o určení, že první žalovaný je společníkem čtvrté žalované, k odvolání žalovaného 3) proti rozsudku Krajského soudu Českých Budějovicích ze dne 19. prosince 2023 č. j. 32 Cm 228/2023-77,

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl tak, že „Určuje se, že [Jméno žalované A] je společníkem společnosti [právnická osoba], IČO [IČO advokáta E], sídlem [adresa], [Jméno žalované C], s obchodním podílem o velikosti 20 % odpovídajícím splacenému vkladu ve výši 40 000 Kč na základním kapitálu společnosti.“ (výrok I.), „První žalovaný a druhá žalovaná jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně polovinu plné náhrady nákladů řízení ve výši 25 420 Kč.“ (výrok II.), „První žalovaný a třetí žalovaný jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně polovinu plné náhrady nákladů řízení ve výši 25 420 Kč.“ (výrok III.), „Ve vztahu mezi žalobkyní a čtvrtou žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů tohoto řízení.“ (výrok IV.).

2. Soud prvního stupně žalobě zcela vyhověl. Náhradově nákladový výrok odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož má zcela úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených na uplatnění práva. Pouze ve vztahu ke 4. žalované soud shledal důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 150 o. s. ř., pro které mimořádně náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť společnost je účastníkem řízení o určení, kdo je společníkem, jen proto, aby bylo rozhodnutí závazné i vůči ní, aby mohl být proveden odpovídající zápis do obchodního rejstříku. Přiznání náhrady by se v tomto případě navíc dotklo i poměrů žalobkyně, která je také společníkem společnosti. Jelikož v řízení soud společně projednával dvě samostatné právní věci týkající se dvou stejně velkých obchodních podílů, rozdělil soud povinnost k náhradě mezi 2. žalovanou a 3. žalovaného ve stejném poměru na dvě poloviny s tím, že 1. žalovaný jako účastník obou smluv o převodu podílu má povinnost hradit náklady s nimi společně a nerozdílně. Soud proto neshledal důvod, aby všichni žalovaní hradili celou náhradu nákladů řízení solidárně, ale aby byla mezi ně rovnoměrně rozdělena. Celková výše nákladů řízení činí 50 840 Kč. Skládá se z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, z odměny za tři úkony právní služby po 15 980 Kč vycházející z tarifní hodnoty ve výši 1 916 400 Kč (20% podíl na vlastním kapitálu společnosti k 31. 12. 2022) a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 3 adv. tarifu. Tarifní hodnota vychází z § 8 odst. 1 adv. tarifu, neboť v souladu se závěry nálezu Ústavního soudu ČR z 8. 3. 2023 sp. zn. I. ÚS 328/2022 je třeba i v řízeních o určení vlastnického práva k obchodnímu podílu vycházet ze skutečnosti, že se jedná o penězi ocenitelnou věc. Jelikož nebyl předložen znalecký posudek na ocenění podílu, vycházel soud z důvodu hospodárnosti z výše vlastního kapitálu společnosti podle účetní závěrky.

3. Proti usnesení soudu prvního stupně jen ohledně náhradově nákladového výroku III. podal žalovaný 3) odvolání. V odvolání uvedl, že žalovaný č. 3) se při uzavírání předmětné smlouvy o převodu částí rozděleného obchodního podílu na žalované č. 4) žádného porušení práva nedopustil, narozdíl od žalovaného č. 1). Důvodem odvolání je ale především skutečnost, že žaloba byla podána nedůvodně a předčasně, v době, kdy smlouva, o jejíž posouzení ve sporu šlo, byla ještě platná. Vůči žalovanému č. 3) totiž nikdo, kdo by k tomu byl oprávněn, do podání žaloby účinně neplatnost smlouvy o převodu podílu nenamítl. Žalobkyně tak učinila až prostřednictvím svého právního zástupce až do protokolu na prvním jednání před prvoinstančním soudem. Žalovaný č. 3) namítl, že za dovolání se relativní neplatnosti žalobkyní nelze považovat dopis jejího právního zástupce na základě plné moci udělené mu opatrovnicí žalobkyně, ze dne 12. 5. 2023 (citovaný v odst. 10. odůvodnění rozsudku prvního stupně), protože v této době nebyla ještě tato opatrovnice soudem pravomocně ustanovena (tato skutečnost vyplývá rovněž z chronologického popisu obsaženého v odst. 10. odůvodnění napadeného rozsudku). Žalovaný č. 3) nemůže tedy souhlasit s názorem soudu prvního stupně, že lze přičítat účinky takovému pokusu o právní jednání (dovolání se relativní neplatnosti dříve učiněného právního jednání), který byl proveden v době (konkrétně dne 12. 5. 2023), kdy k tomu jednající ještě nebyl oprávněn (účinky ustanovení opatrovnice žalobkyně nastaly až později, jak soud prvního stupně sám popisuje v odst. 10. odůvodnění napadeného rozsudku). Odvolatel navrhl, aby odvoláním napadený prvoinstanční rozsudek změnil v části III. jeho výroku tak, že žalovaný č. 3) není povinen hradit žalobkyni na nákladech řízení nic a aby doplnil výrok napadeného rozsudku o část IV. tak, že je to žalobkyně, případně žalovaný č. 1), kdo je povinen nahradit žalovanému č. 3) jeho náklady soudního řízení.

