o návrhu na zápis změny do rejstříku společenství vlastníků jednotek, k odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. dubna 2023 č. j. S 3487/RD91/KSUL, Fj 6069/2023/KSUL-197,

1. Dne 21. 7. 2021 došel Krajskému soudu v Ústí nad Labem coby rejstříkovému soudu návrh na zápis změn do rejstříku společenství vlastníků jednotek, přičemž navrhovatelem bylo [adresa] (dále též jen „společenství“), za nějž návrh podal coby zástupce [Jméno advokáta], advokát, z jehož datové schránky návrh odešel.

2. Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví označeným usnesením rozhodl tak, že „Návrh na zápis změn ze dne 21. července 2021 pod Fj 6069/2023/KSUL se odmítá.“

3. Rozhodnutí odůvodnil tím, že vyzval navrhovatele k předložení listin prokazujících vznik skutečností požadovaných k zápisu do rejstříku společenství vlastníků jednotek, tedy k předložení čestného prohlášení zapisovaného předsedy, tj. [Anonymizováno] dle ust. § 152 a § 153 o. z., dle § 46, § 63 - 67 z. o. k. a písemného souhlasu se zápisem „do obchodního rejstříku“ dle § 12 z. v. r. a dále k opětovnému doložení oznámení rozhodnutí vlastníků jednotek domu ze dne 7. 7. 2021 v originále, příp. úředně ověřené fotokopii nebo opatřené konverzní doložkou. Poté soud konstatoval, že navrhovatel v reakci na výzvu reagoval tak, že doložení čestného prohlášení předsedy [Anonymizováno] z právních předpisů nevyplývá, tudíž není nezbytné jej dokládat, všechny listiny byly doloženy. Podle rejstříkového soudu informační povinnost stanovená v § 46 odst. 2 z. o. k. dopadá jak na člena voleného orgánu - fyzickou osou, tak na člena voleného orgánu - právnickou osobu, a to vždy v souvislosti se vznikem funkce. Soud následně s odkazem na § 86 písm. e) z. v. r. uzavřel, že do dne jeho rozhodnutí nebyly soudu doloženy listiny o zapisovaných skutečnostech, a proto mu nezbylo, než návrh na zápis změn do rejstříku společenství vlastníků jednotek odmítnout.

4. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel včasné odvolání. Jeho stěžejní odvolací námitky byly následující:

1) Vzhledem k tomu, že [Anonymizováno] při výkonu funkce statutárního orgánu navrhovatele zastupují navrhované fyzické osoby, „nezdá se“ povinnost doložit také čestné prohlášení této právnické osoby účelnou; požadavek nevyplývá z žádných právních předpisů. K provedení zápisu je dle zákona nezbytné doložit jen čestná prohlášení všech osob, které [Anonymizováno] při výkonu funkce statutárního orgánu zastupují, což bylo řádně a včas doloženo v originálu, pročež bylo možné návrhu zcela vyhovět.

2) Na usnesení soudu prvního stupně je třeba hledět jako na překvapivé a rozporné s principem předvídatelnosti soudního rozhodnutí a ochrany legitimního očekávání účastníků, když soud v rámci skutkově podobného řízení o návrhu na zápis změny do rejstříku společenství vlastníků jednotek vedeného u téhož soudu návrhu navrhovatele částečně vyhověl a zápis [Anonymizováno] jako statutárního orgánu navrhovatele povolil, aniž by požadoval doložit čestné prohlášení právnické osoby zapisované jako statutární orgán. Postup stejného rejstříkového soudu potvrzuje argumentaci navrhovatele.

3) Usnesení je nedostatečně odůvodněné a je nesrozumitelné a až nepřezkoumatelné.

4) Samotný obsah oznámení rozhodnutí vlastníků jednotek domu, jehož nepředložení v originále bylo také důvodem odmítnutí návrhu, vyplývá z výzev k hlasování o rozhodnutí mimo zasedání a také z hlasovacích listin členů shromáždění navrhovatele, přičemž tyto listiny byly v originále k původnímu návrhu přiloženy.

5) Soudem ustanovený opatrovník měl ve věci konat a v řízení činit kroky směřující k povolení zápisu navrhované změny; rejstříkový soud s ustanoveným opatrovníkem nijak nekomunikoval - nevyzval ho k činění jakýchkoliv kroků a najednou jej zprostil funkce bez jakéhokoliv důvodu. Tímto postupem byly v řízení způsobeny výrazné průtahy.

