o návrhu na změnu stanov účastníka, k odvolání navrhovatelů a) až g) proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. května 2023 č. j. 20 Cm 79/2021-262,

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že:

„I. Řízení se proti navrhovateli h) zastavuje, pro nedostatek podmínek řízení.

II. Řízení se proti navrhovatelkám f) a g) zastavuje, pro zpětvzetí žaloby.

III. Návrh, kterým se navrhovatelé domáhají, aby soud změnil stanovy účastníka [Jméno advokátky B], IČO [IČO advokátky B], tak, že:

čl. 5.2. odst. 2 věta druhá zní:

Předseda shromáždění svolá shromáždění i z podnětu vlastníků jednotek, kteří mají více než 15% všech hlasů, nejméně však dvou z nich; neučiní-li to ve lhůtě do třiceti dnů od doručení podnětu, svolají tito vlastníci shromáždění k zasedání na náklad společenství vlastníků sami.

čl. 5.2. odst. 7 stanov zní:

Shromáždění je způsobilé usnášet se za přítomnosti vlastníků jednotek, kteří mají většinu všech hlasů, přičemž musí být současně přítomni alespoň 3 vlastníci.

Přijímání rozhodnutí

a) ke změně stanov dle odst. 6) a), týkající se pravidel pro správu domu a pozemku, užívání společných částí, pravidel pro tvorbu rozpočtu se vyžaduje souhlas většiny hlasů všech vlastníků jednotek. V ostatních případech změny stanov se vyžaduje souhlas alespoň 90% hlasů všech vlastníků jednotek.

b) k přijetí rozhodnutí dle odst. 6) f) i., iii. Se vyžaduje souhlas alespoň 90% hlasů všech vlastníků jednotek.

c) ve všech ostatních případech se vyžaduje souhlas většiny přítomných, avšak vždy musí současně souhlasit alespoň tři vlastníci jednotek, ledaže zákon stanoví jinak.

čl. 7.3. odst. 1 poslední věta stanov zní:

O mimořádném příspěvku mimo pravidelné měsíční platby může rozhodnout shromáždění vlastníků, a to nejméně 90% hlasů všech členů.

In eventum, pokud by nadepsaný soud shledal, že spravedlivější je následující uspořádání:

čl. 5.2. odst. 2 věta druhá zní:

Předseda shromáždění svolá shromáždění i z podnětu vlastníků jednotek, kteří mají více než 15% všech hlasů, nejméně však dvou z nich; neučiní-li to ve lhůtě do třiceti dnů od doručení podnětu, svolají tito vlastníci shromáždění k zasedání na náklad společenství vlastníků sami.

čl. 5.2. odst. 7 stanov zní:

Shromáždění je způsobilé usnášet se za přítomnosti vlastníků jednotek, kteří mají většinu všech hlasů, přičemž musí být současně přítomni alespoň 3 vlastníci.

Přijímání rozhodnutí

a) ke změně stanov dle odst. 6) a), týkající se pravidel pro správu domu a pozemku, užívání společných částí, pravidel pro tvorbu rozpočtu se vyžaduje souhlas většiny hlasů všech vlastníků jednotek, avšak současně alespoň tří vlastníků jednotek. V ostatních případech změny stanov se vyžaduje souhlas alespoň 3/4 hlasů všech vlastníků jednotek, avšak současně alespoň tří vlastníků jednotek.

b) k přijetí rozhodnutí dle odst. 6) f) i., iii. Se vyžaduje souhlas alespoň 3/4 hlasů všech vlastníků jednotek, avšak současně alespoň tří vlastníků jednotek.

c) ve všech ostatních případech se vyžaduje souhlas většiny přítomných, avšak vždy musí současně souhlasit alespoň tři vlastníci jednotek, ledaže zákon stanoví jinak, avšak vždy musí současně souhlasit alespoň tři vlastníci jednotek.

