o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady účastníka ze dne 8. 2. 2023, k odvolání všech navrhovatelů proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. prosince 2023 č. j. 37 Cm 36/2023-35 (31 Cm 39/2023),

1. Navrhovatelé se svým návrhem domáhali vyslovení neplatnosti usnesení účastníka ze dne 8. 2. 2023 o zvolení Jaroslava Pecholta, Františka Končelíka a Mileny Drábkové novými členy honebního výboru.

2. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně (dále též jen „soud“) řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady účastníka ze dne 8. 2. 2023 zastavil (výrok I.), dále rozhodl, že žádný ú účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč [adresa] (výrok III.) a o vrácení zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč [Jméno advokáta B] a [Anonymizováno] (výrok IV.).

3. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že ještě před zahájením jednání vzal navrhovatel [Jméno navrhovatele A] návrh ve věci zpět, když zpětvzetí návrhu odůvodnil tím, že dle jeho názoru nezákonná volba nových členů honebního výboru účastníka byla zhojena a současně v mezidobí od 8. 2. 2023 do 24. 3. 2023 nedošlo k přijetí žádného usnesení či rozhodnutí honebního výboru účastníka s tím, že rovněž navrhovatelé b) a c) vzali návrh na zahájení řízení zpět, kdy uvedli, že do jisté míry došlo ke zhojení vady v obsazování výboru, a proto již nadále netrvají na předmětném návrhu. Dále soud uvedl, že „výrok o nákladech řízení vychází z ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř., kdy nebyl důvod pro přiznání nákladů řízení navrhovatelů, neboť z podání, kterými berou návrhy zpět vyplývá, že ke zpětvzetí došlo na základě jejich vlastních úvah a hodnocení jednání žalovaného, aniž by toto bylo jakkoliv dokládáno.“

4. Proti usnesení soudu prvního stupně jen ohledně náhradově nákladového výroku II. podali všichni navrhovatelé včasná odvolání.

5. [Jméno navrhovatele A] v odvolání uvedl, že v předmětné věci vzal navrhovatel zpět svůj návrh na zahájení řízení ze dne 21. 2. 2023 poté, co účastník následující valnou hromadou ze dne 24. 3. 2023 odstranil nezákonné rozhodnutí valné hromady účastníka ze dne 8. 2. 2023, které bylo předmětem návrhu navrhovatele v dané věci (slovy účastníka: „Na základe této skutečnosti tak byla případná vada tvrzená navrhovatelem zhojena“ a „Jinými slovy i z tohoto důvodu přistoupil účastník ke zhojení tvrzené vady“), a současně v mezidobí od 8. 2. 2023 do 24. 3. 2023 nedošlo k přijetí žádného usnesení či rozhodnutí honebního výboru účastníka (slovy účastníka: „od 08.02.2023 do 24.03.2023 nedošlo k přijetí žádného usnesení či rozhodnutí honebního výboru“), čímž se návrh navrhovatele stal bezpředmětným (nastala naprostá absence naléhavého právního zájmu na soudním projednání věci). Navrhovatel tedy vzal zpět svůj návrh na zahájení řízení výhradně pro chování účastníka po podání jeho návrhu na zahájení řízení k soudu, proto mělo být ve věci rozhodnuto o náhradě nákladů řízení dle ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. a navrhovateli měla být vůči účastníkovi přiznání náhrada nákladů řízení.

6. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v rozsahu výroku II. změnil, tak, že přizná navrhovateli náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a i odvolacích nákladů.