4. K odvolání se velmi obsáhle vyjádřila žalobkyně podáním ze dne 19. 2. 2024. Citoval ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 150 o. s. ř. s tím, že k výkladu a aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. se Nejvyšší soud vyjádřil v řadě svých rozhodnutí (např. jeho usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2438/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 2/2014, a dále usnesení ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2880/2013, ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2389/2013, ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2944/2013, a ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 33 Cdo 4520/2014, srov. též Drápal, L., Bureš. J. a kol.: Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck. 2009, str. 1005). Vyložil, že rozhodování o náhradě nákladu sporného řízení je obecně ovládáno zásadou úspěchu ve věci. Odchylka od této zásady je možná podle § 150 o. s. ř. jen tehdy, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele. Těmi se rozumí takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníku řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Musí jít o takové okolnosti, které mají skutečny vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladu řízení. Obdobně se vyjádřil ve svých rozhodnutích i Ústavní soud, který například ve svém rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 2618/21 uvedl, že podle § 150 o. s. ř. platí, že jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. § 150 o. s. ř. zakládá diskreční oprávnění soudu v této otázce, nejedná se však o zcela volnou úvahu soudu, nýbrž jde o ustanovení, podle něhož soud zkoumá, zda ve věci existují zvláštní okolnosti, k nimž je třeba při stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení výjimečně přihlédnout. Uvedené nemůže nic změnit na skutečnosti, že soud musí vycházet při rozhodování o náhradě nákladů řízení ze zásady úspěchu ve věci. jež je pouze modifikována možností soudu použít § 150 o. s. ř., kterou soud mimořádně využije v případech, kdy by důsledná aplikace § 142 o. s. ř. vedla k nepřiměřeným tvrdostem. Ke skutkovým okolnostem vztahujícím se k podanému odvolání uvedla, že soud prvého stupně se v rámci posuzování žalobou uplatněného nároku zabýval mj. otázkou neplatnosti převodu obchodního podílu [Jméno žalované A], tj. žalovaného č. 1 na žalovaného č. 3 [tituly před jménem], ve společnosti [Jméno advokáta E]. Již dopisem ze dne 11. 8. 2022, který byl soudu prvého stupně k důkazu předložen, bylo navrženo žalovanou č. 2, [Jméno žalované B] jednání ohledně převodu obchodního podílu zpět na žalovaného č. 1. což žalovaný č. 3 ve své odpovědi ze dne 31. 8. 2022 odmítl (listina byla též soudu prvého stupně předložena). Na svém odmítavém stanovisku setrval i v následné době, kdy s ním bylo o převodu jednáno ústní formou. Před podáním žaloby uplatnila žalobkyně svůj nárok dopisem ze dne 12. 5. 2023 v rámci jí vznesené námitky neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu ve společnosti, kdy tato námitka byla doručena žalovanému č. 3 dne 17. 5. 2023. V reakci na uvedenou námitku relativní neplatnosti žalovaný č. 3 odpověděl dopisem ze dne 6. 6. 2023, ve kterém argumentoval pouze svým překvapením nad tvrzenou neplatností a eventuálním nárokem na náhradu škody. Uvedenou námitku relativní neplatnosti nehodnotí jako neplatnou, ani neprojevuje zájem věc řešit mimosoudně, kdy nutno podotknout, že by to byl právě on, kdo jako jediný jednatel společnosti mohl svolat valnou hromadu k projednání převodu podílu a ve znění společenské smlouvy s tímto vyslovit souhlas. Podání žaloby žalovanou nelze za daného stavu věci hodnotit v žádném případě jako předčasné, či pro žalovaného překvapující. Žalobkyni za daného stavu věci nezbylo, nežli se svého práva domáhat soudní cestou a je zcela na místě, aby jakožto úspěšné straně sporu jí byly ve smyslu ustanovení § 142 o. s. ř. přiznány náklady řízení. Aplikace ustanovení § 150 o. s. ř. pak není v uvedeném případě na místě. Rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení odpovídá skutkovému stavu věci a je v souladu s příslušnou právní úpravou a platnou judikaturou jak Nejvyššího soudu tak Ústavního soudu, a proto navrhla, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu potvrdil a současně přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení.

