o zrušení pobočného spolku, o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze ze dne 12. 6. 2024, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. února 2025, č. j. 67 Cm 56/2024-48,

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 19. 6. 2024, opraveným k výzvě soudu prvního stupně dne 12. 8. 2024, domáhal se navrhovatel vyslovení neplatnosti usnesení [Jméno navrhovatele B] (dále jen „spolek“) ze dne 12. 6. 2024, a dále zrušení spolku s likvidací.

2. Navrhovatel namítal vady pozvánky na spornou schůzi. Podle něj pozvánku podepsal jen jeden člen statutárního orgánu, přestože za spolek mají jednat vždy dva členové, a navíc nikoli vlastnoručně. V pozvánce je uvedeno chybně sídlo spolku, chybí údaj, že se jedná o pobočný spolek, chybí informace, kde lze nahlédnout do podkladů. V pozvánce nebyly odděleny otázky výkonu vlastnického práva k zahrádkám od zájmové činnosti spolku. Na schůzi nebyli přítomni všichni členové spolku ani všichni vlastníci zahrádek. Přesto byl program změněn tak, že se samostatně konala schůze vlastníků a schůze členů spolku. Na schůzi bylo přítomno jen 30 vlastníků ze 63. Schůze nebyla usnášeníschopná, a přesto rozhodovala. Hlasy na schůzi vlastníků nebyly počítány podle velikosti podílů. Výsledky hlasování na schůzi členů spolku jsou zmatečné, neboť součet hlasů pro, proti a zdržujících se neodpovídá počtu přítomných. Členové výboru a kontrolní komise byli vadně zvoleni. Spolek nemá právo rozhodovat o správě nemovitých věcí, které nejsou ve vlastnictví jeho členů, ani za nečleny jednat s třetími osobami bez jejich souhlasu. Stejně tak nemá právo nutit nečleny, aby přispívali na jeho provoz. Spolek nezakládá do sbírky listin účetní závěrky, nevykonává činnost, kterou má zapsánu ve spolkovém rejstříku, neboť v zahrádkářské osadě nevlastní žádnou nemovitost ani ji tam nemá pronajatou. Spolek spravuje nemovitosti pro jiné osoby, aniž by k tomu měl živnostenské oprávnění. Spolek nutí nečleny, aby se řídili jeho vnitřními předpisy, zejména osadním řádem. Osadní řád nebyl schválen všemi vlastníky.

3. Spolek ve svém vyjádření upozornil na to, že v zahrádkářské osadě je celkem 63 vlastníků zahrádek, z nichž 58 je členy spolku a ze zbývajících 6 nečlenů jich 5 přistoupilo k osadnímu řádu a podle něj se podílejí na správě a údržbě osady. Pouze žalobce tato pravidla nerespektuje a do současné doby neuhradil náklady uvedené ve vyúčtování za rok 2023. Členská schůze byla řádně svolána a byla usnášeníschopná, neboť se jí zúčastnilo více než 1/3 členů, což podle stanov [právnická osoba] (dále jen „hlavní spolek“) stačí. Spolek nevytváří žádný zisk. Spolek nikoho nenutí ke vstupu do spolku ani k dodržování osadního řádu, který si vlastníci sami vytvořili. Žalobce jako nečlen spolku nemůže navrhovat vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze.