5. Odvolatel navrhl, aby rozhodnutí bylo zrušeno a návrhu bylo vyhověno v celém rozsahu, případně aby byla věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

7. K námitce průtahů řízení zapříčiněné postupem rejstříkového soudu odvolací soud poukazuje na skutečnost, že to byl právě navrhovatel, resp. jeho zástupce - advokát, který sice v návrhu označil předkládané listiny, včetně plné moci, mající dokládat jeho oprávnění jednat za navrhovatele, přičemž tyto listiny s návrhem vůbec nedoložil a opakovaně žádal o prodloužení lhůty k doložení těchto listin a soud žádostem vyhovoval. Kdyby zástupce navrhovatele splnil svoji zákonnou povinnost doložit své oprávnění za něj před soudem jednat dle § 21 odst. 5 o. s. ř. neprodleně, nebyl by důvod ustanovovat opatrovníka. Odvolacímu soudu není zřejmé, proč řádná plná moc ze dne 10. 8. 2021 (tedy udělená necelý měsíc po podání návrhu na zápis změn) byla předložena až s takovým časovým odstupem a proč ji advokát nepředložil neprodleně po jejím udělení. Stěžuje-li si tedy odvolatel na průtahy řízení zapříčiněné postupem rejstříkového soudu, je třeba připomenout, že to byl především sám navrhovatel, který se zásadně podílel na jím vytýkaných průtazích v řízení.

8. K odvolací námitce ohledně nedostatečného odůvodnění a jeho nesrozumitelnosti až nepřezkoumatelnosti odvolací soud uvádí, že ji neshledává důvodnou. Jak vyplývá z obsahu odvolání, odvolateli bylo zcela zřejmé, proč soud prvního stupně předmětný návrh odmítl a mohl tedy v odvolání proti usnesení soudu náležitě brojit, což také činil. Soud prvního stupně mohl sice své rozhodnutí lépe a obsáhleji odůvodnit, avšak toto nemělo vliv na uplatnění práv odvolatele podavšího odvolání. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019 sp. zn. 27 Cdo 3903/2017 - odst. 49: „… měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu odvolání - na újmu uplatnění práv účastníků řízení.“

9. Ohledně nedoložení oznámení rozhodnutí vlastníků jednotek domu ze dne 7. 7. 2021 (dále též jen „oznámení“) „v originále, případně úředně ověřené fotokopii nebo opatřené konverzní doložkou v elektronické podobě“ má odvolací soud za to, že z předloženého oznámení není zcela zřejmé, zda se jedná jen o barevnou fotokopii nebo o originál. Na rozdíl od běžného občanskoprávního řízení (sporného) se v rejstříkovém řízení ovládaném registračním principem neprovádí dokazování, a především zde nejsou účastníci v kontrapozici a potud není kromě soudu nikdo, kdo by mohl případně namítat, resp. rozporovat autenticitu předkládaných listin. Je tak nepochybně žádoucí, aby kvůli zajištění autenticity dokládaných listin byly předkládány listiny v originále či v úředně ověřené kopii, v případě elektronického podání coby konvertovaný dokument. Nicméně povinnost předkládat v rejstříkovém řízení listiny v originále či v úředně ověřené kopii zákon výslovně nestanoví. V obecné rovině platí, že rejstříkový soud je oprávněn kvůli zmíněnému zajištění autenticity dokládaných listin požadovat jejich předložení v originále či v úředně ověřené kopii a v případě elektronického podání opatřené konverzní doložkou. Uvedené však neznamená absolutní a bezvýjimečnou povinnost navrhovatele a tomu odpovídající oprávnění rejstříkového soudu takové listiny v této kvalitě automaticky a bez dalšího vyžadovat. Rejstříkový soud by měl vždy postupovat podle konkrétních okolností (specifik) řešeného případu. Za situace, že rejstříkový soud nemá důvodnou pochybnost o pravosti předkládaných listin, resp. ji navrhovateli nevyjeví a současně vyplývá-li jejich autenticita ze spojení s dalšími předloženými listinami, jež byly předloženy v originále, neshledává odvolací soud předmětný požadavek rejstříkového soudu za důvodný. V daném případě rejstříkový soud ani v rámci předmětné výzvy ani v rámci odůvodnění svého usnesení žádnou pochybnost o pravosti předkládaných listin nevznesl, taková pochybnost nevyplývá ani z obsahu spisu. Předmětné oznámení ve spojení s ostatními listinami - hlasovacími listinami jednotlivých vlastníků jednotek, jež byly předloženy v originále, lze považovat za dostačující.