čl. 7.3. odst. 1 poslední věta stanov zní:

O mimořádném příspěvku mimo pravidelné měsíční platby může rozhodnout shromáždění vlastníků, a to nejméně nadpoloviční většinou hlasů všech členů, avšak současně musí souhlasit alespoň tři vlastníci jednotek.

se zamítá.

IV. Ve vztahu mezi navrhovatelem h) a účastníkem - [Jméno advokátky B], IČO [IČO advokátky B], nemá nikdo právo na náhradu nákladů řízení.

V. Navrhovatelé a) až g) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně na náhradu nákladů řízení účastníkovi [Jméno advokátky B], IČO [IČO advokátky B], k rukám právního zástupce účastníka částku 14 971,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení.

VI. Navrhovatelé a) až e) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně na náhradu nákladů řízení účastníkovi [Jméno advokátky B], IČO [IČO advokátky B], k rukám právního zástupce účastníka částku 16 909,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení.“

Soud prvního stupně (dále též jen „soud“) v odůvodnění usnesení uvedl, že na základě provedeného dokazování a vyjádření účastníků učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: „Hlasy majoritního člena společenství ([právnická osoba].), vlastníka 50 bytových jednotek z celkových 58, což představuje podíl 83,94 %, přijalo shromáždění společenství dne 17. 5. 2021 usnesení, kterým schválilo návrh stanov. Proti přijetí návrhu stanov hlasovali navrhovatelé a) až e) s tím, že znění stanov dává majoritnímu vlastníkovi neomezené právo rozhodovat o veškerých záležitostech společenství a ostatní vlastníci jsou fakticky z rozhodování vyloučeni. Navrhovatelé dosud nepřistoupili k soudnímu přezkumu jednotlivých usnesení shromáždění společenství, při kterých, dle jejich názoru, došlo ke zneužití majoritního postavení vlastníka bytů společnosti [právnická osoba]. K návrhu na změnu stanov se nepřipojili současní členové společenství: [adresa], navrhovatel h), manželé [tituly před jménem] a [tituly před jménem] (nabyvatelé bytu od navrhovatelky f), která se stanovami nesouhlasila), manželé [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (nabyvatelé bytu od [Anonymizováno]).“ Na základě zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně dospěl k těmto právním závěrům:

„Návrh navrhovatelů a) až e) (přehlasovaných vlastníků jednotek) na změnu stanov lze právně kvalifikovat jako návrh ve smyslu § 1209 odst. 1 o.z., který umožňuje soudu, aby (při osobním, časovém a věcném omezení) nejen určil neplatnost přijatého usnesení shromáždění společenství vlastníků přijatého v záležitosti týkající se správy domu a pozemku, ale výjimečně, aby v uvedené záležitosti přímo rozhodl tak, že uspořádá právní poměry vlastníků jednotek podle slušného uvážení. V souladu se závěry rozhodnutí NS ze dne 7. 2. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3196/2022, soud nemůže rozhodnout o neplatnosti rozhodnutí společenství vlastníků za podmínek uvedených v § 259 ve spojení s § 1221 odst. 1 o. z., ale jen podle uvedeného § 1209 o.z. Návrh byl podán včas, tedy v zákonné subjektivní lhůtě tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatelé (vlastníci jednotek) o rozhodnutí dozvěděli nebo mohli dozvědět, což je zřejmé z toho, že se shromáždění konalo dne 17. 5. 2021 a návrh na vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění došel soudu dne 16. 8. 2021, tedy v uvedené lhůtě (§ 1209 odst. 1 o. z.). Návrhu na změnu usnesení shromáždění společenství v rozsahu, kterým byly přijaty stanovy ohledně svolání, usnášení se a přijetí rozhodnutí, které odpovídají zákonné úpravě shromáždění uvedené zejména v ustanoveních § 1206 a 1207 o.z., není možné vyhovět. Návrh směřující k potlačení majorizace se nevztahuje ke konkrétní záležitosti týkající se správy domu a pozemku, ale k obecnému způsobu svolání, usnášení se a přijetí rozhodnutí shromážděním. Chybí důležitý důvod (tzv. omezení věcné) pro přezkoumání usnesení přijatého shromážděním, případně pro přímé rozhodnutí. Uvedené potvrzuje i to, že dosud nebylo soudem rozhodováno o určení neplatnosti usnesení přijatého společenstvím vlastníkům, tedy nejsou zde žádná pravomocná rozhodnutí, ze kterých by se podávalo, že většinový vlastník opakovaně při svolání, usnášení se a přijetí rozhodnutí, zneužívá svoji majoritu ke škodě minoritních vlastníků. V této souvislosti není bez významu, že ne všichni menšinoví vlastníci požadují takovou změnu stanov, která by zakázala majorizaci. Rovněž je třeba vzít v úvahu, že se struktura vlastníků může měnit, což může mít vliv na velikost podílů. Uvedený závěr o nemožnosti vyhovět návrhu na změnu stanov odpovídá smyslu úpravy omezujících hledisek pro podání návrhu na přezkoumání usnesení shromáždění, kterým je minimalizace zásahu veřejné moci do soukromoprávních vztahů, a proto zákon připouští rozhodování podle § 1209 odst. 1 o.z. jen ve zcela odůvodněných a výjimečných případech (k uvedenému srovnej rozhodnutí NS ze dne 7. 2. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3196/2022). Na uvedeném závěru nic nemění skutečnost, že pro poměry správy bez vzniku společenství vlastníků (§ 1191 odst. 2 o.z.) je, na rozdíl od správy se vznikem společenství vlastníků (§ 1206 o.z.), k přijetí rozhodnutí třeba nejen nadpoloviční většiny všech hlasů, ale současně i souhlasu nadpoloviční většiny spoluvlastníků (hlasování jak podle velikosti podílu, tak podle „počtu hlav“, čímž se zvyšuje vliv menšinových vlastníků na rozhodování o správě domu a pozemku), neboť zákonodárce vědomě uvedené situace s/bez vzniku společenství vlastníků rozlišuje, a proto zde není místo pro dotváření práva.“ Obecně soud konstatoval, že „o hospodaření se společnou věcí zásadně rozhodují spoluvlastníci, jejichž podíly představují většinu, což je přístup pružný a spravedlivý, přičemž majorizace nemá místo pouze v konkrétních případech, v nichž je výsledek v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti. Dostačujícím nástrojem právní ochrany minoritních vlastníků je tak v projednávaném případě soudní přezkum individuální záležitosti podle § 1209 odst. 1 o.z.“, uzavřel soud prvního stupně.

Proti usnesení soudu prvního stupně (v celém jeho rozsahu) podali navrhovatelé a) až g) prostřednictvím svého zástupce včasná odvolání shodného obsahu. V odvolání vznesli tyto stěžejní odvolací námitky:

1) Jednání většinového vlastníka [právnická osoba]. v sobě zahrnuje jak zneužívání postavení, tak i další excesivní prvky výkonu správy svěřené věci, jež by nemělo požívat právní ochrany. Soud svým zamítavým rozhodnutím de facto poskytnul ochranu excesivnímu jednání majoritního vlastníka, když navrhovatelům coby vlastníkům jednotek v domě zbylo, co do vlastnictví společných částí domu a pozemku, jen tzv. holé vlastnictví.

2) Soud nesprávně právně posoudil věc, když odmítl, využít analogii a aplikovat na danou situaci, jež není v prostředí SVJ běžná, tudíž s ní zákon nepočítá, ustanovení tykající se správy domu bez vzniku společenství vlastníků, jež ovšem jsou na situaci v předmětném případě přiléhavější než úprava týkající se SVJ. Jedná se přirozeně o ust. § 1191 odst. 2 věta třetí o,z. Jeden z klíčových argumentů soudu prvního stupně, jež zazníval během celého řízení, tedy zásada minimalizace zásahu veřejné moci do soukromoprávních vztahu, zde nemůže obstát s ohledem na skutkovou stránku věci. Zásah soudu zde musí přijít, jelikož dochází ke zcela flagrantnímu zneužívání postavení majoritního vlastníka a minoritní vlastníci nemohou činit nic, krom účasti na shromáždění, skutečně aktivní možnost zasáhnout do běhu věcí nemají, pokud jim takovou možnost nedají stanovy. Ochrana ze strany veřejné moci, s ohledem na absenci zákonné úpravy, je zde proto zcela na místě.

