o určení členství žalobkyně v bytovém družstvu, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2024, č. j. 79 Cm 41/2022-95

1. Shora uvedeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu, aby soud určil, že členství žalobkyně [Jméno žalobkyně], narozené [Anonymizováno] v žalovaném [Anonymizováno] IČO [IČO], sídlem [adresa] je spojeno s právem užívání bytu č. [Anonymizováno], pozemku pod domem a garážovým stáním č. [Anonymizováno] v domě čp. [Anonymizováno], v ulici [Anonymizováno]. Výrokem II. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 31 171 Kč k rukám jeho zástupce [Jméno advokáta], advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že [Jméno žalovaného], je zapsáno v obchodním rejstříku u Městského soudu v Praze v oddílu Dr, vložce 1876 od 14. 10. 1994. Předsedou představenstva v období od vzniku družstva do 20. 12. 2014 byla [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], kterou následně ve funkci nahradil [právnická osoba], nar. [Anonymizováno], který setrvává v této funkci dodnes. Spolu s ním sestává představenstvo ze dvou místopředsedů, a to [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], a [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno]. Žalovaný je vlastníkem parcely č. [Anonymizováno] o výměře 161 m², zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba č.p. [Anonymizováno], bytový dům, a dále parcely č. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m², zahrada zapsané na LV č. [Anonymizováno] pro kat. území [adresa], obec [adresa]. Dne 10. 10. 1994 se konala ustavující členská schůze zaznamenaná formou notářského zápisu [Anonymizováno], na níž byli přítomni všichni zakládající členové družstva, kteří podali přihlášku, a to [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Přihlášky členů tvoří přílohu č. 3 notářského zápisu. Tito členové se zúčastnili ustavující členské schůze osobně vyjma paní [Anonymizováno], která byla zastoupena synem [Anonymizováno] (bod 3. schůze). Pod bodem 4. byly projednávány a schváleny stanovy všemi přítomnými členy, přičemž takto schválené stanovy byly součástí přílohy č. 2 notářského zápisu. Rovněž všichni členové schválili základní jmění družstva ve výši 51 000 Kč a členský vklad ve výši 8 500 Kč s tím, že členské vklady byly již uhrazeny členy před konáním ustavující schůze (bod 5.). Předsedkyní družstva byla zvolena paní [Anonymizováno] (bod 6). Stanovy družstva přijaté na ustavující členské schůzi dne 10. 10. 1994 v článku 4. upravují otázku vzniku a zániku členství, přičemž dle bodu 1. členství vzniká splněním podmínek ustavující členské schůze družstva, dále za trvání družstva přijetím za člena na základě písemné přihlášky a zaplacením členského vkladu, či jiným způsobem stanoveným zákonem. Dle bodu 3. přihlášku za člena za trvání družstva projedná členská schůze do měsíce ode dne doručení přihlášky a v kladném případě je poté vydána výzva ke splacení členského vkladu. Členství vzniká dnem, kdy byl zaplacen celý členský vklad. Článek 5. stanov upravuje otázku členských práv a povinností. Výslovně jsou zde upravena práva člena družstva na účast na jednání a rozhodování členské schůze, právo být zvolen předsedou družstva, právo účastnit se veškeré družstevní činnosti, právo předkládat různorodé návrhy a podněty ohledně činnosti družstva a v poslední řadě právo na roční vyúčtování zaplacených záloh. Předsedkyní bytového družstva paní [Anonymizováno] byly vyhotoveny a podepsány písemné podklady zachycující výši plateb, které měla žalobkyně hradit. K 31. 12. 1994 měla žalobkyně uhradit celkem částku 69 370,30 Kč sestávající z první splátky ve výši 56 040,30 Kč, dvou měsíčních splátek po 1 401 Kč, členského podílu vloženého u předsedy družstva ve výši 8 500 Kč a v poslední řadě poplatků při založení bytového družstva ve výši 2 028 Kč. Převzetí první splátky stvrdila písemně předsedkyně družstva. K 7. 1. 1995 byla žalobkyni předepsána měsíční splátka ve výši 1 531 Kč, fond oprav ve výši 273,40 Kč a zbylé položky ve výši 200 Kč. Žalobkyně hradila na účet bytového družstva počínaje rokem 1994 peněžní částky různých výší specifikované jako měsíční splátky, poplatky, vklady apod. Nájemní smlouvou uzavřenou dne 1. 4. 1995 mezi žalobkyní jako nájemcem a žalovaným jako pronajímatelem (zastoupeným předsedkyní paní [Anonymizováno]) byla do užívání žalobkyně na dobu neurčitou poskytnuta společná družstevní garáž nacházející se v suterénu domu, konkrétně stání číslo 3. Ke smlouvě je připojen půdorys předmětného garážového stání. Osobou užívající byt č. [Anonymizováno] je od vzniku bytového družstva dodnes pan [Anonymizováno], a to na základě nájemní smlouvy s bytovým družstvem. Platby nájemného a zálohy na služby za byt č. [Anonymizováno] jsou od vzniku bytového družstva předepisovány nájemci panu [Anonymizováno], výpočtový list nájemného s účinností ke dni 1. 7. 1998 zpracovala a podepsala předsedkyně paní [Anonymizováno]. Dne 1. 8. 2014 se konala členská schůze bytového družstva, na níž byla přijata změna stanov v souladu s novou právní úpravou. Z článku 15. přijatých stanov vyplývá, že bytové družstvo vede seznam všech svých členů, který byl součástí notářského zápisu [Anonymizováno], sepsaným dne 1. 8. 2014 [tituly před jménem], notářkou v Praze jako příloha č. 3. Dle seznamu všech členů platného ke dni přijetí nových stanov má bytové družstvo tyto členy: [Anonymizováno], [právnická osoba], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Jméno žalobkyně] (žalobkyni) a [Anonymizováno].

