o vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků jednotek ze dne 24. 9. 2018, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2022 č. j. 80 Cm 194/2018-126,

1. Návrhem došlým soudu 27. 12. 2018 se navrhovatel coby člen účastníka domáhal vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění účastníka (dále též jen „společenství“ či „účastník“) ze dne 24. 9. 2018, kterým bylo schváleno hospodaření společenství, vyúčtování a účetní závěrky SVJ za rok 2017, schválen plán rozpočtu a záloh pro rok 2019, schváleno projednání oprav domu v návrhu blíže specifikovaných, schválení návrhu vlastníků ohledně umístění klimatizace, volby členů výboru a kontrolní komise. Návrh odůvodnil tím, že je dán rozporu těchto usnesení se stanovami a se zákonem. Brojil proti svolání a konání shromáždění dle nových stanov (přijatých formou soudního rozhodnutí o nahrazení projevu vůle), zatímco mělo být postupováno podle původních stanov z roku 2004, které nepřipouštěly možnost nechat se při hlasování zastoupit. K pozvánce nebyly přiloženy v dostatečném rozsahu přílohy k jednotlivým bodům programu, některé byly neurčité a některé přímo chyběly a dále v pozvánce nebyla uvedena jména kandidátů, kteří měli být voleni do výboru a kontrolní komise. Dalším důvodem neplatnosti napadených usnesení je skutečnost, že v průběhu jednání shromáždění došlo ke změně programu oproti pozvánce (ohledně umístění klimatizace), ačkoli nebylo přítomno 100 procent členů účastníka. Dalším důvodem neplatnosti je, že není zřejmé, zda usnesení byla přijata potřebnou většinou s ohledem na skutečnost, že navrhovateli nebylo umožněno před zahájením shromáždění nahlédnout do udělených plných mocí za účelem kontroly, zda byly řádně uděleny, takže nelze zjistit, zda zástupci skutečně disponovali řádně udělenými plnými mocemi, přičemž navrhovatel má podezření, že tomu tak nebylo. Dále navrhovatel uvedl s odkazem na ust. § 1209 o.z., že je přehlasovaným vlastníkem, že je dán důležitý důvod a že byla dodržena prekluzivní lhůta pro podání návrhu.

2. Městský soud v Praze coby soud prvního stupně rozhodl usnesením ze dne 25. února 2021 č. j. 80 Cm 194/2018-75 tak, že „Návrh na vyslovení rozhodnutí shromáždění [Jméno advokáta B], ze dne 24. 9. 2018 o schválení: A) hospodaření společenství, schválení hospodaření, vyúčtování a účetní závěrky SVJ za rok 2017, B) schválení plánu rozpočtu a záloh pro rok 2019, C) projednání oprav domu (výměna dveří vchod 18, výměna dřevěných stojen a madel, nátěr a oprava poškozených balkónových desek, resp. dle pozvánky výměna prvků dřevěné konstrukce, resp. trámů, částečná opravy fasády, sanace balkónových čel, oprava nátěru a odstranění údajných plísní, výměna vstupního portálu vchodu, výměna dřevěných madel), D) návrhu vlastníků ohledně umístění klimatizace, E) voleb členů výboru a kontrolní komise (zvolení Ing. [právnická osoba], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] členy výboru, zvolení [tituly před jménem] náhradníkem výboru, zvolení [tituly před jménem], [Anonymizováno] a [tituly před jménem] členy kontrolní komise), se zamítá“ (výrok I.), a dále že „Navrhovatel je povinen zaplatit účastníkovi na účet jeho právního zástupce na náhradu nákladů řízení částku 20 570 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.“ (výrok II.).

