o určení odměny a náhrady hotových výdajů likvidátora, k odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2024, č. j. 73 Cm 357/2007-25,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením přiznal [tituly před jménem], narozené dne [Anonymizováno], likvidátorce společnosti [Anonymizováno], IČO [IČO navrhovatelky B], odměnu likvidátora ve výši 5 000 Kč, která bude uhrazena prostřednictvím účtárny soudu po právní moci tohoto usnesení (výrok I.). Výrokem II. přiznal [tituly před jménem], nar. [Anonymizováno], likvidátorce společnosti [Anonymizováno], IČO [IČO navrhovatelky B], náhradu hotových výdajů ve výši 2 959 Kč, která bude uhrazena z poskytnuté zálohy na hotové výdaje ve výši 10 000 Kč. Výrokem III. uložil likvidátorce [tituly před jménem], nar. [Anonymizováno], povinnost zaplatit České republice na účet Městského soudu v Praze vedený u ČNB, č. ú. 19-2928021/0710, konst. symbol 1148, VS 7322035707 nespotřebovanou část zálohy na náklady spojené s likvidací společnosti [Jméno navrhovatelky B], IČO [IČO navrhovatelky B], ve výši 7 041 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

2. Usnesení soud prvního stupně odůvodnil tak, že likvidace společnosti [Jméno navrhovatelky B], IČO [IČO navrhovatelky B] byla ukončena a společnost byla z obchodního rejstříku ke dni 7. 8. 2013 vymazána. Likvidátorce tak vznikl nárok na přiznání odměny a náhrady nákladů, které jí v souvislosti s likvidací vznikly. Likvidátorce byla poskytnuta během likvidace záloha na hotové výdaje ve výši 10 000 Kč. Likvidátorka v průběhu likvidace nezjistila žádný majetek. S přihlédnutím k hospodárnosti likvidace a splnění základních zákonem stanovených povinností při likvidaci společnosti, které musí likvidátor splnit bez ohledu na to, zda má společnost majetek či nikoliv, soud prvního stupně přiznal likvidátorce zvýšenou odměnu ve výši 5 000 Kč. Při určení výše náhrady hotových výdajů vynaložených likvidátorkou v souvislosti s likvidací společnosti vyšel z předloženého vyúčtování, kdy za přiměřeně obvyklou a účelně vynaloženou shledal položku ve výši 2 380 Kč (zveřejnění v Obchodním věstníku), položku ve výši 166 Kč (poštovné), položku ve výši 550 Kč (ověřování) a položku ve výši 4 800 Kč (archivace). Hotový výdaj v celkové výši 3 000 Kč (účetní služby) soud prvního stupně neshledal jako účelně vynaložený. Likvidátorka soudu prvního stupně totiž předložila účetní doklad vystavený dne 20. 8. 2023, tedy déle než 10 let od výmazu společnosti z obchodního rejstříku. Hotový výdaj ve výši 4 000 Kč (archivace) soud prvního stupně nepřiznal proto, že archivovat dokumenty obchodních společností může pouze podnikatel, kterému byla za tímto účelem udělena koncese. Nahlédnutím do obchodního a živnostenského rejstříku soud prvního stupně zjistil, že likvidátorem pověřená společnost [Anonymizováno] touto koncesí nedisponuje. Pakliže likvidátor pověřil archivováním dokumentů společnost k tomu neoprávněnou, uzavřel, že uplatněný hotový výdaj není účelně vynaloženým. Pokud jde o cestovní výdaje, soud prvního stupně jejich náhradu likvidátorce nepřiznal, neboť je nepovažoval za účelně vynaložené, kdy nelze za účelné výdaje bez dalšího považovat náklady na použití osobního motorového vozidla při jízdách po městě, v němž má likvidátorka sídlo (Praha), existujeli k místu prováděného úkonu jiný přiměřený a dostupný způsob dopravy (využití veřejné dopravy). Ani částku za nákup dobíjecího kupónu ve výši 391 Kč a dále položky ve výši 550 Kč (telefonní poplatky) a ve výši 200 Kč (kanc. potřeby) soud prvního stupně nepřiznal, a to s ohledem na povinnost likvidátora doložit konkrétní výši hotových výdajů podle § 8 odst. 1 vyhlášky. Ve vztahu k dobíjecímu kuponu soud prvního stupně poznamenal, že si je vědom toho, že likvidátor ke své činnosti telekomunikační služby nutně potřebuje, avšak tento typ výdaje nelze vázat k jednotlivé likvidaci a je nutné na něj nahlížet jako na součást technické vybavenosti osoby zapsané v seznamu likvidačních správců, která je již promítnuta do (maximálně) zvýšené odměny likvidátora. Soud prvního stupně proto přiznal likvidátorce náhradu hotových výdajů ve výši 2 959 Kč. Jelikož likvidátorce poskytnutá záloha (10 000 Kč) byla vyčerpána pouze do výše 2 959 Kč, uložil soud prvního stupně likvidátorce povinnost nespotřebovanou část zálohy ve výši 7 041 Kč vrátit.

