o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání v řízení o zrušení obchodní společnosti s likvidací a jmenování likvidátora, k odvolání obchodní společnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. března 2025 č. j. 85 Cm 3017/2024-20,

1. V záhlaví uvedeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že „Návrh obchodní korporace na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení ze dne 13. 11. 2024, č. j. 85 Cm 3017/2024-3, se zamítá.“.

2. Soud prvního stupně (dále též jen „soud“) v odůvodnění usnesení uvedl, že usnesením ze dne 13. 11. 2024, č. j. 85 Cm 3017/2024-3, rozhodl o zrušení společnosti [jméno FO] & [právnická osoba] Rozhodnutí bylo společnosti doručeno dne 18. 11. 2024 prostřednictvím procesního opatrovníka a nabylo právní moci 11. 12. 2024. Rozhodnutí bylo z opatrnosti zasláno rovněž do datové schránky společnosti, bylo doručeno fikcí dne 25. 11. 2024. Dne 20. 1. 2025 podala proti rozhodnutí předmětná společnost odvolání proti výrokům II. až VI., kde uvedla, že jej podává včas, jelikož byla nesprávně poučena o opravných prostředcích. S tímto hodnocením soud prvního stupně „nesouhlasil“. Odvolatelka s podáním z opatrnosti spojila i žádost o prominutí zmeškání lhůty, jíž odůvodnila tím, že jednateli společnosti nebyl stále umožněn přístup do datové schránky společnosti a o rozhodnutí se dozvěděl náhodným nahlédnutím do obchodního rejstříku dne 19. 1. 2025. K výzvě soudu pak doplnila, že jednatel byl řádně jmenován a již 28. 8. 2024 byl podán návrh na jeho zápis do obchodního rejstříku, tato změna však dodnes nebyla provedena. Absence tohoto deklaratorního zápisu brání vydání přístupových údajů k datové schránce a tím zapříčinila i zmeškání lhůty. Soud po citaci ustanovení § 58 o. s. ř. uvedl, že z pozice soudu, který je zároveň soudem rejstříkovým přezkoumal tvrzení odvolatelky a shledal je hrubě nepřesnými. Z usnesení rejstříkového soudu ze dne 4. 9. 2024 č. j. C 369568/RD27/MSPH, Fj 323217/2024/MSPH vyplývá, že odvolatelka navrhla dne 28. 8. 2024 zápis nového jednatele [jméno FO], který je zároveň společníkem odvolatelky, ten návrh za odvolatelku i podepsal. Rejstříkový soud zjistil, že [adresa] v důsledku pravomocného odsouzení pro trestný čin podvodu rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 není způsobilý být členem voleného orgánu a je proto zapsán v evidenci vyloučených osob. Uvedeným usnesením proto rejstříkový soud řízení o návrhu na zápis jednatele zastavil, když shledal, že [adresa] nebyl oprávněn za společnost návrh podepsat. Z uvedeného dle soudu vyplývá, že argumentace odvolatelky, že jejímu řádně zvolenému jednateli pouze není umožněn přístup do datové schránky, je chybná, jelikož společnost řádně ustavený statutární orgán nemá. Pro úplnost soud „připomenul“, že v nalézacím řízení byla společnost z toho důvodu zastoupena procesním opatrovníkem a její zástupce v odvolacím řízení byl k zastupování řádně zmocněn ještě předchozí jednatelkou. Soud prvního stupně uzavřel, že neshledal žádný omluvitelný důvod ve smyslu citovaného ustanovení, a proto žádost o prominutí zmeškání lhůty zamítl.

