o zaplacení 2 000 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. května 2022 č. j. 78 Cm 73/2021-17,
JUDr. Josef Holejšovský, Ph.D. · předseda senátu · Rozhodnutí ze dne 4. 10. 2023
Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Švantnera a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka ve věci
žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce]
bytem [Adresa žalobce]
zastoupený advokátem [Jméno advokáta A]
sídlem [Adresa advokáta A]
proti
žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného]
sídlem [Adresa žalovaného]
zastoupen advokátem [Jméno advokáta B]
sídlem [Adresa advokáta B]
o zaplacení 2 000 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. května 2022 č. j. 78 Cm 73/2021-17,
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. května 2022 č. j. 78 Cm 73/2021-17 se mění tak, že žaloba na zaplacení částky 2 000 000 Kč s příslušenstvím se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku ve výši 126 797,41 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jeho zástupce - [Jméno advokáta B], advokáta.
1. Žalobou došlou soudu prvního stupně dne 12. 5. 2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 2 000 000 Kč spolu s úrokem 8,5% od 1. 12. 2020 do zaplacení. Uvedl, že se žalovaným uzavřeli smlouvu o převzetí dalšího členského vkladu v družstvu ze dne 2. 8. 2017. Žalobce na základě smlouvy uhradil dne 21. 7. 2017 členský vklad ve výši 2 000 000 Kč. Takto poskytnuté prostředky byly účelově vázány na dokončení projektu [adresa]. Žalovaný doručil žalobci sdělení o vývoji realizace projektu [adresa], z něhož fakticky plyne, že tyto prostředky byly využity v rozporu s uzavřenou smlouvou o převzetí dalšího členského vkladu. Dle mínění žalobce se jednalo o zcela zásadní porušení uzavřené smlouvy, proto žalobce od smlouvy odstoupil a požádal o vrácení poskytnutého plnění, žalovaný však nijak nereagoval. Úroky z prodlení požaduje od měsíce následujícího po odstoupení od smlouvy, tj. od prosince 2020.
2. Městský soud v Praze coby soud prvního stupně rozhodl v záhlaví označeným rozsudkem tak, že „Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 2 000 000 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 1. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.“ (výrok I.), „Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 182 767 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.“ (výrok II.).
3. Soud prvního stupně (dále též jen „soud“) po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobce je členem žalovaného. Dne 2. 8. 2017 uzavřeli účastníci smlouvu o převzetí dalšího členského vkladu v družstvu, na jejímž základě uhradil žalobce žalovanému další členský vklad ve výši 2 000 000 Kč. Představenstvo žalovaného přijalo dne 27. 2. 2017 projekt [adresa] (dále také jen „projekt“). Vrácení dalšího členského vkladu bylo vázáno na realizaci projektu, tj. alespoň 90% projektu koncovým klientům, očekávaný termín dosažení prodeje byl 15. 4. 2019. Další členský vklad měl být žalobci vrácen do 6 měsíců ode dne realizace projektu. Listinou začínající slovy „Dobrý den vážení členové“ ze dne 12. 9. 2020 informoval žalovaný své členy o průběhu projektu. Ke dni 10. 5. 2022 nebyl projekt ukončen. Žalobce odstoupil od smlouvy z důvodu podstatného porušení smlouvy, a požádal žalovaného o vrácení částky 2 000 000 Kč. Žalobce by smlouvu v případě, že by ještě po třech letech nebyl projekt dokončen, neuzavřel.