3. K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Praze jako soud odvolací svým usnesením ze dne 17. 5. 2022 č. j. 6 Cmo 149/2021-113 toto usnesení jako nepřezkoumatelné zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Soud prvního stupně v záhlaví označeným usnesením rozhodl tak, že „Návrh na vyslovení rozhodnutí shromáždění [Jméno advokáta B], ze dne 24.9.2018 o schválení:

A) hospodaření společenství, schválení hospodaření, vyúčtování a účetní závěrky SVJ za rok 2017,

B) schválení plánu rozpočtu a záloh pro rok 2019,

C) projednání oprav domu (výměna dveří vchod 18, výměna dřevěných stojen a madel, nátěr a oprava poškozených balkónových desek, resp. dle pozvánky výměna prvků dřevěné konstrukce, resp. trámů, částečná opravy fasády, sanace balkónových čel, oprava nátěru a odstranění údajných plísní, výměna vstupního portálu vchodu, výměna dřevěných madel),

D) návrhu vlastníků ohledně umístění klimatizace,

E) voleb členů výboru a kontrolní komise (zvolení Ing. [právnická osoba], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] členy výboru, zvolení [tituly před jménem] náhradníkem výboru, zvolení [tituly před jménem], [Anonymizováno] a [tituly před jménem] členy kontrolní komise) se zamítá.“ (výrok I.); „Navrhovatel je povinen zaplatit účastníkovi na účet jeho právního zástupce na náhradu nákladů řízení částku 28 968 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.“ (výrok II.).

5. Soud prvního stupně v odůvodnění usnesení konstatoval, že jeho předchozí pochybení spočívalo v nedostatcích odůvodnění, „pokud jde o odůvodnění postupu při dokazování a jeho vyhodnocení“, proto měl za to, že „nebylo třeba nařizovat ve věci další ústní jednání, jelikož nebylo třeba provádět dokazování.“ Dále soud uvedl, že ve věci provedl všechny účastníky navržené důkazy s výjimkou při ústním jednání dne 25. 2. 2021 navrženého navrhovatelem důkazu plnými mocemi, na jejichž základě na napadeném shromáždění hlasovali někteří členové společenství za jiné. Tento důkaz soud neprovedl pro nadbytečnost, jak je uvedeno v protokole z ústního jednání ze dne 25. 2. 2021. Při tomto jednání zároveň oba účastníci potvrdili, že veškeré ostatní jimi navržené důkazy byly provedeny. Pokud soud navrhovatelem navržený důkaz plnými mocemi neprovedl z důvodu nadbytečnosti, znamená to, že jeho provádění nepovažoval za potřebné pro vyhodnocení skutkového stavu, jelikož na základě ostatních provedených důkazů měl za to a má za to i nadále, že argumentace navrhovatele v tomto směru je účelová, když ten navrhoval provedení tohoto důkazu z důvodu, že má „podezření“, že tyto plné moci nemusely být ve skutečnosti zastupovanými zástupcům uděleny. Tvrzení o takovém podezření soud nepovažoval za dostatečně konkrétní pro to, aby se takovou argumentací, potažmo důkazům k jejímu prokázání navrženým, zabýval. Prokazovat podezření soud nepovažoval tedy za účelné. Navrhovatel k tomu uvedl, že toto podezření pojal vzhledem k tomu, že plné moci mu nebyly k nahlédnutí předloženy hned na shromáždění, přitom ale účastník opakovaně uváděl, že navrhovatel měl možnost do těchto plných mocí nahlédnout kdykoli jindy, přičemž ale této možnosti nevyužil. Zároveň účastník poukazoval na vlastní tvrzení navrhovatele obsažené v jeho závěrečném návrhu, když ten zmínil, že má špatné zkušenosti s nahlížením do dokladů u pana Rady, takže tím sám potvrdil, že si byl vědom, kde do dokladů shromáždění lze nahlížet. Ve světle těchto skutečností soud tvrzení navrhovatele o jeho podezření považoval za účelové a irelevantní, takže z těchto dvou důvodů důkaz plnými mocemi navržený navrhovatelem při ústním jednání 25. 2. 2021 vyhodnotil jako nadbytečný a z důvodu hospodárnosti jej neprováděl. Soud ve věci provedl na návrh navrhovatele důkazy pozvánkou na šestnácté shromáždění společenství vlastníků jednotek na 24. 9. 2018 včetně jejich příloh, zápisem ze shromáždění společenství vlastníků ze dne 24. 9. 2018, čestným prohlášením [adresa] z 27. 9. 2018, výzvou před podáním žaloby ze 14. 12. 2018. Na návrh účastníka pak provedl důkazy prezenční listinou ze dne 24. 9. 2018, odpovědí na výzvu před podáním žaloby z 21. 12. 2018 včetně výpisu ze sledování zásilek (7. 1. 2019 dodání zásilky), prezenční listinou – výpisem z hlasovacího systému, přehledem hlasování a kompletním reportem. Při tomto druhém ústním jednání, jak již uvedeno shora, oba právní zástupci účastníků prohlásili, že veškeré jimi navržené důkazy byly provedeny, pokud jde o navrhovatele pouze s výjimkou důkazu plnými mocemi k hlasování na napadeném shromáždění.

