o vyslovení neplatnosti usnesení náhradní valné hromady ze dne 21. 6. 2021, o odvolání navrhovatelky i účastníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. října 2024, č. j. 80 Cm 134/2021-96

1. Městský soud v Praze jako soud I. stupně v záhlaví uvedeným usnesením ve výroku I. zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení náhradní valné hromady účastníka konané dne 21. 6. 2021, přijatých pod body 2) až 5) programu valné hromady a ve výroku II. uložil navrhovatelce povinnost zaplatit účastníkovi na náhradě nákladů řízení částku ve výši 24 684 Kč.

2. Soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že se návrhem doručeným soudu I. stupně dne 21. 7. 2021 navrhovatelka domáhala vyslovení neplatnosti usnesení přijatých na valné hromadě (dále též VH) společnosti [Jméno advokáta B]. konané dne 21. 6. 2021, kterým byla zvolena zapisovatelem náhradní valné hromady [tituly před jménem] [jméno FO] pod bodem č. 2 programu VH účastníka, dále usnesení, kterým byla zvolena předsedou náhradní valné hromady [tituly před jménem] [jméno FO] pod bodem č. 3 VH účastníka, dále usnesení jímž náhradní valná hromada společnosti schválila řádnou účetní závěrku účastníka za rok 2019 ve znění předloženém jednateli účastníka a hospodářský výsledek účastníka za rok 2019 ve výši 0 Kč, s tím, že s ohledem na uvedený výsledek nebude hospodářský výsledek vypořádáván, pod bodem č. 3 VH účastníka, dále usnesení, jímž náhradní valná hromada společnosti schválila řádnou účetní závěrku účastníka za rok 2020 ve znění předloženém jednateli účastníka a hospodářský výsledek účastníka za rok 2020ve výši 0 Kč, s tím, že s ohledem na uvedenou výši nebude hospodářský výsledek vypořádáván, pod bodem č. 4 VH účastníka, dále usnesení, jímž náhradní valná hromada účastníka udělila souhlas s rozdělením společného obchodního podílu v účastníkovi ve spoluvlastnictví [jméno FO], nar. 8. 10. 1955, a navrhovatelky [Jméno navrhovatelky], nar. [Datum narození navrhovatelky] v částce 200 000 Kč, s počtem 2 hlasů na valné hromadě účastnice, na dva samostatné obchodní podíly, každý o velikosti 10 %, odpovídající podílu na základním kapitálu účastníka v částce 100 00 Kč, s počtem 1 hlasu na valné hromadě účastníka a přikázáním jednoho tohoto podílu do výlučného vlastnictví každé ze jmenovaných, a to pod bodem 5 VH účastníka.

3. Důvodem požadovaného vyslovení neplatnosti uvedených usnesení valné hromady ze dne 21. 6. 2021 měla být podle navrhovatelky skutečnost, že uvedená usnesení jsou v rozporu se zákonem, společenskou smlouvou a dobrými mravy, neboť průběh valné hromady nebyl osvědčen notářem a rozhodnutí o rozdělení obchodního podílu ve společnosti uvedené pod bodem č. 5 nebylo přijato zákonnou většinou hlasů. Dále podle navrhovatelky jí byl znemožněn výkon práv společníka s odkazem na skutečnost, že je spoluvlastnicí obchodního podílu a že spoluvlastnicemi obchodního podílu nebyl pro konání valné hromady ustanoven společný zástupce.

4. Dále soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že podle navrhovatelky nemohou usnesení VH přijímaná dne 21. 6. 2021 obstát ani z toho důvodu, že účastník v době konání VH dne 21. 6. 2021 neměl ve smyslu zákona č. 37/2021 Sb. o evidenci skutečných majitelů zapsaného tzv. skutečného majitele s následky v podobě zákazu výkonu hlasovacích práv.

