o určení neplatnosti usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 11. 2023, č. j. 44 Cm 72/2017-382,

1. Návrhem ze dne 10. 3. 2017 se navrhovatel vůči [Jméno advokátky B] (dále také jen „společenství“ nebo také jen „účastník“) domáhal vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění účastníka ze dne 12. 12. 2016, kterým byly schváleny stanovy účastníka. Navrhovatel měl za to, že stanovy jsou v příkrém rozporu s kogentními ustanoveními zákona.

2. Účastník s návrhem nesouhlasil. Náležitosti pro svolání shromáždění účastníka dne 12. 12. 2016 byly splněny. Shromáždění vlastníků rozhodlo o změně stanov dostatečným počtem hlasů, když pro přijetí hlasovalo 100 % přítomných vlastníků, na schůzi shromáždění přitom bylo přítomno 80,8 % všech vlastníků. Změna stanov byla přijata v souladu s článkem III. bodu 9 stanov účastníka ze dne 30. 10. 2003. Stanovy jako celek jsou dle účastníka v souladu s platnými právními předpisy.

3. Navrhovatel v průběhu řízení a jednání soudu prvního stupně doplňoval a měnil svá skutková tvrzení. Na jednání dne 11. 9. 2019 sdělil, že dle jeho názoru usnesení o přijetí stanov přijato nebylo, neboť na shromáždění, jemuž byl osobně přítomen, hlasování o tomto bodě neproběhlo a shromáždění bylo rozpuštěno. Dále uvedl, že zápis ze shromáždění neobsahuje pravdivé skutečnosti, prezenční listina není autentickou prezenční listinou, shromáždění se konalo a navrhovatel na něm byl přítomen, stanovy však přijaty nebyly. Na shromáždění byl včas a řádně pozván, shromáždění se zúčastnil a podepsal na něm prezenční listinu. Spolu s pozvánkou byly v obálce přiloženy i stanovy, nyní veřejně přístupné na internetu. Shromáždění se zúčastnil, hlasoval proti přijetí stanov. Shromáždění bylo následně rozpuštěno a dále se nekonalo. Navrhovatel uvedl konkrétní ustanovení stanov a podrobně zdůvodnil, proč je považuje za rozporná se zákonem. Na jednání dne 5. 10. 2020 navrhovatel k zápisu ze shromáždění namítl, že neodpovídá skutečnosti, je podepsán lidmi, kteří na shromáždění nebyli přítomni, a to kromě paní Klášterkové, která přítomna byla. Ostatní, kteří zápis podepsali, na shromáždění přítomni nebyli. Na stejném jednání soud prvního stupně poučil navrhovatele k označení důkazů, že na předmětném shromáždění byl, hlasoval proti jeho přijetí, současně, aby označil důkazy k popření pravdivosti prezenční listiny a zápisu ze shromáždění. Navrhovatel ve stanovené lhůtě na výzvu soudu prvního stupně nereagoval. Na jednání dne 10. 5. 2021 navrhovatel pouze doplnil tvrzení, kdo byl na jednání přítomen. Na jednání dne 15. 9. 2021 kde byli vyslechnuty osoby podepsané na prezenční listině (a jejich manželé) účastníci sdělili, že žádné další důkazy nenavrhují, navrhovatel po výsleších předvolaných osob uvedl, že posléze bude navrhovat další svědky, na jednání žádné neoznačil. V podání ze dne 15. 10. 2021 navrhovatel uvedl, že ze strany účastníka nedošlo k řádnému a včasnému svolání shromáždění. Na jednání dne 10. 11. 2021 navrhovatel uvedl, že na shromáždění přítomen byl, schůze byla po proběhlé diskuzi ke stanovám rozpuštěna, o stanovách se nehlasovalo, účastníci ze sklepních prostor odešli, rovněž uvedl, že shromáždění nebylo svoláno řádně, navrhl svůj účastnický výslech, jiné důkazy nenavrhl. V podání ze dne 20. 11. 2021 navrhovatel navrhl doplňující výslech Marty Klášterkové, na němž setrval i v podání ze dne 4. 1. 2022. Na jednání dne 10. 1. 2022 byl proveden účastnický výslech navrhovatele, kde uvedl přítomnost dalších osob na shromáždění, avšak bránil se jejich označení, domáhal se toho, aby tito svědci nemuseli být předem označeni, nechtěl uvést jejich jména. Navrhovatel označil svědky až v podání ze dne 20. 1. 2022, navrhl výslechy svědků [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], kteří měli dosvědčit skutečnost, že shromáždění bylo ukončeno a rozpuštěno, aniž by se hlasovalo o návrhu nových stanov. Ke zpochybnění zápisu ze shromáždění navrhl znalecký posudek z oboru dendrologie. V závěrečném návrhu pak navrhovatel uvedl, že v mezidobí od minulého jednání mu jeho otec, s nímž má velmi špatné vztahy, sdělil, že v týž den, kdy mělo být přijímáno napadené usnesení, hovořil s manželi [Anonymizováno] a poradil jim, aby stanovy byly přijaty bez navrhovatele. Rovněž uvedl, že jeho otec by však uvedené před soudem nedosvědčil, jeho výslech nenavrhl.

