o žalobě na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k obchodnímu podílu, o návrhu na vydání předběžného opatření, o odvolání obou žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 28. listopadu 2023, č. j. 39 Cm 155/2023-98,

1. Dne 24. 11. 2023 podala žalobkyně u soudu prvního stupně žalobu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k obchodnímu podílu o velikosti 100 % na společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], sídlem [adresa] (dále jen „společnost“), kterému odpovídá zcela splacený vklad do základního kapitálu společnosti ve výši 100 000 Kč (dále jen „obchodní podíl“).

2. Téhož dne navrhla žalobkyně nařízení předběžného opatření uvedeného ve výrocích II. a III. Návrh odůvodnila tím, že je dána důvodná obava, že žalované by mohly činit kroky vedoucí k protiprávnímu zcizení majetku společnosti, k jeho snížení nebo znehodnocení. Tudíž je dle žalobkyně potřeba zatímně upravit poměry účastníků a existuje v daném případě i obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen. Žalobkyně objasňuje, že účastnice nabyly obchodní podíl ve společnosti v rámci dědického řízení po zesnulém [Jméno žalované]. Již v rámci dědického řízení byla žalovaná č. 1 odvolána z funkce správce pozůstalosti z důvodu závažného porušení svých povinností, a to například z důvodu podezřelých finančních toků mezi závodem zemřelého [Jméno žalované] jako fyzické osoby pod IČO [IČO] (dále jen „závod [právnická osoba]“) a společností. Bběhem výkonu funkce správce pozůstalosti jmenovala žalovaná č. 1 jednatelem společnosti svého druha [tituly před jménem], nar. [adresa] (dále jen „[tituly před jménem]“). Jednání žalované č. 1 prověřuje Policie České republiky jako podezření ze spáchání trestných činů zpronevěry a porušení povinnosti při správě cizího majetku. Policie České republiky zajistila celkem 22 400 000 Kč. Tyto finanční prostředky jsou v úschově u Okresního soudu v Liberci, a to z důvodu podezřelých finančních převodů z účtu společnosti, které podle žalobkyně uskutečnil [tituly před jménem] ve spolupráci s žalovanou č. 1. Společnost má tak za žalovanou č. 1 a [tituly před jménem] pohledávku z titulu náhrady škody, přinejmenším ve výši 22 400 000 Kč, a to z důvodu porušení jejich povinností správce pozůstalosti a jednatele. Žalovaná č. 1 byla taktéž podle žalobkyně protiprávně zaměstnána ve společnosti, což měl být pouze účelový mechanismus, jak ze společnosti získat protiprávně peníze. Stejně tak žalobkyně zpochybňuje, že měla být [tituly před jménem] vyplacena jakákoli odměna. Chování žalované č. 1 a [tituly před jménem] považuje žalobkyně za rozporné se zájmy společnosti a ostatních dědiců po panu [Jméno žalované]. Žalobkyně má tak důvodnou obavu, že se bude žalovaná č. 1 spolu s [tituly před jménem] snažit podezřelé finanční toky zpětně zlegalizovat či jinak narovnat.

3. Žalobkyně ve svém návrhu také připomíná pohledávku ve výši 2 000 000 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou žalovaná č. 2 nevrátila, ačkoliv již pohledávka byla splatná. Žalobkyně upozorňuje, že žalovaná č. 2 z údajné pozice správkyně obchodního podílu rozhodla o změně společenské smlouvy společnosti, o odvolání dosavadní jednatelky a jmenování žalované č. 1 a žalované č. 2 do pozic jednatelek společnosti, o čemž se žalobkyně dozvěděla až z obchodního rejstříku. Žalobkyně považuje na nepřípustné, aby žalovaná č. 2 rozhodla v působnosti jediného společníka společnosti o vyplacení podílu na zisku všem spoluvlastnicím a aby obě žalované vyplatily podíly na zisku všem spoluvlastnicím, aby žalované ve funkci jednatelek uzavíraly jakékoliv smlouvy se žalovanými nebo jakékoli pracovní či jednatelské smlouvy a vyplácely jakékoli odměny z titulu jednatelských pracovněprávních či jednatelských vztahů. Dále považuje za nepřístupné, aby žalované ve funkci jednatelek společnosti uzavíraly jakékoli smlouvy s [tituly před jménem] nebo s dalšími subjekty s ním spojenými. V neposlední řadě považuje za nepřístupné, aby žalované z funkce jednatelek společnosti uzavíraly jakékoli smlouvy, dohody a jiná právní jednání, v jejichž důsledku může dojít k převodu, zatížení a zastavení závodu společnosti nebo jeho části a nemovitých věcí ve vlastnictví společnosti.

