# Kdy začíná běžet promlčecí lhůta u bezdůvodného obohacení? > Veřejná právní rešerše publikovaná 4. 8. 2026. - Kanonická stránka: [https://pravnianalyza.cz/vyhledavac/kdy-zacina-bezet-promlceci-lhuta-u-bezduvodneho-obohaceni](https://pravnianalyza.cz/vyhledavac/kdy-zacina-bezet-promlceci-lhuta-u-bezduvodneho-obohaceni) - Počet nalezených rozhodnutí: 23 - Jazyk: čeština Obsah je informativní výstup právního vyhledávače a nenahrazuje individuální právní poradenství. ## Stručná odpověď U bezdůvodného obohacení běží **dvě promlčecí lhůty současně a nezávisle na sobě**. Subjektivní trvá **tři roky** a začíná dnem, kdy se oprávněný skutečně dozvěděl (nebo se dozvědět měl a mohl), že k obohacení došlo a kdo je povinen je vydat - nestačí, že to z okolností mohl teoreticky dovodit. Objektivní činí **deset let** ode dne, kdy k obohacení fakticky došlo, a **patnáct let**, bylo-li nabyto úmyslně; na vědomosti oprávněného vůbec nezávisí. Nárok se promlčí uplynutím té z nich, která doběhne dřív. Je-li plněno postupně, běží objektivní lhůta **pro každou dílčí částku samostatně** od okamžiku jejího poskytnutí. U obohacení vzniklého do 31. 12. 2013 platí starý občanský zákoník s dvouletou subjektivní a tříletou objektivní lhůtou. ## Podrobné odůvodnění ### Vymezení bezdůvodného obohacení Bezdůvodným obohacením je získání majetkového prospěchu bez spravedlivého důvodu, zejména plněním bez právního důvodu, z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za někoho bylo plněno, co měl po právu plnit sám podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. Na počátek promlčení se pak ptejte vždy dvakrát: běží **dvě lhůty současně a nezávisle na sobě**, subjektivní a objektivní. Nárok je promlčený, jakmile doběhne kterákoli z nich - stačí jedna. ### Subjektivní lhůta: tři roky od skutečné vědomosti Obecná promlčecí lhůta trvá **tři roky** podle § 629 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. a začíná běžet dnem, kdy se oprávněný dozvěděl o rozhodných okolnostech, anebo kdy se o nich dozvědět měl a mohl podle § 619 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. U bezdůvodného obohacení jsou těmi okolnostmi **vědomost, že k obohacení došlo**, a **znalost osoby povinné k jeho vydání** podle § 621 zákona č. 89/2012 Sb. Musí být splněné obě naráz; dokud nevíte, po kom nárok chtít, lhůta neběží. Ta vědomost musí být **skutečná a prokázaná, nikoli předpokládaná**. Nejvyšší soud vychází z toho, že rozhodující je subjektivní moment, tedy prokázaná znalost oprávněného o tom, že na jeho úkor došlo k obohacení a kdo je získal - rozsudek sp. zn. 28 Cdo 3532/2013. Ústavní soud na tom postavil zrušení rozhodnutí obecného soudu: Pokud obecný soud svůj právní názor ohledně promlčení stěžovatelem uplatněného nároku na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu uplynutí subjektivní promlčecí doby k jeho uplatnění (ve smyslu ustanovení § 107 odst. 1 občanského zákoníku z roku 1964) založil pouze na předpokládané, nikoliv skutečné, prokázané vědomosti stěžovatele o tom, že se na jeho úkor někdo obohatil, a o tom, v čí prospěch k tomuto obohacení došlo, nerespektoval právní závěry ustálené judikatury Nejvyššího soudu. Nejvíc to rozhoduje u **plnění z neplatné smlouvy**. Soudy dříve odvozovaly počátek subjektivní lhůty prostě od data plateb; Ústavní soud tenhle postup odmítl: Počátek běhu subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení podle § 107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném do 31. 12. 2013, jako původních plateb pojistného učiněných na základě neplatné smlouvy nemůže být bez dalšího určen pouze podle okamžiků uzavření smlouvy a plateb pojistného. Ty jsou samy o sobě objektivními okolnostmi, které o subjektivní vědomosti oprávněného o bezdůvodném obohacení nevypovídají. Nevyžaduje se znalost právní kvalifikace, ale vědomost o skutkových okolnostech, z nichž neplatnost plyne. Splynutí subjektivní lhůty s objektivní je vada, kvůli které rozhodnutí padá. Vědomost se přitom posuzuje u oprávněného, ne u toho, kdo za něj zrovna jedná - změna v osobě věřitele lhůtu nerestartuje: Ohledně pohledávky z titulu práva na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého tím, že dlužník (ochuzený) plnil za jiného (§ 454 obč. zák.), nezačíná běžet subjektivní promlčecí doba k uplatnění tohoto nároku ve smyslu ustanovení § 107 odst. 1 obč. zák. znovu jen proto, že prohlášením konkursu na majetek dlužníka přešlo oprávnění s touto pohledávkou nakládat na insolvenčního správce dlužníka i zde platí, že změna v osobě věřitele nemá vliv na běh promlčecí doby. Ani probíhající spor o předběžnou otázku vám lhůtu neposune: řízení o určení vlastnického práva nebrání tomu, abyste současně žalovali vydání bezdůvodného obohacení, protože vlastnictví si soud posoudí jako otázku předběžnou Nejvyšší soud, sp. zn. 28 Cdo 3532/2013. ### Objektivní lhůta: deset let, u úmyslu patnáct Objektivní lhůta běží bez ohledu na to, co jste věděli. Právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí **nejpozději za deset let** ode dne, kdy k obohacení došlo, a **za patnáct let**, bylo-li nabyto úmyslně podle § 638 zákona č. 89/2012 Sb. Rozhodující je den, kdy k obohacení **fakticky došlo** - ne kdy se nárok stal splatným, ne kdy jste ho vyčíslili a ne kdy jste protistranu vyzvali. Obě lhůty přitom mohou začít týž den, přinese-li jedna událost vědomost i obohacení najednou. Prohlášením konkursu na majetek společnosti, která měla převést nemovitosti, bylo jejímu předsedovi představenstva zřejmé jak to, že k převodu nedojde, tak i to, kdo se na jeho úkor obohatil - a rozběhly se obě Nejvyšší soud, sp. zn. 28 Cdo 4942/2010. Jestli šlo o úmysl, není akademická otázka - rozhoduje o pěti letech navíc. Ústavní soud zrušil rozhodnutí, které úmysl odbylo konstatováním, že nebyl prokázán, a připomněl, že promlčení chrání jen toho, kdo je v dobré víře: Principu právní jistoty, který by v předmětné situaci ve svých důsledcích mohl svědčit vedlejším účastníkům, se však lze dovolávat a lze ho považovat za korektiv ochrany legitimního očekávání pouze za situace, kdy se jej dovolává subjekt v dobré víře. Není-li subjekt v dobré víře, nemůže v jeho případě působit ani princip právní jistoty jakožto korektiv ochrany legitimního očekávání. ### Postupné plnění: každá částka má vlastní osud Platíte-li bez právního důvodu opakovaně - měsíční nájem, splátky, pojistné -, promlčení se neposuzuje souhrnně. Objektivní lhůta běží **u každé dílčí částky zvlášť** od okamžiku, kdy byla poskytnuta - Nejvyšší soud, sp. zn. 33 Odo 52/2005. Odmítl přitom názor, že celý dluh z postupných plateb se posuzuje jako celek a lhůta běží až ode dne výzvy k plnění. Prakticky to znamená dvě věci. U dlouhodobého plnění bývá **část nároku promlčená a část ne**, takže žaloba musí jednotlivé platby rozepsat a datovat. A čekání na to, až se situace "vyjasní", vás každý měsíc stojí nejstarší splátku. ### Kdy se počítá jinak * **Obchodní vztahy.