náhrada hotových výdajů spojených s likvidací

1. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 29. listopadu 2023 č. j. 38 Cm 558/2019-91 (dále též jen „opravované usnesení“ či „usnesení I“) rozhodl soud prvního stupně tak, že

I. Soud schvaluje zprávu o průběhu a ukončení likvidace obchodní společnosti [právnická osoba]. v likvidaci, identifikační číslo [IČO], sídlem [adresa], včetně návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku, likvidátora [tituly před jménem], identifikační číslo [IČO] sídlem [adresa], doručené dne 8. 6. 2023 ve znění doplnění doručeného dne 5. 7. 2023 s tím, že

likvidační podstata činí …………………………………………………………..7 560 Kč

uspokojení věřitele ČR – Krajský soud v Plzni…………………………………… 2 000 Kč

uspokojení věřitele Finanční úřad pro Plzeňský kraj……………………………….. 500 Kč

uspokojení věřitele Finanční úřad pro Plzeňský kraj………………………………. 2 460,54 Kč

náhrada hotových výdajů likvidátora………………………………………………. 261 Kč

čistý likvidační zůstatek po odečtení hotových výdajů a uspokojení věřitelů ………..2 338,46 Kč

odměna likvidátora po zvýšení dle § 5 odst. 1, § 6 odst. 1 ………………………10 000 Kč

odměna likvidátora ve výši 2 338,46 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 261 Kč bude hrazena z likvidační podstaty

odměna likvidátora ve výši 7 661,54 bude hrazena z prostředků České republiky - Krajského soudu v Plzni

II. Soud schvaluje Mgr. Janu Hovězákovi, identifikační číslo [IČO], sídlem [adresa], likvidátorovi obchodní společnosti [právnická osoba]. v likvidaci, identifikační číslo [IČO], sídlem [adresa] odměnu ve výši 10 000 Kč, která bude co do částky 2 338, 46 Kč uhrazena z likvidační podstaty, co do částky 7 661,54 Kč bude hrazena z prostředků České republiky - Krajského soudu v Plzni.

2. V odůvodnění svého usnesení uvedl, že …podáním doručeným soudu dne 5. 7. 2023 předložil likvidátor ve smyslu § 205 odst. 2 o. z. zprávu o průběhu a ukončení likvidace společnosti [právnická osoba], včetně návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku. Ze zprávy předložené likvidátorem soud zjistil, že příjmy tvořily prostředky za zpeněžení nemovitosti, a to pozemku p. č. [Anonymizováno] o výměře 63 m2 zapsaných na LV č. [Anonymizováno] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště [adresa], katastrální území [adresa], obec [adresa] ve výši 7 560 Kč. Celkem tedy příjmy představovaly částku 7 560 Kč. Z likvidačního zůstatku likvidátor uhradil v plném rozsahu pohledávky přihlášených věřitelů, a to Krajského soudu v Plzni ve výši 2 000 Kč, Finančního úřadu pro Plzeňský kraj ve výši 500 Kč a pohledávku Finančního úřadu pro Plzeňský kraj ve výši 2 460,54 Kč a současně výdaje spojené s likvidací představující výdaje za poštovné ve výši 261 Kč (doloženo podacími lístky a dokladem o úhradě částky). Základem pro výpočet odměny likvidátora je hodnota čistého likvidačního zůstatku ve výši 2 338,46 Kč. Dále soud citoval ustanovení § 5 odst. 1, § 6 odst. 1 a 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že odměna likvidátora dle § 6 nařízení vlády činí částku 350,77 Kč (15 % z částky 2 338,46 Kč). Dále soud uvedl, že přiznal likvidátorovi odměnu dle ustanovení § 5 odst. 1 a § 6 odst. 1 ve spojení s § 6 odst. 3 „vyhlášky č. 651/2013 Sb.“, která byla, s ohledem na průběh likvidace, délce likvidace, její náročnosti a množství provedených úkonů, zvýšena na částku 10 000 Kč. Odměna likvidátora ve výši 2 338,46 Kč bude hrazena z likvidační podstaty, zbývající část odměny likvidátora ve výši 7 661,54 bude hrazena z prostředků České republiky - Krajského soudu v Plzni.