3. Proti výrokům I., II. a II. usnesení soudu prvního stupně podala likvidátorka v zákonné lhůtě odvolání. Uvedla, že likvidátorovi jmenovanému soudem do funkce v období od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2013 se stanoví výše jeho odměny a náhrada hotových výdajů podle vyhlášky č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem, bez ohledu na to, kdy likvidace skončila, a kdy soud o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora rozhoduje (tedy i v případě, kdy likvidace skončila a soud o těchto nárocích rozhoduje po 1. 1. 2014). Pokud jde o odměnu, namítla, že jiné soudy vyplácejí zpravidla 7 - 10 000 Kč, i více. Nesouhlasila s tím, že jí soud nepřiznal náhradu nákladů vynaložených za účetní služby. Připomněla, že je potřeba vycházet z toho, že se v případě likvidace nejedná pouze o vypracování daňových přiznání, jak je uvedeno v napadeném usnesení, ale i o vypracování s tím souvisejících výkazů, o kterých se již usnesení nezmiňuje. Nikde není stanoveno, že si likvidátor nemůže přizvat odborníka k provedení svého úkolu. Pokud jde o cestovní výdaje, uvedla, že pouze likvidátor zná situaci a jen on může rozhodnout, kterých úkonů se zúčastní osobně, popř. musí zúčastnit osobně z rozhodnutí jiných orgánů, např. Policie ČR. Je to ostatně jeho odpovědnost a bez znalosti konkrétní situace to nelze hodnotit. Pokud jde o posouzení účelnosti vynaložených cestovních náhrad, soud měl tuto otázku řešit výlučně podle ustanovení § 8 vyhlášky č. 479/2000 Sb., podle které má likvidátor nárok na náhradu všech účelně vynaložených nákladů souvisejících s provedením likvidace. Pokud ve druhém odstavci toto ustanovení odkazuje na zvláštní předpis, je zjevné, že tento odkaz se vztahuje toliko na rozhodování o výši náhrady, nikoliv na posuzování oprávněnosti použití dopravního prostředku. Ustanovení § 157 zák. práce otázku výše náhrady vůbec neřeší. Nelze tedy nijak dojít k závěru, že by použití vlastního automobilu likvidátora bylo podmíněno např. souhlasem soudu a podobně. Současně má za to, že použití vlastního motorového vozidla bylo v daném případě i zcela účelné. Připomněla, že právě tato hlediska se uplatňují například i při rozhodování soudu o výši cestovních náhrad, například insolvenčním správcům, či advokátům a není důvodu, proč by likvidátor měl mít horší postavení. Rozporovala rovněž postup soudu prvního stupně, kdy jí nepřiznal náklady za účetnictví a za archivaci. Navrhla, aby jí odvolací soud za provedení likvidace přiznal plnou náhradu hotových nákladů, které vynaložila.

4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadených výrocích I. až III. a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatelky je zčásti důvodné, a to ohledně náhrady nepřiznaných hotových výdajů.

