o určení vlastnického práva k družstevnímu podílu, o odvolání žalovaných 1) a 2) proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 12. 2024, č. j. 37 Cm 55/2023-150

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Českých Budějovicích dne 31. 10. 2022 domáhala se žalobkyně, aby soud určil, že je členkou žalovaného 3) a nájemkyní bytu č. 11 o velikosti 1+1 ve 3. podlaží domu č.p. [Jméno žalované C].

2. V žalobě se uvádí, že žalobkyně nabyla počátkem roku 1991 družstevní podíl v žalovaném 3), s nímž bylo spojeno právo užívání bytu č. 11 o velikosti 1+1 ve 3. podlaží v domě č.p. [adresa] v [Jméno žalované C] (dále jen „družstevní podíl“ a „družstevní byt“). Od poloviny března 2022 byla žalobkyně hospitalizována v nemocnici v Českých Budějovicích pro akutní bolesti břicha. Dne 21. 3. 2022 podstoupila resekci tlustého střeva s perforovaným [Anonymizováno]. Po propuštění do domácí léčby po třech dnech upadla a zlomila si stehenní kost a kyčel, pročež byla hospitalizována až do 24. 6. 2022. Žalobkyně si vybavuje, že ji někdy v průběhu druhé hospitalizace navštívila její dcera, žalovaná 1), a informovala ji, že družstevní podíl je přepsaný na ni a jejího manžela, žalovaného 2). Žalobkyni to překvapilo, neboť nikdy neměla v úmyslu podíl převést a neuvědomuje si, že by s někým uzavírala smlouvu o převodu. Z nemocnice byla žalobkyně převezena rovnou do Domova důchodců [Anonymizováno] v [Jméno žalované C], přestože se chtěla vrátit zpět do družstevního bytu. Žalobkyně upozornila, že na smlouvě o převodu družstevního podílu je úředně ověřen jen podpis žalovaného 2). Přitom podle stanov žalovaného 3) musí být podpisy na listině, kterou se družstvu prokazuje převod družstevního podílu, úředně ověřeny. Žalobkyně proto namítla neplatnost smlouvy o převodu podílu. Uvedla také, že v době datace smlouvy o převodu, tj. 27. 4. 2022, byla ve velmi špatném zdravotním stavu a nebyla schopna právně jednat.

3. Žalovaní 1) a 2) ve svém vyjádření namítli, že se o žalovanou po celou dobu její hospitalizace intenzivně starali, žalovaná 1) ji jako zaměstnankyně nemocnice navštěvovala denně. Žalovaný 2) pro ni zajišťoval administrativní záležitosti. Smlouvu o převodu družstevního podílu podepsala žalobkyně vlastnoručně jako výraz její vůle, nikdo ji k ničemu nenutil ani nepřemlouval. Totéž platí o zajištění jejího pobytu v domově důchodců. Až od srpna 2022 se chování žalobkyně změnilo a žalobkyně začala obviňovat žalované z toho, že se jí chtějí zbavit a že jí ukradli byt. Námitku relativní neplatnosti smlouvy o převodu družstevního podílu žalobkyně již podle žalovaných uplatnit nemůže, protože podle smlouvy již bylo plněno.

4. Usnesením ze dne 14. 2. 2023, č. j. Ncp 68/2023-48, rozhodl Vrchní soud v Praze, že k projednání a rozhodnutí věci jsou věcně příslušné krajské soudy, a věc postoupil Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně“).

5. Žalovaný 3) ve svém vyjádření akcentoval, že musí respektovat jemu předloženou smlouvu o převodu družstevního podílu, na níž se nachází podpis žalobkyně. Pravost podpisů ověřilo družstva z plných mocí, kterými žalobkyně zmocnila žalované 1) a 2) k svému zastupování, s úředně ověřenými podpisy.

6. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem žalobě vyhověl (výrok I.) a žalovaným uložil zaplatit náklady řízení žalobkyni (výrok II.). Zjistil, že žalobkyně byla od roku 1991 vlastníkem družstevního podílu. Od března 2022 byla hospitalizována v českobudějovické nemocnici, kde byla operována, následně umístěna v LDN, v květnu krátkodobě přemístěna do domácí péče a poté znovu hospitalizována. V červnu byla hospitalizace ukončena převezením do domova důchodců. Dne 26. 4. 2022 byla mezi žalobkyní a žalovanými 1) a 2) uzavřena smlouva o převodu družstevního podílu, na které není ověřen podpis žalobkyně ani žalované 1). V kolonce převodce je podepsána i žalovaná 1). Přiložené plné moci z 8. 4. 2022 udělila žalobkyně žalovaným 1) a 2) pro jiné úkony, než pro převod družstevního podílu. Vztah mezi žalobkyní a žalovanými 1) a 2) je špatný, nekomunikují spolu, žalobkyně si návštěvy dcery a zetě nepřeje. Žalovaní 1) a 2) družstevní byt pronajímají. Žalovaný 3) eviduje žalované 1) a 2) jako vlastníky družstevního podílu.