3. Proti usnesení soudu prvního stupně podala společnost včasné odvolání. Brojila proti tomu, že rozhodnutí nerespektuje zákonné požadavky pro aplikaci ustanovení § 58 odst. 1 o. s. ř. a že ignoruje nezaviněnou situaci společnosti a její nemožnost se proti nařízené likvidaci jakkoli bránit. Uvedla, že není v současné době oprávněna zapsat nového jednatele společnosti, neboť je v obchodním rejstříku zapsána likvidace a nelze tak zapsané údaje měnit bez intervence ustanoveného likvidátora. Společnost si není schopna zajistit přístupové údaje do své vlastní datové schránky, protože bez zapsaného jednatele provozovatel datových schránek tyto údaje neposkytuje. Brojila proti tomu, jak rychle soud nařídil likvidaci - pouhých 14 dnů poté, co byl původní jednatel vymazán z obchodního rejstříku. Pokud tedy společnost neměla vůbec možnost seznámit se s předmětným rozhodnutím, je zcela zřejmé, že je nutné prominout zmeškání lhůty pro podání odvolání.

4. Vrchní soud v Praze coby soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro potvrzení odvoláním napadeného usnesení, avšak ze zcela jiných důvodů, než shledaných soudem prvního stupně.

5. Dle obsahu předloženého spisu soud prvního stupně usnesením ze dne 13. 11. 2024 č. j. 85 Cm 3017/2024-3 (dále též jen „usnesení o zrušení společnosti“ či „usnesení – 3“) zahájil řízení o zrušení obchodní korporace /dále též jen „společnost“/ s likvidací a jmenování likvidátora (výrok I.), ustanovil společnosti opatrovníka podle § 29 odst. 2 o. s. ř. - [jméno FO], advokáta (výrok II.), zrušil společnost s likvidací (výrok III.), jejím likvidátorem jmenoval [právnická osoba]. (výrok IV.), uložil společnosti poplatkovou povinnost (výrok V.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok VI.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že společnost nemá „déle než dobu tolerovanou zákonem statutární orgán schopný se usnášet“, což je v rozporu s donucujícím ustanovením zákona…s tím, že společnost nebyla ani vyzvána k nápravě, protože nebylo koho vyzvat k odstranění závadného stavu a nápravy nelze dosáhnout jinak. Proto společnost zrušil a jmenoval likvidátora z osob zapsaných v seznamu insolvenčních správců. Dále soud argumentoval tím, že společník společnosti s ručením omezeným není automaticky účastníkem řízení o zrušení společnosti, o čemž dle soudu svědčí i to, že společník není ani účastníkem řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady a odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 247/2016. Usnesení o zrušení společnosti obsahovalo řádné poučení o podání odvolání coby opravného prostředku i o tom, u kterého soudu je třeba odvolání podat, když je uvedeno, že se odvolání podává prostřednictvím soudu podepsaného Praha. Ostatně z podaného odvolání, jež adresovala Městskému soudu v Praze, bylo odvolatelce zcela zřejmé, ke kterému soudu má odvolání podat, jakmile se o vydaném rozhodnutí dozvěděla.

6. Výše specifikované usnesení o zrušení společnosti doručoval soud prvního stupně do datové schránky společnosti, opatrovníkovi a ustanovenému likvidátorovi. Na usnesení o zrušení společnosti je vyznačena soudem prvního stupně doložka právní moci ke dni 11. 12. 2024. Na potvrzení o dodání a doručení do datové schránky je uvedeno, že společnosti bylo „doručeno“ dne 25. 11. 2024 (jedná se o automatické nastavení „doručení“ uplynutím 10 dnů od dodání datové zprávy do datové schránky adresáta ve smyslu § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb. - tedy o doručení tzv. fikcí). Ustanovenému procesnímu opatrovníkovi bylo usnesení - 3 doručeno dne 18. 11. 2024 a ustanovenému likvidátorovi také dne 18. 11. 2024.

