o odvolání likvidátora obchodní společnosti a jmenování nového likvidátora, k odvolání účastnice 2) proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. června 2024 č. j. 72 Cm 88/2008-35,

1. Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví označeným usnesením rozhodl tak, že „[Jméno navrhovatele B], narozená dne [Datum narození navrhovatele B], bytem [adresa] se odvolává z funkce likvidátora společnosti [právnická osoba], IČO [IČO navrhovatele A], sídlem [adresa], PSČ [Anonymizováno].“ (výrok I.), „Soud jmenuje likvidátorem společnosti [právnická osoba], IČO [IČO navrhovatele A], sídlem [adresa], PSČ 40501, společnost [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa], [adresa].“ (výrok II.), „[Jméno navrhovatele B], narozená dne [Datum narození navrhovatele B], bytem [adresa], je povinna zaplatit státu soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem, číslo účtu 3703-3024411/0710, var. symbol 7222008808, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.“ (výrok III.), „Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.“ (výrok IV.).

2. V odůvodnění soud prvního stupně (dále též jen „soud“) uvedl, že obchodní společnost [právnická osoba], IČO [IČO navrhovatele A], sídlem [adresa], PSČ [Anonymizováno] (dále jen „společnost“) byla zrušena usnesením ze dne 22. 10. 2008 č. j. 72 Cm 88/2008-14. Likvidátorem byla jmenována [Jméno navrhovatele B]. Dne 9. 11. 2023 obdržel soud od navrhovatele návrh na odvolání likvidátora společnosti a jmenování nového likvidátora s odůvodněním, že likvidátor je nečinný a řádně si neplní své povinnosti, když společnost se nachází v likvidaci již od roku 2008. Nahlédnutím do sbírky listin obchodního rejstříku soud zjistil, že právnická osoba, kromě jiného, neukládá do sbírky listin od svého vzniku účetní závěrky, ačkoli k tomu je podle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví povinna. Zároveň bylo zjištěno, že likvidace probíhá od 19. 12. 2008, přičemž do dnešního dne nebyl podán návrh na zápis výmazu do obchodního rejstříku. Proto jsou, ve smyslu rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 7 Cmo 206/2020, dány předpoklady pro odvolání likvidátora, který si neplní své povinnosti a není tím pádem naplňován účel likvidace. Na základě skutečností známých soudu z jeho vlastní činnosti dospěl zdejší soud k závěru, že jsou dány předpoklady podle § 191 odst. 2 o. z. pro to, aby mohl být likvidátor odvolán z funkce, neboť společnost se nachází v likvidaci a neboť likvidátor nevykonává řádně svou funkci, když je dlouhodobě nečinný, jak zdejší soud dovodil ze skutečnosti, že likvidaci společnosti provádí více jak čtrnáct let, aniž by tu byla okolnost bránící jejímu dokončení. Likvidátorem soud jmenoval (§ 191 odst. 1, 4 o. z.) společnost [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa], [adresa], jež je zapsána v seznamu insolvenčních správců vedeném Ministerstvem spravedlnosti ČR. Dále soud uvedl, že řízení o jmenování likvidátora, coby soudní řízení podléhá podle § 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích (dále též jen „z. s. p.“) poplatkové povinnosti, přičemž výše soudního poplatku za toto řízení činí 2 000 Kč podle položky 4 bodu 1 písm. c) sazebníku poplatků. Vzhledem k tomu, že navrhovatel je od soudního poplatku osvobozen podle § 11 odst. 2 písm. a) z. s. p., postupoval soud podle § 4 odst. 1 písm. i) z. s. p. ve spojení s § 2 odst. 3 a 8 z. s. p. a uložil povinnost zaplatit soudní poplatek [tituly před jménem], neboť je to právě ona, kdo zavinil, že muselo být zahájeno toto řízení, když pro svou dlouhodobou nečinnost nevykonávala svou funkci likvidátora řádně. Protože jde o rozhodnutí, kterým se řízení končí, postupoval soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. a současně rozhodl o nákladech řízení. Vzhledem k tomu, že okolnosti případu neodůvodňují použití ani výjimky uvedené v § 23 z. ř. s. ani výjimky podle § 24 z. ř. s., rozhodl soud podle § 23 z. ř. s. soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal.