3. Následně usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 19. ledna 2024 č. j. 38 Cm 558/2019-99 (dále též jen „opravné usnesení“ či „usnesení II“) rozhodl soud prvního stupně tak, že

Opravuje se výrok I. usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 11. 2023, č. j. 38 Cm 558/2019-91 tak, že výrok I. tohoto usnesení správně zní:

I. Soud schvaluje zprávu o průběhu a ukončení likvidace obchodní společnosti [právnická osoba]. v likvidaci, identifikační číslo [IČO], sídlem [adresa], včetně návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku, likvidátora [tituly před jménem], identifikační číslo [IČO] sídlem [adresa], doručené dne 8. 6. 2023 ve znění doplnění doručeného dne 5. 7. 2023 s tím, že

likvidační podstata činí …………………………………………………………..7 560 Kč

náhrada hotových výdajů…………………………………………………………...261 Kč

likvidační zůstatek po odečtení hotových výdajů………………………………….7 299 Kč

základ pro výpočet odměny likvidátora…………………………………………....7 299 Kč

odměna likvidátora dle § 6 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb…………………1 094,85 Kč

uspokojení věřitele ČR – Krajský soud v Plzni…………………………………… 2 000 Kč

uspokojení věřitele Finanční úřad pro Plzeňský kraj……………………………….. 500 Kč

uspokojení věřitele Finanční úřad pro Plzeňský kraj………………………………. 2 460,54 Kč

zvýšení odměny likvidátora dle ustanovení § 6 odst. 3……………………………...1 243,61 Kč

II. Opravuje se výrok II. usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 11. 2023, č.j. 38 Cm 558/2019-91 tak, že výrok II. tohoto usnesení správně zní: Soud schvaluje [tituly před jménem], identifikační číslo [IČO], sídlem [adresa], likvidátorovi obchodní společnosti [právnická osoba]. v likvidaci, identifikační číslo [IČO], sídlem [adresa] odměnu ve výši 2 338, 46 Kč, která bude uhrazena z likvidační podstaty.

4. V odůvodnění svého usnesení II uvedl, že při vyhotovování písemného znění usnesení I došlo k početní chybě, v jejímž důsledku byla ve výroku ad I. a ad II. nesprávně uvedena výše odměny likvidátora za provedenou likvidaci. Následně soud citoval ustanovení § 164 o. s. ř. a uvedl, že celkem tedy příjmy představovaly částku 7 560 Kč. Z likvidačního zůstatku likvidátor uhradil v plném rozsahu pohledávky přihlášených věřitelů, a to Krajského soudu v Plzni ve výši 2 000 Kč, Finančního úřadu pro Plzeňský kraj ve výši 500 Kč a pohledávku Finančního úřadu pro Plzeňský kraj ve výši 2 460,54 Kč a současně výdaje spojené s likvidací představující výdaje za poštovné ve výši 261 Kč s tím, že základem pro výpočet odměny likvidátora je hodnota čistého likvidačního zůstatku ve výši 7 299 Kč (likvidační podstata 7 560 Kč mínus hotové výdaje 261 Kč), poté citoval § 5 odst. 1 a § 6 odst. 1 a odst. 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dále uvedl, že odměna likvidátora dle § 6 nařízení vlády činí částku 1 094,85 Kč (15 % z částky 7 299 Kč) a že vzhledem k tomu, že likvidátor uhradil pohledávky přihlášených věřitelů, zůstala v likvidační podstatě, po jejich úhradě částka 1 094,85 Kč. O tuto částku lze odměnu likvidátora navýšit, neboť zvýšení odměny je možné pouze do výše likvidačního zůstatku, který vyplynul po úhradě hotových výdajů a odměny likvidátora ve výši dle § 5 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud přiznal likvidátorovi odměnu dle ustanovení § 5 odst. 1 a § 6 odst. 1 ve spojení s § 6 odst. 3 vyhlášky č. 651/2013 Sb., která byla, s ohledem na průběh likvidace, délku likvidace, její náročnost a množství provedených úkonů, zvýšena a to to výše likvidačního zůstatku, který činil částku 1 243,61 Kč. Odměna likvidátora ve výši 2 338,46 Kč bude hrazena z likvidační podstaty. S ohledem na chybu v počtech, který se týkala výše likvidačního zůstatku a tím pádem i výše odměny likvidátora, vydal soud toto opravné usnesení a opravil výrok I. a výrok II. citovaného usnesení, uzavřel soud prvního stupně.