4. Soud prvního stupně usnesením ze dne 13. 11. 2023, č. j. 44 Cm 72/2017-382 ve výroku I. zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění účastníka ze dne 12. 12. 2016, kterým byly schváleny stanovy, ve výroku II. uložil navrhovateli povinnost zaplatit účastníkovi náklady řízení ve výši 61 710 Kč a výrokem III. uložil navrhovateli povinnost nahradit státu náklady řízení ve výši 394,28 Kč. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování zjistil, že navrhovatel jako vlastník bytové jednotky je členem účastníka, dle stanov náleží do pravomoci shromáždění rozhodování o změně stanov, současně učinil závěr o způsobu svolávání shromáždění účastníka a podmínky pro přijetí usnesení. Dále soud prvního stupně zjistil, že navrhovatel byl pozvánkou pozván na shromáždění dne 12. 12. 2016. Pod bodem 7 pozvánky se mělo projednávat schválení změny stanov, k pozvánce byl přiložen návrh stanov. Na prezenční listině ze shromáždění není navrhovatel podepsán. V zápise ze shromáždění účastníka je pod bodem 7 uvedeno, že shromáždění schválilo změnu stanov společenství (dále také jen „napadené usnesení“), a to 100% přítomných vlastníků (80,8 % všech vlastníků), proti 0, zdrželo se 0. Emailem ze dne 12. 12. 2016 sdělila předsedkyně výboru účastníka paní [Anonymizováno] paní [Anonymizováno] z advokátní kanceláře [Anonymizováno], že „….. Na dnešním shromáždění pan [Anonymizováno] nebyl přítomen…). Soud prvního stupně provedl výslechy členů výboru účastníka, předsedkyně výboru a čtyř svědků, a to k okolnostem konání shromáždění a přítomnosti navrhovatele na něm.

5. Po právní stránce aplikoval soud prvního stupně na danou věc ustanovení občanského zákoníku ve znění účinném do 30. 6. 2020 (§ 1209 odst. 1, § 1221 odst. 1 a § 245 o. z.), a dovodil následující. Navrhovatel se návrhem domáhal vyslovení neplatnosti přijatého usnesení o změně stanov (kdy v závěrečném návrhu zdůraznil, že „žalováno na určení neplatnosti je správně“), přičemž s poukazem na § 90 z. ř. s. požadoval vyslovení nicotnosti napadeného rozhodnutí s tím, že předmětné usnesení nebylo přijato, a dále, že přijaté stanovy jsou v rozporu s donucujícími ustanoveními zákona. Dále soud prvního stupně uvedl, že neplatnost usnesení SVJ přijatého do 30. 6. 2020 lze přezkoumat pouze v režimu ust. § 1209 odst. 1 o. z., přičemž za situace, kdy v řízení vyjdou najevo důvody nicotnosti přijatého usnesení, či je-li zjištěno, že usnesení skutečně přijato nebylo, pak soud vysloví jeho nicotnost v režimu dle § 90 z. ř. s.

6. Po provedeném dokazování a zhodnocením důkazů /zápis ze shromáždění včetně příloh, výpovědi vlastníků, ať již v pozici účastníka řízení vzhledem k jejich členství ve statutárním orgánu ([Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno]), či v pozici svědků ([Anonymizováno], [Anonymizováno]) a e-mail [Anonymizováno] advokátní kanceláři [Anonymizováno]/ dospěl soud prvního stupně k závěru, že dne 12. 12. 2016 se konalo shromáždění účastníka a přijalo napadené usnesení o změně stanov. Soud prvního stupně se podrobně vypořádal s námitkami navrhovatele k jednotlivým uvedeným důkazním návrhům i k jeho tvrzení, že byl na shromáždění přítomen, současně se vyjádřil i k účastnickému výslechu navrhovatele, kdy uvedl, že si navrhovatel v průběhu řízení významně protiřečil.

