o návrhu na zápis Nadační fond rodiny Rottovi, Foglarova 2362, 252 28 Černošice do nadačního rejstříku, k odvolání navrhovatelů proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2024 č. j. N 2561/RD3/MSPH, Fj 411008/2024/MSPH

1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. listopadu 2024 č. j. N 2561/RD3/MSPH, Fj 411008/2024/MSPH zamítl návrh na zápis Nadačního fondu rodiny Rottovi ze dne 5. listopadu 2024 do nadačního rejstříku (výrok I.) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil následovně: „Navrhovatelé podali pod Fj 411008/2024/MSPH návrh na první zápis právnické osoby [Anonymizováno] do veřejného rejstříku. Navrhovatelé předložili s návrhem soudu zakládací listinu označeného nadačního fondu podepsanou dne 30.10.2024; čestná prohlášení o splnění podmínek pro výkon funkce obou osob navrhovaných k zápisu jako členů správní rady fondu a také osoby revizora; souhlas s umístěním sídla na adrese navrhované k zápisu, udělený vlastníkem nemovitosti; zápis ze zasedání správní rady osvědčující volbu předsedy správní rady; prohlášení správce vkladu o splnění vkladové povinnosti. Soud přezkoumal zakladatelské právní jednání a dospěl k závěru, že nadační fond nebyl dosud platně založen, když zakladatelské právní jednání nesplňuje zákonné požadavky na složení správní rady. Zakladatelské právní jednání určuje počet prvních členů správní rady na dva a dvě osoby také označuje za první členy správní rady. Z ustanovení § 396 odst. 1 písm. e) občanského zákoníku je zřejmé, že zakladatel nadačního fondu musí mimo jiné v zakladatelském právním jednání uvést "počet členů správní rady i jména a bydliště jejích prvních členů a údaj, jakým způsobem členové správní rady za nadační fond jednají". Právní úprava nadačního fondu zcela postrádá ustanovení upravující správní radu jako orgán nadačního fondu, ačkoli tento orgán (jeho zřízení) je zcela jednoznačně vymáhán ustanovením kogentní povahy a to ustanovením § 396 občanského zákoníku. Právní úprava nadačního fondu tedy neupravuje povahu tohoto orgánu, jeho složení, délku funkčního období a další náležitosti obvykle zákonem upravené. V takovém případě je nutno použít analogickou právní úpravu a tou je právní úprava nadace. K tomu srovnej v podrobnostech např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky pod č. j. 29 Cdo 3225/2016 dostupné na www.nsoud.cz. Z ustanovení § 362 občanského zákoníku je pak zřejmé, že správní rada nadace (v podmínkách projednávané věci také nadačního fondu) musí mít minimálně tři členy. V následujících ustanoveních je také určeno jaké podmínky se na členy správní rady kladou, určují se délka funkčního období a další podmínky, nestanoví-li jinak zakladatelské právní jednání. Pokud jde o počet členů správní rady, zde má soud za to, že je třeba ustanovení § 362 vykládat tak, že správní rada musí mít minimálně tři členy, zakladatelské právní jednání však může určit také počet členů vyšší, nicméně nemůže určit počet členů nižší. Soud tedy má za to, že zakladatelské právní jednání nadačního fondu navrhovaného k zápisu nesplňuje zákonné požadavky na počet členů správní rady a v důsledku toho je třeba zakladatelské právní jednání považovat na rozporné s kogentní zákonnou úpravou a tedy v důsledku toho neplatné podle ustanovení § 580 občanského zákoníku. Z uvedených důvodů soud rozhodl o zamítnutí návrhu na první zápis označeného nadačního fondu do veřejného rejstříku.

3. Proti usnesení soudu prvního stupně podali navrhovatelé v zákonné lhůtě odvolání s tím, že odvolání navrhovatelů proti rozhodnutí vyššího soudního úředníka Mgr. Petra Matoušovského má být nejdříve předloženo předsedovi senátu, který o něm rozhodne (viz § 9 odst. 1 zák.č. 121/2008 Sb.). Jeho rozhodnutí pak bude považováno za rozhodnutí soudu prvního stupně proti němuž je přípustné odvolání. S použitím ust. § 362 o. z. analogicky na nadační fond odvolatelé nesouhlasí. I oni odkázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3225/2016 s tím, že analogické použití ustanovení o nadacích na nadační fondy je možné toliko výjimečně. Právní úprava nadačního fondu jako „samostatného druhu právnické osoby a samostatného druhu fundace“ je koncipována oproti nadaci jako stručnější, liberálnější, volnější a ponechávající zakladateli větší míru autonomie. Nahlíženo prizmatem soudu prvního stupně by i po nadačním fondu musela být požadována minimální výše vkladů či ocenění nepeněžitého vkladu, což je názor zcela nesprávný. Odvolatelé poukázali na dva komentáře k Občanskému zákoníku, jež potvrzují názor odvolatelů o tom, že Občanský zákoník oproti nadacím u nadačních fondů nestanoví minimální počet členů správní rady, pročež je toto určení jen na zakladateli. Odvolatelé uvedli celkem 11 nadačních fondů zapsaných v nadačním rejstříku, majících dvoučlennou či jednočlennou správní radu. Odvolatelé navrhli vyhovět odvolání a do nadačního rejstříku zapsat předmětný nadační fond.

