o návrhu na zrušení usnesení shromáždění účastníka ze dne 29. 6. 2023, in eventum na určení neplatnosti shromáždění, o odvolání navrhovatelů proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 12. 2023, č. j. 37 Cm 220/2023-124,

1. Návrhem ze dne 29. 9. 2023 se navrhovatelé vůči [Jméno advokátky B] (dále také jen „společenství“ nebo také jen „účastník“) domáhali, aby soud rozhodl, že usnesení shromáždění společenství ze dne 29. 6. 2023, kterým bylo rozhodnuto o snížení pokuty za neprovedení vyúčtování včas dle zák. č. 67/2013 Sb., z částky 50 Kč na den na částku 1 Kč na den od 1. 7. 2023 se zrušuje, eventuálně aby byla vyslovena neplatnost takového usnesení. Navrhovatelé uvedli, že jsou členy společenství, vlastní ve společném jmění manželů bytovou jednotku č. [Anonymizováno] Dle navrhovatelů je přijaté rozhodnutí nezákonné, neboť je v rozporu s právními předpisy kogentního charakteru. Uvedli, že vůči účastníkovi uplatňují právo na předložení řádného vyúčtování nákladů a záloh na služby spojené s užíváním bytové jednotky za rok 2019, u Okresního soudu v Hradci Králové zahájili pod sp. zn. 15 C 98/2021 řízení o uložení povinnosti účastníkovi předložit navrhovatelům řádné vyúčtování služeb. Současně zmínili další spory, které vedou se společenstvím s tím, že všechny vycházejí z nikoliv řádného vyúčtování služeb ze strany účastníka. Měli za to, že účastník se nemůže zprostit svých povinností vůči navrhovatelům ani jiným členům společenství za situace, kdy reciproční povinnosti člena vůči společenství zůstávají zachovány. Napadeným usnesením byla pokuta za prodlení s předložením vyúčtování služeb členům snížena na 1 Kč denně, pokutu za tomu odpovídající povinnosti člena vůči společenství (např. povinnost oznámit změnu počtu osob využívajících byt) ponechalo společenství v původní výši 50 Kč denně. Tím dle navrhovatelů společenství porušilo zákaz bezdůvodně zvýhodňovat či znevýhodňovat své členy. Odkázali i na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 5. 2023, sp. zn. 9 Cmo 28/2023, kde bylo rozhodnuto ve srovnatelném případě tak, že byla vyslovena neplatnost obdobného usnesení.

2. Společenství s návrhem nesouhlasilo. Uvedlo, že napadené usnesení bylo přijato platně, bylo schváleno 94,86 % přítomných vlastníků, čímž byly splněny všechny podmínky dle stanov, proti přijetí napadeného usnesení hlasovali pouze navrhovatelé. O extrémní snížení se nejedná, neboť jde v souhrnu o částku zhruba 15 000 Kč za rok. K zásahu do práv navrhovatelů nedošlo, neboť povinnost účastníka předložit řádná vyúčtování z jednotlivých let stále trvá.

3. Soud prvního stupně usnesením ze dne 13. 12. 2023, č. j. 37 Cm 220/2023-124 ve výroku I. zamítl návrh na zrušení usnesení shromáždění účastníka ze dne 29. 6. 2023, kterým bylo rozhodnuto o snížení pokuty za včasné nepředložení vyúčtování nákladů a záloh na služby z částky 50 Kč na částku ve výši 1 Kč denně, a to od 1. 7. 2023, ve výroku II. zamítl návrh na vyslovení neplatnosti stejného usnesení, ve výroku III. uložil navrhovatelům povinnost k úhradě nákladů řízení účastníkovi a ve výroku IV. uložil navrhovat povinnost zaplatit soudní poplatek za druhý návrh ve výši 2 000 Kč. Po skutkové stránce soud prvního stupně dovodil, že navrhovatelé jsou členy účastníka, dne 29. 6. 2023 se konala schůze shromáždění, na které bylo přijato usnesení o snížení pokuty za včasné nepředložení vyúčtování nákladů a záloh na služby z částky 50 Kč denně na částku 1 Kč denně, a to od 1. 7. 2023. S tím navrhovatelé nesouhlasili, hlasovali jako jediní proti. Po právní stránce soud prvního stupně dovodil včasnost návrhu, aktivní věcnou legitimaci navrhovatelů k návrhu, na danou věc aplikoval § 1209 o. z., shrnul judikaturu týkající se dané problematiky a uzavřel, že rozhodnutí shromáždění o snížení pokuty za včasné nepředložení vyúčtování nákladů a záloh na služby z částky 50 Kč na částku 1 Kč denně od konkrétního období nezasahuje do samotné podstaty postavení účastníků, proto není dán důležitý důvod pro přezkum napadeného usnesení. Právo navrhovatelů domáhat se po účastníkovi předložení řádného vyúčtování není dotčeno, navrhovatelé tak i činí v jiných sporech. Soud prvního stupně rovněž dovodil, že napadeným usnesením není dána nerovnost ve smyslu § 212 odst. 1 o. z., tedy že korporace nesmí své jednotlivé členy zvýhodňovat ani znevýhodňovat. Vysvětlil, že k žádnému zvýhodnění ani znevýhodnění navrhovatelů nedošlo.

