o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků, o odvolání navrhovatelů proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2022, č. j. 79 Cm 97/2019-66,

1. Usnesením ze dne 10. 2. 2022, č. j. 79 Cm 97/2019-66, Městský soud v Praze jako soud prvního stupně vyslovil, že usnesení shromáždění [Jméno advokáta B] (dále jen „společenství“) ze dne 4. 4. 2019 pod bodem 4, kterým bylo schváleno znění a uzavření dohody mezi společenstvím a [Anonymizováno] a [právnická osoba], není usnesením shromáždění a hledí se na něj, jako by nebylo přijato (výrok I.). Výrokem II. uložil společenství zaplatit navrhovatelům k rukám jejich právního zástupce na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 54 909 Kč.

2. Podle soudu prvního stupně bylo obsahem dohody mezi společenstvím a [Anonymizováno] vyřešení sporných a pochybných práv a povinností, který vyplynuly ze skutečnosti, že [Anonymizováno] realizuje střešní nástavbu své bytové jednotky, resp. provádí změnu dokončené stavby bez příslušného opatření stavebního úřadu. Soud konstatoval, že dohoda nemění velikost podílů na společných částech budovy ani prohlášení vlastníka a nelze ji podřadit pod žádný bod čl. VII stanov společenství, ve kterých je upravena působnost shromáždění. Shromáždění si rozhodnutí v takové věci ani nevyhradilo zvláštním usnesením. Na takové rozhodnutí se hledí, jako by nebylo přijato (je nicotné).

3. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 150 o. s. ř. Navrhovatelům přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek 3 000 Kč a dále odměnu jejich právního zástupce za 6 úkonů právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis návrhu s návrhem na vydání předběžného opatření, dvou písemných vyjádření z 10. 10. 2019 a 22. 1. 2020, účast na jiném soudním roku dne 16. 6. 2020 a u jednání dne 10. 2. 2022, 6 režijních paušálů a náhradu za daň z přidané hodnoty), s přihlédnutím k tomu, že zástupce navrhovatelů zastupoval celkem 7 osob. Základ odměny určil podle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu. Za použití § 150 o. s. ř. snížil odměnu advokáta na polovinu s ohledem na to, že společenství spornou situaci nezavinilo ani nevyvolalo, neboť nástavbu realizuje vlastnice jednotky [Anonymizováno] a sporná situace nastala chybou stavebního úřadu při kolaudaci. Společenství se pouze snažilo řešit vzniklou situaci smírně. Navíc by navrhovatelé zaplatili náklady řízení v podstatě dvakrát.

4. Proti tomuto usnesení se odvolali všichni účastníci, avšak vždy jen proti výroku II. o nákladech řízení. Výrok I. tak nabyl samostatně právní moci.

5. Opatrovník společenství vzal odvolání zpět „s ohledem na stanovisko a pokyn opatrovance“ podáním ze dne 1. 4. 2022. Odvolací soud proto řízení o jeho odvolání podle § 211 ve spojení s § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. zastavil.

6. Navrhovatelé ve svém odvolání uvedli, že je soud prvního stupně neinformoval o zamýšleném postupu podle § 150 o. s. ř., čímž jim odepřel možnost se k tomu vyjádřit. Navrhovatelé obdrželi od společenství návrh sporné dohody a zaslali k němu emailem z 15. 3. 2019 připomínky s vyjádřením, že dohodu v uvedeném znění nelze akceptovat, a doložili k tomu dva právní rozbory. Podle jednoho z nich je obsahem dohody změna stavby, se kterou musí souhlasit všichni členové společenství. Navrhovatelé upozornili společenství na riziko žaloby o vyslovení neplatnosti v případě, že by dohoda v navržené podobě byla schválena. Společenství však na návrhu usnesení trvalo. Navrhovatelé nechtějí bezdůvodně komplikovat [Anonymizováno] život, nýbrž usilují jen o to, aby střešní nástavba byla realizována v souladu se stavebními předpisy, způsobem nepoškozujícím majetek ostatních vlastníků a se zohledněním úpravy spoluvlastnických podílů, k jejichž změně dojde realizací nástavby. Ve věci samé byli navrhovatelé plně úspěšní a není dán žádný objektivní důvod, proč by navrhovatelům neměla být přiznána náhrada nákladů v plné výši.

7. Účastník se k odvolání nevyjádřil.

8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

9. Odvolací soud předesílá, že řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků je řízením ve statusové věci právnické osoby podle § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), a má charakter řízení nesporného. Uvedený zákon upravuje náhradu nákladů řízení v § 23 pouze pro řízení, která lze zahájit i bez návrhu, a pro řízení ve věcech manželských a partnerských. Řízení o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění však upravuje § 1209 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., ve znění do 30. 6. 2020, jako řízení, které lze zahájit jen na návrh. Odkazem v § 1 odst. 3 z. ř. s. se proto náhrada nákladů řízení řídí občanským soudním řádem.

