o zrušení obchodní korporace s likvidací a jmenování likvidátora, k odvolání obchodní korporace proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. února 2024 č. j. 70 Cm 1345/2023-25

1. Městský soud v Praze coby soud prvního stupně (dále též jen „soud“) v záhlaví označeným usnesením rozhodl tak, že „Odvolání obchodní korporace [právnická osoba], IČ [IČO], ze dne 14. 12. 2023 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2023, č.j. 70 Cm 1345/2023-3, se odmítá.“ (výrok I.), „Po právní moci tohoto usnesení bude obchodní korporaci vrácen zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši 2 000 Kč, a to prostřednictvím účtárny Městského soudu v Praze.“ (výrok II.).

2. V odůvodnění soud uvedl, že usnesením ze dne 15. listopadu 2023, č. j. 70 Cm 1345/2023-3 soud výrokem I. zahájil řízení o zrušení obchodní korporace [právnická osoba], IČ [IČO], výrokem II. rozhodl o zrušení obchodní korporace [právnická osoba] a nařízení její likvidace. Výrokem III. byl likvidátorem této obchodní korporace jmenován [tituly před jménem], nar. [Anonymizováno], sídlem [adresa]. Výrokem IV. bylo rozhodnuto o povinnosti obchodní korporace zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a výrokem V. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Usnesení bylo obchodní korporaci [právnická osoba] doručeno do datové schránky dne 25. 11. 2023, a jmenovanému likvidátorovi bylo do datové schránky doručeno dne 22. 11. 2023. Obchodní korporace [právnická osoba], proti tomuto usnesení podala odvolání Městskému soudu v Praze odeslané do datové schránky dne 14. 12. 2023, jež bylo doručeno téhož dne. Poslední den k podání odvolání bylo pondělí 11. prosince 2023. Dále soud citoval ustanovení § 204 odst. 1 věta prvá o. s. ř. a § 208 odst. 1 o. s. ř. s tím, že v daném případě je z obsahu spisu zřejmé, že napadané rozhodnutí bylo obchodní korporaci doručeno 25. 11. 2023 (vyzvednutím), avšak odvolání obchodní korporace bylo podáno po lhůtě pro odvolání stanovené zákonem (15 dnů). Proto soud odvolání obchodní korporace jako opožděné dle ust. § 208 odst. 1 o. s. ř. odmítl.

3. Proti usnesení soudu prvního stupně podala obchodní korporace včasné odvolání. Má za to, že „odmítnutí o čtyři dny opožděného odvolání je příliš formalistickým uchopením zákonné úpravy a vůbec nebylo přihlíženo k souvisejícím okolnostem.“ Uvedla, že se do její datové schránky přihlašuje pověření osoba, která datovou schránku otevřela dne 1. 12. 2023 a s tímto dnem obchodní korporace počítala jako se dnem, od něhož běží 15denní lhůta pro podání odvolání, kdy odvolání ze dne 14. 12. 2023 bylo v této lhůtě. Dle odvolatelky se však do datové schránky obchodní korporace musel přihlásit ještě někdo jiný, zřejmě účetní, který nikoho neinformoval o doručení k datu 25. 11. 2023. Dále odvolatelka uvedla, že obchodní korporace má již nové sídlo, tudíž důvody pro vedení řízení samého zanikly.

4. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud zrušil odvoláním napadené usnesení a řízení zastavil.

5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Dle § 204 odst. 1 o. s. ř. se odvolání podává do patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje.

7. Dle § 208 odst. 1 o. s. ř. opožděně podané odvolání předseda senátu soudu prvního stupně usnesením odmítne.

8. Dle § 45 o. s. ř. „Písemnost doručuje soud při jednání nebo jiném soudním úkonu.“ (odst. 1), „Nedošlo-li k doručení písemnosti podle odstavce 1, doručí ji soud prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky...“ (odst. 2)

9. Dle § 17 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a automatické konverzi dokumentů, „Dokument, který byl dodán do datové schránky, je doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu.“ (odst. 3), „Nepřihlásí-li se do datové schránky osoba podle odstavce 3 ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty; to neplatí, vylučuje-li jiný právní předpis náhradní doručení.“ (odst. 3).