6. Na základě dokazování soud v souladu s právními závěry Vrchního soudu obsaženými v jeho usnesení č. j. 6 Cm 88/2018-34 hodnotil v první řadě, zda jsou splněny předpoklady ust. § 1209 o.z. pro možnost soudního přezkumu napadeného rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků, tedy zda je dán důležitý důvod a zda je navrhovatel přehlasovaným vlastníkem. Že je navrhovatel přehlasovaným vlastníkem, bylo mezi účastníky nesporné. Pokud jde o důležitý důvod, soud dospěl k závěru vzhledem k obsahu přijatých usnesení, že ta ve svém důsledku ovlivňují majetkovou sféru navrhovatele z hlediska předmětu jeho vlastnictví a účelu jeho využití, takže důležitý důvod zde je dán též. Návrh byl podán 27. 12. 2018, tedy včas v rámci tříměsíční prekluzivní lhůty běžící od konání napadeného shromáždění, což účastník ani nezpochybňoval.

7. Co se pak týče namítaných důvodů neplatnosti napadeného usnesení, soud z provedených důkazů, pokud jde o náležitosti pozvánky (pozvánkou) dospěl k závěru, že pozvánka byla perfektní, jelikož k pozvánce je potřeba připojovat pouze základní podklady k nejdůležitějším bodům jednání a dále vzal soud v potaz, že navrhovateli bylo známo, kde jsou veškeré doklady účastníka k dispozici k nahlédnutí. Podle čl. VII odst. 7 platných (nových) stanov účastníka, jejichž znění k předmětnému datu bylo mezi účastníky rovněž nesporné, jak navrhovatel potvrdil při ústním jednání dne 8. 6. 2020, se shromáždění svolává písemnou pozvánkou, která se doručí všem členům SVJ a současně vyvěsí na domovní vývěsce a na jeho internetových stránkách nejméně 30 dní přede dne konání shromáždění. Podle tohoto čl. odst. 8 se v pozvánce uvede, kde se mohou členové společenství seznámit s podklady k nejdůležitějším bodům jednání, pokud tyto podklady nejsou k pozvánce připojeny. Tedy z tohoto ustanovení je zřejmé, že je nutno k pozvánce připojovat pouze podklady k nejdůležitějším bodům jednání, což se v daném případě stalo, když k pozvánce byla přiložena závěrka za rok 2017, plán záloh a oprav na rok 2019 a plná moc k zastupování na shromáždění, přičemž toto navrhovatel ani nezpochybňoval. Podle názoru soudu se tedy jednalo o přílohy připojené k pozvánce v dostatečném rozsahu, navíc v závěru pozvánky bylo uvedeno, že přílohy jsou případně také umístěny na nástěnkách v jednotlivých vchodech a na webových stránkách společenství. Tedy k pozvánce připojené podklady byly vzhledem k programu podle pozvánky dostatečné ve smyslu ust. čl. VII bod 8 platných stanov. Pokud jde o možnost nechat se na shromáždění zastupovat zmocněncem na základě plné moci, tato možnost je výslovně upravena v čl. XII odst. 1 bod b platných stanov, což následně navrhovatel rovněž potvrdil a netrval na původně vznesené námitce, že by nebylo možno nechat se na shromáždění zastoupit zmocněncem. Pokud tedy na napadeném shromáždění bylo hlasováno