4. Po zjištění skutkového stavu dospěl soud k závěru, že nárok žalobce je důvodný, vycházel přitom z následujících zákonných ustanovení: § 572 odst. 1 z. o. k., § 2001, 2002 odst. 1, 2004 odst. 1, 2005 odst. 1, věta prvá o. z. Účastníci uzavřeli dne 2. 8. 2017 platnou smlouvu o převzetí dalšího členského vkladu podle § 572 odst. 1. z. o. k. Žalobce na základě smlouvy uhradil žalované další členský vklad ve výši 2 000 000 Kč. Žalobce od smlouvy odstoupil dopisem ze dne 13. 11. 2020 a požádal žalovaného, aby mu poskytnuté plnění vrátil. Soud se zabýval tím, zda žalobce odstoupil od smlouvy platně a zda má z tohoto důvodu nárok na vrácení žalobní částky. Od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon (§ 2001 o. z.). Ve smlouvě si účastníci možnost odstoupení od smlouvy nesjednali. Právo na odstoupení od smlouvy z důvodu porušení povinnosti vznikne, jakmile je povinnost porušena. Zákon umožňuje odstoupit od smlouvy v případě, že druhá strana poruší podstatným způsobem smlouvu. Porušení smlouvy, které je důvodem zrušení závazku odstoupením, v žádném případě nemůže být bagatelní. Musí jít o natolik podstatné porušení smluvních povinností, že by druhá strana smlouvu vůbec neuzavřela, kdyby takové porušení smluvních povinností předpokládala. Kdy jde o podstatné porušení smluvní povinnosti, určuje zákon. Soud dovodil, že vůči žalobci byla smlouva porušena podstatným způsobem. Žalobce uhradil další členský vklad dle smlouvy s tím, že byl srozuměn, že jsou jím vložené finanční prostředky vázány na dokončení projektu, tj. prodeje alespoň 90% projektu koncovým uživatelům (čl. 3 odst. 3.3. smlouvy) a dále byl srozuměn s tím, že mu vložené finanční prostředky budou vráceny do 6 měsíců ode dne realizace projektu (čl. 4 odst. 4.1. smlouvy). Očekávaný termín dosažení prodeje byl dne 15. 4. 2019. Ke dni 10. 5. 2022 nebyl projekt dokončen. Žalobce by smlouvu neuzavřel, pokud by projekt nebyl dokončen do třech let od uzavření smlouvy. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala (§ 2002 odst. 1 o. z.). K realizace projektu nejenže nedošlo ke dni 13. 11. 2020, kdy žalobce od smlouvy odstoupil, tedy více jak rok a půl od očekávaného termínu dosažení prodeje, ale nedošlo k němu ani ke dni vyhlášení rozsudku. Termín dosažení prodeje do 15. 4. 2019 je sice ve smlouvě charakterizován jako termín „očekávaný“, tedy lze o něm uvažovat jako o termínu předpokládaném, nikoliv závazném, který nemusí být dodržen v konkrétní uvedený den, nýbrž může být o něco překročen, avšak nemůže být překročen o roky, jako tomu bylo v daném případě o rok a půl s tím, že ještě ke dni vyhlášení rozsudku není projekt dokončen. Žalovaný musel při uzavření smlouvy vědět, že by žalobce k uzavření smlouvy nepřistoupil, pokud by k prodeji dle projektu nedošlo v termínu, který přesáhl očekávaný termín dokončení o více jak o rok a půl, když mu vložené finanční prostředky měly být vráceny do 6 měsíců ode dne realizace projektu. Navíc ani ke dni vyhlášení rozsudku nebyl projekt dokončen. V řízení bylo dle soudu prokázáno, že došlo k podstatnému porušení povinnosti a žalobce, vůči němuž byla povinnost porušena, od smlouvy platně odstoupil (§ 2002 odst. 1 o. z.). Závazky ze smlouvy byly odstoupením od smlouvy zrušeny od počátku (§ 2004 odst. 1 o. z.) a práva a povinnosti ze smlouvy zanikly (§ 2005 odst. 1 věta prvá o. z.), žalovaný je povinen vrátit žalobci poskytnuté plnění. Nárok žalobce byl důvodný a soud žalobě vyhověl a žalovanému uložil povinnost k úhradě žalobní částky včetně příslušenství představující zákonný úrok z prodlení z žalobní částky ode dne následujícího marného uplynutí splatnosti dle výzvy žalobce (dopis žalobce) dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (§ 1958 odst. 2 a § 1970 obč. zák.).