5. Na základě shodných tvrzení účastníků o skutečnostech významných pro rozhodnutí, jakož i na základě provedených důkazů soud I. stupně při rozhodování vyšel ze závěrů o skutkovém stavu věci, podle něhož náhradní valná hromada svolaná na den 21. 6. 2021 byla svolána pozvánkou ze dne 1. 6. 2021. Na náhradní valné hromadě konané dne 21. 6. 2021 byli přítomni společníci: [jméno FO], kterému náležel 1 hlas, [jméno FO], kterému náležel 1 hlas, [jméno FO], které náleželo 0 hlasů a [Jméno navrhovatelky], které náleželo 0 hlasů protože k jejich hlasům spojených se společným obchodním podílem se nepřihlíželo, neboť spoluvlastníky nebyl pro jednání valné hromady určen společný zástupce, resp. správce společné věci. Náhradní valné hromady dne 21. 6. 2021 v 16:00 hod. se zúčastnili společníci [jméno FO] s 2 hlasy, [jméno FO] s 1 hlasem, [jméno FO] s 1 hlasem, [jméno FO] s 1 hlasem, [jméno FO] s 1 hlasem, [jméno FO] s 1 hlasem což odpovídalo 7 hlasům tj. 70 % všech hlasů. Dále se této náhradní valné hromady účastnila [jméno FO], které náleželo 0 hlasů a [Jméno navrhovatelky], které náleželo 0 hlasů, protože k jejich hlasům spojených se společným obchodním podílem se nepřihlíželo, neboť spoluvlastníky nebyl pro jednání valné hromady určen společný zástupce, resp. správce společné věci. Všechna napadená usnesení byla přijata počtem pěti hlasů společníků přítomných na náhradní valné hromadě.

6. Soud I. stupně věc posoudil zejména podle čl. 17 společenské smlouvy účastníka a podle § 174 a násl. zák. č. 90/2012 Sb., zákona o obchodních korporacích (dále jen ZOK.), podle § 191 a násl. ZOK, jakož i podle § 258 a násl. nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (NOZ). S ohledem na skutečnost, že se společnost [Jméno advokáta B]. nepodřídila zákonu č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích, soud I. stupně aplikoval rovněž obchodní zákoník č. 513/1991 Sb. (obchod. zák.).

7. Po právním posouzení věci návrh zamítl s odůvodněním, podle něhož sice návrh byl podán včas, avšak návrh nemůže být úspěšný, neboť proti přijatým usnesením valné hromady nebyl podán protest. Podle soudu I. stupně se navrhovatelka zúčastnila valné hromady prostřednictvím svého právního zástupce, avšak protest proti přijatým usnesením nepodala, když žádný protest nebyl zaznamenán v zápise z valné hromady a rovněž si společné vlastnice předmětného 20 % podílu v účastníkovi neustanovily správce společné věci (podílu), což podle soudu I. stupně odůvodňuje závěr o nedostatku aktivní legitimace samotné navrhovatelky jako jedné ze dvou podílnic příslušného obchodního podílu, mající za následek nemožnost jejího úspěchu v řízení. Konečně podle soudu I. stupně by návrhu nebylo možno vyhovět ani proto, že napadená usnesení byla přijata v souladu se zákonem a stanovami účastníka, když na předmětné náhradní valné hromadě konané 21. 6. 2021 byli přítomni společníci disponující 7 hlasy z celkových 8 hlasů, tedy 87,5 % všech hlasů a bez ohledu na hlasovací práva spojená se společným obchodním podílem [jméno FO] a navrhovatelky byla všechna usnesení přijata většinou 5 hlasů z 8 přítomných hlasů, když podmínka usnášeníschopnosti valné hromady i kvora pro přijetí napadaných usnesení byla ve vztahu ke všem napadaným usnesením podle soudu I. stupně splněna.

8. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst.1 o. s. ř. s tím, že je třeba přiznat úspěšnému účastníkovi plnou náhradu jím vynaložených nákladů.

9. Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se v zákonem stanovené lhůtě v plném rozsahu z důvodu § 205 odst. 2 písm. b), c), g) a písm. e) o. s. ř. odvolala navrhovatelka (odvolatelka) a domáhala se jeho změny a vyhovění návrhu, případně zrušení rozhodnutí a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.

