o žalobě na zaplacení 2 234 195,23 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. ledna 2024, č. j. 67 Cm 84/2023-63,

1. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne 7. 8. 2023 domáhá zaplacení částky ve výši 2 234 195,23 Kč s příslušenstvím coby akcionářka společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO] a žalovaní jsou jejími bývalými akcionáři. Spolu s žalobou podala žalobkyně „urgentní“ návrh na nařízení předběžného opatření.

2. Usnesením ze dne 8. srpna 2023 č. j. 67 Cm 84/2023-8 soud prvního stupně (dále též jen „soud“) vyhověl návrhu na nařízení předběžného opatření a žalovanému ad 1) zakázal nakládat s jednotkou č. 1974/26…zejména ji zcizit, zatížit zástavním právem, věcným břemenem…. (výrok I.), vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 111 710 Kč (výrok II.) a uložil žalobkyni zaplatit České republice - Městskému soudu v Praze za návrh na nařízení předběžného opatření soudní poplatek ve výši 1 000 Kč (výrok III.) - dále též jen „usnesení - 8“. Usnesení soudu prvního stupně bylo doručeno žalobkyni dne 9. 8. 2023. To znamená, že posledním dne lhůty k zaplacení soudního poplatku za žalobu byl 24. srpen 2023.

3. K námitce litispendence soud prvního stupně však předmětné řízení z důvodu litispendence zastavil, a to usnesením ze dne 16. srpna 2023 č. j. 67 Cm 84/2023-20, jež bylo doručeno žalobkyni dne 17. srpna 2023.

4. K odvolání žalobkyně odvolací soud usnesením ze dne 8. ledna 2024 č. j. 9 Cmo 198/2023-58 (dále též jen „usnesení VSPH“) změnil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. srpna 2023 č. j. 67 Cm 84/2023-20 tak, že řízení zahájené žalobou ze dne 7. srpna 2023 sp. zn. 67 Cm 84/2023 se nezastavuje. Odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že usnesením ze dne 3. listopadu 2023 č. j. 64 Cm 242/2023-51, v právní moci dne 25. 11. 2023, Městský soud v Praze zastavil jiné řízení o zaplacení částky 2 234 195,23 Kč, vedené u něj mezi týmiž účastníky řízení, z téhož právního i skutkového důvodu s tím, že jde o řízení původně zahájené dne 5. 5. 2023 a vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 11 C 149/2023, přičemž. k zastavení tohoto řízení došlo podle § 96 o. s. ř. v důsledku zpětvzetí žaloby žalobkyní učiněného podáním ze dne 11. 10. 2023. V době rozhodování odvolacího soudu již neběželo řízení mezi týmiž účastníky ohledně téhož předmětu řízení, tedy řízení u Městského soudu v Praze sp. zn. 64 Cm 242/2003, jako tomu bylo v době rozhodování soudu prvního stupně v dané věci. Ten potud rozhodl v době svého rozhodování správně. V době rozhodování odvolacího soudu tedy již nebyla dána překážka litispendence ve smyslu § 83 odst. 1 a § 103 o. s. ř.

5. Následně soud prvního stupně v záhlaví označeným usnesením ze dne 23. ledna 2024 řízení zastavil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky I. a II.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že usnesení - 8 bylo doručeno zástupci žalobkyně dne 9. 8. 2023 a soudní poplatek ve lhůtě zaplacen nebyl, proto řízení s odkazem na § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích (dále též jen „z. s. p.“ zastavil.

6. Soud prvního stupně doručil žalobkyni (prostřednictvím jejího zástupce) usnesení VSPH a současně v záhlaví označené usnesení o zastavení řízení (pro nezaplacení soudního poplatku) dne 24. 1. 2024.

