve Švýcarsku. Nizozemí: Jeho excelenci pana Viléma I. Doude van Troostwijka, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra ve Švýcarsku. Polsko: Jeho execlenci pana Jana de Modzelewskiho, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra ve Švýcarsku. Portugalsko: Jeho excelenci pana Antonína M. B. Ferreira, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra ve Švýcarsku. Rumunsko: Jeho excelenci pana Mikuláše Petresco-Comnène, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra ve Švýcarsku. Království Srbů, Chorvatů a Slovinců: Jeho excelenci pana Milutina Jovanoviče, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra ve Švýcarsku. Švédsko: Jeho excelenci pana barona Jonáše M. Alströmera, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra ve Švýcarsku. Švýcarsko: Pana Giuseppe Motta, spolkového radu, přednostu politického spolkového departement. Československo: Pana Otakara Lankaše, přednostu departement ministerstva železnic. Tito v přítomnosti a za účasti pana Jana Morize, zástupce vládní komise Saarského území, sdělivše si své plné moci, jež byly shledány v dobré a náležité formě, dohodli se o těchto článcích: ## ODDÍL PRVNÍ. - Věc a rozsah Úmluvy. ## Článek první. Železnice a přepravy, pro které platí Úmluva. § 1. Tato Úmluva platí pro všechny zásilky zboží, podané přímým nákladním listem ku přepravě po území nejméně dvou smluvních států a přepravované výlučně po tratích, zapsaných v seznamu, sestaveném podle článku 58 této Úmluvy. § 2. Úmluva tato však neplatí: 1. Pro zásilky, jejichž stanice odesílací a stanice určení leží na území téhož státu a které územím druhého státu jen procházejí: a) když trati průvozní jsou v provozu železnice státu odesílacího; b) i když trati průvozní nejsou v provozu železnice státu odesílacího, jestliže zúčastněné železnice sjednaly zvláštní úmluvy, podle kterých přepravované zásilky nejsou považovány za mezinárodní. 2. Pro zásilky mezi stanicemi dvou států sousedních, koná-li se celá přeprava po železnicích jednoho z těchto států, jestliže odesilatel volbou vzorce nákladního listu žádá za použití vnitřního řádu, platného pro tyto železnice, a jestliže žádný z těchto států tomu neodporuje. ## Článek 2. Účast jiných podniků než železnic. § 1. Kromě železnic mohou býti zapsány v seznamu, zmíněném v článku prvním, trati s pravidelným provozem automobilním nebo plavebním, které doplňují přepravu železniční a na kterých se koná mezinárodní přeprava pod odpovědností buď jednoho ze smluvních států nebo jedné železnice, zapsané v seznamu. § 2. Pro podniky, které provozují přepravu na těchto tratích, platí všechny závazky a všechna práva plynoucí pro železnice z této Úmluvy, s výhradou odchylek, nutně vyplývajících z různosti přepravy. Tyto odchylky nesmějí však měniti předpisů o ručení, stanovených touto Úmluvou. § 3. Každý stát, který si přeje, aby byla zapsána v seznamu jedna z tratí, o nichž je řeč v § 1, musí se vhodným způsobem postarati o to, aby odchylky, zmíněné v § 2, byly uveřejněny týmž způsobem jako tarify. ## Článek 3. Předměty vyloučené z přepravy. S výhradou odchylek, stanovených § 2 článku 4, jsou vyloučeny z přepravy za podmínek této Úmluvy: 1. předměty, jejichž přeprava jest vyhrazena správě poštovní, třeba jen na jediném státním území, přes které zásilka má býti přepravována; 2. předměty, jež svými rozměry, svou vahou nebo svou úpravou by se nehodily k žádané přepravě vzhledem k zařízením nebo provozním prostředkům třeba jen jediné ze zúčastněných železnic; 3. předměty, jejichž přeprava je zakázána podle zákonných ustanovení neb opatření, učiněných z důvodů veřejného pořádku, třeba jen v jediném ze zúčastněných států; 4. kromě výjimek, uvedených v Příloze I k této Úmluvě: A. látky, které mohou vybuchnouti, a to: a) trhaviny a střeliviny; b) munice; c) zápalné látky a tělesa ohňostrojná; d) stlačené, zkapalněné nebo pod tlakem rozpuštěné plyny; e) látky vyvíjející ve styku s vodou zápalné nebo hoření podporující plyny. Látky, jichž se neužívá ani ke střelbě ani k trhání, nejsou výbušinami podle této Úmluvy, jestliže výbuch nemůže býti způsoben ohněm a nejsou-li k úderu nebo tření citlivější než dinitrobenzol; B. látky samozápalné; C. látky odpor vzbuzující nebo zapáchající. ## Článek 4. Předměty podmínečně ku přepravě připuštěné. § 1. Předměty níže uvedené jsou připuštěny ku přepravě s mezinárodním nákladním listem za těchto podmínek: 1. předměty uvedené v Příloze I k této Úmluvě jsou připuštěny za podmínek tam stanovených; 2. mrtvoly jsou připuštěny ku přepravě za těchto podmínek: a) přepravují se jako rychlé zboží pod dozorem průvodce, ačli není dovoleno je přepravovati jako nákladní zboží nebo bez doprovodu na všech železnicích, na přepravě