4. Napadeným usnesením soud prvního stupně výrokem I. nařídil předběžné opatření, kterým žalované č. 2 zakázal, aby jako správce obchodního podílu ve společnosti rozhodla v postavení jediného společníka společnosti o rozdělení zisku nebo jiných vlastních zdrojů této společnosti. Dále výrokem II. nařídil předběžné opatření, kterým žalovaným zakázal, aby jako jednatelky společnosti:

- „uzavíraly jakékoli právní jednání se žalovanými, a to včetně smluv o výkonu funkce, a aby žalovaným ze Společnosti vyplácely jakoukoli odměnu za výkon funkce jednatelky,

- uzavíraly jakékoli pracovní smlouvy a smlouvy o výkonu funkce a vyplácely ze Společnosti jakékoli odměny z titulu pracovněprávních či jednatelských vztahů,

- uzavíraly jakékoli právní jednání a činily procesní úkony s (vůči) [tituly před jménem], nar. [Anonymizováno], bytem [adresa], Bydliště: [adresa], [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], bytem [adresa], a se společností [právnická osoba], IČO [IČO], jakož i s osobami, které jsou těmto osobám blízké,

- uzavíraly jakékoli smlouvy, dohody a jiná právní jednání, v jejichž důsledku může dojít k převodu, zatížení a zastavení závodu společnosti nebo jeho části a nemovitých věcí ve vlastnictví společnosti,

- prováděly jakékoli mimořádné převody finančních prostředků z bankovních účtů Společnosti, které nebudou spadat do běžných provozních výdajů Společnosti.“

5. Napadané usnesení odůvodnil soud prvního stupně tím, že v daném případě z listinných důkazů a z tvrzení v návrhu a samotné žalobě vyplývá, že obě žalované prováděly pro společnost nevýhodné smluvní transakce a finanční převody. Soud prvního stupně zohlednil i trestní řízení, v rámci kterého byla zajištěna i část finančních prostředků, které byly převedeny ze zdrojů společnosti.