4. Soud prvního stupně napadeným usnesením zamítl jak návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze spolku ze dne 12. 6. 2024 (výrok I.), tak na zrušení spolku (výrok II.) a spolku přiznal náklady řízení (výrok III.). Zjistil, že zahrádkářská osada [právnická osoba] je tvořena 63 pozemky ve vlastnictví jednotlivých vlastníků. Dalších 7 pozemků tvoří cesty mezi jednotlivými zahrádkami a jsou ve spoluvlastnictví vlastníků zahrádek. Většina vlastníků je členem spolku, navrhovatel však členem není. Pozvánka z 20. 5. 2024 zvala na členskou schůzi spolku a schůzi vlastníků pozemků na 12. 6. 2024. Na členské schůzi účastníka byl zvolen výbor, kontrolní komise a delegát na konferenci územního sdružení hlavního spolku. Na schůzi vlastníků hlasovalo 29 vlastníků. Bylo konstatováno, že osadní řád byl schválen v souladu s § 1128 o. z. nadpoloviční většinou vlastníků. Podle osadního řádu vykonává správu zahrádkářské osady spolek prostřednictvím výboru. Správa se řídí občanským zákoníkem. Spolek uzavírá písemnou smlouvu o správě osady se členem i nečlenem účastníka, kteří jsou vlastníky pozemků v osadě. Členské příspěvky předepsané spolkem se vybírají pouze od členů. S přijetím osadního řádu souhlasila většina vlastníků.

5. Po právní stránce soud prvního stupně uvedl, že je třeba důsledně rozlišovat rozhodnutí jednotlivých vlastníků o správě jejich zahrádek, rozhodnutí spoluvlastníků cest o správě společné věci a rozhodnutí činěná v rámci spolku. Zatímco o správě své zahrádky rozhoduje každý vlastník sám, o správě společné věci (cest) rozhodují spoluvlastníci podle pravidel § 1126 a násl. o. z., přičemž toto rozhodnutí nemusí být formalizované. Ve věcech spolku potom rozhoduje příslušný orgán spolku (členská schůze, výbor) podle stanov spolku a ustanovení občanského zákoníku o spolcích. Navrhovateli lze proto dát za pravdu, že se na něj jako na nečlena nevztahují vnitřní předpisy spolku, např. stanovy. Přijetím osadního řádu přijali podle soudu prvního stupně spoluvlastníci cest pravidla správy společné věci a zvolili si správce. Vlastníci, kteří podepsali osadní řád, se k těmto pravidlům připojili. Spolek však nemůže dovozovat, že by mohl vykonávat správu i nad pozemky těch vlastníků, kteří pro osadní řád nehlasovali. Hlasováním byla spolku svěřena pouze správa společných pozemků (tedy cest). Jestliže některý ze spoluvlastníků nesouhlasí s rozhodnutím většiny, má možnost obrany podle § 1128 a násl. o. z. Rozhodnutí spoluvlastníků však není rozhodnutím spolku; pro řízení o návrhu podle § 1128 a násl. o. z. není příslušný krajský soud a návrh nemá směřovat proti spolku, nýbrž proti ostatním spoluvlastníkům.

6. K návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze soud prvního stupně uvedl, že navrhovatel není členem spolku a nemůže mít ani zájem hodný právní ochrany na vyslovení neplatnosti usnesení o volbě výboru a kontrolní komise, neboť tato volba se nijak nedotýká jeho právního postavení. K návrhu na zrušení spolku potom soud prvního stupně uvedl, že spolek navrhovatele nenutí být jeho členem ani nikomu nebrání ze spolku vystoupit. Spolek nevyvíjí nezákonnou činnost, naplňuje předpoklady pro vznik a má usnášeníschopný statutární orgán. Nezakládání účetních závěrek nepovažoval soud prvního stupně za natolik závažné, aby odůvodnilo nejzazší zásah do existence spolku.

