o zrušení obchodní korporace s likvidací a jmenování likvidátora, k odvolání společnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2023 č. j. 70 Cm 1385/2023-3

1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. listopadu 2023 č. j. 70 Cm 1385/2023-3 rozhodl takto: „Soud zahajuje řízení o zrušení obchodní korporace [právnická osoba], IČO [IČO], s likvidací a jmenování likvidátora.“ (výrok I.), „Obchodní korporace [právnická osoba], IČO [IČO], se zrušuje a nařizuje se její likvidace.“ (výrok II.), „Likvidátorem obchodní korporace [právnická osoba], IČO [IČO], se jmenuje [tituly před jménem], narozený [Anonymizováno], sídlem [adresa]“ (výrok III.), „Obchodní korporace [právnická osoba], IČO [IČO], je povinna zaplatit na účet Městského soudu v Praze soudní poplatek ve výši 2 000 Kč ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto usnesení, číslo účtu: 3703-2928021/0710, variabilní symbol: 7022138523“ (výrok IV.), a „Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.“ (výrok V.).

2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil následovně: „Soudu je známo z jeho činnosti jako soudu, který vede obchodní rejstřík, že obchodní korporace pozbyla právní důvod k užívání prostor, kam umístila své sídlo. Zápis sídla v obchodním rejstříku odporuje donucujícímu ustanovení zákona, zápis adresy sídla musí tedy odpovídat sídlu skutečnému a podnikatel je povinen mít právní důvod užívání těchto prostor po celou dobu, kdy jsou tyto prostory zapsané v obchodním rejstříku jako jeho sídlo nebo místo podnikání. Soud má za osvědčené, že obchodní korporace byla rejstříkovým soudem vyzvána k podání návrhu na zápis změny sídla ve veřejném rejstříku ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy učiněné dne 19.6.2022 a zároveň upozorněna, že v případě neodstranění výše uvedeného nesouladu ji může soud zrušit s likvidací. Soudu je známo z jeho činnosti jako soudu, který vede obchodní rejstřík, že náprava nebyla zjednána. Pokud se týká společníků společnosti, jež má být zrušena, soud i se znalostí rozhodnutí ze dne 12. 9. 1995 sp. zn. IV. ÚS 230/95 Ústavního soudu ČR dospěl k závěru, že společníky zrušované společnosti za účastníky řízení paušálně považovat nelze. V souzené věci nebylo třeba provádět dokazování, neboť všechny pro rozhodnutí podstatné skutečnosti, jak jsou shora popsány, jsou soudu známy z jeho činnosti jako soudu, který vede obchodní rejstřík. Vzhledem k tomu, že na výzvu soudu ve lhůtě shora uvedené obchodní korporace nereagovala a obsah zápisu sídla ve veřejném rejstříku odporuje donucujícímu ustanovení zákona, konkrétně povinnosti mít právní důvod k užívání prostor, kam bylo umístěno sídlo (§ 14 z. v. r.) a zapsat do obchodního rejstříku sídlo skutečné (§ 25 odst. 1 písm. a/ z. v. r.), je dán důvod pro zrušení právnické osoby podle ust. § 172 odst. 1 písm. d) o. z.; podle tohoto ustanovení soud na návrh toho, kdo na tom osvědčí právní zájem, nebo i bez návrhu, zruší právnickou osobu a nařídí její likvidaci, jestliže tak stanoví zákon. Zákonem stanovený důvod soud shledal v ustanovení § 9 odst. 1 z. v. r., neboť obsah zápisu ve veřejném rejstříku odporuje donucujícímu ustanovení zákona a nelze dosáhnout nápravy jinak. Soud tedy obchodní korporaci zrušil, jak uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení. Tento postup soudu splňuje též podmínku zájmu ochrany třetích osob s ohledem na princip materiální publicity zápisu ve veřejném rejstříku. Podle § 191 odst. 1 a odst. 3 o. z. soud jmenuje likvidátora právnické osobě v případě, že rozhodl o jejím zrušení. Nebyl-li podán jiný návrh či nelze-li návrhu vyhovět, může soud při postupu podle odstavce 1 nebo 2 likvidátorem jmenovat i bez jeho souhlasu člena statutárního orgánu. Soudu je však známo z jeho činnosti jako soudu, který vede obchodní rejstřík, že jako statutární orgán obchodní korporace je v obchodním rejstříku zapsána osoba, která nepřebírá zásilky za společnost a nereaguje na výzvy soudu, lze tedy důvodně předpokládat, že nebude řádně plnit povinnosti likvidátora. Soud proto postupoval podle ust. § 191 odst. 4 o. z. a jmenoval likvidátora z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců. Povinnost k zaplacení soudního poplatku ve výši 2 000 Kč soud uložil obchodní korporaci podle § 2 odst. 1 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, a dále dle Položky 4 bodu 1 písm. c) a bodu 5 Sazebníku poplatků. Výrok o náhradě nákladů je odůvodněn ust. § 23 z. ř. s., neboť bylo-li možno zahájit řízení i bez návrhu, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení.“