6. Proti výroku I. a II. napadaného usnesení podala žalovaná č. 2 odvolání. Namítá, že napadané usnesení je nepřezkoumatelné a soud prvního stupně pouze převzal argumenty a tvrzení žalobkyně a důkazy, které mají její tvrzení osvědčit, nepodrobil nikterak důkladnému posouzení. Žalovaná č. 2 tvrzení žalobkyně zásadně odmítá a upozorňuje, že se týkají pouze žalované č. 1. Dále se domnívá, že předběžné opatření je zcela nepřiměřené, a to z hlediska věcného, časového i personálního. Předběžné opatření ochromuje každodenní chod společnosti a nemůžou být zajištěny ani běžné záležitosti společnosti, které přímo souvisí s předmětem její činnosti. Navíc upozorňuje, že předběžné opatření není ani nijak časově omezeno a pokud by byla společnost dlouhou dobu bez vedení, mohlo by dojít k ohrožení její činnosti. Taktéž se domnívá, že předběžné opatření překračuje ústavní limity a zasahuje do základních práv žalované č. 2. Dále žalovaná č. 2 uvádí, že žalobkyně ve svém návrhu nikterak nespecifikovala, proč by měly mít žalované důvod a úmysl zcizovat majetek společnosti a činit protiprávní jednání. Dle žalované č. 2 se jedná pouze o vykonstruovanou obavu, aby byly naplněny podmínky pro vydání předběžného opatření. K úschově finanční částky 22 400 000 Kč a prověřování Policií České republiky uvádí, že tyto záležitosti nikterak nesouvisí s žalovanou č. 2. Navíc Policie České republiky záležitosti týkající se společnosti teprve prověřuje a nepovažuje ani za pravděpodobné, že by mělo být v budoucnu zahájeno trestní stíhání. Uvádí, že tvrzení žalobkyně, že se žalovaná č. 1 ve společnosti nechala protiprávně zaměstnat, nikterak nesouvisí s její osobou. Ke smlouvě o zápůjčce na částku 2 000 000 Kč, kterou uvedla žalobkyně ve svém návrhu, uvádí, že se jedná o zcela běžný závazek, který společnost nikterak nepoškozuje. Navíc hodnota pohledávky plynoucí ze smlouvy o zápůjčce je více jak stonásobně nižší, než je hodnota společnosti. Žalovaná č. 2 se domnívá, že byla zvolena správkyní obchodního podílu zcela v souladu se zákonem a činila rozhodnutí v souladu s vůli většiny spoluvlastníků obchodního podílu. Žalobkyně je menšinovou spoluvlastnicí obchodního podílu a žalovaná č. 1 je toho názoru, že žalobkyně pouze pokračuje ve svém sporu, který již započala v minulosti během dědického řízení. Navrhuje, aby odvolací soud napadané usnesení změnil tak, že se návrh na nařízení předběžného opatření zamítá a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované č. 2 náklady řízení. Popřípadě navrhuje, aby napadané usnesení odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Proti výroku I. a II. napadaného usnesení podala žalovaná č. 1 odvolání. Uvádí, že pokud by došlo k výplatě nerozdělného zisku, byla by výplata proporční vůči podílům každé ze spoluvlastnic a žalobkyně by nebyla majetkově poškozena. Dále tvrdí, že se žalobkyně v minulosti rozdělení nerozděleného zisku nijak nebránila, a dokonce toto rozdělení i znovu navrhuje v e-mailu právního zástupce ze dne 5. 1. 2024. K tvrzení žalobkyně ohledně škody ve výši 22 400 000 Kč, uvádí, že aby nebyly finanční prostředky znehodnoceny inflací, [tituly před jménem] zapůjčil na základě platné smlouvy částku 20 000 000 Kč společnosti [právnická osoba] K dalším platbám žalované č. 1 uvádí, že se jednalo o legální výplatu odměny jednatele, jež byla realizována na základě platné příkazní smlouvy. Taktéž žalovaná č. 1 tvrdí, že ani Policie České republiky nezjistila, že by platby ze společnosti nebyly platbami po právu. Dále žalovaná č. 1 upozorňuje na vztah žalobkyně k [právnická osoba]., IČ [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen „[právnická osoba].“). Žalobkyně měla být údajně v minulosti předsedkyní [právnická osoba]. a napomáhala tomu, aby nebyly vymáhány dluhy společnosti vůči [právnická osoba]. Žalobkyně v období správy pozůstalosti překračovala opakovaně limity prosté správy a prováděla několikamilionové investice, aniž by čerpala dostupné finanční dotace. Dále žalovaná č. 1 objasňuje svůj zaměstnanecký poměr ve společnosti, o kterým ji není známo, že by byl protiprávní. Uvádí, že obětovala společnosti značné množství času, který byl potřeba honorovat. Práce tedy byla reálně vykonána. Žalobkyně má pracovní smlouvu žalované č. 1 k dispozici a musí si být vědoma toho, že byla uzavřena řádně a platně. Žalovaná neobdržela žádnou výpověď, ale žalobkyně ji svévolně odhlásila ze zdravotního a sociálního pojištění a přerušila ji příjem. Z tohoto důvodu byla nucena podat žalobu u Okresního soudu v Liberci, pod sp. zn. 16 C 234/2023. Žalovaná je č. 1 toho názoru, že žalovaná č. 2 zvolena řádným postupem většinou spoluvlastníků. Domnívá se, že žalobkyně se snaží o obejití zákonem předepsaných mechanismů ochrany spoluvlastníka. Žalovaná č. 1 se vyjádřila i k žalobkyní uvedeným činnostem, které ve svém návrhu na nařízení předběžného opatření označila žalobkyně za nepřípustné a s žádným z uvedených omezením nesouhlasí. Žalovaná č. 1 se domnívá, že neshody spoluvlastníků o správně společné věci není na místě řešit předběžným opatřením v řízení o rozdělení takové věci, což podkládá i judikaturou. Navrhuje, aby odvolací soud napadané usnesení změnil tak, že se návrh na nařízení předběžného opatření zamítá a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované č. 1 náklady řízení.