7. Proti tomuto rozsudku podal odvolání navrhovatel, a to výslovně pouze proti jeho výroku I. V odvolání dále rozvinul svou argumentaci z návrhu, podle které stanovy spolku ani občanský zákoník nepřipouští, aby spolek podnikal v oboru správy a údržby nemovitostí. Spolek v tomto oboru podniká neoprávněně a neplatí daně. Spolek se nemohl stát správcem zahrádkářské osady na základě osadního řádu přijatého některými jeho členy. Podle navrhovatele by k takové dohodě o správě společné věci spolkem bylo zapotřebí dohody všech spoluvlastníků podle § 1138 o. z. ve formě veřejné listiny a založené do sbírky listin katastru nemovitostí. Spolek přesto jménem všech vlastníků jednal s Městským úřadem Prahy 6 o prodloužení platnosti územního rozhodnutí pro stavbu na společných nemovitostech, a to proti vůli vlastníků, včetně navrhovatele, kteří na schůzi dne 12. 6. 2024 rozhodli, že upustí od elektrifikace osady. Spolek není podle navrhovatele oprávněn svolávat schůzi vlastníků zahrádek ani rozhodovat o záležitostech správy a údržby nemovitostí v soukromém vlastnictví. Pozvánka na schůzi byla vadná i proto, že nebyla podepsána dvěma členy statutárního orgánu, jak vyžadují stanovy. Volba výboru je proto neplatná od počátku. Pozvánka nebyla určitá v tom, že nebylo jasné, které body se budou týkat navrhovatele jako vlastníka nemovitostí. Program schůze byl změněn bez souhlasu všech vlastníků a všech členů spolku tak, že schůze byla rozdělena na samostatnou schůzi vlastníků a členskou schůzi spolku. Průběh členské schůze byl zmatečný a totéž platí i o zápisu, který je navíc chybně datován. Členská schůze nemohla vzít na vědomí rezignaci celého předchozího výboru za situace, kdy dosavadní předseda zemřel. Spolek nemá ve sbírce listin spolkového rejstříku založeny všechny listiny, které byl tam založeny být měly. Zápis nových členů výboru do spolkového rejstříku je neplatný. Navrhovatel navrhl, aby soud napadené usnesení ve výroku I změnil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Spolek ve svém vyjádření opět upozornil na to, že navrhovatel není jeho členem, že narušuje průběh schůzí, s ničím není spokojen a přitom jako jediný vlastník zahrádky dluží za vyúčtování služeb. Zahrádkářskou osadu si vlastníci spravují sami. Spolek navrhl potvrzení napadeného usnesení.

9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací zjistil, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou; neshledal je však důvodným.

10. Odvolací soud smí napadené rozhodnutí přezkoumat jen v mezích, ve kterých se odvolatel přezkumu domáhá (§ 212 občanského soudního řádu). Napadl-li tedy navrhovatel odvoláním výslovně pouze výrok I. napadeného usnesení, nemůže odvolací soud přezkoumávat výrok II. o zamítnutí návrh navrhovatele na zrušení spolku s likvidací. Tento výrok, který navrhovatel odvoláním nenapadl, nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). Odvolací soud podle téhož ustanovení přezkoumal také výrok III. o nákladech řízení, neboť tento výrok je závislý na výroku I. a II. napadeného usnesení. Odvolací soud se proto nezabýval těmi odvolacími důvody, které se netýkají otázky platnosti usnesení členské schůze z 12. 6. 2024.

11. Odvolací soud připomíná, že řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí spolku je řízením ve statusové věci právnické osoby podle § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) a má povahu řízení nesporného (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1495/2017, uveřejněné pod R 123/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle kterého mají tuto povahu řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánů všech právnických osob).