3. Na základě těchto skutečností zjištěných z provedeného dokazování soud prvního stupně skutkově uzavřel, že žalovaný byl založen na ustavující členské schůzi konané dne 10. 10. 1994, na níž byli přítomni všichni zakládající členové, kteří podali do bytového družstva přihlášku a zaplatili členské vklady. Během této schůze byly všemi přítomnými členy odhlasovány a schváleny stanovy, které rovněž upravovaly otázku vzniku členství a práv členů bytového družstva. Výslovné ustanovení, dle kterého by členství bylo automaticky spojeno s právem užívání, stanovy neobsahují. Z takto přijatých stanov včetně jejich příloh (seznam členů a jednotlivé přihlášky podané do družstva) nevyplynulo, že by žalobkyně byla zakládajícím členem družstva. Dne 1. 8. 2014 se konala členská schůze, na které již byla žalobkyně přítomna jako člen bytového družstva, což vyplynulo ze seznamu členů tvořícího součást notářského zápisu osvědčujícího průběh členské schůze. Co se týká užívání bytu č. [Anonymizováno], nebyla mezi žalobkyní a bytovým družstvem uzavřena nájemní smlouva, ať již ústně, konkludentně či písemně. Předmětný byt č. [Anonymizováno] je od okamžiku založení bytového družstva užíván panem [Anonymizováno] na základě nájemní smlouvy a jím je hrazeno nájemné a zálohy na služby, které vůči němu předepisuje bytové družstvo. Žalobkyně s bytovým družstvem uzavřela pouze nájemní smlouvu vztahující se ke garážovému stání č. [Anonymizováno] nacházejícímu se ve společné družstevní garáži.