5. Z obsahu předloženého spisu se podává, že:

- odvolatelka byla jmenována likvidátorkou společnosti [Jméno navrhovatelky B]. v likvidaci, IČO [IČO navrhovatelky B], usnesením soudu prvního stupně ze dne 2. 11. 2007, č. j. 73 Cm 357/2007-6, jež nabylo právní moci dne 8. března 2008;

- odvolatelce nebyly předány obchodní ani účetní doklady likvidované společnosti a nepodařilo se jí dohledat jakýkoliv majetek společnosti, proti jednateli bylo vedeno trestní řízení;

- společnost neměla žádné zaměstnance, nekonala žádnou obchodní činnost;

- společnost zanikla výmazem z obchodního rejstříku dne 7. srpna 2013;

- dne 5. září 2024 doručila likvidátorka soudu prvního stupně konečnou zprávu datovanou dne 2. března 2015, v níž likvidátorka požadovala náhradu hotových výdajů ve výši 13 001,30 Kč a odměnu za provedenou likvidaci. Likvidátorka vyčíslila výdaje, které jí vznikly v souvislosti s prováděním likvidace, následovně:

Zveřejnění v obchodním věstníku 2 380,00 Kč

Poštovné 166,00 Kč

Správ. poplatky 550,00 Kč

Cestovné a parkovné 1 355,30 Kč

Účetní služby 3 000,00 Kč

Archivace, manipulace se spisy 4 800,00 Kč

Telefonní poplatky 550 Kč

Kancelářské potřeby 200 Kč

Celkem 13 001,30 Kč

6. Vzhledem k tomu, že odvolatelka byla jmenována likvidátorkou společnosti v roce 2008 (viz výše specifikované usnesení soudu prvního stupně), je třeba při zkoumání toho, zda likvidátorce přísluší náhrada uplatněných výdajů, vycházet z právní úpravy účinné v době, kdy byla likvidátorka soudem jmenována do své funkce, v daném případě tedy z vyhlášky ministerstva č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem (dále jen „vyhláška“), jak správně učinil soud prvního stupně.

7. Podle ustanovení § 71 odst. 6 obchodního zákoníku, byl-li likvidátor jmenován soudem, určuje jeho odměnu soud.

8. Podle ustanovení § 71 odst. 9 obchodního zákoníku, Ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou pravidla pro určení výše odměny likvidátora nebo člena orgánu společnosti jmenovaného soudem, a v jakých případech náhradu hotových výdajů a odměnu likvidátora hradí stát.

9. Podle ustanovení § 4 odst. 1 a odst. 2 vyhlášky, skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního majetku, nebo nedostačuje-li likvidační majetek zcela nebo zčásti k úhradě odměny, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč. Soud může podle okolností případu odměnu likvidátora podle odstavce 1 přiměřeně zvýšit až do výše 5 000 Kč.

10. Podle ustanovení § 8 odst. 1 likvidátorovi náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie. Podle odstavce 2 téhož ustanovení výše náhrady cestovních výdajů se řídí zvláštním právním předpisem (zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění zákona č. 44/1994 Sb., zákona č. 125/1998 Sb., zákona č. 36/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb. a zákona č. 220/2000 Sb.).

11. Pokud jde o výši odměny, odvolací soud uvádí, že s ohledem na ustanovení § 4 odst. 1 a odst. 2 vyhlášky ministerstva č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem nelze navrhovatelce přiznat vyšší odměnu než jakou soud prvního stupně výrokem I. napadeného usnesení přiznal. Použití vyhlášky č. 479/2000 Sb. soudem prvního stupně shledal odvolací soud správným, neboť likvidace nařízená do konce roku 2013 se má dokončit podle původních předpisů, jak ostatně sama navrhovatelka v odvolání uvádí. Soud prvního stupně navrhovatelce přiznal odměnu v nejvyšší možné výši, když přiznání vyšší odměny by nemělo oporu v právní úpravě dopadající na projednávanou věc. Pokud soudy přiznávají v jiných věcech odměnu vyšší, činí tak podle pozdější právní úpravy.