** Občanský zákoník není vždy ten správný předpis. Vznikne-li bezdůvodné obohacení mezi podnikateli při podnikatelské činnosti, řídí se promlčení obchodní úpravou: Vznikne-li ve vztazích mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti nebo ve vztazích mezi samosprávnou územní jednotkou a podnikatelem při jeho podnikatelské činnosti, týkajících se zabezpečování veřejných potřeb, bezdůvodné obohacení plněním z právního důvodu, který odpadl, řídí se promlčení práva na jeho vydání právní úpravou obchodního zákoníku. Velký senát to postavil najisto, byť dříve soudy dovozovaly i opak Nejvyšší soud, sp. zn. 25 Cdo 2250/2000. Rozdíl je podstatný: obchodní režim pracoval s obecnou čtyřletou lhůtou Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Odo 383/2001. Vždy se proto nejdřív ptejte, jaká je povaha vztahu, ne jaký nárok uplatňujete. * **Neprávem vyplacená mzda.** V pracovněprávním vztahu má zaměstnavatel vlastní speciální úpravu s tříletou lhůtou běžící od výplaty, ne obecný režim bezdůvodného obohacení Nejvyšší soud, sp. zn. 21 Cdo 5720/2017. * **Uznání dluhu.** Písemné uznání restartuje lhůtu a prodlužuje ji na deset let - i tam, kde jde o bezdůvodné obohacení z neplatné smlouvy Nejvyšší soud, sp. zn. 33 Odo 493/2005. * **Delší lhůta dohodou.** Strany si mohou promlčecí lhůtu prodloužit i pro tenhle nárok: Strany závazku si mohou podle § 630 o. z. ujednat delší promlčecí lhůtu i pro právo na vydání bezdůvodného obohacení. * **Nárok ze smlouvy vedle nároku z obohacení.** Uplatňujete-li obojí, každý má svůj vlastní počátek a promlčují se samostatně Nejvyšší soud, sp. zn. 28 Cdo 3148/2009. U smluvního nároku bez sjednané splatnosti běží lhůta od okamžiku, kdy jste mohli poprvé požádat o plnění Není-li doba, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním (doba splatnosti), dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí a je-li splatnost pohledávky závislá na žádosti věřitele o plnění (srov. § 340 odst. 2 obch. zák.*)), neuplatní se ustanovení § 392 odst. 1 obch. zák. při určení začátku běhu promlčecí doby závazku., u zápůjčky bez ujednané splatnosti dnem po uplynutí výpovědní doby, kterou jste mohli vyvolat hned Nejvyšší soud, sp. zn. 33 Cdo 3037/2019. Dohodnete-li si ale splatnost výslovně, počátek se řídí jí: Ústavně souladný je proto závěr, na základě respektu k autonomii vůle, že počátek běhu promlčecí lhůty nenastává v okamžiku vzniku právního vztahu, ale až dospělostí pohledávky. * **Přeřazení nároku z nájemného na obohacení.** Změna právní kvalifikace už uplatněného nároku není uplatněním nároku nového, takže vám kvůli ní lhůta neuteče Nejvyšší soud, sp. zn. 33 Odo 647/2006. * **Obohacení vzniklé do 31. 12. 2013.** Použije se starý občanský zákoník: dvouletá subjektivní a tříletá objektivní lhůta, u úmyslu deset let. Nová pravidla se na už běžící lhůtu zpětně nenasadí: Úprava důsledků mimosoudního jednání věřitele a dlužníka (§ 647 o. z.) se neuplatní, jestliže promlčecí doba začala běžet před 1. lednem 2014. ### Námitka promlčení se zpochybňuje jen výjimečně Počítáte-li s tím, že soud promlčení "přejde" pro nemravnost, počítáte špatně. Ústavní soud drží opačné východisko: Promlčení je zákonným institutem přispívajícím k jistotě v právních vztazích a jeho namítnutí dobrým mravům zásadně neodporuje. Výjimkou jsou situace, kdy uplatnění této námitky je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil a vůči němuž by zánik nároku byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Ani dlužníkova nečinnost sama o sobě nestačí: Za rozporné s dobrými mravy proto nelze bez dalšího považovat jednání dlužníka, který nesplácí závazky z důvodu vlastní předluženosti, stejně tak není v rozporu s dobrými mravy ani pasivita dlužníka při řešení závazku. Výjimky existují, ale jsou úzké a stojí na zneužití práva druhou stranou. Zahájení rozhodčího řízení staví promlčecí lhůtu i tehdy, je-li rozhodčí doložka neplatná: Zahájení rozhodčího řízení vede ke stavení promlčecí doby podle § 403 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, a § 14 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, i tehdy, jestliže je později rozhodčí nález zrušen nebo je konstatována jeho nevykonatelnost. - jinak to dopadne jen u věřitele, který doložku použil vědomě poté, co Nejvyšší soud takové doložky prohlásil za neplatné. A plnil-li dlužník promlčený dluh nedobrovolně, v exekuci na základě později zrušeného titulu, jeho právo na vydání bezdůvodného obohacení zůstává zachováno Ústavní soud, sp. zn. IV. ÚS 332/24. ### Postup 1. **Určete den, kdy obohacení vzniklo.** Ne den výzvy, ne den splatnosti. U opakovaného plnění si sestavte tabulku plateb s daty - od nich běží objektivní lhůty jednotlivě. 2. **Určete den skutečné vědomosti** o obohacení i o osobě povinné, a hlavně si připravte, čím ho doložíte. Břemeno leží na tom, kdo promlčení namítá, ale spor se vede o důkazy k tomuhle datu. 3. **Ověřte povahu vztahu.** Podnikatelé mezi sebou, pracovněprávní vztah nebo obohacení vzniklé do konce roku 2013 znamenají jiné lhůty než obecné tři a deset let. 4. **Zvažte úmysl.** Prokážete-li, že se protistrana obohatila vědomě, posouvá se objektivní lhůta z deseti let na patnáct. 5. **Žalujte dřív, než dopočítáte přesnou částku.** Výši lze upřesnit v řízení, promlčenou splátku už nevrátíte. ## Relevantní judikatura ### 1. Promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení při konkurzu - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 28 Cdo 4942/2010 - Datum rozhodnutí: 2011-03-17 - Relevance pro dotaz: 90 % - Plný judikát: [https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/553f3f3c-6f83-4e68-9851-023a72f8c031](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/553f3f3c-6f83-4e68-9851-023a72f8c031) Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobce v právní věci zaplacení peněžité sumy z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého odpadnutím právního důvodu. Dovolací soud dovodil, že smlouva o smlouvě budoucí zanikla pro nemožnost plnění okamžikem, kdy byl na obchodní společnost, která měla nemovitosti převést, prohlášen konkurz. Žalobci, který byl předsedou představenstva této společnosti, muselo být nejpozději dnem prohlášení konkurzu známo, že k převodu nemovitostí nedojde, a současně mu byla známa osoba dědičky (žalované), která se na jeho úkor obohatila. Dnem prohlášení konkurzu tak začala běžet jak objektivní, tak subjektivní promlčecí doba k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení. Soud potvrdil, že přihlášení pohledávky do dědického