4. Soud prvního stupně věc posuzoval po právní stránce zejména podle § 80 o. s. ř., kdy dovodil, že pokud žalobkyni skutečně svědčí právo užívat garážové stání č. [Anonymizováno], není na tomto určení naléhavý právní zájem, neboť se nejedná mezi účastníky řízení o sporný vztah požadující soudní ochranu ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř. I přes poskytnuté poučení žalobkyně neposkytla soudu prvního stupně dostatečná tvrzení a s tím související důkazní návrhy, z nichž by bylo možné naléhavý právní zájem na její straně doložit. Žalobní tvrzení označil soud prvního stupně za vágní a postrádající jakékoliv rozhodné skutečnosti, z nichž by bylo patrno, kdy přesně a jakým způsobem se stala nájemkyní předmětného bytu, jaký byl ujednán obsah nájemního vztahu, zda byl někdo přítomen těmto jednáním, či kdo za bytové družstvo při uzavírání kontraktu jednal. Jelikož žalobkyně neunesla břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní, které jí ve sporném řízení tíží, a v řízení nebylo prokázáno uzavření nájemní smlouvy na byt č. [Anonymizováno], nemůže mít v dané věci úspěch. Pokud mělo právo užívat byt č. [Anonymizováno] vzniknout žalobkyni na základě nájemní smlouvy uzavřené v ústní formě dle ustanovení § 685 odst. 2 obč. zák., soud prvního stupně konstatoval, že žalobkyně nejenže nedostatečně tvrdila skutečnosti rozhodné pro uzavření a obsah tvrzeného nájemního vztahu, ale také v tomto ohledu neunesla důkazní břemeno, ačkoliv se jí ze strany soudu prvního stupně dostalo poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. Soud prvního stupně poznamenal, že i pokud by žalovaný skutečně poskytl žalobkyni do užívání byt na základě nájemní smlouvy (v době po vzniku bytového družstva, jak tvrdila žalobkyně), bylo by třeba na takto uzavřenou nájemní smlouvu hledět jako na absolutně neplatnou, neboť že se nejednalo o byt právně volný, kdy nebylo možné uzavřít v pořadí již druhou nájemní smlouvu k určitému bytu s odlišnou osobou, neboť je tu od počátku dána nemožnost plnění. Ani za této situace by nebylo možno usuzovat na naléhavý právní zájem na straně žalobkyně. Dle názoru soudu prvního stupně lze usuzovat na záměr stran uzavřít smlouvu o smlouvě budoucí nájemní ve smyslu ustanovení § 50a obč. zák. ohledně bytu č. [Anonymizováno] a zajistit žalobkyni přednostní právo k užívání předmětného bytu v době, kdy již pan [Anonymizováno] nebude jeho nájemcem a nebude jej fakticky užívat. Tomuto závěru nasvědčují platby uhrazené žalobkyní na účet bytového družstva, přičemž se jednalo o poplatky a členské vklady přímo se vztahující k bytu č. [Anonymizováno]. Rovněž nelze odhlédnout od toho, že tehdejší předsedkyně paní [Anonymizováno] vystavovala vůči žalobkyni předpisy plateb souvisejících s bytem č. [Anonymizováno] či službami v domě. Jelikož ustanovení § 50a obč. zák. zakotvuje obligatorní písemnou formu pro smlouvu o smlouvě budoucí nájemní, bylo by třeba na takto uzavřenou smlouvu v ústní formě nahlížet jako na absolutně neplatnou na základě ustanovení § 40 odst. 1 obč. zák. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