10. Dle § 8 odst. 6 písm. b) zákona č. 300/2008 Sb. „K přístupu do datové schránky je dále oprávněna pověřená osoba, kterou je u datové schránky právnické osoby fyzická osoba pověřená statutárním orgánem právnické osoby, pro niž byla datová schránka zřízena, a to v rozsahu jím stanoveném.“

11. Odvolací soud zdůrazňuje, že je zcela na odpovědnosti a vůli oprávněné osoby, které byla datová schránka zřízena, aby při nastavení pověření ve smyslu § 8 odst. 6 písm. b) zákona č. 300/2008 Sb. vzala plně v úvahu důsledky, jež s sebou pro ni nese postup pověřené osoby. Ve smyslu § 17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb. totiž přihlášením prostřednictvím systémového certifikátu do datové schránky příslušné právnické osoby je písemnost řádně doručena adresátu (držiteli datové schránky). Je zcela na právnické osobě, komu umožní činit úkony za držitele datové schránky. Ke shodným závěrům jako odvolací soud ostatně dospěla i judikatura Nejvyššího soudu.

12. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 16. dubna 2019 sp. zn. 23 Cdo 641/2019 k předmětné problematice uvedl následující: „Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) dospěl k závěru, že z obsahu dovolání vyplývá, že žalobkyně vymezila přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. námitkou, že odvolací soud se odchýlil od ustálené judikatury při posouzení otázky platného doručování do datové schránky za situace, kdy se do datové schránky přihlásí osoba odlišná od statutárního orgánu právnické osoby. Odkázala sice pouze na usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. IV. ÚS 79/17, řešící tuto otázku ve vztahu doručení platebního rozkazu do DS, ale dovolatelce lze přisvědčit, že odvolací soud se odchýlil při řešení uvedené otázky nejen od citovaného usnesení Ústavního soudu, ale i od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 21 Cdo 93/2012 - veřejnosti dostupného na www.nsoud.cz, v němž Nejvyšší soud učinil závěr, že soud při doručování právnické osobě, která má povinně zřízenou datovou schránku, nezjišťuje, kdo je jejím statutárním orgánem (a již vůbec ne další skutečnosti vztahující se k jeho osobě), neboť doručuje právnické osobě, nikoliv jejímu statutárnímu orgánu, který je jen osobou oprávněnou k přístupu do datové schránky, a že k přístupu do datové schránky může být oprávněna i statutárním orgánem právnické osoby pověřená fyzická osoba [§ 8 odst. 6 písm. b) zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, platném v rozhodném znění (dále jen „z. č. 300/2008 Sb.“)]. Ve sjednocujícím stanovisku pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2017, sp. zn. Plsn 1/2015, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 1/2017, v bodu 52, byl Nejvyšším soudem přijat závěr, že je na osobách uvedených v § 8 odst. 1 až 4 z. č. 300/2008 Sb., komu umožní činit úkony za danou osobu (tj. za držitele datové schránky) tím, že z nich udělením pověření učiní osoby pověřené ve smyslu § 8 odst. 6 z. č. 300/2008 Sb., a že je na oprávněné osobě, které byla zřízena datová schránka, aby při nastavení tohoto pověření vzala v úvahu důsledky, jež s sebou pro ni nese (vzhledem k „fikci podpisu“) postup pověřené osoby. V bodu 68 uvedeného stanoviska Nejvyšší soud přijal závěr, že přihlášením prostřednictvím systémového certifikátu do datové schránky byla písemnost řádně doručena adresátu (držiteli datové schránky). Z uvedené judikatury tedy vyplývá, že bylo na žalované, komu umožní činit úkony za držitele DS. Jestliže se tedy do DS přihlásila prostřednictvím systémového certifikátu osoba, jíž žalovaná, jako držitelka DS, umožnila se do DS přihlásit, byl platební rozkaz žalované řádně doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásila osoba, která měla s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu (viz § 17 odst. 3 z. č. 300/2008 Sb.) - srov. bod 67 cit. stanoviska Nejvyššího soudu. Z výše uvedeného vyplývá, že odvolací soud se od závěrů ustálené judikatury při řešení otázky doručování do DS odchýlil, jestliže dovodil, že předmětný elektronický platební rozkaz nebyl žalované doručen do vlastních rukou, vzal-li v úvahu pouze skutečnost, že v době doručování elektronického platebního rozkazu nebyl jednatel žalované, jako její statutární zástupce, již osobou oprávněnou k přístupu do DS žalované, ale nepřihlédl již ke skutečnosti, že žalovaná umožnila, že se do DS prostřednictvím systémového certifikátu v rozhodné době přihlásila osoba, která od žalované získala přihlašovací údaje do její DS a stala se tak osobou oprávněnou ve smyslu § 17 odst. 3 z. č. 300/2008 Sb. Bylo na žalované, aby zvážila důsledky skutečnosti, že jiné osobě umožní, resp. tuto osobu pověří, aby používala přihlašovací údaje do její DS.“