řízení nemá vliv na běh promlčecí doby a žalobcovo právo se tak promlčelo před podáním žaloby. ### 2. Porušení práva na soudní ochranu kvůli nesprávnému určení promlčení - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: III. ÚS 2127/21 #1 - Datum rozhodnutí: 2022-05-10 - Relevance pro dotaz: 90 % - Plný judikát: [https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/a6f473d7-6eb0-4632-97b2-c4e48edf6a64](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/a6f473d7-6eb0-4632-97b2-c4e48edf6a64) Ústavní soud zrušil usnesení Nejvyššího soudu a rozsudek Městského soudu v Praze, protože jimi bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu. Soudy se při posuzování promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení dopustily formalistického přístupu a nedostatečně zjistily skutkový stav. Konkrétně nesprávně určily počátek běhu subjektivní promlčecí doby, když za rozhodný okamžik považovaly objektivní možnost dozvědět se o bezdůvodném obohacení, nikoli skutečnou vědomost stěžovatele. Soudy se nedostatečně vypořádaly s argumentací stěžovatele, že v době placení pojistného nemohl vědět o neplatnosti smlouvy a bezdůvodném obohacení. Ústavní soud zdůraznil nutnost individuálního posouzení každého případu a řádného odůvodnění rozhodnutí. **Právní věta:** I. Je-li část stanoveného postupu podle čl. 36 odst. 1 Listiny nahrazena poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu, musejí obecné soudy v případě příslušných relevantních námitek účastníků řízení také adekvátně odůvodnit, proč se v dané věci ztotožnily s rozhodnutími v údajně obdobných věcech, na něž v rozhodované věci toliko odkázaly, a proč není nutné prokazovat účastníkem tvrzenou skutkovou okolnost. II. Počátek běhu subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení podle § 107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném do 31. 12. 2013, jako původních plateb pojistného učiněných na základě neplatné smlouvy nemůže být bez dalšího určen pouze podle okamžiků uzavření smlouvy a plateb pojistného. Ty jsou samy o sobě objektivními okolnostmi, které o subjektivní vědomosti oprávněného o bezdůvodném obohacení nevypovídají. Je-li z individuálních okolností věci zřejmé, že věřitel v okamžiku plateb pojistného o existenci bezdůvodnosti obohacení na straně dlužníka z důvodu neplatnosti smlouvy s vysokou pravděpodobností nevěděl, a soudy jiné kroky ke zjištění subjektivní vědomosti oprávněného o bezdůvodném obohacení neučiní ani neodůvodní, proč to nebylo nutné nebo možné, je rozhodnutí o marném uplynutí subjektivní promlčecí doby neústavně libovolné a formalistické, je-li založeno toliko na odkazu na judikaturu, podle níž vědomost o existenci bezdůvodného obohacení a odpovědnosti subjektu práva z něj má znamenat vědomost o okolnostech, z nichž lze na bezdůvodné obohacení usoudit. ### 3. Počátek běhu promlčecí doby u bezdůvodného obohacení z nemovitostí - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 28 Cdo 3532/2013 - Datum rozhodnutí: 2014-04-01 - Relevance pro dotaz: 90 % - Plný judikát: [https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/a73d0f87-b9a6-4912-ae85-e8536cbd4575](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/a73d0f87-b9a6-4912-ae85-e8536cbd4575) Předmětem sporu je nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním nemovitostí bez právního důvodu. Nejvyšší soud potvrdil závěr odvolacího soudu, že subjektivní promlčecí doba k uplatnění nároku počíná běžet v okamžiku, kdy se oprávněný dozví o vzniku bezdůvodného obohacení a o osobě, která se na jeho úkor obohatila. V daném případě soud dovodil, že žalobkyně tyto skutečnosti znala již v době podání žaloby na určení vlastnického práva, nikoliv až po jeho pravomocném deklarování. Soud dále konstatoval, že probíhající řízení o určení vlastnictví nebránilo podání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení, neboť otázku vlastnictví lze řešit jako předběžnou. Námitky ohledně obchodní povahy vztahu byly zamítnuty, neboť nebylo prokázáno zabezpečování veřejných potřeb. Dovolání bylo shledáno nedůvodným a zamítnuto. ### 4. Promlčení nároku na vydání plnění z bezdůvodného obohacení u postupných plateb - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 33 Odo 52/2005 - Datum rozhodnutí: 2006-12-14 - Relevance pro dotaz: 90 % - Plný judikát: [https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/c2f97263-6b78-4384-811d-7aa38f9594cb](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/c2f97263-6b78-4384-811d-7aa38f9594cb) Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Žalobce se domáhal vrácení plateb za užívání bytu, které zaplatil žalovanému bez právního důvodu, jelikož členská práva k bytu náležela třetí osobě. Krajský soud žalobu zamítl z důvodu promlčení nároku, přičemž vycházel z toho, že celý dluh vzniklý postupnými platbami je nutné posuzovat jako celek a promlčecí doba běží ode dne výzvy k plnění. Nejvyšší soud tento právní názor zpochybnil a dovodil, že u postupně poskytovaných plnění bez právního důvodu běží objektivní promlčecí doba u každé dílčí částky zvlášť. V dalším řízení bude nutné posoudit promlčení jednotlivých plateb. ### 5. Porušení práva na spravedlivý proces při posuzování promlčení nároku - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: II. ÚS 2460/17 #1 - Datum rozhodnutí: 2018-03-19 - Relevance pro dotaz: 90 % - Plný judikát: [https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/ccc15b8e-e6f2-4fba-87ea-2e9d25241092](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/ccc15b8e-e6f2-4fba-87ea-2e9d25241092) Ústavní soud zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4, kterým bylo zamítnuto stěžovatelovo řízení o vydání bezdůvodného obohacení. Soud dospěl k závěru, že obvodní soud porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces tím, že nesprávně posoudil námitku promlčení. Obvodní soud založil svůj závěr o promlčení na předpokládané, nikoliv prokázané, vědomosti stěžovatele o bezdůvodném obohacení, a to i přes spornost platnosti výpovědi smlouvy, která byla předmětem jiného řízení. Ústavní soud zdůraznil, že pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty je rozhodující skutečná vědomost o všech relevantních okolnostech, nikoliv jen možnost se o nich dozvědět. Vzhledem k tomu, že obvodní soud nezohlednil tuto judikaturu a judikaturu Nejvyššího soudu, jeho rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání. **Právní věta:** Pokud obecný soud svůj právní názor ohledně promlčení stěžovatelem uplatněného nároku na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu uplynutí subjektivní promlčecí doby k jeho uplatnění (ve smyslu ustanovení § 107 odst. 1 občanského zákoníku z roku 1964) založil pouze na předpokládané, nikoliv