o jmenování hmotněprávního opatrovníka, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. července 2024 č. j. 65 Cm 118/2023-60,

1. Navrhovatel se návrhem podaným dne 17. 4. 2023 coby společník s podílem 50 % domáhal jmenování hmotněprávního opatrovníka společnosti [Jméno advokáta B]., IČO [IČO advokáta B] (dále jen „Společnost“), podle § 486 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť společnost nemá žádného jednatele. Svůj návrh odůvodnil tím, že dne 21. 2. 2023 obdržela společnost předžalobní výzvu k zaplacení ceny za vybudování motokrosové trati ve výši 18 736 658,46 Kč od společnosti [právnická osoba]. Vzhledem k absenci určení konkrétní ceny ve smlouvě o dílo se dle navrhovatele uplatní domněnka o tom, že cena je dána výší ceny za srovnatelné dílo. Cena však dosud, vzhledem k postoji druhého jednatele společnosti, zaplacena nebyla. Protože už nastala splatnost ceny díla (nastala dne 16. 3. 2021) dochází k navyšování dlužné částky o zákonný úrok z prodlení. Navrhovatel též podrobně popsal rozpory mezi společníky, ústící ve vzájemné odvolání navrhovatele a [adresa] z funkcí jednatelů společnosti na mimořádných valných hromadách Společnosti konaných dne 8. 3. 2023. Dále dle navrhovatele mělo dojít k neoprávněným převodům rozsáhlého pozemkového vlastnictví, resp. pozemků společnosti na jinou společnost, jež je nutné dle navrhovatele řešit - vkladové řízení na K.N. je přerušeno, majetku společnosti bylo vydáno předběžné opatření. Navrhovatel zdůraznil, že důvody jmenování opatrovníka nejsou založeny pouze na objektivní neschopnosti právnické osoby jednat, ale současně na předpokladu její materiální potřeby jednat. Ta v daném případě dána je. Do funkce hmotněprávního opatrovníka navrhl navrhovatel advokáta a insolvenčního správce [Jméno advokátky B], který se svým jmenováním předběžně souhlasil.

2. Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. července 2024 č. j. 65 Cm 118/2023-60 rozhodl tak, že „Návrh, aby soud jmenoval společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO advokáta B], hmotněprávního opatrovníka, a to [Jméno advokátky B], IČO [IČO advokátky B], do doby řádného obnovení činnosti statutárního orgánu, se zamítá.“ (výrok I.) a dále, že „Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení“.

3. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že je mu „známo z vlastní činnosti, že Společnost má dva společníky - navrhovatele a [adresa], oba mají 50% podíl ve Společnosti. Oba byli i jednateli Společnosti, na valných hromadách konaných dne 8. 3. 2023 se však vzájemně z této funkce odvolali pro údajné porušení povinnosti jednat při výkonu funkce jednatele s péčí řádného hospodáře. Vedle tohoto řízení jsou, resp. byla, u zdejšího soudu vedena řízení sp. zn. 64 Cm 14/2023 (žalobkyní je Společnost zastoupená společníkem [adresa], jež se domáhá vůči navrhovateli coby žalovanému náhrady škody ve výši 500 000 Kč s příslušenstvím), sp. zn. 67 Cm 15/2023 (v němž se [Anonymizováno] domohl vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady Společnosti ze dne 30. 3. 2023), sp. zn. 65 Cm 128/2023 (v němž se navrhovatel domáhá vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady Společnosti ze dne 8. 3. 2023 o svém odvolání z funkce jednatele), a sp. zn. 72 Cm 3/2023 (v němž se Pavel Diviš domáhá vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady Společnosti ze dne 8. 3. 2023 o svém odvolání z funkce jednatele).“

4. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu soud prvního stupně vyvodil, že „jmenování hmotněprávního opatrovníka společnosti s ručením omezeným je opatřením dočasné povahy a neslouží k řešení sporů mezi společníky, nýbrž je nástrojem ochrany zájmů dotčené obchodní společnosti, resp. veřejného zájmu (viz odst. 40 a následující odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. 27 Cdo 3438/2022, dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 11. 2022, sp. zn. 14 Cmo 75/2022). Jmenování hmotněprávního opatrovníka či chybějícího jednatele soudem je (jakožto zásah veřejné moci do vnitřních poměrů obchodní společnosti) krajním řešením (ultima ratio), k němuž je na místě přikročit pouze tehdy, nemůže-li se s nastalou situací vypořádat společnost sama (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4235/2013, či ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3899/2015, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019, sp. zn. 14 Cmo 178/2019).“ V posuzované věci nic nebrání kterémukoli ze společníků Společnosti postupem podle § 183 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích; dále jen „z. o. k.“), svolat valnou hromadu za účelem jmenování jednatele Společnosti. K tomu dosud nedošlo jen kvůli rozporům mezi společníky: mezi navrhovatelem s 50 % podílem na jedné straně a [adresa] s 50 % podílem na straně druhé. Nejsou-li společníci společnosti s ručením omezeným schopni se na osobě jednatele dohodnout a pro absenci většinového podílu ve společnosti nastává při hlasování valných hromad patová situace, jde to k tíži společníků, svědčí to o jejich nepřekonatelných rozporech a nefunkčnosti společnosti. Takové společnosti hmotněprávního opatrovníka jmenovat nelze. Institut jmenování hmotněprávního opatrovníka společnosti s ručením omezeným soudem neslouží k řešení sporů mezi společníky; jsou-li mezi společníky společnosti natolik nepřekonatelné rozpory, že jim brání v přijetí rozhodnutí valné hromady o jmenování jednatelů (a v důsledku toho není obsazen statutární orgán), je na místě společnost s ručením omezeným zrušit. Zjevně zanikl původní společný úmysl společníků se ve společnosti sdružit a za situace, kdy se společníci nejsou schopni na valné hromadě ani mimo ni dohodnout na osobě jednatele či dalších podstatných záležitostech spadajících do působnosti valné hromady, by se ze jmenování hmotněprávního opatrovníka soudem coby opatření dočasné povahy stalo opatření povahy trvalé, což se příčí účelu daného institutu. Současně by hmotněprávní opatrovník ani nebyl schopen řádně vykonávat svou funkci, protože by mu společníci nebyli schopni poskytnout součinnost v podobě usnesení valné hromady o záležitostech spadajících do její působnosti potřebných pro běžný chod společnosti. S ohledem na uvedené nejsou společníci Společnosti, tj. ani navrhovatel, k podání návrhu na jmenování hmotněprávního opatrovníka Společnosti aktivně věcně legitimováni, pročež soud návrh výrokem I. tohoto usnesení zamítl (srov. obdobné závěry, podle nichž spory mezi společníky nelze řešit ani návrhem na jmenování jednatele soudem, přijaté v usneseních Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 14 Cmo 266/2019, a ze dne 5. 10. 2022, sp. zn. 14 Cmo 211/2022).

5. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel v zákonné lhůtě odvolání s tím, že soud prvního stupně rozhodl chybně bez jednání, neprováděje dokazování. Své rozhodnutí neodůvodnil dostatečně ve vztahu k meritu věci, pročež je usnesení nepřezkoumatelné. Věc i nesprávně právně posoudil. Odvolatel citoval ust. § 165 odst. 1 o. z., pročež zdůraznil, že předmětná společnost s ručením omezeným nemá žádného jednatele, pročež má být opatrovník jmenován i jen z tohoto důvodu. Účelem návrhu navrhovatele nebylo řešení sporů mezi společníky, jak implikoval soud prvního stupně, naopak opatrovník by měl nestranně a kvalifikovaně hájit zájmy společnosti a zajisti její fungování. Z logiky věci je v zájmu obou společníků, jakkoli mezi nimi panují rozpory, aby společnost fungovala, pročež nelze předjímat, že by opatrovníkovi neposkytovali součinnost. Soud prvního stupně neučinil nic, aby zjistil, zda je jmenování hmotněprávního opatrovníka účelné. Rozhodnutí soudu prvního stupně je v rozporu s účelem a smyslem zákona, přičemž citoval odbornou literaturu k tomuto tématu /Ruban R., Brejchová G. § 486 (Hmotněprávní opatrovnictví právnických osob) in. Lavický P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). 2.vydání. Praha: C.H.Beck., 2022 s. 1469, marg.č. 7/. Podle teorie „institut hmotněprávního opatrovnictví právnických osob reaguje na skutečnost, že v demokratickém právním státě není žádoucí, aby dlouhodobě existovaly subjekty, které nemohou (zcela nebo zčásti) spravovat vlastní záležitosti; jako jedno z pružných (neprodlených a operativních) řešení této situace zákonodárce nabízí možnost jmenovat právnické osobě hmotněprávního opatrovníka“. V daném případě došlo k podání návrhu na jmenování opatrovníka dne 17. 4. 2023, prakticky bezprostředně poté, co došlo k vzájemnému odvolání obou jednatelů společnosti, pročež se takovýto návrh jeví jako jediné objektivně vhodné řešení, jak zajistit existenci společnosti. Odvolatel poukázal i na samotné tvrzení soudu prvního stupně ohledně řady sporů mezi společníky, pročež se jeví jako efektivnější, aby v těchto sporech za společnost jednala jediná osoba obeznámená se situací společnosti - hmotněprávní opatrovník. Odvolatel navrhl změnit usnesení soudu prvního stupně a návrhu na jmenování opatrovníka plně vyhovět.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

