o vydání věcí, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 80 Cm 135/2017-365 ze dne 30. října 2023

1. Shora uvedeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud I. stupně ve výroku I. zamítl žalobu na uložení žalované povinnosti vydat žalobkyni účetní knihy za roky 2010-2013 a ve výroku II. žalobkyni uložil podle § 142 o. s. ř. povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 69 938 Kč.

2. Důvodem zamítavého rozhodnutí byla skutečnost, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně prokázání pro rozhodnutí o žalobě podstatné skutečnosti, že žalovaná vyhotovovala či nechala vyhotovit uvedené účetní knihy a že nabyla předmětné účetní doklady do své držby, když pouhá skutečnost, že žalovaná byla jednatelkou žalobkyně a jako taková měla povinnost zajistit vedení účetnictví podle soudu I. stupně neprokazuje, že tuto povinnost žalovaná skutečně plnila, vedla účetnictví a měla předmětné doklady v držení.

3. Svůj závěr soud I. stupně odůvodnil aplikací zejména § 8 zákona č. 89/2012 Sb. (NOZ) o zjevném zneužití práva nepožívajícím právní ochrany, dále § 196 zák. č. 90/2012 Sb. (ZOK) o povinnosti jednatele společnosti s ručením omezeným zajišťovat řádné vedení předepsané evidence a účetnictví a § 565 zák. č. 89/2012 Sb. (NOZ) o možnosti každého dovolávat se skutečností uvedených v soukromé listině za současné povinnosti dokázal její pravost a správnost.

4. Proti tomuto rozsudku se v celém rozsahu odvolala žalobkyně (odvolatelka) a domáhala se jeho změny a vyhovění návrhu, když podle jejího názoru je napadené rozhodnutí nesprávné pro nesprávné skutkové závěry, dále proto, že část důkazů předložených žalobkyní soud I. stupně pominul a konečně věc po právní stránce podle odvolatelky nesprávně posoudil.

5. Podle odvolatelky závěry soudu I. stupně nemají oporu v provedeném dokazování, když např. žalobkyně nikdy netvrdila, že žalovaná neplnila povinnosti jednatele vůči finančnímu úřadu. Naopak žalovaná finančnímu úřadu předkládala účetní závěrky, výkazy i daňová přiznání. Žalobkyně nechala vyhotovit odborný posudek a znalec [tituly před jménem], jenž konstatoval, že listiny, které si žalobkyně vyžádala od finančního úřadu, jsou opatřeny pravým podpisem žalované.

6. Jestliže soud I. stupně trval na potvrzení pravosti podpisu na každé jednotlivé listině, mohl podle odvolatelky znalce požádat o doplnění posudku.

7. Dále odvolatelka zdůraznila, že dne 21. 7. 2016 byly založeny listiny do obchodního rejstříku, kam Ing. Dana Hadrabová za žalobkyni dodala chybějící účetní výkazy, které si k tomu účelu vyžádala od finančního úřadu.

8. Podle odvolatelky nejsou správné závěry soudu I. stupně, jenž bez dalšího vzal za pravdivé tvrzení žalované, že funkci vykonávala jen formálně a ve skutečnosti společnost řídila Ing. Dana Hadrabová, jež údajně z důvodu trestního stíhání nemohla vykonávat funkci jednatelky, když zároveň sama žalovaná podle odvolatelky uváděla, že [tituly před jménem] v té době byla správkyní konkurzní podstaty. K tomu odvolatelka poukázala na skutečnost, že pro výkon funkce jednatele je vyžadována bezúhonnost a shodně tato podmínka platí i pro správce konkurzní podstaty.

9. Podle odvolatelky [tituly před jménem] své děti, a tedy i žalovanou, do funkce jednatelů ustanovovala proto, že konkurzy si vyžadovaly mnoho času a ona se rodinným společnostem nemohla věnovat a zároveň by dospělé děti měly získat praktické zkušenosti s podnikáním, přičemž jim [tituly před jménem] byla ochotna poradit i pomoci, ale za ně rodinou vlastněné společnosti neřídila.

10. [Anonymizováno] žádné doklady nepřevzal, když mu ve výkonu funkce žalovaná aktivně bránila. Jestliže v období od 23. 5. 2013 do 30. 3. 2014 byl druhým jednatelem žalobkyně jmenovaný Petr Hadraba, žádné doklady nepřevzal a žalovaná mu ve výkonu funkce podle odvolatelky aktivně bránila.

