připuštění přistoupení účastníků do řízení o nahrazení souhlasného projevu vůle na prohlášení vlastníka o rozdělení vlastnictví nemovité věci na vlastnické právo k jednotkám

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně (dále též jen „soud“) rozhodl tak, že „Vstup [jméno FO], narozeného [Datum narození advokáta B] a [Jméno advokáta C], narozené [Datum narození advokáta C], narozené [Anonymizováno] bytem [Adresa advokáta C], [Anonymizováno] na stranu žalobců, se nepřipouští.“ V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že návrhem ze dne 2. 2. 2025 navrhovatelé a) a b) navrhli, aby soud připustil vstup osob ve výroku citovaných do řízení na straně žalobců. Návrh odůvodnili tím, že jmenovaní vedou s žalovaným týž spor jako žalobci. Právní zástupkyně jmenovaných uvedla, že jmenovaní se svým vstupem do řízení souhlasí, jejich plné moci udělené advokátce jsou součástí spisu. Řízení v této věci bylo zahájeno žalobou ze dne 12. 10. 2017. Žaloba na nahrazení prohlášení vůle bytového družstva je podle ustanovení § 161 odst. 3 o. s. ř. u žalob podaných po 1. 1. 2014 řízením sporným. Osoby ve výroku jmenované byly účastníky téhož řízení, přičemž řízení o jejich nároku je již pravomocně skončeno, a to rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2023, č. j. 77 Cm 182/2019-229, ve spojení s usnesením ze dne 25. 7. 2023, č. j. 77 Cm 182/2159-257 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 2. 2024, č. j. 9 Cmo 174/2023-270; rozsudek nabyl právní moci 16. 2. 2024. O nároku osob /coby původních žalobců a), b) a e)/ již bylo pravomocně meritorně rozhodnuto, pročež nelze o témže jejich nároku rozhodovat podle § 159a odst. 4 o. s. ř. znovu, je proto dána překážka věci rozsouzené. Nelze tedy za nezměněného stavu a předmětu řízení rozhodnout ani o jejich opětovném vstupu do téhož řízení dle § 92 odst. 1 o. s. ř.

2. Proti usnesení soudu prvního stupně podali všichni v záhlaví uvedení navrhovatelé - původně žalobci a), b) a e) odvolání shodného obsahu. Jejich stěžejní odvolací námitka spočívala v tom, že soud odůvodnil své rozhodnutí tím, že o nárocích navrhovatelů bylo již rozhodnuto meritorně, kdy rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. března 2023 č. j. 77 Cm 182/2019-229 nabyl právní moci dne 16. 2. 2024, ale rozhodnutí týkající se nezaplacení soudního poplatku za odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. března 2023 č. j. 77 Cm 182/2019-229 však bylo pouze procesního charakteru a nikoli rozhodnutí ve věci samé. Nelze tedy mít za to, že je zde dána překážka věci rozsouzené. Další odvolací námitkou bylo, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. prosince 2024 č. j. 9 Cmo 139/2024-294 byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. března 2023 č. j. 77 Cm 182/2019-229 a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, což znamená, že ve věci nebylo ještě rozhodnuto. Navrhli, aby odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že přistoupení navrhovatelů do řízení je přípustné.