7. K nicotnosti napadeného usnesení soud prvního stupně uvedl, že žádné z jednotlivých namítaných bodů stanov /čl. II. bod 12, čl. III. bod 2 písm. b), čl. III. bod 2 písm. d), čl. III. bod 2 písm. e), čl. III. bod 3, čl. III. bod 10, čl. V., čl. IX stanov/ neodporují kogentním ustanovením zákona, své úvahy podrobně v odůvodnění rozvedl.

8. K neplatnosti napadeného usnesení soud prvního stupně uvedl, že jelikož v řízení nebylo prokázáno, že se navrhovatel předmětného shromáždění zúčastnil, není splněna podmínka týkající se přehlasovaného vlastníka, tedy navrhovatel není ve věci aktivně věcně legitimován (§ 1209 odst. 1 o. z.). Navrhovatel netvrdil ani neprokazoval, že by mu v neúčasti na shromáždění bránily důležité důvody. Pokud navrhovatel naopak tvrdil, že se shromáždění účastnil, pak toto v řízení prokázáno nebylo. Další důkazní návrhy k prokázání přítomnosti navrhovatele na shromáždění, zejména výslechy svědků ([Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]) soud prvního stupně pro nadbytečnost zamítl, stejně jako další listinné návrhy, přičemž rozvedl důvody proč tomu tak bylo, zejména proto, že měl skutkový stav z provedených důkazů zjištěn dostatečně a další dokazování by bylo nadbytečné.

9. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel odvolání. Uvedl, že napadené usnesení je nicotné z důvodů navrhovatelem uvedených před soudem prvního stupně, tj. zejména z důvodu, že přijaté stanovy mění charakter právnické osoby společenství vlastníků jednotek v případě zániku právnické osoby společenství vlastníků jednotek, a to tak, že stanovy vyžadují na rozdíl od kogentních ustanovení občanského zákoníku k zániku společenství vlastníků jednotek výmaz z veřejného rejstříku, kdežto kogentní ustanovení občanského zákoníku určují, že právnická osoba společenství vlastníků jednotek zaniká bez výmazu, ex lege, dále, že stanovy na rozdíl od kogentních ustanovení občanského zákoníku nevyžadují zákonem stanovený počet (kvalifikovanou většinu) hlasů v určitých případech hlasování tzv. per rollam (v případech rozhodování společenství vlastníků jednotek mimo zasedání shromáždění) a rovněž z důvodu, že stanovy umožňují kooptovat členy do výboru, podle navrhovatele ustanovení § 246 o. z. nelze použít pro právnickou osobou společenství vlastníků jednotek.

10. Účastník považoval rozhodnutí soudu prvního stupně za správné, navrhl jeho potvrzení, vyjádřil se k jednotlivým namítaným odvolacím důvodům.

11. Navrhovatel na jednání odvolacího soudu dne 18. 12. 2024 obsáhle doplnil své odvolací důvody. Uvedl, že napadené usnesení o změně stanov nebylo shromážděním vůbec přijato, bylo rozpuštěno před přijetím napadeného usnesení, k tomu před soudem prvního stupně navrhoval důkazy, jež nebyly připuštěny, k náhradě nákladů řízení přiznaných soudem prvního stupně uvedl, že dvě vyjádření účastníka nebyly vyjádřeními ve věci (20. 9. 2019 a 7. 2. 2022), k nákladům státu za svědečné uvedl, že svědek před jednáním nepožádal, že na výslech hodlá cestovat vozem, soudkyně nesprávně vyhodnotila výpověď p. [Anonymizováno], uvedl důvody proč tomu tak mělo být. Dále se opět podrobně vyjádřil k rozporu stanov s kogentními ustanoveními zákona. Předně měl za to, že v případě čl. II. bod 12 stanov ohledně § 243 až § 247 o. z. se pro SVJ dá použít pouze § 245 o. z., nikoliv § 246 o. z., neboť v případě, že poklesne počet členů výboru SVJ pak nastupuje § 165 o. z. Dále se vyjádřil k čl. III. bod 10 stanov, měl za to, že odporuje § 1169 o. z., změna prohlášení nesmí být provedena shromážděním. Dále, k čl. V. stanov uvedl, že sice neodporuje zákonu, ale není kompletní, ze stanov má vyplývat komplexní rozsah práv a povinností, zde schází uvedení, jak se vlastně rozhodnutí per rollam přijímá, jakou většinou. Dále rozpor čl. IX. stanov s § 1208 o. z., a dále rozpor čl. XI. stanov se zákonem, konkrétně s § 186 o. z.

12. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že není důvodné.

