o určení členství v bytovém družstvu, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 72 Cm 222/2021-34 ze dne 1. prosince 2023

1. Shora uvedeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud I. stupně ve výroku I. určil se, že [Jméno žalobce A], r. č. [RČ], bytem [adresa] byl ke dni úmrtí dne [Anonymizováno] členem žalovaného [Anonymizováno], IČ [IČO žalovaného], sídlem [adresa] s právem nájmu bytové jednotky č. [Anonymizováno], k. ú. [adresa], obec [adresa] a ve výroku II. žalovanému stanovil povinnost zaplatit žalobcům na náhradu nákladů řízení částku 46 552,20 Kč.

2. Soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že otec žalobců [Jméno žalobce A], narozený [Anonymizováno], zemřelý dne [Anonymizováno], byl minimálně do dne 30. 6. 1999 řádným členem žalovaného. S jeho členstvím bylo spojeno i právo užívat družstevní byt č. [Anonymizováno], na adrese [adresa], jenž je po učinění prohlášení vlastníka označen v evidenci též jako bytová jednotka č. [Anonymizováno], k. ú. [adresa], obec [adresa] (dále také jen „by“), jenž je ve vlastnictví žalovaného.

3. Soud I. stupně dále vyšel ze skutečnosti, že žalovaný dne 1. 7. 1999 informoval [Jméno žalobce A], že byl vyloučen z družstva pro neplacení nájemného.

4. Dále soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že rozhodnutí o vyloučení podle [Jméno žalobce A] mu bylo doručeno dne 15. 7. 1999 a je identifikováno č. j. [Anonymizováno], přičemž se [Jméno žalobce A] v souladu s poučením podáním ze dne 22. 7. 1999 proti svému vyloučení z družstva odvolal, když v tomto svém podání specifikoval rozhodnutí o vyloučení č. j. [Anonymizováno] a tuto listinu adresoval žalovanému. Poukázal na jím tvrzenou skutečnost, že všechny závazky byly z jeho strany uhrazeny, a to především dlužné nájemné a z toho důvodu požádal žalovaného o prošetření věci a sdělení výsledku.

5. Soud I. stupně vyšel také ze skutečnosti, že na uvedené odvolání reagoval žalovaný dopisem ze dne 31. 8. 1999 prostřednictvím [adresa], v němž se žalovaný výslovně vyjadřuje k dopisu [Jméno žalobce A], jejž [adresa] obdržela dne 26. 7. 1999. Podle žalovaného vyloučený [Jméno žalobce A] závazky vůči družstvu neuhradil a [Jméno žalobce A] tak měl dlužit v měsíci 4/97 nájemné ve výši 1 057 Kč, poplatek z prodlení ve výši 3 606 Kč a dále poplatky za upomínky v celkové výši 321 Kč a nedoplatek za zálohy za teplo ve výši 520 Kč za rok 1998. Podle žalovaného po úhradě uvedených dluhů a zaplacení 2 000 Kč mohl [Jméno žalobce A] požádat představenstvo o zrušení rozhodnutí o vyloučení. Konečně soudu I. stupně vyšel ze skutečnosti, že v následujících letech 1999 až 2011 zasílal žalovaný [Jméno žalobce A] měsíční předpisy záloh na úhradu příspěvku za byt, přičemž za rok 1999 měl [Jméno žalobce A] na nájemném a službách přeplatek 1 667 Kč, za rok 2000 měl [Jméno žalobce A] na nájemném a službách bytu přeplatek 1 993 Kč a za rok 2010 měl [Jméno žalobce A] na nájemném a službách bytu přeplatek 27 Kč. Konečně soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že žalobci jsou potencionálními dědici zůstavitele [Jméno žalobce A], byť usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 1. 2020, č. j. 34 D 2608/2019-55 bylo řízení o pozůstalosti [Jméno žalobce A] zastaveno, neboť zůstavitel zanechal pouze nepatrný majetek, mezi nějž nebylo možno zahrnout podíl v žalovaném bytovém družstvu s ohledem na tvrzení žalovaného, že [Jméno žalobce A] nebyl v době svého úmrtí členem žalovaného bytového družstva s ohledem na své vyloučení z družstva v roce 1999.