13. Dle obsahu předloženého soudního spisu soud prvního stupně usnesením ze dne 15. listopadu 2023 č. j. 70 Cm 1345/2023-3 rozhodl o zrušení předmětné obchodní společnosti s likvidací a jmenování likvidátora (dále též jen „usnesení o zrušení společnosti“). Na „Potvrzení o dodání a doručení do datové schránky“ (tj. na doručence) je uvedeno jako datum dodání usnesení o zrušení společnosti do datové schránky obchodní společnosti den 22. 11. 2023 a den doručení 25. 11. 2023, kdy se do datové schránky společnosti přihlásila oprávněná osoba. Poslední den 15tidenní lhůty k podání odvolání v daném případě připadl na neděli 10. 12. 2023, tudíž ve smyslu § 57 odst. 2 o. s. ř. byl posledním dnem lhůty nejbližší pracovní den, tedy pondělí 11. 12. 2023. Odvolání bylo však podáno a dodáno na elektronickou podatelnu soudu 14. 12. 2023. Jelikož odvolání společnosti proti usnesení o zrušení společnosti bylo podáno až dne 14. prosince 2023, jedná se o zjevně opožděné odvolání. Ostatně tuto skutečnost odvolatelka ani nerozporuje.

14. Jestliže se do datové schránky přihlásila prostřednictvím systémového certifikátu osoba, jíž to společnost coby držitelka datové schránky umožnila předáním přihlašovacích údajů, bylo společnosti usnesení o zrušení společnosti doručeno. A to okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásila osoba, která měla s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu (viz § 17 odst. 3 z. č. 300/2008 Sb.). Předala-li tedy společnost přihlašovací údaje svému účetnímu, který se do datové schránky společnosti přihlásil, bylo společnosti řádně doručeno a společnost se nemůže úspěšně vyvinit tím, že ji tato osoba o předmětném usnesení neinformovala. Soud prvního stupně postupoval správně, odmítl-li předmětné odvolání obchodní společnosti pro opožděnost. Argumenty odvolatelky na správnosti tohoto závěru nemohou ničeho změnit. Je totiž primární odpovědností samotné obchodní společnosti coby soukromoprávního subjektu zajistit, aby si prostřednictvím odpovědné osoby kontrolovala svoji datovou schránku, do níž má oprávněná osoba přístup odkudkoliv, kde je přístup k internetu.

15. Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné.

16. V neposlední řadě by chtěl však odvolací soud zdůraznit, že doručením tohoto usnesení odvolacího soudu nenabude usnesení soudu prvního stupně o zrušení společnosti s likvidací právní moci, neboť všem účastníkům neuplynula lhůta k podání odvolání, resp. v případě společníka předmětné společnosti ani nepočala běžet lhůta k podání odvolání v důsledku pochybení soudu prvního stupně. Nebylo totiž řádně doručeno účastníku řízení, jímž je i společník zrušované společnosti, v daném případě společnice [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], jíž soud prvního stupně mylně nepovažoval za účastníka řízení.