10. Dále se odvolací soud zabýval důvodností požadavků rejstříkového soudu na předložení listin, jejichž nepředložení bylo důvodem odmítnutí celého návrhu na zápis změn do rejstříku společenství vlastníků jednotek:

I. K požadavku soudu ohledně předložení písemného souhlasu předsedy společenství (tj. [Anonymizováno]) se zápisem do „obchodního rejstříku“ dle § 12 z. v. r.

V daném případě byl navrhován zápis změn do rejstříku společenství vlastníků jednotek, nikoliv do obchodního rejstříku. Do toho se zapisuje družstvo coby obchodní korporace. Dle § 12 z. v. r. navrhovatel podle § 11 z. v. r. současně s návrhem na zápis doloží souhlas osob, které se podle tohoto nebo jiného zákona zapisují v rámci zápisu osoby, ledaže takovýto souhlas plyne z jiných k návrhu na zápis dokládaných listin;… V daném případě však souhlas k zápisu navrženého družstva coby statutárního orgánu navrhovatele plyne z doložené plné moci, jíž udělil navrhovatel svým statutárním orgánem - [Anonymizováno] jednajícím členy jeho statutárního orgánu ([tituly před jménem] a [tituly před jménem]) speciálně k úkonům spojeným s podáním návrhu na změnu údajů v rejstříku společenství vlastníků jednotek. Čestná prohlášení osob, jež navrhovatel požadoval zapsat jako osoby zastupující [Anonymizováno] při výkonu funkce, včetně jejich souhlasu se zápisem do rejstříku společenství vlastníků jednotek v tomto postavení, jsou v rejstříkovém spisu založena v originále s jejich úředně ověřenými podpisy. Nepředložení této požadované listiny tedy důvodem odmítnutí návrhu být nemůže.

II. K požadavku soudu ohledně předložení „čestného prohlášení“ předsedy společenství (tj. [Anonymizováno]) „podle § 152 o. z.“

Podle § 152 o. z. „Právnická osoba si tvoří orgány o jednom členu /individuální/ nebo o více členech /kolektivní/. (odst. 1); Fyzická osoba, která je členem orgánu právnické osoby a která je do funkce volena, jmenována či jinak povolána (dále jen „člen voleného orgánu“), musí být plně svéprávná. To platí i pro zástupce právnické osoby, která je sama členem voleného orgánu jiné právnické osoby. (odst. 2); Týká-li se hlavní činnost právnické osoby nezletilých nebo osob s omezenou svéprávností a není-li hlavním účelem právnické osoby podnikání, může zakladatelské právní jednání určit, že členem voleného kolektivního orgánu právnické osoby může být i osoba nezletilá nebo osoba s omezenou svéprávností. (odst. 3)“ Dle § 151 odst. 1 o. z. zákon stanoví, popřípadě zakladatelské právní jednání určí, jakým způsobem a v jakém rozsahu členové orgánů právnické osoby za ni rozhodují a nahrazují její vůli.

V citovaných ustanoveních se promítá tzv. teorie fikce znamenající, že právnická osoba je umělý, reálně neexistující útvar, který sám o sobě žádnou vůli nemá, přestože má právní osobnost. Za právnickou osobu jednají a nahrazují její vůli členové orgánu. U právnické osoby nelze hovořit o svéprávnosti ve smyslu shodném se svéprávností fyzických osob. Srov. k tomu závěry odborné právní teorie: „Do ustanovení odstavce 1 se promítá vůdčí princip právní úpravy právnických osob v občanském zákoníku, který je postaven na tzv. teorii fikce, tedy na tom, že právnická osoba je pouze umělý konstrukt, který reálně neexistuje, a je jí pouze přičítána vůle fyzických osob (členů orgánů), které za ni jednají (zastupují ji) a nahrazují její vůli. Právnická osoba sice má právní osobnost od svého vzniku do svého zániku (§ 118), avšak sama o sobě žádnou vůli nemá. V případě právnické osoby proto ani nelze hovořit o její svéprávnosti (tj. o způsobilosti právnické osoby pro sebe vlastním jednáním nabývat práva a povinnosti). Vůli mohou projevit pouze členové orgánů právnické osoby,…“ viz komentář k § 151 o. z. in Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654), Komentář 2. vydání, Praha: C.H.Beck, 2022.