10. Odvolatelka soudu I. stupně především vytkla, že neprovedl navrhovatelkou navržené důkazy, a to výslechy svědků, jež by měly objasnit průběh předmětné valné hromady, zejména pro objasnění, že navrhovatelka podala řádně a včas protest proti přijatým usnesením valné hromady, když podle soudu I. stupně protest podán nebyl a soud I. stupně rozhodl v neprospěch odvolatelky.

11. Podle odvolatelky v dané situaci, kdy měl soud I. stupně pochybnost o podání protestu, bylo jeho povinností postupovat § 192 odst. 3 ZOK stanovícího vyvratitelnou domněnku, že v pochybnostech se má za to, že protest podán byl.

12. Přesto odvolatelka zdůraznila, že trvá na svém názoru, že její protest během valné hromady účastnice byl učiněn řádně, byť zákon na podání protestu neklade žádné formální požadavky, jako např. písemnou formu.

13. Dále odvolatelka vyjádřila nesouhlas se závěry soudu I. stupně, že by nebyla v dané věci aktivně legitimována, ačkoli je pravdou, že v této věci vystupuje jako spoluvlastnice obchodního podílu, avšak v případě žaloby na určení neplatnosti usnesení valné hromady se nejedná o úkon, který by se dal kvalifikovat jako správa obchodního podílu ve smyslu § 32 odst. 3 ZOK, event. Ve smyslu § 114 odst. 3 obchodního zákoníku, k čemu by byla odvolatelka aktivně legitimována pouze prostřednictvím společného zástupce, který by zastupoval i ostatní spoluvlastníky předmětného obchodního podílu. Odvolatelka má za to, že jde o úkon ve standardním režimu podílového spoluvlastnictví ve smyslu NOZ, kdy podle § 1115 NOZ a násl. je možné rozlišovat jednání běžné správy věci (§ 1128 OZ), o které se rozhoduje nadpoloviční většinou hlasů, mimořádné správy věci (1129 OZ), které se rozhoduje dvoutřetinovou většinou hlasů a jednání, ke kterému je třeba souhlas všech spoluvlastníků podle § 1132 NOZ. Rovněž s poukazem na § 1121 NOZ odvolatelka vyjádřila názor, podle něhož je spoluvlastník k ochraně svého práva k podílu i ke společné věci vybaven zásadně všemi žalobami a právy, které svědčí vlastníkovi, což platí i v projednávaném případě, kdy navíc nejsou rozhodnutím soudu konstituována dalším osobám (společnosti nebo dalším spoluvlastníkům obchodního podílu) nová práva či povinnosti.

14. Podle odvolatelky není správný ani další závěr soudu I. stupně o dostatečném počtu hlasů k přijetí uvedených usnesení, když počet hlasů potřebný k přijetí usnesení valné hromady účastníka nebyl dostatečný, když dosažených 62,5 % hlasů přítomných společníků a 50 % ze všech společníků představuje nedostatečné kvorum, neboť k přijetí usnesení, jímž se uděluje souhlas s rozdělením obchodního podílu, jenž je ve spoluvlastnictví navrhovatelky, je třeba většina obsažena v § 171 odst. 1, odst. 2 ZOK, neboť takovýmto usnesením dochází ke změně společenské smlouvy, jelikož se mění celkový počet obchodních podílů ve společnosti a jejích velikost. S ohledem na § 777 odst. 1, odst. 4 ZOK ve spojení s § 171 ZOK bylo podle odvolatelky nezbytné k přijetí usnesení valné hromady schvalující přijetí rozdělení obchodní podílu souhlasu společníků s podílem min. 2/3 všech hlasů a navíc pro přijetí usnesení musí být i navrhovatelka, když dochází k zásahu do jejích práv.

15. Konečně podle odvolatelky je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, když se v něm soud I. stupně nevypořádal s argumentací navrhovatelky, že průběh valné hromady nebyl schválen notářem ve smyslu odst. 17. 6 společenské smlouvy.