13. Protože předmětem řízení byl přezkum rozhodnutí shromáždění vlastníků ze dne 12. 12. 2016, aplikoval odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) na projednávanou věc občanský zákoník ve znění účinném do 30. 6. 2020 (dále opět jen „o. z.“).

14. Podle § 1209 odst. 1 o. z. je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky nebo i společenství vlastníků, pokud je vlastníkem jednotky, navrhnout soudu, aby o záležitosti rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká.

15. Podle § 245 o. z. na usnesení členské schůze nebo jiného orgánu, které se příčí dobrým mravům, nebo mění stanovy tak, že jejich obsah odporuje donucujícím ustanovením zákona, se hledí, jako by nebylo přijato. To platí i v případě, že bylo přijato usnesení v záležitosti, o které tento orgán nemá působnost rozhodnout.

16. Podle § 90 z. ř. s. v řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby rozhodne soud o tom, že o rozhodnutí orgánu právnické osoby nejde, hledí-li se na něj, jako by nebylo přijato, i bez návrhu.

17. Soudní praxe se již ustálila v závěru, že § 245 o. z., který definuje vady, pro které se na rozhodnutí členské schůze nebo orgánu spolku hledí, jako by nebylo přijato (jde o rozpor rozhodnutí s dobrými mravy, změnu stanov v rozporu s kogentními ustanoveními zákona a rozhodnutí v záležitosti, která nepatří do jeho působnosti), se podle § 1221 o. z. použije i v poměrech společenství vlastníků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4639/2018, uveřejněné pod číslem 84/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 26 Cdo 2275/2021). Rozhodnutí, na která se hledí, jako by nebyla přijata, jsou označována jako nicotná (nulitní), nevyvolávají žádné právní následky, nikoho nezavazují, nemohou konvalidovat. Z procesního hlediska pak vyplývá, že zjistí-li soud v průběhu řízení o vyslovení neplatnosti orgánu právnické osoby, že na rozhodnutí se hledí, jako by nebylo přijato, rozhodne i bez návrhu o tom, že o rozhodnutí orgánu nejde, aniž by musel současně zamítat návrh na vyslovení jeho neplatnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1817/2016, uveřejněné pod číslem 46/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

18. Jelikož navrhovatel v řízení zpochybnil, že napadené usnesení bylo přijato, správně se soud prvního stupně zabýval otázkou, zdali jej shromáždění účastníka přijalo. Rozhodnutí shromáždění vlastníků je ve smyslu § 545 o. z. právním jednáním (je projevem vůle shromáždění a vyvolává právní následky, které právní řád s takovým projevem vůle spojuje - srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu z 11. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 445/2018, nebo ze dne 25. 8. 2021, sp. zn. 27 Cdo 395/2020), vztahuje se na něj i úprava zdánlivých právních jednání obsažená v § 551 až § 554 o. z. V případě, že by napadené usnesení přijato nebylo, chyběla by vůle jednající osoby, tedy vůle shromáždění (§ 551 o. z.) a šlo by jednání zdánlivé. Důsledek zdánlivosti je obdobný jako důsledek nicotnosti. Je-li v průběhu řízení o neplatnost rozhodnutí shromáždění vlastníků zjištěno, že rozhodnutí je zdánlivé, rozhodne z úřední povinnosti, že o rozhodnutí shromáždění nejde (§ 90 odst. 1 z. ř. s.).

19. S ohledem na vymezený předmět řízení, kdy se navrhovatel domáhal vyslovení neplatnosti, příp. nicotnosti napadeného usnesení o schválení změny stanov účastníka, přezkoumal odvolací soud nejprve závěr soudu prvního stupně o tom, že napadené usnesení bylo shromážděním přijato. Odvolací soud se se závěry soudu prvního stupně v této otázce ztotožňuje a ve stručnosti na ně odkazuje. K závěru o přijetí napadeného usnesení vycházel soud prvního stupně především z listiny přítomných, ze zápisu ze shromáždění a z výslechu členů účastníka (vlastníků bytových jednotek), ať již v pozici členů statutárního orgánu účastníka, nebo v pozici svědků. Skutečnost, že napadené usnesení zachycené v zápise bylo přijato, potvrdili vyslechnutí členové účastníka (ať již v pozici svědků nebo členů výboru). Ti se vyjádřili k průběhu samotného shromáždění, k prezenční listině a k přijetí napadeného usnesení. Současně byla existence napadeného usnesení potvrzena i emailem ze dne 12. 12. 2016 adresovaným advokátní kanceláři, v němž předsedkyně výboru účastníka paní [Anonymizováno] sdělila paní [Anonymizováno] z advokátní kanceláře [Anonymizováno], že změna stanov byla schválena 100 % přítomných vlastníků. Navrhovatel se sice snažil zpochybnit přijetí napadeného usnesení výslechem navržených svědků, jeho přátel, kteří se měli předmětného shromáždění zúčastnit, ovšem soud prvního stupně ve svém rozhodnutí důkladně vysvětlil, proč jejich výslech považoval za účelový a neprovedl jej.