na základě plných mocí, bylo to zcela v souladu s tímto ustanovením stanov a zároveň podle názoru soudu není důvodu pochybovat o tom, že plné moci byly zástupcům skutečně uděleny, když pouhé navrhovatelem tvrzené podezření vyplývající z toho, že mu před začátkem jednání shromáždění nebylo umožněno plné moci zkontrolovat, nestačí. Soud v tomto směru dal za pravdu účastníkovi, že z organizačních důvodů není možné realizovat nahlížení do podkladů přímo na místě těsně před zahájením shromáždění, navíc v daném případě bylo navrhovateli známo, kde do podkladů (včetně plných mocí) může nahlížet (tedy navrhovatelův požadavek kontrolovat před vlastním zahájením jednání shromáždění soud hodnotil jako šikanózní. Že o tom měl povědomost, bylo zjištěno provedeným dokazováním (doručení dopisu ze dne 21. 12. 2018 právnímu zástupci navrhovatele), když soud důkaz provedený výpisem o doručení z PoštaOnline považuje za dostatečný důkaz o tom, že k doručení došlo. Zároveň soud vzal v potaz vlastní prohlášení navrhovatele o jeho špatných zkušenostech s nahlížením u pana [Anonymizováno], kterým sám potvrdil, že ví, kde do dokumentů lze nahlížet. Pokud pak jde o tvrzený důvod neplatnosti, že napadené usnesení mělo být přijato v záležitosti, která nebyla zařazena na program shromáždění, přestože nebylo přítomno 100 procent vlastníků (podle ust. § 1221 potažmo § 253 odst. 3 o.z.), pak tuto námitku soud po provedeném dokazování (pozvánkou a zápisem ze shromáždění) hodnotil jako zcela neopodstatněnou, když přijaté rozhodnutí „o schválení návrhu vlastníků ohledně umístění klimatizace“ jednoznačně koresponduje s bodem 6 pozvánky formulovaným jako „návrhy vlastníků: přeložka vodovodního potrubí paní Kikalová, umístění klimatizace“. Argumentaci navrhovatele, že usnesení o „schválení návrhu vlastníků ohledně umístění klimatizace“ nelze podřadit pod (shora citovaný) bod pozvánky 6, nelze hodnotit jinak, než jako projev šikanózního přístupu navrhovatele.

8. Z uvedených důvodů soud po provedeném dokazování neměl za zjištěné, že by byly dány důvody neplatnosti napadeného shromáždění společenství vlastníků tvrzené navrhovatelem, naopak z provedeného dokazování podle názoru soudu vyplývá, že usnesení byla přijata platně, návrh je tedy nedůvodný a jako takový musel být zamítnut.

9. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel včasné odvolání. Jeho stěžejní odvolací námitky jsou následující:

1) Napadené rozhodnutí není řádně odůvodněno, kdy je ve výsledku nepřezkoumatelné, soud prvního stupně se nevypořádal řádně se všemi námitkami, které navrhovatel vznesl; napadené rozhodnutí tak nevyhovuje principům stanoveným v konstantní judikatuře Ústavního soudu týkající se odůvodnění rozhodnutí obecných soudů.

2) Ve věci nemělo být rozhodnuto bez jednání, ale mělo být nařízeno jednání a věc ústně projednána a poté rozhodnuta.