16. Proti výroku II. shora uvedeného usnesení se odvolal také účastník s odůvodněním, že mu soud I. stupně nepřiznal v rámci nákladů řízení též právo na vyčíslené a doložené cestovní výdaje advokáta v souvislosti s jednáním soudu dne 13. 2. 2023 (4 368 Kč), dále dne 2. 10. 2023 (4 368 Kč) a dne 29.10. 2024 (4 762 Kč). Nepřiznal mu ani právo na náhradu za promeškaný čas advokáta v souvislosti s cestami k těmto jednáním v celkové výši 4 800 Kč za 3x 16 půlhodin, vše včetně DPH.

17. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu I. stupně podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. včetně řízení předcházejícího jeho vydání, avšak odvolání navrhovatelky důvodným neshledal.

18. Odvolací soud vyšel shodně se soudem I. stupně ze skutečnosti, že navrhovatelka jako spoluvlastnice společně s [jméno FO], nar. 8. 10. 1955, vlastní obchodní podíl v účastnici o velikosti 20 %, přičemž vztahy mezi oběma spoluvlastnicemi jsou natolik napjaté a nekonstruktivní, že se tyto nemohou dohodnout na správci společné věci (uvedeného podílu), přičemž této dohody na osobě správce společné věci nebylo uvedenými spoluvlastnicemi dosaženo ani na předmětné valné hromadě účastníka konané dne 21. 6. 2021. Odvolací soud dále vychází ze skutečnosti, že za této situace navrhovatelka tvrdí, že usnesení přijatá uvedenou VH napadla v průběhu konání této VH prostřednictvím svého advokáta ústním právním jednáním představujícím protest, kdy advokát seznámil předsedajícího s judikatorním náhledem rozhodovací praxe na vady valných hromad a vyjádřil názor, že ani předmětné jednání společníků není valnou hromadou souladnou se zákonem (č.l. 38 spisu). Podle navrhovatelky tak postupovala správně v rámci správy společné věci (obchodního podílu), nezávislé na druhé spolumajitelce podílu [jméno FO].

19. V rámci právního posuzování uvedeného stavu odvolací soud shodně se soudem I. stupně vyšel z § 32 odst. 3 ZOK, podle něhož, je-li podíl v obchodní společnosti ve spoluvlastnictví, jsou spoluvlastníci společným společníkem a podíl spravuje vůči obchodní společnosti jen správce společné věci.

20. Podle právního názoru odvolacího soudu je z uvedené právní úpravy zřejmá přípustnost spoluvlastnictví podílu, přičemž spoluvlastníci jsou ve vztahu ke korporaci jediným společníkem a pro výkon společnických práv a povinností si musí ustanovit správce, jenž bude podíl jako společnou věc spravovat a vůči společnosti vykonávat práva a povinnosti společníka. Správcem společné věci může být jeden ze spoluvlastníků nebo i třetí osoba.

21. Uvedené vyžaduje nutnost odlišovat práva a povinnosti představující účast na korporaci, kdy práva a povinnosti vykonává vůči korporaci správce a spoluvlastnická práva a povinnosti, jejichž výkon náleží každému podílovému spoluvlastníkovi věci, kterou je podíl na společnosti. Je proto nutno odlišovat správu společné věci (podílu na společnosti) jejími jednotlivými spoluvlastníky a výkon správy podílu jako společné věci správcem podílu vůči korporaci.

22. Odvolací soud vychází rovněž z § 191 ZOK, z jehož odst. 1 je zřejmé, že každý společník, jednatel, člen dozorčí rady, je-li zřízena, nebo likvidátor se může v mezích tohoto ustanovení dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro rozpor s právními předpisy nebo společenskou smlouvou.

23. V rámci problematiky neplatnosti usnesení valné hromady odvolací soud vychází také z § 192 ZOK z jehož odst. 2 je zřejmé, že neplatnosti usnesení valné hromady se společník nemůže dovolávat, nebyl-li proti usnesení valné hromady podán odůvodněný protest, ledaže navrhovatel nepodal protest ze závažného důvodu.