7. Naléhavý právní zájem shledal soud první stupně v tom, že žalovaný 3) na žalobkyni nehledí jako na svého člena. Okruh žalovaných potom podle soudu prvního stupně plyne z charakteru smlouvy o převodu družstevního podílu, přičemž žalovaný 3) je pasivně legitimován proto, že se jej výsledek řízení bezprostředně týká. Soud prvního stupně vyšel z čl. 17 stanov žalovaného 3), které pro převod družstevního podílu vyžadují písemnou formu s úředně ověřenými podpisy. Takové ustanovení stanov je dohodou o formě právního jednání, která platí nejen pro členy družstva, ale také pro nabyvatele, kteří nabytím družstevního podílu projevují vůli řídit se stanovami družstva. Smlouva o převodu družstevního podílu nenaplňující takto stanovený požadavek formy je relativně neplatná. Podle soudu je třeba aplikovat § 1758 o. z., který zakládá domněnku konstitutivní formy. V projednávané věci nebylo prokázáno, že by strany chtěly být vázány i přes nedodržení formy. Nedošlo ani k naplnění § 582 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně smlouvu neplnila, nájem bytu žalovaným neodevzdala a ani z jejího chování to nelze dovozovat. Z předložených plných moci nevyplývá zmocnění žalovaných 1) a 2) pro sporné právní jednání.

8. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání žalovaní 1) a 2). Za situace, kdy žalovaný 3) odvolání nepodal, a žalovaní mají v projednávané věci postavení samostatných společníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2006, sp. zn. 29 Odo 1094/2004, uveřejněný pod R 89/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nabyl napadený rozsudek ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 3) samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). Odvolací soud proto již nejednal s žalovaným 3).

9. Žalovaní č. 1 a 2 v odvolání uvádějí, že podle komentářové literatury je § 582 odst. 2 o. z. je vůči § 1758 o. z. speciálním ustanovením. Navíc pokud je plněno z právního jednání, která nedodrželo dohodnutou formu, jde logicky o vyvrácení domněnky § 1758 o. z., že strany takovým jednáním nechtějí být vázány. Bylo-li již plněno, nelze námitku relativní neplatnosti vznést. Podle žalovaných 1) a 2) se závazek ze smlouvy o převodu družstevního podílu plní již samotným uzavřením smlouvy, ke splnění jejího účelu není vyžadováno žádné další jednání. K účinnosti převodu je třeba smlouvu družstvu doručit, přičemž zákon nepředepisuje, zda tak mají učinit obě smluvní strany nebo jen některá z nich. Pokud byla smlouva družstvu doručena dne 27. 4. 2022, byl tím zcela naplněn její účel. Předmětem smlouvy není převod nájmu, jak podle žalovaných chybně naznačuje napadený rozsudek. Podle žalovaných proto žalobkyně namítla relativní neplatnost smlouvy o převodu družstevního podílu opožděně. Žalovaní 1) a 2) navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl.

10. Žalobkyně ve svém vyjádření považovala napadený rozsudek za správný, a proto navrhla jeho potvrzení.

11. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobami k tomu oprávněnými, přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. K otázce naléhavého právního zájmu a věcné legitimace v řízení o určení vlastnictví družstevního podílu se Nejvyšší soud vyjádřil tak, že převede-li jedna osoba druhé svůj družstevní podíl a vznikne-li mezi nimi spor o platnost smlouvy, jsou strany smlouvy aktivně legitimovány v řízení o určení členství v bytovém družstvu. Jestliže pak žalovaná strana upírá žalobkyni tvrzené postavení člena bytového družstva majíc za to, že podíl řádně nabyla, nemá žalobkyně k dispozici jiný účinnější právní nástroj, než žalobu o určení členství v bytovém družstvu (o určení vlastnictví družstevního podílu). Určovací žalobou tu lze odvrátit budoucí spory účastníků (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2023, sp. zn. 27 Cdo 1308/2022). Závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně má na žalovaném určení naléhavý právní zájem a že účastníci jsou věcně legitimováni, je proto v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, již odvolací soud respektuje.

13. Podle § 601 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „z. o. k.“), právní účinky převodu družstevního podílu nastávají vůči družstvu dnem doručení účinné smlouvy o převodu družstevního podílu družstvu, ledaže smlouva určí účinky později. Tytéž účinky jako doručení smlouvy má doručení prohlášení převodce a nabyvatele o uzavření takové smlouvy.

14. Podle § 736 odst. 2 z. o. k. převodem družstevního podílu, s nímž byl spojen nájem družstevního bytu nebo právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, dochází k převodu nájmu družstevního bytu, anebo převodu práva na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu včetně všech práv a povinností s tím spojených, a to včetně všech dluhů převodce vůči bytovému družstvu a dluhů bytového družstva vůči převodci, které souvisejí s užíváním družstevního bytu převodcem, anebo s právem na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu za podmínek určených stanovami.

15. Ustálená judikatura vykládá shora uvedená ustanovení (resp. podobně formulované ustanovení dříve platného § 230 obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb.) tak, že zákon nevyžaduje, aby smlouva o převodu družstevního podílu byla uzavřena písemně (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 225/2001).

16. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1294/2015, dovodil, že „ujednání stanov, jejichž prostřednictvím členové družstva zpřísní obecné (zákonné) požadavky kladené na formu dohody o převodu členského podílu, proto zákonné úpravě zásadně neodporují. […] Při posuzování následků porušení takových ujednání stanov je nezbytné vyjít z toho, že stanovy družstva jsou smlouvou sui generis. […] Na ujednání stanov předepisující písemnou formu dohody o převodu členského podílu, resp. vyžadující (úředně) ověřené podpisy, je proto nezbytné nahlížet jako na dohodu o formě právního úkonu (dohody o převodu členského podílu). […] Obdobně je přitom na místě nahlížet též na převody členských podílů na osoby, které se členy družstva teprve mají stát. Přestože tyto osoby před nabytím členského podílu nejsou členy družstva, a proto dosud nejsou vázány stanovami, byl by závěr o tom, že na ně nedopadají ujednání stanov, jež pro dohodu o převodu členského podílu vyžaduje písemnou formu či (úřední) ověření podpisů, nad míru formalistický. Pomíjel by totiž, že projevem vůle směřujícím k nabytí členského podílu od dosavadního člena (nabídkou, či přijetím nabídky k uzavření dohody) dává nabyvatel najevo, že je se závazky, které vyplývají ze stanov, srozuměn, jakož i to, že je ochoten k nim přistoupit (podřídit se jim).“

17. Odvolací soud se s těmito závěry ztotožňuje a má za to, že není důvodu, proč by neměly platit i v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014. Podrobnou úpravu vzniku členství v družstvu ponechává § 577 z. o. k. na stanovách, přičemž v bytovém družstvu je pouze zakázáno omezení převoditelnosti členského podílu (§ 736 odst. 1 z. o. k.). Požadavek na přísnější právní formu smlouvy o převodu, popř. oznámení o převodu družstvu, však podle názoru odvolacího soudu není omezením převoditelnosti členského podílu, neboť nijak neomezuje člena ve výběru nabyvatele a podstatně neztěžuje ani samotný převod. Závěr, že uvedené závěry judikatury jsou použitelné i v poměrech zákona o obchodních korporacích, přijal i Vrchní soud v Olomouci v rozsudku ze dne 27. 3. 2025, sp. zn. 5 Cmo 128/2024.

18. Podle § 1758 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), dohodnou-li se strany, že pro uzavření užijí určitou formu, má se za to, že nechtějí být vázány, nebude-li tato forma dodržena. To platí i tehdy, projeví-li jedna ze stran vůli, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě.

19. Právní teorie rozlišuje ujednanou formu právního jednání konstitutivní a deklaratorní. V prvním případě strany považují ujednanou formu za předpoklad platnosti jejich následného právního jednání, v druhém má ujednaná forma jiný význam (např. důkazní nebo evidenční). Citované zákonné ustanovení přitom zakládá vyvratitelnou právní domněnku, podle kterého je ujednaná forma konstitutivní, tj. strany nechtějí být vázány jiným právním jednáním, než učiněným v ujednané formě (srov. Šilhán, J. in: Petrov, Výtisk, Beran: Občanský zákoník. Komentář. Praha, C. H. Beck 2019, k § 1785 marg. č. 1,2, a nález Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2018, sp. zn. III. ÚS 1544/16). Obsah právního jednání je přitom třeba zjistit výkladem.

20. V projednávané věci byla forma smlouvy o převodu družstevního podílu ujednána ve stanovách družstva. Tyto stanovy je třeba podle ustálené judikatury vykládat „tak, jak by jim rozuměla svéprávná osoba s rozumem průměrného člověka a schopností jej používat s běžnou péčí a opatrností (§ 4 odst. 1 ObčZ) v postavení člena družstva“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2711/2019). Odvolací soud je toho názoru, že pro průměrného člena družstva má ujednání o přísnější formě smlouvy o převodu družstevního podílu dva významy - jednak zajišťuje družstvu ověření totožnosti převodce i nabyvatele, jednak chrání člena družstva před neuváženým převodem majetku značné hodnoty, který navíc obvykle členovi družstva zajišťuje uspokojení jeho bytové potřeby, tím, že převodce musí zajistit ověření svého podpisu před příslušným orgánem a uhradit s tím spojený poplatek. Odvolací soud má proto za to, že ujednaná forma převodní smlouvy má konstitutivní význam. Žalovaní ostatně netvrdili nic, čím by bylo možné zákonnou domněnku vyvrátit.