7. Proti usnesení o zrušení společnosti (vyjma výroku I.) podala dne 20. 1. 2025 společnost odvolání, které současně spojila „z procesní opatrnosti“ se žádostí o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání. Přílohou odvolání byla procesní plná moc ze dne 17. 6. 2024 udělená společností advokátovi [tituly před jménem] [jméno FO], jíž tehdy udělila za společnost její jednatelka [jméno FO], jíž zanikla funkce až následující měsíc 8. 7. 2024. Předně odvolatelka namítla neřádnost poučení s tím, že lhůta k podání odvolání je tak zachována. Konkrétně namítla, že rozhodnutí neobsahuje poučení o soudu, u kterého se odvolání podává s tím, že lhůta k podání odvolání tak činí ve smyslu § 204 odst. 2 o. s. ř. 3 měsíce od doručení rozhodnutí. Brojila proti tomu, že České poště s.p. jako správci datových schránek trvá více než 6 měsíců - bez zavinění jednatele společnosti, než je schopna doručit nové přihlašovací údaje jmenovanému jednateli na jím sdělenou adresu. Uvedla, že nově jmenovaný jednatel se bude moci přihlásit do datové schránky společnosti až na základě obdržených údajů dle zápisu v obchodním rejstříku, kdy však již došlo k fikci doručením napadeného rozhodnutí a současně i k uplynutí odvolací lhůty bez zavinění společnosti. Je tak zřejmé, že je na místě prominout společnosti zmeškání odvolací lhůty. A dále navrhla, aby odvolací soud odvoláním napadené usnesení zrušil.

8. Následně, jak již uvedeno výše, soud prvního stupně zamítl návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání a proti tomuto usnesení podala společnost jednající zástupcem - advokátem včasné odvolání.

9. Odvolací námitka, resp. tvrzení společnosti ohledně nového jednatele bylo, že mu nebyly doručeny přihlašovací údaje do datové schránky společnosti. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že odvolatelkou zmiňovaný jednatel, který měl být jmenován do funkce dne 8. 7. 2024 rozhodnutím jediného společníka a nebyl jako jednatel společnosti do obchodního rejstříku rejstříkovým soudem zapsán, se jednatelem nestal v důsledku existence překážky výkonu funkce. To zjistil odvolací soud v rámci své činnosti nahlédnutím do výpisu z evidence vyloučených osob k datu 15. 7. 2025. Uvedené však neznamená, že by společnost neměla osobu oprávněnou za společnost před soudem jednat - viz níže.

10. Dle § 58 odst. 1 o. s. ř. soud promine zmeškání lhůty, jestliže účastník nebo jeho zástupce ji zmeškal z omluvitelného důvodu, a byl proto vyloučen z úkonu, který mu přísluší. Návrh je třeba podat do patnácti dnů po odpadnutí překážky a je s ním třeba spojit i zmeškaný úkon. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že předpokladem pro prominutí zmeškání lhůty je: - zmeškání úkonu účastníkem, k němuž je subjektivně legitimován, -důvod zmeškání je omluvitelný, - návrh na prominutí zmeškání lhůty byl podán do 15 dnů po odpadnutí překážky a konečně, že s návrhem na zmeškání lhůty byl spojen též zmeškaný úkon.

11. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně vyznačil na usnesení o zrušení společnosti doložku právní moci k datu 11. 12. 2024, je v dané věci stěžejní vyřešení otázky, kdo je účastníkem řízení o zrušení společnosti s ručením omezeným a potažmo posouzení, zda soud prvního stupně jednal se všemi osobami, jež mají být účastníky tohoto řízení o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora. Zodpovězení této otázky je podstatné proto, že pokud by soud nejednal se všemi účastníky řízení, nemohlo rozhodnutí nabýt právní moci a vyznačená doložka právní moci by byla v takovém případě právně irelevantní. Účastníky řízení o zrušení společnosti s ručením omezeným s likvidací a jmenování likvidátora, jsou vždy zrušovaná společnost s ručením omezeným a dále osoba, která je soudem jmenována likvidátorem (ta teprve od okamžiku jejího jmenování), a dále také všichni společníci zrušované společnosti s ručením omezeným, neboť se nepochybně jedná o jejich právech nebo povinnostech, které z takového rozhodnutí pro ně budou plynout. Stejně k otázce účastenství společníků zrušované společnosti uzavřel Ústavní soud v nálezu ze dne 12. září 1996, sp. zn. IV. ÚS 230/95, publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 6, str. 39, a dále v nálezu ze dne 29. června 2005, sp. zn. I. ÚS 83/04, které jsou na danou věc aplikovatelné i dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014. Odvolacímu soudu není známo ke dni jeho rozhodnutí, že by Ústavní soud či Nejvyšší soud v této otázce ve své rozhodovací praxi v souvislosti s rekodifikací soukromého práva (platnou a účinnou od 1. 1. 2014) dospěly k opačnému právnímu závěru, resp. že by se odchýlily od svého předchozího závěru. Ostatně ani soud prvního stupně neuvedl v rámci svého odůvodnění žádné rozhodnutí Ústavního soudu nebo Nejvyššího soudu (vztahující se k rekodifikované právní úpravě), které by jeho závěr o neúčastenství společníků v řízení o zrušení společnosti s ručením omezeným s likvidací mělo dovozovat. Především odvolacímu soudu není vůbec zřejmé, na základě jakých myšlenkových pochodů a úvah dospěl soud prvního stupně k závěru, že samo zrušení společnosti nemůže zasahovat do majetkové sféry společníka a ohrozit tak jeho práva. Je tomu totiž právě naopak. Jeli společnost s ručením omezeným zrušena s likvidací rozhodnutím soudu z tzv. sankčních důvodů, jedná se o „první“ a přitom nezvratný krok vedoucí k úplnému zániku společnosti a tím pádem v podstatě i k definitivnímu zániku společnických práv a povinností, neboť se zánikem společnosti je neoddělitelně spojen i zánik účasti společníků, resp. přesněji řečeno práv a povinností, jež jsou spojena s postavením společníka, neboť společníci nemohou existovat bez existence příslušné společnosti. Z majetkového hlediska zánikem s.r.o. zanikají společníkům jejich podíly coby věci nehmotné movité (§ 498 odst. 2 o. z.), pročež je tím zásadně dotčena jejich majetková sféra. Vstupem společnosti do likvidace a po provedení všech nezbytných kroků spojených s likvidací dochází ohledně podílu společníka k jeho „transformaci“ na podíl na likvidačním zůstatku, resp. na právo na vyplacení příslušného podílu na likvidačním zůstatku (existuje-li takový). Shrnuto, závěr soudu prvního stupně o tom, že zrušení společnosti nemůže zasahovat do majetkové sféry společníka (bez ohledu na jeho pasivitu či aktivitu), je evidentně nesprávný.

12. V soudem prvního stupně odkazovaném usnesení Vrchního soudu v Praze (dále též jen „VSPH“) ze dne 1. března 2017 sp. zn. 7 Cmo 247/2016 (dále též jen „usnesení VSPH“) řešil VSPH v rámci probíhajícího řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady s.r.o. otázku (ohledně odvoláním napadeného usnesení soudu prvního stupně o nepřipuštění vedlejšího účastenství v tomto řízení), kdo je účastníkem řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady s.r.o. Dle závěru přijatého v usnesení VSPH je kromě navrhovatele, jímž může být v souladu s ustanovením § 191 odst. 1 z. o. k. i společník s.r.o., účastníkem předmětného řízení pouze společnost, jejíž valná hromada přijala napadené usnesení. Tento závěr ostatně vyplývá i z ustálené judikatury Nejvyššího soudu - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2023 sp. zn. 27 Cdo 676/2023 a v něm další citovanou judikaturu. Argumentace soudu prvního stupně o tom, že společník s.r.o. není automaticky účastníkem řízení o zrušení společnosti - a to právě s odkazem na názor Vrchního soudu v Praze prezentovaný ve zmiňovaném usnesení, je zcela nepřípadná a lichá. Ve prospěch závěru přijatého soudem prvního stupně tento názor VSPH použít nelze. Názor Vrchního soudu v Praze v prezentovaném usnesení naopak svědčí ve prospěch opačného závěru, tedy závěru o účastenství společníků s.r.o. v řízení o jejím zrušení (jak vyloženo níže).