24. Podle právního názoru odvolacího soudu je z uvedené právní úpravy zřejmé, že řízení podle § 191 až 193 ZOK představuje jedinou možnost nápravy vadných usnesení valné hromady s.r.o., přičemž každé usnesení valné hromady (s výjimkou těch, u nichž se uplatňuje fikce nepřijetí) je nutno považovat za platné s tím, že pouze postupem podle § 191 až 193 ZOK je dovoleno v soudním řízení zjistit a vyslovit jeho neplatnost, a to osobám výslovně označeným v zákoně, v zákonem stanovené prekluzivní lhůtě a z důvodů uvedených v zákoně s tím, že jestliže se neplatnosti dovolává společník, je uvedené jeho právo směřující do vnitřní sféry společnosti podmíněno podáním protestu.

25. Na základě shora uvedeného odvolací soud učinil dílčí závěr shodný se závěry soudu I. stupně, podle nichž podání protestu představuje výkon společnických práv společníkem společnosti s ručením omezeným a jestliže spoluvlastníci, jako v projednávaném případě, jsou ve vztahu ke korporaci jediným společníkem, musí si ustanovit správce společné věci (podílu). Jestliže tak obecně neučiní, nemohou jejich právní jednání vůči společnosti mít právní následky předvídané zákonem.

26. Proto, jestliže v projednávaném případě jedna ze spoluvlastnic předmětného podílu tvrdí, že pouze sama přistoupila k podání protestu, s ohledem na složitost vztahů s další spoluvlastnicí, s níž se nedaří nalézt shodu v ustanovení správce podílu, nelze učinit závěr v tom směru, že společník 20% podílu vlastněného oběma spoluvlastnicemi právně účinným způsobem napadl protestem usnesení přijatá na valné hromadě konané dne 21. 6. 2021.

27. Nedošlo-li v projednávaném případě k podání protestu, nelze se ve smyslu § 192 ZOK společník dovolávat neplatnosti předmětných usnesení valné hromady společnosti [Jméno advokáta B].

28. Nesplnila-li navrhovatelka hmotněprávní předpoklady pro vyslovení neplatnosti předmětných usnesení valné hromady společnosti [Jméno advokáta B]. ze dne 21. 6. 2021, soud I. stupně správně návrh navrhovatelky zamítl a z toho důvodu odvolací soud výrokem I. písm. a) tohoto usnesení postupem podle § 219 o. s. ř. napadené usnesení v části týkající se věci samé potvrdil.

29. Nad rámec uvedeného odvolací soud konstatuje, že zastává názor odlišný od soudu I. stupně na otázku aktivní legitimace navrhovatelky k podání uvedeného návrhu.

30. Odvolací soud vychází ze skutečnosti, že návrh na zahájení řízení byl podán již za účinnosti nové právní úpravy (ZOK, z. ř. s., NOZ) jež okruh aktivně věcně legitimovaných osob k podání návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným jednoznačně určuje.

31. Jak je zřejmé z § 191 odst. 1 ZOK, každý společník, jednatel, člen dozorčí rady, je-li zřízena, nebo likvidátor se může v mezích ust. § 191 ZOK dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady. Osobami, které jsou tak přímo ze zákona aktivně věcně legitimovány k podání návrhu na prohlášení (určení) neplatnosti usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným soudem, je taxativně vymezen, přičemž takovýmito osobami jsou ze zákona i společníci společnosti s ručením omezeným, o jejíž valnou hromadu, resp. usnesení valné hromady se jedná. Je tak ponecháno na vůli každého společníka společnosti s ručením omezeným, zda podá či nepodá návrh na určení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti soudem.