zúčastněných; b) přepravné musí býti zaplaceno při podeji; c) pro přepravu platí zákony a policejní nařízení každého státu, ačli není upravena zvláštními úmluvami mezi více státy; 3. železniční vozidla jedoucí na vlastních kolech jsou připuštěna jen tehdy, zjistí-li jedna železnice, že vozidlo jest způsobilé k jízdě a osvědčí-li to záznamem na vozidle nebo zvláštním průkazem; lokomotivy, tendry a motorové vozy musí býti kromě toho doprovázeny odborným zřízencem, kterého dá odesilatel, hlavně proto, aby obstarával mazání; 4. živá zvířata jsou připuštěna za těchto podmínek: a) zásilky živých zvířat musí býti doprovázeny průvodcem, kterého dá odesilatel, pokud nejde o malá zvířata, podaná ku přepravě v klecích, bednách, koších atd. dobře uzavřených; doprovod není však nutný, jsou-li stanoveny výjimky přímými mezinárodními tarify neb ujednáními mezi železnicemi; b) odesilatel musí zachovati policejně-veterinární předpisy států odesílacího, určení a průvozního. Jest povinen za tím účelem opatřiti všechny nutné průvodní listiny; 5. předměty, jichž nakládání nebo přeprava by způsobovala podle uvážení odesílací železnice zvláštní obtíže vzhledem k zařízením nebo provozním prostředkům jedné nebo několika zúčastněných železnic, jsou připuštěny jen za zvláštních podmínek, jež jest nutné stanoviti pro každý případ. § 2. Dva nebo více smluvních států mohou sjednati zvláštními dohodami buď, že jisté předměty, vyloučené podle této Úmluvy, budou připuštěny k mezinárodní přepravě mezi těmito státy za jistých podmínek anebo, že předměty, uvedené v Příloze I. budou připuštěny za podmínek méně přísných. Železnice mohou též vhodnými tarifními ustanoveními buď připustiti ku přepravě jisté předměty z přepravy vyloučené, nebo zavésti méně přísné podmínky pro přepravu předmětů podmínečně připuštěných. ## Článek 5. Přepravní povinnost železnice. § 1. Každá železnice, pro kterou platí tato Úmluva, je povinna vykonati podle jejích podmínek každou přepravu zboží, které je připuštěno podle této Úmluvy, pokud: a) odesilatel vyhoví předpisům Úmluvy; b) přeprava je možná pravidelnými prostředky přepravními; c) přepravě nebrání okolnosti, kterých železnice nemohla odvrátiti a které zdolati nebylo v její moci. § 2. Železnice není povinna přijímati předměty, které mohou býti nakládány, překládány nebo vykládány jen zvláštními zařízeními leč, jsou-li ve stanicích, ve kterých tyto úkony mají býti vykonány, taková zařízení. § 3. Železnice není povinna přijímati leč zásilky, jejichž přeprava může býti vykonána neprodleně; předpisy platné ve stanici odesílací stanoví případy, ve kterých tato stanice jest povinna vzíti zatím na sklad zásilky, které nevyhovují této podmínce. § 4. Zásilky musí býti vypraveny v pořadí, v jakém byly přijaty ku přepravě, vyjma případy uvedené v následujícím paragrafu. § 5. Jestliže veřejný zájem nebo nutkavé potřeby provozní toho vyžadují, může příslušný úřad ustanoviti, aby a) provoz byl zastaven úplně nebo z části; b) určité zásilky byly vyloučeny nebo připuštěny jen za určitých podmínek; c) určité zásilky požívaly přednostního práva. Tato opatření musí býti oznámena veřejnosti. Každá železnice může odmítnouti zásilky, jejichž přepravě by bránila takováto omezení. § 6. Každé přestoupení ustanovení tohoto článku zakládá nárok na náhradu způsobené škody. ## ODDÍL II. - Smlouva přepravní. KAPITOLA PRVNÍ. Úprava a podmínky přepravní smlouvy. ## Článek 6. Obsah a úprava nákladního listu. § 1. Odesilatel jest povinen předložiti pro každou mezinárodní zásilku, pro kterou platí tato Úmluva, nákladní list podle vzorce, který je obsažen v Příloze II k Úmluvě. Tiskopisy nákladního listu musí býti tištěny na psacím papíře bílém, pevném; pro rychlé zboží mají na hořejším i dolejším okraji červenou pásku nejméně 1 cm širokou, na líci i na rubu. § 2. Mezinárodní tarify nebo dohody mezi železnicemi ustanovují, v jakém jazyku musí býti vytištěny tiskopisy nákladních listů. Není-li ustanovení tarifních nebo dohod, musí býti tiskopisy vytištěny v jednom z oficiálních jazyků státu odesílacího; musí však kromě toho míti text francouzský nebo německý neb italský a mohou obsahovati překlady, uznané za účelné v jiných jazycích. Údaje odesilatele v nákladním listu musí býti vždy sepsány v jednom z oficiálních jazyků státu odesílacího. Jaké překlady jsou nutné, určí mezinárodní tarify nebo zvláštní dohody mezi železnicemi. Není-li tomu tak, jest odesilatel povinen připojiti překlad francouzský nebo německý neb italský. § 3. Části tiskopisu, orámované silnými čarami, musí vyplniti železnice, ostatní odesilatel. Odesilatel musí přeškrtnouti sloupce, které nevyplní. § 4. Volba tiskopisu nákladního listu bílého nebo tiskopisu s červenými páskami naznačuje, zda zboží