20. Odvolací soud má za to, že navrhovateli se nepodařilo zpochybnit skutkové závěry soudu prvního stupně o tom, že se shromáždění konalo a že přijalo napadené usnesení. Je tomu tak proto, že odvolací soud shledal, že soud prvního stupně hodnotil provedené důkazy způsobem odpovídajícím zákonu, vysvětlil, které důkazy měly pro jeho rozhodnutí význam a které naopak význam neměly a proč tomu tak bylo. Současně soud prvního stupně důkazy zhodnotil v jejich vzájemné souvislosti, uvedl, ke kterým důkazům nepřihlédl a z jakých důvodů a současně vysvětlil, proč nepovažoval výslech navrhovatele za věrohodný. Odvolací soud neměl důvod odchýlit se od úvah a přesvědčení soudu prvního stupně o existenci napadeného usnesení, neboť jeho závěr, že napadené usnesení bylo přijato, vyplývá z pečlivě zhodnocených listinných důkazů, kdy skutečnosti v nich uvedené (především zápis a prezenční listina) jsou souladné s výpověďmi členů účastníka. Soud provedené důkazy hodnotí podle vnitřního přesvědčení. Výslech svědků je založen na věrohodnosti svědecké výpovědi, která je hodnocena s přihlédnutím k tomu, jaký má svědek vztah k účastníkům řízení a k projednávané věci, tomu, jaká je jeho rozumová a duševní úroveň, k okolnostem, jež doprovázely jeho vnímání skutečností, o nichž vypovídá, a to vzhledem ke způsobu reprodukce těchto skutečností a k chování při výslechu, poznatkům získaným na základě hodnocení jiných důkazů. Pokud byl soud prvního stupně přesvědčen o pravdivosti skutečností uváděných vyslýchanými osobami a současně jsou jejich tvrzení souladná s provedenými listinnými důkazy, pak odvolací soud neshledal důvod, proč by tomu tak být nemělo. Stejně jako soudu prvního stupně se odvolacímu soudu jeví jako účelové, pokud navrhovatel až po provedeném výslechu svědků, až po pěti letech od zahájení řízení, navrhl svědky, své přátelé, k prokázání okolností průběhu shromáždění. Pokud navrhovatel zpochybňoval výslech svědka Jiřího Konopy, že v protokole o jeho výpovědi jsou zachyceny jiné skutečnosti, než které při výslechu uvedl, pak odvolací soud uvádí, že i přesto lze z výslechu dalších členů účastníka a z listinných důkazů dovodit závěr soudu prvního stupně o přijetí napadeného usnesení. Odvolací soud považuje závěr soudu prvního stupně o tom, že napadené usnesení o změně stanov bylo shromážděním účastníka dne 12. 12. 2016 přijato za správný.

21. Pokud navrhovatel v průběhu řízení před soudem prvního stupně namítal neplatnost napadeného usnesení z důvodu vadného svolání shromáždění, pak odvolací soud shodně se závěrem soudu prvního stupně konstatuje, že navrhovatel konkrétní námitky neplatnosti spočívající v nedostatcích svolaného shromáždění, tedy vady, které by měly vést k neplatnosti napadeného usnesení z důvodu porušení zákona a stanov, uvedl po tříměsíční lhůtě (§ 1209 odst. 1 o. z.). Lhůta k uvedení konkrétních důvodů, pro něž by měla být vyslovena neplatnost napadeného usnesení je lhůtou hmotněprávní a počíná běžet od okamžiku, kdy se přehlasovaný vlastník dozvěděl o rozhodnutí shromáždění. Navrhovateli bylo přijetí napadeného usnesení známo nejpozději v okamžik, kdy podával návrh (dne 10. 3. 2017), přičemž důvody neplatnosti, které měly spočívat ve vadném svolání shromáždění, uvedl až v podání ze dne 15. 10. 2021, resp. na jednání dne 10. 11. 2022.