skutečné, prokázané vědomosti stěžovatele o tom, že se na jeho úkor někdo obohatil, a o tom, v čí prospěch k tomuto obohacení došlo, nerespektoval právní závěry ustálené judikatury Nejvyššího soudu a v konečném důsledku tím porušil stěžovatelovo právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. ### 6. Promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení v obchodních vztazích - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 25 Cdo 2250/2000 - Datum rozhodnutí: 2002-05-16 - Relevance pro dotaz: 90 % - Plný judikát: [https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/dfdd8eb0-c66d-4e8b-8483-df2cfab35f18](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/dfdd8eb0-c66d-4e8b-8483-df2cfab35f18) Nejvyšší soud se zabýval dovoláním žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu ve věci zaplacení peněžité částky představující zálohu na kupní cenu nemovitosti, jež byla poskytnuta na základě hospodářské smlouvy, která byla později dohodou stran zrušena. Zrušením smlouvy odpadl právní důvod plnění, čímž na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení. Soud potvrdil závěr, že ačkoliv se na právní vztah mezi podnikatelem a samosprávnou územní jednotkou vztahuje obchodní zákoník, tento zákoník neobsahuje zvláštní úpravu promlčení práv z bezdůvodného obohacení. Proto se promlčení posuzuje podle občanského zákoníku. Subjektivní promlčecí doba počíná běžet dnem, kdy se oprávněný dozvěděl o bezdůvodném obohacení, což v daném případě nastalo uzavřením dohody o zrušení smlouvy. Vzhledem k uplynutí promlčecí doby shledal soud nárok žalobkyně promlčeným a dovolání zamítl. ### 7. Promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení insolvenčním správcem - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 29 Cdo 1414/2021 - Datum rozhodnutí: 2022-07-28 - Relevance pro dotaz: 85 % - Plný judikát: [https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/50954f33-1bd8-479d-9cd0-7ea121f98fd9](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/50954f33-1bd8-479d-9cd0-7ea121f98fd9) Nejvyšší soud odmítl dovolání insolvenčního správce žalobce proti rozhodnutí odvolacího soudu, které potvrdilo zamítnutí žaloby o vydání bezdůvodného obohacení. Důvodem zamítnutí žaloby byla promlčená pohledávka. Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že právo na vydání bezdůvodného obohacení, které vzniklo úhradou nejvyššího podání v exekuci za žalovanou, se promlčilo již v lednu 2013, jelikož běh promlčecí doby začal nejpozději 9. ledna 2010. Dovolací soud se ztotožnil s tím, že změna v osobě věřitele (insolvenčního správce) nemá vliv na běh promlčecí doby a že subjektivní promlčecí doba začala běžet již dlužníku. Dále se zabýval otázkou úmyslného bezdůvodného obohacení a desetileté promlčecí doby, ale i v tomto ohledu dospěl k závěru, že nárok byl promlčen, jelikož subjektivní promlčecí doba uplynula již v lednu 2012. **Právní věta:** Ohledně pohledávky z titulu práva na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého tím, že dlužník (ochuzený) plnil za jiného (§ 454 obč. zák.), nezačíná běžet subjektivní promlčecí doba k uplatnění tohoto nároku ve smyslu ustanovení § 107 odst. 1 obč. zák. znovu jen proto, že prohlášením konkursu na majetek dlužníka přešlo oprávnění s touto pohledávkou nakládat na insolvenčního správce dlužníka i zde platí, že změna v osobě věřitele nemá vliv na běh promlčecí doby. ### 8. Promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení v obchodních vztazích - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 35 Odo 619/2002 - Datum rozhodnutí: 2003-06-18 - Relevance pro dotaz: 85 % - Plný judikát: [https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/a99cb023-2c10-449b-8db9-ab79811fc8d5](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/a99cb023-2c10-449b-8db9-ab79811fc8d5) Rozsudek Nejvyššího soudu řeší otázku promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého z obchodního závazkového vztahu. Dovolatel namítal, že promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení se vždy řídí občanským zákoníkem, neboť obchodní zákoník tento institut výslovně neupravuje. Nejvyšší soud dovodil, že ačkoliv je hmotněprávní úprava bezdůvodného obohacení obsažena v občanském zákoníku, povaha vzájemného vztahu mezi účastníky (zde mezi územní samosprávnou celkem a podnikatelem při zajišťování veřejných potřeb) je obchodní. Proto se otázka promlčení tohoto nároku posuzuje podle obchodního zákoníku jakožto lex specialis, konkrétně dle jeho obecných ustanovení o promlčení. Dovolání žalobce bylo zamítnuto. **Právní věta:** Vznikne-li ve vztazích mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti nebo ve vztazích mezi samosprávnou územní jednotkou a podnikatelem při jeho podnikatelské činnosti, týkajících se zabezpečování veřejných potřeb, bezdůvodné obohacení plněním z právního důvodu, který odpadl, řídí se promlčení práva na jeho vydání právní úpravou obchodního zákoníku. ### 9. Porušení práva na soudní ochranu při výkladu promlčení pohledávky - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: IV. ÚS 778/25 #1 - Datum rozhodnutí: 2025-09-03 - Relevance pro dotaz: 85 % - Plný judikát: [https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/b1d6791e-1a30-42e5-ab79-247951c6362a](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/b1d6791e-1a30-42e5-ab79-247951c6362a) Ústavní soud zrušil usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto dovolání obchodní společnosti QELLAN, s. r. o. Dle Ústavního soudu Nejvyšší soud porušil právo stěžovatelky na soudní ochranu tím, že se nevěcně zabýval jejími námitkami týkajícími se počátku běhu promlčecí lhůty. Stěžovatelka tvrdila, že splatnost její pohledávky za provedené dílo byla vázána na vystavení faktury a následnou 30denní lhůtu, nikoli na okamžik, kdy mohla být pohledávka poprvé uplatněna. Krajský soud dříve žalobu zamítl s odůvodněním, že pohledávka je promlčená, přičemž vycházel z jiného určení počátku promlčecí lhůty. Ústavní soud zdůraznil princip autonomie vůle smluvních stran a dovodil, že počátek běhu promlčecí lhůty nemůže nastat dříve, než je pohledávka splatná dle dohody stran. V ostatních částech byla stížnost odmítnuta. **Právní věta:** Autonomie vůle představuje elementární podmínku fungování právního státu [srov. nález ze dne 11. 11. 2009 sp. zn. IV. ÚS 128/06 (N 235/55 SbNU 267)] s tím, že jde o jeden z projevů vázanosti státní moci zákonem podle čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a podle čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky [nález ze dne 11. 7. 