5. Proti tomuto rozsudku se v zákonem stanovené lhůtě odvolala žalobkyně a domáhala se změny napadeného rozsudku a vyhovění žalobě, případně jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podle odvolatelky se soud prvního stupně nezabýval otázkou zaplacených členských vkladů žalobkyně, ani členskými vklady zaplacenými ostatními členy žalované. Žalobkyně zaplatila základní členský vklad ve výši 8 500 Kč a další členský vklad ve výši 56 041 Kč. Žalobkyně tak splnila všechny podmínky přijetí za člena již v roce 1994. Žalobkyně se dohodla s žalovaným ústně na nájemní smlouvě k bytu č. [Anonymizováno], ve kterém zůstal bydlet nečlen žalované pan [Anonymizováno], neboť ten neměl zájem o členství v žalovaném. Žalobkyně učinila všechny potřebné kroky k tomu, aby se stala členem žalovaného s právem užívání bytu č. [Anonymizováno] po panu [Anonymizováno]. Žalobkyně se domnívá, že žalovaný musí předložit na výzvu soudu seznam členů, evidenční listy členů, nájemní smlouvy, přehledy a potvrzení o zaplacení členských vkladů, rozpisy o platbách záloh na služby, poplatků na správu, listiny dokládající převody členských podílů a sdělení bankovních ústavů k účtům, na které žalobkyně poukázala platby. Podle platných stanov je členství žalobkyně v bytovém družstvu spojeno s právem na užívání konkrétního předmětného družstevního bytu č. [právnická osoba] výroku II. rozsudku soudu prvního stupně namítla, že žalovaný nebyl zcela úspěšný, neboť pokud jde o právo užívat garážové stání, byla úspěšná žalobkyně.

6. V průběhu odvolacího jednání upřesnila žalobkyně žalobní petit tak, že požadovala určit, že členství žalobkyně [Jméno žalobkyně], narozené [Anonymizováno] v žalovaném [Anonymizováno], IČO [IČO], sídlem [adresa] je spojeno s právem budoucího užívání bytu č. [Anonymizováno], pozemku pod domem a garážovým stáním č. [Anonymizováno] v domě čp. [Anonymizováno], v ulici [Anonymizováno]

7. Žalovaný se k odvolání žalobkyně vyjádřil při ústním jednání před odvolacím soudem tak, že navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí, a to včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

9. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která mají oporu v provedeném dokazování a jsou postačující pro rozhodnutí ve věci samé. S těmito zjištěními se odvolací soud ztotožňuje, rovněž sdílí i jeho právní závěry, a pro stručnost na ně odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. května 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011).

10. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

11. Podle četné a konstantní soudní judikatury má určovací žaloba preventivní význam a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním poměru, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, a jednak v případech, kdy určovací žaloba vystihuje účinněji než jiné právní prostředky obsah a povahu příslušného právního poměru a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou řešeného naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Nedostatek naléhavého právního zájmu je samostatným a prvořadým důvodem, pro který nemůže určovací žaloba obstát, a který sám o sobě bez dalšího vede k jejímu zamítnutí. Vyjádřeno jinými slovy, vyhovění žalobě musí odstranit stav právní nejistoty žalobce, neboť určovací žaloby slouží potřebám praktického života a nemohou vést ke zbytečnému rozmnožování sporů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, publikovaný v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1997, pod č. 21, dostupný též na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, či nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95, publikovaný pod č. 65/1995 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, dostupné též na webových stránkách Ústavního soudu www.usoud.cz).

12. Soud prvního stupně se správně s odkazem na ustanovení § 80 o. s. ř. nejprve zabýval tím, že zda je v dané věci dán naléhavý právní zájem na určení, že členství žalobkyně [Jméno žalobkyně], narozené [Anonymizováno] v žalovaném [Anonymizováno] IČO [IČO], sídlem [adresa] je spojeno s právem užívání bytu č. 5, pozemku pod domem a garážovým stáním č. [Anonymizováno] v domě čp. [Anonymizováno], v ulici [Anonymizováno]

13. Vzhledem k tomu, že žalovaná tvrdila, že jí vzniklo právo užívání bytu č. [Anonymizováno], pozemku a garážového stání v roce 1994, resp. v případě garáže v roce 1995, je nutné otázku vzniku nájemní smlouvy posuzovat podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).

14. Pokud jde o určení, že členství žalobkyně [Jméno žalobkyně], narozené [Anonymizováno] v žalovaném [Anonymizováno], IČO [IČO], sídlem [adresa] je spojeno s garážovým stáním č. [Anonymizováno] v domě čp. [Anonymizováno], v ulici [Anonymizováno], soud prvního stupně správně dovodil, že naléhavý právní zájem nemůže být dán za situace, kdy žalobkyni svědčí právo užívat garážové stání č. [Anonymizováno] na základě nájemní smlouvy ze dne 1. dubna 1995. Nejedná se tak mezi účastníky řízení o sporný vztah vyžadující soudní ochranu ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř. Žalovaný nijak nesporuje trvání nájemního vztahu ke garážovému stání č. [Anonymizováno], a tudíž potřeba konstatování právního vztahu ze strany soudu není dána.