má býti přepravováno jako zboží nákladní nebo rychlé. Jest nepřípustné žádati, aby byla zásilka přepravována po jedné části trati jako rychlé zboží a po druhé části jako nákladní zboží, leda že by to dovolovala zvláštní dohoda mezi všemi zúčastněnými železnicemi. § 5. Nákladní listy, v nichž bylo přepisováno nebo škrabáno, nejsou přípustny. Škrtání je dovoleno jen tehdy, potvrdí-li je odesilatel svým podpisem a, jde-li o počet neb o váhu kusů, zapíše-li opravené množství též slovy. § 6. Údaje v nákladním listu musí býti napsány nebo vytištěny nesmazatelně. Povinné jsou tyto údaje: a) místo a den sepsání nákladního listu; b) název odesílací železnice; c) název železnice určení a stanice určení, se všemi nutnými bližšími údaji, aby bylo zabráněno záměně mezi různými stanicemi téhož místa nebo místa, které má stejné jméno nebo jméno podobné; d) jméno a bydliště příjemcovo. Jako příjemce lze označiti pouze jedinou osobu, firmu nebo společnost. Označiti stanici nebo přednostu stanice určení jako příjemce jest přípustné jen tehdy, dovoluje-li to výslovně příslušný tarif. Adresy, které neudávají jména příjemcova, jako "na řád ............" nebo "držiteli duplikátu nákladního listu" nejsou přípustné; e) označení obsahu zboží, údaj váhy neb obdobný údaj, podle předpisů železnice odesílací, a mimo to při zásilkách kusových počet, popis obalu, znamení a čísla kusů, a u zásilek, které má nakládati odesilatel, řadu, číslo a vlastnickou značku vozu. Zboží musí býti označeno takto: zboží uvedené v Příloze I. názvem jemu tam daným; zboží jmenované v roztřídění zboží nebo v tarifu, názvem, jímž jest tam označeno; ostatní zboží názvy obchodně obvyklými. Nestačí-li místo, určené pro označení zboží v nákladním listu, musí býti zboží označeno na vložkách, pečlivě k nákladnímu listu připevněných a odesilatelem podepsaných; f) podrobný výpočet průvodních listin, vyžadovaných úřady celními, berními, finančními nebo policejními a jinými úřady správními, jež jsou přiloženy k nákladnímu listu nebo jež jsou podle poznámky uloženy v určité stanici; g) podpis odesilatele jménem nebo firmou, jakož i přesný údaj jeho bydliště a, přeje-li si toho, adresu telegramní a telefonní. Dovolují-li to zákony a řády, platné ve stanici odesílací, může býti podpis vytištěn nebo nahrazen razítkem odesilatelovým. Jako odesilatel smí v nákladním listu býti označena pouze jediná osoba, firma nebo společnost. Kromě toho může nákladní list obsahovati tyto údaje: h) záznam "na dráze (na přihlášku)" nebo záznam "dodati do domu", je-li tento způsob dodání zaveden ve stanici určení (článek 16 § 2.). Látky, které mohou vybuchnouti nebo samozápalné látky (viz Přílohu I) nemohou býti adresovány "na dráze"; i) žádost za použití tarifů, zejména tarifů speciálních nebo výjimečných podle článku 11, § 10 a článku 34; k) částku zájmu na dodání, opověděného podle článku 35; l) údaj poplatků, které odesilatel chce zaplatiti podle ustanovení článku 17; m) částku dobírky, váznoucí na zboží, a záloh, které by železnice povolila, jak řečeno v článku 19; n) navrženou přepravní cestu a stanice, kde má býti vykonáno řízení celní nebo berní, jakož i prohlídky, požadované finančními nebo policejními a jinými úřady správními; o) označení zmocněnce podle článku 15. § 7. Jiná prohlášení v nákladním listu smějí býti uváděna jen tehdy, předpisují-li je zákony a řády některého státu a neodporují-li této Úmluvě. Jest zakázáno nahrazovati nákladní list jinými listinami nebo připojovati jiné doklady než ty, které tato Úmluva dovoluje. Předpisují-li to však zákony a řády, platné ve stanici odesílací, musí odesilatel kromě nákladního listu sepsati listinu, určenou k tomu, aby železnici zůstala jako důkaz o smlouvě přepravní. § 8. Jest zakázáno podati jedním nákladním listem předměty, které nemohou býti naloženy pohromadě bez závady a bez porušení předpisů celních, berních, finančních, policejních nebo jiných úřadů správních. § 9. Zboží, které má nakládati a vykládati odesilatel a příjemce, musí býti podáno zvláštními nákladními listy, v nichž není žádný předmět, jehož nakládání nebo vykládání náleží železnici. Zvláštními nákladními listy musí rovněž býti podávány předměty, označené v článku 4. § 10. Jeden nákladní list smí zníti pouze na náklad jednoho vozu s výhradou předmětů nedělitelných, pro něž je třeba více než jednoho vozu. Toto ustanovení však neplatí, jestliže zvláštní předpisy, jichž jest použíti pro příslušnou přepravu, nebo tarify dovolují vypraviti po celé přepravní cestě několik vozů týmž nákladním listem. § 11. Odesilatel smí vepsati dole na rubu nákladního listu, avšak jen jako pouhou zprávu pro příjemce a bez závaznosti a odpovědnosti pro železnici tyto údaje: "Zásilka N-a" "Z rozkazu