3) Kvůli neprovedení navržených důkazů zůstal skutkový stav neúplně zjištěný. Neprovedené či nezohledněné důkazní návrhy mají přitom vypovídací potenci k předmětu tohoto řízení, a proto nic nebrání jejich provedení k důkazu. Odvolatel proto trvá na všech svých důkazních návrzích a z procesní opatrnosti navrhuje, aby byly provedeny k důkazu odvolacím soudem.

4) Soud prvního stupně dospěl i na základě provedeného dokazování k nesprávným skutkovým závěrům. Soud nesprávně hodnotil důkazy dle § 132 o. s. ř., kdy vyhodnotil důkazy nelogicky. Volná úvaha při hodnocení důkazů se nesmí rovnat libovůli soudu; skutkové závěry soudu prvního stupně nejsou z podstatné části správné, úplné a řádné.

5) Napadené rozhodnutí spočívá i na nesprávném právním hodnocením věci. Soud chybně aplikoval hmotněprávní i procesní předpisy, kdy sice aplikoval správné právní normy, avšak tyto právní předpisy aplikoval a vyložil chybně. Byly splněny všechny předpoklady pro to, aby napadená rozhodnutí účastníka byla určena jako neplatná.

6) S ohledem na nesprávné vyřešení ve věci samé pak nemohlo být správně rozhodnuto ani o nákladech řízení, kdy navrhovatel má za to, že mu měl být přiznán nárok na náhradu nákladů řízení.

10. Odvolatel navrhl, aby Vrchní soud v Praze napadené rozhodnutí změnil, a to tak, že se určuje, že rozhodnutí shromáždění [adresa], ze dne 24. 9. 2018, o schválení: A. hospodaření společenství, schválení hospodaření, vyúčtování a účetní závěrky SVJ za rok 2017, B. schválení plánu rozpočtu a záloh pro rok 2019, C. projednání oprav domu (výměna dveří vchod 18, výměna dřevěných stojen a madel, nátěr a oprava poškozených balkónových desek, resp. dle pozvánky výměna prvků dřevěné konstrukce, resp. trámů, částečná opravy fasády, sanace balkónových čel, oprava nátěru a odstranění údajných plísní, výměna vstupního portálu vchodu, výměna dřevěných madel), D. návrhu vlastníků ohledně umístění klimatizace, E. voleb členů výboru a kontrolní komise (zvolení [právnická osoba], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] členy výboru, zvolení [tituly před jménem] náhradníkem výboru, zvolení [tituly před jménem], [Anonymizováno] a [tituly před jménem] členy kontrolní komise), jsou neplatná, a dále byl navrhovateli/odvolateli přiznán nárok na náhradu nákladů řízení před soudem prvního i druhého stupně.

11. K odvolání se vyjádřil účastník podáním ze dne 22. srpna 2023. Na odvolací námitky reagoval následovně:

1) K námitce navrhovatele, že soud měl ve věci nařídit jednání, namítl, že soud účastníky vyzval k případnému vyjádření nesouhlasu s rozhodnutím bez jednání usnesením č. l. 145. Navrhovatel nesouhlas nevyjádřil, čímž s rozhodnutím bez jednání vyjádřil presumovaný souhlas. Postup soudu prvního stupně tak byl správný.

2) K námitce navrhovatele, že usnesení je stále nepřezkoumatelné, účastník namítl, že soud tentokrát již zcela přesvědčivě zdůvodnil své rozhodnutí. Pokud neprovedl důkaz plnými mocemi, srozumitelně vysvětlil, že tak učinil z důvodu, že navrhovatel tvrdil toliko to, že existuje podezření, zda byly plné moci skutečně uděleny, toto tvrzení o pouhém podezření však pro věc nemá význam.

3) Stran ostatních námitek, u kterých navrhovatel ve svém odvolání odkázal na své předchozí odvolání v téže věci, účastník namítl, že jde o námitky, které přesvědčivě vyvrátil již soud prvního stupně a navrhovatel nevznáší žádné důvody způsobilé tyto závěry vyvrátit.

