o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora

1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. září 2023 č. j. 85 Cm 2414/2023-3 rozhodl takto: „Soud zahajuje řízení o zrušení obchodní korporace s likvidací a jmenování likvidátora“ (výrok I.), „Soud ustanovuje obchodní korporaci [právnická osoba] IČO: [IČO] [adresa] podle § 29 odst. 2 o. s. ř. z důvodu, že tu není osoba oprávněná jednat za právnickou osobu opatrovníka [Jméno opatrovníka], advokáta, se sídlem [adresa]“ (výrok II.), „Obchodní korporace [právnická osoba] IČO: [IČO] [adresa] se zrušuje a nařizuje se její likvidace“ (výrok III.), „Likvidátorem obchodní korporace [právnická osoba] IČO: [IČO] [adresa] , se jmenuje [právnická osoba]., IČO: [IČO], [adresa]“ (výrok IV.), „Obchodní korporace [právnická osoba] IČO: [IČO] [adresa] je povinna zaplatit na účet Městského soudu v Praze soudní poplatek ve výši 2.000,-- Kč ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto usnesení, číslo účtu: 3703-2928021/0710, variabilní symbol: 8522241423“ (výrok V.), „Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení“ (výrok VI.).

2. Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně následovně: „Soudu je známo z jeho činnosti jako soudu, který vede obchodní rejstřík, že obchodní korporace do jednoho měsíce od zániku funkce jednatele nového jednatele nezvolila a ke dni vydání tohoto usnesení nebyl podán návrh na zápis nového statutárního orgánu. Z rejstříkového spisu obchodní korporace vedeného u zdejšího soudu má soud za osvědčené, že společnost nemá po dobu delší než jeden měsíc jednatele v důsledku jeho smrti, odstoupení nebo odvolání z funkce nebo jiného ukončení jeho funkce a do dnešního dne nebyl ani podán návrh na zápis nového jednatele. Podle ust. § 198 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních korporacích, v případě smrti jednatele, odstoupení nebo odvolání z funkce nebo jiného ukončení jeho funkce, anebo v případě zániku právnické osoby, která je jednatelem bez právního nástupce zvolí valná hromada do 1 měsíce nového jednatele. Podle ust. ust. § 198 odst. 3 zákona č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních korporacích, nebude-li jednatel zvolen podle odst. 1 citovaného zákona, jmenuje jednatele soud na návrh osoby, která na tom má právní zájem, a to na dobu, než bude řádně zvolen nový jednatel, jinak může společnost soud i bez návrhu zrušit a nařídit její likvidaci. Řízení o zrušení společnosti je řízením nesporným, okruh účastníků je vymezen v ust. § 6 odst. 1 a 2 z.ř.s. Podle ust. § 6, odst. 1 z.ř.s. v řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, je účastníkem řízení (dále jen „účastník“) ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno. Účastníkem řízení je ten, koho zákon za účastníka označuje. Pokud se týká společníků společnosti, jež má být zrušena, soud i se znalostí rozhodnutí ze dne 12. 9. 1995 sp. zn. IV. ÚS 230/95 Ústavního soudu ČR dospěl k závěru, že společníky zrušované společnosti za účastníky řízení paušálně považovat nelze. K tomuto závěru dospěl soud na základě úpravy zákona č. 89/2012 a zákona č. 90/2012, účinných dne 1. 1. 2014, podle které se postavení akcionářů a společníků společnosti s ručením omezeným výrazně sbližují, neboť k obchodnímu podílu je možno vydat kmenový list, který je cenným papírem, menší míra podobnosti postavení je také s postavením členů družstva a dalších korporací podle obč. z., akcionáři ani členové těchto korporací nejsou považováni právní vědou ani judikaturou za účastníky řízení, byť mají majetkovou účast ve společnosti. Postavení společníka s ručením omezeným v řízení o zrušení společnosti jakožto účastníka řízení nemůže s pohledu soudu bez dalšího založit pouze fakt, že společník společnosti s ručením omezeným, je na rozdíl od akcionáře soudu znám, zákon z pohledu rozsahu práv osob s majetkovou účastí na společnosti nerozlišuje mezi akcionářem a společníkem s ručením omezeným, případně osobou majetkově zainteresovanou na jiné formě obchodní korporace. Dle názoru soud pak podle stávající právní úpravy právem společníka primárně není být pasivním společníkem společnosti, ale to, že po založení společnosti z titulu svého postavení společníka řídí a kontroluje chod společnosti tak, aby společnost plnila svůj zákonem vymezený účel. Samo zrušení společnosti ze zákonných důvodů za stavu, kdy společnost je i po výzvě soudu k odstranění dlouhodobě trvajícího závadného stavu, který by mohl způsobit, že společnost může být zrušena, nečinná, je tedy pouze důsledkem nezájmu společníků o chod společnosti, neboť společník má po celou dobu existence společnosti aktivně kontrolovat kromě činnosti společnosti i činnost statutárního orgánu a nápravu vytýkaného stavu případně sám iniciovat. Samo zrušení společnosti pak za stavu pasivity společníka, jak je tomu v projednávané věci, nemůže dle názoru soudu zasahovat do majetkové sféry společníků a ohrozit tak jejich práva, neboť po zrušení společnosti je nařízena její likvidace nezávislým likvidátorem, nad rámec soud poukazuje na to, že osobou přímo odpovědnou za péči o majetek a chod společnosti je statutární orgán společnosti, proti němuž se společník může v mezích zákona domáhat případné reparace, pokud statutární orgán své povinnosti nevykonával řádně. V neposlední řadě závěru o tom, že společník společnosti s ručením omezeným není automaticky účastníkem řízení o zrušení společnosti svědčí dle názoru soudu i to, že společník není ani účastníkem řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady (viz usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 247/2016). Podle ust. § 85 písm. a) zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, řízeními o některých otázkách týkajících se právnických osob jsou řízení ve statusových věcech právnických osob, včetně jejich zrušení a likvidace, jmenování a odvolávání členů jejich orgánů nebo likvidátora, přeměn a otázek statusu veřejné prospěšnosti. Podle ust. § 89 odst. 1 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, neprovádí-li soud dokazování, není ve věcech uvedených v § 85 třeba jednání nařizovat. V souzené věci nebylo třeba provádět dokazování, neboť všechny pro rozhodnutí podstatné skutečnosti shora popsané jsou soudu známy z jeho činnosti jako soudu, který vede obchodní rejstřík. Vzhledem k tomu, že obchodní korporace nemá statutární orgán společnosti, je dán důvod pro zrušení právnické osoby podle ust. § 198 odst. 3 zákona č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních korporacích. Soud tedy obchodní korporaci zrušil, jak uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení. Podle § 191 odst. 1 a odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. soud jmenuje likvidátora právnické osobě v případě, že rozhodl o jejím zrušení. Nebyl-li podán jiný návrh či nelze-li návrhu vyhovět, může soud při postupu podle odstavce 1 nebo 2 likvidátorem jmenovat i bez jeho souhlasu člena statutárního orgánu. Soudu je však známo z jeho činnosti jako soudu, který vede obchodní rejstřík, že zrušovaná obchodní korporace nemá v obchodním rejstříku zapsaného žádného člena statutárního orgánu. Soud tedy postupoval podle ust. § 191 odst. 4 občanského zákoníku a jmenoval likvidátora z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců. Povinnost k zaplacení soudního poplatku ve výši 2.000,-- Kč soud uložil obchodní korporaci podle § 2 odst. 1 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, položky 11, odst. 1 písm. e) sazebníku. Výrok o náhradě nákladů je odůvodněn ust. § 23 zák.č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.“

