o návrhu na zrušení výmazu právnické osoby

1. Dne 22. února 2022 byl soudu prvního stupně (dále též jen „soud“) doručen návrh, ve kterém je jako navrhovatelka uvedena [Jméno navrhovatele] [adresa], příspěvkové organizace (dále jen „navrhovatel“). Ta navrhla, aby soud zrušil výmaz [Jméno advokáta B], IČ [IČO advokáta B], a rozhodl o likvidaci tohoto sdružení a jmenoval likvidátorem sdružení [tituly před jménem]. V návrhu bylo uvedeno, že „Jsme školské zařízení, v rámci jehož činnosti byla založena právnická osoba, a to [Jméno advokáta B], IČ [IČO advokáta B], se sídlem [adresa] (viz výpis); jednalo se pravděpodobně o sdružení podle zákona č. 89/1990 Sb., o sdružování občanů.“ Dále navrhovatel uvedl, že podle informací ze statistického úřadu sdružení existovalo od 1. 9. 1992 do 31. 3. 2013 a je velmi pravděpodobně, že bylo registrováno u Ministerstva vnitra ČR. V rámci činnosti sdružení byly od jeho členů vybírány finanční prostředky, které byly vloženy/zasílány na účet vedený na jméno tohoto sdružení u České spořitelny, a.s. Na účtech u jmenovaného peněžního ústavu zůstaly nashromážděny finanční prostředky, které jmenovaný peněžní ústav s ohledem na zánik sdružení odmítá převést na účet nově založené právnické osoby, a to [právnická osoba], IČ [IČO], který pokračuje v činnosti původního sdružení, a to s odůvodněním, že podle názoru peněžního ústavu není zřejmá návaznost (nástupnictví) nového spolku po zaniklém sdružení. Dle navrhovatele zřejmě v důsledku pochybení došlo k zániku (a výmazu) původního sdružení, aniž byly finanční prostředky sdružení řádně vypořádány a převedeny na nový subjekt - spolek, který je nyní zapsán ve veřejném rejstříku (L 1747), vedeným Krajským soudem v Plzni. Ke dni 30. 11. 2021 byly na účtech částky 544 816,62 Kč a 403 414,75 Kč. Žádné dokumenty ke vzniku a zániku [Jméno advokáta B], IČ [IČO advokáta B], nebyly dohledány a tyto dokumenty nemá k dispozici ani Ministerstvo vnitra ČR, u kterého byl činěn dotaz ohledně zaslání zakládacích a zrušovacích dokumentů. Jediný dokument, který byl dohledán, je dohoda o zániku sdružení a jeho nástupnictví, na základě které se členové původního sdružení pokusili (po výmazu sdružení z rejstříku) převést práva a povinnosti původního sdružení na nově založených spolek, který ale peněžní ústav jako doklad o nástupnictví neuznal a i nadále odmítá finanční prostředky převést na účet nově založeného spolku. Dle navrhovatele by situace mohla být řešena prostřednictvím aplikace ustanovení §209 o. z. Navrhovatel si je vědom toho, že sdružení zaniklo před účinností uvedeného zákona, nicméně ve věcech sdružení/spolků je nadále příslušný jen rejstříkový soud. Členem nového spolku je [tituly před jménem], nar. [Anonymizováno], která je ochotna vykonávat funkci likvidátora původního sdružení. Její prohlášení se souhlasem je přílohou návrhu.

2. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že „Návrh na zrušení výmazu právnické osoby [Jméno advokáta B], se sídlem [Adresa advokáta B], identifikační číslo [IČO advokáta B], a vydání rozhodnutí o její likvidaci a jmenování likvidátora, se zamítá. “ (výrok I.) a dále, že „Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení“ (výrok II.).

3. V odůvodnění soud prvního stupně reprodukoval tvrzení navrhovatele uvedená v návrhu, poté citoval ustanovení § 209 odst. 1 o. z. Vlastní odůvodnění bylo obsaženo v jednom odstavci, v němž soud prvního stupně uvedl toliko, že „Z databáze veřejných rejstříků bylo soudem zjištěno, že výše uvedená právnická osoba [Jméno advokáta B], identifikační číslo [IČO advokáta B], není v databázi veřejných rejstříků evidována. Nelze tedy obnovit zápis právnické osoby, který nikdy neexistoval. Z tohoto důvodu soud návrh na zrušení výmazu právnické osoby, vydání rozhodnutí o její likvidaci a jmenování likvidátora zamítl.“ a náhradově nákladový výrok odůvodnil odkazem na § 142 o. s. ř.

4. Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka včasné odvolání. V odvolání vznesla tyto stěžejní odvolací námitky:

1) Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 985/2001 vyplývá, že při zániku sdružení založeného podle zákona č. 83/1990 Sb. se provede majetkové vypořádání. Z povahy věci je zřejmé, že likvidaci je třeba provést před zánikem občanského sdružení; jakmile totiž sdružení přestane jako subjekt práva existovat, nelze likvidaci provést, neboť tu již není subjekt, jehož pohledávky by bylo možno vymáhat a jehož dluhy by bylo třeba uspokojit.

2) Není sporu o tom, že sdružení existovalo v době od 1. 9. 1992 do 31. 3. 2013 a bylo pravděpodobně evidováno/registrováno u Ministerstva vnitra ČR podle zákona č. 83/1990 Sb., je dále zřejmé, že ke dni podání návrhu bylo sdružení vymazáno/zaniklo, a proto s ohledem na uvedené nelze provést likvidaci podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění platném ke dni zrušení zákona, tj. postupem podle §13 odst. 4 tohoto zrušeného zákona, tj. jednak proto, že likvidaci nelze provést po zániku sdružení a jednak proto, že nelze provést majetkové vypořádání postupem podle zákona, který v současnosti neplatí/je neúčinný (byl zrušen zákonem č. 89/2012 Sb.).

3) Pokud majetek zaniklého sdružení existuje, měl by existovat postup, jak jej majetkově vypořádat, a to i v současnosti podle současných právních předpisů. Jinak řečeno, byl-li nyní zjištěn majetek, který patřil zaniklému sdružení, pak je možné postupovat podle současných právních předpisů, a to přestože sdružení nebylo zapsáno ve veřejném rejstříku podle zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění pozdějších předpisů ke dni účinnosti tohoto zákona, tj. ke dni 1. 1. 2014, neboť pokud by existovalo, bylo by považováno za spolek, který by do veřejného rejstříku ke dni 1. 1. 2014 zapsán byl. Navíc podle přechodných ustanovení zákona (§125 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb.) platí, že evidence občanských sdružení …, které jsou oprávněny jednat svým jménem, vedená Ministerstvem vnitra podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, se považuje za spolkový rejstřík podle tohoto zákona. I pokud by proto mělo být postupováno podle zákona č. 83/1990 Sb., což je sporné, orgánem, který vede bývalou evidenci podle zákona č. 83/1990 Sb. již není Ministerstvo vnitra ČR, ale rejstříkový soud, tj. v daném případě Krajský soud v Plzni, který může obnovit zápis sdružení v evidenci občanských sdružení podle zrušeného zákona, neboť tato evidence se považuje ze zákona za spolkový rejstřík. Sdružení proto (z hlediska §125 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb.) bylo vedeno ve spolkovém rejstříku, a proto závěr soudu prvního stupně o tom, že sdružení nebylo vedeno v databázích veřejných rejstříků, nemůže být správný, protože rejstříkový soud je nástupcem Ministerstva vnitra, které sdružení registrovalo a ve svém rejstříku vedlo.

4) Skutečnost, kdy Ministerstvo vnitra ČR pravděpodobně neposkytlo rejstříkovému soudu kompletní rejstřík (tj. včetně evidence zaniklých sdružení) pak nemůže jít k tíži navrhovatele, neboť toliko rejstříkový soud může rozhodnout o tom, že zápis sdružení v evidenci sdružení, kterou převzal od Ministerstva vnitra ČR, bude obnoven. Závěr soudu o tom, že sdružení není vedeno ve veřejném rejstříku, proto není správný, protože sdružení v minulosti v evidenci vedené Ministerstvem vnitra ČR evidováno bylo a rejstříkový soud tuto evidenci převzal.

5) V daném případě jsou splněny podmínky pro postup dle §209 o. z.

5. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud odvoláním napadené usnesení změnil tak, že

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, ovšem nikoli z důvodů uvedených odvolatelkou, leč pro procesní pochybení soudu prvního stupně.