3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

4. Dle obsahu předloženého soudního spisu vyplývá, že soud prvního stupně rozhodl ve věci samé nahrazení projevu vůle účastníka na „Prohlášení vlastníka o rozdělení vlastnictví nemovité věci na vlastnické právo k jednotkám“, a to rozsudkem ze dne 14. března 2023 č. j. 77 Cm 182/2019-229 (dále též jen „rozsudek“ či „rozsudek - 229“). Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. července 2023 č. j. 77 Cm 182/2019-257 k odvolání všech žalobců bylo soudem prvního stupně rozhodnuto tak, že „Řízení o odvolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. března 2023, č. j. 77 Cm 182/2019-229, se zastavuje.“ (výrok I.), „Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.“ (výrok II.), „Žalobcům se po právní moci tohoto usnesení vrací společně a nerozdílně soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, a to k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], advokátky.“ (výrok III.) (dále též jen „usnesení - 257“). Proti usnesení - 257 podali všichni žalobci včasná odvolání shodného obsahu. Vrchní soud v Praze rozhodl o jejich odvoláních usnesením ze dne 7. února 2024 č. j. 9 Cmo 174/2023-270 tak, že „Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. července 2023, č. j. 77 Cm 182/2019-257, se a) v části ohledně navrhovatelů ad c) [Jméno žalobce A] a ad d) [Jméno žalobce A] - mění tak, že řízení vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 77 Cm 182/2019 se nezastavuje a zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč se „žalobcům“ po právní moci usnesení nevrací, b) ve zbývajícím rozsahu potvrzuje.“ (výrok I.) a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že „Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.“ (výrok II.). Na základě tohoto rozhodnutí odvolacího soudu řízení pravomocně skončilo pro žalobce původně uvedené pod písm. a) - [jméno FO], b) - [Jméno advokáta C] a e) [tituly před jménem]. Soud prvního stupně tedy správně vyznačil doložku právní moci na rozsudku ohledně těchto žalobců - nyní navrhovatelů 1), 2) a 3), pro něž předmětné řízení již pravomocně skončilo, jak uvedl správně soud prvního stupně. Dle § 159a odst. 4 o. s. ř. „Jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.“ Od tohoto okamžiku tedy účastníky řízení již původní žalobci uvedení původně pod písm. a) - [Jméno advokáta B], b) - [Jméno advokáta C] a e) [tituly před jménem] Jana Pulver Sladek, nebyli. Jedinými účastníky řízení zůstali pouze odvolatelé původně pod písm. ad c) [Jméno žalobce A] a ad d) [Jméno žalobce A]. Dle § 159a odst. 1 o. s. ř. „Nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení.“ - což platí jen pro sporné řízení, a to na rozdíl od řízení nesporného ve statusových věcech, ve kterých se naopak uplatní ustanovení § 27 z. ř. s., dle něhož „Výrok pravomocného rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o statusové věci fyzické nebo právnické osoby, je závazný pro každého.“, což však není posuzovaný případ, neboť předmětné řízení je řízením sporným, jak uvedl správně soud prvního stupně. Rozhodl-li tedy odvolací soud o zrušení rozsudku - 229 a vrácení věci k dalšímu řízení k odvolání jediných zbylých účastníků řízení - tj. [Jméno žalobce A], nyní uváděného již pod písm. a) a [Jméno žalobce A], nyní uváděné již pod písm. b) (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. prosince 2024 č. j. 9 Cmo 139/2024-294 - dále jen „usnesení - 294“), vyvolává toto rozhodnutí právní účinky pouze ve vztahů k těmto zbylým účastníkům řízení, nikoliv ve vztahu ke komukoliv dalšímu (např. bývalým účastníkům tohoto řízení). S odkazem na § 159a odst. 1 o. s. ř. tedy bylo nadbytečné do výroku usnesení - 294 uvádět, že se ruší rozsudek - 229 jen vůči nyní označeným žalobcům a) a b) coby jediným účastníkům řízení, protože vůči nikomu jinému toto rozhodnutí než vůči účastníkům řízení nemůže vyvolávat žádné právní účinky. Jinak řečeno odvolací soud tedy rozhodně nezrušil rozsudek - 229 vůči jiným účastníkům řízení, tedy vůči původním žalobcům uvedeným původně pod písm. a), b) a e), jak se mylně domnívají všichni odvolatelé. Shrnuto, nepřipustil-li soud prvního stupně navrhovatelům ad 1) - 3), aby přistoupili do řízení, protože pro ně věc již pravomocně skončila, rozhodl zcela správně. Tento závěr ostatně vyplývá již jen z toho, že při opačném výkladu, tedy že by ve vztahu k původním žalobcům pod písm. a), b) a e) nebylo řízení pravomocně skončeno, znamenalo zcela nepřípustný závěr, že by nebylo žádného rozdílu mezi tím, vůči komu bylo odvolací řízení pravomocně zastaveno a tím, vůči komu by pravomocně zastaveno nebylo. Takový závěr by byl zcela zjevně nepřijatelný a evidentně nesprávný.

5. Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné.

6. Ohledně náhrady účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, v souladu se zásadou úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 o. s. ř.) platí, že jejich náhrada náleží všem úspěšným účastníkům řízení. Těm však v souvislosti s tímto odvoláním žádné náklady řízení nevznikly, proto rozhodl odvolací soud tak, jak uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.