11. Podle odvolatelky [tituly před jménem] ani nikdy sama nevedla účetnictví společností, což zadávala účetním firmám a předpokládala, že tak si bude počínat i žalovaná. Odvolatelka zdůraznila, že po dobu, kdy žalovaná vykonávala funkci jednatelky, nebyly ze strany finančního úřadu žádné výhrady k plnění povinností společnosti [Jméno žalobkyně]. a problémy nastaly až po ukončení výkonu funkce jednatelky žalovanou, kdy např. po kontrole finančního úřadu k vedení účetnictví bylo zjištěno, že žalující společnost nemůže předložit účetnictví za rok 2013 a byla jí z toho důvodu uložena pokuta. Proto se žalobkyně snažila získat doklady od žalované, když pouze ona je měla k dispozici pro potřeby sestavování účetních výkazů pro finanční úřad.

12. Jestliže soud I. stupně odůvodnil neprovádění dalších důkazů navržených žalobkyní z důvodu nastalé koncentrace řízení, jednak neuvádí, o které konkrétní důkazy se má jednat, ale hlavně žalobkyně po koncentraci řízení navrhovala pouze takové důkazy, kterými chtěla vyvrátit nová tvrzení žalované.

13. Podle odvolatelky není její žaloba šikanózním výkonem práva, neboť žalobkyně by k podání žaloby nepřistoupila, pokud by finanční úřad nevyžadoval předložení účetnictví za rok 2013 za což uložil pokutu ve výši cca 320 tis. Kč.

14. Podle odvolatelky je z provedeného dokazování zřejmé, že žalovaná účetnictví vedla, když plnila povinnosti na úseku výkaznictví vůči finančnímu úřadu, což by bez zpracování účetních dokladů nebylo možné. Doklady, jež z uvedené činnosti společnosti vznikaly, žalovaná měla průběžné k dispozici a jako jednatelka byla odpovědná za jejich řádné vystavování, účtování i archivaci. Žalovaná se podle odvolatelky svých zákonných povinností v nakládání s účetními doklady nemůže zprostit pouhým tvrzením o formálním výkonu funkce, a to ani v případě, že by loto tvrzení bylo pravdivé.

15. Jestliže podle odvolatelky žalovaná prokazatelně plnila povinnosti vůči finančnímu úřadu a měla tedy nepochybně k dispozici účetnictví žalobkyně. je povinna toto žalobkyni vydat neprokáže-li, že účetní doklady drží někdo jiný.

16. Žalovaná společnost navrhla napadený rozsudek potvrdit z důvodu jeho správnosti z hlediska skutkových zjištění, jakož i z důvodu jeho správného právního posouzení věci.

17. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, avšak odvolání žalobkyně důvodným neshledal.

18. Z hlediska skutkového odvolací soud vychází shodně se soudem I. stupně ze skutečnosti správně zjištěných soudem I. stupně, že žalovaná pracovala v žalující společnosti [Jméno žalobkyně]. na pozici jednatelky od 12. ledna 2009 do 3. března 2014, přičemž od roku 2010 žalovaná podle tvrzení žalobkyně měla začít vést uvedené knihy, jež do roku 2010 vedly nebyly a z toho důvodu také ani nemohly být předmětem předávky při nástupu žalované do funkce jednatelky dne 12. ledna 2009.

19. Z hlediska právního odvolací soud vychází z § 3028 zák. č. 89/2012 Sb. (NOZ). S ohledem na skutečnost, že žalované zanikla funkce jednatelky v roce 2014 a tehdy jí vznikla povinnost vydat věci žalobkyni, jestliže by zadržovala nějaké věci vlastněné žalobkyní, je podle právního názoru odvolacího soudu v projednávaném případě za použití § 3028 NOZ požadavek žalobkyně na vydání věci nutno posuzovat podle NOZ.

20. Odvolací soud vychází rovněž z § 135 obchod. zák. č. 543/1991 Sb. podle něhož byli jednatelé s.r.o. povinni zajistit řádné vedení předepsané evidence a účetnictví, vést seznam společníků a informovat společníky o záležitostech společnosti. Obdobná povinnost s účinností od 1. 1. 2014 tíží jednatele s.r.o. i podle § 196 zák.č. 90/2012 Sb. (ZOK). Tato povinnost zaniká se zánikem funkce jednatele, kdy současně bývalému jednateli vzniká povinnost vrátit vlastníkovi věci držené bývalým jednatelem v souvislosti s výkonem funkce.