N-a" "K disposici N-a" "K další přepravě N-u" "Pojištěno u N-a" "Pro loď N." "Z lodi N." "K vývozu do N." Každý z těchto údajů musí se vztahovati na celou zásilku. ## Článek 7. Ručení za údaje v nákladním listu. Přirážky k dovoznému. Jak jest si počínati při přetěži. § 1. Odesilatel ručí za správnost svých údajů a prohlášení v nákladním listu; stihnou jej všechny důsledky toho, jsou-li tato prohlášení neb údaje nesprávné, nepřesné, neúplné nebo jsou-li napsány jinde, než na místě k tomu určeném. § 2. Železnice jest oprávněna kdykoliv přezkoumati, souhlasí-li zásilka s údaji nákladního listu. K přezkoumání budiž pozván odesilatel nebo příjemce, koná-li se ve stanici odesílací nebo ve stanici určení. Nedostaví-li se zájemce, nebo koná-li se přezkoumání na cestě a není-li tu jiných zákonných předpisů nebo řádů v zemi, kde přezkoumání se koná, jest nutné je vykonati v přítomnosti dvou svědků, cizích dráze. Nesouhlasí-li zásilka s údaji nákladního listu, váznou na zboží výdaje, způsobené přezkoumáním, nebyly-li zaplaceny na místě. § 3. Zákony a řády každého státu stanoví podmínky, za kterých železnice má právo nebo povinnost zjistiti nebo přezkoumati váhu zboží nebo počet kusů, jakož i skutečnou vlastní váhu vozu. § 4. Váží-li se náklady vozové na kolejové váze, určí se váha tak, že se odečte vlastní váha napsaná na voze od celkové váhy naloženého vozu, leda že by převážení prázdného vozu dalo jinou vlastní váhu. § 5. Jsou-li údaje nebo prohlášení nesprávné, nepřesné nebo neúplné tak, že mohou způsobiti přijetí předmětů, vyloučených z přepravy podle odstavce 4 článku 3, nižší výpočet dovozného za zásilku nebo překaziti normální použití tarifů, nebo není-li dbáno bezpečnostních předpisů Přílohy I. jakož i byl-li vůz, naložený odesilatelem přetížen, jest zaplatiti přirážku, kromě rozdílu dovozného a podle případu kromě náhrady škody snad vzniklé, nehledě k trestním následkům. Přirážka k dovoznému je stanovena takto: a) Bylo-li zboží, které jest z přepravy vyloučeno podle odstavce 4 článku 3 nebo zboží vyjmenované v Příloze I nesprávně, nepřesně nebo neúplně označeno, nebo nebylo-li dbáno bezpečnostních předpisů této Přílohy, činí přirážka:
u zboží vyloučeného z přepravy podle odstavce 4 článku 315 franků
u zboží vyjmenovaného v Příloze I
v třídě I. skupina 1a15"
v třídě I. skupiny 1b, 1c a 1d10"
v třídě I. skupina 1e, a v třídách II. a III.5"
v třídách IV., V. a VI.1 frank
za kilogram hrubé váhy celého kusu. Stanoví-li předpisy, platné pro vnitřní přepravu železnice, na které byla závada zjištěna, nižší přirážky, vyberou se tyto. b) Byla-li nesprávně, nepřesně nebo neúplně označena zásilka jiného zboží, než které je uvedeno pod písmenem a) tohoto paragrafu, rovná se přirážka dvojnásobnému rozdílu mezi dovozným, počítaným ze stanice odesílací až do stanice určení podle nesprávného, nepřesného nebo neúplného označení a dovozným, jež by bylo bývalo vybráno, kdyby bylo označení správné, přesné a úplné. Tato přirážka musí činiti alespoň 1 frank, a to i když není rozdílu v dovozném. Stanoví-li předpisy, platné pro vnitřní přepravu železnice, na které závada byla zjištěna, nejmenší přirážku nižší, vybere se tato. c) Byla-li udána menší váha než váha skutečná, rovná se přirážka dvojnásobnému rozdílu mezi dovozným za váhu udanou a dovozným za váhu zjištěnou ze stanice odesílací až do stanice určení. d) Byl-li přetížen vůz, naložený odesilatelem, rovná se přirážka šestinásobnému dovoznému ze stanice odesílací do stanice určení za váhu, která převyšuje mez zatížení. Vůz je přetížen, jestliže náklad vozu překročí mez zatížení, takto stanovenou: Má-li vůz pouze jediný nápis, označující jeho nosnost, jest jej považovati za normální ložnou váhu; mez zatížení rovná se pak normální ložné váze, zvětšené o 5%. Má-li vůz dva nápisy, stanoví normální ložnou váhu ten, který udává nižší nosnost; nápis, udávající vyšší nosnost, stanoví mez zatížení. e) Je-li u téhož vozu udána nižší váha než váha skutečná a je-li tu i přetěž, vyberou se přirážky za obě závady na sobě nezávisle. § 6. Přirážky, které podle shora uvedeného § 5 mají býti vybrány, váznou na přepravovaném zboží, nehledě k tomu, kde byly zjištěny okolnosti, které k vybrání jich opravňují. Neuhrazuje-li hodnota zboží částku přirážky, neb odmítne-li příjemce zboží, jest povinen odesilatel zaplatiti neuhrazenou částku pohledávky, vzniklou z přirážek. § 7. Přirážku nelze vybírati: a) při nepřesném údaji váhy, je-li železnice povinna zásilku zvážiti podle ustanovení platných ve stanici odesílací; b) při nepřesném údaji váhy nebo při přetížení, žádal-li odesilatel v nákladním listu, aby vážila železnice; c) při přetížení způsobeném za přepravy vlivy povětrnostními, dokáže-li odesilatel, že zachoval, nakládaje