7. Odvolání shodného obsahu podali prostřednictvím svého zástupce i navrhovatelé b) a c). V odvolání uvedli, že výrok II. usnesení se nesprávně opírá o § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno. Soud však v daném případě měl postupovat podle § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř., podle které platí: „Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení)“ Přednostní postup podle § 146 odst. 2 o. s. ř. v případě zastavení řízení z důvodu zpětvzetí žaloby vyplývá např. i usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2012, č. j. 10 Cm 59/2008-164. Soud by při správné aplikaci tohoto ustanovení měl navrhovatelům přiznat plnou náhradu nákladů řízení. Navrhovatelé jsou přesvědčeni, že jejich návrh byl důvodný a že k jeho zpětvzetí došlo v důsledku chování účastníka po podání návrhu. Navrhovatelé se návrhem domáhali určení ne-platnosti rozhodnutí valné hromady účastníka ze dne 8. 2. 2023. Návrh odůvodňovali tím, že před zvolením členů výboru při volbě dne 8. 2. 2023 nedošlo k odvolání stávajících členů honebního výboru, kteří byli zvoleni dne 9. 2. 2013. Tito členové tím pádem nadále byli členy honebního výboru účastníka. K nim však byli napadeným rozhodnutím valné hromady ze dne 8. 2. 2023 zvoleni další tři členové, čímž by počet tzv. „dalších členů honebního výboru“ stoupl na šest, což však stanovy účastníka neumožňují. Tento stav by byl nezákonný a zatížil by vadou případná rozhodnutí takto složeného honebního výboru. Bylo tedy nutné dosáhnout toho, aby složení honebního výboru účastníka bylo v souladu se stanovami. Jak je patrné i ze zápisu valné hromady účastníka konané dne 8. 2. 2023, který navrhovatelé přikládali k návrhu na zahájení řízení, účastník byl na problém s existencí mandátu dalších členů výboru zvolených dříve upozorňován i v průběhu valné hromady (viz text „Upozornění č. 3“ v zápisu). Tuto skutečnost však zcela evidentně ignoroval. Navrhovatelům nezbývalo tedy, než podat návrh na zahájení řízení dle § 22 odst. 8 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti. Není chybou navrhovatelů, že právní úprava zrovna u honebních společenstev stanoví oproti jiným právnickým osobám (dle názoru navrhovatelů nesmyslně) krátkou subjektivní lhůtu 15 dní na podání návrhu na určení neplatnosti rozhodnutí valné hromady. Za tohoto stavu potenciální navrhovatel samozřejmě nemůže vyčkávat, zda budou vady rozhodnutí v budoucnu zhojeny či nikoliv, ale musí svůj návrh u soudu včas uplatnit. Právní úprava tedy prakticky tlačí členy honebních společenstev, aby návrhy u soudu podávali, chtějí-li mít jistotu, že se domohou nápravy. Až po podání návrhu účastník zareagoval dne 8. 3. 2023 svoláním nové valné hromady na den 24. 3. 2023. Na této nové valné hromadě účastník formálně odvolal členy honebního výboru zvolené dne 9. 2. 2013 (pokud tyto členy odvolávala valná hromada 24. 3. 2023, tak jejich mandát nepochybně trval i dne 8. 2. 2023). Účastník tedy de facto návrhu navrhovatelů vyhověl, neboť uvedl stav a počet členů honebního výboru do souladu se stanovami. Účastník zároveň sám uváděl, že v mezidobí honební výbor nečinil žádná rozhodnuti. Nebyla přijata žádná rozhodnutí zatížena namítanou vadou špatně složeného výboru. Za takového stavu by bylo bezpředmětné se dále domáhat formálního určení neplatnosti rozhodnutí valné hromady, když věcné důvody byly jeho následným jednáním zhojeny. Účastník svým následným chováním zároveň přinejmenším implicitně dosvědčil, že návrh navrhovatelů byl důvodný. Právě z důvodu spočívajícího v chování účastníka po podání návrhu vzali navrhovatelé podáním ze dne 29. 11. 2023 svůj návrh zpět, což výslovně uvedli i v odůvodnění zpětvzetí a žádali náhradu nákladů řízení. Naopak, pokud by účastník na podání návrhu takto nereagoval, navrhovatelé by na svém návrhu přirozeně trvali, aby dosáhli nápravy nezákonného stavu. Usnesení je v podstatě odůvodněné jen tím, že prý z podání, kterými vzali navrhovatelé své návrhy zpět, „vyplývá, že ke zpětvzetí došlo na základě jejich vlastních úvah a hodnocení jednání žalovaného, aniž by toto bylo jakkoliv dokládáno.“ Navrhovatelům není jasné, co by mělo být více dokládáno. Ke zpětvzetí došlo na základě objektivních skutečností. Např. to, že proběhla valná hromada účastníka dne 24. 3. 2023, při které byl počet členů honebního výboru uveden do souladu se stanovami a zákonem, je doloženo zápisem z této valné hromady (obsažen ve spise) a jde o skutečnost zjevně mezi stranami nespornou. Rovněž to, že honební výbor mezi oběma valnými hromadami nerozhodoval, nikdo nerozporuje (ostatně negativní skutečnost lze jen těžko prokazovat).

8. S ohledem na výše uvedené oba navrhovatelé shodně navrhli, aby odvolací soud změnil II. výrok usnesení tak, že se navrhovateli b) a navrhovateli c) přiznává náhrada nákladů řízení.