3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal účastník řízení - předmětná rušená společnost s ručením omezeným, v zákonné lhůtě odvolání s tím, že „obchodní korporace [právnická osoba] disponovala řádně nahlášeným sídlem, které bylo správně zapsáno v obchodním rejstříku; toto sídlo bylo a nadále je využíváno pro všechny úřední úkony“. Dále odvolatel uvedl, že „usnesení o nařízení likvidace bylo založeno na předpokladu, že společnost nepodala návrh změny sídla ve veřejném rejstříku, avšak ke změně sídla nedošlo a obchodní korporace nadále užívala sídlo, které bylo a je zapsáno v obchodním rejstříku, se souhlasem majitele nemovitosti“, pročež odvolatel považuje rozhodnutí soudu za neopodstatněné. Spolu s odvoláním soudu doložil listinu (kopii) - „souhlas vlastníka nemovité věci s umístěním sídla“ ohledně předmětné společnosti ze dne 5. 6. 2023. Odvolatel navrhl zrušit usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Z obsahu odvolání je zřejmé, že nebrojí proti výroku I. usnesení soudu prvního stupně, napadeny jsou fakticky i akcesorické výroky IV. a V.

4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

5. Se soudem prvního stupně se dovolací soud ztotožňuje v tom, že ve smyslu § 14 z. v. r. musí mít obchodní společnost zapsaná v obchodním rejstříku po celou dobu, kdy má zapsánu určitou adresu jako své sídlo v obchodním rejstříku, k tomuto sídlu - prostorám představujícím toto sídlo, právní důvod užívání. K doložení tohoto důvod užívání prostor postačí písemné prohlášení vlastníka nemovitosti nebo jednotky, kde jsou prostory umístěny, popřípadě prohlášení osoby oprávněné s nemovitostí, bytem nebo nebytovým prostorem jinak nakládat, že s umístěním sídla osoby souhlasí. Absence dokladu o oprávněnosti užívání prostor představujících sídlo obchodní společnosti na dané adrese zapsané v obchodním rejstříku může, za situace, že není doklad, resp. oprávněnost užívání doložena ani k výzvě rejstříkového soudu, vést ve svém důsledku k naplnění předpokladů ust. § 9 odst. 1 z. v. r.