15. Pokud jde o upravený žalobní petit, že členství žalobkyně [Jméno žalobkyně], narozené [Datum narození žalobkyně], bytové družstvo, IČO [IČO žalovaného], sídlem [adresa] je spojeno s právem budoucího užívání bytu č. [Anonymizováno], pozemku pod domem a garážovým stáním č. [Anonymizováno] v domě čp. [Anonymizováno], v ulici [Anonymizováno], odvolací soud uvádí, že takto formulovaný žalobní petit je neurčitý, neboť není zřejmé, kdy v budoucnu má vzniknout právo užívání bytu č. [Anonymizováno]. I pokud by však byl žalobní petit určitý, odvolací soud uvádí, že pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení, a proto nelze rozhodnout rozsudkem při pravděpodobném stavu věci v budoucnosti (§ 153 odst. 1 o. s. ř.). Proto nemůže být dán naléhavý právní zájem na tomto určení. Na tom nemůže nic změnit odvolací námitka žalobkyně, že zaplatila základní členský vklad ve výši 8 500 Kč a další členský vklad ve výši 56 041 Kč.

16. Pokud jde o původní neupřesněný žalobní petit na určení, že členství žalobkyně [Jméno žalobkyně], narozené [Datum narození žalobkyně], IČO [IČO žalovaného], sídlem [adresa] je spojeno s právem užívání bytu č. [Anonymizováno], pozemku pod domem a garážovým stáním č. [Anonymizováno] v domě čp. [Anonymizováno], v ulici [Anonymizováno], je dán rozpor žalobního petitu a skutkových tvrzení žalobkyně. Žalobkyně totiž uvedla, že byt č. [Anonymizováno] užívá pan [Anonymizováno], který nechtěl být členem družstva a do družstva proto nevstoupil (bydlící nečlen družstva). Žalobkyně tak měla být nebydlícím členem družstva. Tvrdila, že se paní [Anonymizováno] měla dohodnout s paní [Anonymizováno], matkou žalobkyně, že žalobkyně byt získá, až pan [Anonymizováno] zemře. Skutečnost, že byt č. [Anonymizováno] je pronajat na základě stále stejné nájemní smlouvy z 90. let panu [Anonymizováno] byla nejen mezi účastníky nesporná, ale i byla potvrzena [právnická osoba], současným předsedou představenstva družstva, který ve svém výpovědi uvedl, že žalobkyně nikdy nebyla nájemnicí družstva. To potvrdil i svědek [Anonymizováno] ve své výpovědi, kdy uvedl, že „nemohla být zrušena nájemní smlouva s panem [Anonymizováno] a až bude možnost, že smlouva bude zrušena, bude převedena na paní [Anonymizováno].“ Mezi účastníky dále bylo nesporné, že osobou užívající byt č. [Anonymizováno] je od vzniku bytového družstva dodnes pan [Anonymizováno], a to na základě nájemní smlouvy s bytovým družstvem. Již jen z těchto skutkových tvrzení žalobkyně je zjevné, že žalobkyně ani netvrdí, že by jí mělo v současné chvíli svědčit právo užívání bytu č. [Anonymizováno]. To následně potvrdila ve svém odvolání, když uvedla, že „žalobkyně učinila všechny potřebné kroky k tomu, aby se stala členem žalovaného s právem užívání bytu č. [Anonymizováno] po panu [Anonymizováno].“ Jinak řečeno, žalobkyni muselo být jasné, že byt č. [Anonymizováno][Anonymizováno]je obsazen a že jej bude moci užívat až poté, co skončí nájem pana [Anonymizováno]. Je tak dán rozpor skutkových tvrzení žalobkyně s původně navrhovaným žalobním petitem. Již jen proto nemůže mít naléhavý právní zájem na určení, že s jejím členstvím v žalovaném je spojeno právo užívání bytu č. [Anonymizováno].