8. Žalobkyně ve svém vyjádření s odvoláním žalované č. 2 nesouhlasí a je toho názoru, že v době rozhodování soudu prvního stupně byly podmínky pro nařízení předběžného opatření splněny. Domnívá se, že jsou podmínky pro nařízení předběžného opatření splněny i nadále, a to i proto, že ani jedna ze žalovaných doposud nevyrovnala své závazky vůči společnosti, přestože si vyplatily podíly na zisku společnosti. Navrhuje, aby odvolací soud odvolání žalované č. 2 zamítl. Žalovaná č. 1 dokonce učinila vůči orgánům činným v trestním řízení prohlášení, že společnosti v minulosti svým jednáním žádnou škodu nezpůsobila, čímž dle žalobkyně ohrozila dobytnost pohledávky společnosti ve výši 22 400 000 Kč. Svým jednáním poškozují žalované společnost k újmě žalobkyně, a snižují tak hodnotu obchodního podílu. Uvádí, že bez zatímní úpravy poměrů může docházet k dalším machinacím a nepřehledným finančním tokům a mohl by být ohrožen také výkon rozhodnutí. Rovněž nesouhlasí, že by napadané usnesení bylo nepřezkoumatelné a má za to, že je řádně odůvodněno. Nedomnívá se ani, že by předběžné opatření bylo nepřiměřené, jelikož není pravdou, že by ochromovalo každodenní chod společnosti. Uvádí, že běžná správa společnosti není předběžným opatřením dotčena a opakovaně zdůrazňuje, že se o veškerou správu společnosti stará obchodní závod [právnická osoba], kde jsou obě žalované správkyněmi. Dále žalobkyně odmítá tvrzení, že by vykonstruovala obavu, že budou žalované zcizovat majetek společnosti, jelikož vycházela z dokumentů Policie České republiky a Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci. Upozorňuje, že žalované opakovaně uvádí, že neměly dostatek podkladů od bývalé jednatelky společnosti. Nemohly tedy náležitě provést bilanční a insolvenční test a test vlastního kapitálu před výplatou podílů na zisku společnosti. Konstatuje, že žalované nadřadily své zájmy nad zájmy společnosti a jednají v rozporu s péčí řádného hospodáře a porušují pravidla střetu zájmů dle § 54 a násl. zák. č. 90/2012 Sb. (dále jen „z. o. k.“) a § 437 zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“). Podle žalobkyně účastnice nerozhodly o tom, že se má zřídit funkce správce obchodního podílu, což je nezbytný předpoklad pro volbu správce společné věci. Žalobkyně se dále domnívá, že jmenování žalované č. 1 do funkce jednatelky nemůže být v zájmu společnosti. Navíc s ní žalované nejednají transparentně a nekomunikují s ní. Navrhuje, aby odvolací soud odvolání žalované č. 2 zamítl.