13. Podle § 191 odst. 1 z. o. k. „každý společník, …se může v mezích ust. § 191 z. o. k. dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady….“. Zákon přímo stanoví taxativně okruh osob, jež jsou aktivně věcně legitimovány k podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady s.r.o., přičemž mezi tyto osoby řadí i společníky s.r.o. Je ponecháno zcela na svobodné vůli každého společníka, zda takový návrh podá či nikoli. V případě nevyužití tohoto práva společníkem postrádá smysl zajišťovat ochranu práv společníka navíc tím, že by byl účastníkem takového řízení „automaticky“. To znamená, že v případě nesouhlasu společníka s přijatým usnesením valné hromady tento za splnění zákonných podmínek je dostatečně chráněn tím, že může brojit proti takovému usnesení. Z pozice navrhovatele se stane účastníkem tohoto řízení (viz § 6 odst. 1 z. ř. s.). Zatímco rozhodnutí valné hromady s.r.o., resp. rozhodnutí soudu o vyslovení planosti, resp. neplatnosti rozhodnutí valné hromady s.r.o. se vůbec nemusí ve svých důsledcích přímo dotýkat práv a povinností společníka a týká-li se jej, je zcela na jeho zvážení /svobodné vůli/, zda využije možnosti podat příslušný návrh a tím pádem se stát účastníkem řízení z pozice navrhovatele, tak v řízení o „sankčním“ zrušení společnosti s likvidací soudem, se bude - objektivně posuzováno, jednat o právech a povinnostech společníka vždy, tedy naplní definici účastníka řízení ve smyslu § 6 odst. 1 poslední část věty z. ř. s. bez dalšího (lhostejno zda byl společník při výkonu svých společnických práv a povinností aktivní či pasivní). Společníkovi v důsledku takového rozhodnutí se zánikem společnosti (jež následuje po předchozím zrušení společnosti s likvidací soudem) zanikne účast na společnosti a tím pádem i všechna společnická práva a povinnosti spojená s existencí společnosti.

14. Při aplikaci logického výkladu - argumentum a minori ad maius (od menšího k většímu, tzn. platíli něco pro méně významnou skutečnost, pak to platí i pro skutečnost významnější) na ustanovení § 6 odst. 1 z. ř. s. (zda jsou společníci osobami, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení o zrušení společnosti jednáno), proto nelze dospět k jinému rozumnému závěru, než že umožňujeli zákon společníkovi - nesouhlasícímu s rozhodnutím valné hromady, stát se za stanovených podmínek účastníkem řízení z titulu navrhovatele (ačkoliv rozhodnutí nemusí mít pro společníka fatální význam), tím spíše je zapotřebí společníka chránit a přiznat mu postavení účastníka řízení v otázce, která má pro něj nepochybně zcela zásadní a dokonce fatální význam - a to zrušení společnosti s likvidací rozhodnutím soudu. Se zánikem společnosti v důsledku sankčního zrušení společnosti s likvidací soudem je totiž neoddělitelně spojen i zánik práv a povinností spojených s postavením společníka (dopady viz výše). Společníci jsou proto v případě rozhodování soudu o zrušení společnosti v postavení osob, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno (viz § 6 odst. 1 z. ř. s.). Shrnuto, v řízení o zrušení společnosti s ručením omezeným s likvidací a jmenování likvidátora jsou společníci zrušované společnosti účastníky tohoto řízení. Opačný závěr soudu prvního stupně o tom, že společníci s.r.o. nejsou účastníky řízení o zrušení společnosti, by jim v případě pro ně existenčního rozhodnutí o zrušení „jejich“ společnosti s likvidací (znamenajícího zánik jejich společnických práv v důsledku následného zániku společnosti) odňal možnost tento nevratný následek rozhodnutí soudu o zrušení společnosti odvrátit, resp. jakkoliv ovlivnit. Závěr soudu prvního stupně o tom, že společníci s.r.o. nejsou účastníky řízení o zrušení společnosti s likvidací je nepochybně odnětím přístupu k soudu a popřením práva společníka na spravedlivý proces.