3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal účastník řízení - předmětná rušená společnost s ručením omezeným, jednající soudem ustanoveným opatrovníkem, v zákonné lhůtě odvolání, a to do celého usnesení. Podle úplného výpisu z obchodního rejstříku je zřejmé, že funkce posledního jednatele společnosti [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], zanikla dne 1. 7. 2023 v důsledku jejího úmrtí. Vzhledem k tomu, že tato osoba byla zároveň i jedinou společnicí předmětné společnosti, nemusela být společnost schopna podat návrh na zápis nového jednatele. Novým a to jediným společníkem se následně stal [právnická osoba], nar. [Anonymizováno], [adresa], a to dne 20. 9. 2023. Podle odvolatele s ohledem na úmrtí jediné společnice a jednatelky a na zápis nového jediného společníka a jednatele do obchodního rejstříku až ke dni 20. 9. 2023 je zřejmé, že ke dni vydání usnesení o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora neuběhla zákonem daná lhůta pro podání návrhu na zápis nového jednatele společnosti. Odvolatel navrhl zastavení řízení o zrušení společnosti.

4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací se primárně musel zabývat přípustností odvolání do výroku I. předmětného usnesení soudu prvního stupně. Proti tomuto výroku není podle § 13 odst. 3 z. ř. s. odvolání přípustné, pročež je odvolací soud podle § 218 písm. c) o. s. ř. ve spojení s § 1 z. ř. s. odmítl.