2017 sp. zn. IV. ÚS 3168/16 (N 121/86 SbNU 85)], a má dvě strukturální dimenze: 1. státní mocí lze do autonomní sféry jednotlivce (a tedy i do jeho autonomních volních projevů) zasahovat jen v případech daných výslovným svolením (pokynem) zákonodárce a 2. jednotlivec může v mezích své volní autonomie činit vše, co mu zákon nezakazuje (nebo v čem ho neomezuje). Ústavně souladný je proto závěr, na základě respektu k autonomii vůle, že počátek běhu promlčecí lhůty nenastává v okamžiku vzniku právního vztahu, ale až dospělostí pohledávky. ### 10. Promlčení nároků ze smlouvy a bezdůvodného obohacení - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 28 Cdo 3148/2009 - Datum rozhodnutí: 2010-01-18 - Relevance pro dotaz: 85 % - Plný judikát: [https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/e1a72506-8f3f-4824-abfb-2166424ea3b5](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/e1a72506-8f3f-4824-abfb-2166424ea3b5) Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobce Ing. Š. Ch. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, který potvrdil zamítnutí žaloby na zaplacení částek 75.784,- Kč a 1,548.512,- Kč s příslušenstvím. Žalobce se domáhal plnění ze smlouvy z roku 1991, která byla shledána neplatnou, neboť byla uzavřena před získáním podnikatelského oprávnění. Následně žalobce uplatnil nárok z titulu bezdůvodného obohacení. Soudy obou stupňů a následně Nejvyšší soud dospěly k závěru, že veškeré nároky žalobce, ať už ze smlouvy či z bezdůvodného obohacení, jsou promlčené. Dovolací soud podrobně analyzoval běh promlčecích lhůt podle různých právních předpisů (hospodářský zákoník, občanský zákoník, obchodní zákoník) a dospěl k závěru, že promlčení nastalo již před podáním původní žaloby. Námitky žalobce týkající se platnosti smlouvy, vymezení skutku, provádění důkazů, blanketního odporu a mimořádné tvrdosti nebyly shledány důvodnými pro přípustnost dovolání. ### 11. Promlčení práva na vrácení zápůjčky bez ujednané splatnosti - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 33 Cdo 3037/2019 - Datum rozhodnutí: 2019-11-28 - Relevance pro dotaz: 85 % - Plný judikát: [https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/fa683304-e741-4be5-b839-082fbbfdc4ba](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/fa683304-e741-4be5-b839-082fbbfdc4ba) Nejvyšší soud se zabýval otázkou promlčení práva na vrácení zápůjčky uzavřené na dobu neurčitou bez ujednané doby splatnosti. Potvrdil, že právo vypovědět smlouvu o zápůjčce nepodléhá promlčení, neboť nejde o majetkové právo, ale o dispoziční oprávnění (kompetenci). Přesto však nelze počátek promlčecí doby pro vrácení zápůjčky odkládat na libovolně dlouhou dobu. Zapůjčitel může vyvolat splatnost zápůjčky podáním výpovědi již den následující po vzniku závazku. Promlčecí doba pro vrácení zápůjčky proto začíná běžet dnem následujícím po uplynutí výpovědní doby, kdy nastala objektivní možnost právo poprvé vykonat (actio nata). Rozsudky soudů nižších stupňů, které dovodily nepromlčitelnost nároku bez ohledu na včasnost podané výpovědi, byly zrušeny a věc byla vrácena k dalšímu řízení. ### 12. Neplatnost smlouvy o půjčce a promlčení nároku z bezdůvodného obohacení - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 33 Odo 493/2005 - Datum rozhodnutí: 2007-02-28 - Relevance pro dotaz: 50 % - Plný judikát: [https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/b6425eef-a3b8-4100-b0c2-6ddcacedd733](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/b6425eef-a3b8-4100-b0c2-6ddcacedd733) Nejvyšší soud zamítl dovolání žalované a potvrdil rozhodnutí odvolacího soudu, který změnil rozsudek soudu prvního stupně. Původní smlouva o půjčce byla shledána neplatnou pro rozpor s obchodním zákoníkem, což vedlo k bezdůvodnému obohacení žalované. Soud prvního stupně žalobu zamítl z důvodu promlčení. Odvolací soud však s ohledem na písemné uznání dluhu žalovanou z roku 1998 dospěl k závěru, že se právo promlčelo až po uplynutí desetileté promlčecí doby dle § 110 odst. 1 ObčZ, a proto je žaloba na zaplacení částky 180.000 Kč s příslušenstvím důvodná. Nejvyšší soud se ztotožnil s právním posouzením odvolacího soudu ohledně platnosti uznání dluhu a jeho vlivu na běh promlčecí lhůty. Dovolání proti výroku o nákladech řízení bylo odmítnuto jako nepřípustné. ### 13. Promlčení nároku na vrácení neprávem vyplacené mzdy v pracovněprávním vztahu - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 21 Cdo 5720/2017 - Datum rozhodnutí: 2019-06-18 - Relevance pro dotaz: 50 % - Plný judikát: [https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/b8609fb9-15d2-442b-828a-7e0e650c1639](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/b8609fb9-15d2-442b-828a-7e0e650c1639) Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze a vrátil věc k dalšímu řízení. Spor se týkal náhrady mzdy a dalších nároků žalobkyně po neplatném rozvázání pracovního poměru u žalované. Klíčovým bodem bylo posouzení promlčení nároku žalované na vrácení neprávem vyplacené náhrady mzdy. Soud dospěl k závěru, že promlčecí lhůta pro vrácení neprávem vyplacené mzdy se řídí speciálním ustanovením § 331 zákoníku práce, které stanoví tříletou lhůtu běžící od výplaty. Jelikož žalovaná uplatnila svůj nárok po uplynutí této lhůty, její nárok na započtení byl promlčen. Soud tedy zrušil rozhodnutí, které by umožnilo započtení promlčeného nároku, a vrátil věc k dalšímu řízení k posouzení ostatních nároků. ### 14. Porušení práva na spravedlivý proces a legitimní očekávání v souvislosti s promlčením nároku - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: I. ÚS 1737/08 #2 - Datum rozhodnutí: 2010-02-17 - Relevance pro dotaz: 50 % - Plný judikát: [https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/da2db1a7-58a0-4965-85bc-314ecd2cd7cb](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/da2db1a7-58a0-4965-85bc-314ecd2cd7cb) Ústavní soud zrušil rozsudky Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, kterými bylo zamítnuto dovolání stěžovatele a jeho vzájemný návrh na zaplacení částky 750 000 Kč. Soud dospěl k závěru, že obecné soudy porušily základní právo stěžovatele na spravedlivý proces a jeho legitimní očekávání. Stěžovatel se domáhal vrácení části nájemného z pronájmu nemovitosti, které si vedlejší účastnice ponechala. Zatímco soud prvního stupně nárok uznal a posoudil jako úmyslné bezdůvodné obohacení s desetiletou promlčecí lhůtou, odvolací a dovolací soudy dospěly k závěru, že nešlo o úmyslné obohacení a nárok byl promlčen v tříleté lhůtě. Ústavní soud však shledal, že jednání vedlejší účastnice bylo úmyslné a námitka promlčení byla v rozporu s dobrými mravy, čímž došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces a legitimní očekávání. **Právní věta:** Obecné soudy musí nejprve rozpoznat, která základní práva jednotlivých účastníků sporu jsou ve hře, a poté, s přihlédnutím ke všem rozhodným okolnostem daného