5. Proti usnesení I ve znění usnesení II (tj. opravného usnesení) podal likvidátor včasné odvolání. Uvedl, že soud zvolil nesprávný postup v rámci něhož za použití ust. § 164 o. s. ř. vydal ve věci opravné usnesení s odůvodněním, že došlo k chybě v psaní nebo počtech. V rámci usnesení I však nedošlo k chybě v psaní nebo počtech ani k jiné zjevné nesprávnosti. Likvidátor tedy nespatřuje žádný důvod pro vydání opravného usnesení. Původní rozhodnutí navíc likvidátor považuje za věcně správné, přičemž opravným usnesením došlo k novému věcnému rozhodnutí, které však soud nemůže učinit v rámci opravného usnesení. V rámci usnesení I byl zcela správně vypočten likvidační zůstatek a taktéž věcně správně bylo dle likvidátora rozhodnuto o zvýšení odměny likvidátora na celkovou částku 10 000 Kč, která měla být co do částky 2 338,46 Kč uhrazena z likvidačního zůstatku a co do částky 7 661,54 Kč z prostředků České republiky prostřednictvím Krajského soudu v Plzni. Soud nejspíš posléze došel k jinému právnímu posouzení věci, které vyjádřil v usnesení II, kde došel ke stejnému výpočtu likvidačního zůstatku ve výši 2 338,46 Kč, avšak došel k závěru, že odměna likvidátora měla být z původní částky ve výši 15 % z likvidačního zůstatku (likvidační zůstatek ve výši 7 299 Kč vycházející z částky 7 560 Kč mínus hotové výdaje 261 Kč) zvýšena jen do výše likvidačního zůstatku, tedy na celkovou částku 2 338,46 Kč. Uvedené rozhodnutí však likvidátor považuje za jiné právní posouzení věci, nikoliv za opravu zjevné nesprávnosti. Z důvodu jiného právního posouzení věci však soud nemůže rozhodnutí změnit opravným usnesením ve smyslu ust. § 164 o. s. ř. Je tedy zjevné, že k vydání opravného usnesení nebyly splněny podmínky dle ust. § 164 o. s. ř. Likvidátor tedy navrhl, aby Vrchní soud v Praze jako soud odvolací opravné usnesení zrušil.

6. Dále odvolatel uvedl, že pokud bychom vycházeli z právního posouzení soudu v opravném usnesení, připustili bychom tím, že likvidátorovi ustanovenému soudem ze seznamu insolvenčních správců bude přiznána nižší odměna v případě, kdy v rámci likvidace zjistí majetek společnosti a následně ho v souladu se zákonem zpeněžení (v případě, že hodnota majetku není natolik vysoká, aby výpočtem bylo dosaženo přiměřené výše odměny), než když v rámci likvidace žádného majetku nebude nalezeno a likvidační zůstatek v rámci likvidace zůstane nulový, neboť v případě nulového likvidačního zůstatku je likvidátorovi přiznána odměna a hotové výdaje hrazené ze státního rozpočtu, a ve většině případu ve vyšší výši než jak bylo rozhodnuto o odměně likvidátora v tomto případě likvidace. Odměnu likvidátora ve výši 2 338,46 Kč považuje likvidátor za konání úkonů v této konkrétní likvidaci za zcela nedostatečnou, zvlášť za situace, kdy se v rámci likvidace zabýval mimo jiné i zpeněžením nemovitého majetku. Navrhl tedy, aby odvolací soud usnesení I ve znění usnesení II změnil tak, že výroky i a II budou znít …tak, jak soud prvního stupně rozhodl v usnesení I.

7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení I ve znění usnesení II soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

8. Dle § 164 o. s. ř. „Předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.“ Dle § 167 odst. 2 o. s. ř. „Není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku.“