9. Žalobkyně se vyjádřila samostatně i k odvolání žalované č. 1. Uvádí, že žalovaná č. 2 nikdy formálně nenavrhla, aby spoluvlastnice rozhodly o vyplacení podílu na zisku společnosti a pouze informovala spoluvlastnice obchodního podílu o tom, jaká rozhodnutí se žalovaná č. 2 chystá učinit. Jelikož se domnívá, že žalované společnost fakticky nepřevzaly (nemohly se ani seznámit s účetnictvím a dalšími dokumenty společnosti), tak nemohly učinit kvalifikované rozhodnutí o vyplacení podílu na zisku. Je tedy toho názoru, že jediným cílem žalovaných bylo, aby se dostaly rychle k finančním prostředkům. Opakovaně žalobkyně upozorňuje na střet zájmů, ve kterém žalované jednají, a to mimo jiné z důvodu, že po vyplacení podílu na zisku žádná z nich neuhradila společnosti své milionové dluhy, které již uvedla ve svém návrhu na vydání předběžného opatření. Navíc ani jedna ze žalovaných nikdy nesdělila, kdy se chystá své dluhy společnosti zaplatit a žalobkyně se domnívá, že pouze vyčkávají, než se dluhy promlčí. Dále je dle žalobkyně zřejmé, že si nejsou žalované vědomy žádného pochybení, což dle jejího názoru pouze zvyšuje potřebu zatímní úpravy poměrů. Jedině v předběžném opatření vidí žalobkyně cestu, jak zamezit netransparentnímu a pravděpodobně nelegálnímu odčerpávání prostředků společnosti. K e-mailu právního zástupce žalobkyně ze dne 5. 1. 2024 žalobkyně uvádí, že pouze chtěla, aby byl při případném vypořádání zohledněn nerozdělený zisk společnosti. K podezřelým převodům, které uvedla žalobkyně již ve svém návrhu na vydání předběžného opatření a které měly způsobit společnosti škodu, uvádí, že proběhly bezprostředně poté, co žalovaná č. 1 dozvěděla o tom, že bude odvolána z funkce správce pozůstalosti. Veškeré převody proběhly na účty osob, které jsou žalované č. 1 blízké. Navíc originál smlouvy, které žalovaná č. 1 ve svém vyjádření uvádí, nikdy nebyl předložen dědicům a [tituly před jménem] by při uzavření smluv porušil § 54 z. o. k. a § 437 o. z. Smlouvy tedy nemůžou společnost zavazovat ani v případě, že by byly skutečně uzavřeny. Navíc společnost, na jejíž účet byly peníze zaslány, se nezabývala zhodnocováním prostředků a byla téměř neaktivní. K odměně [tituly před jménem] uvádí, že i žalovaná č. 1 v minulosti tvrdila, že Ing. Roman Oslanec žádnou odměnu nepobírá. K pohledávkám [právnická osoba]. uvádí, že nikdy nebyla jednatelkou společnosti a neměla tak žádný vliv na vymáhání jakýchkoli prostředků. Dále se domnívá, že pokud by neexistoval spor o existenci pracovního poměru žalované č. 1 ve společnosti, tak by se nevedlo řízení u Okresního soudu v Liberci, sp. zn. 16 C 234/2023. Navíc pokud by společnost protiprávně nevyplácela žalované č. 1 mzdu, těžko by žalovaná č. 2 schválila účetní závěrku a těžko by obě žalované rozhodly o vyplacení zisku. K případné pracovní smlouvě má žalovaná stejné argumenty jako již k dříve uvedeným smlouvám a je toho názoru, že pracovní poměr vůbec nevznikl. Navíc jelikož byla žalovaná č. 1 v té době i správkyní pozůstalosti, měla veškeré případné práce ve společnosti činit z tohoto titulu. Domnívá se, že žalovaná č. 1 a [tituly před jménem] žádnou relevantní činnost neodváděli. K funkci správkyně obchodního podílu žalobkyně uvádí, že účastnice (spoluvlastnice) o vzniku této funkce nikdy nerozhodly, a proto nemůže žalobkyně ani napadat jmenování žalované č. 2 do této funkce. Znovu upozorňuje, že pro žádné jiné rozhodnutí, než je jmenování správkyně obchodního podílu, žalobkyně nehlasovala. Z tohoto důvodu nemůže tato rozhodnutí žádným způsobem napadat, jelikož neexistují a nemohla být přijata. Navíc, jelikož jednají žalované ve shodě, můžou žalobkyni kdykoli přehlasovat. Mohou tak jakékoli rozhodnutí změnit nebo zrušit a předmět řízení se vyprázdní. Domnívá se, že předběžné opatření úzce souvisí s předmětem řízení, jelikož je potřeba zachování obchodního podílu a existence obchodního podílu jako takového. Pokud nebude nařízeno předběžné opatření, tak se žalobkyně obává, že bude obchodní podíl zcela vyprázdněn nebo zanikne. Taktéž uvádí, že od 5. 2. 2024 je její osobě žalovanými zamezen vstup do sídla společnosti a stejně i všem ostatním, kteří provádějí veškerou správu společnosti. Domnívá se, že došlo i k zásahům do počítačů a pevných disků, na kterých jsou uloženy i mimo jiné důležité dokumenty společnosti. Navrhuje, aby odvolací soud odvolání žalované č. 1 zamítl.

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací se předně musel zabývat otázkou, zda odvolání byla podána osobami, jež k tomu byly oprávněny. Účastník je subjektivně legitimován k podání odvolání v případě, že mu rozhodnutím soudu první instance nebylo vyhověno nebo mu byla rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Újmu lze však posuzovat pouze z procesního hlediska a rozhodujícím je přitom výrok rozhodnutí soudu prvního stupně. „Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i nepříliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí“ (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. 21 Cdo 2323/99). Žalovaná č. 1 tedy není oprávněna se odvolat proti výroku I. napadaného usnesení, jelikož jí tímto výrokem nevznikla žádná určitá újma na jejích právech.

11. Na základě výše uvedeného odvolací soud odmítl odvolání žalované č. 1 proti výroku I. napadeného usnesení podle § 218 písm. b) zák. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“).