případu, musí soudy rozhodnout tak, aby, je-li to možné, zůstalo zachováno z obou základních práv co nejvíce, a není-li to možné, pak dát přednost tomu základnímu právu, v jehož prospěch svědčí obecná idea spravedlnosti, resp. obecný princip. Povinnost obecných soudů rozpoznat základní právo a poskytnout mu ochranu platí tím spíše v případě, kdy v posuzovaném vztahu svědčí základní právo toliko jedné straně sporu, zatímco druhé straně žádné hmotné základní právo (přirozeně vyjma práva na spravedlivý proces) nesvědčí a vzhledem k okolnostem ani svědčit nemůže, resp. v jejím postavení se odráží toliko ústavní princip, nikoliv hmotné subjektivní základní právo. V daném případě přichází v úvahu možný konflikt základního práva stěžovatele s principem právní jistoty, který je v právním řádu konkrétně reprezentován například též institutem promlčení. Principu právní jistoty, který by v předmětné situaci ve svých důsledcích mohl svědčit vedlejším účastníkům, se však lze dovolávat a lze ho považovat za korektiv ochrany legitimního očekávání pouze za situace, kdy se jej dovolává subjekt v dobré víře. Není-li subjekt v dobré víře, nemůže v jeho případě působit ani princip právní jistoty jakožto korektiv ochrany legitimního očekávání. ### 15. Promlčení nároku z bezdůvodného obohacení v obchodních vztazích - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 29 Odo 383/2001 - Datum rozhodnutí: 2003-08-21 - Relevance pro dotaz: 50 % - Plný judikát: [https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/f49b5125-3b2a-4680-b61c-ea35b3bd5a99](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/f49b5125-3b2a-4680-b61c-ea35b3bd5a99) Nejvyšší soud zrušil rozsudky nižších soudů a vrátil věc k dalšímu řízení. Spor se týkal nároku správce konkursní podstaty na zaplacení částky, kterou úpadkyně zaplatila žalované za zdravotní výkony, jež měly být vyúčtovány neoprávněně. Nižší soudy zamítly žalobu z důvodu promlčení nároku, přičemž aplikovaly tříletou objektivní a dvouletou subjektivní promlčecí lhůtu podle občanského zákoníku. Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že smlouva o poskytování zdravotní péče byla podřazena režimu obchodního zákoníku, je promlčení třeba posuzovat podle tohoto zákona. Obchodní zákoník stanoví obecnou čtyřletou promlčecí lhůtu. Nesprávné právní posouzení promlčení ze strany odvolacího soudu bylo důvodem pro zrušení jeho rozhodnutí i rozhodnutí soudu prvního stupně. ### 16. Promlčení nároku na cenu zkušebního provozu bez sjednané splatnosti - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 31 Cdo 3881/2009 - Datum rozhodnutí: 2013-10-09 - Relevance pro dotaz: 35 % - Plný judikát: [https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/11221ccc-cd81-488e-8450-a682dd945889](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/11221ccc-cd81-488e-8450-a682dd945889) Nejvyšší soud rozhodoval o dovoláních proti rozsudku odvolacího soudu ve sporu o zaplacení ceny zkušebního provozu a dodatečných úprav díla. Velký senát Nejvyššího soudu potvrdil, že u obchodních závazků, kde nebyla splatnost sjednána ani určena právním předpisem, se promlčecí doba řídí obecnou úpravou podle § 391 odst. 1 obchodního zákoníku, tedy začíná běžet dnem, kdy věřitel mohl své právo poprvé vykonat (požádat o plnění), a nikoliv až na základě následné výzvy. Odvolací soud pochybil, když řádně nerozlišoval, zda uplatněný nárok představuje smluvní plnění (cenu díla), nebo bezdůvodné obohacení, což má zásadní vliv na posouzení promlčení i určení obvyklé ceny. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení. **Právní věta:** Úprava obsažená v § 392 odst. 1, větě první, obch. zák. předpokládá, že splatnost závazku je určena dohodou, právním předpisem nebo rozhodnutím. Není-li doba, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním (doba splatnosti), dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí a je-li splatnost pohledávky závislá na žádosti věřitele o plnění (srov. § 340 odst. 2 obch. zák.*)), neuplatní se ustanovení § 392 odst. 1 obch. zák. při určení začátku běhu promlčecí doby závazku. ### 17. Porušení práva na soudní ochranu kvůli nedostatečnému vypořádání judikatury - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: IV. ÚS 332/24 #1 - Datum rozhodnutí: 2024-04-17 - Relevance pro dotaz: 35 % - Plný judikát: [https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/c40e6583-81d1-4232-87f9-236d320aaddf](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/c40e6583-81d1-4232-87f9-236d320aaddf) Ústavní soud zrušil usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto dovolání stěžovatelky. Stěžovatelka se domáhala vrácení plnění, které bylo vymoženo na základě rozhodčího nálezu, jenž byl následně exekučně vymáhán, ačkoliv exekuce byla zastavena. Stěžovatelka tvrdila, že plnění bylo bezdůvodné obohacení, protože úvěrová smlouva byla neplatná a nárok byl promlčen. Soudy nižších stupňů se s námitkou promlčení nevypořádaly dostatečně. Nejvyšší soud odmítl dovolání pro nepřípustnost, aniž by se řádně vypořádal s judikaturou týkající se nedobrovolného plnění promlčeného dluhu na základě později zrušeného rozhodnutí. Ústavní soud shledal, že Nejvyšší soud porušil právo stěžovatelky na soudní ochranu tím, že se nevypořádal s její argumentací a relevantní judikaturou, čímž rozhodnutí postrádalo řádné odůvodnění. Ústavní soud proto zrušil usnesení Nejvyššího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení. **Právní věta:** Jestliže Nejvyšší soud při zkoumání přípustnosti dovolání zcela pominul svoji dosavadní judikaturu, nijak se vůči této judikatuře (a také obdobným závěrům právní vědy) nevymezil a nevysvětlil, proč se na tuto věc nemá použít, je jeho rozhodnutí nepřesvědčivé a nepředvídatelné a nenaplňuje požadavky na řádně odůvodněné rozhodnutí. ### 18. Neplatná rozhodčí doložka a zneužití práva při stavení promlčecí doby - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: I. ÚS 1091/19 #1 - Datum rozhodnutí: 2019-07-17 - Relevance pro dotaz: 30 % - Plný judikát: [https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/271877b8-1bf5-4f96-b5a5-51cb96fdf9be](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/271877b8-1bf5-4f96-b5a5-51cb96fdf9be) Ústavní soud zrušil usnesení Nejvyššího soudu a rozsudek Krajského soudu v Praze, kterými byla porušena základní práva stěžovatele na ochranu majetku a soudní ochranu. Stěžovatel se domáhal zrušení rozhodnutí obecných soudů, které zamítly jeho námitku promlčení pohledávky. Spor se týkal neplatné rozhodčí doložky ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. Obecné soudy se přiklonily k názoru Nejvyššího soudu, že i v případě neplatné rozhodčí doložky dochází ke stavení promlčecí doby, pokud bylo zahájeno rozhodčí