4) Pokud jde o námitku, že navrhovatel požádal o předložení plných mocí dne 22. 3. 2021, účastník namítl, že jeho právní zástupce všech 25 plných mocí e-mailem ze dne 4. 5. 2021 právnímu zástupci navrhovatele zaslal, což právní zástupce navrhovatele e-mailem z téhož dne potvrdil (důkaz: doložení plných mocí – e-mail ze dne 4. 5. 2021; důkaz: potvrzení doložení plných mocí – e-mail ze dne 4. 5. 2021)

12. Z výše uvedených důvodů účastník navrhl, aby Vrchní soud v Praze vydal usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

13. Vrchní soud v Praze jako odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

14. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu, z provedených důkazů zjistil všechny relevantní skutečnosti a tyto správně posoudil. Rovněž právní hodnocení provedené soudem prvního stupně bylo správné.

15. Ohledně jednotlivých odvolatelových námitek dospěl odvolací soud k následujícím závěrům:

Ad 1 – „napadené rozhodnutí není řádně odůvodněno, je ve výsledku nepřezkoumatelné“ atd. Odvolací soud se ztotožnil s dalším účastníkem v tom, že „soud již zcela přesvědčivě zdůvodnil své rozhodnutí“. Jak shora uvedeno, soud prvního stupně zhodnotil jím provedené dokazování včetně toho, proč část navržených důkazů považoval za bezpředmětnou, k témuž závěru ostatně v rámci odvolacího řízení dospěl i odvolací soud. Navíc bylo oběma účastníky soudu potvrzeno, že navrhovatel požádal o předložení plných mocí dne 22. 3. 2021 a právní zástupce účastníka všech 25 plných mocí e-mailem ze dne 4. 5. 2021 právnímu zástupci navrhovatele zaslal, což právní zástupce navrhovatele e-mailem z téhož dne potvrdil. Byla-li by tedy některá plná moc chybná, zajisté by ji navrhovatel označil a k důkazy navrhl tuto chybnou plnou moc, což však neučinil. Toliko tak jako v řízení před soudem prvního stupně neurčitě zpochybňoval všechny plné moci (i poté, co je obdržel) bez konkrétních tvrzení. Z důkazů soud prvního stupně zjistil všechny relevantní skutečnosti a dospěl k odpovídajícím skutkovým závěrům. Pouhá podezření navrhovatele ohledně plných mocí nejsou potud relevantní, tato podezření by musel navrhovatel doložit důkazně a nikoli požadovat po soudu, aby tento v rámci dokazování činil důkazy, jež by eventuálně mohly jeho tvrzení prokázat. Jinak řečeno, musel by navrhnout důkazy prokazující, že došlo ke zneužití ze zfalšování či jiné manipulaci s plnými mocemi, což neučinil.

Ad 2 – „ve věci nemělo být rozhodnuto bez jednání, ale mělo být nařízeno jednání a věc ústně projednána a poté rozhodnuta“. Podle odvolacího soudu soud účastníky vyzval k případnému vyjádření nesouhlasu s rozhodnutím bez jednání usnesením viz. č. l. 145 soudního spisu. Navrhovatel nesouhlas nevyjádřil, čímž s rozhodnutím bez jednání vyjádřil presumovaný souhlas. Postup soudu prvního stupně tak byl správný.