21. Odvolací soud dále vychází z § 1040 odst. 1 NOZ, z něhož je zřejmé, že kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal, a to za použití § 1041 odst. 1 NOZ. V této souvislosti odvolací soud zastává právní názor, podle něhož i v případě postupu podle § 1040 a násl. NOZ nese každá procesní strana důkazní břemeno ohledně skutkových předpokladů jí příznivé právní normy, jejíchž účinků se dovolává.

22. Aktivní věcnou legitimaci obecně zákon přiznává vlastníkovi věci, přičemž pasivně legitimován je ten, kdo věc neoprávněně zadržuje, přičemž musí jít o neoprávněné zadržování věci, v daném případě by se mělo jednat o účetní knihy. Detentor přitom zadržuje věc neoprávněně, jestliže právní důvod detence původně byl dán a později odpadl, v daném případě ukončením výkonu funkce jednatelky. Rozhodující je, zda existuje objektivní právní důvod zadržování věci. Je nerozhodné, zda držitel či detentor právní důvod tvrdí, anebo ani žádný právní důvod neuvádí. Držitel zadržuje věc neoprávněně, jestliže jeho držba není řádná, poctivá a pravá (§ 991 až 993 NOZ).

23. Po přezkoumání obsahu spisu z podnětu podaného odvolání nebyla podle právního názoru odvolacího soudu prokázána základní a nejpodstatnější skutková okolnost, a to, že účetní knihy společnosti [Jméno žalobkyně]. za roky 2010-2013 byly v minulosti kýmkoli sestaveny. Nebyla prokázána ani následující podstatná skutečnost, že uvedené knihy byly alespoň po určitou dobu v držení žalované. Ostatně tyto knihy nebyly založeny ani u některého z orgánů státu, zejména u soudu nebo u finančního úřadu.

24. V této souvislosti odvolací soud nemá důvodu k pochybnostem ohledně tvrzení žalobkyně, že žalovaná poskytla finančnímu úřadu jím požadované účetní doklady, a to ve formě prvotních účetních dokladů, případně zpracovaných účetních dokladů např. ve formě účetních závěrek, jak ostatně tyto doklady byly zpracovávány za příslušné roky řadu let před nástupem žalované do žalující společnosti [Jméno žalobkyně]. To také s ohledem na korespondenci s finančním úřadem a s ohledem na podpisy na některých dokladech zaslaných finančnímu úřadu připouští i žalovaná.

25. V projednávaném případě žalobou na vydání věci podle § 1040 až 1042 NOZ se žalobkyně, tvrzená vlastnice vymáhaných dokladů domáhá toho, aby jí věci neprávem zadržované byly vydány. Předpokladem úspěšnosti žaloby je, aby byla žalobkyně aktivně věcně legitimována, žalovaná pasivně věcně legitimován a aby byl způsobilý předmět žaloby (objekt vindikace).

26. Předmětem žaloby je vydání tvrzených věcí, k nimž má žalobkyni svědčit vlastnické právo.

27. Podle právního názoru odvolacího soudu je žalobkyně povinna tvrdit a prokazovat to, že požadovaná věc existuje a žalovaná držbu věci nabyla a je na žalované, aby prokázala, že držbu pozbyla, přičemž, pokud žalovaná neprokáže, že držbu pozbyla, byla by žaloba úspěšná.

28. Jak je zřejmé v projednávaném případě soud I. stupně provedl ty žalobkyní navržené důkazy, jež by mohly prokázat, že v minulosti existovaly předmětné účetní knihy za roky 2010-2013 a že je žalovaná držela. Soud I. stupně neprováděl pro nadbytečnost důkazy mající dokázat, že žalovaná v tehdejší pozici jednatelky zasílala jednotlivé listiny vyžadované finančním úřadem tomuto úřadu, což ostatně připustila i žalovaná, případně neprovedl důkazy svědčící o tom, že žalovaná měla v tehdejší pozici jednatelky porušovat svoje povinnosti vést v letech 2010-2013 účetní knihy, když žalovaná připouští nevedení účetních knih za roky 2010-2013 jí samotnou s poukazem na to, že tyto doklady vedla z vlastního podnětu její matka [tituly před jménem] nynější jednatelka žalobkyně.