4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

5. Předně odvolací soud konstatuje, že mu věc s odvoláním byla dne 21. 11. 2024 předložena samosoudkyní JUDr. Lenkou Macák Dolejšovou, a to k rozhodnutí o odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2024 č. j. N 2561/RD3/MSPH, Fj 411008/2024/MSPH vydanému vyšším soudním úředníkem Mgr. Petrem Matoušovským. Podle § 9 odst. 1 zák.č. 121/2008 Sb. v posledním znění „proti rozhodnutí vydanému vyšším soudním úředníkem v občanském soudním řízení lze podat odvolání za stejných podmínek jako proti rozhodnutí předsedy senátu. Podaný opravný prostředek se však nejprve předloží předsedovi senátu, který o něm rozhodne, má-li za to, že se mu má zcela vyhovět. Rozhodnutí předsedy senátu se považuje za rozhodnutí soudu prvního stupně a lze je napadnout odvoláním.“ Z uvedeného tedy vyplývá, že tím, že předseda senátu věc s odvoláním navrhovatelů předložil odvolacímu soudu, nehodlal odvolání vyhovět. Postupoval tak plně v souladu s výše citovaným ustanovením zákona, kdy v rámci autoremedury rozhoduje soud prvního stupně jen má-li za to, že má být odvolání plně vyhověno. Není-li takového názoru, nijak nerozhoduje a věc předloží k rozhodnutí odvolacímu soudu, jak tomu bylo ostatně v daném případě učiněno.

6. Podle § 395 o. z. se „nadační fond zakládá zakládací listinou nebo pořízením pro případ smrti“. Podle § 396 odst. 1 o. z. „zakladatelské právní jednání obsahuje alespoň a) název a sídlo nadačního fondu, b) jméno zakladatele a jeho bydliště nebo sídlo, c) vymezení účelu, pro který se nadační fond zakládá, d) údaj o výši vkladu, popřípadě o jeho nepeněžitém předmětu, e) počet členů správní rady i jména a bydliště jejích prvních členů a údaj, jakým způsobem členové správní rady za nadační fond jednají, f) počet členů dozorčí rady i jména a bydliště jejích prvních členů, nebo jméno a bydliště prvního revizora, g) určení správce vkladů a h) podmínky pro poskytování příspěvků z majetku nadačního fondu nebo vymezení okruhu činností, jež nadační fond může vzhledem k svému účelu vykonávat.“ Podle § 123 odst. 1 o. z. „zakladatelské právní jednání určí alespoň název, sídlo právnické osoby, předmět činnosti, jaký má právnická osoba statutární orgán a jak se vytváří, nestanoví-li to zákon přímo. Určí též, kdo jsou první členové statutárního orgánu.“ Z uvedených zákonných ustanovení v jejich vzájemné souvislosti tedy vyplývá, že statutárním orgánem nadační fondu je správní rada. Z ust. § 394 - 401 o. z. obsahujících právní úpravu nadačních fondů, ani z ust. § 303 - 305 o. z. týkajících se fundací (nadační fond je jedním z typů fundace), a tím spíše pak ani z obecných ustanovení o právnických osobách viz § 118 - 209 o. z. nevyplývá, že by zákon stanovil nutný počet členů správní rady nadačního fondu. Nestanoví ani počet minimální a ani počet maximální, pročež z podstaty věci vyplývá, že správní rada coby statutární orgán musí mít nejméně jednoho člena. Pojmoslovně - doslovným výkladem by bylo možné dovodit, že musí mít coby rada, tedy kolektivní orgán, minimálně dva členy. Ovšem oproti tomu výklad účelový, systematický i doktrinální a požití argumentu opaku svědčí pro to, že správní rada může být i jednočlenná. Potud je názor odvolacího soudu shodný se závěry právní teorie viz. Lavický, P. a kol. Občanský zákoník. I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář. 2.vydání. Praha: C.H.Beck, 2022, s. 1259 (komentátor Ronovská): „Zákon stanovuje zakladateli povinnost určit počet členů správní rady. Na rozdíl od nadací však nestanoví ohledně tohoto počtu žádný limit. Pokud tak určí zakladatel, správní rada může být tvořena i jediným členem, neboť to zákon nezakazuje. …I když přichází v úvahu též správní rada dvoučlenná, nejeví se to jako vhodné řešení, neboť mohou vznikat patové situace. Typicky však bude správní rada orgán kolektivní.“

