o uložení povinnosti předložit zápis z jednání shromáždění společenství vlastníků jednotek konaného dne 18. 6. 2020, k odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. března 2022 č. j. 80 Cm 28/2021-38,

1. Žalobci se žalobou došlou soudu prvního stupně (dále též jen „soud“) dne 1. března 2021 domáhali uložení povinnosti žalovanému předložit zápis z jednání shromáždění společenství vlastníků jednotek konaného dne 18. června 2020.

2. Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. března 2022 č. j. 80 Cm 28/2021-38 rozhodl tak, že „Řízení se zastavuje.“ (výrok I.), “Žalovaný je povinen nahradit žalobcům náklady řízení ve výši 9 100 Kč k rukám [Jméno advokáta A], a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.” (výrok II.) a dále „Žalobcům se vrací zaplacený soudní poplatek v částce 1 000 Kč prostřednictvím účtárny Městského soudu v Praze.“ (výrok III.).

3. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že dříve než začal soud ve věci samé jednat, vzali žalobci podáním doručeným soudu dne 18. února 2022 svou žalobu v plném rozsahu zpět s tím, že žalovaný zaslal žalobcům požadovaný zápis, tento jim byl doručen dne 6. prosince 2021. Soud proto podle ust. § 96 o. s. ř. v souladu s dispozitivním úkonem žalobců řízení zastavil. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř., a to vzhledem k tomu, že důvodně podaná žaloba byla vzata zpět pro chování žalovaného, který dodal zápis ze shromáždění vlastníků po uplynutí 30denní lhůty stanovené v čl. X odst. 6 písm. d) stanov žalovaného a žalovaný je tedy povinen nést náklady žalobce. Žalobci byli v řízení zastoupeni advokátem. Dále soud uvedl, že ve výroku II. uvedená částka je tvořena odměnou za dvakrát tři úkony právní služby (příprava a převzetí, žaloba, zpětvzetí žaloby) dle ust. § 7, § 9 odst. 1 a § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. v celkové výši 7 200 Kč, třemi režijními paušály ve výši celkem 900 Kč, a nevrácenou částí soudního poplatku ve výši 1 000 Kč. Zároveň soud rozhodl podle ust. § 10 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích o vrácení zaplaceného soudního poplatku, sníženého o 20% minimálně o 1000 Kč, tedy ve výši 1 000 Kč žalobcům.

4. Proti usnesení soudu prvního stupně (v celém jeho rozsahu) podal žalovaný včasné odvolání. Stěžejní odvolací námitky jsou následující:

1) Zpětvzetí žalobního návrhu žalobců 1) a 2) bylo součástí datové zprávy obsahující usnesení o zastavení řízení, žalovaný tak neměl možnost se se zpětvzetím žalobního návrhu žalobců 1) a 2) seznámit, ani se k němu vyjádřit. Tím bylo řízení zatíženo vadou. Dle ust. § 96, odst 3, o. s. ř. měl mít možnost se ke zpětvzetí žaloby vyjádřit, protože v případě, kdy ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné.

2) Žalovaný má vážný důvod, aby se zpětvzetím tak, jak bylo učiněno, nesouhlasil.

3) Rozhodnutí soudu vychází z neúplně a nesprávně zjištěného skutkového stavu. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 5. 12. 2021 uvedl, že dne 5. 1. 2021 obdržel žalobce a) elektronickou verzi zápisu prostřednictvím emailové komunikace. Žalobkyně a) sdílející společnou domácnost s žalobcem b), obdržela elektronickou verzi zápisu ještě před podáním žalobního návrhu. Z tohoto důvodu je žalovaný přesvědčen, že žaloba byla podána bezdůvodně. Soud prvního stupně se však tvrzením žalovaného nezabýval a nepřihlédl k nim, ani se nezabýval důkazy navrženými a předloženými žalovaným, což mělo za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

4) V případě, že by soud žalobní návrh nepovažoval za bezdůvodný, žaloba byla podána předčasně. Žalobce a) byl v minulosti upozorněn na skutečnost, že finální zápis ze shromáždění nebyl vyhotoven z důvodu, že zapisovatelka, ještě před vyhotovením finálního zápisu ze shromáždění žalovaného, odjela dlouhodobě mimo Českou republiku. Na tuto skutečnost byl žalobce a) upozorněn předsedou společenství v emailové komunikaci. Zápis ze shromáždění žalovaného byl vyhotoven teprve dne 29. 11. 2021. Následující den, tedy 30. 11. 2021 byl zápis ověřen ověřovatelem a následně předán předsedovi společenství žalovaného. Uvedený finální zápis bylo možné tedy předložit žalobci a) a žalobci b) teprve dne 30. 11. 2021. Žalovaný podepsaný zápis ze shromáždění konaném dne 18. 6. 2020 zaslal doporučeně dne 2. 12. 2021 žalobci a) a dne 3. 12. 2021 zaslal uvedený zápis žalobci b). Žalovaný tedy zaslal finální zápis žalobcům bezodkladně poté, co byl vyhotoven. Finální zápis ze shromáždění žalovaného v době podání žaloby neexistoval, jednalo se v té době o nemožné plnění, a nebylo tedy možné předložit uvedený finální zápis žalobci a) a žalobci b). Z tohoto důvodu považuje odvolatel žalobu za předčasnou. Ani touto skutečností se nadepsaný soud nezabýval.