4. Proti usnesení soudu prvního stupně podali navrhovatelé odvolání. Uvedli, že pokuta ve formě peněžitého plnění má mít vždy dopad do majetkové sféry účastníka tak, aby tento něco konal; v opačném případě by se zcela vytratil její sankční a donucující charakter a fakticky její funkce. Navrhovatelům není zřejmé, jakou donucující funkci bude mít pokuta ve výši 1 Kč denně. V této souvislosti navrhovatelé poznamenali, že společenství dosud nepředložilo navrhovatelům řádné vyúčtování služeb za rok 2019, ani za další roky 2020-2022, navrhovatelé řádně uplatnili námitky ke způsobu a obsahu předložených vyúčtování služeb, účastník ani pod pohrůžkou pokuty ve výši 50 Kč denně neplní své povinnosti. Navrhovatelé nesouhlasili se závěrem soudu prvního stupně, že není dán důležitý důvod pro podání návrhu. Dle názoru navrhovatelů tak razantní snížení pokuty jako tomu je v posuzovaném případě se vždy dotkne právního postavení navrhovatelů jako vlastníků jednotky (stejně tak i ostatních vlastníků v domě), neboť povinnost předložit řádné vyúčtování služeb nebude téměř vymahatelná, resp. nepředložení řádného vyúčtování služeb se nepromítne do majetkové sféry účastníka prostřednictvím donucující majetkové sankce, která by skutečně plnila svou funkci. Navrhovatelé zdůraznili usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 5. 2023, sp. zn. 9 Cmo 28/2023, kde byla řešena skutkově téměř totožná situace se závěrem, že jsou dány důvody pro vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění o jednostranném snížení pokuty za nepředložení řádného vyúčtování služeb z částky 50 Kč na 1 Kč denně. Soud prvního stupně se s uvedeným rozhodnutím nikterak nevypořádal, přestože jej v odůvodnění zmínil s pouhým konstatováním, že z něj neučinil žádná pro věc významná zjištění. Navrhli, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil, eventuálně, aby byla vyslovena jeho neplatnost.

5. Účastník považoval napadené usnesení v celém rozsahu za správné, své důvody rozvedl, navrhl jeho potvrzení.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobami k tomu oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že je důvodné.

7. Protože předmětem řízení byl přezkum rozhodnutí shromáždění vlastníků ze dne 29. 6. 2023, aplikoval odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) na projednávanou věc občanský zákoník ve znění účinném od 1. 7. 2020, tedy ve znění zákona č. 163/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále opět jen „o. z.“).

8. Podle § 1209 odst. 1 o. z. je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky navrhnout soudu, aby o záležitosti týkající se správy domu a pozemku rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká. Podle odstavce soud uspořádá právní poměry vlastníků jednotek podle slušného uvážení. Soud může zejména rozhodnout, zda se má rozhodnutí uskutečnit bez výhrad, s výhradami či proti zajištění, anebo zda se uskutečnit vůbec nemá.

9. Podle § 13 odst. 1 zák. č. § 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále také jen „zákon o vyúčtování“) jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany. Podle odstavce 2 výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení.

10. Podle § 212 odst. 1 o. z. přijetím členství v korporaci se člen vůči ní zavazuje chovat se čestně a zachovávat její vnitřní řád. Korporace nesmí svého člena bezdůvodně zvýhodňovat ani znevýhodňovat a musí šetřit jeho členská práva i oprávněné zájmy.