Ad 3 – „kvůli neprovedení navržených důkazů zůstal skutkový stav neúplně zjištěný. Neprovedené či nezohledněné důkazní návrhy mají přitom vypovídací potenci k předmětu tohoto řízení, a proto nic nebrání jejich provedení k důkazu. Odvolatel proto trvá na všech svých důkazních návrzích a z procesní opatrnosti navrhuje, aby byly provedeny k důkazu odvolacím soudem.“ Podle odvolacího soudu to, že soud prvního stupně neprovedl důkaz plnými mocemi nepředstavuje pochybení, protože srozumitelně vysvětlil, že tak učinil z důvodu, že navrhovatel tvrdil toliko to, že existuje podezření, zda byly plné moci skutečně uděleny, toto tvrzení o pouhém podezření však pro věc nemá význam. Ani odvolací soud neshledal potřebu provedení navržených důkazů na základě pouhého podezření navrhovatele, viz. výše k bodu 1. Ani odvolací soud neprovedl odvolatele znovu navržené důkazy, protože byl tento návrh duplicitní s důkazy již provedenými (vyjma výše jmenovaných plných mocí) viz. presenční listina ze shromáždění 24. 9. 2018, presenční listina – výpis z hlasovacího systému, přehled hlasování, kompletní report. Tyto důkazy byly provedeny na jednání soudu prvního stupně dne 25. 2. 2021. Dále na jeho jednání dne 8. 6. 2020 byl proveden důkaz těmito listinami: - pozvánka na 16.shromáždění společenství vlastníků jednotek na 24. 9. 2018, - zápis ze shromáždění společenství vlastníků ze dne 24. 9. 2018, čestné prohlášení [adresa] ze dne 27. 9. 2018, výzva před podáním žaloby ze dne 14. 12. 2018. Je tedy zcela zřejmé, že byly provedeny, již v řízení před soudem prvního stupně, všechny důkazy navržené navrhovatelem. Jejich opakování v odvolacím řízení by zcela ztrácelo smysl, tím spíše za situace, že z nich ani odvolací soud nečiní jiná skutková zjištění či odlišné skutkové závěry. Naopak, zcela se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně.

Ad 4 – „soud prvního stupně dospěl i na základě provedeného dokazování k nesprávným skutkovým závěrům. Soud nesprávně hodnotil důkazy dle § 132 o. s. ř., kdy vyhodnotil důkazy nelogicky. Volná úvaha při hodnocení důkazů se nesmí rovnat libovůli soudu; skutkové závěry soudu prvního stupně nejsou z podstatné části správné, úplné a řádné“. Podle odvolacího soudu (viz. i výše) soud prvního stupně zhodnotil všechny provedené důkazy řádně, zjistil z nich všechny pro věc relevantní skutečnosti a učinil tak správné skutkové závěry. Odvolatel se potud omezuje na obecné floskule bez konkrét.

Ad 5 – „Napadené rozhodnutí spočívá i na nesprávném právním hodnocením věci. Soud chybně aplikoval hmotněprávní i procesní předpisy, kdy sice aplikoval správné právní normy, avšak tyto právní předpisy aplikoval a vyložil chybně. Byly splněny všechny předpoklady pro to, aby napadená rozhodnutí účastníka byla určena jako neplatná“. Ani v tomto nelze s odvolatelem souhlasit, když bylo soudem prvního stupně správně postupováno dle ust. § 1209 o.z. v rozhodném znění; odvolatel opět nijak nekonkretizoval chybnost právního výkladu. Pozvánka na shromáždění neplatná nebyla, stejně tak ani právní jednání činěná na tomto shromáždění a potažmo tak ani jeho napadená rozhodnutí.

Ad 6 – „S ohledem na nesprávné vyřešení ve věci samé pak nemohlo být správně rozhodnuto ani o nákladech řízení, kdy navrhovatel má za to, že mu měl být přiznán nárok na náhradu nákladů řízení“. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně zcela správně podle úspěchu ve věci, kdy navrhovatel byl ve věci neúspěšný, pročež mu nebylo možné náhradu nákladů přiznat. Úspěšné bylo společenství, pročež byla navrhovateli uložena povinnosti nahradit mu náklady řízení (viz. § 142 odst.1 o. s. ř. a vyhl. č. 177/1996 Sb.).

16. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné.