nebo exekuční řízení. Ústavní soud však dospěl k závěru, že v daném případě, kdy vedlejší účastnice (poskytovatel úvěru) zahájila rozhodčí řízení po sjednocení judikatury o neplatnosti rozhodčích doložek, šlo o zneužití práva. Protože vědomé jednání vedlejší účastnice bylo v rozporu s dobrými mravy a principy spravedlnosti, nemohlo vést ke stavení promlčecí doby. Tím byla porušena práva stěžovatele. **Právní věta:** I. Z čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle něhož každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá, vyplývá požadavek ve vztahu k zákonné úpravě soukromoprávních vztahů, že jejich vznik musí vycházet z respektu a ochrany autonomie vůle smluvních subjektů. Ochrana autonomie vůle nicméně není absolutní a může být proporcionálně omezena, ať už s ohledem na jiný ústavní princip, nebo za účelem ochrany základního práva jednotlivce či určitého ústavně aprobovaného veřejného zájmu. Jedním z omezení autonomie vůle, jež lze dovodit z ústavního principu rovnosti podle čl. 1 Listiny základních práv a svobod, je požadavek ochrany slabší strany, jejímž typickým příkladem je ochrana spotřebitele. II. Rozhodčí smlouva, která neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc nebo konkrétní způsob jeho určení, nýbrž pouze odkazuje na rozhodčí řád, je pro obcházení zákona smlouvou absolutně neplatnou. Jedním z důsledků neplatnosti rozhodčí doložky je okolnost, že rozhodčí nález na základě ní vydaný není způsobilým exekučním titulem. Pokud přesto byla exekuce zahájena a je v ní pokračováno, je nutné ji v každé fázi zastavit pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu, a to i tehdy, jestliže povinný neplatnost rozhodčí doložky v průběhu rozhodčího řízení nenamítal. Není přitom podstatné, že samotný rozhodčí nález nebyl formálně zrušen. III. Zahájení rozhodčího řízení vede ke stavení promlčecí doby podle § 403 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, a § 14 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, i tehdy, jestliže je později rozhodčí nález zrušen nebo je konstatována jeho nevykonatelnost. Pokud věřitelé uplatnili rozhodčí doložku před 11. 5. 2011, tedy přede dnem vydání sjednocujícího usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, které dovodilo neplatnost rozhodčích doložek bez přímého označení rozhodce, činili tak v období neustálené změny rozhodovací praxe obecných soudů k rozhodčím doložkám a použije se na ně ustanovení o stavení promlčecí doby. Neústavní postup (zneužití práva) lze přičítat pouze těm poskytovatelům úvěrů, kteří rozhodčí žaloby podali vědomě po uvedeném datu. S takovýmto postupem nemůže být spjato stavení promlčecích lhůt nejen v předmětném rozhodčím řízení, ale ani v případném navazujícím vykonávacím řízení založeném na (neplatném) rozhodčím nálezu. ### 19. Promlčení nároku na náhradu škody z vadného připojení k distribuční soustavě - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 23 Cdo 1191/2021 - Datum rozhodnutí: 2022-07-27 - Relevance pro dotaz: 30 % - Plný judikát: [https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/81667b2a-1539-49eb-8b25-2664eb4179c7](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/81667b2a-1539-49eb-8b25-2664eb4179c7) Nejvyšší soud zamítl dovolání žalobkyně FOL-Obal, s.r.o. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, který potvrdil zamítnutí žaloby na zaplacení částky přes 83 milionů Kč. Žalobkyně se domáhala náhrady škody způsobené vadným připojením odběrného místa k distribuční soustavě, které mělo vést k dvojnásobnému měření odběru elektrické energie. Soudy obou stupňů i Nejvyšší soud dospěly k závěru, že nárok je promlčen. Dovolací soud se zabýval zejména otázkou aplikace ustanovení § 647 občanského zákoníku o stavení promlčecí doby během mimosoudního jednání. Dospěl k závěru, že toto ustanovení nelze aplikovat, jelikož promlčecí doba začala běžet podle starého obchodního zákoníku a přechodná ustanovení nového občanského zákoníku (§ 3036) vylučují zpětnou aplikaci nových pravidel na již běžící promlčecí doby. Soud rovněž neshledal námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy. **Právní věta:** Úprava důsledků mimosoudního jednání věřitele a dlužníka (§ 647 o. z.) se neuplatní, jestliže promlčecí doba začala běžet před 1. lednem 2014. ### 20. Bezdůvodné obohacení z užívání garážového stání a promlčení nároku - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 33 Odo 647/2006 - Datum rozhodnutí: 2008-05-22 - Relevance pro dotaz: 30 % - Plný judikát: [https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/9cc0b551-1b40-4d95-8823-d7582e7e81c8](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/9cc0b551-1b40-4d95-8823-d7582e7e81c8) Nejvyšší soud zamítl dovolání žalovaného proti rozhodnutí odvolacího soudu, který uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 27.151,- Kč s příslušenstvím za užívání garážového stání. Soudy obou stupňů se zabývaly otázkou bezdůvodného obohacení žalovaného, který garážové stání užíval bez právního důvodu. Zatímco soud prvního stupně žalobu zamítl z důvodu nesplnění důkazní povinnosti žalobce, odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaný garážové stání užíval do 12. 4. 2001, kdy jej protokolárně předal. Dovolací soud potvrdil, že skutková zjištění odvolacího soudu mají oporu v provedených důkazech a že nárok žalobce není promlčen, neboť změna právní kvalifikace nároku z nájemného na bezdůvodné obohacení nepředstavuje uplatnění nového, promlčeného nároku. ### 21. Porušení práva na soudní ochranu při posouzení námitky promlčení - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: III. ÚS 3358/20 #1 - Datum rozhodnutí: 2021-06-01 - Relevance pro dotaz: 30 % - Plný judikát: [https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/9fcd6494-a4f9-43e0-91b1-2d0956493135](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/9fcd6494-a4f9-43e0-91b1-2d0956493135) Ústavní soud zrušil rozsudek Okresního soudu v Děčíně, kterým byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit částku 5 000 Kč s příslušenstvím. Soud shledal, že okresní soud porušil právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Okresní soud neplatnou smlouvu o zápůjčce posoudil jako bezdůvodné obohacení a námitku promlčení vznesenou stěžovatelkou odmítl jako rozpornou s dobrými mravy. Ústavní soud však dospěl k závěru, že promlčení nezavinila stěžovatelka, ale vedlejší účastnice řízení opožděným podáním žaloby. Použití institutu rozporu s dobrými mravy v tomto případě bylo nepřiměřené a představovalo libovůli soudu, která zasáhla do ústavně zaručeného práva na soudní ochranu. Soud dále zdůraznil, že je třeba vyjasnit povahu neplatnosti smlouvy o zápůjčce. **Právní věta:** Promlčení je zákonným