12. Vzhledem k tomu, že navrhovatelce byla vyplacena záloha ve výši 10 000 Kč, bude odměna ve výši 5 000 Kč zcela odečtena z poskytnuté zálohy ve výši 10 000 Kč.

13. Pokud jde o náhradu hotových výdajů, podstatnou otázkou v projednávané věci je, zda lze likvidátorce přiznat náhradu jí požadovaných hotových výdajů jen nad rámec náhrady těch výdajů, které již byly přiznány soudem prvního stupně (jinak řečeno, zda lze odměnu, resp. náhradu hotových výdajů i snížit).

K výdaji na zpracování účetnictví

14. Soud prvního stupně nepřiznal likvidátorovi výdaj za zpracování účetnictví za období likvidace ve výši 3 000 Kč. Tento náklad vynaložený v souvislosti s vedením účetnictvím společnosti byl dle odůvodnění napadeného usnesení vynaložen neúčelně, neboť likvidátorka soudu předložila účetní doklad vystavený dne 20. 8. 2023, tedy déle než 10 let od výmazu společnosti z obchodního rejstříku.

15. Likvidátorka byla do funkce povolán soudem. Okamžikem jmenování se stává orgánem společnosti. Likvidátor nenahrazuje statutární orgán, neboť funkce statutárního orgánu zjevně nezaniká, na likvidátora přechází jeho jednatelské oprávnění v zákonem vymezeném rozsahu (§ 70 odst. 3 obch. zák.). Do funkce byla likvidátorka povolána soudem z řad insolvenčních správců a tím pádem podléhá režimu speciální kvalifikace (ve vztahu k insolvenčnímu řízení).

16. Odvolací soud v daném případě vychází ze své ustálené rozhodovací praxe, podle níž likvidátor není nutně povinen vést účetnictví - včetně vyhotovení účetních závěrek a potřebných daňových přiznání - osobně. Pro tuto činnost je třeba mít příslušné odborné znalosti, schopnosti či dovednosti, včetně znalosti platné legislativy. Po likvidátorovi, který těmito odbornými znalostmi nedisponuje, nelze spravedlivě požadovat, aby tyto činnosti vykonával výlučně sám na svůj náklad a odpovědnost. Nedisponoval-li likvidátor v daném případě speciálními znalostmi v oblasti účetnictví, bylo jistě namístě, aby ke zpracování daňových přiznání a účetních závěrek za období likvidace povolal třetí subjekt. Ani v případě, že by se jednalo o nemajetnou společnost, neobstojí argument, že nebylo třeba zpracovat účetní závěrky a daňová přiznání, tedy provést úkony související s likvidací společnosti, když zákon pro nemajetné společnosti žádnou výjimku nestanoví. Zákonná povinnost požádat správce daně o vydání souhlasu s výmazem v případě zániku právnické osoby bez právního nástupce stíhá jakoukoli právnickou osobu zapisovanou do veřejného rejstříku, bez ohledu na její majetnost (s výjimkou postupu dle § 82 z. v. r. ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2143/2017).

17. Z faktury č. [Anonymizováno] ze dne 20. 8. 2024 vystavené společností za účetní služby poskytnuté společností [právnická osoba]., odvolací soud zjistil, že likvidátorce byla vyfakturována částka 3 000 Kč za vedení účetnictví v rámci likvidace. Likvidátorka tedy prokázala vynaložení výdaje na zpracování účetnictví ve výši 3 000 Kč. Výdaj za zpracování účetnictví ve výši 3 000 Kč je tudíž účelně vynaloženým hotovým výdajem v prokázané výši, na nějž má likvidátorka právo. Pokud soud prvního stupně argumentoval tím, že faktura byla vystavena až 10 let od výmazu společnosti z obchodního rejstříku, odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně přehlédl, že se v případě faktury č. [Anonymizováno] jedná o „rekonstrukci původní faktury“ vystavené likvidátorce k doložení nákladů za účetní služby.

K výdaji za archivaci dokumentů

18. Část likvidátorkou požadované částky tvořil výdaj na archivaci dokumentů společnosti. Likvidátorka požadovala přiznat tento výdaj v částce 4 000 Kč a dokládala jej fakturou ze dne 20. 4. 2022 znějící na částku 4 800 Kč vystavenou společností [právnická osoba].