22. Soud prvního stupně dále na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že navrhovatel nebyl přítomen na předmětném shromáždění. K závěru o nepřítomnosti navrhovatele na shromáždění dospěl soud prvního stupně na základě zhodnocení listinných důkazů ve spojení s výslechy členů shromáždění. Ohledně hodnocení důkazů odkazuje odvolací soud na svou argumentaci výše, kterou uvedl v odůvodnění tohoto usnesení k otázce přijetí napadeného usnesení. Odvolací soud považoval závěr soudu prvního stupně o nepřítomnosti navrhovatele za správný a plně odkazuje na jeho odůvodnění v této části. Soud prvního stupně zamítl návrh navrhovatele na výslech svědků, přátel navrhovatele, které si na shromáždění pozval, neboť jejich výslech považoval za nadbytečný, přičemž své úvahy řádně odůvodnil. Odvolací soud nedovodil, že by bylo třeba doplnit dokazování o výslechy přátel navrhovatele, kteří měli být na předmětném shromáždění přítomni, neboť z provedeného dokazování lze učinit závěr o nepřítomnosti navrhovatele na shromáždění a ve shodě se soudem prvního stupně považuje odvolací soud jejich výslech za nadbytečný. Správný je tedy závěr soudu prvního stupně, že navrhovatel není přehlasovaným vlastníkem a nemá tak aktivní věcnou legitimaci k podání návrhu na vyslovení neplatnosti napadeného usnesení o změně stanov (§ 1209 odst. 1 o. z.).

23. K navrhovatelem uváděným důvodům nicotnosti napadeného usnesení o schválení změny stanov, kdy dle mínění navrhovatele obsahují nově přijaté stanovy ustanovení, která jsou v rozporu s donucujícími ustanoveními zákona, považuje odvolací soud závěr soudu prvního stupně o tom, že stanovy neobsahují v žádném z namítaných ustanovení rozpor se zákonem, za správný. Soud prvního stupně se s každým navrhovatelem dotčeným ustanovením stanov řádně a pečlivě vypořádal, a odvolací soud na jeho závěry plně odkazuje. Nad rámec řádného odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně se odvolací soud vyjadřuje k těm ustanovením, které navrhovatel zdůraznil ve svém odvolání.

24. Navrhovatel považoval za rozporný se zákonem čl. II. odst. 12 stanov ve znění: „Členové výboru jejichž počet neklesl pod polovinu, mohou kooptovat náhradní členy do nejbližšího zasedání orgánu příslušného k volbě.“ Současná právní úprava SVJ není komplexní, jako tomu bylo podle předchozí úpravy v zákoně o vlastnictví bytů, ke změně došlo v tom smyslu, že se stanoví přiměřené použití ustanovení o spolku (§ 1221 odst. 1 o. z.). Rozsah použití je vymezen tím, že se ustanovení o spolku použijí v případě, kdy z ustanovení o SVJ nevyplývá něco jiného. Odstavec 1 daného ustanovení obsahuje demonstrativní výčet ustanovení o spolku, která se pro SVJ zejména použijí. Ve vztahu k právní úpravě spolku se odkazuje na přiměřené použití zejména ustanovení o svolání, zasedání a rozhodování kolektivních orgánů. V daném případě si shromáždění ve stanovách (čl. II. odst. 12) upravilo shodně s ustanovením § 246 odst. 2 o. z. možnost kooptace členů výboru. Pro rozhodování výboru společenství, který je kolektivním orgánem společenství, je podle § 1221 odst. 1 o. z. možné použít právní úpravu § 246 o. z., která se týká organizace spolku. Čl. II. odst. 12 stanov není v rozporu se zákonem, nýbrž je v souladu s § 246 odst. 2 o. z., jež je možné pro SVJ použít dle § 1221 odst. 1 o. z. Na okraj odvolací soud dodává, že kooptace členů dle uvedeného článku stanov je dočasná, a to vždy do doby, než bude na následujícím shromáždění povolán nový člen výboru.