3. Proti usnesení soudu prvního stupně jen ohledně výroku III. podala účastnice ad 2) včasné odvolání. Nesouhlasila s tím, že by zavinila, že by muselo být zahájeno toto řízení o odvolání likvidátora a jmenování nového likvidátora a že na tomto nese vinu, na základě čehož jí soud uložil povinnost uhradit soudní poplatek za toto řízení. Jestliže někdo zavinil zahájení řízení, tak to byla zcela společnost [Jméno navrhovatele A]., která je nekontaktní, jak ostatně zjistil i sám soud. Není pravdou, že by účastnice byla zcela nečinná, ostatně toto již vyvracela ve svém vyjádření ze dne 18. 2. 2024, kde uváděla, že podávala daňová přiznání v papírové podobě za období, kdy to bylo ještě takto možné a dále se snažila kontaktovat tuto společnost, jednatele a společníky (jež mají vedené bydliště v Německu a zabralo to tedy více času) různými způsoby, avšak bezúspěšně. Dodala, že funkci likvidátora nikdy nechtěla vykonávat, ale byla jmenována soudem v roce 2008 za staré právní úpravy, kdy byla insolvenčním správcem, což však nyní není. Své odvolání zejména odůvodnila § 2 odst. 1 písm. e) z. s. p., podle kterého platí, že poplatníky poplatku za řízení před soudem prvního stupně jsou právnická osoba v řízení zahájeném bez návrhu, ve kterém soud rozhodl o zrušení nebo likvidaci právnické osoby nebo o jmenování likvidátora právnické osoby. Z tohoto ustanovení jasně vyplývá, že v případě řízení o jmenování likvidátora právnické osobě je to právnická osoba, která nese poplatkovou povinnost, kdy likvidace byla zahájena bez návrhu, nikoliv tedy likvidátor, toho zákon v tomto kontextu nezmiňuje. Dále namítla, že § 4 odst. 1 písm. i) z. s. p., na který výslovně odkazuje Krajský soud v rámci odůvodnění výroku III. a podle kterého v dané věci postupoval, se týká zcela jiné záležitosti (pozn. písm. i) zní: „uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle § 238 občanského soudního řádu“). Stejně tak § 2 odst. 8 z. s. p., na který též soud odkázal, se týká jiné věci, resp. týká se více poplatníků. Stejně § 2 odst. 3 z. s. p. se týká strany žalované, což odvolatelka není. Chybí řádné odůvodnění, když soud odkazuje na zákonná ustanovení, která se týkají jiných případů. Rozhodnutí ve výroku III. shledala nesprávným a nepředvídatelným, a to i s ohledem na to, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 3. 2024, č. j. 21 Cm 289/2006-20 a usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 1. 2024, č. j. 18 Cm 244/2023-12, byla ve zcela obdobné věci (odvolání likvidátora a jmenování nového) uložena povinnost zaplatit soudní poplatek dané společnosti v likvidaci, nikoliv odvolatelce. Navrhla, aby byla povinnost zaplatit státu soudní poplatek ve výši 2 000 Kč byla uložena společnosti.

4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu (výrok III.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Dle § 2 z. s. p. „Poplatníky poplatku za řízení před soudem prvního stupně jsou a) navrhovatel (navrhovatelé), není-li dále stanoveno jinak, …..e) právnická osoba v řízení zahájeném bez návrhu, ve kterém soud rozhodl o zrušení nebo likvidaci právnické osoby nebo o jmenování likvidátora právnické osoby.“ (odst. 1), „Je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Tuto povinnost však žalovaný nemá v řízení o rozvod nebo o neplatnost manželství nebo o určení, zda tu manželství je či není. Tuto povinnost nemá žalovaný též v řízení o zrušení, neplatnosti nebo o určení, zda tu registrované partnerství (dále jen „partnerství“) je či není.“ (odst. 3).

6. Dle § 4 odst. 1 z. s. p. „Jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení (dále jen "návrh na zahájení řízení")“ (písm. a/), „v ostatních případech uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.“ (písm. j/).

7. Dle § 191 odst. 2 o. z. „Na návrh osoby, která na tom osvědčí právní zájem, soud odvolá likvidátora, který řádně neplní své povinnosti, a jmenuje nového likvidátora.“

8. Odvolatelkou citované ustanovení, které se má na věc dle jejího názoru aplikovat - § 2 odst. 1 písm. e) z. s. p., na věc nedopadá, neboť předmětné řízení bylo zahájeno k návrhu ve smyslu § 191 odst. 2 o. s. ř. a jí citované ustanovení dopadá na situace řízení, jež byla zahájena bez návrhu.