5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací se dále zabýval odvoláními proti zbývajícím výrokům a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

6. Podle § 198 odst. 1 a 3 z. o. k. „V případě smrti jednatele, odstoupení nebo odvolání z funkce anebo jiného ukončení jeho funkce, anebo v případě zániku právnické osoby, která je jednatelem, bez právního nástupce zvolí valná hromada do 1 měsíce nového jednatele“, „Nebude-li jednatel zvolen podle odstavce 1, jmenuje jednatele soud na návrh osoby, která na tom má právní zájem, a to na dobu, než bude řádně zvolen nový jednatel, jinak může soud společnost i bez návrhu zrušit a nařídit její likvidaci“. Soud prvního stupně dospěl ke skutkovému závěru o tom, že předmětná společnost s ručením omezeným nemá jednatele, pročež ihned přistoupil k jejímu zrušení, což není postup jsoucí v souladu se zákonem. Měla-li by společnost společníka, pak bylo povinností soudu ji vyzvat k odstranění důvodu, pro nějž by mohla být zrušena, a to dle § 172 odst. 2 o. z., což neučinil. Pokud tak neučinil proto, že společníka neměla, jednalo se o pochybení, neboť bylo zjevné, že neexistuje nikdo, kdy by mohl - coby jediný společník jednající při výkonu působnosti valné hromady, nového jednatele jmenovat. Z odůvodnění usnesení soudu prvního stupně je přitom zjevné, že mu muselo být známo, že jediná jednatelka a společnice zemřela dne 1. 7. 2023. Sám konstatoval, že jediná jednatelka zemřela. Z výpisu z obchodního rejstříku přitom bylo zjevné, že jedna a tatáž osoba byla jednatelkou a jedinou společnicí, pročež bylo na místě posečkat (případně učinit dotaz na příslušného notáře), zda bude podíl ve společnosti předmětem dědického řízení, resp. kdo jej zdědí a kdo tak má být tím, kdo poté, co se ujme svého dědictví, resp. stane se společníkem (jediným), rozhodne o jmenování nového jednatele. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddílu C, vložka číslo 118776 odvolací soud zjistil, že je v něm jako společník (jediný) předmětné společnosti ode dne 20. 9. 2023 zapsán [právnická osoba], nar. [Anonymizováno], [adresa]. Nový jednatel či jednatelka v obchodním rejstříku zapsán není, společnost tak i nadále nemá v obchodním rejstříku (ode dne výmazu zemřelé jednatelky - 14. 7. 2023) zapsaného jednatele.