7. Dne 1. 2. 2024 uhradila žalobkyně soudní poplatek za žalobu ve výši 111 710 Kč.

8. Proti usnesení soudu prvního stupně podala žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání. Její stěžejní argumentace byla následující:

1) Patnáctidenní lhůta stanovená žalobkyni k úhradě soudního poplatku usnesením - 8, doručeném žalobkyni dne 9. 8. 2023, byla odklizena původním usnesením ze dne 16. 8. 2023, doručeném žalobkyni dne 17. 8. 2023, kterým bylo řízení původně zastaveno, neboť bylo v té době rozhodnutím, jimž se řízení končí. Pakliže soud nejprve vyzval žalobkyni k úhradě soudního poplatku, přičemž v polovině této lhůty následně řízení zastavil, nebyla žalobkyně povinna soudní poplatek hradit, neboť by jej hradila do zastaveného soudního řízení, což by nebylo logické, natož odůvodněné. V předmětné době (ke dni 24. 8. 2023, který byl dle napadeného usnesení posledním dnem k úhradě soudního poplatku) zároveň stále nebylo postaveno najisto, zda jsou k projednání předmětné věci příslušné krajské či okresní soudy, kdy rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o věcné příslušnosti bylo vydáno 22. 8. 2023, žalobkyni pak doručeno o měsíc později dne 21. 9. 2023. V té době přitom stále probíhalo i vedlejší řízení u Obvodního soudu pro Prahu 6 (později dle rozhodnutí Vrchního soudu v Praze u Městského soudu v Praze), které nebylo zastaveno, a ve kterém žalobkyně soudní poplatek za podání žaloby řádně a včas uhradila.

2) Právní hodnocení soudu, dle kterého měla žalobkyně v situaci, ve které i) nevěděla, zda řízení bude probíhat u krajského či okresního soudu, ii) již jednou soudní poplatek zaplatila (a ten byl zároveň následně krácen o 20 %, kdy se pro žalobkyni jedná o částku nikoliv zanedbatelnou) a zejména iii) bylo rozhodnuto v polovině lhůty pro zaplacení soudního poplatku o zastavení řízení, zaplatit opětovně soudní poplatek v téže výši nepřípustným přepjatým formalismem.

3) Per analogiam je Ústavním soudem judikováno, že „Je-li soudem rozhodováno k návrhu účastníka řízení o osvobození od soudního poplatku podle § 138 odst. 1 občanského soudního řádu, je účelem tohoto rozhodování posouzení poměrů účastníka, jakož i svévole nebo zřejmé bezúspěšnosti při uplatňování nebo bránění práva. Do nabytí právní moci tohoto rozhodnutí není tedy otázka povinnosti zaplatit soudní poplatek konečným způsobem rozhodnuta. Pro případ nepřiznání osvobození od soudních poplatků musí být účastníku řízení za účelem možnosti uplatnění práva na soudní ochranu poskytnut reálný časový prostor pro úhradu soudního poplatku a pro pokračování v řízení ve věci samé“ (dle II. ÚS 588/2000, [56/2002 USn.]).Žalobkyně v této souvislosti nevidí žádný rozdíl oproti právě řešené věci, kdy je nepochybné, že i jí musí být poskytnut reálný časový prostor pro úhradu soudního poplatku (tímto prostorem nepochybně není nejistota žalobkyně v důsledku výše uvedených skutečností a zejména utnutí lhůty pro zaplacení soudního poplatku v polovině jejího trvání). Zároveň též platí, že pokud by Vrchní soud v Praze rozhodnul o tom, že věcně příslušné k projednání této věci jsou okresní soudy, řízení by pokračovalo dále u Obvodního soudu pro Prahu 6, ve kterém žalobkyně soudní poplatek řádně a včas uhradila, tudíž by neexistoval důvod, proč by žalobkyně přistupovala k úhradě soudního poplatku i v tomto řízení.

4) Kromě toho žalobkyně soudní poplatek aktuálně, na základě vyjasněného stavu věci a zejména v řádné lhůtě od doručení usnesení Vrchního soudu v Praze o tom, že se řízení nezastavuje, zaplatila.

5) Zároveň soud prvního stupně nepřihlédl k tomu, že výrokem I. usnesení - 8 soud vyhověl návrhu žalobkyně na vydání předběžného opatření, tedy jinými slovy začal jednat ve věci samé. Podle § 9 odst. 4 písm. a) zákona o soudních poplatcích soud pro nezaplacení poplatku soud řízení nezastaví, začal-li již jednat o věci samé. Pod pojem „jednání ve věci samé“ byl přitom Ústavním soudem aprobován nejen postup soudu, který ve věci nařídil jednání či vydal meritorní rozhodnutí, nýbrž i postup, ve kterém soud vyhověl návrhu na vydání předběžného opatření a toto předběžné opatření vydal („Protože soud prvního stupně tím, že předběžné opatření nařídil, začal jednat ve věci samé, nelze již řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavit“ (III. ÚS 865/07 ze dne 31. 5. 2007). V dané věci proto ani z tohoto důvodu nejsou dány důvody pro zastavení řízení.

9. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud zrušil odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

10. K odvolání se vyjádřil žalovaný ad 1) a navrhl usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení potvrdit.

11. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl závěru, že odvolání je důvodné.

12. Podle § 4 odst. 1 písm. a) z. s. p. „Jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení.“ Dle § 7 odst. 1 věta první z. s. p. „Poplatek, …, je splatný vznikem poplatkové povinnosti.“ Podle § 9 odst. 1 z. s. p. „Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, … zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.“

13. Poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem, vzniká již podáním žaloby (odvolání nebo dovolání - viz § 4 odst. 1 z. s. p.) a tímto okamžikem je poplatek také splatný - viz § 7 odst. 1 z. s. p. Účastník by tedy měl poplatkovou povinnost zásadně řádně splnit již při podání samotného návrhu a zaplatit ho společně s tímto návrhem. Povinnost soudu stanovená v § 9 odst. 1 a 2 z. s. p. vyzvat účastníka k úhradě splatného soudního poplatku a poskytnout mu další ("dodatečnou") lhůtu k zaplacení, je tak do jisté míry beneficiem, což ostatně také zdůraznil v řadě svých rozhodnutí i Ústavní soud. Skutečnost, že se jedná o dodatečnou lhůtu (lhůtu "navíc") akcentuje i současná úprava § 9 z. s. p. Podle právní úpravy účinné do 29. 9. 2017 nebyla lhůta, kterou soud stanovil k zaplacení soudního poplatku účastníkovi, jenž svou poplatkovou povinnost nesplnil při podání návrhu na zahájení řízení (žaloby, odvolání, dovolání), propadná. Po jejím marném uplynutí sice soud řízení zastavil (§ 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve znění účinném do 29. 9. 2017), byl-li však poplatek poté zaplacen do konce lhůty k odvolání proti usnesení o zastavení řízení, poplatková povinnost byla splněna a soud toto usnesení zrušil. Po novele zákona o soudních poplatcích provedené zákonem č. 296/2017 Sb., kterým se měnil zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, ve znění pozdějších předpisů, se úprava zpřísnila. Již nejde jen o lhůtu pořádkovou, zákon o soudních poplatcích s účinností od 30. 9. 2017 klade větší důraz na zaplacení poplatku při jeho vzniku, tedy společně s návrhem na zahájení řízení (žalobou, odvoláním, dovoláním). Ochrana účastníka, který poplatek nezaplatil při jeho vzniku, je zabezpečena i nadále existencí výzvy k dodatečnému splnění poplatkové povinnosti v určené lhůtě, soud může řízení zastavit až po jejím uplynutí. Takovou ochranu lze považovat za dostatečnou, nekrátí přístup účastníků k soudu, neboť poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a poplatníkovi nic nebrání, aby ji splnil již při podání žaloby, odvolání, dovolání, jen klade větší důraz na včasné plnění jejich povinností.