9. Důvodná není ani stěžejní odvolací námitka, že se ustanovení § 2 odst. 3 z. s. p. týká strany žalované, jíž odvolatelka není. Jedná se jen o zjevnou terminologickou nedůslednost zákonodárce, která je zřejmá již z první věty předmětného ustanovení. Hned ve druhém slovu zákonodárce účastníka řízení označuje jako navrhovatele „Je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen …“, tedy používá označení účastníka nesporného řízení, následně však používá pro dalšího účastníka řízení označení „žalovaný“, jenž je označením výhradně určeným pro účastníka řízení sporného. Přitom je z povahy věci vyloučeno, aby řízení bylo nesporným řízením a současně i sporným řízením. To však nevylučuje, aby se na řízení nesporná - viz jejich výčet v zákoně č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (§ 2 z. ř. s.), v nichž se účastníci označují v souladu s § 6 z. ř. s. (navrhovatel a …), podléhající režimu zákona o zvláštních řízeních soudních, nemohla aplikovat i některá ustanovení o.s.ř., jež jinak upravují výhradně řízení sporná (viz § 1 z. ř. s.). Skutečnost, že se předmětné ustanovení vztahuje jak na sporná, tak na nesporná řízení s drobnou výjimkou, vyplývá přímo z druhé věty posuzovaného ustanovení. V ní zákonodárce stanoví výjimku z tohoto ustanovení v tam specifikovaných věcech manželských a partnerských. Ty jsou však dle zákona o zvláštních řízeních soudních - viz § 2 písm. p) z. ř. s., věcmi upravenými zákonem o zvláštních řízeních soudních, jež upravuje výlučně nesporná řízení. Kdyby se ustanovení § 2 odst. 3 z. s. p. vztahovalo výlučně jen na sporná řízení, jak zřejmě dovozuje odvolatelka, nedávalo by toto ustanovení smysl. Jinak řečeno nedávalo by žádný smysl, aby za situace, kdyby se ustanovení § 2 odst. 3 z. s. p. vztahovalo výlučně jen na sporná řízení (a contrario nikoliv i na nesporná řízení), zákonodárce vylučoval z aplikace jen určitá výslovně vyjmenovaná nesporná řízení. Uvedená výjimka dává smysl pouze za situace, že se předmětné ustanovení vztahuje jak na sporná, tak i nesporná řízení. Ostatně terminologická nedůslednost zákonodárce je zřejmá již z prvního odstavce posuzovaného ustanovení, ve kterém zákonodárce pod písm. a) za poplatníka před soudem prvního stupně označuje navrhovatele coby účastníka nesporného řízení a nikoliv i žalobce coby účastníka sporného řízení, přitom je zcela zřejmé, že za poplatníky zákonodárce považuje i žalobce. Shrnuto, ustanovení § 2 odst. 3 z. s. p. se vztahuje i na řízení o odvolání a jmenování likvidátora právnické osobě coby nesporná řízení.

10. V daném případě je třeba vyjít z toho, že odvoláním napadené rozhodnutí (jeho výrok III.) bylo vydáno v řízení zahájeném na návrh navrhovatele a jedná se o řízení zpoplatněné (§ 1 písm. a/ z. s. p.). Poplatníkem soudního poplatku je v takovém případě pravidelně navrhovatel (§ 2 odst. 1 písm. a/ z. s. p.), ovšem v daném případě byl navrhovatel od soudního poplatku osvobozen dle § 11 odst. 2 písm. a) z. s. p. Soud prvního stupně návrhu zcela vyhověl, takže podle § 2 odst. 3 věty první z. s. p. je třeba zvážit, který z ostatních účastníků řízení má soudní poplatek zaplatit. Podle názoru odvolacího soudu je v souladu se zákonem, aby byla poplatkovou povinností zatížena pravomocně odvolaná likvidátorka, neboť z důvodů na její straně byl návrh podán a byl shledán důvodným, když mu soud zcela vyhověl. Poplatková povinnost tudíž přešla na procesně neúspěšného účastníka řízení, tj. na odvolanou likvidátorku (odvolatelku), jež není od placení soudních poplatků osvobozena, a nemá ani vůči navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení. Není rozumného důvodu, aby v situaci, kdy účastnice ad 2) po dobu více než 16 let (likvidátorkou byla jmenována v roce 2008 ze seznamu insolvenčních správců, jak vyplývá z usnesení soudu prvního stupně ze dne 22. 10. 2008, č. j. 72 Cm 88/2008-14, v právní moci dne 19. 12. 2008) nečinila všechny nezbytné kroky směřující k řádnému ukončení procesu likvidace, poplatková povinnost tížila společnost. Bylo povinností likvidátorky činit kroky směřující k ukončení likvidace (a výmazu společnosti z obchodního rejstříku) i v případě (jí namítané) nečinnosti (nekontaktnosti) společnosti. S ohledem na uvedené je irelevantní tvrzení odvolatelky, že „funkci likvidátora nikdy nechtěla vykonávat“. Výši soudního poplatku stanovil soud prvního stupně správně - dle položky 4 odst. 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků. Povinnost uložená soudem prvního stupně odvolatelce, tedy aby zaplatila státu soudní poplatek ve výši 2 000 Kč tedy byla stanovena správně. Dlužno dodat, že ke stejnému závěru ostatně dospěla rozhodovací praxe odvolacího soudu v obdobné věci téže účastnice - viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. února 2025 č. j. 14 Cmo 346/2024-53 a odvolací soud neshledal žádný právní důvod, proč by se měl od této rozhodovací praxe odvolacího soudu v obdobných věcech odchýlit.

11. S odvolatelkou lze však souhlasit potud, že soud prvního stupně své rozhodnutí nesprávně odůvodnil odkazem na § 4 odst. 1 písm. i) z. s. p., ačkoliv se správně jedná o ustanovení § 4 odst. 1 písm. j) z. s. p. V daném případě se však jedná o zjevnou nesprávnost, nemající žádný vliv na správnost rozhodnutí. Odkaz na stěžejní ustanovení (§ 11 odst. 2 písm. a) z. s. p. a § 2 odst. 3 věty první z. s. p.) je však správný.

12. Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu potvrdil jako věcně správné.

13. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 23 věty první z. ř. s. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 1 odst. 3 z. ř. s.