vůz, předpisy platné ve stanici odesílací; d) přibylo-li na váze za přepravy, aniž nastalo přetížení, dokáže-li odesilatel, že přírůstek na váze vznikl vlivy povětrnostními. § 8. Bylo-li přetížení vozu zjištěno stanicí odesílací nebo některou stanicí na cestě, může býti přetěž s vozu sňata i když není důvodu, aby byla vybrána přirážka. Odesilatel budiž, třeba-li, vyzván neprodleně prostřednictvím stanice odesílací, aby oznámil, jak chce naložiti s přetěží. Za přetěž se počítá dovozné za projetou trať podle sazeb platných pro hlavní náklad, je-li třeba, s přirážkou podle shora uvedeného § 5; byla-li přetěž vyložena, vyberou se poplatky za tento výkon podle tarifu vedlejších poplatků té dráhy, která jej koná. Přikáže-li odesilatel, aby byla přetěž vrácena neb aby byla znovu podána, jedná se s ní jako se samostatnou zásilkou. ## Článek 8. Sjednání smlouvy přepravní. Duplikát nákladního listu. § 1. Smlouva přepravní je sjednána, jakmile stanice odesílací přijala ku přepravě zboží s nákladním listem. Stanice odesílací stvrdí přijetí tím, že vytiskne na nákladní list své razítko s datem přijetí. § 2. Razítko budiž vytištěno hned po podeji celé zásilky, která je uvedena v nákladním listu a po zaplacení poplatků, které odesilatel na se bere. Toto orazítkování musí se státi v přítomnosti odesilatelově, požádá-li o to. § 3. Po vytištění razítka je nákladní list důkazem smlouvy přepravní. § 4. U zboží, které má nakládati odesilatel podle tarifních ustanovení nebo podle úmluvy s ním sjednané, jsou-li takové úmluvy ve stanici odesílací přípustny, nejsou údaje nákladního listu o váze nebo počtu kusů důkazem proti železnici leč, bylo-li zjištění váhy a počtu kusů železnicí vykonáno a osvědčeno v nákladním listu. § 5. Železnice je povinna potvrditi příjem zboží a den jeho přijetí ku přepravě na duplikátu nákladního listu, který jí musí odesilatel předložiti zároveň s nákladním listem. Tento duplikát nemá povahu ani nákladního listu, který provází zásilku, ani konosement. ## Článek 9. Zásady pro výpočet dovozného. Tarify a přepravní cesty. § 1. Dovozné a vedlejší poplatky vypočítávají se podle tarifů, které v každém státě jsou pravoplatné a byly řádně uveřejněny. Tyto tarify musí míti všechny údaje nutné pro výpočet dovozného a vedlejších poplatků a stanoviti, je-li třeba, podmínky pro přepočet měn. § 2. Z tarifů musí býti zřejmy všechny zvláštní podmínky pro různé přepravy, zejména pak údaj, platí-li pro rychlé zboží či nákladní zboží. Má-li některá železnice pro všechno zboží nebo pro některé jeho druhy nebo pro určité trati tarif pouze pro jeden způsob přepravy, může býti tohoto tarifu použito pro přepravu zásilek jak nákladním listem pro nákladní zboží, tak nákladním listem pro rychlé zboží, při čemž platí pro příslušný způsob přepravy dodací lhůty podle ustanovení článku 6 § 4 a článku 11. Tarifů musí býti užíváno pro všechny zájemníky stejným způsobem. Jejich ustanovení platí, pokud neodporují této Úmluvě; jinak jsou pokládána za neúčinná a neplatná. § 3a) Předepsal-li odesilatel v nákladním listu přepravní cestu, počítá se přepravné po této cestě. Označení stanic, ve kterých mají býti splněny předpisy celní, berní, finanční nebo policejní a jiných úřadů správních, rovná se předpisu přepravní cesty. b) Předepsal-li odesilatel v nákladním listu pouze tarify, použije železnice těchto tarifů, pokud předpis tento stačí k určení stanic, mezi kterými má býti žádaných tarifů použito. Železnice vyvolí mezi přepravními cestami, pro něž platí tyto tarify v den sjednání smlouvy přepravní, tu cestu, která se jí zdá pro odesilatele nejvýhodnější. c) Předepsal-li odesilatel v nákladním listu zaplacení dovozného předem až k některé stanici na cestě za podmínek stanovených v článku 17 § 1, vyvolí železnice mezi přepravními cestami, které vedou zmíněnou stanicí na cestě tu, která se jí zdá pro odesilatele nejvýhodnější. Přepravné se počítá po přepravní cestě zvolené železnicí. d) Je-li v případech, zmíněných shora pod písmeny a) a c) mezi stanicí odesílací a stanicí určení mezinárodní tarif, platný pro přepravní cestu, žádanou pod písmenem a) nebo mezi stanicí odesílací a stanicí, označenou pod písmenem c), použije se tohoto tarifu, není-li v době vypravení zásilky jeho použití závislé na podmínkách, které by nebyly splněny. e) Nedostačují-li údaje odesilatelovy k úplnému určení přepravní cesty nebo tarifů, nebo vylučují-li se navzájem některé z těchto údajů, vyvolí železnice přepravní cestu nebo tarify, které se jí zdají pro odesilatele nejvýhodnějšími. Řídí se vždy údaji nákladního listu, pokud se týče stanic, zmíněných pod písmenem a) odstavce 2 a, pokud je možné, i jinými předpisy odesilatelovými. Je-li však mezi stanicí odesílací a