5. Proti usnesení soudu prvního stupně podal žalovaný včasné odvolání. Jeho stěžejní argumentace je následující:
1) Soud nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b nebo § 175 odst. 4 části první věty za středníkem, když právě spis Městského soudu v Praze sp. zn. MSPH 60 INS 8419/2021 dokládá, že k dokončení projektu nedošlo především průtahy v činnosti Městského soudu v Praze soudním jednání, a dále nesprávným postupem Městského soudu, kdy jeho rejstříkové oddělení na základě nesprávných podkladů neoprávněných osob umožnilo provést změny zápisů ve společnostech, které projekt výstavby rodinných domů v [Anonymizováno] prováděly. A došlo tak k vytunelování projektu. Jednalo se o společnosti [právnická osoba]., IČO: [IČO], a její dceřiné společnosti [právnická osoba] IČ: [IČO] a [právnická osoba], IČ: [IČO] Žalovaný a vlastník společnosti [právnická osoba]., tak v důsledku činnosti a následné nečinnosti Městského soudu v Praze ztratili kontrolu nad projektem. Žalovaný a dlužník žalovaného se podanými žalobami právě u Městského soudu v Praze ve věcech 79 Cm 74/2020 a 77 Cm 52/2020 od samého počátku brání, poukazují na nicotnost právních aktů, které umožnily vytunelování projektu výstavby [právnická osoba] v [Anonymizováno], a to žalobami na nicotnost rozhodnutí valných hromad, které vedly ke „zhavarování“ projektu výstavby rodinných domů v [Anonymizováno]. Městský soud v Praze, ale nebyl schopen ve věci nařídit a provést jediné jednání. Činnost a nečinnost Městského soudu v Praze je ale okolnost stojící zcela mimo sféru vlivu žalovaného, mající charakter zásahu vyšší moci. Nemůže se tak jednat o žádné porušení povinností žalovaným.
2) Soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, když došel k závěru, že odstoupení bylo po právu, když po právu nebylo. Žalovaný žalobci nikdy neslíbil, do kdy přesně bude projekt výstavby rodinných domků dohotoven. Ani to u takto rozsáhlého projektu nelze. Podmínky vrácení následného členského vkladu byly jasně podmíněny dokončením a prodejem rodinných domů, což vyplývá i z logiky věci. Pokud žalobce poskytnul žalovanému finanční prostředky, aby je použil na realizaci projektu - výstavbu rodinných domů v Praze [Anonymizováno], nemůže je žalovaný žalobci vrátit dříve, než dojde k prodeji rodinných domů. Jestliže je prostaví, pořídí za ně část přípravy projektu a výstavby, nezíská žalovaný finanční prostředky dříve, než budou stavby prodány. Tato podmínka je zcela zřejmá od začátku, a byla zřejmá i žalobci. Žalovaný ničeho o své vůli neporušil, žalobce ani nalézací soud ani nedokázal identifikovat, jakou svou povinnost měl žalovaný porušit. Nalézací soud stále ve odůvodnění v odstavcích 27 až 29 cituje „porušení povinností“, dále v odstavci 30. konstatuje, že v řízení bylo prokázáno podstatné porušení povinností“, ale nikde není slůvko zmínky - jaké.
3) Vrácení vkladu žalobci je vázáno na 2 podmínky - realizaci projektu - což znamená prodej 90% stavěných domů v Satalicích a po schválení představenstva žalovaného. Následně pak v termínu 6 měsíců od schválení (čl. 3 Smlouvy o převzetí dalšího členského vkladu v družstvu ze dne 21. 7. 2017). Nedošlo tak k nesplnění ani jedné z povinností. Naopak - prodej 90% projektu závisí plně od aktivity či neaktivity Městského soudu v Praze a insolvenčních správců ve věci MSPH 60 INS 8419/2021, které ale předcházelo závadné jednání soudu ve věcech změn v obchodním rejstříku společností: [právnická osoba]., IČO: [IČO], a její dceřiné společnosti [právnická osoba] IČ: [IČO] a [právnická osoba], IČ: [IČO].
4) Odstoupení žalobce od smlouvy nebylo po právu. Žalobce vůči žalovanému žádnou splatnou pohledávku nedrží. Důvody pro odstoupení od smlouvy o následném členském vkladu nenastaly. Žalobce není ve vztahu k žalovanému spotřebitel. Zároveň nenastaly ani důvody pro odstoupení od smlouvy podle § 2001 až § 2005 násl. o. z.
5) Žalobcem tvrzené odstoupení od smlouvy je nicotné, právní účinky vůči žalovanému nevyvolalo.
6) Žalobce netvrdí žádné konkrétní důvody hrubého porušení smlouvy podstatným způsobem, v čem, v jakém jednání žalovaného mělo toto porušení spočívat. Žalobce pouze obecně odkazuje na průběžnou informaci žalovaného svým členům.
7) Žalobce rovněž nevyzval žalovaného k poskytnutí přiměřené jistoty podle § 2002 odst. 2 o. z.