7. Podle odvolacího soudu je nutné vnímat, že nadační fond je ryze soukromoprávním subjektem právnickou osobou, typem fundace, přičemž rámec jeho vnitřní struktury je dán zákonem. Nad tuto zákonnou právní úpravu je možné další, zákonem či obecně závaznými právními předpisy výslovně nenormované skutečnosti, upravit v rámci možné dispozice (jak zákonem předvídané tak i zákonem neupravené - tím pádem však ani nezakázané) v zakladatelském právním jednání nadačního fondu. Počet členů správní rady je obligatorní, zákonem stanovenou náležitostí zakladatelského právního jednání (viz § 396 odst. 1 písm. e/ o. z.), tento počet však není, jak shora rozvedeno zákonem, nijak limitován. Lze tedy shrnout, že je-li zákonem upraven nadační fond coby specifická právní forma právnické osoby (typ fundace) a to včetně jeho orgánů, je pro nadační fond určující tato právní úprava, případně přímo na něj dopadající právní úprava obecná ustanovení o fundacích a obecná ustanovení o právnických osobách jako takových. Převzetí jakékoli právní úpravy nadací (viz § 306 - 393 o. z.) tak není jakkoli opodstatněn - neuplatní se na něj subsidiarita právní úpravy nadace. Ve vztahu k počtu členů správní rady obsaženém v zakladatelském právním jednání není opodstatněn ani věcně – zákon ukládá stanovit v něm jejich počet, kterýžto nijak nelimituje (není věcného důvodu, aby byl limitován), ani formálně. Ustanovení o nadačních fondech (§ 394 - 401 o. z.) neobsahují totiž žádný odkaz na obdobné či přiměřené použití ustanovení občanského zákoníku o nadacích. Přitom takovýto postup - odkaz, občanský zákoník v jiných případech užívá, viz § 1221 odst. 1 o. z. upravující přiměřené použití ustanovení o spolku pro společenství vlastníků jednotek. Je tudíž zjevné, že absencí odkazu na obdobné či přiměřené užití ustanovení o nadacích také i pro nadační fondy učinil zákonodárce záměrně, pročež se nejedná o mezeru v zákoně. Je to ostatně logické s ohledem na menší formální požadavky kladené na nadační fond především v materiální oblasti - na rozdíl od nadace není stanovena minimální souhrnná výše vkladů (u nadace činí 500 000 Kč viz § 330 odst. 1 o. z.), ani jejich ohodnocování (u nadace viz. § 327 - 334 o. z.). Není ani upraven majetek nadačního fondu, zatímco u nadace se hovoří o nadační jistině a ostatním majetku (viz § 335 -357 o. z.), u nadace je regulováno zvýšení a snížení nadačního kapitálu, přidružený fond, nadační příspěvek, je nutné sestavovat výroční zprávu (viz § 358 - 361 o. z.).