11. Odvolací soud předně nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že není dán důležitý důvod pro přezkum napadeného usnesení. Lze souhlasit s tím, že v řízení o návrhu podle § 1209 o. z. je třeba vždy zvažovat, zda zjištěným porušením právních předpisů či stanov došlo s ohledem na okolnosti případu k natolik závažnému zásahu do práv vlastníků jednotek či společenství samotného, že odůvodňuje vyslovení neplatnosti napadeného usnesení. Ustálená judikatura spojuje důležitý důvod s tím, zda bylo rozhodováno o záležitosti, který přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití (srov. např. usnesení NS ČR sp. zn. 26 Cdo 4567/2016). Podstatou předmětu vlastnictví bytové jednotky je především samotné bydlení. Obecně usnesení shromáždění o výši pokuty za porušení nepeněžité povinnosti stanovené zákonem o vyúčtování nepředstavuje důležitý důvod ve smyslu § 1209 odst. 1 o. z., pokud nejde o extrémní snížení a zároveň společenství při tomto snížení šetří zásadu rovnosti členů a jejich oprávněné zájmy. V projednávané věci tak odvolací soud souhlasí s argumentací navrhovatelů, že napadené usnesení snižuje pokutu za pozdní vyúčtování natolik extrémně, že pokuta ztrácí svůj sankční charakter, čímž je zasaženo do oprávněného zájmu člena společenství na řádném a včasném vyúčtování služeb. Zároveň zůstávajíli zachovány v zákonné výši další pokuty dle § 13 odst. 1 zákona o vyúčtování, vytrácí se reciprocita daná stejnou výší pokut za typově podobná porušení povinností obou stran právního vztahu. Za této situace odvolací soud uzavírá, že otázku souladu napadeného usnesení se zákonem a stanovami je zapotřebí věcně přezkoumat.

12. Odvolací soud nejprve posuzoval, zdali otázka snížení pokuty za neprovedení vyúčtování včas dle zákona o vyúčtování náleží do pravomoci shromáždění. Z bodu V. zápisu ze zasedání shromáždění vyplývá, že shromáždění přijalo usnesení o snížení pokuty z částky 50 Kč na den na částku 1 Kč na den od 1. 7. 2023 za neprovedení vyúčtování včas dle zák. č. 67/2013 Sb. Dle čl. VI. stanov ani zákona (§ 1208 o. z.) tato záležitost nenáleží do působnosti shromáždění. Shromáždění účastníka si však rozhodnutí o této otázce do své působnosti vyhradilo [§ 1208 písm. h)], neboť za vyhrazení si působnosti podle uvedeného ustanovení je možné považovat i samotné rozhodnutí shromáždění vlastníků o otázce, která jinak nespadá do jeho působnosti, a to i bez předchozího samotného usnesení o tom, že si tuto záležitost vyhrazuje k rozhodnutí (srov. usnesení NS ČR sp. zn. 26 Cdo 1900/2024).

13. Shodně jako v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 5. 2023, č. j. 9 Cmo 28/2023-95 (dále také jen „usnesení 9 Cmo 28/2023“), jehož obsah je účastníkům znám z předloženého spisu, odvolací soud konstatuje, že společenství vlastníků jednotek je korporací a pro jeho členy i pro společenství samotné platí povinnost loajality vymezená obecně v § 212 odst. 1 o. z. Mezi členská práva a povinnosti člena společenství vlastníků, tj. vlastníka bytové jednotky, patří nejen práva spojená s účastí na rozhodování společenství (zejména formou účasti na shromáždění), ale také práva a povinnosti spojené s užíváním samotné jednotky. Mezi povinnosti spadá zejména povinnost člena přispívat na správu domu a pozemku a povinnost platit náklady na služby spojené s užíváním jednotky, které pro vlastníky zajišťuje společenství. Této povinnosti potom odpovídá povinnost společenství zajistit vlastníkovi řádnou správu a údržbu domu a pozemku, dodávku služeb spojených s užíváním domu a rovněž jejich pravidelné a řádné vyúčtování.

14. Člen společenství a vlastník jednotky má právo na řádné vyúčtování služeb a nelze považovat za zneužití členského práva, jestliže se přiměřeným způsobem domáhá takového vyúčtování, případně i v soudním řízení. Povinnosti loajality podle § 212 odst. 1 o. z. zakazuje korporaci člena bezdůvodně zvýhodňovat či znevýhodňovat. V daném případě to znamená především povinnost společenství zacházet rovně se všemi členy, ale také dodržovat vyváženost mezi povinnostmi člena a povinnostmi společenství. Společenství se nemůže zprostit svých povinností vůči členovi za situace, kdy reciproční povinnosti člena vůči společenství zůstávají zachovány. Jestliže tedy společenství napadeným usnesením shromáždění snížilo pokutu za prodlení s předložením řádného vyúčtování služeb členům na 1 Kč denně, zatímco pokutu za tomu porušení odpovídající povinnosti člena vůči společenství (např. povinnosti oznámit změnu počtu osob užívajících byt) ponechalo v původní výši 50 Kč denně, porušilo tím zákaz bezdůvodně zvýhodňovat či znevýhodňovat své členy.