8) Žalovaný naložil s následným členským vkladem plně v souladu s uzavřenou smlouvou o následném členském vkladu.
6. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud rozsudek změnil tak, že žaloba se zamítá.
7. Vrchní soud v Praze jako odvolací soud v rámci provedeného jednání přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.
8. Primárně odvolací soud konstatuje, že dokazování provedené soudem prvního stupně bylo provedeno v dostatečném rozsahu a i dostatečně byl zjištěn skutkový stav. Právní závěry soudu prvního stupně však nejsou správné.
9. Z listiny nazvané „Investiční záměr - obytný soubor [adresa]“ vyplývá, že na developerském projektu [adresa]. se podílí resp. jeho vlastníkem je [Jméno žalovaného]“, přičemž zhotovitel bude určen na základě veřejné soutěže a termín realizace je 03/2017 - 09/2018. Dále je z obsahu zřejmé, že jde o projekt výstavby 16ti rodinných domů v předmětné lokalitě [adresa], přičemž podle „postupu realizace projektu“ jsou jednotlivé etapy tyto: „zajištění financí, vydání UR, DPS, vydání stavebního a vodoprávního povolení, vyřešení veškerých kroků prodeje, realizace I. etapy - předpoklad do dokončení stavby je 12 - 18 měsíců od zahájení, marketing a propagace, prodej, předání domů“. Uveden je i předpokládaný výnos - zisk družstva v rozmezí 14,40 - 16.80%. Ze smlouvy o převzetí dalšího členského vkladu v družstvu mezi žalobcem a žalovaným uzavřené dne 2. 8. 2017 (dále i jen „Smlouva“) vyplývá kromě jiného i to, že „člen družstva má zájem převzít závazek k poskytnutí dalšího členského vkladu účelově vázaného na Projekt ve výši 2,000.000,- Kč“. Podle čl. 3.3 uvedené smlouvy „vrácení dalšího členského vkladu je vázáno na realizaci Projektu tj. prodej alespoň 90% Projektu koncovým klientům; očekávaný termín dosažení prodeje je 15.4.2019“. Ohledně vrácení dalšího členského vkladu se strany Smlouvy dohodly, že „další členský vklad bude členovi družstva vrácen do 6 měsíců ode dne realizace projektu, dle podmínek uvedených v čl. 3.3 této Smlouvy“ (viz čl. 4.1 Smlouvy), a dále že „člen družstva obdrží po splnění Podmínek vrácení finanční prostředky odpovídající Výši Dalšího členského vkladu upraveného o projektový výnos určený z poměru Výše dalšího členského vkladu k výši dalších členských vkladů ostatních členů Družstva“ (viz čl. 4.2. Smlouvy). Metodika výpočtu projektového výnosu je uvedena v čl. 4.3 a 4.4 Smlouvy. Podle čl. 6 odst. 4 - 5 Stanov předmětného družstva - žalovaného (v rozhodném znění) „další členské vklady jsou projektově vázány; specifikace a parametry projektů a tím i dalších členských vkladů včetně jejich výše jsou dána rozhodnutím představenstva; o převzetí povinnosti k dalšímu členskému vkladu uzavře družstvo se členem písemnou smlouvu; smlouva obsahuje zejména údaje o výši peněžitého vkladu“….“způsob vypořádání dalšího členského vkladu, označení projektu, ke kterému se další členský vkladu váže“.