17. Ohledně náhrady účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, v souladu se zásadou úspěchu ve věci (§ 142 odst.1 o. s. ř. ve spojení s § 224 o. s. ř. a § 1 odst. 3 z. ř. s.) platí, že jejich náhrada náleží úspěšnému účastníkovi (společenství). Navrhovatel je tudíž povinen zaplatit účastníkovi na náhradu nákladů odvolacího řízení částku ve výši 8 228 Kč, jež sestává z odměny advokáta za 2 úkony právní služby á 3 100 Kč ve výši 6 200 Kč: vyjádření k odvolání ze dne 22. srpna 2023 a účast na jednání konaném před odvolacím soudem dne 22. 8. 2023, přičemž za jeden úkon právní služby dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4, písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. /dále jen „vyhláška“/ náleží odměna 3 100 Kč, a náhrady hotových výdajů v celkové výši 600 Kč (náhrada hotových výdajů činí za jeden úkon právní služby dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky 300 Kč), celkem se jedná o částku ve výši 6 800 Kč a k tomu je třeba přičíst ještě náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 1 428 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.); celková částka náhrady tedy činí 8 228Kč.

18. Z výše uvedeného ve spojení s předloženým vyúčtováním vyplývá, že odvolací soud nepřiznal účastníkovi náhradu za odměnu za vyúčtovaný úkon právní služby „další porada s klientem přesahující jednu hodinu“. Ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., jak zmíněno výše, je soud oprávněn přiznat účastníku jen tu náhradu nákladů řízení, které byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který úspěch ve věci neměl. Rozsah náhrady je tedy omezen účelností vynaložených nákladů, přičemž účelně vynaložené náklady musí být soudu také řádně doloženy. Náklady řízení spočívající v „další poradě s klientem přesahující jednu hodinu“ (dle § 11 odst. 1 písm. c/ vyhlášky) by musely být tudíž také řádně, tj. přezkoumatelně doloženy, (např. protokolem zaznamenávajícím celý průběh jednání, resp. obsahující stěžejní body takové porady, včetně uvedení přesných časů proběhnutého jednání), nikoliv jen čestným prohlášením, ve kterém je zastoupeným potvrzena existence konání porady bez dalšího tak, jako v posuzovaném případě. Nutno zdůraznit, že coby úkon právní služby nelze v souladu s vyhláškou považovat jakoukoliv další poradu s klientem, ale jen takovou, jež přesáhla jednu hodinu. I tak to však neznamená, že by takový úkon právní služby musel být automaticky přiznán. Muselo by být splněno kritérium spočívající v tom, že se jednalo v případě takové porady s klientem o účelně vynaložený náklad. Splnění tohoto kritéria lze usuzovat z dalšího procesního postupu tohoto účastníka řízení. Aby se jednalo o účelně vynaložený náklad, pak by musel soud vyhodnotit s kladným výsledkem, že úkony, které byly advokátem po poradě s klientem následně učiněny (a jsou považovány za účelné uplatňování práva), by nebyly jinak advokátem učiněny. Jinak řečeno, že advokát učinil následující úkony v přímě příčinné souvislosti s předchozí poradou s klientem a bez této porady by tyto úkony nebyl učinil, čímž by se dopustil porušení svých povinností chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta. Vzhledem k tomu, že ve smyslu § 16 zákona o advokacii advokát pokyny klienta není vázán a je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta (aniž by s ním byl povinen uskutečňovat jakékoliv porady), budou případy v civilním řízení, kdy lze takový úkon považovat za náklad účelně vynaložený, spíše naprosto výjimečnou záležitostí. V daném případě z předloženého vyjádření účastníka k odvolání navrhovatele, jenž je obsaženo cca jen na 14 řádcích, vyplývá, že k učinění takového vyjádření nebyla nezbytně nutná porada s klientem, jež by přesahovala jednu hodinu, protože skutečnosti ve vyjádření uvedené byly advokátovi známy již z předchozího průběhu řízení před soudem prvního stupně. Z vyloženého důvodu tedy odvolací soud tuto požadovanou náhradu účastníkovi nepřiznal.