institutem přispívajícím k jistotě v právních vztazích a jeho namítnutí dobrým mravům zásadně neodporuje. Výjimkou jsou situace, kdy uplatnění této námitky je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil a vůči němuž by zánik nároku byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Vyhodnotil-li okresní soud námitku stěžovatelky na promlčení nároku vedlejší účastnice řízení - která si jako profesionálka mohla být vědoma, že smlouva o zápůjčce může být neplatná (pro nesplnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost stěžovatelky), a proto bude možno věc posoudit toliko jako bezdůvodné obohacení, s důsledkem v podobě odlišného určení počátku promlčecí lhůty, a přesto podala žalobu opožděně - k tíži stěžovatelky a její námitku kvalifikoval jako odporující dobrým mravům, porušil stěžovatelčino právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud svým rozhodnutím nikterak nezpochybňuje zásadu, že dluhy se mají plnit. Vznesla-li však stěžovatelka jak námitku neplatnosti smlouvy o zápůjčce, tak i námitku promlčení, nelze tyto instituty obcházet poukazem na rozpor s dobrými mravy, nebyly-li podmínky pro jeho uplatnění splněny. ### 22. Možnost smluvního prodloužení promlčecí lhůty u bezdůvodného obohacení mezi podnikateli - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 23 Cdo 2444/2023 - Datum rozhodnutí: 2023-12-06 - Relevance pro dotaz: 30 % - Plný judikát: [https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/db060eb6-fa6c-4c7c-a517-187bfb60ec2c](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/db060eb6-fa6c-4c7c-a517-187bfb60ec2c) Nejvyšší soud se v tomto rozhodnutí zabýval otázkou, zda je možné mezi podnikateli smluvně prodloužit promlčecí lhůtu pro právo na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky představující bezdůvodné obohacení za užívání vozidla po skončení leasingové smlouvy. Soudy nižších stupňů žalobu zamítly z důvodu promlčení, přičemž odvolací soud odmítl možnost prodloužení promlčecí lhůty na základě smluvního ujednání. Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že občanský zákoník umožňuje stranám, včetně podnikatelů, sjednat si delší promlčecí lhůtu pro právo na vydání bezdůvodného obohacení, pokud jsou dodržena zákonná omezení (minimálně 1 rok, maximálně 15 let, a další omezení dle § 630 odst. 2 o. z.). Proto zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení. **Právní věta:** Strany závazku si mohou podle § 630 o. z. ujednat delší promlčecí lhůtu i pro právo na vydání bezdůvodného obohacení. ### 23. Zneužití neplatné rozhodčí doložky věřitelem a promlčení spotřebitelského úvěru - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: II. ÚS 996/18 #2 - Datum rozhodnutí: 2019-06-04 - Relevance pro dotaz: 25 % - Plný judikát: [https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/0a1fabbb-7808-499e-a4ff-9024d468ff0f](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/0a1fabbb-7808-499e-a4ff-9024d468ff0f) Ústavní soud rozhodoval o ústavní stížnosti dlužníků (spotřebitelů) proti rozhodnutím obecných soudů, kterými jim bylo uloženo zaplatit zbývající část spotřebitelského úvěru na základě žaloby podané věřitelem. Věřitel v dané věci uplatnil rozhodčí doložku a zahájil rozhodčí řízení téměř rok po sjednocujícím usnesení Nejvyššího soudu, kterým byly takové rozhodčí doložky prohlášeny za absolutně neplatné, a následně exekuce zastavena. Obecné soudy žalobě vyhověly s odůvodněním, že promlčecí lhůta byla stavěna a že případná námitka promlčení by byla v rozporu s dobrými mravy. Ústavní soud dospěl k závěru, že vědomým použitím neplatné rozhodčí doložky po sjednocení judikatury věřitel zneužil právo a za takových okolností se nemůže spoléhat na stavění promlčecí lhůty. Současně Ústavní soud odmítl postup obecných soudů shledávající rozpor s dobrými mravy v pouhé pasivitě či nesplácení úvěru dlužníkem. Napadená rozhodnutí proto zrušil pro porušení práva na spravedlivý proces a ochranu majetku. **Právní věta:** 1. Zásada pacta sunt servanda je nedílnou součástí principů právního státu plynoucích z čl. 1 odst. 1 Ústavy. Ochrana autonomie vůle nicméně není absolutní, pokud se střetává s jiným základním právem jednotlivce, ústavním principem nebo ústavně zakotveným veřejným zájmem. V těchto případech lze autonomii vůle proporcionálně omezit. Mezi uvedené ústavní zásady patří nepochybně rovnost, která má být nejenom formální, ale i skutečná. Pokud jedna strana (např. podnikatel profesionál) může těžit ze svých zkušeností, odborných znalostí či lepší informovanosti o právu, zatímco druhá strana (např. spotřebitel) takovými výhodami nedisponuje, je výchozí pozice obou stran nevyvážená a jejich rovné postavení pouze formální. K dosažení skutečné rovnováhy je nutné vzájemné vztahy právně vyvážit. Ochrana spotřebitele je typickým příkladem zásady ochrany slabší strany a je pevnou součástí českého a unijního právního řádu a též judikatury Ústavního soudu. 2. Rozhodčí smlouva, která neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc nebo konkrétní způsob jeho určení, nýbrž pouze odkazuje na rozhodčí řád, je pro obcházení zákona smlouvou absolutně neplatnou. Jedním z důsledků neplatnosti rozhodčí doložky je okolnost, že rozhodčí nález na základě ní vydaný není způsobilým exekučním titulem. Pokud přesto byla exekuce zahájena a je v ní pokračováno, je nutné exekuci v každé její fázi zastavit, a to i tehdy, jestliže povinný neplatnost rozhodčí doložky v průběhu rozhodčího řízení nenamítal. 3. Pokud věřitelé uplatnili rozhodčí doložku před 11. 5. 2011 (tzn. před vydáním sjednocujícího usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, které dovodilo neplatnost rozhodčích doložek bez přímého označení rozhodce), činili tak v období neustálené změny judikatury obecných soudů k rozhodčím doložkám a aplikuje se na ně ustanovení o stavění promlčecí lhůty. Protiústavní postup (zneužití práva) lze přičítat pouze těm poskytovatelům úvěrů, kteří rozhodčí žaloby podali vědomě po uvedeném datu a nemůže s ním být spjato stavění promlčecích lhůt nejen v předmětném rozhodčím řízení, ale ani v případném navazujícím vykonávacím řízení založeném na (neplatném) rozhodčím nálezu. 4. V případě promlčení pohledávky z úvěrové smlouvy mezi nebankovní úvěrovou společností (podnikatelem profesionálem) a dlužníkem (spotřebitelem) může soud prohlásit vznesení námitky promlčení dlužníkem za rozporné s dobrými mravy pouze ve výjimečných situacích. Za rozporné s dobrými mravy proto nelze bez dalšího považovat jednání dlužníka, který nesplácí závazky z důvodu vlastní předluženosti, stejně tak není v rozporu s dobrými mravy ani pasivita dlužníka při řešení závazku. --- [Právní Analýza](https://pravnianalyza.cz/) -- AI vyhledávání v české judikatuře.