6. V daném případě soud prvního stupně pochybil v několika ohledech. Prvním z nich je nerozlišení postavení „rejstříkového soudu“ a „statusového soudu“, jejich oprávnění a funkce. Podle § 9 odst. 1 věta první z. v. r. „Jestliže obsah zápisu ve veřejném rejstříku odporuje donucujícímu ustanovení zákona a nelze-li dosáhnout nápravy jinak, rejstříkový soud vyzve zapsanou osobu ke zjednání nápravy“. Ke zjednání nápravy dle § 9 odst. 1 věta první z. v. r. vyzývá v obchodním rejstříku zapsanou osobu tedy vždy rejstříkový soud. Nicméně, k postupu dle § 9 odst. 1 věta druhá z. v. r. - „může soud i bez návrhu, je-li takový postup v zájmu ochrany třetích osob, rozhodnout o zrušení příslušné právnické osoby s likvidací“, je příslušný ve smyslu § 3 odst. 2 písm. a) a § 85 z. ř. s. již statusový soud (krajský soud), nikoli soud rejstříkový. Skutečnost, že v případě Městského soudu v Praze je tento jak soudem rejstříkovým, tak z velké části věcí i statusovým, na uvedeném nic nemění. Jinak řečeno tedy platí, že o zrušení právnické osoby (včetně obchodní korporace) podle § 9 odst. 1 z. v. r. nerozhoduje nikdy krajský soud coby soud rejstříkový, ale coby soud statusový, v řízení dle § 2 písm. e), § 3 odst. 2 písm. a) a § 85 a násl. z. ř. s.

7. Podle § 172 odst. 1 o. z. „soud na návrh toho, kdo na tom osvědčí právní zájem, nebo i bez návrhu, zruší právnickou osobu a nařídí její likvidaci, jestliže… d) tak stanoví zákon.“ Takovým zákonem je kromě jiných zákonných ustanovení též i ust. § 9 odst. 1 věta druhá z. v. r. (viz výše). Podle § 172 odst. 2 o. z. „Umožňuje-li zákon soudu zrušit právnickou osobu z důvodu, který lze odstranit, soud jí před vydáním rozhodnutí stanoví přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků“. Z ust. § 9 odst. 1 z. v. r. ve spojení s ust. § 172 o. z. tedy vyplývá, že má-li dojít ke zrušení právnické osoby (včetně obchodní korporace), a to i z důvodu, že obsah zápisu ve veřejném rejstříku odporuje donucujícímu ustanovení zákona (což představuje i absence právního důvodu užívání prostor jež jsou ve veřejném rejstříku zapsány jako sídlo právnické osoby), rozhoduje o tomto zrušení statusový soud. To činí samozřejmě až po postupu rejstříkového soudu dle § 9 odst. 1 věta první z. v. r. - kvalifikovaná výzva zapsané osobě. Předtím, než statusový soud rozhodne o zrušení právnické osoby zapsané ve veřejném rejstříku, je povinen vyzvat ji k odstranění důvodu, pro nějž má být zrušena viz § 172 odst. 2 o. z. Tuto povinnost nemá jen, není-li takový důvod odstranitelný. V daném případě tak ovšem statusový soud neučinil, společnost k odstranění nedostatku nevyzval a nesprávně se spokojil jen s výzvou rejstříkového soudu (dle § 9 odst. 1 věta první z. v. r.). Neučinil výzvu dle § 172 odst. 2 o. z., ačkoli důvod, pro nějž měla být společnost zrušena - existoval-li vůbec, byl zcela jistě odstranitelný.

8. Dalším pochybením soudu prvního stupně je neujasnění si důvodu zrušení předmětné obchodní korporace ve vztahu k zápisu v obchodním rejstříku. Jak shora rozvedeno, má ve veřejném rejstříku zapsaná právnická osoba povinnost podle § 14 z. v. r. (včetně doložení právního důvodu užívání prostor rejstříkovému soudu). Je nicméně nutné lišit splnění či nesplnění této povinnosti samo o sobě, a situaci, kdy je prokázáno, že zápis (sídla) ve veřejném rejstříku je v rozporu s kogentním ustanovením zákona, tedy že je zapsáno sídlo, k němuž nemá zapsaná právnická osoba právní důvodu užívání. Absence doložení právního důvodu užívání prostor sídla rejstříkovému soudu a rozpor zapsaného sídla s donucujícím ustanovením zákona není nutně jedno a totéž. Je totiž prakticky možné a v praxi nikoli zřídkavé, že sice rejstříkovému soudu aktuální důvod užívání sídla není doložen, nicméně fakticky resp. právně existuje k sídlu, jež představuje faktické i administrativní sídlo ve veřejném rejstříku zapsané právnické osoby. To ovšem soud prvního stupně nepostřehl a tyto dvě skutečnosti zcela ztotožnil.