6. Soud I. stupně věc posuzoval po právní stránce zejména podle § 80 o. s. ř., dále podle čl. 19 odst. 5 stanov žalovaného účinných od 9. 12. 1997 (dále jen „stanovy“) a podle § 231 odst. 3 zák. obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále také jen obchod. zák.) a učinil právní závěr, podle něhož [Jméno žalobce A] byl ke dni úmrtí dne [Anonymizováno] členem žalovaného [Anonymizováno], IČ [IČO žalovaného], sídlem [adresa] s právem nájmu bytové jednotky č. [adresa], když nedošlo k završení procesu vyloučení [Jméno žalobce A] z žalovaného bytového družstva. Mělo tomu být podle soudu I. stupně proto, že proces vyloučení člena z družstva je v zákoně i stanovách koncipován jako proces dvouetapový, neboť rozhodnutím představenstva o vyloučení člena nekončí účast člena v družstvu, když odvolání proti vyloučení má odkladný účinek a žalovaný neprokázal, že by o odvolání [Jméno žalobce A] bylo rozhodnuto shromážděním delegátů.

7. Proti tomuto rozsudku se v zákonem stanovené lhůtě z důvodů podle § 205 odst. 2. písm. d) písm. e) a písm. g), o. s. ř. odvolal žalovaný (odvolatel) a domáhal se změny napadeného rozsudku a zamítnutí žaloby.

8. Podle odvolatele sice žalobci předložili jako důkaz o odvolání svého právního předchůdce [Jméno žalobce A] proti vyloučení z žalovaného bytového družstva listinu označenou jako „Odvolání“ adresovanou obecně [Anonymizováno], označenou jako Věc: č. j. [Anonymizováno] ze dne 22. 7. 1999, avšak tato listina nebyla [Jméno žalobce A] podepsána. Listina nebyla adresována ani shromáždění delegátů. Tuto listinu podle odvolatele nemá žalovaný ve složce člena družstva ani v jiné korespondenci, a tudíž nadále tvrdil, že ji neobdržel. Tato listina, pokud by skutečně byla doručena ať již do podatelny družstva, poštou nebo přímo některému z pracovníků družstvu, by musela podle odvolatele být označena dodacím razítkem žalovaného označeného číslem podacím, o čemž podle odvolatele svědčí řada listin a korespondence žalovaného.

9. Odvolatel zdůraznil, že předložená listina není [Jméno žalobce A] podepsaná a je psaná na počítači, což v roce 1999 nebyl úplně běžný způsob vedení korespondence a žalovaný tedy není přesvědčen ani o tom, že byla napsána na psacím stroji, jak se v odůvodnění rozsudku uvádí.

10. Soudu I. stupně odvolatel dále vytkl, že nepřipustil návrh žalovaného, aby žalobci předložili doklad o tom, že uvedená listina označená jako „odvolání“, byla skutečně žalovanému doručena, a to podacím poštovním lístkem, nebo přímo potvrzená pracovníkem družstva. Proto podle odvolatele žalobci neunesli břemeno tvrzení, že jejich právní předchůdce podal odvolání proti svému vyloučení z družstva (žalovaného), když soudu předložili listinu, která nesplňuje náležitosti vedení korespondence žalovaného, který měl a musí mít přesnou evidenci korespondence, když v roce 1999 ještě vlastnil cca 20 tis. bytů. jež má z větší části nyní ve správě jako bývalý vlastník z titulu stavebního bytového družstva a žalobci ani nepředložili řádný doklad o doručení odvolání žalovanému.