stanicí určení přímý mezinárodní tarif, použije se tohoto tarifu, souhlasí-li přepravní cesta, kterou tento tarif určuje, v daném případě s předpisy nákladního listu pokud se týče stanic, zmíněných pod písmenem a) odstavce 2, a není-li jeho použití závislé na jiných podmínkách, které by nebyly splněny. f) Ve všech shora zmíněných případech počítají se lhůty po přepravní cestě žádané odesilatelem nebo zvolené železnicí. g) Železnice nemůže kromě případů, zmíněných v článku 5. § 5 a v článku 23. § 1 provésti přepravu po jiné cestě než po přepravní cestě udané odesilatelem, leč: 1. jestliže dovozné a lhůty dodací nebudou převyšovati dovozné a lhůty dodací, počítané po přepravní cestě, označené odesilatelem; 2. jestliže předpisy celní, berní, finanční nebo policejní a jiných úřadů správních budou splněny vždy ve stanicích, označených odesilatelem. Odesilateli bude dána zpráva, že se přeprava koná po jiné cestě, než kterou předepsal. h) V případech, zmíněných pod b), c) a e) (odst. 1.) tohoto paragrafu, neručí železnice za škodu, vzniklou volbou přepravní cesty nebo tarifu leč při zlém úmyslu nebo hrubé nedbalosti. § 4. Železnice nesmějí vybírati pro sebe kromě dovozného a různých poplatků vedlejších, vyznačených v tarifech, jinou částku než své hotové výdaje, jako cla vývozní nebo dovozní, poplatky neoznačené v tarifu za převoz z jedné stanice do druhé, výdaje za opravu vnějšího nebo vnitřního obalu zboží, nutnou k jeho zachování a jiné podobné výdaje. Tyto výdaje musí býti náležitě zjištěny a zvláště zaúčtovány v nákladním listu, k němuž musí býti připojeny doklady. Je-li zaplacení těchto výdajů věcí odesilatelovou, nevydají se doklady příjemci s nákladním listem, nýbrž se dodají odesilateli s vyúčtováním výdajů, jak jest řečeno v článku 17. ## Článek 10. Zákaz zvláštních úmluv. Každá zvláštní úmluva, která by měla za účel přiznávati slevu z tarifních sazeb jednomu nebo více odesilatelům, jest výslovně zakázána a neplatná. Dovoleny jsou však slevy ze sazeb, jsou-li náležitě uveřejněny a všem za týchž podmínek stejně přístupny, jakož i slevy poskytnuté buď ve prospěch služby železniční nebo veřejné správy nebo ve prospěch účelů dobročinných. ## Článek 11. Dodací lhůty. § 1. Dodací lhůty nesmějí překročiti tuto nejvyšší mez: a) pro rychlé zboží:
1. výpravní lhůta 1 den;

2. přepravní lhůta za každých započatých 250 tarifních kilometrů1 den;
b) pro nákladní zboží:
1. výpravní lhůta 2 dny;
2. přepravní lhůta za každých započatých 250 tarifních kilometrů 2 dny.
§ 2. Prochází-li zásilka několika sítěmi železničními, spojenými kolejemi, počítá se lhůta přepravní podle úhrnné vzdálenosti mezi stanicí odesílací a stanicí určení; lhůta výpravní počítá se pouze jednou, nehledě k počtu zúčastněných železničních sítí. § 3. Zákony a řády každého státu určují, pokud železnice, které jsou pod jeho dozorem, mohou stanoviti přirážky ke lhůtám v těchto případech: a) pro zásilky, které jdou: buď po moři nebo po vodních cestách vnitrozemských po prámu nebo po lodi, buď po cestě bez kolejí železničních, buď po určitých připojeních dvou tratí téže sítě nebo různých sítí, buď po podružné trati, buď po trati s jiným rozchodem než normálním; b) za okolností mimořádných, které mohou způsobiti: buď neobvyklý vzrůst přepravy, buď neobvyklé obtíže provozní. Přirážky ke lhůtám musí býti stanoveny v každém případě celými dny. § 4. Přirážky ke lhůtám, odůvodněné shora uvedenými okolnostmi pod písmenem a) § 3 musí býti uvedeny v tarifech. Přirážky ke lhůtám, zmíněné pod písmenem b) § 3, musí býti uveřejněny a nemohou vstoupiti před uveřejněním v platnost. § 5. Lhůta dodací začíná o půlnoci po přijetí zboží ku přepravě podle článku 8 § 1. § 6. Lhůta je zachována, je-li před jejím uplynutím zboží dodáno, nebo jeho příchod oznámen buď příjemci neb osobě zmocněné je přijmouti podle řádu železnice dodací. Zákony a řády každého státu stanoví způsob, jakým se zjistí, zda byla zpráva o příchodu dodána. U zásilek, které nejsou dováženy železnicí do domu a jejichž příchod se nemusí oznamovati, je lhůta dodací zachována, je-li zboží před jejím uplynutím přichystáno pro příjemce ve stanici určení. § 7. Lhůty dodací se staví po celou dobu zdržení, způsobeného plněním předpisů celních, berních, finančních nebo policejních a jiných úřadů správních, jakož i po celou dobu provozní poruchy, bránící dočasně přepravu započíti nebo v ní pokračovati a kterou nelze železnici k vině přičísti. Rovněž se staví lhůty po dobu provádění úkonů, zmíněných v §§ 2 a 3 článku 7, a po dobu zdržení, způsobeného změnou smlouvy přepravní, nařízenou odesilatelem podle článku 21. Mimo to se staví lhůty dodací při přepravě živých zvířat po dobu: a) pobytu těchto zvířat ve stanicích napájecích; b) zdržení