15. Z uvedeného pro posuzovanou věc vyplývá, že [jméno FO] coby jediný společník byl osobou, o jejíchž právech a povinnostech se v řízení o zrušení společnosti jednalo a měl být tudíž považován za účastníka předmětného řízení a takto s ním mělo být i zacházeno. Soud prvního stupně proto vážně pochybil, rozhodoval-li ve věci samé, aniž jednal s uvedenou osobou jako s účastníkem řízení. To je zmatečnostní vadou, k níž musí odvolací soud přihlížet z úřední povinnosti, že soud prvního stupně v průběhu řízení svým nesprávným postupem někomu odejme možnost jednat před soudem (viz § 229 odst. 3 o. s. ř.). Typicky se jedná o situace, kdy soud má s někým jednat jako s účastníkem řízení, ale nejedná s ním, resp. ho opomene, a tím ho zkrátí na jeho právech. [jméno FO] coby společníkovi tak ani nepočala běžet odvolací lhůta k podání odvolání. Tím pádem usnesení o zrušení společnosti dosud nenabylo právní moci, jak soud prvního stupně mylně předpokládal, když vyznačoval na předmětném usnesení doložku právní moci.

Doručení usnesení o zrušení společnosti společnosti.

16. Podle § 204 odst. 1 o. s. ř. „Odvolání se podává do patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje.“ Význam řádného doručení rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá v tom, že účastníkovi umožňuje, aby se seznámil nejen s výrokem rozhodnutí, ale i s jeho odůvodněním. Znalost obsahu odůvodnění potom poskytuje účastníkům možnost zvážit, zda proti němu podají odvolání. Skutečnost, že se účastník s rozhodnutím seznámil jiným způsobem, přitom není pro závěr o řádném doručení rozhodná (srov. zejm. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2016, sp. zn. 21 Cdo 3732/2015, uveřejněné pod R 122/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

17. Podle § 29 o. s. ř. opatrovníka ustanoví předseda senátu též právnické osobě, která jako účastník řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná za ni jednat nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat (§ 21), je-li tu nebezpečí z prodlení (odstavec 2). Pokud neučiní jiná opatření, může předseda senátu ustanovit opatrovníka také neznámým dědicům zůstavitele, nebyl-li dosud v řízení o dědictví stanoven okruh jeho dědiců, účastníku, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat (odstavec 3).

18. Podle § 50b odst. 4 písm. c) věty za středníkem o. s. ř. usnesení o ustanovení opatrovníka … právnické osobě, která jako účastník řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná za ni jednat, nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat, se však doručuje jen ostatním účastníkům řízení a ustanovenému opatrovníku a vyvěsí se na úřední desce soudu (§ 50l o. s. ř.).

19. Podle ustálené judikatury „i nepřítomnému účastníkovi soudního řízení musí být zajištěna ochrana jeho zájmů i základních práv. Funkce opatrovníka nebyla zákonem stanovena, aby usnadňovala činnost soudu tím, že má kam odesílat písemnosti. Byla vytvořena proto, aby opatrovník do důsledku hájil zájmy nepřítomného, což představuje mj. studium spisu, podávání vyjádření a vedení celého sporu za nepřítomného tak, jak by takovou povinnost byl nucen plnit smluvní zástupce“ (nález Ústavního soudu ze dne 25. 9. 2002, sp. zn. I. ÚS 559/2000). Ustanovení procesního opatrovníka musí předcházet podle okolností případu alespoň minimální šetření o tom, zda je jeho ustanovení skutečně nezbytné, tj. v projednávané věci, zda společnost skutečně postrádá osobu oprávněnou za ni před soudem jednat. Závěr o tom, že společnost nemá statutární orgán učiněný soudem prvního stupně jen na základě toho, že společnost nemá statutární orgán zapsán v obchodním rejstříku, bez dalšího ještě neznamená, že společnost nemá osobu oprávněnou za ni před soudem jednat a je tudíž nedostatečný. Ve spise v projednávané věci se nenachází žádný záznam o tom, že by se soud prvního stupně pokusil jakkoli zjistit, zda je společnost skutečně nefunkční a zda zde je osoba oprávněná za ni před soudem jednat, případně osoba blízká, které má být podle § 29 odst. 4 o. s. ř. dána přednost při ustanovování opatrovníka. Jeho závěr o tom, že společnosti je třeba ustanovit opatrovníka (a že opatrovníkem má být advokát), byl tedy nesprávný.