32. Zákon z důvodu právní jistoty jak samotné společnosti, tak jejích členů a členů jejích volených orgánů, jakož i třetích osob vstupujících se společností v právní jednání, umožňuje napadat platnost usnesení valné hromady návrhem na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným toliko přesně vymezenému okruhu osob a toliko v přesně daných prekluzivních lhůtách. Právo takto učinit je dáno aktivně věcně legitimovaným osobám a je toliko na nich, zda jej využijí či nikoli. Zákonná ochrana jejich práv je tak zajištěna tímto právem, pročež není třeba ji zajišťovat ještě i jinak, tedy ani tak, že by tyto osoby byly ze zákona účastníky řízení zahájeného k návrhu někoho jiného, než jich samotných. Vymezení zákonem kogentně, taxativně stanoveného okruhu aktivně věcně legitimovaných osob samo o sobě znamená, že tyto osoby nejsou z pozice „osob, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno“ (viz § 6 odst. 1 z. ř. s.), dalšími účastníky řízení o neplatnost usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným, ale jsou jimi toliko z pozice navrhovatelů, podají-li návrh u soudu. Jinak řečeno, tím, že zákon dává právo určitým osobám (aktivně věcně legitimovaným viz. § 191 odst. 1 ZOK) domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným, jsou tyto osoby těmito účastníky toliko a jen v případě, že tohoto práva využijí a příslušný návrh k soudu podají. Potom jsou účastníky z pozice navrhovatele (§ 6 odst. 1 z. ř. s.). Z pozice osoby, o jejíchž právech a povinnostech má být v řízení jednáno, je účastníkem řízení vždy dotčená společnost s ručením omezeným, ohledně jejíž valné hromady je požadováno vyslovení neplatnosti usnesení VH soudem.

33. Lze tedy shrnout, že účastníkem řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným je kromě navrhovatele toliko společnost, jejíž valná hromada napadené usnesení přijala. Účastníkem takového řízení není z pozice osoby, o jejíchž právech a povinnostech má být v řízení jednáno společník společnosti s ručením omezeným, ani ten ze spoluvlastníků obchodního podílu společnosti s ručením omezeným, o jejíž valnou hromadu se jedná, jenž sám návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady nepodal a opačně, aktivně věcně legitimovanými osobami k podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným, jsou pouze ty osoby , jež využijí svého zákonem daného práva a příslušný návrh k soudu podají, což je případ navrhovatelky.

34. Ve vztahu k odvolání účastníka do výroku II. o nákladech řízení v napadeném usnesení odvolací soud shledal toto odvolání do závislého výroku důvodné a výrokem I. odst. 2 tohoto svého usnesení změnil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. října 2024 č. j. 77 Cm 32/2021-36 tak, že navrhovatelku zavázal zaplatit účastníkovi na náhradě nákladů řízení částku 39 497 Kč. Tyto náklady vynaložené účastníkem před soudem I. stupně jsou představovány náklady vynaložené samotným účastníkem a hrazené podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. paušální náhradou 3x 300 Kč, jak vyplývá z č.l. 11, 43 a 58 spisu, jakož i náklady vynaložené na advokáta, jehož si účastník v průběhu řízení zvolil (č.l.60 a č.l. 115). Advokátu účastníka náleží odměna za 4 úkony právní služby (č.l. 60, 61, 73, 85 spisu) po 3 100 Kč za úkon, k čemu přísluší 4 režijní paušály po 300 Kč (vše podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do 31. 12. 2024 dále AT ) a advokátovi náleží i jízdné k jednáním soudu I. stupně dne 13. 2. 2023, 2. 10. 2023 a 29. 10. 2024 v částkách 4 368 Kč, 4 368 Kč a 4 762 Kč vykonané vozidlem [Anonymizováno] na trase Zlín - Praha a zpět vždy při ujetých 310 km společně s náhradami za ztrátu času v souvislosti s účastí na uvedených jednáních soudu I. stupně za 3x 16 půlhodin po 400 Kč a k uvedenému přísluší i 21 % DPH ve výši 6 699 Kč.

35. Úspěšný účastník má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 14 689 Kč vynaložené na advokáta zvoleného pro odvolací řízení, jenž vykonal 2 úkony právní služby honorované částkami 2 x 5 620 Kč podle § 9 odst. 4 písm. b) AT ve znění účinném od 1. 1. 2025, k čemu přísluší i 2 režijní paušály každý 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT a advokát má rovněž právo na náhradu za odvedenou DPH ve výši 2 549 Kč. Proto byla neúspěšná navrhovatelka výrokem II. tohoto usnesení zavázána zaplatit účastníkovi na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 14 689 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce účastníka.