12. Odvolání žalované č. 1 proti výroku II. a žalované č. 2 proti výroku I. a II. byla podána včas osobami k tomu oprávněnými. Odvolací soud přezkoumal uvedené výroky napadeného usnesení a dospěl k závěru, že odvolání jsou důvodná.

13. Podle § 102 odst. 1 o. s. ř., je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo jeli po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření.

14. Podle § 102 odst. 3 o. s. ř. věta in fine, ustanovení § 75, 75a, § 75b, § 75c, 76, 76c, 76d, 76e, 76f, 76g, § 77 odst. 1 písm. b) až d), § 77 odst. 2, § 77a a § 78 odst. 3 se použijí obdobně.

15. Podle § 75c o. s. ř. předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením (odst. 1). Pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně (odstavec 4).

16. Jedním z předpokladů pro nařízení předběžného opatření je osvědčení nároku ve věci samé. Pro účely předběžného opatření nemusí být nárok ve věci prokázán nepochybně, postačuje, aby byl osvědčen natolik, že se s ohledem na okolnosti případu jeví alespoň pravděpodobným. Rovněž musí být prokázána naléhavost potřeby k zatímní úpravě, nebo obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. Pokud není splněn jen jeden z těchto zákonných předpokladů, návrhu na nařízení předběžného opatření nemůže být vyhověno, byť druhý z předpokladů by došel svého naplnění.

17. Předmětem řízení v projednávané věci je vypořádání podílového spoluvlastnictví účastnic k obchodnímu podílu, které se řídí § 1140 o násl. o. z. Takovému návrhu může soud nevyhovět a podílové spoluvlastnictví nevypořádat jen tehdy, je-li návrh podán v nevhodné době či k jen k újmě některého spoluvlastníka (§ 1140 odst. 2 věta druhá o. z.). Takové okolnosti se ze spisu nepodávají. Nárok žalobkyně ve věci samé tedy považuje odvolací soud za osvědčený.

18. Možnosti, jak podílové spoluvlastnictví může soud vypořádat, upravují § 1144 až 1147 o. z. Žalobkyně ve věci samé navrhuje soudu rozdělní obchodního podílu na tři obchodní podíly v poměru podílů spoluvlastnických. Takové řešení, které lze považovat za pravděpodobné, je podkladem pro zápis změny do obchodního rejstříku. Výkonem rozhodnutí (exekucí) však takový rozsudek vymáhat nelze, neboť neukládá účastníkům žádnou povinnost. Obava z ohrožení výkonu navrženého rozhodnutí tedy nemůže být důvodem nařízení předběžného opatření.

19. Ustálená soudní praxe na základě § 102 odst. 1 o. s. ř. vyžaduje, aby požadovaná zatímní úprava do doby pravomocného rozhodnutí upravila poměry účastníků, jejichž definitivní úpravy se domáhá žalobce žalobou. Musí být tedy dána souvislost navržené zatímní úpravy poměrů účastníků v předběžném opatření s projednávanou věcí. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2005, sp. zn. III. ÚS 401/05).

20. V projednávané věci se požadovaná zatímní úprava týká správy společného obchodního podílu, zčásti dokonce jednání obou žalovaných jako jednatelek společnosti při správě jejích záležitostí. Žalobkyně v návrhu na nařízení předběžného opatření nesouhlasí s volbou žalované č. 2 správkyní obchodního podílu a s právními jednáními, která žalovaná č. 2 jako správkyně obchodního podílu učinila vůči společnosti, včetně volby jednatelek. K řešení neshod spoluvlastníků při rozhodování o správě společné věci však slouží jiné právní prostředky, které občanský zákoník upravuje zejména v § 1126 a násl. V rámci takových řízení potom přichází v úvahu i zatímní úprava poměrů spoluvlastníků předběžným opatřením. V řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k obchodnímu podílu však nelze přezkoumávat předchozí rozhodnutí spoluvlastníků při správě společné věci ani platnost či účinnost právních jednání správce společné věci. Nelze v něm tedy ani předběžným opatřením uložit účastníkům, aby podle takových rozhodnutí spoluvlastníků nejednali, případně neplnili povinnosti či nevykonávali práva vzniklá z právních jednání správce.

21. Potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků tak podle odvolacího soudu z návrhu na nařízení předběžného opatření nevyplývá.

22. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. a II. podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že návrh na nařízení předběžného opatření zamítl.

23. O nákladech řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí ve věci.