Z uvedeného vyplývá nedůvodnost požadavku rejstříkového soudu k předložení čestného prohlášení předsedy společenství (tj. [Anonymizováno]) coby právnické osoby podle § 152 o. z., když toto prohlášení předkládají za něj jen jednající, resp. do rejstříku společenství vlastníků jednotek zapisované osoby. Tedy ani tento požadavek rejstříkového soudu nebyl důvodný, tudíž nepředložení čestného prohlášení podle § 152 o. z. od samotné právnické osoby - předsedy společenství (tj. [Anonymizováno]) nemůže být důvodem odmítnutí předmětného návrhu. Nadto čestná prohlášení osob, jež navrhovatel požadoval zapsat jako osoby zastupující [Anonymizováno] při výkonu funkce, jsou v rejstříkovém spisu založena v originále s jejich úředně ověřenými podpisy.

III. K požadavku soudu ohledně předložení „čestného prohlášení“ předsedy společenství (tj. [Anonymizováno]) „podle § 153 o. z.“

Dle § 153 o.z. „Osoba, jejíž úpadek byl osvědčen, se může stát členem voleného orgánu, oznámila-li to předem tomu, kdo ji do funkce povolává; to neplatí, pokud od skončení insolvenčního řízení uplynuly alespoň tři roky. (odst. 1); Byl-li osvědčen úpadek osoby, která je členem voleného orgánu, oznámí to tato osoba bez zbytečného odkladu tomu, kdo ji do funkce povolal. (odst. 2); Nedošlo-li k oznámení, může se domáhat každý, kdo na tom má právní zájem, aby člena voleného orgánu z funkce odvolal soud. To neplatí, rozhodl-li ten, kdo člena voleného orgánu povolal, poté, co se o osvědčení úpadku této osoby dozvěděl, že má ve funkci setrvat. (odst. 3)“. Citované ustanovení řeší notifikační povinnosti příslušných osob a důsledky porušení notifikační povinnosti, neřeší však překážku výkonu funkce, což znamená, že členovi voleného orgánu porušivšímu notifikační povinnost jen tímto porušením funkce nezaniká. Především však platí, že členové volených orgánů notifikují vůči právnické osobě, nikoliv vůči rejstříkovému soudu. Srov. k tomu závěry odborné právní teorie: „Ustanovení § 153 o. z. reguluje důsledky osvědčení úpadku osoby, která se má stát členem voleného orgánu právnické osoby (odstavec 1), resp. důsledky osvědčení úpadku osoby, která již členem orgánu právnické osoby je (odstavec 2). Obecná úprava občanského zákoníku je postavena na principu, podle kterého osvědčení úpadku osoby, která se má stát, případně již je členem voleného orgánu právnické osoby, samo o sobě z možného výkonu funkce nevylučuje (nejedná se tedy o překážku výkonu funkce).“ viz komentář k § 153 o. z. in Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654), Komentář 2. vydání, Praha: C.H.Beck, 2022. To znamená, že ani tento požadavek rejstříkového soudu nebyl důvodný, tudíž nepředložení čestného prohlášení podle § 153 o. z. od samotné právnické osoby - předsedy společenství (tj. [Anonymizováno]) nemůže být důvodem odmítnutí předmětného návrhu.

IV. K požadavku soudu ohledně předložení „čestného prohlášení“ předsedy společenství (tj. [Anonymizováno]) „podle § 46 z. o. k.“

Dle § 46 z. o. k. v rozhodném znění (tedy znění do 30. 6. 2023) „Osoba, která je členem orgánu a je do funkce volena, jmenována či jinak povolávána (dále jen "člen voleného orgánu"), musí být také bezúhonná podle zákona o živnostenském podnikání a nesmí u ní existovat překážka provozování živnosti. (odst. 1); Kdo se má stát členem voleného orgánu obchodní korporace, předem zakladatele nebo obchodní korporaci informuje, zda ohledně jeho majetku nebo majetku obchodní korporace, v níž působí nebo působil v posledních 3 letech jako člen voleného orgánu, bylo vedeno insolvenční řízení podle jiného právního předpisu nebo řízení podle § 63 tohoto zákona anebo zda u něho není dána překážka výkonu funkce.“ (odst. 2).