21. Podle § 582 o. z., není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí (odstavec 1 věta první). Není-li dodržena forma právního jednání ujednaná stranami, lze neplatnost namítnout, jen nebylo-li již plněno (odst. 2 věta první).

22. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2021, sp. zn. 23 Cdo 693/2021, nedodrží-li strany ujednanou formu právního jednání, nezakládá to absolutní neplatnost právního jednání, nýbrž jeho neplatnost relativní. K témuž závěru dospěl i v rozsudku z 19. 7. 2022, sp. zn. 26 Cdo 1230/2022. Obsahují-li tedy v projednávané věci stanovy žalovaného 3) ustanovení, podle kterého má smlouva o převodu družstevního podílu, případně oznámení o jejím uzavření, mít písemnou formu s úředně ověřenými podpisy, zakládá absence takto ujednané formy relativní neplatnost smlouvy o převodu takového podílu. Žalobkyně tuto relativní neplatnost před soudem namítla.

23. Odborná literatura vysvětluje, že § 582 odst. 2 věta první o. z. respektuje vůli stran, které se cítí vázány právním jednáním přes nedostatek jeho formy, a proto plní ujednaný závazek. Aby se tedy toto ustanovení uplatnilo, musí být na relativně neplatný závazek plněno dobrovolně a vědomě (Beran in: Petrov, Výtisk, Beran: Občanský zákoník. Komentář. Praha: C. H. Beck 2019, k § 582 marg. č. 13, srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1368/2006). Podobně J. Handlar uvádí, že „náprava nedostatku formy následným plněním přichází v úvahu pouze tehdy, pokud vadné jednání lze splnit, tedy pokud může dojít k takovému jednání dotčené strany, jímž by projevila vůli zachovat se podle obsahu vadného právního jednání“ (Lavický a kol. Občanský zákoník I. Obecná část. Komentář. Praha: C. H. Beck 2022, k § 582 marg. č. 45). S těmito názory se odvolací soud ztotožňuje.

24. Nepřípadný je proto argument žalovaných 1) a 2), že žalobkyně plnila na smlouvu tím, že družstevní podíl na ně převedla. Žalobkyně totiž po uzavření smlouvy nikdy nejednala způsobem, z něhož by plynula její vůle smlouvu o převodu družstevního podílu splnit, a žalovaní ani takové jednání netvrdili. Žalovaný 2) u účastnického výslechu uvedl, že smlouvu sám předložil žalovanému 3). Žalobkyně nikdy družstevní byt nevyklidila (nenechala vyklidit), ačkoli se k tomu ve smlouvě o převodu družstevního podílu zavázala. Žalovaní 1) a 2) sami sestěhovali věci žalobkyně do jedné místnosti v bytě, jehož zbytek pronajímají. Nelze tedy žalobkyni odepřít námitku relativní neplatnosti smlouvy o převodu družstevního podílu s odůvodněním, že žalobkyně na smlouvu plnila.

25. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů považuje za správný závěr soudu prvního stupně, podle které žalobkyně oprávněně uplatnila námitku relativní neplatnosti smlouvy o převodu družstevního podílu. Žalovaní 1) a 2) tedy družstevní podíl platně nenabyli.

26. Odvolací soud proto napadený rozsudek potvrdil, neboť je věcně správný (§ 219 o. s. ř.).

27. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu přiznal plně úspěšné žalobkyni. Náklady žalobkyně sestávají z

a. odměny za zastupování advokátem spočívajícím ve 2 plnohodnotných úkonech právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) ze základu 113 000 Kč, podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu ve znění od 1. 1. 2025, vypočtené podle § 7 advokátního tarifu, ve výši 11 240 Kč,

b. 2 režijních paušálů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025, ve výši 900 Kč,

c. cestovného k jednání odvolacího soudu na trase Prachatice - Praha (2 x 145 km, 1:50 hod, www.mapy.cz) osobním automobilem BMW 3C s kombinovanou spotřebou 5,5 l nafty/100 km (vyhláška č. 475/2024 Sb.), v částce 2 235,50 Kč,

d. náhrady za promeškaný čas v rozsahu dvakrát čtyř půlhodin po 150 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, ve výši 1 200 Kč,

e. náhrady za 21 % DPH ve výši 3 270,90 Kč.