14. Výše uvedené závěry obecně platí a odvolací soud se od nich nemá důvodu - ve „standardní situaci“, odchýlit.

15. V daném případě odvolací soud vyšel při svém rozhodování - jednak z účelu posuzované právní úpravy, ale též ze specifik daného případu, jež dle názoru odvolacího soudu není „standardní situací“, na níž míří zpřísněná úprava stran placení soudních poplatků (jak vysvětleno níže). Jinak řečeno odvolací soud se snažil vyložit předmětná zákonná ustanovení tak, aby jeho výklad nebyl přepjatě formalistický, což opakované zapovídá Ústavní soud. Ten ve svém nálezu ze dne 8. 1. 2019 pod sp. zn. III. ÚS 1336/18 výslovně k otázce přepjatého formalismu uvedl, že „…ve své konstantní judikatuře mnohokrát zdůraznil, že orgánům veřejné moci a především obecným soudům netoleruje přepjatě formalistický postup v řízení … Zdůraznil přitom, že obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, vyžaduje-li to účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku, a že povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o výklad obecných norem a ústavních zásad [srov. např. nález ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. Pl. ÚS 21/96 (N 13/7 SbNU 87; 63/1997 Sb.) nebo nález ze dne 3. 2. 1999 sp. zn. Pl. ÚS 19/98 (N 19/13 SbNU 131; 38/1999 Sb.)]. Při použití a výkladu právních předpisů tak nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, neboť v každém z nich je třeba nalézat i právní principy uznávané demokratickými právními státy [viz např. nález sp. zn. I. ÚS 50/03 ze dne 13. 6. 2006 (N 120/41 SbNU 499)].“ (podtržení doplněno odvolacím soudem).

16. Při doslovném jazykovém výkladu zákona (který je vždy pouze prvotním přiblížením při výkladu právní normy) a zcela bez zohlednění speciálních okolností daného případu a bez aplikace uznávaných právních principů, dospěl soud prvního stupně - s formalistickým počítáním stanovené 15ti denní lhůty pro zaplacení soudního poplatku za žalobu k závěru, že tato marně uplynula dne 24. 8. 2024, a byl tak dán důvod pro zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku dle § 9 odst. 1 z. s. p. Takový výklad zákona byl v posuzovaném případě přepjatě formalistický, Ústavním soudem zapovězený, v rozporu s principem spravedlnosti a též v rozporu s účelem a smyslem zákona o soudních poplatcích, a tím pádem byl takový výklad i nesprávný. Účelem a smyslem zákona o soudních poplatcích je totiž větší důraz na včasné plnění poplatkových povinností, přičemž tento důraz je na druhou stranu vyvážen i ochranou účastníka řízení, který poplatek nezaplatil při vzniku poplatkové povinnosti (ochrana účastníka je zabezpečena existencí výzvy k dodatečnému splnění poplatkové povinnosti v určené lhůtě, přičemž soud může dle tohoto ustanovení z tohoto důvodu řízení zastavit až po marném uplynutí této lhůty).

17. Z hlediska principu spravedlnosti, i z hlediska účelu právní úpravy je třeba zohlednit především to (což soud prvního stupně při svém rozhodování vůbec nevzal v úvahu), že v jiném řízení - původně zahájeném dne 5. 5. 2023 a vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 11 C 149/2023 a následně po rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 22. srpna 2023 č. j. Ncp 603/2023-43 o postoupení věci Městskému soudu v Praze, vedeném tímto soudem pod sp. zn. 64 Cm 242/2023, též o zaplacení částky 2 234 195,23 Kč, vedeném mezi týmiž účastníky řízení, z téhož právního i skutkového důvodu, tedy o totožném nároku, byl příslušný soudní poplatek řádně zaplacen již dne 16. 6. 2023 (jak zjistil odvolací soud z vlastní činnosti). Budiž opětovně zdůrazněno, že účelem zpřísněné právní úpravy ohledně plnění poplatkové povinnosti je větší důraz na včasné plnění této povinnosti. Té bylo v daném případě ohledně stejného nároku, jež je předmětem i tohoto řízení (sp. zn. 67 Cm 84/2023), učiněno za dost již dne 16. 6. 2023.

18. Dále je v daném případě třeba akcentovat, že soud prvního stupně zastavil předmětné řízení (sp. zn. 67 Cm 84/2023), byť nepravomocně, již v průběhu stanovené lhůty (cca v polovině běhu lhůty k zaplacení soudního poplatku), a to pro překážku litispendence. S touto okolností se soud prvního stupně vůbec nezabýval. Přitom toto rozhodnutí bylo v době, kdy jej soud prvního stupně učinil, správné (viz usnesení VSPH). Z tohoto hlediska lze akceptovat argument žalobkyně, že by nebylo logické platit soudní poplatek „do zastaveného soudního řízení“, když v daném okamžiku nebylo zcela jasné, resp. uzavřené (pravomocným soudním rozhodnutím), ve kterém soudním řízení bude o stejném nároku žalobkyně vlastně rozhodováno. Žalobkyně by vlastně platila ohledně jednoho stejného nároku (ohledně něhož byla zahájena ale 2 soudní řízení) soudní poplatek de facto 2 x. Takový požadavek je absurdní a nebyl z hlediska účelu právní úpravy zamýšlen.