8. Soud prvního stupně si chybně vyložil závěry Nejvyššího soudu učiněné v usnesení ze dne 27. 3. 2018 sp. zn. 29 Cdo 3225/2016 (publikováno v Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 54/2019) ohledně analogického použití ustanovení o nadacích pro nadační fond. Podle jmenovaného judikátu: „Ustanovení upravující nadace nelze použít na nadační fondy subsidiárně.“ Pakliže Nejvyšší soud hovoří o tom, že: „Zakladatel nadačního fondu je oprávněn měnit zakládací listinu nadačního fondu (i co do účelu) v rozsahu a způsobem, který si pro sebe v zakládací listině výslovně vyhradil, a to za (analogicky aplikovaných) podmínek stanovených pro změnu nadačních listin nadací“, jde o analogické použití ustanovení o nadacích toliko pro změnu zakládací listiny nadačního fondu zakladatelem resp. s právními jednáními činěnými zakladatelem u již existujícího nadačního fondu. O změně zakladatelského jednání u nadačního fondu totiž ustanovení týkající se výlučně nadačního fondu zcela mlčí, na rozdíl od správní rady nadačního fondu a počtu jejích členů. Podle Nejvyššího soudu platí, že: Na rozdíl od nadace nadační fond není určen k trvalé službě a jeho majetek lze plně spotřebovat pro dosažení nadačního účelu; z tohoto důvodu zákon nestanoví omezení výše jeho majetku a kapitálu (srov. § 398 o. z. nebo důvodovou zprávu k návrhu občanského zákoníku, sněmovní tisk číslo 362, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 6. volební období 2010 - 2013, s. 653). Lze tedy uzavřít, že nadační fond představuje jednodušší a flexibilnější právní formu fundace (srov. Ronovská, K. in Lavický, P. a kol., op. cit., s. 1520). Občanský zákoník upravuje právní poměry nadací a nadačních fondů ve dvou samostatných pododdílech. Ze systematiky zákona se podává, že na nadační fondy se subsidiárně použijí obecná ustanovení o právnických osobách (§ 118 a násl. o. z.) a obecná ustanovení o fundacích (§ 303 až 305 o. z.); naopak ustanovení upravující nadace - s ohledem na systematiku i absenci odkazující zákonné normy (srov. např. § 418 o. z.) - subsidiárně použít nelze. I přes aplikaci shora uvedených obecných ustanovení je právní úprava nadačních fondů v občanském zákoníku (§ 394 až 401 o. z.) velmi stručná - v porovnání s úpravou nadací (viz § 306 až 393 o. z.) - a řadu otázek výslovně neupravuje. Na rozdíl od úpravy nadačních fondů občanský zákoník výslovně umožňuje zakladatelům nadací vyhradit sobě nebo některému z orgánů nadace právo změnit nadační listinu, a to včetně účelu nadace (§ 317 o. z.). Primárně je tedy na zakladateli, zda změnu nadační listiny umožní a v jakém rozsahu. Obdobně je tomu také ve vztahu k úpravě změny statutu nadačního fondu. Ačkoli totiž nelze pochybovat o tom, že i vnitřní poměry nadačních fondů (nikoli jen nadací) lze upravovat jejich statuty (§ 305 o. z.) [a sice s tím rozdílem, že u nadací je vydání statutu obligatorní (viz § 314 odst. 2 větu první o. z.), zatímco u nadačních fondů nikoli], právní úprava nadačních fondů neobsahuje žádná pravidla stanovující, kdo má statut nadačního fondu vydat a za jakých podmínek je možné tento fundační dokument (z)měnit. Z úpravy nadací naproti tomu jednoznačně vyplývá, že statut nadace vydává zakladatel společně s nadační listinou (in eventum správní rada), že statut nadace lze (z)měnit rozhodnutím správní rady (po předchozím souhlasu dozorčí rady), ale i to, že nadační listina může stanovit jiný způsob změny statutu (§ 314 odst. 2 o. z.); přitom lze zásadně souhlasit s tím, že změnu statutu nadace si může v nadační listině vyhradit její zakladatel (srov. Bajer, J. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 362). V porovnání s úpravou právních poměrů nadací je úprava postavení nadačních fondů neúplná také v tom směru, že nestanoví, kdo volí a odvolává členy správní rady či revizora. Přitom lze i zde uvést, že nadační úprava jednoznačně stanoví, že členy správní rady volí a odvolává sama správní rada a že správní rada volí a odvolává také revizora nadace, a dále, že je přípustné, aby nadační listina určila něco jiného (§ 365 odst. 1 a § 375 odst. 1 o. z.), a lze proto zásadně připustit i to, že si jmenování a odvolání členů správní rady a revizora vyhradí sám zakladatel. Z teleologického hlediska není důvodu, aby zakladatel nadace měl oprávnění vyhradit si pro sebe právo měnit nadační listinu (včetně účelu nadace) - jakož i právo vydávat a měnit statut nadace, respektive právo jmenovat a odvolávat členy správní rady a revizora - a zakladateli nadačního fondu takové právo ve vztahu k zakládací listině, statutu nadačního fondu a jmenování či odvolání členů správní rady a revizora nadačního fondu nesvědčilo. Takový stav se neslučuje s principem hodnotové bezrozpornosti právního řádu. Ve vztahu k nadačním fondům tedy existuje v zákoně tzv. otevřená nepravá (teleologická) mezera, kterou je třeba uzavřít pomocí analogie (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2014, sp. zn. 32 Cdo 1519/2012, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. června 2017, sp. zn. 32 Cdo 2422/2015, dále důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 27. března 2014, sp. zn. III. ÚS 2264/13, nebo v právní teorii Melzer, F. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 230). Jak je tedy zřejmé z uvedené citace, možnost analogie je u nadačního fondu vztažena k oprávnění zakladatele nadačního fondu měnit zakládací listinu, statut nadačního fondu, právo jmenování a odvolání členů správní rady. O takovou situaci však v daném případě nejde, v tom jde o to, že zakladatelé předmětného nadačního fondu jsou oprávněni při jeho založení v zakladatelském právním jednání zcela dle své vůle stanovit počet členů správní rady. Tento počet může být tudíž nižší než jsou tři osoby - tedy mohou to být dva členové správní rady či i jen jediný člen správní rady. Jinak řečeno, počet členů správní rady nadačního fondu stanovený v zakladatelském právním jednání, na rozdíl od počtu členů správní rady nadace, může být nižší než tři osoby.