10. Podle § 563 odst. 2 a 3 z. o. k. (v rozhodném znění) „určí-li tak stanovy, může se člen podílet na základním kapitálu jedním nebo více dalšími členskými vklady…členský vklad je tvořen součtem základního členského vkladu a všech dalších členských vkladů“. Podle § 572 z. o. k. „o převzetí povinnosti k dalšímu členskému vkladu uzavře družstvo se členem písemnou smlouvu. Smlouva obsahuje údaje o výši peněžitého vkladu nebo o tom, jaká věc tvoří předmět nepeněžitého vkladu a jeho ocenění, způsob jeho ocenění a lhůtu pro splnění vkladové povinnosti. Není-li vypořádání dalšího členského vkladu za trvání členství dohodnuto ve smlouvě o dalším členském vkladu, nelze za trvání členství další členský vklad nebo jeho část vracet ani jinak vypořádávat.“
11. Z citovaných ustanovení zákona vyplývá, že člen družstva se může na základním kapitálu družstva, v zásadě sloužícího k naplňování činnosti družstva resp. k činností předmětu podnikání družstva, podílet i dalším členským vkladem za podmínek zákona a stanov družstva a za podmínek smlouvy o převzetí povinnosti k dalšímu členskému vkladu. Předmět dalšího členského vkladu se stává majetkem družstva, v případě peněžitého plnění se toto stává majetkem družstva. V zásadě se další členský vklad členovi za trvání družstva nevrací, výjimkou je, že se na tom družstvo se členem dohodne ve smlouvě o dalším členském vkladu. V daném případě k takové dohodě došlo, pročež pro vrácení dalšího členského vkladu požadovaném žalobou žalobce po družstvu je rozhodná výše jmenovaná smlouva ze dne 1. 8. 2017. Z této smlouvy, jakož i ze všech okolností k ní se vážících (viz shora citovaný Investiční záměr a Stanovy družstva) je zřejmé, že další vklady členů předmětného družstva byly navázány na Projekt výstavby rodinných domů v [Anonymizováno]. Tedy na určitý segment podnikání družstva. Ostatně mezi stranami nejsou sporné skutečnosti vážící se ke vzniku členství žalobce v družstvu ani k přijetí a splacení jeho závazku k dalšímu vkladu. Mezi stranami je sporná „jen“ otázka, zda byla ve smyslu § 2002 odst. 1 o. z. porušena žalovanou coby stranou smlouvy o dalším členském vkladu podstatným způsobem tato smlouva. Podle § 2002 odst. 1 o. z. „podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není“. Soud prvního stupně na základě tvrzení a výslechu žalobce uzavřel, že ten by byl Smlouvu neuzavíral, kdyby byl věděl, že svůj vklad nedostane zpět po termínu očekávaného dokončení projektu - dosažení prodeje - 15. 4. 2019. Nicméně, zásadní pro danou věc z uvedeného hlediska je, zda ve smyslu 2002 odst. 1 o. z. strana porušující smlouvu - družstvo - žalovaný, již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana - člen družstva - žalobce, smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala. Ani z tvrzení žalobce, tím spíše pak žalovaného, a potažmo ani z provedeného dokazování nijak nevyplývá, že by družstvo v době uzavírání smlouvy jakkoli mělo vědomost o tom, že projekt nebude v předpokládaném termínu dokončen, pročež by člen družstva - žalobce proto Smlouvu neuzavřel. Jinak řečeno, žádné tvrzení, tím spíše prokázané skutečnosti nesvědčí o tom, že by již v době uzavření smlouvy bylo jasné resp. bylo velmi pravděpodobné, že projekt nebude včas dokončen a že toto by pro žalobce znamenalo, že se k dalšímu vkladu Smlouvou nezaváže. I jen tento důvod jest dostatečným pro zamítnutí žaloby, neboť i jen z tohoto důvodu nemohlo žalobcem dojít k účinnému odstoupení od Smlouvy, a tudíž ani ke vzniku povinnosti družstva vrátit mu zaplacený další členský vklad.