3) Neobstojí další pilíř argumentace soudu prvního stupně, že navrhovatelé mají možnost napadat platnost jednotlivých rozhodnutí shromáždění dle ust. § 1209 odst. 1 o,z. Tato cesta je nehospodárná, a to jak pro navrhovatele samotné, tak i pro soud, přičemž tento postup neřeší samotnou podstatu věci, jež je zde specifická. Zákon počítá s přehlasovaným vlastníkem, a přináší mu tuto možnost, ovšem zde jsou pravidelně přehlasování všichni vlastníci a jediný, kdo o správě domu rozhoduje, je většinový vlastník. S takovou situací zákonodárci nepočítali, a tudíž pojistku ve formě hlasování jak podle podílů, tak podle hlav vtělili pouze do ustanovení týkající se správy před vznikem SVJ, kdy je uvedená situace běžná (developer vs několik vlastníků, kterým již byty převedl).

4) Řízení je dále postiženou jinou vadou, když soud prvního stupně mimo jiné založil usnesení na čestných prohlášeních vlastníků jednotek předložených společenstvím. Tato čestná prohlášení konstatující, že jim aktuální znění stanov vyhovuje, nejsou pro souzenou věc relevantní. Vlastníci - členové SVJ nemohou do budoucna vyjadřovat souhlas se zněním stanov, když není jasné, jaké hlasování budoucnost přinese, tedy, co k hlasování v rámci shromáždění majoritní vlastník předloží, a zda-li jim nadále bude znění stanov, dle kterých nemají možnost majoritního vlastníka přehlasovat, vyhovovat. Z tohoto pohledu jsou předložená čestná prohlášení pro souzenou věc zcela irelevantní. Jelikož soud prvního stupně založil usnesení i na těchto čestných prohlášeních předložených účastníkem, je řízení postiženo jinou vadou, která měla za následek nesprávně rozhodnutí ve věci.

Odvolatelé navrhli, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se návrhu v plném rozsahu vyhovuje a že účastník je povinen navrhovatelům nahradit náklady soudního řízení.

V doplnění odvolání ze dne 11. července 2024 odvolatelé uvedli, že usnesení ze dne 17. 5. 2021, kterým shromáždění účastníka přijalo napadené stanovy, jejichž změny se navrhovatelé domáhají, je nicotné. Na usnesení shromáždění vlastníků jednotek, což platí i pro ustavující schůzi, na které se přijímají nebo následně mění stanovy tak, že jejich obsah odporuje donucujícím ustanovením zákona, se hledí, jako by nebylo přijato. Takto nespravedlivě nastavené stanovy, jež neumožňují žádnou kontrolu nad statutárním orgánem, tedy za situace, kdy není připuštěn ani kontrolní orgán (navrhovatelé se domáhali změny stanov i v tomto bodu), a minoritní vlastníci skutečně nemají, jak do rozhodování společenství ať již na shromáždění, tak prostřednictvím výboru/předsedy společenství, zasáhnout, jsou v rozporu se základními zásadami, jež ovládají soukromoprávní vztahy. Stanovy společenství jsou tak v přímém rozporu s dobrými mravy, spravedlivým uspořádáním, slušným uvážením, i v rozporu s ochranou vlastnického práva. Odvolatelé mají za to, že na usnesení o přijetí stanov, jež je v rozporu s dobrými mravy, se hledí, jako by nebylo učiněno, a měl by tak činit jakýkoli soud v jakémkoli soudním řízení. Nicotnost příslušné části stanov může soud posuzovat i jako předběžnou otázku.

Odvolatelé tedy měli za to, že usnesení shromáždění ze 17. 5. 2021, kterým se přijímají stanovy odpůrce, je nicotné pro rozpor s dobrými mravy, a navrhli, aby soud o nicotnosti předmětného usnesení takto rozhodl. Dále navrhli, aby soud, pokud odvolání nevyhoví, nepřiznal společenství náhradu nákladů řízení, když účastník trval na nařízení jednání u odvolacího soudu, na jehož nařízení navrhovatelé netrvali, a to jen s vidinou přiznání dalšího úkonu ve věci, když k nařízení jednání zde není objektivní důvod. Tímto krokem účastník zvýšil navrhovatelům náklady na vedení sporu.

K odvolání se vyjádřil účastník podáním ze dne 1. března 2024 a navrhl potvrdit odvoláním napadené usnesení jako věcně správné a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že odvolání navrhovatelů a) až g) v rozsahu výroku I., navrhovatelů a) až e) v rozsahu výroku II. a IV. a navrhovatelů f) a g) v rozsahu výroku III., IV. a VI. byla podána neoprávněnými osobami.

Z povahy odvolání jako opravného prostředku vyplývá, že ho může podat jen ten účastník řízení, kterému nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno, popř. kterému byla soudním rozhodnutím způsobena určitá újma (např. uložením nějaké povinnosti) kterou lze odstranit právě zrušením nebo změnou napadeného rozhodnutí. V daném případě odvoláním napadeným usnesením navrhovatelům a) až g) v rozsahu výroku I., jímž bylo zastaveno řízení ohledně navrhovatele h) pro nedostatek podmínek řízení, nebyla uložena žádná povinnost (a tedy ani způsobena žádná újma), jež lze odstranit právě zrušením nebo změnou napadeného výroku rozhodnutí. Rozhodnutí se jich přímo, ale ani nepřímo vůbec netýká. Proto nejsou ani subjektivně legitimováni k podání odvolání.

Uvedený závěr samozřejmě platí mutatis mutandis i ohledně navrhovatelů a) až e) jak v rozsahu výroku II. (jímž soud zastavil řízení ohledně zcela jiných navrhovatelů z důvodu zpětvzetí návrhu, a to navrhovatelů f/ a g/), tak v rozsahu výroku IV. (jímž soud rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi navrhovatelem h/ a společenstvím, tedy mezi jinými účastníky).

A konečně uvedený závěr platí mutatis mutandis stran navrhovatelů f) a g) v rozsahu výroku III. (jímž soud rozhodl meritorně a návrh na změnu stanov účastníka zamítl), v rozsahu výroku IV. (jímž soud rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi navrhovatelem h/ a společenstvím, tedy mezi jinými účastníky) a v rozsahu výroku VI. (jímž soud rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi navrhovateli a) až e) a společenstvím, tedy mezi jinými účastníky). Tím, že navrhovatelky vzaly svůj návrh zpět, projevily svoji vůli neúčastnit se předmětného řízení, tedy nebýt účastníkem řízení, tím pádem se vzdaly i možnosti, jakkoliv zasahovat do průběhu řízení z pozice účastníka řízení, tedy podávat opravné prostředky do výroků, jež se týkají výlučně účastníků řízení – meritorní výrok III. Rozhodnutí se jich v důsledku toho netýká. Proto nejsou ani subjektivně legitimovány k podání odvolání v tomto rozsahu.

Z uvedených důvodů odvolací soud všechna odvolání výše specifikovaných navrhovatelů proti usnesení soudu prvního stupně v rozsahu výše specifikovaných výroků odmítl dle § 218 písm. b) o. s. ř. jako podané neoprávněnými osobami.

Vrchní soud v Praze jako odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v rozsahu výroku II. k odvolání navrhovatelek f) a g) a dospěl k závěru, že jejich odvolání nejsou důvodná.

Z obsahu předloženého soudního spisu sp. zn. 20 Cm 79/2021 vyplývá, konkrétně z protokolu o jednání před soudem prvního stupně dne 1. 2. 2023 na č.l. 106, že navrhovatelky f) a g) vzaly svůj návrh na zahájení řízení zpět – prostřednictvím své zástupkyně – advokátky. Soud prvního stupně tedy v důsledku zpětvzetí návrhu rozhodl v souladu s § 96 odst. 2 věta první o. s. ř., byť toto zákonné ustanovení v rámci odůvodnění ani neuvedl.

Z uvedeného důvodu odvolací soud napadené usnesení v rozsahu výroku II. k odvolání navrhovatelek f) a g) podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v rozsahu meritorního výroku III. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Dle § 1209 o.z. „Je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky navrhnout soudu, aby o záležitosti týkající se správy domu a pozemku rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká.“ (odst. 1), „Soud uspořádá právní poměry vlastníků jednotek podle slušného uvážení. Soud může zejména rozhodnout, zda se má rozhodnutí uskutečnit bez výhrad, s výhradami či proti zajištění, anebo zda se uskutečnit vůbec nemá.“ (odst. 2), „Je-li pro to důležitý důvod, může každý vlastník jednotky navrhnout soudu, aby rozhodl o záležitosti, která byla shromáždění řádně předložena k rozhodnutí, ale o které nebylo rozhodnuto pro nezpůsobilost shromáždění usnášet se.“ (odst. 3).

Z citovaného ustanovení vyplývá, že pouze vlastník, který byl přehlasován, má aktivní věcnou legitimaci k podání návrhu. Jde o vlastníka, který hlasoval proti přijetí rozhodnutí, nikoliv vlastníka, který se zdrží hlasování. Za přehlasovaného vlastníka lze považovat též vlastníka, který se nezúčastnil shromáždění, protože mu včas a řádně nebyla doručena úplná pozvánka, nebo vlastníka, který se hlasování nezúčastnil z vážných důvodů. Tříměsíční lhůta pro podání návrhu začíná běžet od okamžiku, kdy se dozvěděl vlastník o přijatém rozhodnutí, nebo se o něm dozvědět mohl. Jde o lhůtu hmotněprávní prekluzivní. Dále musí být dán důležitý důvod pro přezkoumání usnesení přijatého shromážděním. Ten je dán tehdy, jestliže bylo dotčeným usnesením rozhodnuto o záležitosti, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití.

Samotný návrh ve věci (na čísle listu 1) byl označen jako: „Žaloba dle ustanovení § 1209 odst. 1 občanského zákoníku...“ V návrhu navrhovatelé popisovali průběh „schůze žalovaného“ a k návrhu dokládali prezenční listinu ke schůzi shromáždění účastníka ze dne 17. 5. 2021 a zápis ze dne 18. 5. 2021 z jednání tohoto shromáždění. Navrhovatelé tvrdili stran aktivní věcné legitimace, že hlasovali proti přijetí stanov a že jejich aktivní věcná legitimace je dána, když „všichni žalobci hlasovali proti přijetí stanov žalovaného, nicméně byli přehlasování.“ Dále v návrhu uvedli, že „s ohledem na tuto skutečnost se tak žalobci mohou v souladu s ustanovením § 1209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. tímto návrhem domáhat úpravy záležitostí týkajících se správy domu a pozemku, když tyto záležitosti upravují stanovy žalovaného, proti jejichž přijetí žalobci hlasovali. Žalobci jsou přesvědčení, že tato podmínka je naplněna…“. V další části návrhu – ohledně existence „důležitého důvodu“ navrhovatelé tvrdili, že „druhou podmínkou, podle ustanovení dle § 1209 odst. 1 občanského zákoníku, která musí být splněna,…je existence důležitého důvodu“ Odůvodnění důležitého důvodu je obsaženo na č.l. 6, 7 a část strany 8 návrhu. Z uvedeného vyplývá, že se navrhovatelé svým návrhem (dle jeho obsahu) domáhali postupu soudu dle § 1209 odst. 1 a 2 o.z.