25. Dále považoval navrhovatel za rozporný se zákonem čl. III. bod 10 stanov ve znění: „K přijetí usnesení o změně prohlášení vlastníka se vyžaduje dohoda dotčených vlastníků jednotek o změně jejich práv a povinností uzavřená v písemné formě. Dohoda nabývá účinnosti, pokud s ní v písemné formě souhlasí vlastníci jednotek s většinou hlasů, i když nejsou stranami dohody.“ Navrhovatel měl za to, že toto ustanovení stanov odporuje § 1169 o. z., neboť změna prohlášení nesmí být provedena shromážděním. Odvolací soud k tomu uvádí, že napadené usnesení o změně stanov bylo přijato dne 12. 12. 2016, tedy před podstatnou novelizací právní úpravy v kontextu celkového pojetí bytového spoluvlastnictví. K novelizaci § 1169 odst. 2 o. z. došlo s účinností od 1. 7. 2020 na základě zák. č. 163/2020 Sb. Od účinnosti novely již do působnosti shromáždění nenáleží změna prohlášení, jako tomu bylo za předchozí právní úpravy. Čl. III. bod 10 stanov obsahuje znění § 1169 odst. 2 o. z. ve znění účinném do 30. 6. 2020 a není tak v rozporu se zákonem, neboť podle tehdejší právní úpravy se ke změně prohlášení vyžadovala dohoda dotčených vlastníků jednotek. Současná úprava změny prohlášení je modifikována tak, že měla-li by se změna prohlášení dotýkat práv a povinností některého vlastníka jednotky ve vztahu k jeho předmětu vlastnictví, musí s takovou změnou písemně souhlasit. Budeli takovýchto dotčených vlastníků více, budou muset souhlasit všichni dotčení vlastníci. Tito vlastníci mohou souhlasit každý formou jednostranného právního jednání, popřípadě společnou dohodou (anebo kombinací - např. dohoda části vlastníků v kombinaci s jednostranným právním jednáním několika dalších vlastníků). Ustanovení čl. III. bod 10 stanov je ve stanovách zařazeno v článku obsahujícím pravomoci shromáždění, ovšem to nic nemění na skutečnosti, že změna prohlášení vlastníka se rozhoduje podle § 1169 o. z.

26. Navrhovatel dále považoval za rozporný se stanovami čl. V. stanov. Tento článek je označený zvláštní způsob rozhodování ve společenství a jeho první věta zní: „Osoba, která je oprávněna shromáždění svolat, může navrhnout v písemné formě, aby vlastníci jednotek rozhodli o záležitostech, které náleží do působnosti shromáždění.“. Toto ustanovení stanov je shodné s ustanovením § 1210 odst. 1 o. z. ve znění účinném do 30. 6. 2020, podle něhož není-li svolané shromáždění způsobilé usnášet se, může osoba, která je oprávněna shromáždění svolat, navrhnout v písemné formě do jednoho měsíce ode dne, na který bylo zasedání svoláno, aby vlastníci jednotek rozhodli o týchž záležitostech mimo zasedání. Čl. V. stanov není v rozporu se zákonem, neboť § 1210 o. z. připouští/připouštěl možnost upravit ve stanovách, aby o záležitostech, o nichž má být rozhodnuto na zasedání, bylo rozhodnuto náhradním způsobem bez zasedání per rollam. Pokud navrhovatel mínil, že stanovy na rozdíl od zákona nevyžadují zákonem stanovený počet (kvalifikovanou většinu) hlasů v případě hlasování per rollam, pak k tomu odvolací soud uvádí, že pokud by výslovné stanovení většiny potřebné pro přijetí usnesení způsobem per rollam ve stanovách absentovalo, nastupuje zákonná úprava dle § 1214 o. z. Při rozhodování vlastníků jednotek mimo zasedání shromáždění se pro přijetí rozhodnutí vyžaduje alespoň (nadpoloviční) většina hlasů všech vlastníků jednotek v domě, s výjimkou případů, kdy zákon stanoví, že většina se počítá z celkového počtu vlastníků jednotek jako osob. Čl. V. stanov není v rozporu se zákonem.

27. Pokud navrhovatel mínil, že i čl. XI. stanov je v rozporu se zákonem, pak soud prvního stupně zcela správně vysvětlil, že čl. IX. stanov (správně má být čl. XI. stanov - pozn. odvolacího soudu, jde o chybu v psaní) nemění charakter společenství. Odvolací soud se s jeho závěry ztotožňuje. Čl. XI. stanov zní: „Společenství vlastníků se zrušuje dnem zániku vlastnického práva ke všem jednotkám v domě, nebo rozhodnutím vlastníků jednotek v případě, že počet jednotek v domě klesne na méně než pět. Při zrušení společenství se neprovádí likvidace, ale práva a povinnosti společenství přecházejí dnem jeho zániku na vlastníky jednotek, a to v poměru dle podílu každého vlastníka na společných částech domu a pozemku. Společenství vlastníků zaniká výmazem z příslušného veřejného rejstříku.“. První a druhá věta v čl. XI. stanov obsahují úpravu způsobů zrušení společenství v souladu s § 1215 o. z. a § 1216 o. z. Poslední věta čl. XI. stanov cituje ustanovení § 185 o. z., podle něhož právnická osoba zaniká dnem výmazu z veřejného rejstříku. Ustanovení pouze konstatuje okamžik zániku společenství, a to okamžikem výmazu z rejstříku společenství. Soud prvního stupně správně vysvětlil dvoufázovost procesu, kdy obecně zrušení právnické osoby je právní skutečností způsobující, že tato již nadále nevykonává činnost, kterou je naplňován účel jejího založení, nýbrž koná kroky nutné ke svému zániku a její zánik nastává výmazem z obchodního rejstříku, a to ke dni výmazu. Stanovy v čl. XI. nemění charakter společenství vlastníků jednotek v případě zániku společenství vlastníků jednotek, neboť poslední věta pouze konstatuje ustanovení § 185 o. z., tedy, že společenství zaniká ze zákona dnem výmazu z rejstříku společenství, tedy konstatuje okamžik zániku právnické osoby. Výmaz má konstitutivní účinek, tj. právnická osoba ztrácí svou právní osobnost a není již nadále způsobilá mít v mezích právního řádu práva a povinnosti a nelze za ni ani právně jednat.