19. Odvolací soud přezkoumal odvolání likvidátorky v části výdaje na archivaci a neshledal jej důvodným. Vycházel přitom z následujícího.

20. Podle § 2 písm. e) zák. č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů (dále také jen „zákon o archivaci“), se pro účely tohoto zákona rozumí dokumentem každá písemná, obrazová, zvuková nebo jiná zaznamenaná informace, ať již v podobě analogové či digitální, která byla vytvořena původcem nebo byla původci doručena.

21. Podle § 3 odst. 2 písm. b) zákona o archivaci povinnost uchovávat dokumenty a umožnit výběr archiválií mají za podmínek stanovených tímto zákonem také politické strany, politická hnutí, spolky, odborové organizace, organizace zaměstnavatelů, církve a náboženské společnosti, profesní komory, nadace, nadační fondy, ústavy a obecně prospěšné společnosti, Česká tisková kancelář (dále jen „soukromoprávní původci“).

22. Podle přílohy č. 2 k zákonu o archivaci dokumenty, které budou podle obsahu vždy předloženy k výběru za archiválie, jsou zakládací listiny, statuty, organizační řády a další dokumenty o organizační struktuře, vedení, správě, řízení, kontrole, činnosti a jejich výsledcích politických stran, politických hnutí, spolků, ústavů, odborových organizací a organizací zaměstnavatelů.

23. Podle § 3 odst. 4 zákona o archivaci povinnost uchovávat dokumenty a umožnit výběr archiválií mají dále podnikatelé, kterým bylo uděleno státní povolení k provozování živnosti vedení spisovny (dále jen „koncese k vedení spisovny“), jde-li o dokumenty, ke kterým mají tuto povinnost veřejnoprávní původci, soukromoprávní původci nebo jejich právní nástupci a které byly veřejnoprávními původci, soukromoprávními původci nebo jejich právními nástupci těmto podnikatelům předány k zajištění odborné správy.

24. Podle přílohy č. 3 nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností, je obsahem náplně koncesované živnosti vedení spisovny zajištění odborné správy dokumentů původce, popřípadě jeho právních předchůdců, v rozsahu úkonů souvisejících s uchováním těchto dokumentů, výkonem nahlédací agendy a umožnění provedení výběru archiválií, a to ve stejném rozsahu souvisejících povinností, které jsou zákonem o archivnictví a spisové službě stanoveny tomuto původci.

25. Likvidátor má povinnost uchovávat konečnou zprávu o průběhu likvidace, návrh na použití likvidačního zůstatku a účetní závěrku sestavenou ke stanovenému dni po dobu 10 let od zániku právnické osoby. Likvidátor je povinen uchovávat další archiválie dle zákona o archivaci /§ 2 písm. e), § 3 odst. 2 písm. b) a příloha č. 2 k zákonu o archivaci/. Není vyloučeno, aby likvidátor zajistil splnění uvedené povinnosti jinou osobou, ovšem jen za níže uvedených podmínek. Povinnost uchovávat dokumenty výše uvedeným způsobem ve výše uvedeném rozsahu a především za výše uvedených účelem - jejich zpřístupnění v archivační lhůtě příslušným orgánům a osobám, mají vedle samotných povinných osob jen podnikatelé s koncesí k této živnosti (§ 3 odst. 4 zákona o archivnictví). V případě likvidované korporace lze tak archivaci zajistit u třetích osob jen tak, že bude zajištěna prostřednictvím osoby s koncesí k archivaci.

26. Likvidátorka pro splnění povinnosti uchovávat archiválie společnosti vybrala společnost [právnická osoba]., IČO [IČO] (dále také jen „společnost „[Anonymizováno]“). Odvolacímu soudu je z vlastní činnosti - z výpisu z obchodního rejstříku vedeného na společnost [Anonymizováno] - známo, že předmětem podnikání této společnosti je činnost účetních poradců, vedení účetnictví a výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Předmětem podnikání společnosti [Anonymizováno] není vedení spisovny. Z veřejné části živnostenského rejstříku vyplynulo, že společnost [Anonymizováno] nedisponuje koncesní listinou s předmětem podnikání vedení spisovny.