7. Podle soudu prvního stupně „Nejsou-li společníci společnosti s ručením omezeným schopni se na osobě jednatele dohodnout a pro absenci většinového podílu ve společnosti nastává při hlasování valných hromad patová situace, jde to k tíži společníků, svědčí to o jejich nepřekonatelných rozporech a nefunkčnosti společnosti. Takové společnosti hmotněprávního opatrovníka jmenovat nelze. Institut jmenování hmotněprávního opatrovníka společnosti s ručením omezeným soudem neslouží k řešení sporů mezi společníky; jsou-li mezi společníky společnosti natolik nepřekonatelné rozpory, že jim brání v přijetí rozhodnutí valné hromady o jmenování jednatelů (a v důsledku toho není obsazen statutární orgán), je na místě společnost s ručením omezeným zrušit.“ Odvolací soud nesouhlasí s absolutizujícím závěrem soudu prvního stupně, že jsou-li dány mezi společníky nepřekonatelné rozpory (což navíc v daném řízení nebylo nijak prokazováno a ani prokázáno, ale jen tvrzeno), pak „takové společnosti hmotněprávního opatrovníka jmenovat nelze“. Takový závěr nevyplývá ani ze zákona, ani z judikatury Nejvyššího soudu, jež je pro odvolací soud směrodatná. Podle této judikatury (především podle soudem prvního stupně citovaného usnesení NS ze dne 15. 9. 2016 sp. zn. 29 Cdo 3899/2015) naopak platí, že „soud může společnosti s ručením omezeným jmenovat opatrovníka podle § 165 odst. 1 o. z., nemá-li společnost žádného jednatele či zanikla-li funkce některému z více jednatelů a zbývající jednatelé nejsou z důvodu zániku funkce některého z nich schopni plnit své funkce, valná hromada nezvolila ve lhůtě podle § 198 odst. 1 z. o. k. nového jednatele a současně nebyl podán návrh na jmenování chybějícího jednatele soudem, popř. takovému návrhu nebylo vyhověno.“ Podle § 165 odst. 1 o. z. „nemá-li statutární orgán dostatečný počet členů potřebný k rozhodování, jmenuje na návrh toho, kdo osvědčí právní zájem, chybějící členy soud na dobu než budou noví členové povoláni postupem určeným v zakladatelském právním jednání; jinak soud jmenuje právnické osobě opatrovníka, a to i bez návrhu, kdykoli se o tom při své činnosti dozví.“ Podle § 486 odst. 1 o. z. „soud jmenuje opatrovníka právnické osobě, která to potřebuje, aby mohly být spravovány její záležitosti nebo aby mohla být hájena její práva“ „Opatrovníkem právnické osoby může soud jmenovat jen osobu, která splňuje podmínky stanovené pro způsobilost být členem statutárního orgánu. Přestane-li opatrovník tyto podmínky splňovat, oznámí to soudu bez zbytečného odkladu. Dozví-li se soud, že opatrovník uvedené podmínky nesplňuje, nahradí ho bez zbytečného odkladu novým opatrovníkem“, viz § 486 odst. 2 o. z. Opatrovnictví právnických osob obecně upravuje ust. § 486 - 488 o. z. Z citovaných zákonných ustanovení tedy vyplývá, že účelem institutu opatrovnictví právnických osob, kdy hmotněprávního opatrovníku jmenuje soud, je zajistit, aby byly spravovány záležitosti právnické osoby nebo aby mohla být hájena její práva. To v případě absentujícího statutárního orgánu (viz § 165 odst. 1 o. z.) znamená, aby byly spravovány záležitosti právnické osoby a hájena její práva v tom, v čem toto přísluší statutárnímu orgánu právnické osoby. Statutárním orgánem společnosti s ručením omezeným je jednatel nebo jednatelé (viz § 194 odst. 1 z. o. k.), těm ve smyslu § 195 z. o. k. přísluší především obchodní vedení společnosti, jakož i další oprávnění daná společenskou smlouvou a zákonem. Minimálně ohledně obchodního vedení tedy platí, že jej v tomto nemohou suplovat jiné orgány společnosti s ručením omezeným. Nemá-li tedy společnost s ručením omezeným žádného jednatele, tak jako v daném případě, je z hlediska ustanovení opatrovníka dle § 165 odst. 1 o. z. otázkou, zda je jej třeba z hlediska účelu tohoto institutu - správy záležitostí společnosti a hájení jejích zájmů. To je to, co musí navrhovatel v takovém řízení tvrdit a čím se musí soud věcně zabývat. V daném případě navrhovatel takové skutečnosti tvrdil, a zcela správně na ně i poukázal v rámci svého odvolání, leč soud prvního stupně jeho tvrzení ignoroval, vyšel izolovaně jen ze svých zjištění ohledně rozporů mezi společníky (jejich tvrzenou existenci odvolací soud nezpochybňuje), jež generalizoval na jedinou otázku, jíž dle jeho chybného názoru musel řešit, a formálně, bez jakéhokoli věcného zkoumání návrh nesprávně zamítl.