12. Odvolací soud zčásti zopakoval, zčásti doplnil dokazování a ze stanov hlavního spolku zjistil, že hlavní spolek se člení mj. na základní organizace, které jsou pobočnými spolky. Zahrádkářskou osadou se rozumí soustředění zahrádek, přičemž správu osady upraví základní organizace osadním řádem, který je po schválení členskou schůzí závazný pro všechny její členy. Režim užívání majetku základní organizace má být upraven písemnou smlouvou se členem i nečlenem hlavního spolku, který je vlastníkem nebo nájemcem pozemků v zahrádkářské osadě. V takové smlouvě má být upraven i způsob úhrady za užívání majetku, odpovědnost za škodu a dodržování sousedských práv podle občanského zákoníku. Nejvyšším orgánem základní organizace je členská schůze, která mj. stanoví počet členů výboru a kontrolní komise, a volí předsedy i členy těchto orgánů. Statutárním orgánem základní organizace je nejméně tříčlenný výbor. Pozvánkou ze dne 20. 5. 2024 svolala členka výboru [tituly před jménem] členskou schůzi spolku a vlastníků pozemků na 12. 6. 2024 do jídelny gymnázia [Anonymizováno]. Na programu byly zprávy o činnosti orgánů spolku, zpráva o hospodaření a společném majetku, informace o novelizaci stanov, osadní řád, volby výboru a kontrolní komise, různé a diskuse. Ze zápisu ze společné schůze (chybně datovaného 22. 5. 2024) se podává, že schůze byla rozdělena na schůzi spoluvlastníků a na členskou schůzi spolku. Schůze vlastníků se zúčastnilo 30 vlastníků, byla konstatována neschopnost se usnášet s tím, že nepřítomným vlastníkům budou zaslány hlasovací lístky a budou hlasovat korespondenčně. Byly probrány zprávy o činnosti spolku a o společném majetku a hlasováno o snížení příspěvku do fondu oprav, o zvýšení odměny za brigádnickou hodinu a o zvýšení zálohy na brigády. Byla podána informace o schválení osadního řádu nadpoloviční většinou spoluvlastníků (38 a ½ hlasu). Na členské schůzi spolku byli zvoleni předseda a členové výboru a předseda a členové kontrolní komise. Z osadního řádu se podává, že jeho účelem je upravit vnitřní režim a správu zahrádkářské osady, stanovit pravidla jednání uživatelů zahrádek a ostatních osob, které do osady vstupují, a vytvořit podmínky pro dodržování sousedských práv. Společnými věcmi jsou podle osadního řádu pozemky, které tvoří společné komunikace a prostranství, včetně příslušenství – vodovodu, oplocení, 3 mobilních buněk, 1 skladu - garáže, a dále movitá zařízení (sekačky, nářadí apod.). Správu osady vykonává spolek, který uzavírá písemnou smlouvu o správě osady s členem i nečlenem, který je vlastníkem pozemku v osadě. Běžná údržba osady, oprava a obnova společných věcí a údržba pozemků je financována z příspěvků vlastníků. Náklady na vodu hradí vlastníci podle náměrů zahrádkových vodoměrů. Dále jsou v osadním řádu upravena pravidla pro vstup na zahrádky, pro sázení dřevin při okraji zahrádek, chov včel, používání motorových vozidel a strojů, údržba osady a příspěvky na ni. Osadní řád byl schválen hlasováním vlastníků formou podpisů do hlasovacích archů, které byly k němu přiloženy.

13. Pro projednávanou věc je podstatné skutkové zjištění, podle kterého byla schůze rozdělena na schůzi vlastníků a členskou schůzi spolku, přičemž na členské schůzi spolku proběhly jedině volby do spolkových orgánů (výboru a kontrolní komise).

14. Podle § 258 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), každý člen spolku nebo ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany, může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem nebo se stanovami, pokud se neplatnosti nelze dovolat u orgánů spolku.

15. Návrh na vyslovení neplatnosti usnesení spolkového orgánu může podle citovaného ustanovení podat vždy člen spolku. Navrhovatel však členem spolku není. Návrh by tedy mohl podat jen tehdy, pokud by na vyslovení neplatnosti uvedené schůze měl zájem hodný právní ochrany.

16. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 27 Cdo 458/2019, uvedl k výkladu pojmu „zájem hodný právní ochrany“ následující: „Obsah tohoto pojmu zákon blíže nevymezuje, ačkoliv jej na více místech používá (kromě § 258 například i v § 209, § 236 odst. 2, § 260, § 319 odst. 3, § 1569 odst. 2 a § 1761 o. z.). Je nepochybné, že při doslovném (jazykovém) výkladu lze pod pojmem „zájem hodný právní ochrany“ nalézt širší skupinu zájmů, než těch, jež spadají pod pojem „právní zájem“, zákonem rovněž často používaný (např. v § 66 odst. 2, § 71 odst. 1, § 72, § 153 odst. 3, § 165 odst. 1, § 172, § 191 odst. 2, § 209 odst. 1, § 212 odst. 2, § 301 odst. 1 o. z. a v mnoha dalších ustanoveních). Při výkladu pojmu „právní zájem“ Nejvyšší soud dovodil, že takový zájem má konkrétní osoba pouze tehdy, je-li přímo dotčeno její právní postavení, tj. její práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva, přičemž pouhý „morální“, „majetkový“ nebo jiný „neprávní“ zájem nepostačuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3483/2017, a judikaturu v něm citovanou). Pro naplnění pojmu „zájem hodný právní ochrany“ naopak není obecně vyloučeno, že se kromě právního zájmu může jednat i o pouhý „morální“, „majetkový“ nebo jiný „neprávní“ zájem, jenž bude nutné právem chránit. Vždy však bude záležet na výkladu příslušného zákonného ustanovení, jež tohoto pojmu používá, a na poměrech konkrétní věci. S ohledem na principy spolkové autonomie a minimalizace soudních zásahů do vnitřních poměrů spolku je nutné především dovodit, že smyslem (účelem) přiznání oprávnění nečlenovi spolku domáhat se vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku je ochrana takového jeho zájmu, jenž převáží právo spolku (jeho orgánů) spravovat si své vnitřní záležitosti nezávisle na třetích osobách. Není proto pochyb o tom, že právo domáhat se vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku bude mít zejména nositel právního zájmu, tj. ten, komu takové rozhodnutí ukládá povinnost, odebírá právo, popř. jinak mění jeho právní postavení, a to bez ohledu na to, zda orgán spolku měl působnost v této záležitosti vůbec rozhodnout (srov. § 90 odst. 1 z. ř. s.). Výjimečně lze též připustit ochranu jiného než právního zájmu nečlena spolku, bude-li zásah do tohoto zájmu natolik intenzivní, že se poskytnutí takové ochrany bude jevit jako zjevně spravedlivé. […] Za zájem hodný právní ochrany ve smyslu § 258 o. z. naopak nelze bez dalšího považovat např. pouze obecně vymezený společenský (veřejný) zájem na tom, aby rozhodnutí orgánu spolku bylo v souladu se zákonem (stanovami), a to ani tehdy, jde-li o právnickou osobu založenou za účelem zastoupení zájmů České republiky v mezinárodních nevládních organizacích. Stejně tak nepostačuje (jak se mylně domnívá dovolatelka), založí-li navrhovatel, který není členem spolku, svou aktivní věcnou legitimaci pouhým poukazem na zájem samotného spolku nebo jeho členů na tom, aby napadené rozhodnutí orgánu spolku „netrpělo vadami“, anebo na „dlouhodobé nespokojenosti s vnitřním uspořádáním poměrů ve spolku, s jeho vedením a s manažerskými praktikami a z kritiky činnosti spolku“.“

17. V usnesení ze dne 16. 10. 2024, sp. zn. 27 Cdo 3381/2023, Nejvyšší soud doplnil, že „dovolateli deklarovaný zájem spočívající v zadržování jejich movitých věcí či v „popření veřejností šířených informací (pomluv) o tom, že dovolatelé zneužívali svého postavení ve spolku ve svůj majetkový prospěch“ zjevně není zájmem hodným právní ochrany ve smyslu § 258 o. z., neboť k ochraně vlastnického práva dovolatelů a jejich osobnosti slouží jiné právní prostředky (např. žaloba na vydání věci či negatorní žaloba). Zájmem hodným právní ochrany není ve světle výše citovaných judikatorních závěrů ani v dovolání prezentovaný „společenský zájem“ na takovém „rozhodování vrcholných orgánů občanských sdružení (nyní spolků)“, jež je v souladu se stanovami, popř. se zákonem, a tedy „je realizováno s ohledem na principy demokratického a právního státu“.“