9. Z citovaného ustanovení jednoznačně vyplývá, že zákonným předpokladem pro aplikaci § 164 o. s. ř. je pouze situace, kdy soud se dopustí v písemném vyhotovení rozhodnutí „zjevné nesprávnosti“, tzn. že musí být na první pohled zřejmá každému, především z porovnání výroku rozhodnutí s jeho odůvodněním z jiných souvislostí - např. v záhlaví rozhodnutí ve vymezení předmětu řízení a v jeho odůvodnění je správně uváděna určitá vysoká částka s mnoha nulami, ale ve výroku je tato částka „bez jedné nulu“ či „s jednou nulou navíc“. Také se může jednat o záměnu žalobce za žalovaného a obráceně a jiné zjevné nesprávnosti. Zásadně je tedy nepřípustné, aby si soud poté, co vydá příslušné rozhodnutí, uvědomil své určité pochybení, které není jen „zjevnou nesprávností“, např. že aplikoval na věc nesprávné ustanovení právního předpisu či že vyložil nesprávně určité zákonné ustanovení a toto pochybení napravoval cestou opravného usnesení. Postupem dle § 164 o. s. ř. proto nelze přepisovat určité části odstavců či dokonce celé odstavce odůvodnění rozhodnutí, měnit význam jednotlivých formulací či dokonce uvádět odlišné právní závěry, byť zdánlivě vedoucí ke stejnému výsledku. Je vyloučeno jakkoliv měnit či jen doplňovat právní posouzení věci. Pokud např. ve smyslu § 165 o. s. ř. odůvodnění rozsudku nemá podklad ve zjištění skutkového stavu, není to důvodem pro vydání opravného usnesení dle § 164 o. s. ř., ale pro postup dle § 165 o. s. ř. a nerozhodnutí o některé části předmětu řízení, nákladech řízení či předběžné vykonatelnosti, je zase za podmínek § 166 o. s. ř. důvodem pro aplikaci tohoto zákonného ustanovení, nikoliv pro aplikaci § 164 o. s. ř. Závěry odvolacího soudu jsou v souladu s odbornou právní teorií prezentovanou v komentářové literatuře. V komentáři k § 164 o. s. ř. se in ASPI uvádí následující: „Na základě § 164 o. s. ř. lze opravit pouze zjevné nesprávnosti písemného vyhotovení soudního rozhodnutí, tedy zjevné chyby v psaní, zjevné chyby v počtech a další zjevné nesprávnosti. Takový charakter mají chyby, jež nastaly v důsledku zjevného a okamžitého selhání v duševní či mechanické činnosti osoby, za jejíž účasti došlo k vyhlášení nebo vyhotovení rozsudku, a které jsou každému zřejmé; zřejmost takové nesprávnosti vyplývá především z porovnání výroku rozsudku s jeho odůvodněním, popř. z jiných souvislostí (R 37/69). Příčinou chyby nemusí být jenom lidský faktor, ale mohou být vyvolány i selháním techniky. V každém případě takové chyby musí být zřejmé a snadno rozpoznatelné (NS 28 Cdo 1823/2013). Judikatura Ústavního soudu (II. ÚS 1456/11, II. ÚS 2678/13) připomíná, že i když je "zjevná nesprávnost" relativně neurčitým ustanovením, jehož naplnění je třeba vždy dovozovat z kontextu skutkových a právních okolností (vztahujících se k opravovanému usnesení a celé věci), je třeba otázku "zjevnosti" nesprávnosti hodnotit vždy z pohledu účastníka soudního řízení, jemuž je rozhodnutí adresováno, a nikoli soudu; musí tedy jít o vadu, která je zcela evidentní z pohledu účastníka. Postupem dle § 164 o. s. ř. proto především nelze přepisovat celé pasáže odůvodnění rozhodnutí, měnit význam jednotlivých formulací či dokonce uvádět odlišné právní závěry, byť zdánlivě vedoucí ke stejnému výsledku (zrušení napadeného rozhodnutí), avšak s ohledem na závaznost právních závěrů pro odvolací soud v podstatě zcela měnit a doplňovat právní posouzení věci způsobem měnícím práva a povinnosti účastníků řízení (II. ÚS 1456/11). To platí i v případě, kdy celé rozsáhlé pasáže odůvodnění neodpovídají výroku rozhodnutí (II. ÚS 2678/13). Zjevnou chybou v psaní jsou nejrůznější překlepy, zkomolení jmen, příjmení či názvů, nesprávně uvedená data (včetně např. data vyhlášení rozsudku) atd.“