9. Ohledně přípustné analogie poukazuje odvolací soud na judikaturu Ústavního soudu, a to nejenom na jeho rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 2264/2013, leč i na rozhodnutí další. Podle jmenovaného judikátu: „…je-li právní úprava zákonodárcem koncipována s vědomím teleologického rozporu, pak obecný soud či Ústavní soud nemůže toto řešení změnit, ale může dojít jen ke zrušení právního předpisu. Dojde-li však k následné změně faktického stavu či právního řádu, která teprve způsobí či značně zesílí rozpornost zkoumaného ustanovení s teleologickým pozadím právního řádu, obecně nelze již hovořit o tom, že tento stav byl zákonodárcem chtěný, když se rozhodoval za zcela jiných podmínek; pak dotváření práva obecně přípustné je, přičemž lze hovořit o tzv. následné mezeře v zákoně. Shrnuto, mezerou v zákoně, způsobilou být řešenou cestou dotváření práva, se rozumí neúplnost zákona proti-plánová (z hlediska záměru zákonodárce). Uvedenou metodologicky korektní cestu analogie legis - za pomoci argumentu a simili či a fortiori - v judikatuře uplatnil i Ústavní soud. Lze poukázat kupříkladu na nález ze dne 26. 3. 1996 sp. zn. Pl. ÚS 48/95 (N 21/5 SbNU 171; 121/1996 Sb.) či nález ze dne 6. 3. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 3/06 [(N 41/44 SbNU 517; 149/2007 Sb.), body 29 a násl.]. Podle usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 10. 2010 sp. zn. I. ÚS 2395/10: „Analogie je totiž metodologický nástroj k nápravě protiplánové neúplnosti zákona, resp. zákonodárství. Právě podmínka protiplánovosti je v zásadě hlavním kritériem řešení otázky, kdy lze použít analogii, resp. teleologickou redukci a kdy argumentum e contrario, resp. e silentio legis (srov. např. Melzer, F.: Metodologie nalézání práva, Úvod do právní argumentace, 1. vydání, C.H.Beck, Praha, 2009, např. str. 221).“ V daném případě podle odvolacího soudu nejde, viz jeho argumenty výše uvedené, o protiplánovou neúplnost zákona, leč jde naopak o zákonodárcem účelově provedené odlišení právního režimu nadací a právního režimu nadačních fondů. Nejde tak vůbec o mezeru v zákoně, tím spíše pak o mezeru nevědomou (viz Nález Ústavního soudu Pl. ÚS 23/24 - odstavec 41,42, 44). Analogie, uplatněná soudem prvního stupně, tak nebyla v daném případě vůbec na místě.

10. Soud prvního stupně se v odůvodnění svého zamítavého usnesení zabýval pouze otázkou minimálního počtu členů správní rady nadačního fondu navrženého k zápisu, přičemž dovodil, že je-li jejich počet v zakladatelském právním jednání stanoven na méně než tři, nedošlo k platnému založení předmětného nadačního fondu. Nijak se ovšem již nezabýval všemi ostatními podmínkami zápisu nadačního fondu do nadačního rejstříku, pročež je jeho rozhodnutí částečně nepřezkoumatelné. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil usnesení soudu prvního stupně a věc mu podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení. V něm soud vyjde z právního názoru odvolacího soudu, tedy že počet členů nadačního fondu stanovení v zakladatelském právním jednání může být nižší než 3 (osoby), a ve smyslu § 90 a násl. z. v. r. věc dále posoudí, resp. přezkoumá všechny zákonné podmínky zápisu nadačního fondu do nadačního rejstříku.