9. K odvolání se vyjádřil účastník, který uvedl, že [adresa] (dále jen „honební společenstvo“) na valné hromadě konané dne 8. 2. 2023 postupovalo v souladu se zvyklostmi a zavedenou praxí honebního společenstva. Již od roku 1993 zde panoval úzus, že se stávající členové honebního výboru, honební starosta a honební místostarosta neodvolávají, ale pouze dochází k nové volbě osob do těchto funkcí. Z doložených zápisů z valných hromad vyplývalo, že v roce 2003 i v roce 2013 došlo ke zvolení nových členů honebního výboru, a to bez toho, aby došlo k odvolání členů stávajících. Tento postup byl po celou dobu existence honebního společenstva akceptován a z příslušných zápisů valných hromad je patrné, že v průběhu let proti němu nikdo z členů honebního společenstva nebrojil podanými námitkami, ani žádným jiným způsobem. V dané věci neproběhlo žádné jednání a ke zpětvzetí podaných žalob došlo ještě před prvním jednáním. Honební společenstvo je rovněž toho názoru, že nelze v řízení, kdy nedošlo ani k prvnímu jednání ve věci, předjímat, zda byly žalobní návrhy ze strany navrhovatelů důvodné. Dle názoru účastníka nelze aplikovat ustanovení § 146 odst. 2 věty druhé občanského soudního řádu a za takových okolností je účastník toho názoru, že Krajský soud v Českých Budějovicích ve vydaném usnesení rozhodl o nákladech řízení správě, když žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení. S tímto usnesením tak účastník v plném rozsahu souhlasí a ztotožňuje se s právním názorem prvostupňového soudu.

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že usnesení soudu prvního stupně je v odvoláním napadeném rozsahu (výrok II.) částečně nepřezkoumatelné.

11. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. „Jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalované (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).“ Ve smyslu § 1 odst. 3 z. ř. s. se použije o. s. ř. i na řízení dle § 3 odst. 2 písm. a) a § 85 písm. a) z. ř. s., jímž je i předmětné řízení o vyslovení neplatnosti usnesení účastníka.

12. Obecně (především ve sporném řízení - nikoliv však výlučně) platí, že náhradu nákladů řízení ovládá zásada úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), která je doplněna zásadou zavinění. Zásada zavinění se uplatní zejména v případě, kdy je řízení zastaveno (§ 146 odst. 2 o. s. ř.). Smyslem využití této zásady je sankční náhrada nákladů řízení, které by při jeho řádném průběhu nevznikly, uložená rozhodnutím soudu tomu, kdo jejich vznik zavinil. Pokud soud zastavuje řízení, zabývá se tedy v souladu s ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. „Zavinění je třeba posuzovat výlučně z procesního hlediska, tedy podle procesního výsledku.“ (viz komentář k § 146 in Drápal,L.,Bureš,J., a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1.vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, 1600 s.). V případě, kdy navrhovatel vzal návrh zpět - a tudíž zavinil zastavení řízení - soud v souladu s ustanovením § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. přizná jinému účastníkovi náhradu nákladů řízení, které v řízení účelně vynaložil na uplatňování nebo bránění svého práva. Je-li důvodem zastavení řízení zpětvzetí návrhu, navrhovatel nezavinil zastavení řízení, tudíž není povinen nahradit náklady řízení jinému účastníkovi, jestliže vzal důvodně podaný návrh zpět /1. podmínka/ pro chování jiného účastníka /2. podmínka/. Obě podmínky musí být splněny kumulativně. Ke zpětvzetí návrhu pro chování jiného účastníka (tj. ke splnění druhé podmínky podle § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř.) zpravidla dojde tehdy, jestliže jiný účastník po podání návrhu navrhovateli poskytl plnění (je-li „žalováno“ na plnění), jež po něm navrhovatel v petitu žaloby požadoval; to však není posuzovaný případ. Proto lze obecně říci, že za chování jiného, resp. dalšího účastníka, jsoucím důvodem pro zpětvzetí návrhu navrhovatele ve smyslu druhé podmínky podle § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř., je možno považovat takové právní jednání dalšího účastníka, jímž odstraní předmět „sporu“ a vyhoví návrhu (petitu). Zřejmé je to z prostého porovnání toho, čeho se petitem navrhovatel domáhal s tím, co účastník učinil.

13. Teprve tehdy, nelze-li určit, kdo výlučně zastavení řízení zavinil, rozhodne soud podle obecného ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Aplikace ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je však na místě teprve tehdy, nelze-li aplikovat na posuzovaný případ ani první ani druhou větu § 146 odst. 2 o. s. ř. Lze také říci, že soud vždy zkoumá míru procesního zavinění zastavení řízení a jen tehdy, když je zavinění výlučné a jednoznačné, aplikuje druhý odstavec § 146 o. s. ř. (jeho první nebo druhou větu). Naopak, pokud zavinění jednoznačné není, rozhoduje podle obecného ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř.