9. Dalším zásadním procesním pochybením soudu prvního stupně v řízení bylo, že v něm nejednal se všemi účastníky, resp. všechny tyto účastníky nevtáhl do předmětného řízení. Je přitom i jen ze zápisu v obchodním rejstříku patrné, že [Anonymizováno], dat. nar. [Anonymizováno], bytem [adresa] byl a je jediným společníkem předmětné rušené společnosti, a potažmo tak je i účastníkem řízení o zrušení společnosti s ručením omezeným s likvidací a byl jím již v době rozhodování soudu prvního stupně. K účastenství v takových řízeních viz následující. Podle § 2 písm. e) z. ř. s. „tento zákon upravuje řízení o některých otázkách týkajících se právnických osob a svěřenského fondu“. Dle § 85 písm. a) z. ř. s. „řízeními o některých otázkách týkajících se právnických osob jsou řízení ve statusových věcech právnických osob, včetně jejich zrušení a likvidace, jmenování a odvolávání členů jejich orgánů nebo likvidátora, přeměn a otázek statusu veřejné prospěšnosti“. Předmětné řízení o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora je tedy tzv. nesporným řízením ve statusových věcech právnických osob upraveným primárně zákonem o zvláštních řízeních soudních. Dle § 6 odst. 1 z. ř. s. v řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, je účastníkem řízení (dále jen „účastník“) navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno. Okruh účastníků v nesporných řízeních řídících se zákonem o zvláštních řízeních soudních je určen jednak první definicí (§ 6 odst. 1 z. ř. s.), dopadající jak na „beznávrhové“ řízení, což je i posuzovaný případ, tak též i na řízení, jež lze zahájit výlučně k návrhu (dále pak druhou definicí viz § 6 odst. 2 z. ř. s.). Účastníky řízení o zrušení společnosti s ručením omezeným s likvidací a jmenování likvidátora, jsou ve smyslu první definice účastenství dle § 6 odst. 1 z. ř. s. vždy zrušovaná společnost s ručením omezeným a dále osoba, která je soudem jmenována likvidátorem (ta teprve od okamžiku jejího jmenování), a dále také všichni společníci zrušované společnosti s ručením omezeným, neboť se nepochybně jedná i o jejich právech nebo povinnostech, které z takového rozhodnutí pro ně budou plynout - jak rozvedeno níže. Stejně k otázce účastenství společníků zrušované společnosti uzavřel Ústavní soud v nálezu ze dne 12. září 1996, sp. zn. IV. ÚS 230/95, publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 6, str. 39, a dále v nálezu ze dne 29. června 2005, sp. zn. I. ÚS 83/04, které jsou na danou věc aplikovatelné i dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014. Odvolacímu soudu není známo ke dni jeho rozhodnutí, že by Ústavní soud či Nejvyšší soud v této otázce ve své rozhodovací praxi v souvislosti s rekodifikací soukromého práva (platnou a účinnou od 1. 1. 2014) dospěly k opačnému právnímu závěru, resp. že by se odchýlily od svého předchozího závěru. Naopak z usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 3. 2022 sp. zn. I. ÚS 328/22 vyplývá, že společník veřejné obchodní společnosti má být účastníkem řízení o zrušení této společnosti. ÚS dovodil, že není chybnou, když soudy nejednaly jako s účastníkem řízení o zrušení v.o.s. s osobou, jež již tímto společníkem není, pročež argumentum a contrario je tak třeba jednat jako s účastníkem s osobou, jež společníkem je. Ostatně ani soud prvního stupně neuvedl v rámci svého odůvodnění žádné rozhodnutí Ústavního soudu nebo Nejvyššího soudu (vztahující se k rekodifikované právní úpravě), které by jeho závěr o neúčastenství společníků v řízení o zrušení společnosti s ručením omezeným s likvidací mělo dovozovat. Především odvolacímu soudu není vůbec zřejmé, na základě jakých myšlenkových pochodů a úvah dospěl soud prvního stupně k závěru, že samo zrušení společnosti nemůže zasahovat do majetkové sféry společníků a ohrozit tak jejich práva. Je tomu totiž právě naopak. Je-li společnost s ručením omezeným zrušena s likvidací rozhodnutím soudu z tzv. sankčních důvodů, jedná se o „první“ a přitom nezvratný krok vedoucí k úplnému zániku společnosti a tím pádem v podstatě i k definitivnímu zániku společnických práv a povinností, neboť se zánikem společnosti je neoddělitelně spojen i zánik účasti společníků, resp. přesněji řečeno práv a povinností, jež jsou spojena s postavením společníka, neboť společníci nemohou existovat bez existence příslušné společnosti. Z majetkového hlediska zánikem s.r.o. zanikají společníkům jejich podíly coby věci nehmotné movité (§ 498 odst. 2 o. z.), pročež je tím zásadně dotčena jejich majetková sféra. Vstupem společnosti do likvidace a po provedení všech nezbytných kroků spojených s likvidací dochází ohledně podílu společníka k jeho „transformaci“ na podíl na likvidačním zůstatku, resp. na právo na vyplacení příslušného podílu na likvidačním zůstatku (existuje-li takový). Závěr o tom, že zrušení společnosti nemůže zasahovat do majetkové sféry společníků (bez ohledu na jejich pasivitu či aktivitu), by byl tudíž evidentně nesprávným. Odvolací soud navíc tuto otázku judikuje zcela konstantně, viz například jeho usnesení sp. zn. 9 Cmo 298/2023 ze dne 4. června 2024.