12. Zásadní pro danou věc je posouzení, zda podmínky převzetí závazku k dalšímu vkladu žalobcem byly takové, že z důvodu nedokončení projektu [adresa] v předpokládaném termínu vzniklo právo žalobci od Smlouvy odstoupit a požadovat vrácení dalšího členského vkladu. Odvolací soud dospěl k závěru, že nikoli. Jak vyplývá z provedených důkazů, je předmětné družstvo čistě podnikatelským družstvem založeným za účelem podnikání, přičemž další členský vklad jeho členů sloužil v předmětné době k realizaci developerských projektů, tedy k realizaci podnikatelské činnosti. Tato činnost sama v sobě zahrnuje značnou míru tzv. podnikatelského rizika, tedy rizika, že určitý podnikatelský projekt se nebude realizovat či se bude realizovat jinak, než bylo původně předpokládáno, že nepřinese zisk podnikateli, ale může být ztrátovým apod. O podnikatelském charakteru byl žalobce v době uzavření Smlouvy a v době splacení dalšího členského vkladu dostatečně informován, když tento charakter vyplývá ze všech výše citovaných dokladů i dalších soudem prvního stupně provedených důkazů. I samotná účast žalobce dalším vkladem na základním kapitálu družstva byla investičním činem člena družstva očekávající „zisk“ resp. majetkový benefit, a to s ohledem na výše citované ust. Čl. 4.2 až 4.4 Smlouvy, podle nichž by členovi družstva při splnění podmínek byl vrácen další členský vklad upravený o projektový výnos. Účelem dalšího členského vkladu (z pohledu člena družstva) bylo tedy dosažení tzv. projektového výnosu, z čehož je zřejmá vazba vrácení dalšího členského vkladu na podnikatelsky nejistou realizaci předmětného projektu [adresa] Jak podle Smlouvy, tak i podle Stanov družstva se další vklad žalobce vztahoval ke konkrétnímu projektu („další členské vklady jsou projektově vázány viz. čl. 6 odst. 4 Stanov“, podle čl. 1.1 Smlouvy představenstvo ve smyslu stanov Družstva dne 27. 2. 2017 přijalo projekt „[adresa]“). V uvedeném kontextu je tedy nutné vykládat čl. 3.3 Smlouvy o tom, že „vrácení dalšího členského vkladu je vázáno na realizaci Projektu tj. prodej alespoň 90% Projektu koncovým klientům; očekávaný termín dosažení prodeje je 15.4.2019“. Nelze souhlasit se soudem prvního stupně v tom, že projekt mohl být zdržen maximálně o několik měsíců. Naopak, základním předpokladem vzniku práva člena na vrácení dalšího členského vkladu byla realizace nejméně 90% projektu, k tomu však dosud nedošlo. Základní (smluvní) předpoklad vrácení dalšího vkladu nebyl v daném případě splněn. Uvedení očekávaného termínu dosažení prodeje je potud nutné vnímat jako přibližné určení realizace projektu resp. prodeje postavených domků, určení plánovaného termínu, kdy z podnikatelského rizika družstva vyplývá, že k realizaci projektu nemusí dojít vůbec či ve zcela jiném termínu. Právo na vrácení členského vkladu tedy žalobci nevzniklo ani ze Smlouvy (ve spojení se Stanovami družstva a zákona viz § 572 odst. 2 z. o. k.), ale ani z důvodu vrácení plnění ze smlouvy na základě odstoupení ze smlouvy dle § 2001 až 2005 o. z. K odstoupení nedošlo účinně, protože nedošlo k jejímu porušení, tím spíše nedošlo k podstatnému porušení, protože termín realizace projektu byl toliko orientační a jeho nedodržení porušení smlouvy neznamená. Žalobce - člen družstva si musel být vědom charakteru své „investice“ - dalšího členského vkladu, vázané na podnikání družstva, když výsledek podnikání je vždy nejistý.
13. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno v jeho výroku.
14. Ohledně náhrady účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, v souladu se zásadou úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 o. s. ř.) platí, že jejich náhrada náleží úspěšnému žalovanému. Žalobce je tudíž povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku, jež sestává z odměny advokáta za tyto úkony právní služby á 16 300 Kč ve výši 97 800 Kč (příprava a převzetí zastoupení ze dne 2. 7. 2021, odpor proti platebnímu rozkazu z 2. 7. 2021, účast na jednání konaném před soudem prvního stupně dne 10. 5. 2022, odvolání proti rozsudku ze dne 7. 6. 2022, žádost o osvobození od soudního poplatku (1/2), odvolání proti usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků (1/2) a účast na jednání konaném před odvolacím soudem dne 4. 10. 2023, přičemž za jeden úkon právní služby dle § 7 bod 6 ve spojení s § 8 odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb. /dále jen „vyhláška“/ náleží odměna 16 300 Kč), náhrady za promeškaný čas 2x 800 Kč, celkem 1 600 Kč, náhrady cestovného 1 584,93 Kč a 1 706,32 Kč - celkem 3 291,25 Kč a náhrady hotových výdajů v celkové výši 2 100 Kč (náhrada hotových výdajů činí za jeden úkon právní služby dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky 300 Kč), celkem se jedná o částku ve výši 104 791,25 Kč a k tomu je třeba přičíst ještě náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 22 006,16 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.); celková částka náhrady tedy činí 126 797,41 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné jen za podmínek § 237 o. s. ř.; lze je podat do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně.