o odvolání likvidátorů a jmenování nového likvidátora právnické osobě, k odvolání účastníků 1)-3) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2022 č. j. 80 Cm 247/2021-21,

1. Návrhem ze dne 3. 12. 2021 se navrhovatel domáhal, aby soud pro neplnění povinností odvolal oba likvidátory (druhého a třetího účastníka) [právnická osoba] coby prvního účastníka a jmenoval nového likvidátora. Návrh odůvodnil tím, že z nepodávání daňových přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2018, 2019 a 2020 (povinnost podávání daňových přiznání trvá, dojde-li ke zrušení právnické osoby s likvidací – viz § 240c odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu), ačkoliv k tomu byl první účastník vyzván, dovozuje naplnění zákonných podmínek pro jejich odvolání z funkce.

2. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně (dále též jen „soud“) rozhodl tak, že: „[Jméno navrhovatele B], nar. [Datum narození navrhovatele B], nar. [Datum narození navrhovatele C], bytem [Adresa navrhovatele C], se dle ust. § 3043 odst. 2 obč. zák. ve spojení ust. § 71 odst. 4 obch. zák. z důvodu nečinnosti odvolávají z funkce likvidátora družstva [Jméno navrhovatele A], IČO [IČO navrhovatele A], sídlem [adresa].“ (výrok I.), „Likvidátorem družstva [Jméno navrhovatele A], IČO [IČO navrhovatele A], sídlem [Adresa navrhovatele A], se jmenuje dle ust. § 3043 odst. 2 obč. zák. ve spojení ust. § 71 odst. 7 obch. zák. společnost [Jméno advokáta B]., IČO [IČO advokáta B], sídlem [adresa], ze seznamu insolvenčních správců.“ (výrok II.), „Odvolaní likvidátoři [Jméno navrhovatele B], nar. [Datum narození navrhovatele B], nar. [Datum narození navrhovatele C], bytem [Adresa navrhovatele C], jsou povinni dle ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet zdejšího soudu č. 37032928021/0710, v.s. 8022024721, soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci.! (výrok III.) a dále, že „ Žádný z účastníků nemá dle ust. § 23 zákona č. 292/2013 Sb. z. ř. s. právo na náhradu nákladů řízení.“ (výrok IV.). Své rozhodnutí soud prvního stupně neodůvodnil s odkazem na § 1 odst. 3 z. ř. s. ve spojení s § 169 odst. 2 věta první o.s.ř. s tím, že „návrhu nikdo neodporoval“

3. Proti usnesení soudu prvního stupně podali všichni 3 účastníci (tj. ad 1/ až 3/) včasná odvolání shodného obsahu prostřednictvím zástupce – advokáta.

4. V odvolání uvedli, že likvidace družstva [Jméno navrhovatele A], proběhla v období let 1991 a 1992, kdy byla k 17. 6. 1991 zahájena na základě rozhodnutí členské schůze o vstupu do likvidace a jmenování likvidátorů a byla fakticky provedena a ukončena k 27. 2. 1992. V průběhu roku 1991 došlo k vypořádání veškerých závazků a majetku družstva, přičemž následně k 27. 2. 1992 byla vyhotovena účetní závěrka a byl vypořádán likvidační zůstatek mezi členy družstva. [Jméno navrhovatele A] ukončilo k 27. 2. 1992 fakticky svou činnost a od této doby neučinilo jakoukoliv obchodní nebo jinou operaci, nemá jakýkoliv obchodní majetek, pohledávky nebo závazky vůči členům nebo třetím osobám. [Jméno navrhovatele A] požádalo Finanční úřad o vydání souhlasu s výmazem z obchodního rejstříku dne 14. 7. 2003, přičemž Finanční úřad pro Prahu 5 vydal dne 25. 8. 2003 rozhodnutí sp. zn. 309965/03/005903/6084, kterým udělil souhlas s ukončením činností zapsaných v obchodním rejstříku a výmazem [právnická osoba] z obchodního rejstříku. Dle rozdělovníku bylo předmětné rozhodnutí doručeno i Městskému soudu v Praze. Likvidátoři družstva měli za to, že rozhodnutím Finančního úřadu a jeho doručením Městskému soudu v Praze dojde k výmazu družstva z obchodního rejstříku bez dalšího. Dle uvedeného se jeví jako zcela neúčelné, aby došlo ke změně likvidátorů [právnická osoba], když jediným úkonem, který zbývá provést je výmaz [právnická osoba] z obchodního rejstříku. [Jméno navrhovatele A] již nemá vedeny nebo archivovány z důvodu uplynutí veškerých zákonných lhůt jakékoliv listiny týkající činnosti družstva a jeho likvidace, vyjma podání, které bylo předloženo Finančnímu úřadu k udělení souhlasu s výmazem z obchodního rejstříku, není tedy fakticky možné novému likvidátorovi jakékoliv podklady doložit a předat. [Jméno navrhovatele A], jak je již výše uvedeno, nemá jakýkoliv majetek, ze kterého by mohlo hradit případné náklady novému likvidátorovi na činnosti spojené s výkonem činnosti a nelze důvodně požadovat po členech družstva, aby se na těchto nákladech podíleli formou příplatku nebo vkladu do družstva, které fakticky ukončilo činnost v roce 1992 (nadto lze uvést, že někteří z původních členů družstva již zemřeli). Likvidátoři [právnická osoba] v likvidaci podávají návrh na výmaz [právnická osoba] v likvidaci z obchodního rejstříku bezodkladně po podání předmětného odvolání. Zejména s ohledem na procesní ekonomii, nemožnost provedení rekonstrukce likvidace družstva, neúčelnost vynaložení dalších nákladů na proces likvidace a absenci jakýchkoliv zdrojů, ze kterých by bylo možné další úkony financovat, navrhli, aby odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí zrušil a ponechal ve funkci likvidátorů [Jméno navrhovatele B] a [Jméno navrhovatele C], a to až do provedení výmazu družstva z obchodního rejstříku. Jako důkazy označili následující listiny: 1) Rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 5 ze dne 25. 8. 2003, sp. zn. [RČ], 2)Žádost Finančnímu úřadu ze dne 14. 7. 2003, 3) Kopie rozvahy a výsledovky [právnická osoba] ke dni 27. 2. 1992, 4) Daňové přiznání [právnická osoba] za rok 2002, 5) Finanční výkazy [právnická osoba] sestavené ke dni 31. 12. 2002.

5. K odvolání se vyjádřil navrhovatel podáním ze dne 13. 4. 2022 namítl, že nepodání návrhu na výmaz předmětného družstva z obchodního rejstříku lze považovat za neřádné plnění povinností ve smyslu § 192 o. z. s tím, že likvidace probíhá bezmála 31 let a podání návrhu na výmaz družstva z obchodního rejstříku trvá 18,5 let. Navrhovatel „se ztotožňuje se závěry uvedenými v usnesení č. j. 80 Cm 247/2021-21 ze dne 17. 1. 2022 Městského soudu v Praze.“

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, byť z důvodů odvolateli nenamítaných.

7. Dle § 169 odst. 2 o. s. ř. „Vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.“

8. Předně odvolací soud namítá nesplnění zákonných předpokladů pro to, aby předmětné rozhodnutí nemuselo být odůvodněno dle § 169 odst. 2 o. s. ř., neboť se v daném případě nejedná ani o jednu ze situací předvídanou tímto ustanovením znamenající oprávnění soudu takové rozhodnutí neodůvodnit. Především citované ustanovení dopadá ne procesní, tedy nemeritorní usnesení soudu s jedinou výjimkou, a to usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu a nikdo mu neodporoval. Nevyjádřil-li se však vůbec první účastník k výzvě soudu ze dne 9. 12. 2021č.j. 80 Cm 247/202112, ačkoliv mu byla výzva řádně doručena 1. 1. 2022, jak vyplývá z potvrzení o doručení do datové schránky družstva, tak z logiky věci nelze vůbec učinit závěr o tom, že návrhu nikdo neodporoval, a tedy že by rozhodnutí, jímž soud návrhu zcela vyhověl a rozhodl meritorně, nemusel řádně odůvodnit. To znamená, že zákonné předpoklady pro neodůvodnění usnesení nebyly splněny. Již toto činí rozhodnutí nepřezkoumatelné, což je důvod sám o sobě pro zrušení odvoláním napadeného usnesení.

9. Řízení o odvolání a jmenování likvidátora je řízením ve statusových věcech právnických osob (viz § 85 písm. a/ z. ř. s.), řízením tzv. nesporným.

10. Dle § 19 z. ř. s. „K projednání věci samé soud nařídí jednání, ledaže tento zákon stanoví, že jednání není třeba nařizovat.“ Dle § 89 z. ř. s. „Neprovádí-li soud dokazování, není ve věcech uvedených v § 85 třeba jednání nařizovat.“

11. Z předloženého soudního spisu a i z odvoláním napadeného usnesení vyplývá, že soud prvního stupně v řízení nenařídil jednání, při kterém by provedl dokazování.

12. V dané věci se jedná o meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně, jehož důsledkem v případě vyhovění návrhu je odvolání stávajících likvidátorů a jmenování likvidátora nového. Mezi navrhovatelem a dalšími účastníky přitom nejsou jejich tvrzení nesporná, neboť dle odvolatelů „již likvidace proběhla, byla fakticky provedena a skončila k 27. 2. 1992“, zatímco dle navrhovatele likvidátoři neplní své povinnosti, když nepodali návrh na výmaz družstva z obchodního rejstříku a z vyjádření navrhovatele vyplývá požadavek na potvrzení odvoláním napadeného usnesení. Z povahy věci je proto zřejmé, že v tomto případě se jedná o věc, kdy je na soudu, aby řádně zjistil skutkový stav, učinil o něm skutkový závěr, jež následně právně zhodnotí. Vycházel-li proto soud prvního stupně při svém rozhodnutí ze zjištění, která učinil pouze z listin založených v soudním spisu, nebyla jeho slovy nevyjádřená, ale realizovaná úvaha, že lze v tomto řízení rozhodnout bez nařízení jednání, správná. Listiny založené do soudního spisu jsou pouze důkazními prostředky ve smyslu ust. § 125 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s., jimiž lze zjistit stav věci, a to tak, že je soud provede k důkazu způsobem určeným v § 129 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s., přičemž dokazování provádí soud zásadně při jednání dle ust. § 122 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s. a účastníci mají právo se ke všem provedeným důkazům vyjádřit (§ 123 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.).

13. Odvolací soud proto uzavírá, že soud prvního stupně svým nesprávným postupem, kdy ve věci nenařídil jednání, při kterém by provedl dokazování, zatížil řízení vadou, jež je sama o sobě důvodem pro zrušení odvoláním napadeného usnesení (viz § 219a odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). Z uvedeného důvodu odvolací soud odvoláním napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. mu věc vrátil k dalšímu řízení.

14. Pro úplnost odvolací soud ještě poukazuje na to, že soud prvního stupně se dále bude zabývat i tím, která právní úprava na posuzovanou věc dopadá a svůj závěr též náležitě odůvodní.