10. Výše uvedené promítnuto do posuzované věci znamená, že v daném případě nebyly splněny zákonné předpoklady pro vydání opravného usnesení. Již jen z porovnání výrokové části a odůvodnění usnesení I je zřejmé, že žádné zjevné nesprávnosti či chyby v počtech se soud prvního stupně nedopustil. A z porovnání usnesení I a usnesení II v jejich výrokové části ve spojení s odůvodněním je zcela zřejmé, že soud prvního stupně „opravoval“ své předchozí rozhodnutí, ale nikoliv jen stran „zjevné nesprávnosti“ rozhodnutí. Soud evidentně dospěl po vydání usnesení I k jinému právnímu názoru, než který vyjádřil v následném usnesení II. Usnesení II tak není opravným usnesením ve vztahu k usnesení I, ale je de facto zcela jiným rozhodnutím. Zákon však nedovoluje soudu využít institutu opravného usnesení pro případy, kdy si soud následně (po písemném vyhotovení určitého rozhodnutí) uvědomí, že měl rozhodnout jinak, což je právě posuzovaný případ.

11. Dle odvolacího soudu vůbec nebyly splněny zákonné předpoklady pro vydání takového opravného usnesení a je tak dán důvod jeho zrušení bez dalšího.

12. Přesto - vzhledem ke vznesení příslušné odvolací námitky, odvolací soud považuje za nezbytné přisvědčit odvolateli v tom, že pokud bychom vycházeli z právního posouzení soudu prvního stupně v opravném usnesení a stanovení odměny jen do výše likvidačního zůstatku - v daném případě jen cca 2 338 Kč, připustili bychom zjevnou nespravedlnost při stanovování výše odměny, což je nepřípustné (v rozporu s principem spravedlnosti). A to tím, že likvidátorovi ustanovenému soudem ze seznamu insolvenčních správců by byla přiznána nižší odměna v případě, kdy v rámci likvidace zjistí majetek společnosti a následně ho v souladu se zákonem zpeněží (a to v případech, kdy hodnota majetku, a potažmo čistého likvidačního zůstatku není natolik vysoká, aby bylo dosaženo adekvátní výše odměny), než když v rámci likvidace není takovým likvidátorem zjištěn žádný majetek a likvidační zůstatek v rámci likvidace zůstane tím pádem nulový, neboť v případě nulového likvidačního zůstatku je likvidátorovi soudy standardně přiznávána odměna ve vyšší výši (cca 10 000 Kč), než jak bylo rozhodnuto o odměně likvidátora v tomto případě likvidace v usnesení II.

13. Stran usnesení I odvolací soud uvádí, že neshledal žádné pochybení ani ve výroku tohoto rozhodnutí ohledně částky odměny likvidátora (snad jen ohledně chybějícího odkazu na ustanovení §6 odst. 3 a § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. /dále též jen „nařízení“/, jež však není zákonnou náležitostí výroku rozhodnutí) a ani jakoukoliv jinou nesrovnalost či zjevnou nesprávnost v jeho odůvodnění. Odměna likvidátora se ve smyslu § 5 odst. 1 nařízení stanovuje na základě „čistého majetkového zůstatku“, který vyplyne z likvidace. Čistý majetkový zůstatek po odečtení ve výroku I všech specifikovaných závazků (v celkové výši 4 960,54 Kč) a náhrady hotových výdajů likvidátora (ve výši 261 Kč) tvoří základ pro určení odměny likvidátora a ve výroku i v odůvodnění usnesení I byl správně uveden ve výši 2 338,46 Kč. Odměna likvidátora ve smyslu § 6 odst. 1 nařízení (15% ze základu do 100 000 Kč, tj. z částky 2 338,46 Kč) činí z tohoto základu pouhých a zcela neadekvátních 350,77 Kč, jež je možno dle § 6 odst. 3 nařízení zvýšit až na částku 2 338,46 Kč, tedy do výše likvidačního zůstatku, resp. ve smyslu § 5 odst. 1 nařízení čistého majetkového zůstatku. Ve smyslu § 7 odst. 1, poslední věty, nařízení lze dle okolností případu odměnu likvidátora přiměřeně zvýšit až na částku 20 000 Kč. Soud prvního stupně tuto částku v usnesení I zvýšil na 10 000 Kč, což požadoval v odvolání i odvolatel. Též odvolací soud považuje tuto výši odměny za přiměřenou okolnostem případu a souladnou s ustálenou rozhodovací praxí soudů.

14. Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správné usnesení I a usnesení II zrušil dle § 219a odst. 1 písm. a).