11. Dopis [adresa] ze dne 31. 8. 1999 podle odvolatele nedokládá, že by tato pracovnice odpovídala na dopis označený žalobci jako „Odvolání“, ale dopis konstatuje pouze stav „salda bytu“, tj. stávající dluhy a není prokázáno, že by odpovídala na dopis označený jako „Odvolání“.

12. Podle odvolatele je nepravděpodobné, že by byl dopis adresovaný [Anonymizováno] a označený jako „Odvolání“ doručen [adresa], jež neměla bez dodacího razítka právo na něj reagovat. Text odpovědi podle odvolatele neodpovídá předmětu listiny předložené žalobci a označené jako „Odvolání“. Současně podle odvolatele [adresa] jako vedoucí oddělení nájemného neměla rozhodovací pravomoc jednat o odvolání.

13. Dále podle odvolatele je výrok I. napadeného rozsudku nepřesný a zavádějící, když právní předchůdce žalobců nemohl mít právo nájmu k bytové jednotce, ale měl by mít právo nájmu družstevního bytu č. [Anonymizováno], na adrese [adresa].

14. Konečně podle odvolatele odměna advokáta byla stanovena na 7 úkonů právní služby, když je soudem I. stupně uvedeno pouze 6, příp. 5,5 úkonů (předání a převzetí, předžalobní výzva, žaloba, doplnění žaloby a účast na dvou jednáních), přičemž předžalobní výzva je v převážné většině sporů soudy všech stupňů kvalifikována jako právní služba ve výši 50 % tarifní odměny dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif).

15. Žalobci navrhli napadený rozsudek potvrdit.

16. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí, a to včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo a dospěl k následujícím ujištěním a závěrům.

17. Z hlediska právního odvolací soud vychází z § 231 obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen obchod. zák.), podle něhož členství zaniká písemnou dohodou, vystoupením, vyloučením nebo zánikem družstva (odst. 1). Člen může být vyloučen, jestliže opětovně a přes výstrahu porušuje členské povinnosti, nebo z jiných důležitých důvodů uvedených ve stanovách. Fyzická osoba může být vyloučena také, byla-li pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin, který spáchala proti družstvu nebo členu družstva. O vyloučení, které musí být členu písemně oznámeno, rozhoduje, pokud stanovy neurčují jinak, představenstvo. Proti rozhodnutí o vyloučení má právo podat člen odvolání k členské schůzi (odst. 3). Soud na návrh člena, jehož se rozhodnutí týká, prohlásí rozhodnutí členské schůze o vyloučení za neplatné, je-li v rozporu s právními předpisy nebo stanovami (odst. 4).

18. Odvolací soud z hlediska skutkového vycházel ze správných závěrů soudu I. stupně o skutkovém stavu věci, z nichž významnými bylo to, že otec žalobců [Jméno žalobce A], zemřelý dne [Anonymizováno], byl do svého úmrtí členem žalovaného a s jeho členstvím bylo spojeno i právo užívání družstevního bytu č. [Anonymizováno], na adrese [adresa]

19. Dále odvolací soud vyšel ze skutečnosti, že právní předchůdce žalobců [Jméno žalobce A] byl žalovaným, na základě jemu doručeného rozhodnutí představenstva žalovaného bytového družstva č. j. 154/99 ze dne 1. 7. 1999, informován o vyloučení z družstva pro neplacení nájemného s tím, že proti rozhodnutí o vyloučení z družstva bylo možno podat opravný prostředek - odvolání, a to do 15 dnů od jeho doručení.

20. Dále odvolací soud vycházel ze skutečnosti, že na vyloučení z žalovaného bytového družstva právní předchůdce žalobců [Jméno žalobce A] reagoval písemným odvoláním ze dne 22. 7. 1999, v němž uvedl svoje jméno a adresu a své odvolání označil jako „věc: č.j. 154/99“ a adresoval ji žalovanému s tím, že se z jeho strany výslovně jedná o odvolání proti rozhodnutí o vyloučení doručené mu dne 15. 7. 1999. V tomto svém odvolání se bránil důvodům svého vyloučení tvrzením, že všechny jeho závazky vůči bytovému družstvu byly již v minulosti uhrazeny a není nic dlužen. V tomto odvolání proto požádal o prošetření věci a sdělení výsledku.