17. Na tom, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na určení, že s členstvím žalobkyně v žalovaném je spojeno právo užívání bytu č. [Anonymizováno], nemůže nic změnit ani to, pokud by žalovaný předložil na výzvu soudu seznam členů, evidenční listy členů, nájemní smlouvy, přehledy a potvrzení o zaplacení členských vkladů, rozpisy o platbách záloh na služby, poplatků na správu, listiny dokládající převody členských podílů a sdělení bankovních ústavů k účtům, na které žalobkyně poukázala platby.

18. Naléhavý právní zájem na určení, že s členstvím žalobkyně v žalovaném je spojeno právo užívání bytu č. [Anonymizováno] nemůže být dán ani s ohledem na tvrzení žalobkyně v podání ze dne 14. 9. 2023 učiněném v reakci na výzvu soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., ve kterém uvedla, že uzavřela nájemní smlouvu se žalovanou k bytu č. [Anonymizováno] ústně s tím, že jí byl vystaven předpis nájemného a služeb k bytu č. [Anonymizováno] ze dne 7. 1. 1995, neboť písemnou smlouvu nedohledala (viz podání žalobkyně ze dne 13. 2. 2023). To zopakovala v odvolání, kdy uvedla, že se dohodla s žalovaným ústně na nájemní smlouvě k bytu č. [Anonymizováno], ve kterém zůstal bydlet nečlen žalované pan [Anonymizováno], neboť ten neměl zájem o členství v žalované.

19. Pan [Anonymizováno] se sám za člena žalovaného nepovažuje a nikdy nepovažoval, za svého člena jej nikdy nepovažoval ani žalovaný. Jeho nájemní smlouva tak není smlouvou o nájmu družstevního bytu ve smyslu § 685 odst. 2 obč. zák. (nově § 729 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „z. o. k.“) a ustálené judikatury (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 21 Cdo 327/99, uveřejněné pod R 12/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

20. Z uvedeného plyne i závěr o obsahu práv a povinností vztahujících se ke spornému členskému podílu, který žalobkyně vlastní. Podle ustálené judikatury se práva a povinnosti člena družstva dělí na práva a povinnosti vztahující se ke konkrétnímu bytu a na práva a povinnosti, která příslušejí každému členu družstva a nepřipínají se ke konkrétnímu bytu. Rozlišováni jsou tak tzv. bydlící a nebydlící členové (viz např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 31 Cdo 1147/2012, uveřejněný pod R 7/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Žalobkyni přísluší všechna práva a povinnosti nebydlícího člena (která příslušejí každému členovi družstva). Vedle toho se podílela dalším členským vkladem na pořízení bytu č. [Anonymizováno], avšak nepřísluší jí právo tento byt užívat. Navíc si nutně musela být vědoma toho, že byt užívá na základě nájemní smlouvy pan [Anonymizováno] a užívat tento byt bude moci až poté, co nájem pana [Anonymizováno] skončí. Toho si je vědomo i žalované družstvo, když [právnická osoba], současný předseda představenstva družstva, ve svém výpovědi uvedl, že žalobkyně nikdy nebyla nájemnicí družstva. Žalobkyně na druhou stranu zajisté nesplácela další členský vklad na pořízení bytu č. [Anonymizováno] z čirého altruismu, nýbrž činila tak proto, aby se mohla ujmout jeho užívání, až nájem pana [Anonymizováno] skončí. Z uvedeného tak plyne závěr, že žalobkyně vlastní družstevní podíl, jehož obsahem je, vedle práv a povinností nebydlícího člena, také právo, aby s ní družstvo uzavřelo nájemní smlouvu k bytu číslo 5, na jehož pořízení přispěla základním členským vkladem, avšak až poté, co nájem pana [Anonymizováno] skončí (odkládací podmínka). Družstevní podíly s takto vymezenými právy a povinnostmi se v praxi vyskytují (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 7. 2023, sp. zn. 6 Cmo 37/2023, dostupné v aplikaci beck-online.cz).