5) Soud prvního stupně měl žalobu projednat, kdy žalovaný se domnívá, že soud by žalobní návrh po provedeném dokazování shledal jako nedůvodný či předčasný, žaloba by byla zamítnuta a žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení a žalobcům 1) a 2) naopak náhrada nákladů řízení nepřiznána. Žalovaný tedy z tohoto vážného důvodu se zpětvzetím nesouhlasí, jelikož je přesvědčen, že neprojednáním věci soudem prvního stupně došlo k nesprávnému rozhodnutí ve věci.

5. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení.

6. K odvolání se vyjádřili žalobci podáním ze dne 26. dubna 2022. V něm uvedli, že mají za to, že postup soudu podle ust. § 96 o. s. ř. byl správný, neboť právo vyjádřit svůj nesouhlas nemají ostatní účastníci řízení za situace, kdy ke zpětvzetí návrhu došlo dříve, nežli začalo jednání u soudu prvního stupně. Za daných okolností pak soud nemusí stanovisko ostatních účastníků ke zpětvzetí návrhu vůbec zjišťovat. V dané věci bylo nařízeno jednání u soudu prvního stupně na den 7. 4. 2022, přičemž ke zpětvzetí žalobního návrhu žalobců došlo ke dni 18. 2. 2022, tedy před jednáním u soudu prvního stupně. Soud prvého stupně proto neměl žádnou povinnost zjišťovat stanovisko žalovaného ke zpětvzetí návrhu. K porušení procesních práv žalovaného nedošlo. Pokud žalovaný ve svém odvolání uvedl, že má vážný důvod, aby se zpětvzetím tak, jak bylo učiněno, nesouhlasil, měl ve svém odvolání tento konkrétní vážný důvod uvést a doložit jej, což však neučinil. Žalovaný rovněž v odvolání uvedl, že soud prvního stupně neúplně a nesprávně zjistil skutkový stav věci, neboť dne 5. 1. 2021 žalobce a) obdržel elektronickou verzi zápisu prostřednictvím emailové komunikace. Žalovaný má tak za to, že žalobci a) a b) obdrželi elektronickou verzi zápisu před podáním žalobního návrhu a je tak přesvědčen, že žaloba byla podána bezdůvodně. Žalobci proto poukázali na to, že tvrzená elektronická verze zápisu byla, jak plyne z emailové komunikace mezi stranami, pouze rozpracovanou neopravenou verzí postrádající mj. i formální náležitosti, nebyl datován, stejně tak jako absentovaly podpisy oprávněných osob. Tuto - žalovaným opakovaně zmiňovanou elektronickou verzi zápisu není možné považovat za řádný a úplný zápis ze shromáždění společenství vlastníků jednotek konaného dne 18. 6. 2020. Žalobci tak mají za to, že jejich žalobní návrh byl podán zcela důvodně, neboť teprve až po podání návrhu přistoupil žalovaný k předložení řádného zápisu ze shromáždění žalovaného žalobcům, ačkoliv k uvedenému jednání byla ze strany žalovaných již před podáním návrhu vyzývána, avšak zcela bezvýsledně. S ohledem na vše uvedené žalobci navrhli, aby Vrchní soud v Praze usnesení Městského soudu v Praze č. j. 80 Cm 28/2021-38 ze dne 16. 3. 2022 jako věcně a procesně správné potvrdil a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobcům náklady odvolacího řízení.

7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné, vyjma části náhrady nákladů řízení.

8. Podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. „žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.“ Podle § 96 odst. 3 o. s. ř. „Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení.“ Podle § 96 odst. 4 o. s. ř. „Ustanovení § 96 odstavce 3 o. s. ř. neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.“

9. V daném případě ze soudního spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 80 Cm 28/2021 vyplývá, že v předmětné věci bylo soudem nařízeno jednání. Žaloba byla podána dne 1. 3. 2021, dne 15. února 2022 byla žaloba vzata žalobci zpět a zároveň požádáno o zrušení soudem již nařízeného jednání. Již dne 24. 11. 2021 totiž nařídil soud prvního stupně ve věci jednání na den 7. 4. 2022, kteréžto v důsledku zpětvzetí žaloby žalobci a jejich žádosti o zrušení nařízeného jednání dne 3. 3. 2022 zrušil. Jednání soudu se tak vůbec nekonalo. V daném případě tudíž bylo naplněno ust. § 96 odst. 4 o. s. ř., protože ke zpětvzetí žaloby došlo sice v době, kdy již bylo jednání nařízeno, nicméně nařízené jednání bylo soudem zrušeno, pročež ke zpětvzetí došlo ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení dříve, než začalo jednání. Jednání soudu začíná tím, že žalobce přednese na výzvu předsedy senátu návrh nebo sdělí jeho obsah. K tomuto samozřejmě, vzhledem k tomu, že jednání bylo soudem zrušeno a tudíž se vůbec nekonalo, v dané věci nedošlo. V dané věci tedy nebyl soud oprávněn a tím spíše pak povinen zjišťovat stanovisko žalovaného ke zpětvzetí žaloby, tím pádem jeho nesouhlas (vyjádřený v rámci odvolání) je zcela bez významu. Soud prvního stupně postupoval zcela správně, když v důsledku zpětvzetí žaloby žalobci řízení zastavil dle § 96 odst. 1 a 2 věta první o. s. ř., aniž by jakkoli zjišťoval stanovisko žalovaného k tomuto zpětvzetí.

10. Odvolací soud neshledal důvodnou ani další námitku odvolatele, tedy že příslušný zápis žalobci obdrželi ještě před podáním žaloby. Odvolací soud plně souhlasí s námitkami uvedenými ve vyjádření žalobců k odvolání žalovaného společenství. Tvrzená elektronická komunikace – verze zápisu byla, jak plyne z emailové komunikace mezi stranami, pouze rozpracovanou verzí postrádající základní formální náležitosti – dataci a podpisy povinných osob. Není ji tím pádem považovat za řádný a úplný zápis ze shromáždění vlastníků jednotek konaného dne 18. 6. 2020. Ze strany účastníka tak zasláním tohoto neúplného „zápisu“ resp. jeho konceptu nebyla splněna jeho právní povinnost úplný a řádný zápis o jednání a rozhodování shromáždění zaslat k žádosti žalobcům coby členů účastníka – společenství.

11. Odvolací soud neshledal důvodnou ani další námitku odvolatele, a to že on udělal vše možné pro to, aby byl zápis včas vyhotoven, když zapisovatelka odjela dlouhodobě mimo republiku, o čemž bylo dle něj žalobci informováni. Povinností společenství coby právnické osoby je bez zbytečného dokladu po jednání shromáždění a přijetí jeho rozhodnutí předat řádný a úplný zápis z tohoto shromáždění minimálně členům společenství projevivším vůli, aby jim byl tento zápis vydán (žadatelům o zápis). Jinak řečeno, z hlediska člena společenství je bez významu, zda některý z funkcionářů shromáždění poruší své povinnosti podílet se na včasném a řádném vyhotovení zápisu ze shromáždění resp. o jeho rozhodnutích. Je nutné si uvědomit, že funkcionáři shromáždění – předseda, zapisovatel, případně sčitatelé hlasů a další funkcionáři, tuto osobní povinnost mají. Například za použití argumentu ad absurdum kdyby zapisovatelka odjela do zahraničí a tam zemřela, znamenalo by to snad, že tím zanikla povinnost společenství zápis předat svým žádajícím členům? Samozřejmě, že nikoli, tato povinnost společenství trvá a je na něm, jak realizuje její splnění. Navíc v současné době internetové komunikace nelze uvedený argument odvolatele uznat ani z praktického hlediska, kdy přítomnost zapisovatelky v zahraničí neznamená z její strany nemožnost včasného vyhotovení a odeslání zápisu ze shromáždění.

12. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. platí, že „jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). V daném případě byla žaloba vzata zpět proto, že žalovaný uspokojil oprávněný nárok žalobců, ovšem až po podání žaloby – doručení řádného a úplného zápisu ze shromáždění dne 6. 12. 2021. To znamená, že byly naplněny podmínky § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř., a žalovaný je tudíž povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení.

13. Soud prvního stupně však pochybil při stanovení výše náhrady nákladů řízení, jež vznikly žalobcům před soudem prvního stupně, jak rozvedeno níže.