7. Jednotlivé odvolací námitky odvolatelky je nutné v této fázi řízení odmítnout. Je na navrhovatelce, aby prokázala existenci právnické osoby, o níž tvrdí, že existovala minimálně od 1. 9. 1992 do 31. 3. 2013 resp. v řízení dle § 209 o. z. musí prokázat též i to, že tato právnická osoba byla z veřejného rejstříku vymazána. Bylo tak na navrhovatelce aby prokázala, že tato právnická osoba byla vymazána z příslušného veřejného rejstříku. Nebyla-li tato právnická osoba nikdy do příslušného veřejného rejstříku vedeného soudy zapsána, pak je návrh potud zjevně nedůvodný, neboť i jen ze samotné logiky věci vyplývá, že ve smyslu § 209 odst. 1 o. z. nelze zrušit výmaz právnické osoby z veřejného rejstříku vedeného soudy, jenž nikdy nebyl proveden. Potud je třeba dát soudu prvního stupně za pravdu. Odvolací soud není oprávněn poskytovat navrhovatelce právní rady jiného, než procesního charakteru. Může tak jen poukázat na to, že pokud by skutečně příslušná právnická osoba existovala v době navrhovatelkou tvrzené a jednalo-li by se skutečně o občanské sdružení dle zák. č. 89/1990 Sb., pak by se podle § 3045 odst. 1 o. z. považoval toto sdružení za spolek podle o. z. Je nicméně na navrhovatelce a jejím právním zástupci, aby si ujasnili předmět řízení resp. to, jaké soudní řízení je účelné v dané věci vést.

8. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2044 sp. zn. 29 Odo 1154/2003, R 43/2005: „Účastníkem řízení o zrušení zápisu o výmazu obchodní společnosti z obchodního rejstříku a o jejím vstupu do likvidace a jmenování likvidátora, je ve smyslu § 75b odst. 2 obch. zák., § 19 o. s. ř., části věty za středníkem, o. s. ř. a § 94 odst. 1 o. s. ř. i vymazaná obchodní společnost. Tento závěr se dle „starého práva“, tedy úpravy před účinností zák.č. 89/2012 Sb. a zák.č. 90/2012 Sb. , použil i na jiné právnické osoby, než byly obchodní společnosti, viz. § 20a odst. 4 obč. zák. (zák. č. 40/1964Sb.). Není důvodu, aby tento princip nebyl použit též podle „nového práva“, tedy pro případ ust. § 209 o. z. Z usnesení NS sp. zn. 21 Cdo 1067/2015, R 16/2017 ze dne 23. 2. 2016 vyplývá, že byl-li u příslušného soudu ˇpodán návrh na zrušení zápisu o výmazu právnické osoby… toto řízení je řízením ve statusové věci právnické osoby [srov. § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních]. Lze tak uzavřít, že účastníkem řízení o zrušení výmazu právnické osoby z veřejného rejstříku dle § 209 odst. 1 o. z., řízení probíhajícího primárně dle zák. č. 292/2013 Sb. /ust. § 85 písm. a) z. ř. s./, je i vymazaná právnická osoba.

9. V daném případě nebylo v řízení postaveno na jisto, zda „[Jméno advokáta B]“ existovalo či existuje coby právnická osoba. Přitom navrhovatelka nabídla důkazy o její existenci. Existovalo-li by toto sdružení, resp. tato právnická osoba, pak i kdyby nebyla zapsána v žádném veřejném rejstříku (což je však až součást věcného závěru řízení), musí mít procesní způsobilost. Jinak řečeno s ohledem na výše jmenovanou judikaturu, kdy je Nejvyšším soudem za právo hodné ochrany považováno též i právo z veřejného rejstříku vymazané právnické osoby účastnit se řízení coby účastník, a potud je tedy považována za účastníka řízení, musí tak existovat osoba za ni jednající (reprezentující její procesní vůli). Je proto třeba považovat tím spíše za hodné ochrany stejné právo být účastníkem řízení resp. aby s ní bylo takto jednání u právnické osoby, jež dle navrhovatelky vznikla a zřejmě i nadále existuje. Podle § 29 odst. 2 o. s. ř. „opatrovníka ustanoví předseda senátu též právnické osobě, která jako účastník řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná za ni jednat nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat (§ 21), je-li tu nebezpečí z prodlení. V daném případě není známo, kdo je resp. by byl za předmětnou právnickou osobu oprávněn jednat, pročež bylo namístě, aby jí byl soudem ustanoven opatrovník k hájení jejích procesních práv a uplatňování jejích procesních povinností.

10. Z uvedeného důvod odvolacímu soudu nezbylo, než usnesení soudu prvního stupně zrušit podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a věc mu vrátil k dalšímu řízení dle § 221 písm. a/ o. s. ř.