29. Za situace, kdy nebyl prokázán vznik účetních knih za roky 2010-2013 v listinné či elektronické podobě, a tedy ani to, že by žalovaná kdy měla uvedené knihy v držení, ve shodě s uvedeným právním názorem odvolacího soudu ani odvolací soud neshledal pochybnosti o správnosti závěrů soudu I. stupně ohledně neprokázání žalobkyní jejího práva na vydání věcí, představovaných účetními knihami za roky 2010-2013.

30. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí vytýkanými vadami netrpí a z toho důvodu jej podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

31. Odvolací soud se neztotožnil s argumentací odvolatelky vytýkající soudu I. stupně, že nebyla v řízení úspěšná vzhledem k tomu, že soud I. stupně neprovedl všechny jí navržené důkazy.

32. Odvolací soud shodně s rozhodovací praxí zastává právní názor, že měla-li by být zamítnuta žaloba pro neprokázání rozhodných skutečností a neunesení tak důkazního břemene, měl by soud při respektování procesních předpisů (např. o koncentraci řízení) provést veškeré důkazy vztahující se k prokazované skutečnosti.

33. V projednávaném případě se žalobkyně nacházela v důkazní tísni k prokázání toho, že předmětné knihy v elektronické či listinné podobě vůbec vznikly, když před nástupem žalované do žalující společnosti na pozici jednatelky žalující společnost uvedené knihy nevedla a z toho důvodu žalovaná ani při nástupu do funkce účetní knihy nepřebírala a nebylo prokázáno, že by se účetní praxe v žalující společnosti po nástupu žalované na pozici jednatelky změnila. I v případě, že by tímto nevedením účetních knih žalovaná porušila právní předpisy, ničeho by se nezměnilo na skutečnosti, že tyto knihy neexistují a nelze žalovanou zavázat k jejich vydání. Podle právního názoru odvolacího soudu nelze bez dalšího usuzovat na závěr o existenci účetních knih ze skutečnosti, že žalující společnost v průběhu jednatelství žalované shromažďovala prvotní účetní doklady a zasílala finančnímu úřadu předepsané doklady (což žalovaná připouští viz např. č.l. 346), jak to ostatně probíhalo i před nástupem žalované na pozici jednatelky žalující společnosti.

34. Jak je zřejmé z obsahu spisu a zejména z protokolů o jednání soudu I. stupně (č.l. 26, 143, 165, 239, 309 a 356) žalobkyni byl soudem I. stupně dán prostor k prokázání shora uvedených tvrzení, nezbytných pro úspěch ve sporu (vznik knih a jejich držba alespoň po určitou dobu žalovanou), avšak jestliže žalobkyně nacházející se v důkazní nouzi se snažila prokázat existenci předmětných účetních knih prostřednictvím prokázání spojení prvotních dokladů a jiných dokladů vyžadovaných v daňovém řízení, čemuž nemá odvolací soud důvodu nevěřit a částečně to připouští i žalovaná,, je další prokazování uvedeného spojení žalované prostřednictvím obdobných listin prokazujících toliko kontakt žalované s prvotními účetními doklady a s doklady požadovaným finančním úřadem i podle odvolacího soudu nadbytečné, neboť toto k prokázání uvedených nezbytných žalobních tvrzení zjevně nestačí a více žalobkyně v důkazní nouzi není schopna prokázat. Stejně jak bylo nadbytečné prokazování veřejně dostupných údajů z veřejného rejstříku (z obchodního rejstříku), jež rovněž nepřináší žádnou novou skutečnost mající potenciál prokázat, že požadované účetní knihy vůbec vznikly a po určitý čas byly v držení žalované.

35. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí vytýkanými vadami netrpí a z toho důvodu jej podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

36. O nákladech odvolacího řízení bylo, vzhledem k plné úspěšnosti žalované, rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zcela úspěšné žalované byla přiznána plná náhradu nákladů odvolacího řízení celkem ve výši 12 342 Kč představovaná náklady na právní zastoupení vynaložené jejím advokátem dle ustanovení § 6, § 7, § 9, § 11 odst. 1 a § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby advokáta po 3 100 Kč, k čemu náleží 3 náhrady hotových výdajů po 300 Kč. Advokátu žalované náleží rovněž náhrada za advokátem odvedenou DPH ve výši 2 142 Kč.

37. Proto bylo rozhodnuto v bodu II. výroku tohoto rozsudku tak, že žalobkyně je povinna nahradit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku na nákladech odvolacího řízení částku 12 342 Kč k rukám zástupce žalované.