19. Zdůraznit je třeba i to, že v tomto řízení (vedeném nyní Městským soudem v Praze pod sp. zn. 67 Cm 84/2023) byl příslušný soudní poplatek zaplacen dne 1. 2. 2024, tedy „poslední“ den 15ti denní lhůty, ovšem počítané se zohledněním všech zákonem nepředvídaných skutečností v rámci běhu této lhůty, a to stran zastavení tohoto řízení pro překážku litispendence a následného rozhodnutí o odvolání proti tomuto usnesení. Tedy se zohledněním, kdy byla příslušná rozhodnutí žalobkyni doručena a kdy teprve nabyla právní jistotu ohledně toho, které řízení bude tím, které bude nakonec pokračovat, resp. s vyloučením doby právní nejistoty žalobkyně ohledně toho, ve kterém řízení bude předmětný nárok nakonec projednáván. Shrnuto, žalobkyně vlastně zaplatila soudní poplatek ohledně stejného nároku - jak v původním řízení zahájeném u Obvodního soudu pro Prahu 6, a to dne 16. 6. 2023, tak i v tomto řízení (sp. zn. 67 Cm 84/2023), ohledně něhož bylo rozhodnuto, že bude předmětný nárok definitivně projednáván, a to „poslední“ den 15ti denní lhůty, počítané ovšem se zohledněním právní jistoty žalobkyně.

20. S výše popsanou specifickou situací ovšem předmětné zákonné ustanovení výslovně samozřejmě nepočítá a ani počítat nemůže, což je důsledkem objektivní nemožnosti zákonodárce postihnout, resp. předvídat v právní normě všechny možné potencionální konsekvence různých procesních situací, jež mohou v reálném životě v řízení nastat. Dle pevného přesvědčení odvolacího soudu nebylo záměrem zákonodárce, aby zpřísněné ustanovení § 9 odst. 1 z. s. p. mířilo i na situace, jako je právě tato, tedy aby žalobkyně v této specifické procesní situaci (viz výše) byla sankcionována zastavením řízení. Na podporu uvedeného lze argumentovat i tím, že z právní úpravy nevyplývá, že by bylo úmyslem zákonodárce jakkoliv sankcionovat účastníka řízení (navrhovatele či žalobce), byť zastoupeného profesionálem - advokátem, který podal návrh na zahájení řízení (žalobu) k věcně nepříslušnému soudu, což je i posuzovaný případ. Dle „příkazu“ Ústavního soudu se jedná v popsaném případě - a to by chtěl odvolací soud zdůraznit, přesně o situaci, kdy „obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, vyžaduje-li to účel zákona, .. systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu“ Odvolací soud tedy shrnuje, že je v souladu s principem spravedlnosti - v tomto konkrétním případě, ale i v souladu s účelem zákona (z výše vyložených důvodů), předmětné řízení nezastavit. Ostatně bylo by zcela absurdní, aby žalobkyni, která ohledně stejného nároku zaplatila předmětný soudní poplatek v obou řízeních, tedy de facto 2 x, bylo řízení zastaveno z důvodu nezaplacení soudního poplatku. Takový postup soudů by byl odepřením spravedlnosti.

21. Pro úplnost odvolací soud dodává, že závěr, který učinila odvolatelka z jí odkazovaného usnesení Ústavního soudu ze dne 31. května 2007 sp. zn. III. ÚS 865/07, tedy že nařízením předběžného opatření začal soud jednat ve věci samé, a proto jíž nelze řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavit, není závěrem, jež by přijal v tomto rozhodnutí Ústavní soud (tato otázka nebyla předmětem posuzování Ústavním soudem v rámci podané ústavní stížnosti). To však na výše uvedeném závěru odvolacího soudu nic nemění.

22. Z vyložených důvodů proto odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se řízení nezastavuje. Tím bylo fakticky rozhodnuto též ohledně akcesorických náhradově nákladových výroků, neboť řízení tím, že nebylo zastaveno, pokračuje a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto až v rámci rozhodnutí, jímž se bude řízení končit.