14. Dle ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř. (ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.) musí odůvodnění rozhodnutí včetně formy usnesení obsahovat stručně a jasně, které skutečnosti má soud prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; …. Soud dbá o to, aby odůvodnění usnesení bylo přesvědčivé. Uvedené ustanovení se uplatní i pro posuzovaný případ, byť s určitou modifikací vyplývající z toho, že se nejedná o meritorní rozhodnutí.

15. V obecné rovině odvolací soud poukazuje na to, že pro přijetí procesního rozhodnutí není třeba provádět dokazování. To ovšem v žádném případě neznamená, že by soud nebyl povinen své rozhodnutí řádně odůvodnit ve smyslu zákonem požadovaných náležitostí odůvodnění, samozřejmě s modifikací vyplývající ze skutečnosti, že se neprovádělo dokazování. Soud prvního stupně je i v případě, kdy neprováděl dokazování povinen uvést, na základě jakých skutkových zjištění si učinil závěr o skutkovém stavu věci a následně věc posoudit po právní stránce s uvedením příslušných zákonných ustanovení, jež na věc aplikoval a proč. Z rozhodnutí tedy musí být zřejmé, na základě jakých úvah (myšlenkových pochodů), které by byly též řádně - dostatečně a srozumitelně slovně zdůvodněny, dospěl k závěru o skutkovém stavu věci a následně k právnímu závěru.

16. Vše výše uvedené promítnuto do posuzované věci znamená, že se soud prvního stupně v souvislosti s odvoláním nenapadeným výrokem I. usnesení o zastavení řízení z důvodu zpětvzetí návrhu měl z hlediska náhrady nákladů řízení zabývat prvotně možností aplikace § 146 odst. 2 o. s. ř. a při odůvodněném závěru o nemožnosti aplikovat toto ustanovení mohl teprve přistoupit k aplikaci jím uvedeného ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Jinak řečeno soud se měl prioritně zabývat v souladu s ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno (v takovém případě hradí náhradu nákladů řízení dalšímu účastníkovi - viz § 146 odst. 2 o. s. ř. věta první). Touto otázkou se však soud prvního stupně vůbec nezabýval a ani příslušné ustanovení řešící tuto problematiku necitoval či jen neuvedl odkaz na toto zákonné ustanovení. Jak již uvedeno výše, jeli důvodem zastavení řízení zpětvzetí návrhu, navrhovatel nezavinil zastavení řízení, tudíž není povinen nahradit náklady řízení jinému účastníkovi, jestliže vzal důvodně podaný návrh zpět /1. podmínka/ pro chování jiného účastníka /2. podmínka/. Obě podmínky musí být splněny kumulativně. Splnění první podmínky - důvodností návrhu se soud prvního stupně nezabýval vůbec. Splněním druhé podmínky se soud prvního stupně zřejmě zabýval, avšak nepřezkoumatelným způsobem, když uvedl, že „z podání, kterými berou návrhy zpět vyplývá, že ke zpětvzetí došlo na základě jejich vlastních úvah a hodnocení jednání žalovaného, aniž by toto bylo jakkoliv dokládáno.“ Takový závěr soudu je o ničem nevypovídající, myšleno ve vztahu k naplnění zákonných kritérií (podmínek) pro přiznání či nepřiznání náhrady nákladů řízení, neboť soud neuvedl, zda tyto „vlastní úvahy a hodnocení jednání žalovaného“ ze strany navrhovatelů shledává správné či nikoliv. Patrně tyto „vlastní úvahy a hodnocení jednání žalovaného“ (správně účastníka) ze strany navrhovatelů shledává soud prvního stupně nesprávnými, ale neuvedl-li soud, z jakých konkrétních důvodů je shledává nesprávnými, je takový závěr nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Jak již uvedeno, aplikace ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř., je na místě teprve tehdy, nelze-li aplikovat na posuzovaný případ ani první ani druhou větu § 146 odst. 2 o. s. ř. Možností aplikace § 146 odst. 2 o. s. ř. se však soud prvního stupně komplexním a přezkoumatelným způsobem nezabýval. To činí rozhodnutí (ve výroku II.) nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů a brání odvolacímu soudu přezkoumat jeho správnost.

17. Z uvedených důvodů odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení dle § 221 písm. a) o. s. ř.