5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu (výroku III.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Dle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

7. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení se na prvém místě upravuje pravidlo nerozlučně spjaté s civilním soudním řízením sporným, totiž že procesně neúspěšný účastník řízení nahrazuje (hradí) náklady řízení procesně úspěšné protistrany.

8. V posuzovaném případě odvoláním nenapadeným výrokem zcela vyhověl žalobě, tudíž žalobkyně byla zcela úspěšná. Jak uvedl soud prvního stupně v rámci odůvodnění meritorního výroku: „Ze tří dopisů z 12. 5. 2023 včetně dodejky z 17. 5. 2023 bylo zjištěno, že právní zástupce [tituly před jménem] za žalobkyni namítl vůči 1. až 3. žalovaným neplatnost smlouvy o převodu obchodního podílu pro absenci jejího souhlasu. … Tvrzení 3. žalovaného, že nevěděl o nezákonnosti jednání opatrovníka žalobkyně, není bez dalšího relevantní, neboť nabyvatel podílu v obchodní korporaci, který má nabýt od osoby, jež je má majetek ve společném jmění, si musí počínat obezřetně tak, aby si ověřil i souhlas druhého manžela s převodem majetku, tedy nespokojit se jen s tvrzením převodce (viz závěry usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 9. 2019 sp. zn. 7 Cmo 195/2017 - Obchodněprávní revue 1/2020 str. 68; (1) společník v obchodní společnosti, jehož obchodní podíl je ve společném jmění manželů, je ve smyslu § 145 odst. 2 obč. zák. omezen v nakládání, včetně převodu, s obchodním podílem, a to pod sankcí relativní neplatnosti právního jednání, (2) na posouzení dobré víry nabyvatele obchodního podílu nelze aplikovat dosavadní judikaturu o ochraně práv nabyvatelů nemovitého majetku, tedy osob, které nevěděly a ani nemohly vědět, že převáděná věc je ve společném jmění manželů, a které vycházely ze stavu zápisu v katastru nemovitostí, neboť společníkem společnosti je pouze jeden z manželů, který se také jako společník zapisuje do příslušeného obchodního rejstříku vedeného soudem, přičemž takový zápis společníka, výši jeho vkladu a velikosti obchodního podílu je potud zápisem deklaratorním). V této věci přitom žalovaný věděl, že žádný souhlas žalobkyně neudělila a ani udělit nemohla.“ Stěžejní odvolací námitka o nedůvodnosti žaloby či o její předčasnosti je tedy zcela právně irelevantní, nepodal-li odvolatel odvolání současně i do výroku, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé. Uvažovat v daném případě nelze ani o aplikaci § 150 o. s. ř., neboť ten míří na zcela výjimečné situace, což není posuzovaný případ.

9. Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu (výroku III.) potvrdil jako věcně správné.

10. Ohledně náhrady účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, v souladu se zásadou úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 o. s. ř.) platí, že jejich náhrada náleží v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni. Ty sestávají z odměny advokáta za 1 úkon právní služby - vyjádření k odvolání, přičemž - u odvolání proti rozhodnutí ohledně náhrady nákladů řízení je odměna snížená o polovinu dle 11 odst. 2 písm. c/ vyhlášky a činí proto v daném případě 7 990 Kč a dále mu náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč K tomu je třeba přičíst ještě náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 1 740,90 Kč; celkem se jedná o částku ve výši 10 030,90 Kč, jež je třetí žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta coby zástupce.