7. Dalšího pochybení se soud prvního stupně dopustil v tom, že nejednal se všemi účastníky řízení, když je patrné, že [právnická osoba] byl společníkem, a potažmo tak i účastníkem řízení o zrušení společnosti s ručením omezeným s likvidací, již v době rozhodování soudu prvního stupně. K účastenství v takových řízeních viz následující. Podle § 2 písm. e) z. ř. s. „tento zákon upravuje řízení o některých otázkách týkajících se právnických osob a svěřenského fondu“. Dle § 85 písm. a) z. ř. s. „řízeními o některých otázkách týkajících se právnických osob jsou řízení ve statusových věcech právnických osob, včetně jejich zrušení a likvidace, jmenování a odvolávání členů jejich orgánů nebo likvidátora, přeměn a otázek statusu veřejné prospěšnosti“. Předmětné řízení o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora je tedy tzv. nesporným řízením ve statusových věcech právnických osob upraveným primárně zákonem o zvláštních řízeních soudních. Dle § 6 odst. 1 z. ř. s. v řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, je účastníkem řízení (dále jen „účastník“) navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno. Okruh účastníků v nesporných řízeních řídících se zákonem o zvláštních řízeních soudních je určen jednak první definicí (§ 6 odst. 1 z. ř. s.), dopadající jak na „beznávrhové“ řízení, což je i posuzovaný případ, tak též i na řízení, jež lze zahájit výlučně k návrhu (dále pak druhou definicí viz § 6 odst. 2 z. ř. s.). Účastníky řízení o zrušení společnosti s ručením omezeným s likvidací a jmenování likvidátora, jsou ve smyslu první definice účastenství dle § 6 odst. 1 z. ř. s. vždy zrušovaná společnost s ručením omezeným a dále osoba, která je soudem jmenována likvidátorem (ta teprve od okamžiku jejího jmenování), a dále také všichni společníci zrušované společnosti s ručením omezeným, neboť se nepochybně jedná i o jejich právech nebo povinnostech, které z takového rozhodnutí pro ně budou plynout - jak rozvedeno níže. Stejně k otázce účastenství společníků zrušované společnosti uzavřel Ústavní soud v nálezu ze dne 12. září 1996, sp. zn. IV. ÚS 230/95, publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 6, str. 39, a dále v nálezu ze dne 29. června 2005, sp. zn. I. ÚS 83/04, které jsou na danou věc aplikovatelné i dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014. Odvolacímu soudu není známo ke dni jeho rozhodnutí, že by Ústavní soud či Nejvyšší soud v této otázce ve své rozhodovací praxi v souvislosti s rekodifikací soukromého práva (platnou a účinnou od 1. 1. 2014) dospěly k opačnému právnímu závěru, resp. že by se odchýlily od svého předchozího závěru. Naopak z usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 3. 2022 sp. zn. I. ÚS 328/22 vyplývá, že společník veřejné obchodní společnosti má být účastníkem řízení o zrušení této společnosti. ÚS dovodil, že není chybnou, když soudy nejednaly jako s účastníkem řízení o zrušení v.o.s. s osobou, jež již tímto společníkem není, pročež argumentum a contrario je tak třeba jednat jako s účastníkem s osobou, jež společníkem je. Ostatně ani soud prvního stupně neuvedl v rámci svého odůvodnění žádné rozhodnutí Ústavního soudu nebo Nejvyššího soudu (vztahující se k rekodifikované právní úpravě), které by jeho závěr o neúčastenství společníků v řízení o zrušení společnosti s ručením omezeným s likvidací mělo dovozovat. Především odvolacímu soudu není vůbec zřejmé, na základě jakých myšlenkových pochodů a úvah dospěl soud prvního stupně k závěru, že samo zrušení společnosti nemůže zasahovat do majetkové sféry společníků a ohrozit tak jejich práva. Je tomu totiž právě naopak. Je-li společnost s ručením omezeným zrušena s likvidací rozhodnutím soudu z tzv. sankčních důvodů, jedná se o „první“ a přitom nezvratný krok vedoucí k úplnému zániku společnosti a tím pádem v podstatě i k definitivnímu zániku společnických práv a povinností, neboť se zánikem společnosti je neoddělitelně spojen i zánik účasti společníků, resp. přesněji řečeno práv a povinností, jež jsou spojena s postavením společníka, neboť společníci nemohou existovat bez existence příslušné společnosti. Z majetkového hlediska zánikem s.r.o. zanikají společníkům jejich podíly coby věci nehmotné movité (§ 498 odst. 2 o. z.), pročež je tím zásadně dotčena jejich majetková sféra. Vstupem společnosti do likvidace a po provedení všech nezbytných kroků spojených s likvidací dochází ohledně podílu společníka k jeho „transformaci“ na podíl na likvidačním zůstatku, resp. na právo na vyplacení příslušného podílu na likvidačním zůstatku (existuje-li takový). Závěr o tom, že zrušení společnosti nemůže zasahovat do majetkové sféry společníků (bez ohledu na jejich pasivitu či aktivitu), by byl tudíž evidentně nesprávným.

8. Dále je nutné upozornit na povinnost soudu statusového, tedy nikoli soudu rejstříkového rozhodujícího ve věcech týkajících se obchodního rejstříku (obecně veřejných rejstříků vedených soudy/, ale soudu rozhodujícího o zrušení společnosti s ručením omezeným /obecně o zrušení právnických osob/. Je tak nutné lišit soud rejstříkový a soud statusový, byť by to byly soudy shodného stupně - soudy krajské. Potud je povinností statusového soudu podle § 172 odst. 2 o. z. vyzvat právnickou osobu k odstranění důvodu, pro nějž má být zrušena ještě předtím, než o zrušení rozhodne, a stanovit jí k odstranění důvodu, pro nějž má být zrušena, přiměřenou lhůtu. Takto statusový soud v daném případě nepostupoval.

9. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a), b), c) o. s. ř. zrušil usnesení soudu prvního stupně a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. mu věc vrátil k dalšímu řízení. V něm bude soud prvního stupně postupovat dle zákona, řádně vyzve společnost ke zjednání nápravy - obsazení funkce jednatele /jmenováním jednatele rozhodnutím jediného společníka/, přičemž neopomene v řízení jako s účastníkem jednat i s tímto jediným společníkem.