27. Pokud si likvidátorka pro splnění povinnosti uchovávat archiválie společnosti vybrala společnost [Anonymizováno], která nedisponuje koncesní listinou s předmětem podnikání vedení spisovny, pak tento prokázaný hotový výdaj ve výši 4 800 Kč (faktura za archivaci) nemůže být považován za výdaj účelně vynaložený, který by bylo možno likvidátorce nahradit. Přiznání částky ve výši 4 800 Kč by nemělo oporu v zákonné úpravě. Odvolání likvidátorky v této části nároku, co do nepřiznané částky ve výši 4 800 Kč, je proto nedůvodné.

K administrativním výdajům

28. Část likvidátorkou požadované částky tvořily výdaje, které likvidátorka specifikovala jako cestovné a parkovné ve výši 1 355,30 Kč, telefonní poplatky ve výši 550 Kč a kancelářské potřeby ve výši 200 Kč.

29. Pokud jde o cestovné, likvidátorka tyto výdaje jednoznačně doložila rozpisem cestovného za rok 2009 (1 355,90 Kč). Soud prvního stupně se mýlí, pokud dospívá k závěru, že by použití vlastního automobilu likvidátorky bylo podmíněno souhlasem soudu. Tento závěr nelze opřít ani o ustanovení § 8 odst. 1 vyhlášky č. 479/2000 Sb., ani o § 3 zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách. Na základě toho odvolací soud cestovní výdaje likvidátorky za účelně vynaložené náklady spojené s likvidací společnosti na rozdíl od soudu prvního stupně považuje.

30. Pokud jde o telefonní poplatky ve výši 550 Kč a kancelářské potřeby ve výši 200 Kč, odvolací soud uvádí, že likvidátorka má právo na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši. Při řešení otázky přiznání náhrady požadovaných hotových výdajů spojených s likvidací je třeba uplatnit kritérium účelnosti vynaložených výdajů (např. nález Ústavního soudu ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. II. ÚS 736/2012), přičemž předpokladem náhrady hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace je jejich prokázání. Likvidátorka ani v průběhu odvolacího řízení doklad o prokázané výši těchto nákladů nedoložila. Přiznání paušální náhrady hotových výdajů za administrativní výdaje nad rámec soudem prvního stupně přiznané částky 716 Kč (potažmo tak odvolacím soudem nepřezkoumávané), nemá oporu v zákonné úpravě. Odvolání likvidátorky je proto v této části nedůvodné.

31. Vzhledem ke všemu výše uvedenému odvolací soud uzavřel, že celková výše likvidátorce náhrady hotových výdajů má činit částku celkem 7 451,30 Kč. Ta sestává z částek přiznaných soudem prvního stupně - 2 178 Kč coby výdaje za inzerci v Obchodním věstníku, 166 Kč za poštovné a 550 Kč za ověřování (celkem 3 096 Kč). Dále pak z částek přiznaných odvolacím soudem - 3 000 Kč za účetní služby a 1 355,30 Kč za cestovné.

32. Na základě shora uvedené odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku I. změnil jen tak, že odměna ve výši 5 000 Kč bude odečtena z poskytnuté zálohy ve výši 10 000 Kč; ve výrocích II. a III. změnil tak, že likvidátorce přiznal dalších 4 492,30 Kč. Po právní moci tohoto usnesení bude likvidátorce vyplacena částka 2 451,30 Kč, neboť likvidátorce byla poskytnuta záloha na likvidaci ve výši 10 000 Kč (vyplacená částka tak činí rozdíl mezi přiznanou částkou 2 959 Kč + 4 492,30 Kč + 5 000 Kč odměna a poskytnutou zálohou 10 000 Kč).

33. Jelikož je likvidátorka jediným účastníkem řízení, nepřichází v úvahu rozhodování o náhradě nákladů řízení.