15. Odvolacímu soudu je navíc z vlastní činnosti známo, že usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 12. 2024, č. j. 26 Cdo 3887/2023-122 bylo odmítnuto dovolání ve věci usnesení 9 Cmo 28/2023. Nejvyšší soud zde uvedl, že je správná úvaha o porušení korporační loajality v případě snížení pokuty na 1 Kč denně, které se vztahuje jen na prodlení s předložením řádného vyúčtování služeb členům společenství, a pokuta za porušení povinnosti člena vůči společenství byla ponechána v původní výši 50 Kč denně.

16. Navrhovatelé se návrhem domáhali zrušení napadeného usnesení shromáždění a pro případ, že mu nebude vyhověno, se domáhali vyslovení jeho neplatnosti. Odvolací soud návrh posoudil návrh jako na zrušení usnesení shromáždění s eventuálním petitem, pro případ, že by mu nebylo vyhověno, aby byla vyslovena neplatnost napadeného usnesení shromáždění. Z novelizovaného znění § 1209 o. z. vyplývá, že nesouhlasí-li přehlasovaný vlastník jednotky s usnesením shromáždění společenství vlastníků přijatým v záležitosti týkající se správy domu a pozemku, může se - stejně jako v poměrech předchozí právní úpravy - domáhat zejména určení neplatnosti přijatého usnesení, avšak - na rozdíl od dřívější právní úpravy - může také výjimečně navrhnout, aby soud o takové záležitosti přímo rozhodl, a to za podmínek upravených v § 1209 odst. 2 o. z. (srov. usnesení NS ČR sp. zn. 26 Cdo 3196/2022, nebo usnesení NS ČR sp. zn. 26 Cdo 2201/2023). Primárně musí tedy soud přezkoumat, zda shromáždění přijalo usnesení platně, tj. v souladu s právními předpisy a stanovami společenství. Dospěje-li k závěru, že nikoliv, vysloví jeho neplatnost (§ 1209 odst. 1 ve spojení s § 258 o. z.). Odvolací soud shledal usnesení shromáždění v rozporu s § 212 odst. 1 o. z., a proto podle § 220 odst. 1 o. s. ř. a napadené rozhodnutí změnil tak, že návrhu vyhověl a vyslovil jeho neplatnost. Výrok soudu prvního stupně byl pouze nepatrně přeformulován tak, jak je zachycen v zápisu z předmětného zasedání shromáždění.

17. Výrok IV. usnesení soudu prvního stupně odvolací soud změnil tak, že se navrhovatelům povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč neukládá. Je tomu tak proto, že odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně nepovažoval podání žalobců za dva návrhy, ale pouze za návrh jeden, a to návrh s eventuálním petitem, kdy pro případ, že by návrhu na zrušení usnesení shromáždění nebylo vyhověno, bylo navrhováno, aby byla vyslovena neplatnost usnesení shromáždění.

18. Odvolací soud podle § 1 odst. 3 a § 23 a contrario z. ř. s. a podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl dále o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Plně úspěšným navrhovatelům přiznal odvolací soud náhradu účelně vynaložených nákladů v celkové výši 39 302,21 Kč, které sestávají z

a. zaplaceného soudního poplatku za návrh a za odvolání v celkové výši 4 000 Kč,

b. odměny za zastupování advokátem spočívajícím v 5 úkonech právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis návrhu, účast u jednání soudu prvního stupně dne 6. 12. 2023, odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) ze základu 50 000 Kč, podle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, vypočtené podle § 7 a 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve výši 24 800 Kč,

c. 5 režijních paušálů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 1 500 Kč,

d. cestovným na jednání k odvolacímu soudu a zpět z místa sídla advokátky navrhovatelů osobním motorovým vozidlem Ford Fiesta s průměrnou spotřebou benzinu Natural 5,8 l na 100 km při ujeté vzdálenosti [adresa] a zpět, 228 km v celkové výši 1 379,21 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, § 157 a násl. zák. č. 262/2006 Sb., a vyhl. č. 398/2023 Sb.),

e. náhrada advokáta za čas promeškaný cestou k soudu a zpět na jednání v rozsahu 6 půlhodin po 100 Kč za půlhodinu, tj. celkem 2 100 Kč, (§ 14 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif),

f. náhrady za 21 % DPH ve výši 5 523,01 Kč.