způsobeného policejním opatřením; c) zvěrolékařské prohlídky. § 8. U zásilek nákladního zboží staví se lhůty dodací o nedělích a zákonných dnech svátečních. U zásilek rychlého zboží, následuje-li po dni, kdy zboží bylo přijato ku přepravě, neděle nebo zákonný den sváteční, počíná lhůta běžeti o den později. Rovněž, je-li poslední den dodací lhůty neděle nebo zákonný den sváteční, uplyne lhůta až dne následujícího. Tato ustanovení však neplatí pro zásilky rychlého zboží, pro které v nedělích a dnech svátečních jsou stanice otevřeny buď v zemi odesílací nebo v zemi určení. § 9. Nařizují-li zákony nebo řády jednoho státu v neděli a v určitých zákonných dnech svátečních úplné nebo částečné přerušení přepravy rychlého zboží, prodlužují se vzhledem k tomu lhůty dodací. § 10. Mohou-li býti podle zákonů a řádů jednoho státu vydány zvláštní nebo výjimečné tarify se sníženými sazbami a s prodlouženými lhůtami, mohou železnice tohoto státu použíti těchto tarifů s prodlouženými lhůtami i v mezinárodní přepravě. ## Článek 12. Stav zboží. Obal. § 1. Přijímá-li železnice ku přepravě zboží, na němž jsou zřejmé stopy poškození, může žádati, aby byl stav tohoto zboží v nákladním listu zvláště poznamenán. § 2. Vyžaduje-li povaha zboží obalu, jest odesilatel povinen je zabaliti takovým způsobem, aby za přepravy bylo chráněno před úplnou nebo částečnou ztrátou a před poškozením, a nehrozilo škodou osobám, provozním prostředkům nebo jinému zboží. Jinak musí obal vyhovovati tarifním předpisům a řádům železnice odesílací. § 3. Nevyhověl-li odesilatel předpisům § 2. může železnice buď odmítnouti zásilku nebo žádati, aby odesilatel uznal v nákladním listu, že obal chybí, nebo že je vadný, s přesným popisem vady. § 4. Odesilatel ručí za následky toho, že obal chybí, nebo že je vadný, jak uznáno v nákladním listu, jakož i za zevně neznatelné vady obalu. Všechnu škodu z toho vznikající nese odesilatel, který v daném případě jest povinen odškodniti železnici za škodu, kterou snad utrpěla. Odesilatel ručí též za zevně znatelné vady obalu, které nejsou uznány v nákladním listu, provede-li železnice důkaz o těchto vadách. § 5. Podává-li odesilatel v téže stanici obvykle zboží téhož druhu, vyžadující obalu, a odevzdává je buď nebalené nebo v obalu stejně vadném, může se zhostiti povinnosti, aby učinil zadost předpisům § 3 při každé zásilce tím, že uloží v této stanici všeobecné prohlášení podle vzorce Přílohy III k této Úmluvě. V tomto případě musí býti v nákladním listu poznamenáno, že toto všeobecné prohlášení je uloženo ve stanici odesílací. § 6. S výhradou výjimek, které tarify výslovně stanoví, jest odesilatel povinen opatřiti kusové zboží zřetelnými a nesmazatelnými zevními znameními, vylučujícími jakoukoliv záměnu a shodujícími se úplně se značkami, uvedenými v nákladním listu. Kromě toho jest povinen opatřiti každý jednotlivý kus zboží štítkem, označujícím nesmazatelnými písmeny stanici určení. Jméno a adresu příjemce dlužno rovněž napsati, jestliže jest to stanoveno řádem, platným pro dráhu odesílací, buď nezakrytě nebo v záhybu štítku, který bude otevřen jen tehdy, ztratí-li se nákladní list. Staré nápisy nebo štítky musí odesilatel přeškrtnouti neb odstraniti. § 7. S výhradou výjimek, které tarify výslovně stanoví, nejsou přepravovány jinak než ve vozových zásilkách předměty křehké (jako sklo, porculán, hrnčířské zboží), předměty, které by se roztrousily ve vozech (jako ořechy, ovoce, krmivo, kamení), jakož i zboží, které by mohlo jiné kusy znečistiti nebo poškoditi (jako uhlí, vápno, popel, obyčejná prsť, zemitá barva), není-li takové zboží zabaleno nebo svázáno tak, aby se nemohlo rozbíti, ztratiti a nemohlo znečistiti nebo poškoditi jiné kusy. ## Článek 13. Listiny nutné ke splnění předpisů celních, berních, finančních, policejních a jiných úřadů správních. Celní závěrka. § 1. Odesilatel jest povinen připojiti k nákladnímu listu listiny, jež jsou nutné ke splnění předpisů celních, berních, finančních nebo policejních a jiných úřadů správních před dodáním zboží příjemci. Tyto listiny smějí se týkati jediné zboží, které je uvedeno v témže nákladním listu, leda by předpisy správní nebo tarify jinak stanovily. Nemohou-li listiny tohoto druhu býti připojeny k nákladnímu listu, ježto jsou uloženy v některé stanici pohraniční, musí býti přesně označeno v nákladním listu místo, kde jsou uloženy. § 2. Železnice není povinna zkoumati, jsou-li připojené listiny přesné a dostatečné. Odesilatel ručí železnici za všechny škody, jež by mohly vzniknouti z toho, že tyto listiny chybějí, že jsou nedostatečné nebo nesprávné, leda že by vinu měla železnice. Železnice ručí podle ustanovení oddílu III za následky ztráty listin, poznamenaných v nákladním listu