Petit návrhu ovšem zní: „S ohledem na výše uvedené žalobci tímto navrhují, aby soud vydal tento rozsudek: I. Stanovy žalovaného se mění tak, že čl. 5.2. odst. 2 věta druhá stanov zní: Předseda shromáždění svolá i z podnětu vlastníků jednotek, kteří mají více než 15% všech hlasů…“

Odvolací soud uzavírá, že z výše popsaných návrhových tvrzení v jejich souhrnu vyplývá, že se navrhovatelé domáhají rozhodnutí soudu dle § 1209 odst. 1 a 2 o.z. Naproti tomu dle petitu návrhu se navrhovatelé domáhají jen změny znění stanov v tam uvedených článcích stanov. Tento rozpor v označení návrhu a v něm uvedených tvrzeních oproti petitu návrhu činí předmětný návrh vnitřně rozporný, a potud neurčitý. Návrhovým tvrzením musí totiž odpovídat i petit návrhu, což se v posuzovaném případě nestalo. Návrh totiž nemůže směřovat k rozhodnutí soudu dle § 1209 odst. 1 a 2 o.z. a zároveň ke změně platně přijatých stanov. Soud prvního stupně měl proto všechny navrhovatele na tento vnitřní rozpor návrhu způsobující jeho neurčitost upozornit a vyzvat je, aby jej odstranili, tedy návrh upřesnili. Tato neurčitost návrhu tak byla vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a je sama o sobě důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí.

Jak již uvedeno v reprodukční části, v doplnění odvolání ze dne 11. července 2024 navrhovatelé uvedli, že mají za to, že usnesení ze dne 17. 5. 2021, kterým shromáždění účastníka přijalo napadené stanovy, …, je nicotné. Z rozhodnutí soudu prvního stupně však nevyplývá, že by se „nicotností“ předmětného rozhodnutí ex officio jakkoliv zabýval. Odvolací soud se v rámci odvolacího řízení „nicotností“ předmětného rozhodnutí nezabýval, neboť by to jednak přesahovalo rámec odvolacího řízení a jednak ani – jak popsáno výše, soud nevyjasnil, čeho se navrhovatelé vlastně domáhají.

Ohledně výroků IV. a V. usnesení soud prvního stupně odvolací soud nemohl činit přezkum správnosti uvedených výroků, neboť byly nepřezkoumatelné. V odůvodnění soud uvedl, že „…zpětvzetí zavinily navrhovatelky f) a g) tím, že svůj návrh vzaly zpět), má společenství právo, aby mu navrhovatelé a) až g) solidárně nahradili náklady…“ Odvolacímu soudu není vůbec zřejmé, co tím soud prvního stupně mínil. Dále soud neuvedl, kdy ke zpětvzetí návrhu došlo a ani nijak neidentifikoval úkony právní služby, za něž přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů. Neodůvodnil ani to, na základě jaké úvahy dospěl k závěru, že navrhovatelé (specifikovaní ve výrocích V. a VI.) jsou povinni zaplatit náhradu nákladů řízení společně a nerozdílně (aniž by chtěl a mohl odvolací soud jakkoliv předjímat, tak obecně platí, že navrhovatelé domáhající se vydání soudního rozhodnutí dle § 1209 o.z. či změny stanov, ani v jednom takovém případě nejsou v postavení nerozlučného společenství, jak předpokládá § 91 odst. 2 o. s. ř. /s výhradou postavení navrhovatelů majících bytovou jednotku ve společném jmění manželů/). To činí oba náhradově nákladové výroky nepřezkoumatelné.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) a odst. 2 usnesení soudu prvního stupně zrušil v rozsahu výroku III., včetně akcesorických nepřezkoumatelných náhradově nákladových výroků V. a VI. a věc mu vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení (§ 221 písm. a/ o. s. ř.).