21. Odvolací soud dále vychází ze správného a pro věc významného závěru soudu I. stupně, že na odvolání [Jméno žalobce A] ze dne 22. 7. 1999 reagoval žalovaný prostřednictvím vedoucí oddělení [adresa] dopisem ze dne 31. 8. 1999 v němž sdělil, že podání [Jméno žalobce A], obdržel dne 26. 7. 1999. V tomto dopise žalovaný současně oponoval uvedenému podání [Jméno žalobce A] a jeho tvrzení o úhradě v minulosti jeho závazků vůči družstvu. Žalovaný v uvedeném dopise ze dne 31. 8. 1999 vyjádřil názor, že celkem nebylo uhrazeno nájemné ve výši 1 057 Kč. Nebyl uhrazen poplatek z prodlení ve výši 3 606 Kč a zůstávají neuhrazeny ani poplatky za upomínky v celkové výši 321 Kč, společně s nedoplatkem za zálohy za teplo ve výši 520 Kč za rok 1998. Závěrem dopis žalovaného vyhotovený jeho zaměstnankyní - vedoucí oddělení [adresa] a datovaný dnem 31. 8. 1999 dává návod, jak dosáhnout zrušení rozhodnutí o vyloučení, a to po úhradě žalovaným tvrzeného závazku na nájemném ve výši 1 057 Kč s přísl. společně s nedoplatkem zálohy za teplo ve výši 520 Kč za rok 1998 a po zaplacení poplatku 2 000 Kč. Potom podle vedoucí oddělení [adresa] může [Jméno žalobce A] požádat představenstvo o zrušení rozhodnutí o vyloučení. Konečně odvolací soud vycházel ze skutečnosti, že v letech 1999 až 2011 žalovaný zasílal [Jméno žalobce A] měsíční předpisy záloh na úhradu příspěvku za byt. Za rok 1999 měl [Jméno žalobce A] na nájemném a službách přeplatek 1 667 Kč, za rok 2000 měl na nájemném a na službách týkajících se bytu přeplatek 1 993 Kč a za rok 2010 měl [Jméno žalobce A] na nájemném a službách přeplatek 27 Kč.

22. Jak je zřejmé z opravného prostředku uvedeného právního předchůdce žalobců proti svému vyloučení z družstva (z odvolání), jakož i z jednotlivých podání žalovaného, není ze strany účastníků sporu o tom, že v souladu se zákonem a stanovami žalovaného bytového družstva byl proces vyloučení člena družstva z družstva v době vylučování [Jméno žalobce A] procesem dvoustupňovým, jímž je i v době rozhodování soudu, přičemž tento proces je dokončen rozhodnutím členské schůze (v projednávaném případě rozhodnutím shromáždění delegátů) o odvolání proti rozhodnutí výkonného orgánu družstva (představenstva) o vyloučení.

23. V projednávaném případě na základě provedeného dokazování soud I. stupně dospěl ke skutkovému závěru, podle něhož se právní předchůdce žalobců v souladu s poučením obsaženým v rozhodnutí o vyloučení z družstva bránil uvedenému rozhodnutí představenstva žalovaného bytového družstva č. j. 154/99 ze dne 1. 7. 1999 zákonem i stanovami předpokládaným opravným prostředkem, o němž podle žalobců doposud nebylo rozhodnuto.

24. Naopak podle žalovaného bylo v projednávaném případě jeho nosnou argumentací tvrzení, že se právní předchůdce žalobců [Jméno žalobce A] proti svému vyloučení neodvolal, odvolání nebylo žalovanému doručeno, listině předložené žalobci a nazvané „Věc: č.j. [Anonymizováno] - odvolání“ podle žalovaného nelze přikládat žádné právní účinky s ohledem na nejistotu, zda vůbec v roce 1999 tento opravný prostředek existoval, když má být podezřelé strojové (na počítačové tiskárně) vyhotovení odvolání ze dne 22. 7. 1999, na takové odvolání by vedoucí oddělení v sekretariátu žalovaného [adresa] neměla podle odvolatele oprávnění reagovat a odvolání předložené ze strany žalobců dokonce nebylo [Jméno žalobce A] ani podepsáno.