a k němu připojených, jak řečeno v článku 6. § 6. písmeno f. § 3. Odesilatel jest povinen vyhověti předpisům celním o obalu a přikrytí zboží. Železnice může odmítnouti zásilky, jejichž celní závěrka je poškozená nebo vadná. KAPITOLA II. Provádění smlouvy přepravní. ## Článek 14. Podej zboží ku přepravě a jeho nakládání. § 1. Podej zboží ku přepravě řídí se zákony a řády platnými ve stanici odesílací. § 2. Zboží nakládá buď železnice neb odesilatel podle předpisů, platných ve stanici odesílací, pokud v této Úmluvě nejsou jiná ustanovení nebo pokud v nákladním listu není poznámka o zvláštní dohodě, sjednané mezi odesilatelem a železnicí. § 3. Zboží má býti přepravováno podle ustanovení přímých mezinárodních tarifů, buď ve vozech krytých, buď ve vozech otevřených, buď ve vozech zvláště zařízených nebo ve vozech otevřených, přikrytých plachtou, pokud v této Úmluvě nejsou jiná ustanovení. Není-li přímých mezinárodních tarifů nebo nemají-li o tom žádných ustanovení, jsou předpisy, platné ve stanici odesílací, směrodatnými pro celou přepravní trať. ## Článek 15. Předpisy celní, berní, finanční nebo policejní a jiných úřadů správních. § 1. Dokud je zboží na cestě, splňuje železnice předpisy celní, berní, finanční nebo policejní a jiných úřadů správních. Železnici jest dáno na vůli pověřiti na svou vlastní odpovědnost tímto úkolem komisionáře, nebo může jej sama na se vzíti. V obou případech má železnice povinnosti komisionáře. Odesilatel může se však buď sám nebo svým zmocněncem, označeným v nákladním listu, zúčastniti řízení, zmíněného v hořejším odstavci, aby podal nutná vysvětlení a sdělení, aniž by proň z toho vzcházelo právo vzíti zboží v držbu nebo vykonati řízení, o něž jde. Předepsal-li odesilatel nepřípustný postup pro splnění předpisů celních, berních, finančních, policejních nebo jiných úřadů správních, učiní železnice, co uzná v zájmu oprávněného příkazce za nejvhodnější a zpraví odesilatele o opatřeních, jež učinila. § 2. Je-li ve stanici určení celní úřad a nákladní list předpisuje vyclení při příchodu, nebo není-li takového předpisu a zboží přijde do stanice určení nevyclené, má příjemce právo provésti celní řízení ve stanici určení. Užije-li toho práva, musí dříve vyplatiti nákladní list. Neprovedl-li řízení celní ani příjemce ani zmocněnec odesilatelův ve lhůtě, stanovené předpisy platnými ve stanici určení, může železnice postupovati, pokud nebyl nákladní list příjemcem vyplacen, jak řečeno v § 1. ## Článek 16. Dodání. § 1. Železnice je povinna vydati příjemci ve stanici určení, označené odesilatelem, nákladní list a zboží na potvrzení a po zaplacení pohledávek, vyplývajících z nákladního listu. Přijetí zboží a nákladního listu zavazuje příjemce, aby zaplatil železnici pohledávky vyplývající z nákladního listu. § 2. O dodání zboží, jakož i o případném závazku železnice dodati zboží příjemci do domu, buď v místě, kde je stanice určení, nebo v jiném místě, platí zákony a řády železnice dodací. § 3. Po příchodu zboží do stanice určení má příjemce právo žádati na železnici, aby mu odevzdala nákladní list a vydala zboží. Nepřišlo-li zboží ve lhůtě stanovené v článku 30, § 1, jest příjemce oprávněn, ať jedná ve svém vlastním zájmu nebo v cizím, po uplynutí této lhůty, uplatniti vlastním jménem proti železnici práva ze smlouvy přepravní, když byl dříve splnil závazky, jež mu tato smlouva ukládá. ## Článek 17. Placení přepravného. § 1. Dovozné a ostatní poplatky, které nevzal odesilatel na se podle nákladního listu, jsou považovány za poukázané na příjemce. Odesilatel může zaplatiti buď určitě stanovené poplatky nebo dovozné až ke kterékoli hranici nebo pohraniční stanici podle použitých tarifů; výjimečně mohou tarify nebo dohody mezi železnicemi připustiti zaplacení do určitých stanic, jež nejsou stanicemi pohraničními. Odesilatel musí označiti v nákladním listu, ve sloupci k tomu určeném, poplatky, které bere na se tímto způsobem: a) bere-li odesilatel na svůj vrub dovozné, jakož i všechny ostatní poplatky, které podle řádu a tarifu může zaúčtovati stanice odesílací, čítajíc v to, je-li třeba, i poplatky za opověď zájmu na dodání podle článku 35 níže uvedeného a poplatky za zálohy a dobírky, vyjádří to slovem "vyplaceno"; b) bere-li odesilatel na se jiné než shora pod písmenem a) uvedené poplatky, vyjádří to slovy "vyplaceno dovozné a ....... (přesné označení poplatku nebo poplatků, které chce zaplatiti)". Záznam "vyplaceno clo" značí, že odesilatel zaplatí clo a poplatky, které vybírají celní úřady, jakož i poplatky za vyclení, které vybírá železnice; *Zobrazeno prvních 250 z 1720 bloků úplného znění. Kompletní text je na kanonické stránce.* --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/zakony/sb/1928/140)