10. Z doložené listiny - „Souhlasu vlastníka nemovité věci s umístěním sídla“ ze dne 5. 6. 2023 odvolací soud zjistil, že souhlas udělil vlastník jednotky č. [Anonymizováno] v domě č.p. [Anonymizováno] L.V. [Anonymizováno], obec [adresa], k.ú. [adresa]) společnosti [právnická osoba], IČO [IČO] do 30. 6. 2024. Je tak zřejmé, že v době rozhodování soudu prvního stupně užívala předmětná společnost s ručením omezeným prostory sídla oprávněně z hlediska § 14 z. v. r. pročež nebyl důvod ji proto - dle § 9 odst. 1 z. v. r. ve spojení s § 172 odst. 1 písm. d) o. z., rušit.

11. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a), b), c) o. s. ř. zrušil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II. - V. a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. mu věc vrátil k dalšímu řízení. V něm bude soud prvního stupně postupovat dle zákona, a zjistí-li zprávou od rejstříkového soudu, že není společností doloženo oprávnění k užívání prostor představujících sídlo od 1. 7. 2024 a rejstříkový soud společnost marně vyzval k jeho doložení, řádně vyzve společnost ke zjednání nápravy - doložení oprávnění k prostorám představujícím sídlo společnosti od 1. 7. 2024. V případném pokračování řízení o zrušení společnosti s likvidací neopomene jako s účastníkem jednat i s jejím jediným společníkem.

12. Odvolací soud ještě připomíná ust. § 136 odst. 1 o. z., podle nějž „při ustanovení právnické osoby se určí její sídlo; nenaruší-li to klid a pořádek v domě, může být sídlo i v bytě“. To samozřejmě platí nejen pro založení a vznik právnické osoby, leč po dobu celé její existence. Jak je zřejmé z výše, odvolacím soudem citovaného „Souhlasu vlastníka nemovité věci s umístěním sídla“ ze dne 5. 6. 2023 /na období do 30. 6. 2024/, souhlas udělil vlastník jednotky č. [Anonymizováno] v domě č.p. [Anonymizováno] L.V. [Anonymizováno], obec [adresa], k.ú. [adresa]). Je tedy zřejmé, že jedná o bytovou, případně nebytovou jednotku, pročež v případě bytové jednotky je nutné se zabývat výše uvedenou zákonnou limitací.