18. Jak bylo uvedeno shora, na členské schůzi spolku byla přijata pouze usnesení o volbě členů orgánů spolku. Osadní řád na členské schůzi spolku vůbec projednáván nebyl, a i na schůzi spoluvlastníků bylo pouze konstatováno jeho přijetí s tím, že byl schválen předtím hlasováním vlastníků formou podpisů do hlasovacího archu. Odvolací soud plně souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že otázka, kdo je členem orgánu spolku, nemá žádný dopad do právního postavení navrhovatele jako nečlena spolku. Navrhovatel nesouhlasí obecně s tím, že spolek spravuje zahrádkářskou osadu, bez ohledu na to, kdo je právě členem orgánu spolku. Odvolací soud souhlasí i se závěry soudu prvního stupně v tom směru, že nesouhlasí-li navrhovatel s rozhodnutím většiny spoluvlastníků o tom, jak jsou spravovány pozemky v osadě, které jsou ve spoluvlastnictví vlastníků zahrádek (cesty a prostranství) a další společné věci (buňky, vodovod, vnější oplocení osady, pokud jsou ve spoluvlastnictví vlastníků zahrádek), může postupovat podle § 1128 a násl o. z. K projednání takového sporu je však příslušný okresní (v Praze obvodní) soud a žalováni musí být všichni ostatní spoluvlastníci, nikoli spolek. Podobně v případě, že spolek, případně ostatní vlastníci, zasahují do navrhovatelova výlučného vlastnického práva k zahrádce, poskytuje mu zákon ochranu ve formě zápůrčí (negatorní) žaloby podle § 1042 o. z., k jejímuž projednání je rovněž příslušný okresní (obvodní) soud. Vyslovení neplatnosti usnesení o volbě orgánů spolku však situaci navrhovatele a problémy, které v návrhu i v odvolání popisuje, neodstraní ani nevyřeší. Jedná se tedy o situaci obdobnou shora citované věci Nejvyššího soudu, ve které také navrhovatel neměl zájem hodný právní ochrany, neboť ke své obraně mohl využít jiné, vhodnější právní prostředky. Závěr soudu prvního stupně, že navrhovatel nemá zájem hodný právní ochrany na požadovaném vyslovení neplatnosti sporných usnesení členské schůze, je proto správný.

19. Není-li navrhovatel oprávněn podat návrh na vyslovení neplatnosti usnesení sporné členské schůze, nemůže se soud zabývat důvody, pro které má být takové usnesení v rozporu se zákonem nebo stanovami.

20. Pro úplnost nutno doplnit, že podle ustálené judikatury se usnesení orgánu právnické osoby považuje za platné, i kdyby bylo stiženo vadami, a to až do doby, kdy jeho neplatnost k návrhu oprávněné osoby vysloví soud v řízení podle § 258 o. z. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5544/2017).

21. Napadené usnesení je tedy věcně správné. Odvolací soud je proto potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

22. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 1 odst. 3 z. ř. s. ve spojení s § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu přiznal plně úspěšnému spolku. Náklady spolku sestávají z paušální náhrady nákladů nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za 2 úkony v řízení (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) po 300 Kč (§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.) v celkové výši 600 Kč.

23. Odvolací soud nesprávně vybral od navrhovatele doplatek soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, přestože navrhovatel napadl odvoláním jen jeden výrok napadeného rozsudku (o zamítnutí návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení jedné členské schůze). Navrhovatel tedy měl správně zaplatit soudní poplatek za odvolání ve výši jedenkrát 2 000 Kč (položka 4 odst. 1 písm. c/ sazebníku poplatků), který zaplatil už soudu prvního stupně. Odvolací soud proto navrhovateli přeplatek na soudním poplatku podle § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, navrhovateli vrátí.