8. Pro bližší vysvětlení odvolací soud uvádí následující. Odvolací soud ani v nejmenším nezpochybňuje, ostatně jím samým po několik desetiletí judikované závěry o tom, že trvalé a neodstranitelné rozpory mezi společníky jsou důvodem pro zrušení společnosti s ručením omezeným, viz § 93 písm. c) z. o. k. Tyto rozpory musí vést k nemožnosti vykonávat činnost společnosti. Řízení o zrušení takové společnosti je nicméně řízením návrhovým, pročež není-li takový návrh podán resp. byl-li podán a nebylo něm dosud pravomocně rozhodnuto, společnost není zrušena a vykonává-li určitou činnost resp. i jen je-li to třeba pro správu jejích záležitostí (například správu jí vlastněného majetku - movitých a nemovitých věcí včetně pohledávek nebo například pro plnění svých závazků) případně hájení jejích práv (například uplatňování práv vůči třetím osobám případně i dovnitř společnosti - odpovědnostních práv), pak je zcela namístě, aby soud společnosti nemající statutární orgán jmenoval osobu, jež tak bude za společnost činit. Nebylli jmenován soudem prozatímní jednatel (viz § 198 z. o. k.), pak je namístě, aby byl jmenován opatrovník dle § 165 odst. 1 ve spojení s § 486 odst. 1 o. z., jsou-li pro to splněny věcné předpoklady. Každého ze společníků lze považovat za osobu mající na takovém jmenování právní zájem a potažmo tak za aktivně věcně legitimovanou osobu k podání návrhu na jmenování opatrovníka (hmotněprávního).

9. Se soudem prvního stupně nelze souhlasit ani v tom, že v daném případě nic nebrání společníkům v tom sejít se na valné hromadě a zvolit si nového jednatele. Sám soud prvního stupně svými skutkovými zjištěními, resp. zjištěními ze své vlastní činnosti potvrdil, že mezi společníky jsou závažné rozpory - navzájem podali návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí valné hromady, jež každého jednoho z nich odvolala z funkce jednatele. Vedou několik soudních sporů. Je tak zjevné, že za takovéto situace nejsou schopni dohody. Sám soud prvního stupně konstatoval jejich rozpory, ovšem zcela proti základní logice zároveň dovodil, že je v jejich moci zvolit si jednatele. V jejich moci by to samozřejmě bylo, ale jen a toliko za situace, že by rozpory mezi nimi překonali, ukončili příslušná soudní řízení a dohodli se na faktické participaci ve vztahu k uplatňování společnických práv vůči společnosti. Tato situace dosud zjevně nenastala. To, že ustanovení opatrovníka neslouží k řešení sporů mezi společníky, ale je nástrojem ochrany zájmů dotčené obchodní společnosti, je pro odvolací soud nepochybené, když se zcela ztotožňuje i se závěry teoretické literatury citované odvolatelem viz výše. Proto soud prvního stupně pochybil, když přijal formalistický, chybný výklad zákona, použil na věc neadekvátní judikát Nejvyššího soudu a věc neposuzoval po stránce věcné, tedy nezjišťoval (při jednání soudu), zda je dána věcná potřeba správy záležitostí společnosti a hájení jejích zájmů tak, jak ve svém návrhu /minimálně v části návrhu/ tvrdil navrhovatel.

10. To, že jsou mezi společníky dány nepřekonatelné rozpory, samo o sobě neznamená, že neexistuje objektivní potřeba ustanovení hmotněprávního opatrovníka za situace absence členů statutárního orgánu společnosti s ručením omezeným ve smyslu § 165 odst. 1 o. z. Tato objektivní potřeba se poměřuje hlediskem nutnost správy záležitostí právnické osoby či nutností hájení její práv.

11. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. b) a odst. 2 o. s. ř. zrušil usnesení soudu prvního stupně (soud se vůbec nezabýval věcnými důvody uváděnými navrhovatele a potažmo tak věcným zkoumáním potřeby ustanovení opatrovníka) a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. mu věc vrátil k dalšímu řízení.