17. K účastenství v řízeních o zrušení společnosti s ručením omezeným s likvidací viz následující. Podle § 2 písm. e) z. ř. s. „tento zákon upravuje řízení o některých otázkách týkajících se právnických osob a svěřenského fondu“. Dle § 85 písm. a) z. ř. s. „řízeními o některých otázkách týkajících se právnických osob jsou řízení ve statusových věcech právnických osob, včetně jejich zrušení a likvidace, jmenování a odvolávání členů jejich orgánů nebo likvidátora, přeměn a otázek statusu veřejné prospěšnosti“. Předmětné řízení o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora je tedy tzv. nesporným řízením ve statusových věcech právnických osob upraveným primárně zákonem o zvláštních řízeních soudních. Dle § 6 odst. 1 z. ř. s. v řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, je účastníkem řízení (dále jen „účastník“) navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno. Okruh účastníků v nesporných řízeních řídících se zákonem o zvláštních řízeních soudních je určen jednak první definicí (§ 6 odst. 1 z. ř. s.), dopadající jak na „beznávrhové“ řízení, což je i posuzovaný případ, tak též i na řízení, jež lze zahájit výlučně k návrhu (dále pak druhou definicí viz § 6 odst. 2 z. ř. s.). Účastníky řízení o zrušení společnosti s ručením omezeným s likvidací a jmenování likvidátora, jsou ve smyslu první definice účastenství dle § 6 odst. 1 z. ř. s. vždy zrušovaná společnost s ručením omezeným a dále osoba, která je soudem jmenována likvidátorem (ta teprve od okamžiku jejího jmenování), a dále také všichni společníci zrušované společnosti s ručením omezeným, neboť se nepochybně jedná i o jejich právech nebo povinnostech, které z takového rozhodnutí pro ně budou plynout - jak rozvedeno níže. Stejně k otázce účastenství společníků zrušované společnosti uzavřel Ústavní soud v nálezu ze dne 12. září 1996, sp. zn. IV. ÚS 230/95, publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 6, str. 39, a dále v nálezu ze dne 29. června 2005, sp. zn. I. ÚS 83/04, které jsou na danou věc aplikovatelné i dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014. Odvolacímu soudu není známo ke dni jeho rozhodnutí, že by Ústavní soud či Nejvyšší soud v této otázce ve své rozhodovací praxi v souvislosti s rekodifikací soukromého práva (platnou a účinnou od 1. 1. 2014) dospěly k opačnému právnímu závěru, resp. že by se odchýlily od svého předchozího závěru. Naopak z usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 3. 2022 sp. zn. I. ÚS 328/22 vyplývá, že společník veřejné obchodní společnosti má být účastníkem řízení o zrušení této společnosti. ÚS dovodil, že není chybou, když soudy nejednaly jako s účastníkem řízení o zrušení v.o.s. s osobou, jež již tímto společníkem není, pročež argumentum a contrario je tak třeba jednat jako s účastníkem s osobou, jež společníkem je. Ostatně ani soud prvního stupně neuvedl v rámci svého odůvodnění žádné rozhodnutí Ústavního soudu nebo Nejvyššího soudu (vztahující se k rekodifikované právní úpravě), které by jeho závěr o neúčastenství společníků v řízení o zrušení společnosti s ručením omezeným s likvidací mělo dovozovat. Především odvolacímu soudu není vůbec zřejmé, na základě jakých myšlenkových pochodů a úvah dospěl soud prvního stupně k závěru, že samo zrušení společnosti nemůže zasahovat do majetkové sféry společníků a ohrozit tak jejich práva. Je tomu totiž právě naopak. Jeli společnost s ručením omezeným zrušena s likvidací rozhodnutím soudu z tzv. sankčních důvodů, jedná se o „první“ a přitom nezvratný krok vedoucí k úplnému zániku společnosti a tím pádem v podstatě i k definitivnímu zániku společnických práv a povinností, neboť se zánikem společnosti je neoddělitelně spojen i zánik účasti společníků, resp. přesněji řečeno práv a povinností, jež jsou spojena s postavením společníka, neboť společníci nemohou existovat bez existence příslušné společnosti. Z majetkového hlediska zánikem s.r.o. zanikají společníkům jejich podíly coby věci nehmotné movité (§ 498 odst. 2 o. z.), pročež je tím zásadně dotčena jejich majetková sféra. Vstupem společnosti do likvidace a po provedení všech nezbytných kroků spojených s likvidací dochází ohledně podílu společníka k jeho „transformaci“ na podíl na likvidačním zůstatku, resp. na právo na vyplacení příslušného podílu na likvidačním zůstatku (existuje-li takový). Závěr o tom, že zrušení společnosti nemůže zasahovat do majetkové sféry společníků (bez ohledu na jejich pasivitu či aktivitu), byl tudíž evidentně nesprávným.