Z citovaného ustanovení vyplývá, že se vztahuje na člena /členy/ voleného orgánu obchodní korporace zapisující se do obchodního rejstříku, do něhož se zapisují především obchodní korporace (viz § 42 z. v. r.). Navrhovatel, v jehož rámci je navrhován zápis změny zapisovaných údajů, je společenstvím vlastníků jednotek, jež se zapisuje do rejstříku společenství vlastníků jednotek - viz § 39 z. v. r., nikoliv do obchodního rejstříku. Toto ustanovení se tedy na daný případ vůbec nepoužije. Z předmětné výzvy rejstříkového soudu ve spojení s odůvodněním napadeného usnesení, přičemž v obou usneseních rejstříkový soud hovoří o zápisu do „obchodního rejstříku“, není zcela zřejmé, zda si rejstříkový soud vůbec ujasnil, do kterého veřejného rejstříku se zapisuje společenství vlastníků jednotek či zda se jedná jen o překlep (zjevnou nesprávnost). V každém případě ani tento požadavek rejstříkového soudu nebyl důvodný, tudíž nepředložení čestného prohlášení podle § 46 z. o. k. od samotné právnické osoby - předsedy společenství (tj. [Anonymizováno]) nemůže být důvodem odmítnutí předmětného návrhu.

Mínil-li snad rejstříkový soud, že je třeba znovu dokládat a prověřovat, zda osoby, které již byly jednou rejstříkovým soudem zapsány do obchodního rejstříku (tudíž u nich byly prověřeny zákonné předpoklady pro výkon funkce) v rámci představenstva [Anonymizováno], splňují předpoklady pro výkon funkce coby členů statutárního orgánu [Anonymizováno] (jsoucího předsedou společenství - navrhovatele), pak by takový požadavek na dvojí prověřování byl nesprávný a nedůvodný.

V. K požadavku soudu ohledně předložení „čestného prohlášení“ předsedy společenství (tj. [Anonymizováno]) „podle § 63 - 67 z. o. k.“

Dle § 63 odst. 1 z. o. k. „Soud může i bez návrhu rozhodnout, že člen statutárního orgánu obchodní korporace, který v posledních 3 letech před zahájením řízení opakovaně nebo závažně porušil své povinnosti při výkonu funkce, nesmí až po dobu 3 let od právní moci rozhodnutí o vyloučení vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace (dále jen "vyloučení člena statutárního orgánu").“

V § 63 až 66 zákona o obchodních korporacích je zakotven institut vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce, též „diskvalifikace“, rozhodnutím soudu. Ustanovení § 63 až 66 z. o. k. tudíž dopadají jen na členy orgánů obchodních korporací (a s nimi spjaté osoby). Obchodní korporací společenství vlastníků jednotek coby navrhovatel není - viz § 1 odst. 1 z. o. k., dle něhož obchodními korporacemi jsou obchodní společnosti a družstva. Toto ustanovení se tedy na daný případ nepoužije. Požadavek rejstříkového soudu nebyl důvodný, tudíž nepředložení čestného prohlášení „podle § 63 - 67 z. o. k.“ od samotné právnické osoby - předsedy společenství (tj. [Anonymizováno]) nemůže být důvodem odmítnutí předmětného návrhu. Nadto rejstříkový soud nepostřehl, že ustanovení § 67 z. o. k. platilo jen do 31. 12. 2020.

Mínil-li rejstříkový soud, že je třeba znovu dokládat a prověřovat, zda osoby, které již byly jednou rejstříkovým soudem zapsány (tudíž u nich byly rejstříkovým soudem prověřeny zákonné předpoklady pro výkon funkce) v rámci představenstva [Anonymizováno], splňují předpoklady pro výkon funkce členů statutárního orgánu [Anonymizováno], zapsaného v obchodním rejstříku (jsoucího předsedou společenství - navrhovatele), byl by takový požadavek na dvojí prověřování nesprávný a nedůvodný.

11. Ze všech výše vypočtených důvodů vyplývá, že soudem prvního stupně dané důvody pro odmítnutí návrhu dle § 86 písm. e) z. v. r. kvůli nepředložení listin jím uváděných dány nebyly. Proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že se předmětný návrh neodmítá.