10. Odvolací soud konstatuje, že podle zápisu v rejstříku společenství vlastníků jednotek byli dne 27. 7. 2022 zvoleni do funkcí členů výboru společenství [právnická osoba] a [Anonymizováno], tj. osoby odlišné od navrhovatelů. Navrhovatelům e) a h) [Jméno navrhovatele E] a [Jméno navrhovatele H] funkce ve výboru zanikla. Dnem 27. 7. 2022 tak pominuly důvody, pro které byl společenství ustanoven opatrovník [tituly před jménem] (usnesením ze dne 12. 8. 2020, č. j. 79 Cm 97/2019-46), a zanikla tak ze zákona i jeho funkce opatrovníka (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. 29 NSČR 220/2016). Ve věci tak bude nadále jednáno s právním zástupcem společenství [Jméno advokáta C], zmocněným plnou mocí z 5. 8. 2019, která ustanovením opatrovníka nezanikla (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2850/99, uveřejněný pod R 10/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

11. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 150 o. s. ř., jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

12. Rozhodování o nákladech řízení je obecně ovládáno zásadou úspěchu ve věci. Snížení nebo nepřiznání náhrady řízení má být podle § 150 o. s. ř. výjimečné a odůvodněné zvláštními okolnostmi případu. V projednávané věci odvolací soud neupírá společenství snahu řešit složitou situaci, kterou nezavinilo, nýbrž která vyplynula z nepovolené přestavby bytu [Anonymizováno], zasahující i do společných částí domu. Nicméně i v takovém případě bylo na společenství, aby k řešení tohoto problému povolalo orgán, který k tomu má podle zákona a stanov pravomoc. Jinak řečeno, svěřilo-li společenství rozhodnutí o návrhu dohody s paní [Anonymizováno] shromáždění, které k tomu podle stanov ani zákona nemá pravomoc, jde o skutečnost, která jde k jeho tíži za situace, kdy přijaté usnesení napadli někteří členové společenství žalobou o vyslovení neplatnosti. Skutečnost, že vzhledem k neziskové povaze společenství vlastníků půjdou přiznané náklady řízení pravděpodobně k tíži nákladů správy domu, na kterou vlastníci přispívají, potom také není důvodem, proč by navrhovatelům neměla být náhrada nákladů řízení přiznána. Odvolací soud tak v projednávané věci neshledává důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu § 150 o. s. ř.

13. Nesprávný je navíc také výpočet odměny právního zástupce navrhovatelů. Předně skutečnost, že manželé [Anonymizováno] mají svou jednotku ve společném jmění, z nich pro účely aplikace § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, nedělá jednu osobu. Zástupci navrhovatelů tak měla být přiznána odměna za zastupování 8 osob, tj. 6,4 násobek odměny za jednu osobu. Základem odměny pak není částka 35 000 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, nýbrž částka 50 000 Kč podle odstavce 4 písm. c) posledně citovaného ustanovení, neboť projednávaná věc je řízením ve věci právnické osoby, jak již bylo vysvětleno shora. Odměna za jeden úkon tak podle § 7 advokátního tarifu činí 3 100 Kč, za zastupování 8 navrhovatelů potom 19 840 Kč. Naproti tomu vyjádření z 22. 1. 2020 je pouhým návrhem na pokračování v přerušeném řízení, nikoli podáním ve věci samé, za které by zástupci navrhovatelů náležela odměna podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Za účast u jiného soudního roku dne 16. 6. 2020, u kterého soud pouze probral věc s účastníky a pokusil se o smír, přísluší podle odvolacího soudu odměna pouze ve výši jedné poloviny analogicky podle § 11 odst. 2 písm. g) advokátního tarifu, neboť se jedná o úkon soudu obdobný přípravnému jednání. Správně tak měla být zástupci navrhovatelů přiznána odměna za 4,5 úkonu právní služby po 19 840 Kč za úkon, tj. 89 280 Kč, k tomu 5 režijních paušálů po 300 Kč (= 1 500 Kč), náhrada za 21 % DPH ve výši 19 063,80 Kč a náhrada za zaplacené soudní poplatky ve výši 3 000 Kč.

14. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II. podle § 220 odst. 1 per analogiam (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod R 17/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) změnil tak, že navrhovatelům přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 112 843,80 Kč.

15. V odvolacím řízení byli navrhovatelé plně úspěšní. Podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. mu proto přísluší náhrada účelně vynaložených nákladů, které sestávají z

a. odměny za zastupování advokátem spočívajícím v 1 úkonu o poloviční hodnotě (odvolání proti výroku o nákladech řízení) ze základu 50 000 Kč, podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu, vypočtené podle § 7 advokátního tarifu a zvýšené na 6,4 násobek pro zastupování 8 navrhovatelů podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve výši 9 920 Kč,

b. 1 režijního paušálu podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč,

c. náhrady za 21 % DPH ve výši 2 146,20 Kč.