21. Při řešení otázky, zda mohla být s žalobkyní uzavřena nájemní smlouva na byt č. [Anonymizováno] v roce 1995 za situace, kdy byt č. [Anonymizováno] užíval na základě nájemní smlouvy pan Pavlovský, vycházel odvolací soud vzhledem k datu uzavření nájemní smlouvy (1995) z dosavadních právních předpisů (§ 3074 odst. 1 věta první za středníkem o. z.).

22. V poměrech právní úpravy obsažené v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, byla soudní praxe (srov. již zmíněné rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cdon 120/96, sp. zn. 26 Cdo 1767/2009 a sp. zn. 26 Cdo 1460/2013, a dále např. rozsudek Nejvyššího soudu z 30. 6. 2003, sp. zn. 26 Cdo 916/2001) dlouhodobě ustálena v názoru, že předpokladem platného uzavření nájemní smlouvy k bytu je okolnost, že jde o byt právně volný, tj. že k tomuto bytu nesvědčí právo nájmu jiné osobě; smlouva o nájmu bytu, jehož nájemcem je již jiná osoba, je absolutně neplatná. Svědčí-li určité osobě nájemní právo k určitému bytu, nemůže (znovu) platně uzavřít smlouvu o nájmu téhož bytu ani tato osoba (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu z 16. 11. 2005, sp. zn. 26 Cdo 2033/2004, a z 8. 3. 2011, sp. zn. 26 Cdo 4217/2010). Takto uzavřená nájemní smlouva by byla absolutně neplatná pro počáteční nemožnost plnění podle § 37 odst. 2 obč. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2011, sp. zn. 26 Cdo 4772/2010).

23. Ze všech shora uvedených důvodů a s ohledem na upřesnění žalobního petitu ze strany žalobkyně odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil v tomto znění: „Žaloba, aby soud určil, že členství žalobkyně [Jméno žalobkyně], narozené [Anonymizováno] v žalovaném [Anonymizováno], IČO [IČO], sídlem [adresa] je spojeno s právem budoucího užívání bytu č. [Anonymizováno], pozemku pod domem a garážovým stáním č. [Anonymizováno] v domě čp. [Anonymizováno], v ulici [Anonymizováno], se zamítá.“

24. Věcně správným je i výrok II. o náhradě nákladů řízení. Za situace, kdy byl žalovaný zcela úspěšný (žaloba byla zcela zamítnuta, neboť není dán naléhavý právní zájem na určení), má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení. Námitka žalobkyně, že pokud jde o právo užívat garážové stání, byla úspěšná žalobkyně, není důvodná, neboť i ve vztahu k určení, že členství žalobkyně [Jméno žalobkyně], narozené [Anonymizováno] v žalovaném [Anonymizováno], IČO [IČO], sídlem [adresa] je spojeno s garážovým stáním č. [Anonymizováno] v domě čp. [Anonymizováno], v [adresa], byla žaloba soudem prvního stupně rovněž zamítnuta. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku II. jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

25. O nákladech odvolacího řízení bylo, vzhledem k plné úspěšnosti žalovaného, rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zcela úspěšnému žalovanému náleží plná náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši 4 106 Kč představovaná náklady na právní zastoupení jeho advokátem dle ustanovení § 6, § 7, § 9, § 11 odst. 1, § 12, § 13 a § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 1 úkon právní služby jejich advokáta ve výši 3 100 Kč dle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu, konkrétně za účast na ústním jednání dne 18. prosince 2024, jeden režijní paušál ve výši 300 Kč, cestovné ve výši 606 Kč a náhrada za promeškaný čas ve výši 400 Kč. Advokátu žalovaného tak náleží celkem 4 106 Kč.