14. Podle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále též jen „vyhláška“) „Nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu částka 10 000 Kč.“ Dle § 9 odst. 4 vyhlášky „Částka 50 000 Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech rozhodovaných v řízení v otázkách svěřenských fondů, obchodních společností, družstev a jiných právnických osob, a dále ve věcech rozhodovaných v insolvenčním nebo obdobném řízení,“

15. Z citovaného ustanovení § 9 odst. 1 vyhlášky vyplývá, že se toto ustanovení aplikuje pouze tehdy, jsou-li splněny v ustanovení stanovené předpoklady kumulativně, tedy (i) nejde-li o ocenitelný předmět řízení, nebo jeho cenu nelze zjistit, popř. jen s obtížemi a (ii) současně není právní úprava tarifní hodnoty obsažena v jiném ustanovení vyhlášky. Jinak vyjádřeno ustanovení § 9 odst. 1 vyhlášky je „zbytkovým ustanovením“, které se pro výpočet odměny použije ve všech ostatních případech, pokud předmět právní pomoci není možno podřadit pod jiné ustanovení vyhlášky (tj. advokátního tarifu) – viz formulace „a není-li dále stanoveno jinak,“ Ke shodným závěrům jako odvolací soud ostatně dochází i odborná komentářová literatura – viz komentář k § 9 vyhlášky in Odměna advokáta (komentář), Kovářová, D. a kolektiv, Praha: Wolters Kluwer, a.s. 2016. V daném případě však „je dále stanoveno jinak“ – konkrétně v ustanovení § 9 odst. 4 písm. c/ vyhlášky, a to tak, že se za tarifní hodnotu ve věcech rozhodovaných v řízení v otázkách … jiných právnických osob, což je i posuzovaný případ týkající se uložení povinnosti právnické osobě předložit zápis z jednání jejího shromáždění, považuje částka 50 000 Kč, proto se aplikuje toto ustanovení namísto „zbytkového ustanovení“ § 9 odst. 1 vyhlášky. To znamená, že soud prvního stupně pochybil ve stanovení výše odměny, vyšel-li z tarifní hodnoty 10 000 Kč namísto z tarifní hodnoty 50 000 Kč dle řečeného ustanovení vyhlášky. A dále soud pochybil i v tom, nepřiznal-li dle § 13 odst. 4 vyhlášky náhrady hotových výdajů ke každému úkonu právní služby u každého ze společně zastupovaných účastníků – žalobců. Samotná skutečnost, že je odměna za tyto úkony právní služby z důvodu společného zastupování více účastníků snížena o 20 % dle § 12 odst. 4 vyhlášky, nemá totiž na přiznání takové náhrady hotových výdajů žádný vliv (podrobnější argumentaci srov. v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. srpna 2021 sp. zn. 6 Cmo 2/2021, od něhož nemá odvolací soud žádného důvodu se odchýlit ani v projednávané věci).

16. Za řízení před soudem prvního stupně vznikly žalobcům náklady řízení spočívající v nákladech za právní zastoupení advokátem. Ty sestávají z odměny advokáta za tyto 3 společné úkony právní služby: a to -převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a/ vyhlášky, -žaloba dle § 11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky, -zpětvzetí žaloby dle § 11 odst. 3 ve spojení s odst. 1 písm. d/ vyhlášky, po 3 100 Kč za jeden úkon právní služby podle § 7 bodu 5. ve spojení s § 9 odst. 4 písm. c/ vyhlášky Jelikož se jednalo o společné úkony právní služby, je odměna za úkon právní služby u každého ze společně zastupovaných snížena o 20 % dle § 12 odst. 4 vyhlášky, tedy odměna 3 100 Kč je snížena na 2 480 Kč. Každému ze společně zastupovaných účastníků tedy náleží náhrada odměny advokáta ve výši 7 440 Kč (3 x 2 480 Kč) a náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 300 Kč v celkové výši 1 800 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky. K tomu je třeba ještě přičíst nevrácenou část soudního poplatku ve výši 1 000 Kč. Celkem tedy 17 680 Kč.

17. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I. a v akcesorickém výroku III. o vrácení části zaplaceného soudního poplatku (majícím oporu v § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích) jako věcně správné a dále z výše vyložených důvodů v rozsahu výroku II. podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. jej změnil tak, že „Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně částku ve výši 17 680 Kč k rukám jejich zástupce [Jméno advokáta A], do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.“

18. Za řízení před odvolacím soudem náleží dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. procesně úspěšným žalobcům náhrada nákladů řízení spočívající v nákladech za právní zastoupení advokátem, která sestává z odměny advokáta u každého ze zastupovaných za 1 úkon právní služby (vyjádření k odvolání) ve výši 3 100 Kč, jež je snížena dle § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky o jednu polovinu na 1 550 Kč, tato odměna je u každého ze společně zastupovaných dále snížena o 20 % dle § 12 odst. 4 vyhlášky na 1 240 Kč a náhrady hotového výdaje za 1 úkon právní služby u každého ze společně zastupovaných v celkové výši 600 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky. Celkem je tedy účastník povinen zaplatit žalobců na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 3 080 Kč.