28. Odvolací soud ani v ostatních navrhovatelem namítaných ustanoveních stanov neshledal rozpor se zákonem a ve shodě se soudem prvního stupně je považuje za souladné se zákonem, přičemž na jeho správné odůvodnění ve zbývající části odkazuje. Na okraj odvolací soud uvádí, že návrh navrhovatele je určovacím návrhem a navrhovatel ani netvrdil, jaký naléhavý právní zájem (§ 80 o. s. ř.) nebo zájem hodný právní ochrany (§ 258 o. z.) má na požadovaném určení nicotnosti stanov. Napadené usnesení o změně stanov účastníka bylo přijato dne 12. 12. 2016 a účastník podle změněných stanov postupuje již téměř osm let. Navrhovatel netvrdil, jaká konkrétní újma mu přijetím napadeného usnesení o změně vznikla. Aby bylo možno dovodit závěr o nicotnosti napadeného usnesení, musely by jejich ustanovení být ve flagrantním rozporu se zákonem, což v řízení prokázáno nebylo.

29. Ze všech shora uvedených důvodů z podnětu navrhovatelem podaného odvolání odvolací soud napadené usnesení soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

30. Výrokem II. usnesení soudu prvního stupně bylo rozhodnuto a povinnosti navrhovatele zaplatit účastníkovi náhradu nákladů řízení. Odvolací soud přezkoumal i výrok o náhradě nákladů řízení a dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení je správné. Co se týče námitek navrhovatele, že podání účastníka ze dne 20. 9. 2019 a ze dne 7. 2. 2022 nejsou podáními ve věci, pak odvolací soudu konstatuje, že podání účastníka ze dne 20. 9. 2019 bylo učiněno na výzvu soudu prvního stupně vyjádřit se k žalobnímu návrhu včetně jeho doplnění na jednání konaném dne 11. 9. 2019 (viz protokol ze dne 11. 9. 2019) a podání ze dne 7. 2. 2022 je sice označeno vyjádření k důkazním návrhům navrhovatele, ovšem z jeho obsahu se podává, že účastník se vyjadřuje i věcně, a to k dosavadnímu průběhu řízení a skutečnostem uváděným navrhovatelem.

31. K výroku III. usnesení soudu prvního stupně o nákladech státu za svědečné uložených navrhovateli k úhradě státu, kdy navrhovatel namítal, že svědek soudu předem neoznámil, že bude na jednání cestovat osobním automobilem, odvolací soud uvádí, že v odůvodnění usnesení soudu prvního stupně o přiznání svědečného za cestu k soudu a zpět (čl. 240) je uvedeno, že jízda automobilem byla svědkovi předem schválena.

32. Odvolací soud podle § 1 odst. 3 a § 23 a contrario z. ř. s. a podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl dále o náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem. Účastník byl v řízení úspěšný, proto má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v celkové výši 9 412 Kč, které sestávají z

a. odměny za zastupování advokátem spočívající ve 2 úkonech právní služby (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu) ze základu 50 000 Kč, podle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, vypočtené podle § 7 advokátního tarifu, ve výši 6 200 Kč,

b. 2 režijních paušálů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 600 Kč,

c. cestovným na jednání k odvolacímu soudu a zpět z místa sídla advokáta účastníka vlakem z Plzně do Prahy a zpět celkem 458 Kč (2 x 229 Kč),

d. náhrada advokáta za čas promeškaný cestou k soudu a zpět na jednání v rozsahu 6 půlhodin po 100 Kč za půlhodinu, tj. celkem 600 Kč, (§ 14 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif),

e. náhrady za 21 % DPH ve výši 1 554 Kč.