25. Při hodnocení důkazů soud I. stupně velmi správně vycházel ze skutečnosti, neúspěšně popírané žalovaným, že vedoucí oddělení žalovaného bytového družstva [adresa] dopisem ze dne 31. 8. 1999. adresovaným [Jméno žalobce A], reagovala na konkrétní skutečnosti uváděné v odvolání [Jméno žalobce A] proti rozhodnutí představenstva žalovaného č. j. [Anonymizováno] ze dne 1. 7. 1999. Stejně tak i odvolací soud v souladu se soudem I. stupně zastává názor, že uvedená vedoucí oddělení žalovaného bytového družstva [adresa] jako představitelka žalovaného bytového družstva se vymezovala vůči konkrétním bodům obrany vyloučeného [Jméno žalobce A] proti svému vyloučení a existuje tak zcela zjevný vztah mezi uvedeným opravným prostředkem právního předchůdce žalobců [Jméno žalobce A] proti rozhodnutí o vyloučení z družstva a písemnou argumentaci vedoucí oddělení [adresa], jež se domnívala, že pravdivé jsou důvody uvedené v rozhodnutí o vyloučení jmenovaného z družstva.

26. Odvolací soud proto shodně se soudem I. stupně nepochybuje o tom, že odvolání [Jméno žalobce A] ze dne 22. 7. 1999 proti rozhodnutí představenstva žalovaného č. j. [Anonymizováno] ze dne 1. 7. 1999 a přípis vedoucí oddělení žalovaného bytového družstva [adresa] spolu souvisí a uvedený přípis byl reakcí na odvolání [Anonymizováno] ze dne 22. 7. 1999 proti rozhodnutí o svém vyloučení. Zvláště potom za situace, kdy vedoucí oddělení žalovaného bytového družstva [adresa] sama v přípise uvádí časovou návaznost svého přípisu na odvolání [Jméno žalobce A] ze dne 22. 7. 1999 proti rozhodnutí o svém vyloučení při současném zjištění odvolacího soudu, že žalovaný nedokázal ani před odvolacím soudem smysluplně vysvětlit důvod vzniku uvedeného přípisu, jak je uvedeno shora, přímo reagujícího na jedinečnou a nezaměnitelnou právní skutečnost, a to na rozhodnutí představenstva žalovaného č. j. [Anonymizováno] ze dne 22. 7. 1999 o vyloučení [Jméno žalobce A].

27. Z uvedených důvodů před odvolacím soudem neobstála argumentace odvolatele poukazujícího jednak ne neexistenci odvolání [Jméno žalobce A] ze dne 22. 7. 1999 a tedy i na završení procesu vyloučení z žalovaného družstva, na což podle odvolatele neměl vliv přípis vedoucí oddělení žalovaného bytového družstva [adresa] ze dne 31. 8. 1999.

28. Podle právního názoru odvolacího soudu existenci v roce 1999 vzniklého písemného odvolání [Jméno žalobce A] (ze dne 22. 7. 1999) proti rozhodnutí o svém vyloučení a předloženém ze strany žalobců nemůže zpochybnit ani tvrzení o strojovém (počítačovém) vyhotovení textu odvolání, když i sám žalovaný připouští existenci na počítači psaných a připojenou tiskárnou vyhotovovaných soukromých listin, byť taková praxe nebyla podle odvolatele v roce 1999 rozšířena. Navíc žalovaný, jenž na jedné straně reaguje výslovně na písemný text a na straně druhé tento obdržený text (listinu) není schopen ke své tíži předložit, nepřeklenul žádnými logickými argumenty shora uvedenou reakci své vedoucí oddělení bytového družstva [adresa] na skutečnosti uváděné právě a jen v písemném textu odvolání [Jméno žalobce A] ze dne 22. 7. 1999 proti rozhodnutí o svém vyloučení.