20. Jelikož v daném případě zástupce společnosti - advokát, nevěděl a ani nemohl vědět o tomto řízení, nemohl tudíž ani soudu sdělit, že společnost má osobu oprávněnou za ni jednat - a to řádně zmocněného advokáta. Je sice pravdou, že soud prvního stupně na základě pouhého nahlédnutí do obchodního rejstříku nemohl zjistit, že společnost má pro jednání před soudem platně zvoleného zástupce, nicméně na druhou stranu nelze pominout ani významnou skutečnost v této věci, a to že v důsledku výše popsaného procesního pochybení soudu prvního stupně (vady řízení) se soud sám tímto postupem připravil o možnost zjistit (od společníka [jméno FO], kdyby s ním jednal jako s účastníkem řízení), že společnost má osobu, jež je oprávněna za společnost před soudem jednat (advokáta [tituly před jménem] [jméno FO] [Anonymizováno]). V tomto směru tedy bylo pochybení soudu zjevné. Tudíž nebyl dán žádný zákonný důvod pro ustanovení procesního opatrovníka. Popsané procesní pochybení soudu nemůže jít k tíži účastnice - společnosti, která neměla reálnou možnost dozvědět se o zahájení řízení o zrušení společnosti s likvidací a o jmenování likvidátora a o jejím zrušení, a adekvátně na to právně reagovat. Tím pádem společnost (mající svého zástupce) neměla ani možnost podat odvolání proti tomuto rozhodnutí. Protože společnost měla zvoleného zástupce advokáta, byl soud povinen doručovat tomuto zástupci společnosti dle § 50b odst. 1 o. s. ř. Teprve řádným doručením usnesení - 3 společnosti, tedy jejímu zvolenému zástupci, by počala běžet společnosti řádná lhůta k podání odvolání. K tomu však v daném případě dosud nedošlo. To a contrario znamená, že doručením usnesení - 3 ustanovenému opatrovníkovi nemohla společnosti ani účinně začít běžet lhůta k podání odvolání.

21. Odvolací soud tedy uzavírá, že napadané usnesení nebylo společnosti řádně doručeno, neboť doručení ustanovenému opatrovníkovi, který byl společnosti ustanoven v rozporu se zákonem, nemá účinky řádného doručení. To promítnuto do posuzované věci znamená, že nedošlo ke splnění zákonných předpokladů pro rozhodování o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání, neboť nepočala tato lhůta společnosti v důsledku nedoručení usnesení - 3 zástupci společnosti vůbec běžet; proto nemohla tato lhůta ani uplynout. Tím pádem nelze prominout neexistující zmeškání lhůty k podání odvolání. Návrh na prominutí zmeškání lhůty tedy v důsledku řádného nedoručení písemnosti nebyl důvodný, což znamená, že takový návrh bylo třeba zamítnout.

22. Rozhodnutí soudu prvního stupně tedy bylo sice výrokově věcně správné, byť vycházelo z nesprávného závěru ohledně doručení předmětného rozhodnutí. Z výše uvedených důvodů odvolacímu soudu nezbylo, než podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně potvrdit jako věcně správné.