29. Žalovaný tvrdí, že mu odvolání z 22. 7. 1999 nebylo doručeno a na druhé straně nedokázal předložit listinu doručenou mu 26. 7. 1999, o níž píše vedoucí oddělení [adresa] v přípise ze dne 31. 8. 1999 a aniž tuto neznámou listinu o níž píše dokáže popsat, tvrdí o ní, že v žádném případě tato neznámá listina na níž reagovala, nebyla opravným prostředkem proti rozhodnutí představenstva žalovaného bytového družstva č. j. [Anonymizováno] ze dne 1. 7. 1999. Za této situace ovšem ani podle odvolacího soudu žalovaný neprokázal svá obranná tvrzení.

30. Před odvolacím soudem neobstála argumentace odvolatele, že se žalobcům nepodařilo prokázat doručení odvolání [Jméno žalobce A] ze dne 22. 7. 1999 proti rozhodnutí o svém vyloučení, když žalobci nedisponují poštovním podacím lístkem doporučené pošty.

31. K tomuto odvolací soud konstatuje, že skutečně žalobci neprokazovali jakým způsobem se jimi předložené odvolání [Jméno žalobce A] ze dne 22. 7. 1999 proti rozhodnutí o svém vyloučení dostalo k žalovanému a přivedlo jej k písemné reakci na podané odvolání proti vyloučení z družstva, avšak na straně druhé i odvolací soud v tomto zastává názor, že otázka, jakým způsobem se předmětné listina dostala do majetkové sféry žalovaného není pro rozhodnutí v této věci významná. Podstatné je to, že žalobci prokázali existenci přípisu vedoucí oddělení žalovaného bytového družstva [adresa] ze dne 31. 8. 1999, jímž za shora popsaných okolností zjevně reagovala na podané odvolání [Jméno žalobce A] ze dne 22. 7. 1999 proti rozhodnutí o svém vyloučení z družstva. Ani odvolací soud ve shodě se shora uvedeným nepochybuje o tom, že obdržela-li vedoucí oddělení žalovaného bytového družstva [adresa] předmětný opravný prostředek [Jméno žalobce A] ze dne 22. 7. 1999, podle textu reagující na své vyloučení z družstva, adresovaný žalovanému, jenž před tím pod č. j. [Anonymizováno] ze dne 1. 7. 1999 rozhodl o vyloučení právního předchůdce žalobců z družstva, vyplývá z doručení tohoto opravného prostředku, o němž doposud nebylo družstvem rozhodnuto, ve smyslu § 231 odst. 3 obchod. zák., že nemůže být správný závěr odvolatele o ukončení dvoustupňového procesu vyloučení [Jméno žalobce A] z žalovaného bytového družstva.

32. Před odvolacím soudem neobstála ani argumentace odvolatele poukazující na jím tvrzené zcela jiné nakládání v žalovaném bytovém družstvu s opravnými prostředky proti rozhodnutím o vyloučení z družstva, neboť případné porušení vnitřních postupů v žalovaném bytovém družstvu pracovníky družstva nemohlo změnit účinky opravného prostředku podaného proti vyloučení [Jméno žalobce A] z družstva.

33. Za situace, kdy žalovaný nedisponuje listinou na níž podle obsahu přípisu vedoucí oddělení žalovaného bytového družstva [adresa] ze dne 31. 8. 1999 žalovaný reagoval, nelze učinit závěr o tom, že odvolání [Jméno žalobce A] ze dne 22. 7. 1999 proti rozhodnutí o svém vyloučení z družstva neobsahovalo podpis odvolatele, neboť je všeobecně známou skutečností a je logické, že stejnopis odvolání [Jméno žalobce A] nemusí obsahovat jeho podpis, pokud ten neměl přístup ke kopírovacímu zařízení, kde by vyhotovil kopii svého podepsaného prvopisu odvolání odesílaného, případně předaného, žalovanému. Proto nemůže zvrátit závěry soudu I. stupně o doručení podepsaného odvolání [Jméno žalobce A] ze dne 22. 7. 1999 proti rozhodnutí o jeho vyloučení z družstva ani požadavek žalovaného, aby sami žalobci předložili podepsané odvolání proti rozhodnutí o vyloučení z družstva opatřené prezenčním razítkem žalovaného.

34. Jinými slovy, podle právního názoru odvolacího soudu z hlediska procesního postavení žalobců těmto postačuje, jestliže předložili text odvolání [Jméno žalobce A] ze dne 22. 7. 1999 proti rozhodnutí o svém vyloučení z družstva a jako důkaz o jeho doručení předložili žalovaným nezpochybňovanou písemnou reakci, jež byla soudy v rámci hodnocení důkazů správně vyhodnocena, jako reakce žalovaného na uvedené odvolání proti vyloučení z družstva. V takové situaci soud I. stupně učinil správný logický závěr, že žalovanému bylo doručeno předmětné odvolání proti rozhodnutí o vyloučení [Jméno žalobce A] z družstva.

35. Konečně bylo by sice terminologicky správné označovat družstevní byt způsobem uváděným žalovaným, avšak ani označení družstevního bytu žalobci shodně se zápisem v katastru nemovitostí nečiní problém při identifikaci předmětného bytu, k němuž se váže předmětná členská práva [Jméno žalobce A] v žalovaném bytovém družstvu.

36. Ze všech těchto důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně ve věci samé jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

37. Jiná však byla situace ve vztahu k výroku II. o nákladech řízení, v němž se odvolací soud ztotožnil s odvolatelem v tom, že úspěšným žalobcům náleží nižší náhrada nákladů řízení, když i podle odvolacího soudu úspěšní žalobci měli právo na nižší náhradu nákladů řízení odpovídající nákladům na jejich advokáta, jemuž náležela odměna pouze za 6, příp. 5,5 úkonů (předání a převzetí, předžalobní výzva, žaloba, doplnění žaloby a účast na dvou jednáních), přičemž předžalobní výzva je kvalifikována jako právní služba ve výši 50 % tarifní odměny dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif).

38. Podle právního názoru odvolacího soudu má advokát žalobců v řízení před soudem I. stupně ve smyslu § 6, § 7, § 9, § 11 odst. 1, § 12 odst. 4, § 13 a § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb. nárok na odměnu za 6 úkonů právní služby, přičemž předžalobní výzva spadá pod poloviční odměnu (tedy celkem 5,5 úkonu). Správná částka k náhradě činí 37 187 Kč a skládá se ze soudního poplatku 2 000 Kč, odměny 27 280 Kč za 5,5 úkonu (odměňovaných částkou 3 100 Kč při dvou zastoupených, kdy se odměna snižuje o 20 %). K tomu náleží 6 režijních paušálů 1 800 Kč a DPH ve výši 6 107 Kč.

39. O nákladech odvolacího řízení bylo, vzhledem k plné úspěšnosti žalobců, rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zcela úspěšným žalobcům náleží plná náhradu nákladů odvolacího řízení celkem ve výši 13 455 Kč představovaná náklady na právní zastoupení jejich advokátem dle ustanovení § 6, § 7, § 9, § 11 odst. 1, § 12, § 13 a § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 2 úkony právní služby jejich advokáta po 3 100 Kč dle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu, konkrétně za vyjádření se k podanému odvolání a za účast na ústním jednání dne 5. listopadu 2024. Advokátu žalobců náleží též 4 režijní paušály po 300 Kč a advokátu žalobců náleží i náhrada odvedené DPH 21% ve výši 2 335 Kč. Celkem tak náklady řízení účastníka činí částku 13 455 Kč.